1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve středu dne 6. dubna 1904.
Praha
4
article
Ka ranní a odpol. list
předr lácí so
Praze v adnmulni
rki reu
v drojí donáško
nl
Praha
6
article
Bnt ve stann ia
Bnt ve stann ia
rešton
ne llnrei n est
dvojí zás lk
9
article
Rusko a česká otázka.
Rusko a česká otázka.
Po návratu z Petrohradu spěčhám, abych
nejprve zodpovídal otázku, jak se má věc se
známým petrohradským telegramem »Národních
Listů«, jenž oznámil, že císař Vilém II. nabídi
caru Mikuláši II. všelikou pomoc v Asii prot
nepřátelům nynějším i příštím, když se Rusko
zřekne politiky, vlekoucí je k cařihradským
průlivům, a když dopustí, aby Německo, až
nadejde v Rakousku jistá případnost, učinilo
pokus osvojiti si některé země, dosud ra-
kouské.
Telegram tento vzbudil v českém národ
sensaci, která mně nešla dobře na rozum-
Můžeť i pohtický slepec od drahných let jasně
viděti, že se politika sjednoceného Německ
nese za cíli, v telegramech »Nár. Listů« vytče-
nými. Znova to dokazovati, bylo by holou zby-
tečností. Není Němce, není německého orgánu
který by to popíral, ano četli jsme před ne-
mnoha měsíci už přímé k tomu vybídnutí
hotový plán, jak zbytek českých zemí rozděliti
aby český národ na vždy byl zničen a s po
vrchu zemského setřen. Zahraničné listy, něme-
cké výslovně psaly, že Německo rozděli Čechy
a Moravu tak, aby severní Čechy dostaly se
Sasku, jižní Bavorsku a Morava Prusku. Mně
se loni náhodou podařilo objeviti v jižní Moravě
stopy agitace madarské, připravující půdu připo-
jení jižní Moravy, Slovácka, k Uhrám pode
jménem XII. stolice. Protože dualism vzešelz
dohody Maďarů s Pruskem, nynějším velkým
Německem, nezdá se mi neoprávněnou domněnka,
že Maďaři jsou zasvěceni do plánů Německa,
pokud se týkají Rakouska a Balkánu, a že jim
slíbeny určité odměny, budou-li je podporovati.
Vilém II
Mikuláš
Němec
Maďar
Rusko
Petrohrad
Asie
Německo
Rakousko
Čechy
Morava
Sasko
Bavorsko
Prusko
Slovácko
Uhry
Balkán
10
article
Český národ zůstal až do poslední dob
bezstarostným o další osud svého království
dal si pangermanskou štvanicí, dobře promy-
šlenou, soustavnou a neunavnou, vnuknouti
představu, že česká otázka je v podstatě ne-
patrným sporem mezi Čechy a Němci, bydlícími
s nimi společně v zemích českých, sporem,
klerý snad ještě může býti rozlažen ve vnitrní
záležitost západní poloviny Rakousko - Uherska,
sle nic víc. Zatím pravý opak je pravdou. Česká
otázka jest otázkou politické rovnováhy evropské
a při důležité úloze, kterou Evropa hraje v sou-
časných dějinách všeobecných, možno říci bez
hadsazení: otázkou politické rovnováhy světové.
Vnilřní položení v Čecháchi a v Rakousku vzniká
z této podstaty české otázky, jež nemůže a již
nebude rozřešena ani v rámci české koruny, aní
vrámei Cislajtanie, pokud nobude rozřešena po
stránce politiky mezinárodní.
Němec
Čechy
RakouskoUhersko
Evropa
Čecháchi
Rakousko
11
article
Pod tihou vědomi, že v české otázce roz-
hoduje zahraničná její povaha, jednali sami
slaročeští politikové, když se ustanovili sklonit
šlji svého národa pode jho punktací. . Vůdce
jejich výslovně pravil, že důvodem pro hanebný
kompromis s Němci, jímž chtěly býti punktace.
je položení Prahy mezi Berlinem a Vidní, jež
před 15 lety nenalezala se ještě tak úplně ve
vleku berlinského pangermanismu, jako za našich
dní. Staročeské, politíky uváděla v zoufalstv
jednak německá sila, jednak česká opuštěnost
a v tom pocitu odhodlali se politického kroku.
klerý byl českým národem jednomyslně o-
souzen. Tím český národ projevil, že obé staro-
české předpoložení je mylné: že jej ani ně.
mecká síla nedrtí tak, aby se jí musel vzdáti
bez dalšiho boje na milost a nemilost, ani že
se neciti úplně opuštěným a v boji s Němci
odkázaným na své nerovně síly-
Mezinárodní povaha české otázky byl
v posledních lelech dostatečně osvětlena fran-
couzskými politiky Chéradamem a Henryem.
Když se české obecenstvo seznámilo s je-
jich vynikajícími spisy, je přímo nepochopitelno,
jak mohou čeští germanofilové ve své odvážlivé
agilaci pro připojení k německé » kultuře« za-
cházeli tak daleko, že v posměch vše a každéh
urádějí, kdo pohlcení Čechův od Němců nepova
žují za nejkrásnější osud, který pohlceným může
být uchystán a zvláště kdo nepokládají český ná-
rod za tak opuštěný pro všechnu budouenost, že
mu nie jiného nezbývá, než vrhnouti se pod kol
triumfalného vozu Germanie.
Němec
Chéradam
Henry
Čechův
Praha
Berlín
Germanie
12
article
Roku 1899 přinesly »Národní Listy« článek.
který byl balon dlessni, mající vyzkoumati, kte
rak by se Rusko zachovalo k olázce nedotknu-
telnosti hranic království českého. Článek vyslo-
vil pochybnosti, že by rakousko-ruské dohode
z r. 1897 šlo pouze o zachování status quo na
Balkáně a pronesl domnění, že účel dohody musí
býti širší, proto že by ruská politika jinak příli
mnoho zadávala, k čemuž nebylo žádně patrně
přičiny. Pisatel vyšel z předpoložení, že Rakousku
musí více záleželi na tom, aby. si udrželo země
koruny české, než Bosnu a Hercegovinu a když
už Rakousko činí u Ruska tak vážný krok, jako
je úmluva o zachování držby, že bezpochyby
spíše se stará o to, aby si zabezpečilo status qu
na svém starém a důležitějším území. Ruský
list, těšící se autoritativnému hlasu v otázkách
zahraničné politiky, nepotvrdil, co balon d'essai
»Národních Listů« byl by rád potvrzeným viděl,
avšak vyjádřil se, že by na takovou úmluvu mezi
Ruskem a Rakouskem mělo dojíti.
Co se na ruské straně zdálo logickým
žádoueim, bylo nesmírně směšno českým ger-
manofilům. Jak že? Rusko by bylo ochotno
chrániti české země, aby nebyly připojeny k ně-
meeké »kultuře«? Je vůbec možno, aby se
tomu někdo protivil? Ne, není možno
Od té doby čeští germanofilové užívali to-
hoto prostředku, rouhavého výsměchu, vždy,
kdykoli byla řeč o tom, že by Rusko bylo prvé
mezi státy, které by nedopustily připojení če-
ských zemí k německé kultuře. Výsměch patrně
se jim stal osvědčeným prostředkem k šíření
beznadějnosti v české společnosti. Podívejte se
na pošetilce, který se ještě nevzdal naděje, že
essai
Rusko
Balkán
Rakousko
Bosna a Hercegovina
13
article
české země budou zachráněny od německého
požrání! K popukání! Kdo je skutečně poše-
tilý, ničeho se tak nebojí, jako aby naň nebylo
jako na pošelilého veřejně ukázáno. A již
i mimo řady českých germanofilů vysmívají se
každému pomyšlení, že by český národ na konee
přece nezaníkl v žaludku německé »kultury«.
Jedovatá slova výsměchu nejdrzeji se do-
tkla stařičkého ruského státníka hraběte NN. p.
Ignatěva, jenž až do míru sv.-štěpánského patřil
mezi nejhroznější slovanská strašidla Němeůva
jejich spojenců. Před rokem vzpomněli si i na
něj. K nám se úřadním »Prager Abendblatteme
dostala lživá zpráva, že hr. Ignatěv podl
caru Mikuláši II. písemný plán změny slovanské
politiky Ruska, tak aby se vzdálila Jihoslovanů
a věnovala se příště hlavně otázce české. Can
podle té zprávy připsal na pamětný spis hr.
Ignatéva: Durak.
Zpráva tato, jež byla naprostým výmyslem,
měla za účel zabiti ne dvě, nýbrž tři mouchy
jednou ranou: ukázati balkánským Slovanům,
že se již od nich odvracejí i ti Rusové, ktel
jejich politickým otázkám věnovali nejlepší sve
sily, dáti na srozuměnou Slovanům západním.
že osudy jejich jsou Rusku více než lhostejny
a vykonati skutek ohavné msty na ruském stát-
níkovi, jenž způsobil odpůrcům Slovanstva
mnohou bezsennou noc.
Ignatěv
svatý
Prager
Mikuláš II
Jihoslovan
Can
Rus
Rusko
NN
14
article
Osvědčená zbraň výsměchu byla vytasena
také na zasílatele petrohradského telegramu »Ná-
rodních Listů«, o kterém je řeč. Zneužito jména
veterána české publicistiky, trvale žijícího v Pe-
trohradě, aby jeho zkomolením dosaženo bylo
směšného effektu a tím celá věc uvedena byla
v posměch, ač telegram byl od osoby docel
jiné. Věru, bídně to vypadá v národě, kde cy-
nismem možno odstav ovati nejdůležitější otázky,
týkající se bytí a nebytí národa a kde sami
synové toho národa zasypávají posměchem kaž-
dého, kdo pomýšli na jeho záchranu.
Co zvěstoval potrohradský zpravodaj »Ná-
rodních Listů«, je pro každého Čecha, který
jest upřímně pečliv o osud svého národa, tak
důležito, že bylo zapotřebí přimého ohledání n
místě, aby se zjistila nepochybná pravda.
Čecho
Ná
15
article
Zvěděl jsem
Císař Vilém II. posilá caru Mikuláši II.
psaní den co den. Jsou to vesměs listy malého
pána k velkému pánu, kterými chce malý pán
vyprositi, vylichotiti, vyškemrati pro sebe ně-
jaké výhody aneb aspoň sliby. — Malý pán
umi se naproti velkému tvářiti ještě menším,
než je, ano neváhá ukazovati i na své rány.
aby vzbudil soustrasť. Odjížděje nedávno n
jib, malý pán představil se velkému pánu
jako nevyléčitelně nemocný, jako umírající
pro bůh prosil, aby neopouštěl jeho dítek
a pomohl jim dokonati dilo oteů. Na »díl
otců« malý pán nikdy nezapominá a z listů jeho
jest až naivně zjevno, že »dílo oteů« jest je-
dinou jeho myšlenkou, jež jest voditkem všech
jeho skutků, i vodítkem pěra, pišícího ty úpěn-
livé listy k velkému pánu. Malý pán, vymáhaje
od velkého sliby, pociťuje potřebu nabízeti vzá-
jemné úsluhy. A nabízí je zase s tou naivnou
otevřeností, která se dá vysvětliti pouze zimni-
čným chvatem, pudícím jej ke skutkům, nedo-
čkavostí velkých události, které jsou podmínkou
uskutečnění »velkého díla« oteů, k němuž
současný jejich potomek rád by příčinil sve
účastí, dokud ještě je mezi živými. Sliby ma-
lého pána z počátku odnášely se pouze do
Asie. Německo vycvičilo japonskou armádu právě
jako tureckou, spolu s Anglil vypěstilo v Ja-
poncích vášeň bezdůvodného nepřátelství k Rusku,
bojovnosť Japonců podrážďovalo lichocením, že
armáda jeho je dokonalejší i armády svých cvi-
čitelů, a když dosáhlo války Ruska s Japon-
skem, nabízí své služby Rusku... Nabídnutí
toto se stalo v prvých nedělích války, když ně-
mecký císař ještě věřil, že Japonsko dobylo n
Rusku nějakých válečných úspěchův, ane
aspoň, že se evropské žurnalistice podaři z ně-
kolika ošemetných a zrádných kousků japon-
ského námořnictva vykouzliti značná vítězstvl.
Vilém II
Mikuláš II
Anglit
Japonec
Asie
Německo
Rusko
Japon
Japonsko
16
article
Když ale se přesvědčil, že Rusko v Asii je
dosti silno nejen naproti Japoncům, nýbrž i na-
proti jiným nepřátelům, kteří by tam Japonsku
buď přispěli ku pomoci, anebo z rukou jeho
převzali prohrávající kartu, císař Vilém rozšíři
body, ve kterých se nabízel k službám, i na
evropské Rusko. Nechť jen Rusko klidně obráti
celou svoji vojenskou silu do Asie, věrný jeho
německý přítel státi bude na stráži jeho západní
hranice, a bude-li zapotřebí, zkroti i jeh
vnitřní nepřátele, ať jsou oni kdokoli. Tedy
budouli nepokojni Finové, Německo ochotně
obsadí Finsko, budou-li nepokojní Poláci, ne-
méně ochotně vtrhne do gubernií povislanských.
ano, kdyby dobrotivý bůh německý dal, Ne-
mecko by ve všem přátelství obsadilo sám
Petrohradl.
Z této bohaté korrespondence obsah listu,
ve kterém německý panovník zjevil své úmysly
s uspořádáním přištího osudu vlasti naší, byl
svěřen našemu petrohradskému dopisovatel
k uveřejnění v »Národních Listech«. Kým, zů-
stává tajemstvím zpravodajovým.
Na listy malého pána velký pán odpovídá
přátelsky vřele, ale nezávazně. Nabídky jeho
s díky odmítá, že služeb nabízených nepo-
třebuje.
Mezi nejbližšími rádci carovými jsou také
někteři, kdož mu radí, aby se nad císařem
Vilémem slitoval a osladil mu zbytek života
blahosklonnou povolností, jež podle nich zůstane
soukromým skutkem křesťanského milosrdenství,
nezávazným pro diplomacii.
Na rady takové car nepřistupuje. Ukazuje
svým rádcům tohoto druhu na to, že ruský car.
chtěje zachovati vysoký význam svého důsto-
jenství bez nejmenší poskvrny, nesmí ani sou-
kromě proněsti lichého slova, tím méně dáti
lichého slibu. K až dé slovo ruského cara je
Japonec
Vilém rozšíř
Ted
Fina
Polák
Vilém
Rusko
Asie
Japonsko
Německo
Finsko
Kýma
17
article
závazným. To přesvědčení měli i carovi před-
kové a car Alexandr II., ačkoli císaři Vilému I.
také jen v soukromém listu dal slib, že po po-
rážkách tureckého vojska nevtrhne do Cařihradu,
slibu tomuto dostál přes vědomi, že tím své
vítězné Rusko vlastní rukou zbavuje ovoce těžce
dobytých vítězství. Proko je nezvratnou zásadou
panujícího cara plniti sice každé dané slovo,
ale býti také krajně opatrným v dávání slova.
Na jeden z listů, v kterém se císař Vilém
nejvíce rozplýval, car odpověděl v ten smysl:
že jest úplně přesvědčen o ryzosti a upřímnosti
jeho citů, že však při nejvřelejších vzájemných
osobních sympatiích leží mezi nimi dvěma pře-
kážka, a to jsou Čechy. »Ano, kdyby na tom
místě, kde jsou Čechy, bylo moře, jinak bych
mohl jednati.«
Z toho vysvítá, že je zbytečno, aby se
v Čechách jedni oddávali naději a druzí oba-
vám, že Německo v budouenosti, jejíž rozměr
nelze předem určiti, jen tak zhola český nárou
pohltí a země jeho si osvojí. Česká politika
může se úplně osvoboditi ode vlivu pangerman-
ských strašákův a věnovati se pouze řešení
svých vnitřních otázek, mezi něž náleží také
upravení poměru české většiny k německé men-
šině v Čechách a na Moravě s klidným vědo
mím, kdyby německý lišák dřív nebo později
chtěl zmocniti se českého hroznu, že bděll
strážci evropské rovnováhy přimějí ho k po-
znáni, že český hrozen visi mu dosud přiliš
vysoko, ba výše, než kdykoli jindy v dobách
minulých. Nanás jest pouze, abychom ve vnitřní
politice české nedopouštěli se chyb, které by
měly rozhodující váhu i v mezinárodním polo-
žení našich zemí a připouštěly výklad, že český
národ sám si přeje slití s německou »kulturou«
a přerození v ni. Chtějicímu, křivda se neděje.
Vilém
Cařihrad
Rusko
Čechy
Německo
Morava
18
article
Polská kritika vnitřní situace
rakouské.
Polská kritika vnitřní situace
rakouské.
Tradice kola polského v parlamentě víden-
ském od čtyřiceti let znamenají setrvačnost ve
straně vládní až do nejkrajnější možnosti. Tuto
svou povahu poslanectvo kola polského osvědčilo
i za okolností, pro politiku národa českého ve-
lice osudných, ba krutých. Postačí připomenouti,
kdo byl prohlásil někdejší pravici v parlamentě
vídeňském téměř demonstrativně za zrušenu a
odklizenu. Na zříceninách někdejší autonomi-
stické pravice v říšské radě kolo polské setrvalo
v kruhu politiky vládní bezvýjimečně i za doby
Körbrovy až na několik dní před svátky veliko-
nočními tohoto roku. Předcházel jakýsi projev
z jeho lůna vůči samému panovnikovi, projev,
vypravený jaksi na zkoušku, jak věje vitr toho
času v nejvyšších vrstvách říšských. Jádro tohoto
projevu záleželo v tom, že mluvčí kola polského
upozornil Jeho Veličenstvo na situaci, jež ne-
zbytně vyžaduje, poněvadž poslanci čeští své
požadavky byli uvedli na nejmenši možnou míru,
jen aby obnovila se dělnost parlamentu, že ne-
zbytně potřebí, aby se působilo nyni také na
Němce, kteří až dosud odpírají uskutečnění i nej-
menšího práva českého.
Tuto rozmluvu polského poslance s panov-
níkem listy vlády Körbrovy odbyly významným
mlčením. Ozvaly se teprve, když před samými
svátky velikonočními za příčinou voleb delegač-
ních z parlamentu důvěrníci kola polského vy-
stoupili se snahami smiřovacími ve sporu česko-
německém a přímo pověděli vládě, chce-li obno-
viti dělnost parlamentu a ústavně prověsti nové
vyrovnání rakousko-uherské, že jest její povin-
ností, aby se postarala o zastavení obstrukce če-
ské, což bude možno, vyhoví-li aspoň dvěma
hlavním požadavkům českého národa, totiž ob-
noví-li uzákonění vnitřní úřadní češtiny a zřídí-li
českou universitu na Moravě.
Němec
český univerzita na Morava
19
article
Tu již nastala bouře v listnatém lese vlády
Körbrovy. Strhl se pokřik, že Poláci přidali se
k obstrukci české a mají na mysli svržení vlády
Körbrovy. Když pak současně i ostatní slovanšt
poslanci na říšské radě, ba i Vlachové prohlásili
se za solidární s delegací českou, pokud se týče
odporu jejího proti provedení delogačních voleh
před Velikonocemi: pokřik v táboře všech spo-
jených Němcův pod praporem Körbrovým nabyi
povahy opravdového zděšení, že se blíží obnova
někdejší autonomistické pravice v parlamentě,
jejížto první obětí má státi se ministerský před-
seda dr. Körber. Odročení parlamentu a tím od-
ročení i ministerské krise až do druhé polovice
měsíce dubna, poněkud upokojilo postrašené
Němectvo v Rakousku. Toto na dané znamení
ze síní ministerských ve dnech velikonočních se
vzpamatovalo a nabylo nových nadějí, že „in-
trika“, zosnovaná prý jedině kolem polským, co
nejdříve bude zažehnána. Nejnověji pak na
vlastní své upokojení listy Körbrovy ve Vídni
i v Praze rozšířily pověst, že volby do delegací
v zasedání povelikonočním v parlamentě se od-
budou velmi hladce; zavázalit prý se k tomu
členové kola polského na místě rozhodujíeím.
Odkud panoši páně Körbrovi tuto zprávu
čerpali, není povědomo, ovšem pak není možno
pochopit, z jaké příčiny kolo polské na říšské
radě by bylo závazně slíbilo, že se přičiní, aby
volby do delegací „hladce“ se vykonaly po
Velikonocích, když v době sváteční se strany vlá-
dy nestalo se vůbec nie v tom, co totéž kolo polské
před Velikonocemi bylo označilo jako nezbytnou
podmínku pro zastavení obstrukce české.
Polák
Vlach
Němcův
Körbrův
doktor
Körber
pán
Rakousko
Vídeň
Praha
Körbrův
20
article
Ale tím časem přihodilo se něco zcela ji-
ného. V nedělním čísle našich listův byl uve-
řejněn telegram o projevu, jejž byl učinil posl.
polský hr. Vojtěch Dzieduszycki o situaci vnitro-
politické. Obsah tohoto projevu, jejž byl uveřejni
maďarský list „Egyetértés“, nejen potvrzuje, že
kolo polské pevně trvá na stanovisku, zaujatém
ve vnitřní politice rakouské před svátky veliko-
nočními, nýbrž sahá ještě mnohem dále za oka-
mžitou situaci parlameníní, ba i otvirá perspek-
tivu do neutěšené budoucnosti této říše, nezmě
ní-li se nynější vládní systém vídeňský.
Hrabě Dzieduszycki, jenž už tolikrát na ve-
řejnosti se byl ozval v důležitých otázkách poli-
tických a ústavních jakožto pověřený a uznaný
mluvčí kola polského na říšské radě, pravil, že
kolo polské učinilo další svůj poměr ke vládě
Körbrově závislým na dvou věcech, a to předně
na tom, jak ora dále bude se chovati v záleži-
tostech haličských, za druhé, zdali opravdově
se zasadí o uzdravení parlamentu rakouského.
Dzieduszycký
21
article
Druhá z řečených podmínek, dle nichž kolo
polské chce upraviti svůj poměr ke vládě Kör-
brově, jest důkazem, že hr. Dzieduszycki zhola
a naprosto nevěři, že ministerský předseda posud
měl dobrou vůli a že opravdově se snažil, aby
obnovil dělnost parlamentu. Tuto svou myšlenku
státník polský v témž projevu svém odůvodnil
zřejmým prohlášením, že příčinou vší rozerva-
nosti a naprosté neplodnosti parlamentu vídeň-
ského jest paragraf čtrnáctý. Kdyby prý ho ne-
bylo, vláda mušila by se přičinit k uzdravení par-
lamentu za každou cenu; ale majíc ho ke své
disposici, nedbá zhola nic obstrukce a nechává
parlament klesat a hynout. Mimo to vláda Kör-
brova počítá pro nejhorší případy, když by totiz
obstrukci českou na vyšší rozkaz upokojiti mu-
sila, s výbuchem obstrukce německé, takže
uklizení obstrukce české způsobem, jejž kolo
polské před Velikonocemi bylo naznačilo, ne-
znamenalo by žádné uzdravení parlamentu,
nýbrž jen rozpoutání zběsilé vichřice německé,
před níž autorita a moc státní před pěti léty už
se byly pokořily.
22
article
Dle pravdy ministerský, předseda po způ-
sobu nebožtíka Bismarka má stále v ohni dvě
železa: jedno jest paragraf čtrnáctý, čili jinými
slovy ministerský absolutism, druhé jest ob-
strukce německá, čili absolutism národně-ně-
mecký.
Jak osvobodit tuto říši od absolutismu ná-
rodně-německého, jak potlačiti stále hrozící vý-
buch jeho, obstrukci v parlamentě, s níž pan dr.
Körber ve své politice počítá jako s nejmocněj-
ším faktorem, o tom hr. Dzieduszycki, bohužel
se nezmínil. Však za to neopomenul pověděti,
kam rozmetanost parlamentu vídeňského ko-
nečně povede. Slova, která v tom ohledu byl pro-
nesl, jsou přímo adresována na vládu Körbrovu.
Neboť, jestliže hr. Dzieduszýcki pravil, že ny-
nější vláda vídeňská o pravdově se musí za-
saditi o uzdravení rakoúského parlamentu a
jesttiže zároveň vidí, že dr. Körber obstrukci ně-
meckou stále si nechává za rukou, jen aby parla-
ment uzdravení nenabyl, tož činí jej odpovědna
za to, co dle jeho úsudku přijíti musí, bude-li se
v Rakousku politika provozovat střídavě para-
grafem čírnáctým proti ebstrukci české a ob-
strukcí německou, proti níž není pomoci. Politik
polský pokládá za nezbytnou potřebu pro obě
poloviny říše, aby předně nové vyrovnání ra-
kcusko-uherské projednáno a uzavřeno bylo způ-
sobem parlamentním a za druhé, aby odstraněny
byly ústavní zmatky v parlamentě vídeňském.
doktor
Körber
Rakousko
23
article
Neprovedou-li se obě tyto věci brzy a šťastně,
řečník vidí budoucnost této říše velice zachmu-
řenu. Pravíť doslova: „Může přijíti den,
kdy obě poloviny říše stanou se
jen přívěskem pruské politiky svě-
tove
Všiml-li si pan dr. Körber tohoto výroku,
jejž byl učinil člen kola polského, onoho politi-
ckého klubu, jenž až posud věrně byl setrval ve
službách i jeho vlády? Jestliže my napořád ne-
přestáváme poukazovati a dokazovati, že politik
páně Körbrova prospívá toliko velkoněmeckému
programu, jehožto vykonavatelem jest Prusko,
odpovídá se nám jen tím tužším prováděním
všech libůstek a svěvolí nepokrytých jednatelův
záměrův pruských v Rakousku. Nuže, hrab
Dzieduszycki konečně pověděl dru. Körbrovi to-
těž, co my mu denně opakujeme, že totiž nynější
vládní soustava jeho ohrožuje velmocenskou
samostatnost této monarchie a že pomáhá co nej-
výdatněji uskutečňovat světový program pruský.
jehožto prvním článkem jest zabrání středoevrop-
ských zemí od Krkonoš až po Adrii. Hr. Dzie-
duszycki připomíná, že program pruský zahrnuje
v sobě už i druhou polovici této říše a že i ne-
odvislost Uher ociťuje se ve znamení otázky, po-
daří-li se politika pruská před Litavou.
Za čtrnáct dní kolo polské bude míti pří-
ležitost v novém zasedání parlamentu vídeň-
ského stlumočiti dru. Körbrovi tyto myšlenky
předního svého zástupce a řečníka.
Körber
pán
Dzieduszycký
Adrie
Uher
Prusko
Rakousko
Krkonoše
Hradec
Litava
24
article
Josef Holeček.
Holeček
25
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 4. dubna. (Dohoda če s ko
německá.) »N. Fr. Pr.« otiskuje pražský
dopis, v němž nejmenovaný pisatel pojednává
o příští smiřovací akci česko-německé. Ve vy-
jednávání bude se prý pokračovati hned, jakmile
se sejde opět říšská rada. V úvahu však ne-
vezme se celý komplex sporných olázek, ba-
vyloučí se z porad prozatím též oba hlavní
nynější české požadavky, totiž vnitřní úřadni
čeština a moravská universita (!). Jednání bude
se týkati zatím jedině krajského z ří ze ní.
Proti takovému plánu nebude prý námitek ani
se sťrany německé (Věříme. Pozn. red.), ani se
strany české (?). Teprve až bude zabezpečeno
krajské zřízení, po němž se přikročí ihned ke
zřízení samosprávných krajských zastupitelstev,
má se vzíti v úvahu vnitřní úřadní čeština.
Němečtí říšští poslanci shromáždí se ještě před
zahájením říšské rady, aby se poradili o tomto
plánu. Porad zúčastní se též oba němečtí čle-
nové českého zemského výboru, dr. Eppinger
dr. Werunsky. Zaznamenáváme tento německý
návrh, o němž netřeba podotýkati, že otcem
jeho jest přání.
V Praze, 4. dubna. (Z velkonočních
listů.) Při odročení zimního zasedání říšské
rady výkonný výbor spojených německých stran
dal členům německé levice pokyn, aby se v dob
velkonočních prázdnin zdržovali všelikých pro-
v drobném prodejíi
ve alialkích na vonkovsí
doktor
Eppinger
Werunsky
Praha
Francie
moravský univerzita
spojený německý stran
26
article
apsldnlo o sol
nil
aní čísle. . . . . . . . 19
čápsledn
Inseráty
platí se ho tov ě lapřel.
placení a inserty přijímá vdmíni-
strace v Marianské ulici č. a.
Tam nackázcjí ne též redakee
tiskárna a ezpedlco , Národnich Laiatá-,
Bakopiy se novraesl.
Národnich Laiatý
27
article
jevů — psaných i mluvených — jimiž by se
mohla poškodili smiřovací akce, zahájená v březnu
polským kolem. Pokynu tomu vyhověli téměř
všichni poslanci velkých německých stran v po-
slanecké sněmovně a ani vídeňské listy nemají
ve svých velkonočních číslech obvyklých posla-
neckých úvah o siluaci. Výjimkou jest pouze
místopředseda sněmovny, mnohomluvný prot.
Kaiser, který přes zákaz uveřejnil ve »Volks-
Zigu.« velkonoční úvahu, v níž, jak obyčejně,
není ani jediné myšlenky.
Také úvahy, vyšlé z pera členů p an-
ské sněmovny, neskytají mnoho nového.
Hr. Jan Harrach píše v »Reichsw.« o potřebě,
bájiti rakouskou monarchii, ovšem se známou
u něho podmínkou, že toto Rakousko bude
spravedlivo ke všem svým národům. —
»N. W. Journ.« vyžádal si mínění tří presidentu
nejvyšších rakouských soudů o české úřadni
řeči a moravské universitě. Dr. Karel Habě-
tínek, president nejvyššího soudu, omluvil se,
že k úsudku o potřebě české university na Mo-
ravě nedostává se mu potřebných statistických
dat, pokud pak se týče českého úřadování, po-
ukázal na četná usnesení sněmu království
českého, týkající se této otázky. Hr. Bedřich
Schönborn, president správního soudu, sdě-
laje v krátkém listé, že jako člen Taaffova
kabinetu hájil zásadu, že stanovení úřadnlho
jazyka spadá v obor působnosti vlády, jež roz-
hoduje o něm cestou nařizovací. Požadavek
české university na Moravě nemá za ne-
o právněný; uvažovati možno pouze o tom,
kdy a kde má býti zřízena. Konečně dr.
Kaiser
Ziga
Harrach
N W Journ
doktor
Habě
Schönborn
Taaffův
Hradec
Rakousko
Morava
ský sněmovna
28
article
Unger. presídent říšského soudu, prohlašuje,
že vláda nemá práva viklati právním rázem
němčiny jako úřadního jazyka, poněvadž něm-
čina práva toho nabyla — zákonem nějakým?
Nikoli, pouze z vykem. Ovšem jiného důvodu
pro úřadní něměinu při nejlepší vůli nalézt
nemůze.
Pro úplnost dodáváme, že dr. Eppinger
uveřejňuje v „N. Fr. Pr.“ list, v němž jedovatou
formou tohoto časopísu sděluje, že Němci v krá-
lovství českém jsou proti zvýšení zemské. při-
rážky o 17%, že zemský výbor hodlá žádati
vládu, aby zemská pivní přirážka byla zvýšena
z 1.70 K na 2 K a že pro národnostní smír jest
mezi Němci nyní špatná nálada, protože čeští
Pražané neuznali Příkopy za výhradnou državu
německo-židovských buršů. Mimo to se dovi-
dáme z tohoto listu, že protičeské výtřžnosti ve
zněmčených městech severočeských mohly na-
býti mnohem nebezpečnějšího pro
Čechy rázu. Nevíme, je-li to důtka pánům aran-
žérům protičeských výtržností, aneb pokyn, jak
se mají zachovati příště.
V Praze, 2. dubna. (Letošní náv štěva
rakouských universit.) Dle Věstníku
minist. osvěty měly rakouské university v uply-
nulém zimním semestru následující počet po-
sluchačů:
Pražská česká na fakultě bohosleve-
cké řádných i mimořádných 133, na fakultě
právnické 1850, na fakultě medicinské 364, na
fakultě filosofické 1281, celkem tedy 3628.
Unger
doktor
Eppinger
Němec
Pražan
Příkop
Čecho
Francie
Praha
29
article
Krakovská polská na fakulté boho-
slovecké 76, na fakultě právnické 645, na fakultě
medicinské 169, na fakultě filosofické 1044,
celkem 1934. L vovská polská na fakultě
bohoslovecké 418, na fakultě právnické 1316,
na fakultě medicinské 104, na fakultě filosofické
904, celkem 2742.
Německé university vídeňská boho-
slovců 199, právníků 3389, mediků 1560, filo-
sofů 2373, celkem 7521; inšprucká boho-
slovců 283, právníků 350, mediků 179, filosofu
299, celkem 1111; štyrsko-h radec ka
bohoslovců 103, právníků 794, mediků 295,
filosofů 514, celkem 1708; pražská něme-
cká bohoslovců 60, právníků 716, mediků 237,
filosofů 459, celkem 1472; černovec ká
bchoslovců 71, právníků 386, filosofů 240, cel-
kem 697.
Všech posluchačů vůbec bylo 20.811. Z těch
bylo na fak. bohosloveckých 1343, na právni-
ckých 9446, na medicinských 2908, na filosofi-
ckých 7114. Mezi posluchači bylo v zimním se-
mestru 1020 posluchaček a sice na práv-
nických fakultách 40 hospitantek (v Praze na
české universitě jedna), na medicinských fakul-
tách 58 řádných, 7 mimořádných, 19 hospi-
tantek (v Praze 7 řád., 1 mimoř. a 1 hospit.), na
filosofických fakultách 153 řádné, 423 mimo-
řádné posluchačky a 320 hospitantek (v Praze
na české universitě 20 řádných, 10 mimořádných
posluchaček a 81 hospitantka).
Praha
Praha 7
30
article
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 5. dubna.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 5. dubna.
Unie latinsko-slovanská.
Předseda slovanského spolku moskevského
pan Artur Čerep Spiridovič poslal panu Massar-
dovi, členu téže společnosti a vydavateli pařiž-
ské »Patrie«, list, v němž poznovu propaguje
myšlenku shody latinsko slovanské, narážeje při
tom na sblížení franko-italské a na spřízněnost
královského rodu italského s dvory slovanskými.
Spiridovič pokračuje pak: »Tato unie s 300
milliony duší byla by moci nezdolnou, oproti
níž by se rozbíjely všechny snahy imperialismu
anglo teutonského, kdyby odvážil se přejítik
útoku. Nyní, kdy první nesnáze jsou překonány
(pan Spiridovič soudí tak ze shody franko-
italské a ze sblížení vlašsko-chorvatského. Pozn.
red.), nutno zorganisovati ligu latins ko-
slovanskou s odbory v Římě, Pa-
říži, Madridu a Lissabonu. Jak-
mile by se tak stalo, všechna sdru-
žení slovanská v Moskvě, Sofii,
Bělehradě, Praze, Krakově a Cle-
velandu stala by se filiálkami této
ligy. Měli bychom tak deset ohnisek propa-
gandy v hlavních městech svéta latinsko slo-
vanského.
Čerep Spiridovič
Massar
Spiridovič
Praha
Řím
Madrid
Moskva
Sofie
Bělehrad
Krakov
Patria