1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v sobotu dne 9. dubna 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí se
v Praze v adininistracl
na měsíe . . . . . . 2 K
na čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvojí donáško
na niěsſe
nnt leta . . . . 7 K s0k
ve flislkácha
za měsle . . . . . . 9 K 30h
Poštou:
n čtvrt lela ! . . . 9 K 60h
s dvojí zázilkou
a měí
hntlea. . . HK ei
K doplňovací volbě poslanee
říšské rady za města Příbram, Bře-
zové Hory, Hořovice, Beroun, Hosto-
mice, Dobříš, Radnice, Rokycany
Blatnou doporučuje se po úradě a návrhu
pp. důvěrníků za kandidáta pan
Praha
Příbram
Bra
Hořovice
Beroun
Hosto
Dobříš
Rokycany
Blatná
5
article
JU Dr. Ladislav Klumpar,
JU Dr. Ladislav Klumpar,
advokát v Praze.
Volba koná se dne 11. dubna t.r
Výkonný výbor
nár. strany svobodomyslné.
doktor
Klumpar
Praha
6
article
Válka.
Válka.
Ze Sebastopole, 8. dubna. (C.- B.)
Dne 5. t. m. bylo oznámeno, že
mužstvo lodní zálohy se mobilisuje.
(Mohli jsme tak sděliti od dopisovatele svého
petrohradského již v odpoledníku. Pozn. red.)
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Sebastopola
7
article
Ruská mobilisace lodstva
na Černém moři.
Ruská mobilisace lodstva
na Černém moři.
Do pověstí o přípravách mobilisačních
s různých stran se vynořujících, a v zápětí po-
píraných, vpadá dnes určitá zpráva tiskové kan-
celáře, dle níž v úterý dne 5. t. m. vyhlášena
byla v Sebastopoli, hlavním ruském vojenském
přistavu černomořském, mobilisace z álohy vá-
lečného námořního loďstva.
Jest těžko vystihnouti okamžitě dosah tétc
zprávy, za jejíž pravdivost přejímá zodpověd-
nost, uveřejňujíc ji, vídeňská vládní tisková kan
celář, ježto dosud odnikud nedochází ani po-
tvrzení, ani bližšího vysvětlení.
Možná dosti, že jde tu snad pouze o cvičen
záložních námořníků, ač služba námořní bývá
z pravidla nepřetržitá (u nás na př. čtyřletá),
mimo případ mobilisace se mužstve záložní dále
nepovolává. Dle toho by tedy nezbylo, než míti
za pravdu, že stojíme vůči nové důležité skuteč-
nosti — mobilisace ruského loďstva na Černém
moři.
Za trvání nynější rusko-japonské války vy-
skytla se sice již jedenkráte pověst, že Rusko
hodlá své loďstvo na Dálném Východě sesíliti
loďstvem černomořským, ale proti této do-
mněnce uvedeny ihned několikeré námitky.
Předně se uvádělo, že Rusko za nynější
nejasnosti poměrů v evropském Turecku nemůže
oslabiti své postavení na Černém moři, a dále
ozvala se ihned pochybnost, zdali by turecká
vláda dala svolení ku proplutí válečného loďstva
ruského úžinami cařihradskými, jež byla ihned
také sesílena hlasy anglickými, kteréž se tako-
vému svolení opíraly, dovolávajíce se úmluv, do-
sud formálně nezrušených.
Rusko
Turecko
8
article
Zatím, jak známo, rozhodlo se Rusko, že vy-
pravi z Baltického moře nově utvořené, ze šest-
nácti válečných korábů záležející loďstvo, kteréž
by — když plavba jeho na sever Ledovým
oceánem, ne-li nemožnou, byla by velmi nebez-
pečnou — proplulo suezským průplavem, beroue
se nejkratší cestou Středozemním mořem.
Vzniká snad na Rusi pochybnost, že by pro-
plutí tohoto loďstva suezským průplavem mohly
činěny býti překážky, hlavně „neutrální“ Anglií.
a chystá se Rusko úmysl svůj zdůrazniti mobili-
sací loďstva černomořského?
Neváháme doznati, že by takovéto vysvětlení
mobilisace ruského černomořského loďstva bylo
předzvěstí obrovského konfliktu na moři Středo-
zemním, jenž by počíti musil vynuceným pro-
plutím úžinami cařihradskými, jinými slovy,
jenž by byl zahájením zápasu o rovnováhu na
Středozemním moři, kterýž by se asi neobmezil
pouze na Rusko a Anglii. Této domněnce pro-
zatím také odporuje zpráva, že anglické středo-
mořské loďstvo odebere se do průplavu lamanš-
ského, a že společně s tamním loďstvem angli-
ckým bude konati jarní námořní manévry.
Proto nutno hledati klíč k ruské mobili-
saci černomořského loďstva jiným, bližším smě-
rem — a ten by ukazoval na váznoucí reformní
akci v Turecku. Přes všecko úsilí Ruska a Ra-
kousko-Uherska nepodařilo se dosud přiměti Tu-
recko k opravdovému, loyálnímu provádění můrz-
stegského reformníhe programu, ač program
tento nevybočuje z mezi berlínské smlouvy, dle
níž se Turecko zavázalo, že zavede opravy ve
svých provineiích evropských. Dle posledních
zpráv odhodlalo se sice Turecko, přijati cizí dů-
stojníky k řízení sboru čelnického, ale přistou-
pilo pouze na počet 25, kdežto velmoci požado-
valy, aby jich pro sbor ten přijalo 60.
Rus
Rusko
Anglie
Turecko
RakouskoUhersko
9
article
Upozornili jsme svým časem na to, že dle
všech zkušeností, s Tureckem nabytých, toto v
bec není schopné přikročiti ku provádění oprav
vedle toho se připomíná, že jsou si toho vědomy
jak Rusko, tak Rakousko-Uhersko, a neméně
i ostatni mocnosti, a že tudiž zahájená, tak zvaná
reformni akce ješt pouhým úvodem k řešení
otázky evropského Turecka prostředky rozhod-
nějšími. Také jsme nedávno zaznamenali názor
petrohradského „Nového Vremene“, že mocnesti
nemíní dlouho přihlížeti k otálení a vykrucování
Turecka a že jsou odhodlány, chopiti se pro-
středků účinnějších, jež nedají na sebe dlouho
čekati.
Při roztřidění důstojníků, určených pro re-
formní sbor tureckého četnictva stala se mezi
interessovanými mocnostmi dohoda, že každé
z pěti velmocí přikázán bude určitý obvod,
v němž budou bdíti nad prováděním oprav,a
při tom prý vyšlo na jevo, že ve příčině Soluně
nemohlo se dosíci souhlasu — poněvadž na ni
činí nároky tři velmoci: Rakousko-Uhersko, Ru-
sko a Anglie.
Turecko
Rusko
RakouskoUhersko
Nový Vremen
Soluň
Anglie
10
article
Dále prý vznikle podezření v Cařihradě
z roztřídění cizích důstojníků dle určitého území,
že interessované mocnosti tím zároveň vymezily
obvod svých zájmů v Turecku, t. j., že načrily
jaksi hranice počínajícího dělení Turecka,
Při této akci o vymezeni obvodů působnosti
cizích důstojníků v Turecku dosáhlo prý se
i úplné dohody mezi Rakousko-Uherskem a Italií
ve příčině Albanie, kteráž přes vše popírání byla
kamenem úrazu mezi těmito dvěma spojenci
trojspolkovými. Za doklad této dohody lze po-
važovati i schůzi ministrů zahraníč-
ních záležitostí, rakousko-uherského
italského. Jest prý samozřejmo, praví na př.
přední list vídeňský, že na schůzi této budese
mluviti o nejpalčivějších problémech dne. „Pa-
tria“ římská má za to, že schůzka tato jest
známkou pevnějšího semknutí států, kteréž s
zasazují za neporušené zachování posavadní
evrepské rovnováhy na Balkáně a také jsou od-
hodlány zastati se jí. „Capitale“ vidí ve
schůzi té zřejmé osvědčení shody Italie a Ra-
kousko-Uherska, a „Mattino“ v ni shledává do-
slov k obtížnému politickému a hospo-
dářskému vyjednávání. Souvislost schůzky této
s poměry balkánskými připouští i vládní „Pest.
Mattin
Cařihrad
Turecko
Rakousko
Uhersko
Albánie
Balkán
Italia
RakouskýUhersko
11
article
Lloyd“ slovy: Styky obou vlád byly co nej-
lepší (?) i v době, kdy italské veřejné mínění
bylo naplněno proti Rakousko-Uhersku pode-
zřením následkem pověstí o jeho dalekosáhlých
plánech balkánských. I v tom nastala v posled-
ních dnech změna; vyjednáváním v komisi čet-
nické v Cařihradě projeveno upřímné smýšlen
Rakousko-Uherska k Italii a také uznali v Itali
tuto ochotu.
Než tomuto doznanému polepšení styků Ra-
kousko-Uherska a Italie předcházel znamenitý
námořní výlet německého císaře, kterýž setkal se
při tom s panovníky španělským, italskýma
ubírá se dále do vod řeckých, kdež v Korfu se
setká ještě s panovníkem řeckým. V Italii byla
mu, jak známo, podána i zpráva, že bude se
konati schůze zahraničních ministrů, rakousko-
uherského a italského, kteroužto zprávu přijal
velmi blahosklonně.
Lloyd
Rakousko
Uhersko
Cařihrad
Italia
RakouskýUhersko
Italia
12
article
Souvislost této návštěvy s dohodou italsko-
rakouskou o věcech balkánských jest tedy pa-
trna, zajížďka pak na ostrov Korfu naznačuje, že
i Řecko náleží do sboru činitelů, s nimiž troj-
spolková politika východní počítá. Celá plavba
pak zdá se tomu nasvědčovati, že s otázkou bal-
kánskou uzrává i otázka rovnováhy na Středo-
zemním moři.
Záhodno vzpomenouti si při zprávě o mobi-
lisaci ruského loďstva černomořského ještě na
tyto další okolnosti. Současně takřka odbylo se
opětné setkání našeho panovníka s králem švéd
ským a koná se návštěva anglických královských
manželů v Kodani. Jest tento neobyčejný cestovn
ruch mezi panovníky v době tak záhadné opravdu
pouhou náhodou, aneb jsou to viditelné doslovy
dokonaných politických transakci? Budoucnost
snad již velmi blízká dá nám jesnější od-
pověd.
Záhy po vypuknuti války rusko-japonské vy-
nořily se ve vídeňském časopisectvu, připomí-
náme zvláště „Reichswehr“, úvahy o tom, ne-
utrpí-li akce reformní tím, že Rusko jest část
svých válečných sil upoutáno na Dálný Východ,
ježto tato válka se může déle protáhnouti, že
by mohlo Rakousko-Uhersko býti nuceno vykro-
čiti činně, aby v Purecku uhájilo své zvláštn
zájmy. Tyto pochybnosti sice opět umlkly, ale
za to se rozmohly pověsti o domnělých přípra-
vách Rakousko-Uherska, jež nejen neutuchají
ale novými a novými zvěstmi se sesilují.
Jest snad mobilisace ruského černomoř-
ského lodstva výstrahou, že Rusko nemíní přihlí-
žeti lhostejně k tomu, co se dále bude díti na
poloostrově balkánském?
Korf
Řecko
Kodaň
Rusko
dálný východ
RakouskoUhersko
13
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 8. dubna. (Uherské vyrov-
nání s obchodni smlouvy.) Otiskli jsme
včera dle peštských listů pracovní program
přištího zasedání uherské sněmovny. Rakousko
uherské vyrovnání v tom programu schází. „Bud
Tagbl.“ ukazuje dnes na tuto mezeru a soudí
že vláda hr. Tiszy úmyslně se vyhýbá choulo-
stivé otázce rakouskouherského vyrovnání, poně-
vadž nechce zavdati podnět k novým bouřím ve
sněmovně, která teprve nedávno nabyla klidu.
IIr. Tisza vyhne prý se otázce vyrovnací aspon
do té doby, dokud se nevyjasní poměry v rakou-
ském parlamentě, na všechen způsob tody aspoř
do podzima. Jiná jest však otázka, učiní-li totéž
i strany opposiční, které budou v novém zase-
dání cítiti potřebu zablesknouti se před volič
a k tomu jim může nejlépe posloužiti otázka vy-
revnací. „Neboť — dovozuje „B. T.“ — žádný
člen vlády, ani vládní strany netají si, že se vy-
rovnáni, uzavřenému mezi Szellem a Körbrem
dá ledace vytýkati. Každý kompromis má tu
vadu, že obě smlouvající strany musejí si činiti
ústupky a proto na obou stranách vzniká nespo-
kojenost. Těto nespokojenosti opposice chce
nyní užiti k útoku proti vládě a při té příležitost
vypáliti opět několik červeno-zeleno-bílých raket
aby posílile svou vážnost mezi voliči.“ List soud
však, že společnému úsilí vlády i vládní většiny
se podaří překonati i tyto nové obtiže, aby se
mohly věnovati důležitým otázkám obchodně-
politickým, v prvé řadě pak obchodní smlouvě
s Italií. V té věci sděluje „B. T.“, že následkem
návštěvy Miragliovy v Pešti připravuje se kom-
promis a že i nejhorlivější agrární odpůrci do-
vozu vlašského vína uznají, že Italii jako spojene
Tisza
Italia
Praha
Rakousko
Pešť
uherský sněmovna
Buda Tagblishing
Italia
14
article
Rakouska spíše možno učiniti ústupek v oboru
hospodářském, než všem státům jiným. Totéž
platí prý i o Rakousku. I kdyby bylo pravda, co
se mluví a píše o výhodách celní rozluky s Ra-
kouskem, bude přece vždy vítanější jistota v pří
tomnosti, než mlhavá možnost v budoucnosti
Zápasů v parlamentě možno se tedy nadíti, ale
konečný jich výsledek nemůže býti pochybný
Z Lublaně, 6. dubna. (Jubileum Jos
Gorupa.) Dnes dovršil Jos. Gorup šl. Sla-
vinský, velkoobchodník v Terstě, sedmdesátý rok
svého záslužného života. Jos. Gorup jest ode
Gorup
Jos
Rakousko
Lublaň
Terstě
15
article
dávna předním štědrým podporovatelem všech
národních, hospodářských i osvětových snah slo-
vinských, tak že není ani jediného národního
podniku slovinského, aby nečítal Gorupa mezi
své hlavní podporovatele. Pro chovanky dívči
školy a pro posluchače vysokých škol zřídil
mnoho nadaci, jimiž umožnil návštěvu těchto
škol i synům a dcerám nezámožných rodičů slo-
vinských. Proto také z vděčnosti jmenován čest-
ným měšťanem, občanem a členem 51 slovin-
ských měst a obcí e 24 národních spolků. Dnes
pak celý slovinský národ zahrnul svého mece-
náše srdečnými pozdravy a vřelým přáním dlou-
hého věku.
Ze Lvova, 6. dubna. (Z haličskéh
školství.) Zemská školní rada haličská vy-
dala zprávu o haličském národním školství zar.
Gorup
Lvov
národní spolek
16
article
1902—1903. Jako v roce předchozím, tak
i v tomto školním roce jeví se pokrok, ovšem
nepatrný u porovnání s tím, co se má v oboru
národního školství v Haliči ještě vykonati. Počet
dětí, národní školy navštěvujících, vzrostl totiž
o 52.059, počet dětí, navštěvujících školy po-
kračovací vzrostl o 15.033. Počet učitelůa
učitelek rozmnožil se o 627, počet žáků a žaček
učitelských ústavů o 158. Všech dětí, jež na-
vštěvovaly národní školy veřejné i soukromé.
bylo 800.113, školy pokračovací navštěvovalo
celkem 164.451 žáků a žákyň. Učitelských si
bylo 9414, z nich však bylo ještě 1013 nekvalifi-
kovaných. Počet obcí, které nemají školy, ani
nejsou přiškoleny k jiné obci a jichž bylo v před-
chozím roce 1062, sklesl na 981. Děti z těchto
obci neměly tedy vůbec příležitosti, aby nabyly
školního vzdělání. Počítá-li se, že ve školním
roce, o němž vydána zpráva, bylo v Haliči
1,401.421 dětí, povinných školou, shledá se,
že bez školního vzdělání zůstávalo ještě n
600.000 dětí, t. j. tři sedminy vší mládeže. Po-
kud se týče jazyka vyučovacího, bylo škol pol-
ských 2228, škol maloruských 2218. Ve školách
polských vyučuje se výhradně polsky, maloruský
jazyk jest v nich nezávazný; ve školách ruských
jest však polština všude povinným předmětem
a učitelům ukládá se za povinnost, naučiti ruské
děti správně polsky mluviti a psáti. Tím jsou
ruské školy ovšem ve značné nevýhodě v porov-
nání se školami polskými, kterážto nevýhoda
vzrůstá ještě tím, že na ruských školách působ
zhusta učitelé a učitelky, vyučovacího jazyka
nedostatečně znalé.
Halič
17
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
Rusové o anglickém vraždění v Tibetě.
Dojem Rusů z anglického vraždění mírných
a předpotopně ozbrojených Tibeťanů „Novoje
Vremja“ vyjadřuje slovy: „Sedm set Tibeťanů
v osudech světové historie: co to značí? Zejtra
budou zapomenuti. Ale cynismu, s kterým se
vede tato vojna, zapomenuto nebude. Veliká
Britanie v osobě lorda Curzona nestará se již
ani o slušnosť. Výbojná válka v nejnestydatějším
smyslu toho slova povýšena Anglií na politický
princip. Silný může zachvacovat, ubíjet, loupit,
vnucovati své protektoráty, rouhati se suveren-
ným právům Číny, vysmívati se spravedlivosti
a právu. Sedm set pobitých Tibeťanů zajdev
historii beze stopy. Ale nezajde beze stopy to
zdivočení mezinárodních poměrů, jež bude ne-
zbytným následkem „junáctví“ p. Younghus-
banda.
Neshody v socialistické straně německé.
Známá ztráta volebního okresu marienberg
ského vedla na socialistickém sjezdu za králov-
ství saské, jenž v Kamenici zasedá, k živým
půtkám.
Posl. Grenz pravil, že na lonském drá-
žďanském sjezdu strany vřed strany se sice
provalil, ale vymačkání a vyčistění jeho, nej-
obtižnější práce, že ještě zbývá.
V drobném prodejí:
paní číslo o sobě . . . za 8h
. . . . za2h
Pl poledtní
Ve slislkách na venkově:
ranní česlo. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . Bh
Inserá ty
platí se hotově napřsd.
Předplanení n inserty přijímá zdminl-
strace v Marianské ulici č. a.
Tam sacházejí se též rodakce.
tiskárna a ezpudice „Národnich Liatě“.
Rukopisy se nevracejí.
Rus
Tibeťan
Curzon
Posl
Grenz
Tibet
Anglie
Čína
Kamenica
Novoj Vremja
Národnich Liata
18
article
Posl. Kander odsuzoval ostře jednání
Göhreovo v boji volebním. Na sjezdu drážďan-
ském projevila prý se očividně nekázeň ve
straně.
Posl. Sehuppel, proti němuž sociali-
stická delegace na říšském sněmu své doby
uveřejnila prohlášení, vytýkajíc mu jeho stano-
visko k ochranným clům, dovodil, že musí si
rozmysliti ještě velice, zdaž ono prohlášení vůbee
na vědomí přijme. Jest prý jeho dobrým právem,
pronášeti v rámci strany i odchylné mínění.
Toto právo nedá prý si odniti žádnými křiklouny
a žádnými sjezdy, ač si také on přeje, aby
třenice ve straně ustaly.
Posl
Kander
Göhreův
19
article
Ke schůzce Goluchowského s Tittonem.
Milánský »Secolo«, list radikální, připojuje
k setkání rakouského ministra vnějších věci
s italským ministrem zahraničným, o němž uva-
žujeme dnes na místě úvodním, několik zajíma-
vých poznámek. Táže se, proč vláda italská hle-
děla schůzku utajiti do poslední chvíle a do-
kládá: Ministr Tittoni vyplížil se z ministerstva
svého jakoby po špičkách a vymluvil se n
rodinnou záležitost, aby se mohl odebrati do
horní Italie. A nyní dělá to jemu i jeho úřad-
nikům veliké starosti, že tajuplný plán cestovní
byl odhalen. A proč? Cití snad nevčasnost
schůzky té? Pravi se, že Tittoni jde do Opatije
na podnět Luzzatta, aby tam vyložil politi-
cké důvody pro příznivé rozřešení otázky vi-
nařské. Je-li tomu tak, lze proti schůzce na-
mítnouti, že okamžik pro ni mohl býti vhodněji
volen a že bude v každém případě z byteč-
nou a neužitečnou. Kdyby však schůzka
byla bývala smluvena proto, aby význam
slavnostní návštěvy Loubeto vy
v Římě byl snížen, musil by se italský
lid proti tomu ohraditi, neboť úmysl
takový byl by bláhovým a nedůstojným sebe-
vědomého národa. — Cokoli se mluví o sblí-
žení Italie s Rakouskem v době nejposlednější
v některých jiných listech, vidno jest z projevu
zde položeného, že sblížení to o převelikou část
lidu italského opírati by se nemohlo.
Goluchowský
Titton
Tittoni
Luzzatt
Opatije
Řím
Rakousko
20
article
Vážný stav Viléma II.?
Anglické listy přes nedávné dementi » Nordd.
Allg. Zlgu.« trvají na tom, že stav německého
císaře jest velmi povážlivý, že týž vypadá na
nejvýš chorobně a že jest o vážných důsled-
cích choroby své uvědoměn, což ale projevilo
se u něho velikou sklíčeností duševní. »Bir-
mingham Post«, list blízký Chamberlainovi, jenž
ted rovněž v Středozemním moři prodlévá, zvě-
děl prý z nejspolehlivějších pramenů, že dva
specialisté v Neapoli prohlédli důkladně hrdlo
císaře, ale že vrátili se druhého dne do Némecka.
Výsledek jejich prohlédnuti jest neznám, avšak
jest prý známo, že specialisté výsledku tomu
přičítají velikou váhu, ovšem dle toho, co ješté
po neapolském pobytu císařově sděleno bylo
listy o velmi živé a dlouhé jeho zábavě s čet-
nými dámami messinskými, jež byl pozval Vi-
lém II. hromadně na yachtu svou, zdá se býti
tvrzení o jeho duševní sklíčenosti za poněkud
přepjaté. Je-li stav Viléma II. skutečně tak
vážný, má o něm sotva pravé vědomí.
Vilém II
Vilém
Bira
Neapol
21
article
V Praze, 8. dubna.
Praha
22
article
K domnělému attentátu na Alfonsa XIII.
O záhadném výbuchu na hlavní třídě bar-
celonské v okamžiku, kdy třídou tou jel špa-
nělský král, není dnes ještě podrobnějších zpráv.
Oficislní depeše pak o attentátu téměř se ani
nezmiňují. Potvrzuje se ale dnes již mínění
naše, včera vyslovené, že policie použije vý-
buchu, celým svým původem velmi podezřelého,
k reakcionářským bpatřením. Dnes již netrp
v Barceloně policie nikoho na ulici a jak
shlédne více než 3 osoby pohromadě, káže jim
rozejíti se. Ovšem jest nepopíratelno, že v Bar-
Alfonso
Barcelona
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Ruský román a ruské národní hoře.
[Ex oriente lux salutis ?]*)
Má se za to, že ráz a síla ruského románu
spočívá v jeho přisném realismu a hlubokém
psychologismu. Než, ač jest v nich ruské uměn
mistrem, závodí s ním v těchto přednostech
čestně i umění západní a ony mu nedodávají ni-
jaké zvláštní, speciálně národní povahy. Nie-
méně jest román ruský zcela nepodobný román
západnímu i ač svrchovaností sily své ovlád
svět, přece zůstal nenapodoben. To proto, že
jest nenapodobitelný: má jistou uměleckou hod-
notu, které mu dodává národní povaha ruská.
jedna síla ruské duše, kterou duše ostatních ná-
rodů ještě nevybavily a ta ho zabarvuje zvlášt-
ním rusky národním rázem.
Říká se, že ruští psychologové líčí povahy
výjimečné, lidi více méně duševně chorobné
podiviny. Není pravda. Říká se to, protože západ
jim nerozumí, při vší panegyrické oslavě ruského
románu posud ho nepochopil. Zcela, jak to praví
západník Majakin: Rozkývala se Rus, vše sebou
hnulo... všichni řvou různými hlasy a co kdo
chce, nikdo nerozumí. V pravdě však žádný
román nelíčí tak důsledně, ač různým hlasem,
pořád jednoho a téhož člověka, jednu a touž
pořád stejnou duši, jako román ruský ruskou
duši, zvláštní silu v ruské duši. Tolstý jako Do-
stojevský, Gorký jako Tolstý, všichni, menší
i starší. Jsou-li oni a lidé jich podivíni, je ruská
národní duše mezi ostatními podivínská: Možná.
Dostojevský, nejhlubší znatel její, praví v před-
mluvě k „Bratřím“: „Podivin nejen nebývá vždy
zvláštností a osobitostí, nýbrž naopak přihází
se, že právě on snad nosí v sobě leckdy jádro
celku“ a tim předem vyvrátil výtku zvlášt
jemu činívanou. Podivín v tom případě není po-
*) Ze soutěže feuilietonů.
Tolstá
Gorká
Dostojevský
národní hoře
Rus
Podivín
24
article
divín, jen se tak zdá, nýbrž předčasně uzrálý
plod na velikém štěpu národní bytosti, který už
z daleka vidíme žlutěti se mezi plody ještě ne-
zralými a zelenými.
A která je ta zvláštní síla ruského umění?
O soucitu ví se, ale dí se, že vyznačuje ruské
spisovatele, ruský román. Nikoliv román, nýbrž
vůbec ruskou duši, která se v umění jen obráží.
Ruská duše pátrá po smyslu života (ter-
minus technicus): proč žijeme? jak žít? Tolstý
po celý život úsilně o něj zápasí (traktáty) a jak
on, zápasí i hrdinové jeho (Levin, Olenin). Jak
on vítězí, vítězí i oni (Vzkříšení). Tím vitěz-
stvím nastává v duši člověka nový život. Vítězí
i Razkolnikov. Ku podivu, že už Dostojevský
zcela týmiž slovy zakončil „Vinu a trest“, jako
Tolstý „Vzkříšení“: perspektivou nového života.
obrození. Ale jiné duše ještě zápasí a v celé duši
národní nebude zápas vybojován ještě dlouho.
Tolstá
Levin
Dostojevský
25
article
Co ve vzdělanci Tolstém a jeho hrdinách křičí,
žalostňá otázka života: proč žijí, jakým právem
se kochají lepším životem, než mužík (Levin),a
trudné poznání, že tak žíti nelze (Olenin), vý-
čitky svědomi (Tolstý), to v Gorkého nevědomei
Fomě Gordějevu přímo řve: jak žit, jak žít? Což
pak, praví, proto člověk se rodí, aby pracoval,
peněz nadělal, dům vystavěl, děti plodil a ze-
mřel? Ne, život sám sebou něco znamená. Nutno
na mou duší, aby všichni věděli, proč žijí. Není
smyslu v našem životě, není v něm žádného
smyslu... Oh, teskno, teskno! Duše boli . ..
tak nelze žít! Bratří, zabte mne, rád bych ze-
mřel, pláču, celý náš život je zbytečný! — Tak
v něm „posvátné řeči mluvi vlhké ruské svě-
domí.“ A takovou hudou všichni: Ljuba, Ježov,
Medynská, nevěstka Šáša, „taky z takových“ a
utápějí hoře své v hýření. Ale jen télo jest opilé,
křičí Ježov, duše však je střízlivá a všecko cítí.
Oh, bože můj, čím mám žít? K čemu přilnouti
duší? Kdo uhasí její žízeň přátelství, lásky, po-
svátné práce? a pláče do země. I ve „Třech“
Ilja, Jakov, Paška lámou si hlavu otázkou ži-
vota, proč žijí a jak žíti čistě. Taras, západník
Tolstý
Levin
Tolstá
Gorký
Gordějev
Ljuba
Šáša
bůh
Ilja
Jakov
Pašek
Taras
Ježov
Medynský
26
article
radí Fomě: pracuj, štěstí toť ukojení potřeb.
Ale Foma: Práce není pro člověka všechno.
Peněz mám, mohu tě jimi udusiti. L.žeš, zde
schází ještě něco... Pracující jsou nešťastn
koňové, mají však před bohem ospravedlnění.
Zeptaji se jich: jak žili? Odpoví: neměli jsme
času, o tom přemýšleti, pracovali jsme po celý
život. Jaká však omluva pro mne?... Pracuji
dí ruský člověk Foma, ale život je mi stejné
prázdný. Což, nahromadil jsem statků, všecky po-
třeby ukojil a přece mne svírá strašná tiseň.
Olázka: co nyní, co ještě? Už nic? Zajisté něco
Ale toto něco mladý nevědomý Foma nemůže roz
řešiti, 50 let to řešil Tolstý a mamut Foma ma
jen rozumu, co „připadá na maličkého člověka“
„Zab mne, ale pouč mne, jak žit, co dát lidem?
chodí a ptá se všade. — Fomism jest něco, c
práce neukáji a jeví ho v různých slabších, ne-
vědomých formách už Rudin, Oblomov, Pečorin
— Foma má jasné chvilky, táhne ho to k lidem
chce uvolniti život. Jednou naň přišla taková
chvilka, strašně vyčiníl kupcům a řeřavou fili
piku končí: „srdce mne rozbolelo, já pravdu
cítím“, načež praktický filosof, strýe Majakin;
„pravda se nechytá srdeem, ale rozumem“ a dá
Fomu do blázince.
L žeš
Tolstá
ma
Rudin
Oblomov
Pečorin
Foma
27
article
Ale věru tato pravda se chytá srdcem, nebot
co hlasem lvovým ve Fomě řve, to jest potřeba
lásky k bližnímu. Tu práce neukojí. Foma jest
Tolstý, jak zápasi, jen že zápas Fomůvje
mnohem hroznější. „Ježíší Kriste!“ křiči, „proč
jsem tak bídný, Ježiší Kriste! Jsem zdráv zrovna
jako železo, piju, hýřím, ale télo nerezaví, jen
duše bolí!...“ Týž zápas, jako u Tolstého,
v prsou šlechtických, bouří živelní silou i v prsou
hrdinů Gorkého a to je zásluha jeho genia, že
nám jej ukázal i v prsou bosáckých a ku-
peckých. Docela, jak dí Ježov, když Fomu
nad životem duše bolí: „toť zajímavé, je-li to
pravdivé a hluboké, neboť to dokazuje, že svatý
duch nespokojenosti se životem vnikl již i do
kupeckých ložnic, na smrtelná lůžka duší uto-
pených v tučném ščí a jezeře čaje.“- Ano, je-l
Tolstá
Tolstý
Gorký
Ježov
Ježsat Krist
Ježišit Krist
28
article
to pravdivé a hluboké, pak ruská národní duše
těžce pracuje ku porodu nového života. Roz
kývala se Rus a vše se hnulo... hnula se až
sama duše carská. Rozkývané moře národní duše
posledními úměrnými vlnami doráží až ke stup
ňům trůnu. Tři lidé žijí na Rusi, jež zná celý
svět: Maxim, Lev a Mikuláš, bosák, hrabě
car, ale ve všech táž jedna duše ruská, ve všech
se projevil stejný ruský člověk.
Ruská národní duše hledá smysl života
život vidí se jí strastně zařízen, má pud, na-
praviti ho, ale nemá ještě dost síly ani rozumu
co třeba s ten úkol. A pod tím vnitřním zápasem
trpí a to jest ruské národní hoře. Doeel
tak, jak dí stařec Zosima k jednomu z „Bratří“
v tom spočívá veliké vaše hoře, že otázka ta nen
ve vašem nitru ještě rozhodnuta a přece žádá si
úporně rozhodnutí.
Roza
Rus
Lev a Mikuláš
29
article
Duše boli... Boli tím více, čím zápa
větší. Síla srdce už jest veliká, ale rozum ještě
malý. Ruský národ, toť Foma. Hrušky nejdřív
uzrávající bývají červivé: nihilism, duchoborci
sekty, Sám Tolstý jeví citelně nedostatek sou
stavnosti v ruském vzdělání. Jeho traktáty jsou
pro člověka s vyrovnaným rozumem hrozné
čtení. I jemu platí poučení starého Gordějeva
sekyrou třeba seknouti po kládě, ne po noze.
Ale to vše samo opadá, nebo se nalezne, jako
se nalezl nihilista Razkolnikov. Přijde doba, při-
jde i rozum. Počervivých dozrají i plody zdravé.
A západ nahnívá, čas, by východ měl se k zrání.
Duše bolí: má pocit viny, lítost. V tom
hoře. Pravý ruský člověk cítít tou duší náro-
dovou, cítí se vinen za všecky, solidárně, jak d
právník. A pravda to jest, protože s polečnos
jest celek. Tuto pravdu, na západě i nejvyš-
šímu rozumu těžko pochopitelnou, všelikými mou-
chami individualismu pomatenou a zastřenou,
ruský člověk hluboce eítí. A v tom je podstatn
rozdílu mezi ruskou duší a duší — západní vzdě-
lanosti, „Pánové, nechte toho, není to hezké,
všichni jsme hříšníky, rozhodně všichni, věřte
mně, křičí jakýs člověk, když Fomě, kážícímu
Hruška
Tolstá
Počervivý
Foma
30
article
v krčmě lotříkům, vyčítají bohatství. A ptáš-li se
jak to: eh, tak, což já vím? Všichni jsme podlí
a život náš je podlý“ křičí dobrák šlechetný RRja-
buškin (Michajlov, Cizí hříchy) a „všichni jsme
vinni za všechny,“ učí dokonalý stařec Zosima.
Pokorná duše ruského člověka zmučena jest ho-
řem, neustálým hříchem jak svým vlastním, tak
obecným, praví Dostojevský.
Proto ruský člověk jest trpělivý, bližnímu
odpouští a smiřuje se. Nutno, aby člověk od-
pouštěl, smířiš-li se, žiješ, nesmiřiš se, zemři,
rozumuje Rjabuškin. A stařec Zosima a učedník
jeho Aleša všecky lidi miloval, ale nejvíc největší
hříšníky.
Ruský člověk odpouští, sám však z viny s
kaje. A kaješ-li se, už miluješ, vysvětluje Zo-
sima statkářce. Věru správně. Jestiť litost bolest
z utrpení bližního, jemuž's ublížil, soucit. Od-
pouštět a kát se tudíž obé stejné jest: slitovávati
se, milovat. Je v ruské duši zločin, ale je i pocit
viny a je-li ten, je i pokání. Velicí jsou kajíeníci
ruské slovesnosti (jinak se ona se zločinem ne-
zabývá), to jsou samí vítězové, jichž duši pro-
budil hřích, bolest viny, ale to je celá kapitola.
Jsou i kajícníci za viny obecné.
Tak posvátné řeči mluví vlhké ruské svě-
domí k světu. Rozkývala se duševní Rus a vše se
hnulo... Co zplodí to tvůrčí hnutí, v co se vtělí.
až uzrá doba? A pohnou se od něho národové?
Ve Quo vadis táže se Vinicius apoštola
„Řecko dalo světu krásu, Řím pak přinesi moe
avšak co přinášite vy? A onen dí: lásku. Věru
zdá se, že tak na otázku národů románských: my
obnovili krásu a umění a germánských: my při-
nesli práci, bohatství a moc, avšak co přinášíte
světu vy, plémě slovanské? — ruský národ dá
za ně odpověd:
My, bratří, my přinášíme obrození zá-
Ninus Karo.
kona mravníhol
Michajlov
Dostojevský
Vinicius
Řecko
Řím
Ninus Karo