1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národnich Listů“ k čislu 172. ze dne 25. června 1903.
4
article
= Panika v divadle. V Teatro Sociale v Tri
dertu hrána minulé soboty opera „Mefistofeles“
Mezi představením zpozorovalo několik osob mezi di-
váky, že z jedné lože prvního pořadí vystupuje dým
Zároveň šířil se pronikavý zápach spáleniny. Mnozí
diváci počali již chvatně opouštěti svoje místa, ale
mnozí rozvážnější napomínali ke klidu a také z lože,
ve které se nalézal jakýsi vládní rada, voláno na
obecenstvo, aby zůstalo na svých místech, poněvadž
nehrozí nijaké nebezpečí. Poněvadž také představení
nebylo přerušeno, nastal záhy úplný klid a také ti,
kdož byli prehli, vrátili se do divadla. Poplach způ-
sobil deštník, jenž se byl vzňal a rychle vzplanul
v loži prvního pořadí. Do deštníku byl zapadl na cestě
do divadla náhodou doutnající oharek doutníku, od
něhož vzňala se látka deštníku, stojícího v koutě lože.
= Lékař odsouzen pro krádež. Podivná příhoda
udála se těchto dnů v Paříži. Mladý lékař dr. Louis
Mayer dopaden byl ve velkém jednom krámě při krá-
deži různých drobotin v ceně as 65 franků. Byl do-
praven na policejní komisařství, kdež upřímně udal
svoje jméno a stav a vyznal, že se krádeže dopustil
z hladu, poněvadž již nemá z čeho žíti. „Jsem lé-
kař,“ pravil, „a žiji z honorářů od pacientů, podaří-li
se mi, získati nějaké. Poněvadž se mi to však v po-
slední době nepodařilo, byl jsem dohnán hladem ke
krádeži. Měl jsem v úmyslu, donésti odcizené věci do
zastavárny.“ A podepsal klidně protokol, jako by
šlo o nějaký recept. Zatčený propuštěn prozatím na
svobodu a policie jala se pátrat po jeho poměrech.
Mefistofeles
doktor
Mayer
Teatro Sociale
Tri dert
Paříž
5
article
Shledáno, že mluvil pravdu. Musil opustit svůj malý
byt, za nějž 300 fr ročně — neplatil a spával pod
mosty. Soud odsoudil jej do vězení na 6 měsíců,
avšak odsouzený se z rozsudku odvolal. Zatím se
mu podařilo, zlepšiti poněkud svoje poměry. Měl
štěstí, že nalezl zámožného pacienta a kollegové, kteří
se byli dozvěděli o jeho bídě, počali o něho pečovat.
Na lékařské fakultě si vzpomenuli, že jeho dissertační
práce doktorská byla výtečná. Konečně vypátrali pro
něho menší venkovské město, kde bylo třeba lékaře
a doporučili ho tam. Dr. Mayer, dříve než svoje místo
nastoupil, snažil se, aby rozsudek nad ním pronesený
byl zrušen. Při novém líčení byl sice původní trest
ponechán v platnosti, ale provedení jeho zastaveno na
základě zákona Bérengerova.
= „Refozmy“. Zajímavou historku uveřejňuje
„Vladimirskaja Gazeta“ z Ivanova-Vozněsenska. Do
pisárny N—ské tkalcovny přišel vrchní ředitel a akcio-
nář Pavel Alexandrovič. Vše utichlo, ozval se toliko
tichý šepot: „Chéf je tu!“ — Pavel Alexandrovič ode-
bral se do své pisárny, kam se ihned přihrnul tlustý
správce. — „Vasiliji Vasiljeviči,“ oslovil jej chéf,
„zpozoroval jsem v továrně některé nepořádky.“
„A prosím, jaké?“ — „V komoře pro bílení máte čtyři
dělníky s nesmírně dlouhými vousy. Uznáte, že to
není slušné. Člověk by myslil, že všichni naši dělníci
jscu starověrci. To je nekulturní! Ti lidé musí býti
propuštěni.“ — „Proč je propustit? Ostatně nelíbí
se vám ti lidé anebo jen jejich vousy?“ — „Ty vousy,
toliko vousy!“ — „To tedy přece jen dříve promluvím
s těmi lidmi.“ — „Ano, učiňte tak. A teď na shledanou,
v klubu čekají s kartami, nepůjdete se mnou?“ Na to
povolal správce dělníky s nešťastnými vousy a do-
mluvil jim. Výsledek byl, že si dali ostříhati vousy,
Musil
doktor
Mayer
Vozněsenska
Pavel Alexandrovič
Vasiljevič
Ivanův
Na lékařský fakulta
Vladimirskij Gazeta
Bérengerův
Refozma
6
article
aby nepřišli o místo. To zpozorovali ostatní vousatí
dělníci a z obavy před hnevem chéfovým rovněž si
dali ostříhati vousy. Den potom prochází se Pavel
Alexandrovič po obědě továrnou, vidí oholené tváře
dělníků a samolibě se usmívá. Když odcházel, potřásl
správci rukou a pravil: „Děkuji vám, děkuji vám!
Teď je radost, procházet se továrnou — teď to vy-
padá zcela jinak. Znamenitě!“
= Korejští bratři. V Paříži budou v nejbližší době
ukazováni „korejští bratři“, kteří bezpochyby, vzbudí
rovněž značnou sensaci jako malajská dvojčata Dudika
a Radika. Ve Spojených státech měli již podobný
úspěch, jako pověstná „siamská dvojčata“. Korejští
bratři Liao-Tun-Čen a Liao-Sien-Ne-Čen jsou tělesně
silni a nejeví nijakých příznaků choroby. Jest jim
nyní asi 13 let a mohou se pohybovat volněji, než
jiné, dosud vystavované abnormity. Nejen že mohou
státi bok po boku vedle sebe, ale také, položí-li si na-
vzájem ruce na ramena, dívati se jeden druhému do
tváře, coz siamským dvojčatům nebylo možno. Tot
následek společné pásky, kterou jsou spojeni mezi
konečným hrotem kosti hrudní a sedmým žebrema
jež jim dovoluje pohybovati se zcela volně.
Pavel Alexandrovič
Dudik
Radik
Liao
Paříž
spojený stát
Liao
Siena
7
article
= Národní pantheon mezický. Dle zpráv mexi-
ckých časopisů byl dne 15. května slavnostním způso-
bem položen základní kámen k národnímu pantheonu,
v němž budou uloženy ostatky mexických bojovníků
za svobodu. Roku 1891 usnesla se vláda na zřízení
této budovy a vypsala soutěž, ve které zvítězil návrh
architekta Heredite d'Alciati, professora sochařství na
umělecké akademii v Mexiku. Model zhotovený dle jeho
návrhu byl vyznamenán v uměleckém oddělení světové
výstavy pařížské r. 1900. Půdorys pantheonu má tvar
kříže, jako starokřesťanské basiliky, budova sama jest
navržena ve slohu Ludvíka XVI., jenž byl- v Mexiku
obvyklý v době bojů za svobodu.
— Papoušek svědkem. Před soudem v Hobokenu,
New-York, obžalován byl těchto dnů jakýsi Pietro
Cadena, že ukradl mrs. Anně Wendtové drahocenného
papouška, náležejícího herečce Selmě Claretové. Po-
něvadž obžalovaný tvrdil, že ptáka koupil, nařídil
soudce, aby papoušek sám byl předveden. Když pa-
poušek spatřil svoji opatrovnici mrs. Wendtovu, pro-
volal jí hlučně slávu, a když se ho tázala, co dělá
„Selma“, odpověděl učelivý papoušek: „Kde jsi, Ro-
berte? Kde jsi. Selmo?...“ Soudce se neptal, co zna-
mená jméno Robert, nýbrž pravil, že důkaz je dosta-
tečný a jen pro forma tázal se papouška, komu ná-
leží a papoušek odpověděl zcela zřetelně: „Selmě.“
Zloděj dostal za to dva měsíce vězení a papoušek. byl
ihned vrácen své opatrovnici, u níž se bezpochyby
setká nejen s miss Selmou, ale také s přítelem Ro-
bertem.
d ' Alciat
Ludvík XVI
Papoušek
Pietro Cadena
Wendt
Claretus
Wendtův
Robert
ro
Mexiko
Hoboken
NewYork
Selma
8
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 19. června 1903: Bartoš Václav, c. k.
soudní sluha, 33 roky, 1454—II. Zavoralová Kateřina,
manželka zahradníka, 31 rok, 235—VIII. Kreibich
Karel, mag. officiál, 45 roků, 443—I. Pustina Joseí,
obec. zřízenec, 63 roky, 754—I. Vackova Marie, dcera
nádennice, 14 měsíců, 197—V. Hájkova Marta, dcera
dělníka, 4 neděle, 31—VII. Bobek Jan, malířský učeň,
15 roků, 461—VIII. — Ve všeobecné nemoc-
nici: Alferová Františka, kolovrátkářka, 57 roků.
Hrdina Jan, topič, 49 roků. Kosinová Marie, manželka
obuvníka, 54 roky. Suchánek Josef, čeledín, 15 roků.
— U Milosrdných bratří: Špinka Josef, obuv-
nický pomocník, 39 roků. — U Milosrdných
sester: Procházka Václav, žebrák, 83 roky. Raboch
Václav, krejčí, 67 roků. Novotný Váciav, hostinský,
77 roků. — V josafovské nemocnici: Fauvers
U Alžbětinek: Ne-
Max, cestující, 54 roky. —
švarová Barbora, hokyně, 42 roky.
Bartoš
Zavoralová
Kateřina
Kreibich
Karel
Marie
V Hájkův
Bobek
Jan
Suchánek
Josef
Václav
Raboch
Max
Barbora
Praha
Fauver U Alžbětinka
Mars
Alferová František
Špinka Josef
9
title
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král
Praha
10
article
Národní divadlo.
Národní divadlo.
Ve čtvrtek, 25. června.
národní divadlo
11
article
228. hra v předpl.
(4. čtvrtka.)
Pohostinsku vystoupí Erminia Sereni od dí-
vadla della Scala v Miláně.
Milán
12
article
Excelsior.
Excelsior.
Velký balet o třech odděleních a 12 obrazech. Složil
Luigi Manzotti. Hudbu složil Romuald Marenco. —
Choreograf Achille Viscusi. Dirigent Moric Anger.
OSOBY: Duch tmy, Fl. Steinsberg. Duch světla, L.
Dostalova. Civilisace, E. Sereni j. h. Jirka, hospodský,
K. Váňa. Jeho žena, V. Hájková. Valentin, jejich syn,
A. Viscusi. Fany, jeho nevěsta, A. Korecká. Fric,
veslař, E. Focht. Vilém, veslař druhý, Fr. Gerlický.
Papin Dionisio, J. Havelský. A. Volta, K. Mušek.
Otrok, A Viscusi. Hindu, A. Korecká. Kupec s otroky,
R. Inneman. Černoška, B. Formanová. Její syn, M.
Dobromilova. Arabský kupec, V. Zintl. Jeho dcera, H.
z Towarnických. Turek, R. Polák. Číňan, K. Váňa.
Mexikán, M. Pešková. Angličan, J. Loos. Inženýr
vlašský, Fr. Matějovský. Assistent, E. Focht. A ssistent
druhý, V. Zintl. Dělník první, J. Loos. Inženýr fran-
couzský, J. Karásek. Assistent, K. Pulc. Jiný assistent,
Fr. Gerlický.
TANCE: V druhém obraze: 1. Pověst: 6 dam sboru
baletního. 2. Civilisace: prima ballerina E. Sereni j.
h. 3. Renaisance: veškeren baletní personál. — v
třetím obraze: 4. Na březích Vezery. Polka: A. Vi-
scusi a A. Korecká. 5. Mazurka: 12 dam a 12 pánů
sboru baletního. — V šestém obraze: 6. Tele grafn
poslíčkové: prima ballerina E. Sereni j. h. a 32 dá-
my sboru baletního. — V osmém obraze: 7. Všesvě-
tová: E. Sereni j. h., M. Pešková, R. Polák, K. Váňa
a J. Loos. 8. Hindu: A. Korecká a děti baletní školy.
9. Zrušení otroctví: E. Sereni j. h., A. Viscusi, Fl.
Steinsberg, L. Dostalova, R. Inneman. 10. Pas de
deux: prima ballerina E. Sereni j. h. a baletní mistr
A. Viscusi, 11. Hold Lessepsovi: veškeren sbor ba-
letní. — V jedenáctém obraze: 12. Svornost: E Se-
reni j. h. a veškeren sbor baletní.
Excelsior
Luigi Manzotti
Marenco
Achilles
Anger
Steinsberg
L Dostalův
E Sereni
Jirka
K Váňa
V Hájková
Valentin
A Korecká
Fric
E Focht
Vilém
Gerlický
Papin Dionisio
A Volta
R Inneman
Černošek
Formanová
V Zintl
Turek
Číňan
M Pešková
Angličan
J Loos
Matějovský
Assistent
J Karásek
K Pulc
Hold Lesseps
Fana
Francie
Vezera
duch tma
E se
14
article
Svatba při lucernách.
Komická zpěvohra o jednom dějství. Z francouz-
ského přeloži! J. Böhm. Hudbu složil J. Offenbach.
Dirigent Moric Anger. Režisér Adolf Krössing.
OŠOBY: Pierre, nájemník, A. Krössing. Denise, jeho
schovanka, M. Bobkova. Fanchette, Catherine, téhož
sousedky, M. Kubátova, K. Fabiánová. Rychtář, K.
Puic. — Vesnický lid.
Po druhém, čtvrtém a osmém obraze baletu přestávky
Začátek o 7. hod.
Konec před 10. hod.
108 —
J Böhm
J Offenbach
Anger
Krössing
Pierre
A Krössing
Denis
M Bobkův
Catherine
M Kubátův
K Fabiánová
Rychtář
K Puic
15
article
duše nenáviděl žrece a vůbec nedůvěřoval tajemné, naduté
a nepřátelsky k němu se chovající kastě, která hrozila
mu stálým nebezpečím. Jeho vyzvědači stále střežili chrámy,
hodlajíce odhaliti stálé, tajné spiknutí, jež bylo možno ve
vzduchu cítiti, které široce rozložilo své nepostižitelné
větve a jehož jediným cílem bylo svrhnouti cizozemské
jho a dosaditi zákonité faraony.
Proto také odhalení Pet-Baala bylo nejvýš důležité
a byl skutečně v právu, když počítal na štědrou odměnu,
Prine Namurad bydlel ve vlastním paláci vedle krá-
lovského a odpočíval na terrasse po úmorné noci, kterou
ztrávil u svého královského bratrance, když mu oznámili,
že písař Pet-Baal prosí o milost, aby byl k němu před-
puštěn. Princ znal osobně písaře a ačkoliv divil se jeho
prosbě, přece dal rozkaz, aby ho předpustili; jeho udivení
bylo ještě větší, když písař, klesnuv před ním tváří
k zemi, začal ho prositi, aby ho vyslechl beze svědků.
»Pověz, jaké tajemství můžeš svěřiti pouze mým
uším?« tázal se Namurad, opřev se loktem o poduškya
poslav pryč nevolníky s vějíři.
»Jest to spiknutí, na jehož stopu jsem přišel; zdá
se mně býti tím důležitějším, že jsou do něho zapleteni
dva dvořané: Abton a truksas Nektaneba !« odpověděl
tiše PetBaal, jakmile poslední otrok opustil terrassu. Potom
pokleknuv před lůžkem princovým, krátkými slovy sdělil
mu vše, co slyšel o zamýšlené schůzce u pastofora Meny
a o příchodu kurýra z Théb, neopomenuv zmíniti se také
o urážlivé přezdívce »Šasu«, která byla pronešena na
adresu faraonovu.
Dle toho, jak hovořil, temná barva hněvu zalévala
tvář princovu; obočí jeho se stáhlo a v očích začaly se
Baal
Namurad
Peto
Théby
Nektaneba
16
article
mu do úst několik kapek léku. Ihned výraz spokojenosti
a ulehčení objevil se na vysílené tváři Apopiho a dech
jeho stával se pravidelnějším; než stav ten netrval dlouho.
Unaveni a vysíleni bděním, které nezdálo se míti
žádného konce, které však předepsáno bylo postavenímu
dvora, dvořané smutně dívali se na krále, uvažujíce, kdy
naštane konečně kýžené polepšení? Najednou Apopi se
vztýčil; jeho veliké oči přeletěly tichý, bázlivý zástupa
zvolal chraplavým hlasem:
»Heko!«
Z pozadí sálu vystoupil jinoch s harfou a přistoupiv
ke královskému lůžku, pokiekl.
»Hraj!« pravil farao, opíraje se o podušky-
Hudebník vzal měkce první akkord; po něm násle-
doval druhý, již tvrdší a táhlý, i rozlila se tichá, měkce
unylá melodie, která brzy chvěla se zvučně a silně, brzy
zase zmírala v dlouhých akkordech. Farao ležel zde jako
dříve nehybný a natažený; pomalu jeho nervósní škubání
začalo se ztišovati, až konečně zmizelo úplně; dech stal
se pravidelnějším.
Usnul těžkým a hlubokým spánkem. Vzdech ulehčení
šeptem proletěl sálem a zástup pomalu a tiše začal se
rozcházeti. Spánek vždycky zvěstoval konec krise a trval
dlouhé hodiny. U faraona brzy zůstali pouze oba žrecové,
hudebník, několik službu konajících dvořanů a na stráži
stojící důstojníci.
Za půl hodiny dva muži, obešedše po odchodu ze
sálu všechny čeledníky, vyšli z paláce a prošedše přímo
veliké sady, jež obklopovaly palác se všech stran, zaměřili
k východu. Nastala noc; ubírajíce se temnými stromořa-
dími a tiše rozmlouvajíce nepozorovali, že od samotného
odchodu z paláce, schovávaje se v hustině stromů a dy-
Želozný kanclář.
105 —
Heka