2
masthead
NARODNÍ LISTY.
3
masthead
27. září 1900.
5
article
Tento počet může se zpětinásobiti a ještě ruská
Asie budeřídce obydlena. Ruský ekonom Isajev
páčidokonce volné prostranství, na kterém Ru-
sové mohou kolonisovati, na 6 mill. čtv. km.
Jediné Rusko ze všech států je tak šťastno, že
jeho osadné územi bezprostředně souvisí se
zemí mateřskou. Sousedy jeho jsou státy, kte-
rých se nepotřebuje báti. Naproti Japonsku za-
bezpečilo se zbudováním sibirské dráhy. Rusko
nemá potřeby na kteréhokoli souseda útočit.
Nejlepší jeho politikou je politika míru, jenž
Rusku zabezpečí pravidelný rozvoj v Evropě
i Asii.
Politické tendence spis nemá a ku chvále
spisovatelově budiž konstatováno, že je také
prost dětinství, se kterým Vídeňáci posílávají
Rusy do Asie, myslice, že jení takové jejich
rady je zapotřebí, aby Rusové šmahem přešli
za Urál a nechali své evropské území za kořist
Němcům.
Isajev
Vídeňák
Rus
Němec
Asie
Rusko
Evropa
km
6
article
Svobodymilovnost Anglie na soudu
malých.
Opětně pokusili jsme se rozptýliti — jako
tak mnohý už názor optimistický o věcech za-
hraničných — illuse, které, také u nás ještě
trvají v příčině svobodymilovnosti lidu angli-
ckého. Pravou svohodymilovnost lze měřiti jistě
nikoli dle chování se vlastních k vlastním, nýbrž
také dle toho, trvá-li a osvědčí-li se svobody-
milovnost také tenkrát, kde není jen výplodem
pouhopouhého sobectví. K národům ostatním
však právě chovali se Angličané vždy buď jen
jako hrdopyšní aristokraté k inferiorním aneb
jako přímý utlačovatel. Leč veliké postavy ně-
kolika Angličanův z minulosti dovedly zastříti
tuto pravdu mnohé mysli české, kteráž zapo-
mněla ovšem, že právě mužové ti nedošliu
vlastního národa ohlasu. Jak obrovská na přl-
klad většina Angličanův postavila se proti Glad-
stonovi jen proto, že chtěl zjednati Irům po
právu! — a smutným vysvědčením pro vnitřní
hodnotu i proslulého liberalismu anglického jest
právě, že i veliká část liberálův anglických po-
stavila se v této ofázce spravedlnosti proti sta-
rému, o vlastní stranu přezasloužilému vůdci
Angličan
Angličanův
Glad
Ir
Anglie
7
article
Tak duše národa anglického proti duchu jeho
jednotlivcův, odkojených namnoze studiem cizích
děl, cizího ducha, cizích kultur! — Avšak po-
névadž u nás už jest zvykem, že odpírá se
vlastním hlasům českým váhy a že čekáme
vždy, co tomu a onomu řekne hlas z ciziny
— jsme těmi cizozemskými úsudky až už n
kosť prošáklí — klademe zde soud o svobody-
milovnosti anglické hlas cizi, hlas muže, jonž
jako professor na universitě anglické — v Glas-
gowě — věru měl příležitost poznati bezpro-
středně veřejný život anglický, jeho mravy.
jeho ducha. Muž ten, dr. Alexandr Tille, uve-
řejňuje v Harďenově »Zukunftu« zajímavý kri-
tický článek »0 dnešní Anglii«, z něhož bohu-
žel pro trvalý nedostatek místa lze nám citovat
jen poznámky následující, v nichž ovšem ale
shrnuta jest jaksi tresť celé té kritiky o pomě-
rech anglických.
doktor
Till
Glas
Anglie
8
article
Professor Tille píše: »Anglie, země svo
body! Tak to čteme ve všech německých
knihách pohádkových. Celá svoboda jest v tom.
že jelikož není všeobecné povinnosti branné.
není také žádného úřadu ohlašovacího pro oby-
vatele! Práva, svobodné mínění vyjadřovati,
v Anglii není. Vzdělaný Angličan ví to tak
dobře i chrání se veřejně před většinou od-
chylné mínění pronésti. Před policií smí
v Anglii ovšem každý vysloviti co chce. Ri-
skuje při tom však, že jest společ-
ností boykotován a od lidu z plola
ubit. (To se stalo také sutoru samému pro
jeho Burům příznivé stanovisko] Pozn. red.)
To jest zcela zvláštní odrůda svobody. Linné
byl by ji nazval nepochybně Libertasí anglica
mobbiata.«
»Je-li pak kde ve světě zachování práva
vázánlo na peníze, jetli kde zmatek
v právu, v němž se nevyzná i vzdělaný, platí
to o Velké Britanii. Upírá-li který národ druhým
v Kunwaldě«. Albert přispíval do »Hlasu Ná-
roda« (Nedělní příloha), příspěl do sokolského
jubilejního slavnostního listu r. 1887 malou no-
velistickou črtou: »Pod praporem sokolským«
a do mnohých jiných časopisů a periodických
listů českých.
Z česky psaných jeho prací vane ryzí,
vlastenecký duch.
Jednaje o Albertovi jako literátu vědeckém
a belletristickém, nesmí nikdo zapomenouti, že
velký učenec jako professor universitní stál
plně a dobře na svém místě. Byl velkým pae-
dagogem a bohem nadaným řečníkem. Při ne-
sčelných slavnostních chvílích vídeňské uni-
versity byl slavnostním mluvčím tohoto ústavu.
Zlato a stříbro linulo z jeho velkých řečí
v koleji, když ujal se slova a vykládal o nej-
větších a nejobuížnějších partifch svého odboru,
zmlkli posluchači a oči jejich tkvěly na rtech
výmluvného učitele, třeba byla již dávno ude-
řila hodina, vyměřena chirurgiekým výkladům.
Till
Angličan
Ri
Linné
Albert
Anglie
Velká Británie
9
article
Své vývody provázel Albert vždy instruktivními
obrazy, křídou kreslenými na tabuli velké vl-
deňské chirurgické posluchárnys
Zní v hlavě naší zvučný hlas přednáše-
jielho professora a jímá nás krásná jeho mlůva
a logický jeho sled.
Kdo pamatuje řeč, Albertem proslovenou
při otevření České akademie věd a umění, jejíž
byl řádným členem, ten dozná, že Albert byl
velkým, nedostižným řečníkem.
Při vší své obsáhlé, nadlidské činnosti
zůstal Albert až do posledního dechu svého
Čechem a byl Čechem velikým. O jeho češství
svědčí také snad poslední jeho vystoupení na
vědecké lékařské veřejnosti.
Na mezinárodním lékařském kongressu
v Paříži letos konaném, zastupoval Albert ra-
kouskou vládu, ale při tom nepřestal být
Čechem, vstoupil do komitétu pro slovanský
tisk, slovanskou lékařskou terminologii a slo
vanské lékařské sjezdy.
Nebál se nikdy hrdě hlásiti se k českému
slovanskému praporu . . ..
Se střechy krásné, velké Albertovy villy
v Žamberce vlaje široký, černý, smuteční
pbll mud
prapor.
Zemřel velký, geniální člověk, zemřel velký
učenec a velký Čech . ..
Albert
Čecho
Albertův
Paříž
Žamberk
Český akademie věda
10
article
9 Dr. Erazím V lia s á k
rovnocennost, jest to národ anglický.« (Němee
dr. Tille zapomněl ovšem, že vyslovil tímto
odsouzení i vlastních krajanů svých. Pozn.
red.) »Ústava v Anglii! Není nikde již tak
protimyslné, nespravedlivé - a pošetilé ústavy
jako jest ústava anglická. Nejsem stoupencem
demokratických ideálů, kříčí-li se ale napořád
o liberalismu, pak mělo by se z avé sti
aspoň všeobecné rovné a tajne
právo volební. Na místě toho má (v Anglii)
veliký počet malých míst výsadu, vlastní zá-
stupce do sněmovny poslanecké vysílati, gra-
duovaní universit voli jiné, pro dělnictvo jes
ale volební právo odvislé od pevného podržení
obydlí. A kdež jest ve světě vůbec tolik rodů
se zděděnými úřadnickými tituly jako v horní
sněmovně anglické ?«
»Vědění! Vyšší vzdělání jest v Anglii ještě
v dětských střevíčkách. Systematického
studia universitního dnes ještě vůbec není!«
»Pronesl jsem proti Anglii obžalobu, že
sedm millionů vlastnich poddaných
ponechává v Indli na pospas hladu, že nepři-
kročila k pomoci, jež by odpovídala rozsahu
indického hlademoru. Namítlo se mně, že
angličti soukromníci — prý— sebrali 12 mill.
marek. Budiž — ale pak by to neznamenalo
ještě ani 2 marky na 1 hladovícího proy celý
rok. Jest to — pomoc ?a
doktor
Erazím
Till
Anglie
horní sněmovna
11
article
»A z jakých důvodů vypuzují se z Trans-
vaalu ženy a děti, jichž živitelé stojí v poli,
konfiskují prostě koně, voli, mezkové a vozy,
zafýkají se všichni obyvatelé, způsobili k boji,
jako »zločinci«, odpírají-li přísahur neutralitní,
aniž by usvědčeni byli, že bojují, z jakých
důvodů jedná se s hlídkami, jež zastřelily vojáky.
jako s vraby, vypalují se slatky v obvodě šest-
nácti kilometrů, bylo-li na blízku vystřeleno
aneb pobořena železnice a trestá se ztrátou
majetku, vězením neb smrtí ten, kdo dopřeje
útnlku bojovníku burskému?«
vV»To uži není válčení mravného národn.
O anglické ušlechiilosti poučuje i po lela uží-
vání střel »dum-dum« s opilovaným obalem
střely na hrotu jejím i okolnost, že Velká
Britanie jest jediný stát, kterýž nepodepsali článku
haagské smlouvy, v němž zakazuje se používání
výbušných atřeln e jedovatými plyny. Takou jest
anglickáv humanita lee
Jeden z její státníkův ovšem řekl, že
anglický národ jest jediný, jenž necivilisuje,
nýbrž jen n i č í.«
»Lid ale jest takového sebepoznání velice
dalek. «
Nemáme zajisté, co bychom k tomuto
soudu připojovali.
množ
K sjezdu secialistů v Paříži,
Velká Británie
Paříž
Lido
12
article
Již po delší dobu připravovaly se různ
frakce francouzské strany socialistické pomo
prudkých polemik a rozvášněných osebností ku
svému kongresu, od něhož všeclini uklidněn
rozpoutaných hněvů své strany očekávaly, al
jak zprávy z posledních dnů ukázaly — marně
Jsou ve Francii mezi socialisty guesdisté
allemanisté, blanquisté, broussisté, marxisté. Než,
jsou tam i jiní socialisté, kteří nejsou přezváni
dle jmena svého vůdce, nýbrž uznávají za svou
duševní hlavu vynikajícího řečníka Jaurěsa.
k němuž se druží pp. Millerand a Viviani. Títo
se nazývají jednoduše socialisty bez jiného odli-
šování a jsou zastoupeni svým vynikajícím čle-
nem Millerandem v nynějším ministerstvu, jež
jedni nazývají ultra-reakcionářským, druzí ultra-
republikánským. Stoupenci páně Jaurěsovi tuto
vládu podporují, kdežto druhé skupiny sociali-
stické nejsouce spokojeny osobními vztahy s vládou,
tomuto režimu nejprudší boj opovídají. A tak
jako za druhého císařství, když liberál Olivien
svolil býti ministrem Napoleona III., byl viněn
ze zrady své strany, tak dnes podobně se děje
panu Millerandovi a jeho skupině. Pan Milleran
se svými stoupenei byli dáni ostatními socialisty
do klatbyé. .
Také na sjezdu, jenž měl je smířiti, se ob
skupiny socialistické co nejostřeji potírají.
Millerand
Viviani
Jaurěs
Olivien
Milleran
Francie
13
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Professor Albert . Z Víd ně,
26. září. Zpráva o náhlé smrti professora dra.
Edvarda Alherta stihla sem ze Žamberka
dosti záhy, jak do všeobecné nemocnice, tak do
první chirurgické kliniky, kdež byl nebožtík
představeným, tak do university, z jejíhož prů-
čeli vlál smuteční prapor již o 9. hodině.
Úřadní telegram dodán též novinám zdejším
teprve o půl 1. hod. s poledne. V politických
i vědeckých kruzích způsobila zvěsť nejhlubší
dojem. Albert byl tady nejen znám, ale
také oblíben. Medicinské fakultě, jejížto pro-
fessorský sbor se vyslovil per majora proti jeho
povolání z Inšpruku na stolec po Dumrei-
cherovi uprázdněný, byl přímo vnucen
Taaffem, resp. ministrem vyučování bar. Con-
radem. S onim vešel ve přátelské styky za
jeho místodržitelské činnosti v Tyrolích. Tyto
styky potrvaly do smrti nalžovského hraběte.
Albert
Alhert
Taaff
Žamberk
Con
Tyroly
14
article
Když koalice spikleneů proti volební( opravě
hr: Taaffa a dra. Steinbacha, v jejížto
čele nacházeli se lr. Hohenwarit, ryt. Ja-
worski a šl. Plener, způsobila krisi a bar
Chlumecký, president poslanscké sněmovny,
dojel do Pešti, kde tehdy meškal císař, nežli
rozhodnuto bylo o demissí hr. Taaffa a jeho
soudruhů, učiněn dotaz u lékařských kapacit,
též u prof. Alberta, jaké je zdravi hraběte
Taaffa. Dobré zdáni podané jím a jeho kollegy
bylo podle pravdy nepříznivé. Když potom hr.
Taaffe na svém statku těžceoonemocněl, proí
Albert k němul častěji dojížděl a pak vy-
pravoval, s jakýmklidem, ba humorema snáší
hr. Taaffe svůj osud. Kdykoli prof. Alberta
spatřil ve dveřích, zalekl se. Bál se totiž ope-
race na nohou. Jednou přijel prof. A lbert
teprve večerním vlakem a vešeli do síně, ve
které hr. Taaffe ležel, nesa, jako vždy, malý
vak, o kterém se paeient domníval, že jsou
v něm operační nástroje. »Tentokráte mne ne-
zastrašíte,“ zvolabna Alberta, av noci mně přece
neuříznete tyhle !e Při tom ukázal na obě nohy.
Taaff
Steinbach
Plener
Chlumecký
profesor
Albert
Pešť
poslanscký sněmovna
15
article
Před třemi lety prof. Albert nebezpečně one-
moeněl! Uzdravil se opět, ale zůstala povážlivá
nervosa. Zastavil dočasně své přednášky a trvale
svou praksi. Přestěhoval se kromě toho z bytu
v prvním patře do přízemí k vůli své hypsofo-
bii a agorafobii a věnoval denně 3 hodiny pro-
cházce za každého počasí. Dosáhl úlevyl tou
měrouj ze ser eítil úplně ozdravělým. S velikou
radostí jel na sjezdy londýnský a pařížský, vy-
dav před odjezdem novou čtvrtou knihu
překladů moderních českých bás-
níků z Erbenovu »Kytici«. Ze Žam-
berka chtěl se vrátiti již ve dnech nejbližších
a připravovali mu již tady byt. Poprvě tu vy-
stoupil prof. Albert jako řečník na ulici. Pi
pohřbu A. V. Šembery. Měl u jeho rakve
před domem, ve kterém zesnul, znamenitou řeč.
V panské sněmovně, do které byl povolán roku
1895 koaličním ministerstvem, přidal se k pra-
vici. Chystal se tam několikráte mluviti o thé-
matech sociálních a jazykových, ale jako orátor
vystoupil toliko dvakráte: když jednalo se o zru-
šení kolejného a letos 6. března v rozpravě
o vládním programu ministerstva Körbrova. My
tenkráte opřeli jsme se jeho výroku, že
tuchno státoprávní vědomí v ná-
rodě českém a konstatovali jsme, že na-
opak se prohlubujo a sílí. Prof. A lbert
řekl tehdy Němcům, že není třeba, by sobě na
ochranu faktické své převahy dali také formálně
konstruovati zákon. Roku 1891 při všeobecných
volbách do sněmovny poslanecké nabídnut mu
mandáť za městskou skupinu královéhradeckou,
kterého nepříjal. Dr. K örbero byvi pověřen
letos vě prvních dnech lednových sestavením no-
vého kabinetu nabídl v něm Alber 4 o v
úřaddčeského ministra krajana, ale dostal od
něho košem. Prof. A lbjer4 propagoval slovem
i písmemot. zv. projekt jazykového utrakyismu.
profesor
Albert
Erbenův
A V Šembera
Němec
doktor
Žam
Alber
panská sněmovna
Körbrův
16
article
Chtěl jej míti obligálním pro všechny absolventy
vysokých škol a zvláště pro ty, kdož povolání
jednatiř ejsou s obecenstvem : pro soudce.
lékaře atd. Krok od utrakvismu k po-
vinné dvojjazyčnosti však— neučinil.
V otázna ženského studia zaujímal Alhert stano-
visko celkém zamítavé. Pokud povolání lékař-
ského se tkne, uznával Albert,s že dovedla by
žena býti výdatnou pomocnicí lékaři i vyslovuje
se v tomto smyslu ve brožureep jiží vydal
»Jsem přesvědčen«, pravítam mezi jiným, »že
ženy, jimždostalo se postačitelného a přiměře-
ného předvzdělání, dovedou při porodech, pří
operacích, při obvazování nemocných— lékaři
státi polboku jako výdatné pomoenice. Dostalo
se milpřiložitosti vidět, ze mifosrddo seštry ob-
starávaly »instrumentarium chirurgické kliniky,
vyhovujíce dopodrobna všem požadavkům a před-
pisům asepse, že zacházely se vzornou péčí
s látkamiobvazovými a výdatně pomáhaly při
operaci.«— Na jiném místě ve své brožurce
praví: »Dnes bylo by předčasno hovořiti již o
učební osnově Miním, že předběžné vzdělání
musilo by zahrnovati v sebe fysiku, chemii,
anatomii, fysiologii a hygienu. Pootě by musilo
následovati praktické a theoretické vyučování
v oboru nemocí vnitřních, chirurgických, porod-
nictví a nemocí ženských. Při tomto vyučo-
vání bylo by kandidátkám zastávali službu opa-
trovnie, čím do jisté míry bylo byc i odpomo-
ženo nouzi o řádné a školené opatrovnice.
Albert
17
article
Žena, jejímž cílem by bylovyškoliti se na assi-
stentku lékaře, by zajisté i docílila jistého od-
borného vzděláni v oboru nemoci očních, uš-
ních, hrlanových i zubních.« — Ve své bro-
žuře dovozoval prof. Albert mimo jiné, že
různé okolnosti v životě ženy činí jí v ohledu
fysiekém imorálním nemožným, počínatisi
s náložitým klidem, po připadě vyvinouti nale-
žitou fysickou sílu, nezbytnou za jistých okolností.
— Ze Žamberka, 26. záři. Kaümrtí dvorního
rady Alberta se nám ještě sděluje: Dv. rada
Albert vrátih se ještě-včera o 11. hodině več.
z operace do své villy. Ráno nalezla ho ehot
v loži již umrtvého. Dle úsudků lékařů nastala
smrt již o půlnoci. Zejtra chtěl se zesnulý
vrátit opět do Vídně. Ode dvou dní dlel v Žam-
berku návštěvou u něho ministr dr. Rezek.
Pohřeb koná se v sobotu nebo v neděli v Žam-
zolsG
berku.n
— Federalismusi a státní jednota.
profesor
Albert
Rezek
Žamberk
Vídeň
Žam
18
article
Neníto snad pouhou náhodou ani ne následek
zralého uvážení, tím méně pak ohlede na tuto
říši, nasjejířexistenci a zdravý vývoji že jsou
Němci stako fanatickými stoupenci centralismu,
nýbržě oni jsou jedině za té příčiny přívrženei
tohoto způsobu státní správy, že mají z ní pro-
spěch vohledu národním, že vůbec jejich na-
cionálním zájmům hoví. Nedá se popříti, že
němčina jako jazyk velkého národa sousedního
je v této žíši, která má čtvrtinu obyvatelstva
kmene německého, nejrozšířenější, že říše ta
má německou dynastii a že stála po sta let
v čele německé imporie. Z toho vyvozují Němci
ne pouze jeho způsobilost, nýbrž jebo ng-
zbytnost jako jazyka zprostředkovacího,
jinak jako jazyka státního, jehož platnost
a rozřířenost ovšem přirozeně tím větší bude,
čím tužší bude svazek jednotlivých součástí,
čím větší zavedena bude uniformita ve státn
správě. Z té příčiny tak velice touží po centra-
lisaci, jakkoli svou povahou jsou a byli vždy
fedoralisté, ba kteří sami sobě vytýkají za ná
rodní hřich, že bez ohledu na celek dekom-
ponují národ nejraději až na individuum.
Němec
19
article
Kdybychom v Rakousku my Čechové zi
v těchže poměrecí jako oni, býli by n j-
rozhodnějšími odpůrci té tak zvané jednoty
státní. Není žádným tajemstvím, kteři živlov
mají v této říši při vládě slovo rozhodující.
Jsou to až na pranepatrné výjimky Němci, ktel
tedy pro centralisaci horují jednou z národního
egoismu a potom též pro namnoze jen předst-
ranou sjednotu« státní. Všimněme si trochu
blíže těto »jednoty« pokud to není praobyčejná
tuctová fráse. Co jest to jednotný stát či spo-
lečnost státní? Zajisté takový, který sestává ze
stejnorodých co možná částí dle národnosti, dle
plemene, dle vyznání, dle stupně vzdělanosti, dle
vyvrstvenp stavovského atd. Kde takové stejno-
rodosti není, tam uměle se nedá sestrojita
státtakolvý jednotným vůbec býti
nemůže, má-li býti jehoexistenice
zdrlavou a sehopnou vývojie. Ra-
kousko, v němž žije různých národností více
než půltuctu, v němž domovem je neméně než
osmerom různých vyznání, v němž vzdělanostní
škála sahá od lidí, trávících život svůj v pomě-
rech Rousseauova, člověka, jak jeji stvořila příroda,
až do intelligentů, již jsou stvůry nejraffinova-
nější kultury, kde žije obyvatelstvo za nejrůz
nějších poměrů výrobných, nikdy jednotným
státení nebylo, není a nebudeni Nestane se jím
ani sebe důraznějšími slovy a kdyby zan ž »jed-
notné«i prohlašováno bylo kdekolis a kýmkoli.
Na op ak, Rakousko piná v ě piroit o, že
ch clenbiýt sotiáte mojeldan ot mým, j eh vle
skutečnosti stáltem mejiro z hiára
Čecho
Němec
Rousseauův
Rakousko
20
article
nějším. Neboť většina národů rakouských
právem pociťuje snahu po jednotnosti za nepři-
rozenou a škodnou, vzpírá se jí a odpor ten
toť právě obsah ústavních a ná-
rodnostních bojů, jež touto říš
po léta již zmítají. Řekli jsme hned
z předu, že Němci mají důvod zasazovati seo
jednotné Rakousko, toho ale věru nemají ti,
pro něž by měl míti zdravý vývoj
tohoto státu větší význam. Je nás zde mnoho
ale každý z nás, jako Němec, nemůže říci:
»Nepůjde-li to zde, půjde to vedle.« Však žel,
že pachtění se po tě jednotnosti kali právě ve
vrstvách nejinteresovanějších jasný soud o věci,
jež nepředpojatému je jasna a ku jejíž správ-
nosti tolik dokladů. V Rakousku samém. Kdy
podťato v zájmu té »jednotnosti« rakouské sou-
státi jako spolek státův? V roce, kdy zrušena
byla česká dvorní kancelář: v roce 1747. A jak
prospěla »jednotnost« od té doby této říši?
Ztratila Belgii, ztratila Slezsko, ztratila země
italské a za to nabyla problematické Bosny,
ne ale na poli válečném, nýbrž při zeleném
stole. Kde jsou úspěchy té »jednolnosti« ? Jeví
se v akci válečné, v kvetoucím blahobytu vnitř-
ním, v pokroku kulturním? Nikde. Naopak, ve
všech těehto směrech nalezá se Rakousko v si-
tuaci přímo zoufalé. Tam, kde dnes je, dopra-
coval to »jednotný stát« za více než 150 let
Avjest snad nejednotnost, jinak zřízení federa-
tivní, jiným státům na škodu? Překáží Německu,
jež ve všem Rakousku je vzorem. ? Překáži
Švýcarsku? Překáží Spojeným státům ? Překáži
Skandinavii, kde vedle sebe vyvíjejí se dva bratr-
ské státy zcela samostatně? A jsou naproti
tomu poměry v »jednotných státech« tak závi-
dění hodné, že by Rakousko mělo příčinu hnáti
se za nimi jako za vzory? Ani dost málo.
Němec
Překáž Skandinavie
Rakousko
Belgie
Slezsko
Německo
Švýcarsko
spojený stát
21
article
Vizme Francii, Italii, Španělsko. A je vůhec na
světě stát moderní, sestávající z různých kul-
turních národů, jenž by měl ráz jednoná-
rojdní a byl v tomto smyslu jednot-
ným? Státem takým chce býti na svou zkázu
jen Rakousko. Snaha po takovéto jednotě ne-
znamená sílu, jak si mnozí páni myslí, nýbrž
znamená boj, úpadek, zkázu. Jaká to odchylka
od skvelého, krásného hesla ! Je to molůré, ve
všech ostatních národech sílu ubíjet a spoléhat
jen na sílu jednoho nebo dvou? Nebylo by
lépe pěstovati ji v každém národě, ahy síly spo-
jené tvořily v daném okamžiku moc, o niž b
se sebe prudší útok nepřátelský roztříštil? Ano.
viribus unitis! Spojenými silami! Heslo fo m
býti direktivou tomuto státu.
— Do boje! zní to v táhoře německého
»souručenstva« a půjde-li to tak dále — do
voleb je ještě čtvrt léta — bůh ví, jak se ještě
poměry ve velkém táboře našich národníeh
odpůrců utváří. Dnes zase již se ozna-
muje, že antisemilé, kteří původně prý chtěl
skřížit zbraně jen se Schönererovci, z nichž
vlastně vyšli, nuceni jsou pustiti se do každého,
kdo se jim v cestu postaví. Byli prý popuzeni
zejmena učitelem Kolískem, jenž kloní se ku
straně německonacionální a jinými ještě veli-
činami, jimž se naprosto nalíbí, aby antisemité
měli zasednout za společný stůl německý, jejž
nejrozhodnějšími partisány zásobují bezmála vý-
hradně — němečtí židé. Budou prý kandidovat
vůbec všude, kde mají naději na vítězství
vyšlou-li na kortešování pány Schneidra, Steiner
a zejmena pana Gregoriga, budou to aspoň ve-
selé volby. Věci se vyvíjejí tak, jak jsme před-
pověděli: naproti nám budou všickni Něme
za jedno, jinak ale budou volby bojem všech
proti všem ze — souručenstva.
Kolísek
Schneidr
Steiner
Gregorig
Francie
Španělsko
Rakousko
22
article
— »Neue fr. Presse« pojednala včer
ve zvláštním článku o Hippmannově skvostném
díle »Les Tchěques an dixneuviě me
si cle« i nutí se všemožně do objektivnosli,
jaká sluší velikému listu, a do slušného tónu,
s jakým dávno již jsme se nesetkali v pojed-
náních o nás a našich věcoch v listech ne-
přátelských. »Neue fr. Presse« oceňuje zmíněné
dílo, vyslovuje se velmi podrobně o něm, jakož
i o úžasném pokroku našem v oboru vědy
umění v uplynulém půl století, však při tom
nemůže si odepříti poznámky, s kterou přichází
německý tisk z pravidla, kdykoli jde o nějaký
záslužný výkon český, že totiž všechno, čemu
jsme se naučili, co umíme a dovedeme, máme
od Němců, při čemž Rakousko prý nám bylo
kulturním prostředníkem. Tak jako by vůbec
bylo národa, který by o sobě tvrditi mohl,že
čím honositi se může, je všechno z něho. Tak
jako by směl Němec tvrditi, že obrovské du-
ševní poklady národa jeho vyváženy byly všecky
z hloubi německé duše. Jen naprostý ignorant
mohl by popírati kulturní působení jednoho ná-
roda na druhý a nám ani nenapadá popírati
že též na náš vývoj působila z části vzdělanost
německá, vzdělanost, jíž honosil se veliký kul-
turní národ s námi sousedící. Však z toho ne-
mají přece Němci práva vyvozovat, že za to
jsme povinni vydati se jim národně na milost
a nemilost a zaplatiti to, co milostivě nám po-
skylli, národní svou samostatností, ba svým
národním bytím. Když po roce 1870 něktoři
francouzští umělci odpovídali na nabídky z Ně-
mecka, že v této zemi nevystoupí dřiv, než až
vrátí Německo Francouzům Elsasko, smáli se tomu
Neue
Hippmannův
Němec
Francouz
Elsasko
Rakousko
Německo
Les Tchěque
23
article
Němci a přece v podstatě žádají od nás toléž,
ba více. Abychom za to, čemu nás snad na-
učíli, obětovali svou kulturní a národní volnost.
Nu, tu cenu jim za to, co nám poskytli, a oč
jsme se jich vlastně neprosili, nezaplatíme. Proč
národ náš sympatisovati nemůže s trojspolkem,
je přece známo. Aneb chce snad »Neue Fr.
Prosse« popírati vliv alliance s Německem, na
vnitřní naše poměry a zejmena na poměr Němců
k nám ? A dokazuje-li list ten nezbytnost Ra-
kouska, zejmena pro nás a pro menší národy
ve středu Evropy, nemáme nic proti tomu.
Nejsme nepřátely Rakouska, jsme toliko nepřátely
státu, jak jej vybudovati chco německá panství-
lačnost, a o němž přesvědčení jsme, že naprosto
je nemožným. Tomu, že »N. Fr. Presse« tak
velice se rozčiluje nad výrokem, který jsme
učinili, že musí býti snahou naší uvésti prosin-
eovou ústavu ad absurdum, se divíme. Čtyřicet
let již trvá náš zápas proti únorovce a prosin-
covce a dnes je to vedoucímu vídeňskému listu
— novinkou. Zrovna tak, jako nám je no-
vinkou, že bez Němců neměli bychom obecní
autonomii, volný tisk atd. Tup kterou nám Něm ei
uštědřili, snad bychom neměli, Ale jinou, lepší
Autonomii bez exekutivy a volný tisk s panem
Morstadtema kriminály přece Hippmann ve svém
díle velebiti nemohl.
Němec
Neue
Pross
Morstadtem
Hippmann
Německo
Evropa
Rakousko
24
article
— Tábor lidu v Soběslavi. Shromáž-
diště účastníků táboru jest o 132. hodině odpo-
lední na městských sadech, odkud odebeře si
průvod na tábořiště valem 2 hodiny odpolední
dvěma proudy. Na táboře promluví řečníce
všech státoprávních stran. Dosud přihlásili se
za národní stranu svobodomyslnou p. posl. dr.
Jos. Herold, za stranu radikální posl. p. dr.
Baxa, za stranu agrární p. Em. Hrubý, za
stranu radikálně pokrokovou p. Ant. Hubka,
za národní dělnictvo p. Ed. Šepl avý, za li
českého jihovýchodu p. Vil. Votruba. —
Přihlášky jakož i dopisy s táborem souvisící
dlužno zaslati předsedovi výkonného výborucp.
Rud. Šetkovi, statkáři v Jindř. Hradci. Při-
hlášky na společný oběd (po 1.50 K) přijímá
do 28. t. m. p. Jos. Mráze k, starosta města
Soběslavi.
— Z Karlových Varů, 26. září. (Zsl.
tel. »Nár. Listů«.) Slovanská beseda v Karlo-
vých Varech zve všechny své členy, příznivee
a přátele na den 28. t. m. k svatováclavskému
večírku.
doktor
Jos
Baxa
Hrubá
Votruba
Šetek
Mráz
Soběslav
Jindřichův
Hradec
Karlová Vary
Karla
východ Vary
25
article
—Osobní. Pan JUC. Emanuel Jelínek,
advokátní koncipient v Praze, byl jmenován měste
ským tajemníkem v Prostějově na Moravě. — Krá-
lovna Charlotta Wirtemberská příjela, včera odpo-
ledne státní dráhou do Prahy a po krátkém pobytu
v hotela su modré hvězdy« o 8. hod. večer odjela
do Štutgartu.
Rodinné zprávy. Poštovní assistent pan
František Štěpán a paní Hedvika Ště-
pánová, roz. Marhanova slavili šňatek dne 26. září
v kapli karlínské.
—Úmrtí. V ponděli dne 24. t. m. zemřela
v Praze paní Manie Procházková, roz. Tur-
kova, vdova po pražském měšťanu a býv. židiteli
Pražské společnosti pro paroplavhu na řece Vltavě a
Labi v Čechách. Pohřeb koná se dnes ve čtvrtek
dne 27. září o 5. hodině odpolední z ústřední kapla
na hřbitově olšanském.
— Pohřeb pana Otomara Springra, velko-
obchodníka na Pankráci a podporovatefe chudiny
pankrácské a okolní, konati se bude v den sv. Václuva
po 3. hodině odpoledne z kostela sv. Pankráce ni
hřbitov vyšehradský. Jaké lásky a úcty u svých spolu.
občanů zesnulý požíval, toho důkazem jsou nesdetné
projevy soustrasti, které rodině zesnulého doručeny
byly:
— Ankota ve přičině zavedení taxamotrů
při drožkách a flakrech v Praze konala se
včera dopoledne u místodržitelství. Anketě byli pří-
tomní: za správní radu elektrických podniků pánové
prof. Petrlík, MUDr. Chudoba a Hudl, za obehodní
a živnostenskou komoru p. cís. rada Tichý, za poli-
cejní ředitelství pan vlád. rada Křikava, za magistra
sekretář pan Trůmmel, za společnost pro zavedení
taxametrů p. Suchánek, dále zástupcové společenstva
fakristů a drožkářů. Schůzi zahájil okresní hejtman
p. Spora uvítáním přítomných a vytknutím účelu
porady. Místodržitelství pořádáním ankety mělo na
zřeteli zejmena rozvoj dopravy, poněvadž dosavadní
systém nevyhovuje ani obecenstvu ani živnostníkům.
JUC
Jelínek
Charlotta
František Štěpán
Hedvika Šta
Marhanův
Springr
profesor
Petrlík
MUDr
Chudoba
Trůmmel
Suchánek
Praha
Prostějov
Morava
Vltava
Čechy
Olšanský
Pankrác
Mania Procházková
rada Tichá
rada Křikava
svatý . Pankrác
26
article
V zájmu pohodlné a bezpečné dopravy mají být od-
straněny dosavadní nedostatky a závady Roz prava
trvalh skoro 4 hodiny a výsledek její jest následu-
jící: Účastníci ankety souhlasí: I. aby zavedení taxa-
metrů při drožkách a fiakrech zůstalo na vůli ťoho
kterého povozníka; II. vysloven souhlas se sai bami
navrženými radou městskou ze dne 9. března 1900
a schválenými již předem od společenstva drnžkářů
a fiakristů. Sazby mají být trojiho drubu, a sice:
vzdálenostní, dle času a přirážky. Při fiakrech vy-
sloven souhlas s třetinovou přirážkou sazby drož
kářské, které jsou následující: za vzdálenost don 60
metrů nebo jízdu do 8 minut 60 bal. ; za vzdálenost
větší, a to vždy za 200 m. aneb 4 min. času pří-
platek 10 hal. (ve dne). V noci je sazba následující:
za vzdálenost do 400 m. 60 hal. a za každých dal-
ších 200 m. po 10 hal. Dle času má poplatek ob
nášet za 8 min. 60 náI. a za 4 min. 10 hi. (vesmě
pro drožky). Posavadní přirážka při jízdách k ná-
dražím má se zrušiti, avšak při jízdách od nádražt
má příplatek zůstati. III. Pokud se týče stanovišt,
má zůstati při dosavadním způsobu střídání se po-
vozníků. Povozy taxametrové mají dle možnosti do-
stati slanoviště o něco vzdálená od povozů druhých.
IV. Co se týče označení sazby při povozech, mají
společenstva předložiti návrh buď na bloky, jaké
byly dosud anebo na zvláštní tabulky. V. Taxame-
trové povozy budou ve dne znatelny oblekem ko-
čího, za tmy zeleným světlemí u taxametru.
— Městské museum pražeké v sadě na Poříel
bude ve Svatováclavské dni a to v pátek 28., v sobotu
29. a v neděli 30. září obecenstva od 9 do 1 hodiny
dopoledne olevřeno. Vstupné 20 haléřů.
V Taxame
27
article
— Náprstkovo české průmyslové museum
bude po tři dny otevřeno a sice v pátek, v sobotu
a v neděli (dne 28., 29. a 30. září) vždy od 9. do
12. hodim dopoladne a od 2 do 5 hodin odpoledne za
vstupné 10 kr. za osobu a 5 kr. za dítě. Upozorňu-
jeme na zajímavé jeho sbírky, do kterých v poslední
době přibylo velmi mnoho předmětů z ciziny iz
Čech;hlavně dary z výstavy pařížské jsou velmi za-
jímavé a cenné. Průvodce musen lze ohdržeti při
vchodu.
— Nadace pro dělníky. Z úroků nadání
Josefa Baráka č. I., II., III. a IV., založených besedou
»Barák« v Praze, ku podpoře chudých a mravných
dělnických rodín národností českoslovanské v po-
litickém obvodu pražském bydlících bez ohledu na
příslušnost a náboženské vyznání, má se letošního
roku v den úmrtí Josefa Baráka, dne 15. listopadu,
dostati podpory čtyřem rodinám po 42. K. Přednost
při zadání nadace požívají vdovy po dělnících mající
několik dítek, aneb dělníci, ktaří následkem státí
neb nemoci stali se k výdělku nespůsobilými. Ža-
datelé nechť podají žádosti své, opatřeně náležitými
doklady o své chudobě a zachovalosti, nejdéle de
13. října v místnostech besedy »Barák« v Praze.
Náprstkův
Barák
Čechy
Praha
28
article
— Stálá výstava a tržnice řemeslných
výrobků v Praze. Návštěvníci prvního sjezdu slo-
vanských řemeslníků a živnostníků v Praze ve dnech
28. a 29. září neopomeňtež navštíviti též stálé výstavy
a tržnice řemeslných výrobků v Praze »u Sturmůe
na Uhelném trhu, která jest každému bezplatně pří-
stupna dne 27. září od 8. hodiny ranní nepřetržitě
do 6. hodiny večerní, na den sv. Václava oď 9 hodin
ráno nepřetržitě do 6 hodin večer, dne 20. září od
8 hodin ráno nepřetržitě do 6 hodin večer, v nedě
dne 30. září od 9 do 11 hodin dopoledne, ostatní
všední dny od 9 hodin ráno nepřetržitě do 6 hodin
večer. Katalog, jenž mimo průvodce výstavou obsahuje
velmi zajímavé odborné články, prodává se u vchiodu
za 10 hialeřů, starší čísla lze, pokud zásoba stačí, ob-
držeti zdarma Veškeré vystavené předměty jsou pro-
dejné.
svatý
oď
Praha
29
article
— Sv.-Václavské posvicení v měst. cho-
robnfci na Karlově slaviti se bude také letos
jako v jiných létech způsobem humanitního tohoto
ústavu důstojným. Slavnost zahájena bude ve den
svátku patrona země české, sv. Václava, mší o 9.
hod. ranní v chrámu na Karlově, po které bude
nástedovatí prohlídka ústavu. K obědu a svačině
dostane se chovancům obvyklého pohostění, k ně
muž opět letosi městská rada přispěla obnosem
700 K. Že sobota věnována bude pěkné hodince.
netřeha ani připomínati. Jako každoročně, bude
ústav po oba dny přístupen i širšímu obecenstvu.
Z ústředních jatek pražských. V den
sv. Václava, v pátek dne 28. září t. r., budou veškeré
úřadovny v ústř. jatkách pražských otevřeny jen do
1 hodiny po poledni.
— Zvony dómu svatovítského. Jak jsme
již oznámiti, rozezvučí se veškeré zvony sv. Víta v
král. hradě pražském dnes, v předvečer svátku sv.
Václava, po mnohaleté přestávce opět poprvé. Nej-
větší ze sedmi zvonů, v hlavní věži umístěný, starý
»Zikmund«, ulitý v roce 1549 brněnským zvonařem
Tomášem Jarošem a vážící 360 starých centů, budí
val v dávno minulých letech pozornosť návštávníků
věže chrámové. Jest bohalě a krásně plasticky zde-
ben a dle legendy svatým patronům země české:
Vítu, Václavu, Vojtěchu, Zikmundu, Prokopu a Lud-
mile zasvěcen. Od počátku rekonstrukěních prací
vhlavní věži byl, s výjimkou několika sváčků v roce
1890, úplně do necinnosti odkázán. Také přístu
svatý . Václav
svatý . Vít
Zikmund
Jaroš
Vít
Václav
Vojtěch
Karlov
svatá patron země