ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 c3d848e0-676d-11dc-88fe-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 12 celkem · entity: place 19, person 21, org 3
1 masthead
V Praze, v pátek dne 15. června.
Praha
2 masthead
K číslu 163 Číslo v Praze za 2k a na venkově za 3h
Praha
3 article
Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administrac na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsic 3 K 80
Praha
4 title
NARUDN
5 article
Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakca a expedice.
6 title
LSI
7 article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Řišská rada rozpuštěna nebude? Z Vídně, 15. června. »Reichs- wehr« oznamuje prý se strany dobře zpra- vené, že bylo definitivně již upuštěno od pro- jektu, říšskou radu rozpustiti. Zase po vůli Maďarů. Z Vídně, 15. června. Stalo se, jak se podobá, zase po vůli Maďarů: kvota pro- dloužena o celý rok t. j. do konce června příštího roku. Svou žádost odůvod- nili Uhři nemožností, dříve kvotu zákonně vyříditi parlamentně. Současně tvrdí se z vládního pramene pešťského, že včerejší, ovšem jen krátký pobyt uherského ministr- presidenta ve Vídni věnován byl výhradně této věci a královskému reskriptu, jímž se zakončuje nynější zasedání uherského parla- mentu, a tento odročuje se do září. S horlivostí poněkud pochybnou z uher- ského hlavního města posílají se do Vídně zprávy, že maďarská vláda je daleka úmyslu, využitkovati nynější tísně druhé poloviny říše na svůj prospěch Takového nedostatku sobeckosti jsme u Ma- ďarů ještě nikdy nepozorovali! Ukazuje-li se prý na možnost vyjedná- vání ve příčině nového státopráv- ního útvaru — praví se v pešťském telegramu »Nene Freie Presse« — třeba prý jen konstatovati, že p. S'zlel1 ve Vídni dlel pouze 24 hodiny, aby dokázána byla s vé- vole takové domněnky. Naopak možno prý tvrditi co nejurčitěji, že žádne vyjednávání tohoto druhu nen tou dobou na dozoru, a že v Uhrách nejsou ochotni vrhati do rozpravy otázky. které se týkají státoprávního poměru obou států monarchie.
Maďar Uher Vídeň Reichs Ma Uhry Nene Frei Presse
8 article
Na důkaz uvádí se, že již za vlády bar. Banffa, za německé obstrukce, konala se důvěrná porada u tehdejšího ministrpresi- denta, které se zúčastnili kromě ministra fi- nancí dra. Lukacse také bývalý president sněmovny posl. Szilágyi, chef nynějšího ka- binetu Szell a Koloman Tisza. V tomto důvěrném areopagu uvažovalo se, co by se státi mělo, kdyby rakouský parlament ode- přel svoji spolupůsobnost u vyřizování spo- lečných záležitostí, nebo kdyby tato spolu- působnost stala se nemožnou. Účastníci tohoto konventiklu byli svorni v názoru, že nemá býti vikláno vy- rovnacím zákonem z r. 1867, že Uhersko, nechať se stane ve Vídni cokoli, je povinno plniti závaznosti, které oním zá- konem převzalo. Pan Szilágyi se ten- kráte pronesl, že nějakým zákonem ad hoc opatřeným musily by se změniti modality, podle kterých se projednávají společné zále- žitosti, na ten čas, dokud by v Cislajtanii nezjednaly se opět normální poměry ústavní. Dodává se konečně, že, dokud p. S zel je v čele statní správy uherské, dvě věc jsou ve druhé polovině říše vy- loučeny: přechod k federalismu nebo kabsolutismu. Napovídá se také zřejmě, že maďarská opposice poměry v rakouské polovině říše uvede na přetřes. Čínské nepokoje, Vatikán a cisař František Josef I. ho niZ Vídně, 15. června. »Reichs- wehire oznamuje na svůj vrub z Říma V papežských kruzích se proslýchá, že Vatikán chce přiměti císaře Františka Josefa, aby jako ka- tolický mo narcha se postavi v čelo suverénův evropských ujal se iniciativy k repressa liím proti čínské vládě. V okol sv. otce hledí se prý vývoji věcí v Číně vstříc s obavami a chová se tam přání, by rázným preventivním zakročením evropských mocí zabránilo se massakru křesťanů.
Koloman Tisza Szilágyi František Josef František Josef Uhersko Vídeň Vatikán Reichs Řím Čína
9 article Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy. Z Pešti, 14. června. (C.-B.) »Uherská telegrafická korrespondenční kancelář« ozna- muje z Vídně: Ministerský předseda Szell konferoval dnes dopoledne s mi- nisterským předsedou dr. Koerb- rem a byl o 1 hodině přijat od císaře ve zvláštní audienci. Odpoledne pak měl Szell rozmluvu s ministrem zahraničních záleži- tostí hrabětem Goluchowský m. Z Paříže, 14. června. (C.-B.) President Loubet navštívil dnes dopoledne paláce cizích mocností na světové výstavě. V každém paláci byl president přivítán dotyčným diplo- matickým zástupcem a generálním komisařem, jimž vyslovil Loubet svůj dík. Z Kodaně, 14. června. (C.-B.) Dnes dopoledne vyplula odtud polární loď »Anar- ctie« za vedení námořnického poručíka A m- drupa s 10 členy dánské východogronské výpravy na palubě. Shromážděné obecenstvo pozdravilo odjíždějící hlučným »hurrá«. Úče- lem výpravy jest prozkoumati pobřeží mezi mysem Brewster a ostrovem Aggou, jakož i krajinou Scoresby Sund a Angniagsalik. Z Cařihradu, 15. června. »Agence de Constantinople« prohlašuje na základějí došlé úřadní zprávy, že se v Albánsku nestalo nic, co by opravňovalo k pessi- mistickému líčení tamějšího stavu, jakéž ob- saženo je na př. ve zprávách pařížského »Memorial diplomatique«. Z Londýna, 14. června. (C.-B.) Paní Gladsto nová dnes večer zemřela.
Szell doktor Koerb Goluchowský Loubet Brewster Agga jít Constantinople Gladsto Pešť Vídeň Paříž Kodaň Cařihrad Londýn Scoresby Sund Memorial diplomatique
10 article FEUILLETON.
FEUILLETON. sldin n e vlen Ančička »do pece«. Od Popelky Billianové. s Ančička »do pece« zůstávala v černé ku- chyni u Zelenků. V černé kuchyni — v té prastaré, černé kuchyni, kam ve dne sluníčko a v noci hvě- zdičky komínem se dívají. V kuchyni byla dvě ohniště, pod jedním pec a před ústím pece mělká jáma k přiklá- dání do pece. Když Ančička »do pece« nastěhovala se k Zelenkovům do černé kuchyně, rozprostřela na jednom ohništi dvě otepi slámy, pod hlavu podouště, houni na přikrytí, na protější ohniště postavila nůši, hrnek a lžíci — a konec a dost zařízení. Jen v letě visíval u dveří na hřebíku její ovčí kožíšek — v zimě nosívala veškeren svůj majetek na sobě. Ančička »do pece« byla velká, suchá, ale zdravého jádra, tělo jako chlap a oči — oči! V jiném světě a rozum zavát do mlhovin. Byly doby, kdy Ančičce neříkali jestě »do pece«; bývala děvče statné, šumné, krev a mléko, rozum jako májové jitro, řeči jako s biče — krátké, svižné, uzlovaté. A všecko, všecko ztratila — jen ty krátké uzlovaté řeči jí zbyly a každý ten uzel do ži vého vždycky ťal. Ančička »do pece« za mladých let hoky- nařila. Tu koupila, tam prodala — máslo, vejce, kuřata — jak se co namanulo. Sprave- dliva jsouc tu i tam, hojnou přízeň i odby měla a z výtěžku mnohý groš stranou uložila A najednou zlo tu jako velká voda Ančička chodila sama druhá. Synek z bohatého statku z odlehlé dědiny ji obloudil. Ančička neplakala, nenaříkala — slove
Ančička Zelenka Zelenkov
11 article
Jel s o jako meč a skutek zrovna tak: o »Sliboval, že si mne vezme — tož vezme. Uvidíme.«i a oq A uviděla. Najednou byla Ančička pryča ani vidu po ní, ani slechu. o Po čase zas se navrátila se svouí nůškou na zádech; nechodila již sama druhá. Leč nastojte! hlava její byla prázdna — rozum ten tam a v čele mlhy. losm v šnv omoPtali se lidé, con a jak se stalo — Ančička nie — jen se pleskla do čela a vždycky stejně tak: »Do pece !« jakoby se rozpomínala. Nevzpomněla si však nikdy — a »do pece« jí zůstalo. Ale zle a zle, řekl-li to někdo po ní: »Ančičko do pece!«. Podepřelasi boky a spustila jako švihy krátké, uzlovaté. A s podivem vždycky je správně přišila na kůži posměváčka, ať byl kdo byl, kluk nebo holka, velký nebo malý. Žádný slovník nechová tolik nadávek, kolik jich měla v zá- sobě Ančička »do pece«. »I ty šlahoune neustřižený — tý kaberno bachratá — ty jsi z kacířského plotu kůl — na ošklivci zhlídnutá — ty kopřivče — zvrhlá slepko kohoutice — uráchaná kejdo — otevř- hubo — hej, kravinec letí — jdi a kup si čemerku — ty zlámaná půlko ledačeho — ty žebříku od šibenice — hů tele na mráz — zrzku, zrzku — vylízal jsi čertu misku (zpě- vavě) — bílá bílá — od čuberny zabloudilá — dilá — černý kocour, černý pes — na prašivce oknem vlez — ty sušenko s čertova bidla — hej ropucho — z bahna praskneš —« a tak dál a dále. Chodit za Ančičkou s tužkou v ruce, nestačil by psát, co z té ubohé hlavy všecko se rojilo. Jinak byla Ančička jako puťka, kolem prstu by ji ovinul. Ale k práci žádné. Sebrala svou nůšku vždycky povázanou, obešla si známé statky a odnikud s prázdnem neodešla. Ale ne- prosila nikdy o nic. Hospodyně samy daly ubohé. A čistě si chodila — v těch stateích už samy řekly: »Ančičko — jak pak — tu sukn: vám
Ančička
12 article
vypereme«, a Ančička vyndala z nůšky jinou a tu jí ve statku vypraly. Tak bylo léta. Až jednou stalo se něco hrozného. Do hospody přijeli vápenníci a krmili zde. Ančička jde kolem a někdo vykřikne: »Ančičko — do pece.« Ančička se s nadávkou ohlédne — ale nadávka jí v půli v hrdlo seskočí — Ančička chvíli se dívá k jednomu vozu, potom se divoce rozchechtá, volajíc: »Tak —— to s téda ty, co's mě místo veselky do hor zavezl, tam mě zavřel a vodičky násilím do mně lil s tou babiznou — — počkej — dnes ty po- jedeš na veselku — — hahaha!« A odešlaa nebylo nic. Vápenníci zdrželi se do noci. A když odjížděli, tmavý stín se mihl podle vozůa zas nic. Ale když přijeli nad Umrlčí rokli, kde silnice nad hlubokým srázem bradlením je opa- třena, černý stín zas se mihl podle vozů a před- běhl ten se šimlou. Najednou vzplane rudá zář zrovna před šimlou a táhlý, ječivý křik zazněl do noci — koně divoce se vzepřeli, skok stranou přes bradlení a v okamžiku pekelný rachot padají- cího vozu do hlubokého srázu, zoufalý výkřik a bolestné řičení koní a konec, ticho. Ostatní vápenníci zkameněli leknutím a div, že ještě udrželi plašící se koně. Přinesli svítilny. Na silnic! s rozbitou hlavou od koňských kopyt a kol vozu ležel zabitá Ančička »do pece« a v rukou jí doho- řívala otep slámy, olejem politá. A dole v Umrlčí rokli zabitý sedlák i s koni. Pomstila se hrozně. Na okamžik protrhla se mlha temn v čele jejím, pamě. vyšlehla a čin bleskem uzrál. Po divných cestách bloudil rozum její; kdo poví jak a čím byl zlome: ? Ona sama nevěděla : nikdo pe tom opravdově nepátral.
Ančička