škol. Styky professorů se studentstvem. Otazky pol- tické, náboženské a národnostní jsou vyloučeny. Po celý týden budou pořávány v odpoledních hodinách společné vycházky, návštěvy města, výstavištěa okolí. Večer návštěva divadel, bankety, representační večírek na radnici, ve Versaillu, na výstavišti, v La- tinské čtvrti atd. Zahraniční hosté budou ubytováni v rodinách v různých pařížských »lycées (Mi- chelet) a ústavech v okolí (ve Vanves, Sceaux, Laka- nal atd.). Pařížská městská rada povolila spolku »l'A.« (»Association des Etudlants de Paris«) znač- nou subvenci. Komitét, zvolený ze středu francouz- ských umělců, kterým se dostalo na všech výstavách ve větších evropských městech od soudruhů sympa- tického přijetí, oplatí letos všem umělcůn návštěv- níkům výstavy prokázané pohostinství a uspořádá dne 1. července ve Versaillu velikou uměleckou slav- nost, spojenou s pěveckými a divadelními produk- cemi, jichž se, jak lze souditi z přibylých přihlášek, zúčastní členové všech čelnějších kontinentálních divadel. Po vyčerpání programu, zpěvů a her, pozve francouzský umělecký svět cizí hosty k slavnostnímu banketu do Malého Trianonu; město Versailies uspo- řádá na počest zahraničních umělců velikou noční slavnost. Druhého července navštíví celá společnost památná místa a sbírky Paříže a odebéře se k ve- černí hostině na výstaviště. Třetího dne bude pod- niknut výlet do Saint Germainu.

= Nevěsta, jež křivě svědčí proti ženi- chovi. Tragická afféra vzbuzuje značné rozčilení ve městečku Woolwichu v Anglii. Miss Ada Hughesova zaměstnaná na poštovním úřadě v Barmingu u Maid- stonu, zasnoubena s mladíkem, zaměstnaným v ar- senále ve Woolwichu, byla těchto dnů zatčena pro zpronevěření značných částek peněz. Vyznala se ze svého činu a udala, že ji její ženich, George Morgan naváděl ke zpronevěře. Když mladík, ve Woolwichu velmi známý a oblíbený, dověděl se o zatčení a vý- povědi své nevěsty, prohlásil, že jest ochoten ode- brati se do Maidstonu a ospravedlniti se před tam- ním soudem. Avšak druhého dne ráno nalezli jej v jeho pokoji zastřeleného. Na stole ležel dopis, v němž doznával, že několikráte dostal od své ne- věsty větší sumy, s připomenutím, aby z nich na- koupil, čeho třeba pro budoucí jejich domácnost »Ada Hughesova,« končil nešťastník, »pravila mi, že má několik set liber sterlingů ve spořitelně, ale ni- kterak jsem netušil, že by mi dávala kradené pe- níze. Její obvinění, že jsem ji svedl ke zpronevěření, dohnalo mne k smrti. Doufám, že teď, když mne více není, vyzná pravdu.«

= Velké povodně na Kavkaze. Z Tiflisu se oznamuje: Následkem prudkých dešťů v druhé polovici května rozvodnily se nebývalou měrou hor- ské řeky Terek, Kambilejevka, Argun, Sunža, Malá Džalka, Kaspický Samur a jiné menší říčky. Značné plochy v polohách dosti vyšokých změněny náhlev ohromná jezera kalných, kypících vod, úkaz to, jenž vůbec považován za nemožný. Značné spousty způ- sobeny na železniční trati. Na mnohých místechv délce mnoha set sažení převalovaly se široké vlny přes hráz a podemlely ji, takže koleje s pražci po- zbyly veškerého podkladu. Na jiných místech byla hráz i s kolejemi pošinuta stranou a byla udržo- vána toliko telegrafními tyčemi. Opravné práce vy- žadovaly nejvyššího napjetí sil, poněvadž každé chvíle hrozila úplná zkáza, jež by na dlouhou dobu byla přerušila dopravu. Zvláště zlé byly dny 21. a 22. května. Vlaky nalezaly se mnohdy jako na ostrově. Před nimi i za nimi byla trať podemteta, takže nebylo možno ani pokračovat v jízdě, aniž vrátit se zpět. Voda vnikala až do staničních budov, na jichž dvorech lidé brodili se až po pas ve vodě.

Konečně podařilo se skorem všude zabezpečiti trat. Toliko most přes Džalku byl tak silně nakloněn na bok, že musila býti doprava zastavena a cestující přesedali do vlaku na protějším břehu. Stav tento z v potrvá ještě as týden. = Šalamounský rozsudek. Na náměstí Clichy v Paříži byli onehdy mimojdoucí svědky výjevu nanejvýš drastického. Dvě paní domovnice, věku ne právě mladistvého, způso ily obromný sběh lidu, neboť obě činily nároky na zlatý desetifrank. jejž jedna z nich, paní Lavoisierová, právě před očima své družky, paní Beauchampsové, zvedla s dlažby. Počaly se nejprve častovati nehledanými zdvořilostmi a konečně pustily se i do rvačky. Ve své zuřivosti byly by si snad navzájem vytrhaly všecky vlasy, kdyby je nebyli dva policajti od sebe odtrhli a odvedli na policejní komisařství. Komisař zvěděv, oč tu jde, probíral zlaťák zkoumavě mezi prsty, načež povstal a pronášeje vážně slabiku po slbice, pravil s důrazem: »Tento zlaťák jest fa- lešný. Není ani ze zlata, ani rázu ve Francii plat- ného.« — O,« zvolala paní Beauchampsová, jež se peníze co nejdůrazněji byla domáhala, pohrdavě, »je-li falešný, nepatří mně. — »Ale mně patří, at je falešný čili nic,« zvolala paní Lavoisierová, »dostala jsem jej u ovocnářky tamhle na rohua jeli falešný, musí jej vzít zpět.« — S chytráckým úsměvem podal komisař peníz oprávněné majitelce.

Byl pravý a úplně bezvadný. = Vrána a krokodil. Podivný výjev z Indie popisuje Angličan Strachan v časopise »Nature No- tes«. Jsa zaměstnán na břehu lovením ryb na udici zaslechl pojednou pronikavý křik, jenž patrně pochá- zej od ptáka, nalezajícího se nedaleko. Chtěl se pře- svědčiti o příčině tohoto křiku a zpozoroval vránu, jež cosi kutila s jiným zvířetem, jehož tvar hned ne- mohl rozeznat. Zdálo se, jakoby zvíře táhlo vránu k okraji vody. Ihned mu napadlo, že to as krokodil, jenž napadl vránu a chce ji rozsápat. Ale nemálo užasl, když konečně shledal, že nebyla obětí vrána, nýbrž krokodil. Bylo to ovšem zvíře ještě zcela mladé Vrána seděla mu na hlavě a dorážela naň hroznými ranami zobáku, při čemž ovšem především měla na- mířeno na oči. Konečně podařilo se vráně vytrhnouti krokodilovi jedno oko a Strachan vypravuje, že zvuky jež týraný obojživelník při tom vyrazil, byly tak žalostné že se nemohl ubránit upřímnému soucitu s tímto ži vočichem, jinak nikterak oblíbeným.

Denní zprávy. K dnešnímu číslu přiloženo jest po- kračování románu anglického spisovatele Halla Caina „Křesťan“, str. 489—492. — Co chtěli, to mají. Ještě včera na- psala »Neue Freie Presse« o rytíři Jaworském Pan Jaworski je chladný, střízlivý politik se šťastnou rukou a je tedy významno, že on tak ostentativně postavil se v čelo akce proti české obstrukci, odloučiv se tím od ostatních svých politických přátel.« — Dnes »chladný, střízlivý politik se šťastnou rukou« má příležitost uva- žovati o svém husarském kousku a těšiti se z díla, jež byl vykonal. Pravici rozbil — to dovedla ta jeho ruka, ale po lokajském zpro- pitném za věrně vykonané služby natahovati se bude marně. Dnes tedy to, co páni, již táhli za stejný provaz s tímto předpotopním polským »státníkem«, chtěli, také mají. Dnes jim čeští poslanci dokázali, že co dovedli Němci, dovedou též a ještě důkladněji.

K těm koncům, ku kterým dospěli“ Němei za půl třetího roku, dostoupli čeští po- slanci za půl roku. Parlament učiněn ob- strukcí českou nemožným. A co tím řečeno, že parlament stal se vůhec nemožným? Bez Čechů a bez Němců je konstitucionalismus v této říši vůbec nemožným a na smír obou těchto národností není nejmenší naděje. Ideál Němců je jinde, oni Rakouska nemají zapotřebí a my jsme dosti upřímní doznati, že stanovisko a jednání jejich chápeme, my ale v tomto státě ani za cenu své existence neupustíme od své spravedlivé a proto silné zásady na- prosté rovnoprávnosti. Víme sice, že státy ne- rozpadávají se tak jako nahnilý meloun, my jako lidé rozumní dobře víme, že je nás pouze šest millionů a že v materialistické nynější době ze slávy svých Žižků, Prokopů a Jiříků mnoho pro svůj soudobý šťastný byt nevytlučeme, ale my cítíme v sobě nezdolnou vůli žít a my bu- deme žít, protože žíti chceme. Co ale na prach rozbito leží před námi, je ústava z roku

1867. Ne parlament, tento neblahý květ prosincovky, jenž obsahoval alkaloid, který jako morfium všechen život státní ochromoval, je rozdupán, nýbrž ve troskách leží neblahé dílo z roku 1867. A v tom spočívá význam včerejšího dne. Včera střetli se dva veliké principy v této říši zápasící. Centralism s auto- nomismem, Poláky a klerikály zrazený. Oněch osmdesát poslanců ve službách centralisace chtělo násilím z do- lat jedenašedesát poctivý ch a statečných obhájců príncipu federativního. Násili proti násilí. Jinak to nešlo a vítězem se stala menšina. Přijdou snad ještě političtí dráteníci, aby střepy prosincovky zdrátovali, ale budou se namáhati marně. Hrnek poteče a kuchaři nezbude nie jiného, než hodit ho na hnůj. Buď ústava jiná — musí být a bude heslem všech stran, které s Rakouskem dobře smýšlejí. Budou-li se tomu rozhodující kruhy vzpírati, potom ovšem nezbude nic jiného, než vládnouti — absolu- tismem. Jak dlouho to půjde a co stát utrp mezi tím, je otázka, která na konec snad přec jinak bude zodpověděna, než si toho pan dr Funke s panem Pergeltem přejí. Největším kla- mem bylo by ale, kdyby vláda chtěla snad vy- váznouti ze slepé ulice, do níž se dostala, pro- hlášením jazykových zákonů § 14. a kdyby chtěla změnit jednací řád rovněž oktrojováním.

Nechť se nemýlí, v obou případech dožije se strašného zklamání. Radu říšskou rozpustit, konstituantu svolat, aby nový duch vnikl do všech skulin této říše. Jiného nic nepomůže. — Poroba učitelstva. Svobodu učitelstva jemuž zaručena jsou zákonem říšským všecka práva státních občanů, karakterisuje nejlépe nej- novější vynesení c. k. zemské školní rady ze dne 1. června 1900 č. 19.221. Zní takto: »Záležitost zvýšení služebních příjmů učitelstva veřejných škol obečných i měšťanských vedla v kru- zích učitelských ku projevům, které se služebným postavením učitelů srovnati nelze. Vykonávání uči- telstvu příslušných práv státních občanů (!) vykázány jsou, jak už opětně s důrazem bylo podotknuto § 54. ř. z. určité hranice. Učitelé mají míti na mysli, že i mimo školu zůstávají uči- teli a že vystupujíce na veřejnost mají zachovati povinnosti svého stavu. Těmto povinnostem odporuje, jestliže jednotlivé kruhy učitelské příkrým způsobem kladou požadavky« u věci, ve které jsou oprávněny pouze pronášeti přání; jestliže k podpoře takových požadavků sami anebo se zástupci jiných tříd (patrně myslí se obec. zastupitelstva) provádějí nedovo- lenou politickou agitaci; jestliže pokoušej se o to, aby osoby, které povolány jsou působiti př úpravě platův učitelských hrozbami terrorisovali jestliže proti snesením, jež v příčině úpravy služného stala se ve školské komisi zemského sněmu »veřejněe

zcela rozhodně protestují. Zemská školní rada jako dohlédací úřad nucenou se vidí vysloviti nelibost nad takovýmto počínáním, jež odporuje kázni a jest na úkor vážnosti stavu učitelského a jeho vychovatel- skému působení a vyzýváme učitelstvo, by se zdrželo podobných nedovolených projevů. Spolu se připo- míná, že by zemská školní rada nemohla jinak než užíti proti učitelům, kteří svádějí k podobnému nená- ležitému vystupování, prostředků potřebných, aby na- zpět odkázáni byli do mezí kázní určených. Sprá- vám škol se ukládá, by o tomto vynesení všecky osoby učitelské zpravidla. C. k. okr. školní rada nechť s dorozuměním s politickým úřadem všecku pozornost tomu věnuje, by vynesení toto bylo za- chováváno a podejž c. k. okr. šk. rada bezodkladně zprávu, shledá-li, že proti vynesení bylo jednáno.« Vynesení toto podepsati musili všichni čle- nové sborů učitelských. Připomínáme, žev zemské školní radě schváleno bylo jen většinou hlasů a že pp. dr. Herold i dr. Čelakovský co nejrozhodněji proti tomuto obmezování obč. svobod učitelstva se vyslovili.

— Rodinné zprávy. Obdrželi jsme toto ozná- mení: Emanuel svob. pán z Ringhofferů, rytíř řádu železné koruny III. třídy a Bedřiška svob. paní z Ringhofferů, rozená svob. paní Kleinová z Wisen- bergu, oznamují nastávají sňatek dcery své Leo- poldiny svob. paní z Ringhofferů s urozeným panem Františkem svob. pánem z Ringhof- ferem, synem uroz. pana Fr. svob. pána z Ring- hofferů, doživotního člena panské sněmovny říšské rady, nadporučíka v záloze u zákopnického praporu č. 10, komtura řádu Františka Josefa a komandéře řádu koruny rumunské a urozené paní Františky svob. paní z Ringhofferů, rozené svob. paní Kleinové z Wisenbergu. Církevní sňatek koná se dne 19. června o 11. hod. dopol. v komendátním kostele sv. Františka v Kamenici u Jílového. — Zpráva časopisecká. Redakce a admini- strace »Českých Úřadnických Listů«, ústředního or- gánu státního úřadnictva, přeložena z Libochovic na Král. Vinohrady, Táborská ulice, čís. 1021. Příští číslo »Českých Úřadniických Listů« vyjde dne 16. června t. r. — Dělnické schůze. Politický klub národního dělnictva v Praze pořádá ve čtvrtek dne 14. června t. r. o půl 3. hod. odpol. v hostinci p. Šafra v Soukenické ulici veřejnou schůzi lidu s programem: 1. Národní socialismus. 2. Kře- sťanství a klerikalismus. 3. Výchova mládeže.

— Kursy pro školy měšťanské. Vynese- ním ministerstva vyučování ze dne 21. dubna 1900 č. 8220 povoleny ve školním roce 1900—1901 v král. českém tři celoroční kursy pro učitele a uči- telky škol měšťanských s vyučovacím jazykem če- ským a to: 1. při c. k. ústavě ku vzdělání učitelů v Hoře Kutné pro předměty skupiny technické (ma- thematiku, měřické rýsování, kreslení a krasopis). 2. při c. k. ústavu ku vzdělání učitelů a při c. k. ústavu ku vzdělání učitelek v Praze, rovněž každý pro předměty skupiny technické (mathematiku, mě- řické rýsování, kreslení, krasopis a zdravotnictví.) — Ochrana dítek soudy. Četné případy krutého nakládání s dítkami a zanedbávání jich po stránce duševní i tělesné, byly příčinou k vydání opětného vybídnutí obecních úřadů, aby veškera zne- užití moci otcovské, trestání zabíhající do trýznění a dále naprosté zanedbávání řádné výchovy dítek bez prodlení oznámena byla ku příslušnému soudu. Při zjištěných případech zlého nakládání s dítkami vždy nutně uvažovati se bude, nemusí-li býti uči- něna zákonem dovolená, správní opatření, kterými poskytuje se dítkám, s nimiž zle nakládáno bylo, účinné ochrany před dalším překročením domácích trestních prostředků. K vydatné pomoci vyzvány jsou c. k. okresní školní rady, aby příměřenými pokyny místním školním radám, jakož i správám škol uložili pečovati o to, aby veškery případy a pozoruhodné zjevy v ohledu tomto soudu oznámily. — Z kruhů vojenských. Dnes po 5. hod. ranní odebraly se 3 prapory pěš. pluku č. 11 a dva prapory pěš. pluku č. 73 do cvičného tábora u Čer- ného Kostelce.

Májová slavnost na hřbitovech v Bubnech a Holešovicích konati se bude dne 29. června. — Koupě velkostatku. Pan Maxmilian Kahler, chef firmy C. M. Kohn v Praze, koupil od JUDra. Karla Bachofena z Echtu, paní Alexandriny Sauerové a paní Malviny Höflerové velkostatek »Svinařea Lhotku« v okresu berounském za 540.009 K. — Pobočný obchod s mlátem. Majitel usedlostí pan Antonín Švehla v Hostivaři pozoroval po několik měsíců, že značně tenčí se množství mláta, které odebíral z Prvního pražského měšťan- ského pivovaru. Teprve úsilovným pátráním původ této záhady byl vysvětlen. Včera odpoledne přistí- žen byl 36letý kočí Jan Budil, když zastavil před zájezdním hostincem na Král. Vinohradech a prodal čtyři putny mláta povozníku Josefu Beranovi. Tento byl již dlouho ve spojení s Budilem a kupoval velmi levně mláto na úkor p. Švehly, který utrpěl škody několik set zlatých. Budil, Beran i kočí jeho Josef Havlíček byli včera zatčeni. — Vypátraný sběh. Z kasáren v Benešově uprchlý pěšák Karel Šoch od 9. setniny pěš. pluku č. 102 byl včera po 10. hod večer přistižen v Plzeň- ské třídě v Košířích a zavolané vojenské hlídce pěš. pluku č. 91 odevzdán. — Drobné místní zprávy. Českou severní dráhou přijelo sem dnes o půl 8. hod. ranní 35 ško- láků z obecné školy v Brázdíně u Karlína ku pro- hlídce Prahy. — Na kočího Josefa Tačnera, zaměst- naného u statkáře Bachofena v Březňovsi, podáno bylo trestní oznámení z toho důvodu, že po půlnoci na dnešek velmi nemílosrdně týral pár volů, zapřa- žených do těžkého nákladu, když v Královské třídě v Karlíně nemohli náklad utáhnoutt. — V Cikánské ulici v páté čtvrti bydlící 28letý řeznický pomocník Gustav Hrbek šel včera před půlnocí Eliščinou třídou a tropil tak značný hluk, že obyvatelé ze spánku se probouzeli. Policejní hlídka napomenula ho ku klidu