V Praze, v úterý dne 10. prosince.

K číslu 34l. Číslo v Praze za 2h a na venkově za 4t

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Sli Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. m je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Čtyřpětinová většina pro pilnost vládních předloh. Z Vídně, 10. prosince. Dnes o polednách vykonáno bude hlasování o pilném ná- vrhu dra. Chiara a předsedů všech klubů, kteří chtéjí hlasovati pro rakousko- uherské vyrovnání. V návrhu tom se žádá pilné vykonání druhého a třetího čtení vyrovnáva cích předlo h. Pro- mluví před hlasováním ještě čtyři řečníci, ze kterých budou dva generální. Hlasování podstatně bude změněno na prospěch barona Becka včerejším pro- hlášením dra. Adlera, že všichn i so- ciálnídemokraté budou hla sovat pro pilnost návrhu dra. Chiara, pro- tože chovají nedůvěru k nynější vládě, že budou in merito hlasovat proti vyrovnání. Dnešní listy počítají, že následkem tohoto pro- hlášení bude většina pro pilnost ná- vrhu dra. Chiara nikoliv pouze dvoutřeti- nová, které jest nezbytně třeba, nikoliv tříčtvr- tinová, nýbrž dokonce čtyřpětinová! Přes prohlášení sociálních demokratů nelze jíti bez poznámky. Jest novým důkazem, že celý svaz sociálních demokratů za určitých pod- mínek byl by se odhodlal hlasovati pro rakou- sko-uherské vyrovnání samo. Vzhledem na tex- tílní průmysl, jenž by utrpěl celní rozlukou, jest zajisté pozoruhodným zjevem, že pro pil- nost hlasují obě veliké strany, které nyní ve Vídni a Dolních Rakousích spolu závodí, j ak křesťanští sociálové, tak i soci- ální demokraté. Budiž ještě opakováno Suciální demokraté byli také pro věcné hlaso- vání zálohou bar. Becka, která by byla na zavolanou přišla. Ministr Marclist nepojeda do Čecl. Z Vídně, 10. prosince. Ministr kultu a vyučování Gr. Marchet nepojede, jak býlo ohlašováno, do Budějovic a Prachatic. Rozmyslil si věc Omlouvá se nutnými a pilnými pracemi ve svém re sortu a prohlašuje, že najisto přijede později. Bylo by lépe, kdyby zůstal doma a nejel nikam— nemá tam co dělat.

Chorvaté a Maďaři. Ze Záhřeba, 10. prosince. V sobotu odjel předseda strany Starčevičovy dr. Frank do Pešti na konferenci s drem. Wekerlem. Učinil tak na podnět členů zemského klubu. V neděli měl dr. Frank poradu s drem. Wel- serlem, která trvala plných 5 hodin. Výsledek sdělil včera straně, kteráž o tom učinila své usnesení. Ujišťuje se však, že žádného zá- sadného sblížení nebylo docíleno. Dr. Frank povolal členy své strany do Pešti, kdež ve srozumění s nimi další kroky učiní. Soudí se, že chorvatští poslanci, kterých dostane se k slovu již jenom 5, dnes odbudou si doslovy ke svým návrhům v příčině rakousko- uherského vyrovnání. Koaliční větši na upustí následkem toho od zámyslů, které chovala a jichž uskutečnění bylo by ná- hlým zakončením rozpravy o rakousko-uherském vyrovnání. Vláda soudí, že je vyrovnání už za- jištěno. Co přijde na jednací pořad po vyrov- nání, není povědomo. Stanovení dalšího progra- mu zaviseti bude na vývoji věcí v chorvatském sněmu, který se pozejtří sejde.

Telegrafické zprávy.

Z úřadníhe věstníku. Z Vídně, 10. prosince. (K. k.) „Wiener Zeitung uveřejňuje nařízení ministerstva obcho- du, vydané v dchodě s ministerstvem pro z emě- branu ze dne 5. prosince 1907 ve příčině vydá- vání certifikátů, postavených na roveň pra- covním vysvědčením o použití o sob, náležejí- cích vojsku, válečnému námořnictvu, zeměbraně nebo domobraně k zi vno- stenským výkonům, jež jsou předmětem ře- meslných živnortí; dále vyhlášku ministerstva vni- tra ze dne 5. prosince 1907 ve příčině uveřejnění se- znamu farmaceutických přípravků, jež byly prohlá- šeny za léčivá vína. Z Vídně, 10. prosince. (K. E) „Wiener Zeitune“ oznamuje: Ministr spravedln« sti jmenoval radu zemského soudu v Litoměřicích Josefa Kas se- kerta radou zemského soudu a přednostou okres- ního soudu v Chabařovicích. Z Vídně, 10. prosince. (K. k.) „Wiener Zeitune oznamuje: Ministr cbeřodu jmanoval účetní rady Josefa Hroneše a Eduarda Liebl a vrchními účetními rady pro účetní oddělení poštovního a te- legrafního ředitelství v Praze. Z Vídně, 10. prosince. (K. k.) „Wiener Zeitune oznamuje: Ministr železnic jmenoval místo zemřelého náhradníka státní rady železniční císař- ského rady Karla Gölsdorfa, náhradníkem zmíněného sboru ředitele dolů v Mostě Františka Hviz dálka. Změna na švédském trůně. Ze Stokholmu, 9. prosince. (K. k.) Královna Viktorie sem dopoledne přibyla. Pohřeb krále Oskara má se konati asi za 14 dní, tedy ještě před Váno- cemi.

Události v Marekku. Z Orašu, 9. prosince. (K. k.) Vyslanci Benisnas- sů nabídli generálu Lyauteyovi, že se podrobí. Ope- race proti Benirnassům byly nyní zastaveny, aby kmenům byl poskytnut čas seznati podmínky po- drobení. Z jižní Afziky. E Pistermaritzburku, 9. prosince. (K. k) (Reuter) Pohlavár Dinizulů vzdal se bez odporu. Plu- kovník Clark provedl zatýkací rozkaz. Potvrzení zprá- vy té dosud nedošlo. Z Bloemiontainu, 9. prosince. (K. k.) »Reuter«. 500 domorodých důlních dělníků vzbou- řilo se dnes odpoledne, způsobilo velké spousty a táhlo do Kronštatu. Bloemfontainská policie byla odtud vyslána drahou do Kronštatu stíhat vzbouřence, kteří jsou dle všeho beze zbraní.

FEUILLETON.

Miliony krále Leopolda. Častěji bylo již poukázáno na to, jak horlivěa Řzkostlivě belgický král Leopold, jenž s oběma svými dcerami žije v nepřátelství, snaží se naloziti s přijmy ze státu Konga takovým způsobem, aby princezna Lcuisa a hraběnka Lonyayová po jeho smrti nena- lezly vlastně žádné pozůstalosti. Když se princezna Štěpánka r. 1900 provdala z hraběte Lonyaye, počal král prováděti svoje plány Věnoval, jak pravil, z čistě šlechetných a vlastene- ckých pohnutek národu dal. Spolu se svým zatím zamřelým bratrem hrabětem Flanderským a svou nejtastnou sestrou Charlottou zdědil velké a krásné paniství v Ardennách. Dal na něm zbudovati skvostný zámek, jejž pronajal společnosti spacích vagonů. Brzy po sňatku princezny Štěpánky odkázal celé pan- ství, ačkoli z části náleželo jeho choromyslné sestře. jakož i značný obnos na udržování nemovitosti bel- gickému národu.

Aako otec tří dcer měl však dle belgického zá- kona právo volně nakládati jen s třetinou svého jmění. Proto byl r. 1903 předložen nový zákon, jenž králi ůděloval právo, nakládati volně s veškerým majetkem, jinými slovy dovolil mu takřka úplně vy- děditi ssvé dcery. Dřívější ministři de Lantsheerea Beernaert nazvali zákon „nebezpečným a odiosním a pronakovali, že národ po smrti králově dar od- mítne. Pres to byl zákon i odkaz sněmovnou a sená- tem přijat. Zatím nabyl král nesčetných milionů ve státě na Kongu. Aby také ty učinil dcerám nepří- stupnými, vynalezl „korunní statky“. Tyto korunní statky tvoří rozsáhlé území ve státě na Kongu, kter jest desetkrát větší než Belgie a které si král přeje podržeti i po annexi Konga Belgií. Korunní statky mohly nyní vykonati všecko Stavěly zámky v Tervu- renu, Laeenu a Brusselu, stavěly vitěznou bránu a nabývaly tozsáhlých nemovitostí v celé Belgii. Slo- vem všechny peníze, které králi zbývaly, strčily se do korunních statků a byly tudíž budoucí soukromé pozůstalosti odňaty. Jak král pravil, měly korunní statky slouiti také účelům dobročinnosti, podpoře umění a podobným věcem, především však sloužily k tomu, aby králi reservovaly ohromné jmění, z ně- hož by dcerám jeho nepřipadlo ani haléře. Klerikální „Patriote“ učinil nyní zajímavé od- halení. Jak známo, získal král nádherná panstvív jižní Francii u Villa Franky a Passable. Čásť těchto panství slouží často jmenované dámě Laeroixové,

přítelkyni králově a jejím dětem k občasnému po- bytu. Jak „Patriote“ nyní sděluje, pokusil se král prosaditi u francouzské vlády, aby tato panství byla přepsána na korunní statky státu Konga. Franci však neuznala pojem korunních statků a odepřela schválení. Dal tudíž král zapsati tato panství na jmé- no svého tělesného lékaře dra. Thiriara. V poslední době však se obával, že by po jeho smrti mohli dě- dicové proti dru. Thiriarovi vystoupiti soudně a tomu chtěl zabrániti Kromě toho měl ještě něco jiného na srdci. Vyslal tudíž svého důvěrníka pana Caillauxa k francouzské vládě a učinil jí svůdnou nabídku. Část králových statků měla po jeho smrti sloužiti za by- dliště ke zotavení Francouzům a Belgičanům, kteří ve službách francouzského nebo belgického Konga onemocněli. Druhá část statků měla býti postoupena osobě, kterou král ještě blíže označí. Francouzská vláda zachovala se však také k té- to nabídce chladně a odmítla ji. „Patriote“ pozname- nává zlomyslně: „Poněvadž král sám ustanovil, že panství v jižní Francii náleží ke korunním statkům státu Konga, mají s ostatním majetkem korunních statků připadnouti Belgii, která převezme Kongo jako osadu. To by bylo trpké pro krále i pro osobu, která se má blíže označiti.

= Papežové a židé. Volba Ern. Nathana purkmi strem popudila velice klerikály, ale římští klerikálové isou tu opět klerikálnější než papežové. Mezi papeži a vynikajícími, zvláště bohatými židy panovaly po- vždy výtečné styky, jak vypravuje vatikánský zpra- vodaj „Secola“. Stačí připomenouti skoro královské pocty, jakých se v Římě za vlády papeže Řehoře XVI. dostalo baronu Rothschildovi. Ovšem zachránil tehdy Rothschild církevní stát povolením půjčky před bankrotem. Řím byl v nouzi, státní pokladna prázd- ná, pokladník monsignor Mattei a jeho nástupce mon- signor Tosti zpronevěřili peníze a dovršili pohromu způsobenou zakročením ciziny, najímáním vojska a výdaji na policii. Tu přišel Rothschild — „ebbreo“. jak jej praví Římané nazývali — a dal peníze; papež byl tak šťasten, že nařídil děkovací bohoslužby a ve všech kostelích dal vystaviti nejsvětější svátost k obecnému uctívání. Jiný israelita, jenž měl papeže přítelem, jest posud žijící Samuele Alatri. Když jeho mandát v obecním zastupitelstvu vypršel, zasadil se Pius IX. osobně o jeho znovuzvolení, prohlásiv, že „Alatri je ze všech odstupujících městských radních nejkřesťanštější.“ Lev XIII. byl pokládán za antise- mitu, jest však známo, že u příležitosti sjezdu ra- kouských katolíků dru. Luegrovi, jenž tehdy nebyl ještě vídeňským purkmistrem, dal nunciem sdělit že musí rozhodně odsouditi slučování náboženství s protižidovskou politikou. Velké vážnosti požívali u starého papeže finančnici Bischofísheim a Oppen- heim. Když nynější papež Pius X. byl ještě farářem v Salzanu, náležel k jeho nejlepším přátelům židov- ský poslanec Romanin-Jacur. Papež vyprávěl jednou sám, že, když byl jmenován biskupem v Mantui, nalézal se v takových peněžních rozpacích, že po- žádal bohatého Romanina-Jacura o půjčku 10.000 lir.

Romanin-Jacur poslal žádaný obnos ihned, prohlási však, že z radosti nad jmenováním svému příteii 5000 lir daruje, druhých 5000 lir má mu monsignor Sarto vrátiti, až je bude míti úplně pohromadě. Pius X. připojil žertem, že se to vlastně rovnalo také darování, poněvadž v celém životě ještě neměl 5000 lir pohromadě. Když mu bylo sděleno, že Nathanova volba purkmistrem jest zajištěna, pravil prý: „Poznal jsem Nathana v Benátkách; kdyby nebyl svobodným zednářem, byl by lepší než všichni...“ „Je to však žid, svatý otče,“ namítl kdosi. „Ano...“ pravil papež, „ale jest čestným mužem!“ Na to přerušil náhle rozhovor. = Kdy jest žena nejkrásnější? Ačkoli moderní hygiena a kosmetika poskytuje ženám velké množstvi prostředků k zachování svěžesti a mládí, vzpomíná přece každá žena teskně na ona krásná léta, jež představují krátký květ krásy a počítají se všeobecně od 18. do 25. roku. Zkušenosti z dějin však učí, že celá řada nejslavnějších krásek dosáhla vrcholu své krásy teprve v pozdějších letech. Proslulá řecká Helena byla dle všeho, co o ní pověst praví, teprve ve svém 40. roce v největším lesku krásy a Aspasii bylo 36 let, když byla královnou krásek v Athénách.

Kleopatra byla v třicítce, když jí Antonius položil k nohám všechny své triumfy. Diana de Poitiers byla od svého 30. až do 40. roku přítelkyní Jindřicha IV., jehož láska k ní spíše rostla než klesala. Známy jest případ Ninon de Lenclos, která ještě v osmdesáti letech byla slavenou kráskou, ale není ojedinělý, neboť herečka Dejazetová dovedla ještě jako sedm- desátnice při veřejné přednášce okouzliti svojí mla- dickou gracií a vévodkyně z Bracciana, rozená Orsi- niova, budila ve stejném věku při slavnostech v Esco- rialu ještě touhy dvora a krále. Jest viděti, že krása ženy na štěstí není obmezena na krátkou dobu, jež se jí obyčejně vymezuje. Nejlepším prostředkem, uchovati si krásu do 40. a 70. let, jest klidný a přede- vším střídmý život, co nejméně alkoholu a co nejvíce zeleniny. S tímto názorem shodují se zkušenosti pro- slulého herce Keana, jenž byl přesvědčen, že po- trava má bezprostřední vliv na náladu člověka. Proto, měl-li hráti zamilovaného, jedl skopové, měl-li však představovati tyrana, živil se hovězím a vepřovým.