příčině armády? Z Pešti pak odpovídá se takto. V parlamentních kruzích uherských zavládla už jakási jednomyslnost, pokud se týče míry a rozsahu národnost- ních požadavků v armádní otázce, kte- réžto míře každý příšti ministerský předseda, ať si přijde odkudkoli, zadost učiniti musí, aby trvající kritické zmatky za- žehnal. Žádá se tedy obecně a svorně: 1. aby zavedeno bylo výdatnější v yučování ma- ďarskému jazyku ve vojenských vycho- vávacích ústavech, zejmena v těch, jež v Uhersku se nalezají; 2. schválení zásady, že musí býti pracováno k tomu, aby uherské plu ky opatřeny byly maďarskými dů- stojníky; 3. aby maďarský jazyk prohlášen byl za plukovní řeč ve všech uherských plucích i tam, kde maďarský živel většinu netvoří a 4. opatření všech praporů užívajících částí vojska dvoj- strannými prapory, kteréž by po způsobu bankovek na jedné straně měly emblémy ra- kouské a na druhé emblémy uherské. To žádá se jednomyslně a obecně. Krom toho však žádá a bude žádati oppo- sice ještě, aby byla maďarština zavedena u všech uherských pluků také jakožto jazyk ko- manda čili velení, aby uherské pluky jenomv Uhersku rozloženy býti směly a kdož vl, co ještě. Soudí se však, že v parlamentu pořá- dek obnoven bude, vyhoví-li se jenom shora uvedeným čtyřem požadavkům, jež tvoří prozatím první etapu národního výboje ve věcech vojen- ských.

Ježto jsou žádané tuto ústupky povahy vojenské, vyžádá si koruna, jakož samo sebou se rozumí, dříve dobré zdání prvních osobností vojenské správy, a ježto věci vojenské ke spo- lečným záležitostem říšským náležejí, budou k poradám těm povoláni také asi správcové spo- lečných záležitostí. Především povolá prý si císař, dle starého zvyku, oba předsedy říšského sněmu uherského, hraběte Csaka a hraběte Apponyia, aby mu podali zprávu, jaká stanoviska sněmovní strany ve sporných otáz- kách zaujímají. Teprve až porady a vyjedná- vání o vojenských věcech ukončeny budou, což arci tak hned se nestane, přikročí prý ko- runa k rozřešení otázek osobních. Peštské časopisy zaznamenávají už nejrůz- nější kombinace o příštích ministrech a tu jme- nují se nejvíce Wekerle, Apponyi, Csaky a Lukacs jakožto mužové, kteří asi pozváni budou, aby nové ministerstvo se- stavili. Ba i p. Koloman Szell uvádí se zase do popředíl Proti Apponyovi vystupuje starolibe- rální frakce, hrozíc odbojem pro případ, že by byl k sestavení nové vlády povolán, a proti Wekerlovi prohlašuje se nyní klerikální strana lidová, jejíž orgán už hlásá, že by li- dová strana společně s býval ou stranou národní ihned obstrukci zahájila, kdyby Wekerle k veslu byl povolán. To činí orgán lidové strany proto, že dle kolující v Pešti pověsti utvořeno býti má koaliční ministerstvo s drem. Wekerlem v čele. Vlny politických směrů a snah se tedy v Uhersku ještě stále křižují a lámou; avšak to jsou zjevy důležitosti podřízené. Hlavní otázka jest, do jaké míry rozhodující kruhy ná- rodnostním požadavkům uherských stran ve vo- jenských věcech povolí, neboť že vůbec po- volí, jest už věcí nepochybnou, ne-li jistou

Denní zprávy. — Lež má nejen krátké nohy, ale chodí dokonce i o berlích, realistická lež má dvě, jednu v agrárnické obraně, která něstydí se sekundovati masarykovské doktrině o přenosné vlasti, o národu bezzemkovi, druhou v kladen- ské odnoži sociálně-demokratické. Citáty z obou těchto listů, z nichž agrárnický volán jestv »Selských Novinách« včera velice energicky k pořádku, nedokázal realistický denník své tvrzení, že s ním jde tisk slušný, jakož vůbec nebyl s to uvéstí ani jedinou větu ze slušné ho žurnálu proti nám. Včerejší hošovské opakování kladenského papouška, který prostě otiskl výrok realistického »chefredaktora« o tom, že posíláme Pia X. na české evangelíky, jest symptomem situace, v jaké se nachází dr. Jan Herben, která se neliší tak přílišně od rozpoložení nešťastného žurnalisty Šen-Čiena, minulého týdne celým svě- tem oželeného, neboť svůj strašný osud neza- sloužil. Velice oblíbeným pořekadlem realistické

publicistiky jest přísloví o čertu v nouzi a o mouchách; myslíme, že čert, než by požíval ta- kové mouchy jako je kladenská, třeba v nouzi ještě horší, než je Herbenova, by raději vůbec nejedl. Jinak slušno doznati, že národní tisk venkovský, rovněž jako pokrokový, vrchovatě nahradil co pražský tisk denní, buď z podce- ňování celé záležitosti či snad z bázně, aneb dokonce z malicherných příčin, z nichž ani že- hravost nemusí býti zrovna vyloučena, opome- nul na svých povinnostech, jaké mu vznikají z označení národního, aneb orgánu té či oné strany národní. Pro dnešek uvádíme hlas loun- ského týdenníku, kterýž obírá se v nedělním svém čísle v článku, podepsaném »Regulus«, nejnovější řadou realistických úvah o »vlasti«. také námi přibitých a odsuzuje názory v nich obsažené způsobem drtivým. Závěrečné věty Regulovy úvahy zasluhují sluchu širšího obe- censtva. Praví se v nich: Z celého článku „Času“ čiší však něco, na c by veřejnost česká náležitě měla býti upozorněna.

Jest to onen proud temný, ledový, který ve vážných chvílích vždy dotýká se nejvnitrnějšího života na- šeho, jsou to ruce, jichž ostré spáry se zarývají do těla českého vždy v okamžicích kritických, jsou to ony směry, které o bezživotí národa našeho stále usilují! A těmto proudům slouží Masarykův „Čas““ i svým výkladem o „Vlasti“, ať již z pohnutek ja- kýchkoliv! On vrhá zde do veřejnosti české hesla, která, kdyby ujati se měla, znamenala by pro národ náš zbavení se vědomí a příslu- šenství národního, znamenala by zni- čiti pramen, z něhož čerpáme sílu ne- jen pro náš život český, ale i pro boje a zápasy naše národní! Ostatně „Čas“ sám poráží, ani snad nevěda, nové theorie své o vlasti a vlastenectví tím, když ke koncí praví, že „program české strany, která nechce nikoho z národa v šanc vydati, musí se budovati na základě národnostním“ Kde ale tento základ národnostní vezme, když zni- čiti chce přirozenou oporu jeho, příslušenství to k určité zemi rodné, mateřské, když popírá vliv rodné půdy jako přirozeného pojítka Čechů všech, z kteréhožto pojítka a příslušenství i národnost přece vznik svůj bere, to zajisté ani „Čas“ neví. Na nás činí proto tyto „Časem“ hlásané theorie dojem služeb, konaných na cizí pokyn! Na čí?

A zač? A komu prokazuje „Čas“ tyto služby? Nej- horší však na celé věci jest, že lidé držící a vedoucí a inspirující časopis „Čas“, že tito lidé nám vycho- vávají náš český dorost, tedy také příští intelligenci studovanou, že působí otravně i v intelli- genci dnešní, zvláště vychovatelské. tak zvaným směrem vědeckým a kri- tickým a že hledí dosíci vůdčího místa i v politice české a že právě ta jakási pikantnost v moderní obal skrytých hesel láká k sobě stoupence a pro- pagatory. A zde právě páše „Čas“ i jeho patroni skutečný hřích na svém vlastním lidu, na své rodné zemi. A to jest špatné, nezměrně špatněl — Český koncert v Chudobě. Vody chudob- ských lázní, rozvířené sensací českého plakátu. kterým tamnímu světu byl oznámen koncert krá- lovského ředitele hudby pruského pluku fisilírů hr. Moltka, s dodatkem, že královští pruští fisi lírští muzikanti budou hráti „ve stejnokroji“ (slyšte!), dosud se neutišily. Došlo i k tomu, že plukovní velitelství královských pruských fisilírů hr. Moltka vydalo prohlášení, že nikdo u pluku. ani sám pan Kluge, nešťastný královský ředitel hudby fisilírů hr. Moltka, ničehož nic neví o ně- jakých českých plakátech se všeslovanskou obrubou. Fisilíři všechno svádějí na lázeňskou správu a poněvadž tato za žádnou cenu na světě nenechá na sobě červeno-bílo-modrou skvrnu če- ských plakátů, ujala se i ona slova i manifestuje slavně: 1. Že koncert nebyl pořádán od správy lázní, nýbrž od vojenské kapely pluku fisilírů hr Moltka za vstupné, ke kterémuž účelu bylo jí ob vyklé místo lázeňských koncertů zapůjčeno. Re- klama k tomuto koncertu byla prý tudíž věcí ka- pely, která na vlastní účet koncertovala, ředitel- ství lázní nemělo nic co činiti s touto záležitostí.

2. Nebyla správa lázní v nijakém spojení s roz- šiřováním českých plakátů a teprve nyní dově- děla se z novin o nich. 3. Byly v Chudobě v okolí vyvěšeny plakáty pouze v jazyce něme- ckém. 4. Jest až dosud správě lázní neznámo kdo způsobil vyvěšení českých plakátů v sou- sedních českých obcích. Má-li se věc takto, po- tom stojí špatně pro pana Kluga, královského ředitele kapely pruských fisilírů hr. Moltka. Bylo by nám opravdu líto, kdyby tento snaživý umělec měl býti na konec ještě sám fisilován od fisilírů svého pluku. O dalším vývoji této afféry. bude-li se ještě vyvíjeti, neopomeneme podati zprávy. — Jak se jezdí v čas výstavy hořické n obchodních dráhách. Návštěvníci ladné výstavy hořické přestupujíce na příslušných stanicích do vlaků obchodních dráh, sprostředkujících spojení s Hořicemi, uváděni jsou stavem dopravních prostředků těchto dráh v opravdový úžas. Obe- censtvo dopravuje se do Hořic ve vlacích, se- stávajících z převážné většiny z vozů, urče- ných pro dopravu dobytka, opatřených

známou značkou „tolik a tolik koní nebo tolik a tolik mužů“. Dvéře vozů jsou otevřeny, místo nich stojí dřevěné přehrady a uvnitř vagonů postaveny lavičky, jak se jich užívá při hromadných dopra- vách vojska. Ale ani z ostatních vagonů není ni jediný obvyklým u nás vago- nem osobním. Střed vlaku tvoří vagon o jednom poschodí, tak nízký, žev něm nelze ani státi, s malinkými okénky —a ostatní vagony, které se zevnějškem alespoň z da- leka podobají starým osobním vagonům, jsou uvnitř tak špinavy a zanedbány, že obecenstvo jen sodporem donich vstu- puje. Protesty jsou marny — úřadník odpo- vídá pokrčením ramen. Tento stav dopravy u příležitosti výstavy, kdy se do Hořic sjíždějí návštěvníci z celých Čech a kdy návštěva Hořie se z plna doporučuje, jest bez nadsázky skan- dálem. Dráha, vybírajíc poplatek jízdní za dopravu tou kterou třídou, jest po- vinna dopravovati ve slušnýcha čistých vozech, jest povinna respektovati obecenstvo. Ale i vylíčených vagonů jest ci- telný nedostatek a cestující jsou nuceni

státivtěsných atemných vagonech, v úžasném horku a prachu. Poslední neděli, kdy se konala v Hořicích řada sjezdů, vedly tyto skandální dopravní poměry k důsledkům neomlu- vitelným a zasluhujícím plného odsouzení. Pří- tomný právě poslanec pan Brdlík ujal se na místě obecenstva, bezvýsledně potud ovšem, poněvadž jiných vagonů dráhy obchodní prý vů- bec nemají! Obrátil se potom telegraficky na ministra železnic. Tedy dráha, projíždějící tak pokročilou částí království, nemá vůbec slušných dopravních prostředků! To jest zjev, který za- sluhuje nejen ostrého odsouzení, ale přímo při- kazuje bezohledné zakročení povolaných či- nitelů. Zdali pak by se odvážila některá dráha něčeho podobného proti Němcům? Návštěvník výstavy hořické ostatně upozorňujeme, že z Ho- řic jezdído Ostroměře ke každému vlaku zvláštní dostavník (někdyi více), že tedy možno jeti odtud alespoň slušně a že není potřebí vysazovati se bezohlednosti správy obchodních dráh. —

— Rodinné zprávy. Slečna Jožka Horákova z Prahy—VIII. a pan Frant. Zajíc, technický ad- junkt cukrovaru ve Vysočanech, oddáni budou ve středu dne 12. srpna o 11. hod. dopol. v chrámu v Praze—VIII. — Úmrtí. Dne 10. srpna zemřel ve Vlašimi uči- tel měšť. školy Karel Jelínek v 51. roce po dlouhé a těžké nemoci. Zvěčnělý byl výborným učitelem a těšil se všeobecné úctě a oblibě jak u žactva tak i obecenstva. Pohřeb jeho koná se ve středu dne 12. t. m. o půl 3. hod. odpolední. — Z kruhů notářských. Po odstoupení veleza- sloužilého pana Jana Čapka, c. k. notáře a ma- jitele rytířského řádu Františka Josefa atd. v Čáslavi z předsednictví v c. k. notářské komoře kutnohor- ské z ohledů zdravotních, kterýžto úřad týž po dobu 32 let horlivě zastával, byl pan Karel Reeger, c. k. notář v Kutné Hoře za předsedu této komory notářské zvolen. — Berní komiso proti bernímu inspektorovi. z J. Hradce nám oznamují: Jak z četných časopiseckých zpráv je známo, urazil zdejší berní inspektor Cik- hart členy komise výrokem, že v komisi se nadržuje a strýčkuje. To mělo za následek, že ve schůzi berní komise, na den 18. července t. r. svolané, prohlásil poslanec Staněk, že členové komise nemohou zase- dati za předsednictví berního inspektora, dokud za urážky jim učiněné nedá náležité satisfakce, a že všichni čeští i němečtí členové komise ze schůze sku- tečně tehdy i odešli. Na pondělek dne 10. srpna byla komise znovu svolána k zasedání, tentokráte měla však zasedati za předsednictví místopředsedy ko- mise pana adjunkta Lercha. Že stalo se tak jedině za tím účelem, aby komise zasedala bez poskytnutí náležité satisfakce, jest zřejmým a pochopili to také i všichni členové komise, kteří ústy pana poslance

Staňka při pondělní schůzi znovu prohlásili, že dokud berní inspektor Cikhart urážky členům komise ve tvář vmetené neodvolá, žádného zasedání komise již se nezúčastní a ze schůze odešli. Chování se berního inspektora Cikharta jest takového rázu, že zavdalo již poslanci Zázvorkovi podnět k interpellaci na říšské radě, a že proti činnosti berního inspektora svolán jest na 8. září do Jindřichova Hradce tábor poplatni- ctva, na kterém proti činnosti berního inspektora bude protestováno. — »Paměti obce Vršovic«. Spis tohoto názvu, jehož autorem jest ředitel škol p. Bedřich Šplíchala který nákladem obce vydán byl jakožto slavnostní spis v upomínku povýšení obce Vršovic na město, přijat byl do soukromé knihovny císařovy a vyslo- veny za jeho zaslání obcí panovníkovy díky. — Ústřední jednota českých lékařů v království českém, markrabství moravském a vévodství slezském koná svou výroční patnáctou letní valnou hromadu již dne 13., 14. a 15. t. m. v Třebíči na Moravě. Dne 13. t. m. bude o 5. hod. odpol. prohlídka veřejné ne- mocnice v Třebíči a o 8. hod. bude representační večer v sále Národního domu. V pátek dne 14. t. m. koná se o 9. hod. ranní valná hromada v sále Národního domu. Jednací pořad: 1. Proslov starosty Ú. J. Č. L. primáře dra. E. Vlasáka a zahájení jednání. 2. Před- náška primáře dra. Bakeše: „Chirurgie a gy- naekologie v třebíčské nemocnici za Prvnírok“. 3. Čtení protokolu min. valné hromady.