brž musí předati její části různým skupinám osob, zejména držitelám pozemků a j., ve zírf- sobě zisku, úroku, obchodního zisku, pozemko- vé renty atd. Avšak bližší zkoumání těchto zmí- něných forem nadhodnoty si Marx zůstavil pro třetí díl „Kapitálu“ a v dílu prvém považuje kapitalistu za výhradního představitele všech podílníků nadhodnoty. V případě, že kapitalista nadhodnotu spo- třebuje, takže do výrobního oběhu uvádí vždy stejnou summu kapitálu, mluví Marx o prosté znovuvýrobě, ale v případě, že část nadhodnoty změní v kapitál, mluví o hromadění čili akumu- laci kapitálu. Jest to tudíž u Marxe jen jiný výraz pro kapitalisování nadhodnoty. U porov- nání s touto kapitalisovanou nadhodnotou stává se během času kapitál, původně jako záloha ka- pitalistova do výrobního oběhu daný, který snad byl plodem vlastní práce kapitalistovy, zcela ne- patrnou a mizící veličinou. Rozvojem kapitalistického způsobu výroby jest kapitalista nucen vždy více a více k to mu, aby ztrávil jen část nadhodnoty, část její však aby přidával ku svému kapitálu. Pohnut- kou jest mu rozmnožení směnné hodnoty. Snaže se fanaticky o to, aby zhodnotil hodnotu, nutí bezohledně lidstvo k výrobě jen k vůli výrobě samotné a tudíž k rozvinutí společenských vý- robních sil a k vytvoření hmotných podmínek výroby, které jediné mohou tvořiti skutečný podklad vyššího společenského útvaru, jehož zá- kladním principem jest plné a volné rozvinut a uplatnění každého jedince.

Nejdůležitější kapitola „Kapitálu“ jest za- jisté XXIII., ve které Marx zkoumá, jaký vliv má vzrůst kapitálu na osud dělnické třídy. Ka pitál rozpadá se na dva druhy, stálý čili kon- stantní, a proměnlivý čili variabilní. Stálým ka- pitálem nazývá Marx onen druh kapitálu který obíhá ve výrobních prostředcích, tedy v suro- vině, pomocných látkách a pracovních prostřed- cích, kdežto kapitál proměnlivý jest ten. který se obrací v pracovní síle. Marx zvolil tyto výrazy proto, že hodnota onoho druhu ka- pitálu se výrobním pochodem nemění, kdežto tento vyrábí vlastní svoji úhradu a nad to dává přebytek, nadhodnotu. Roste-li kapitál vůbec, roste i jeho pro- měnlivá část a proto stoupá zároveň i pot ptávka po pracovní síle. Není-li dostatečný pří- liv dělníků, roste paík i pracovní mzda. Ale od- vislostí poměr námezdného dělníka se tím ne- ruší, neboť stoupáním pracovní mzdy nebude moci nildy překročiti určitou výši, ježto třída kapitalistů obmezí konečně hromadění kapitálu, až pracovní mzda klesne. opět na niveau odpot vídající kapitalistickým potřebám zhodnotnění Stoupání ceny práce jest obmezeno hranicemi, které nechávají nejen nedotčeny základy kapi- talistického systému, ale které nad to zabezpe čují jeho znovuvýrobu rostoucí měrou.

Marx nejdříve tu předpokládal, že poměr mezi oběma druhy kapitálu, stálým a proměn- livým, se při hromadění kapitálu nemění. Avšak během vývoje se výrobnost společenské práce vždy více a více zvětšuje, neboť určité množ- ství práce promění a přetvoří v dané době vždy více surovin ve výrobky, takže stálá část kapitálu v poměru k jeho proměnlivý kapitál obsažený v pracovní síle zmenšuje, ačkoliv vzrů- stem výroby třeba absolutně roste. Byl-li původně poměr kapitálu stálého ku proměnlivému jako 1: 1, mění se tento poměr hromaděním kapitálu a vývojem hospodářským na poměr 2:1, 3:1, 4:1, 5:1 atd., takže místo 1/2 úhrnné hodnoty papitálu připadá pak na pra- covní sílu jen 1/4, 1/,1/atd. Každéj zvýšení vý- robnosti práce zmenšuje tudíž poměrnou - veli- kost proměnlivé části kapitálu a tím také vlast- ně i poptávku po dělnících. Náhlé zvýšení, ta kové, zavedení nových strojů a p. hází spousty dělníků na dlažbu, tvoříc jakési výrobně pře- bytečné obyvatelstvo, reservní armádu výroby, která náleží taí« bez výhrady kapitálu, jako by si ji byl schválně na své útraty vypěstil. Tvoří pro jeho proměnné potřeby zhodnotněný lid- ský materiál, vždy připravený k tomu, aby byl vykořistěn bez ohledu na meze skutečného pří- růstku obyvatelstva. V prvních dobách kapitalistické výroby mě- nila se složení kapitálu jen velice pomalu. Jeho hromadění odpovídal proto celkem poměrný vzrůst. poptávky po práci. Avšak v pozděj- ších dobách zaváděla se vždy v kratších obr dobích zlepšení výrobního pochodu, následkem čehož jsou dělníci neustále „vysazovái Pokračování příště.

Vídeň střediskem nacionálních výstředností německých. Brutální postup vídeňské radnice proti českým školám ve Vídni otřásl zajisté každým, — tdo trochu českého citu v sobě má. Boj proti této bezohlednosti, která

SMĚS.

Všude k dostání!

Nakladatel a zodpovědný redaktor Alois Kříž. — Tiskne knihtiskárna Edmund Janda v Strakonicích nedbá zákonů, je velmi těžký. Čeští rodičové vídeňští v zoufalosti své bránili českou školu, snažíce se zabrániti zapečetění. Jejich zoufalý boj zajisté nalezne ohlasu a podpory v zemích českých. Vždyť ve Vídni celá německá síla sou- středěna, na radnici vídeňské jsou z úředníků zřízeny odbor Schulvereinu, Bundu der Deut- schen in Niederösterreich, kteréžto bojovné kor- porace inspirují všechno protičeské tažení, ná- silné kroky protičeské jsou vždy předem usná- šeny v „devítičlenném výboru“, ve kterém za- sedají zástupci Němců ze všech zemí rakouských —z Čech pověstný dr. Urban — je tedy sa- mozřejmo, že na české obraně musí býti spolu- účasten všechen národ bez rozdílu. Každý může při dobré vůli tak učiniti hmotnou podporou spolku „Komenský“ ve Vídni III./3 Strohgasse 45, který zastává v Dolních Rakousích úkol Ma- tice školské i obranných jednot. „ labastrii nejlepší prací prášek. kg balíček 10 hal.

dokonce bylo, že by zasluhoval ještě mno- hem horších věcí, než toho posměchu, za jakýž si vykládal tuto slavnost; že by měli všichni vesměs vyzvednouti ho a ukazovati na něho a volati: „Tepejte ho, že ani neví, co jest život! Tepejte ho, neboť ani neza- slouží, aby žil!“ A pak zas ty příčiny viděl tam v těch ostatních, a domů se potá- cel jako by byl vejpůl.

Koňům Poldíkovým vedlo se nejlépe, když láska iejich pána k Málce rostla, až dostoupila svého vrcholu. Tu se Poldík rád s nimi pozdržel, přál jim na ulici i doma, proto že chtěl, aby se jimi mohl pochlubiti co majetkem, hlavně, aby si s nimi mohl pozaklusati, když si Málka sedne k němu na vůz. Tenkrát Poldíkovi koně byli na ce- stě přetvořiti se. Žebra počala se přiodívati lehkým masem, uši si někdy zastřihly, pod- kova si zahrabala. Kamarádi, kteří potkávali Poldíka, dívali se na něho očima, v kterých stála tato slova: „Poldík umí být koňa- řem.“ Tuto musíme podotknouti, že Poldík ča- sem koňařstvím se zaměstnával, a když vzal si s koněm práci, že obyčejně se mu to dařilo.

nos, stříbrník, kredene nádherná s broušenými skly, servírovací stolek stříbrný kávový servis, stříbrný chladič vína, dva stříbrné obrazy, terakoto- váumělecká socha na kre- denci a jiná na stříbrníku — to vše při dobrém chutnání jest předmětem vaší pozornosti. V takové jídelně nesytí se jen ža- ludek, ale i oko, umělecký vkus, krasocit, zkrátka lepší jídelnu nemá ani perský šach. Nepatrný obnos jedné koruny vy- daný za los „Druhé české loterie“ jest tím kouzel- níkem, který obdaří dru- hého hlavního výherce nádhernou jídelnou, kte- rou dodala přední česká firma J. Novák ve Vo- dičkově ulici.