1
masthead
Ročník XXXXIII.
2
masthead
V Praze, v úterý dne 22. prosince 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. IIst
před, lácí se
v Praze v aderinistrae
n. . . k-
ažo 4rojí donánlo
kei
nki
na něe .. 2 K no
ka
na tvrk kein
kraji ai.ni.
nr
Praha
5
title
Dnešní čísle pro Prahu je o 10 stranách.
Praha
6
article
Zatarasené cesty.
Zatarasené cesty.
Nadcházející doba vánoční nepřináší říš
rakousko-uherské želaného klidu, naopak dávno
již nebyly politické Vánoce říše habshurské tak
zachmuřeny, tak beznadějny jako lelos. Rok
plný nejvážnějších státních krisí a na sklonku
jeho není ani jediná z palčivých a velkýeh
otázek národních, ústavních, státoprávních
národohospodářských rozřešena. Všeobecná ne-
jistota z poměrův rozháraných skličuje podni-
kavost mysli veřejně a hluboký pessimism
rozžírá se celou veřejností, až to budí úžas
širé ciziny. Co chvíli setkáváme se v listec
cizích s pozoruhodnými úvahami o problémech
rakouských, v nichž zračí se živý interens
budoucnost této říše. Mohlo by se téměř říci,
že té doby vzdělaná cizina evropská myslí z
ztrnulé, apatické Rakousko. Kam to vše povede
a je-li jakého východiska z těch zmatků zdej-
ších, táže se dnes přítel jako nepřílel této bez
kompasu na vlnách se houpající staré lodi
Austrie. V Uhrách značnými koncessemi vojen-
skými, o jichž dosahu netroufal si ani dr.
Körber v panské sněmovně, ani ministr války
Piltreich delegacím podati zprávu, zjednán sice
jakýs takýs klid, avšak rázu dosud jen velmi
povrchního a vratkého: vojenská správa nemá
podnes za letošek v Uhrách rekrutův a musí
sobě vypomáhat právě z nouze povolává-
ním záložníků ku činné službě
nad pravidolnou míru, aby nahradila úbytek v
stavu plukův po konečném propuštění mužstva.
odbyvšího si letos službu tříletou. Však byí
i Uhry pomalu se navrátily v předešlý normálni
stav, v Cislajtanii za to nikdo ani v kruzích řídí-
cích a rozhodujících neví a nezná, kudy vyváz-
nouti ze slepé soutěsky, do níž vběhla, z bo-
jácnosti před německým terrorem, politik
Körbrova. Troje cesty zbývají, dle souhlasných
mínění, k mírnému a zákonnému uklizení
aspoň dočasné parlamentní krise.
Körber
Rakousko
Uhry
Austria
7
article
Prvá by byla, jak ji označil »Peste
Lloyd«, aby se nečinilo překážek v utvořen
sněmovní většiny. Druhá, aby se vymyslila ta-
ková změna jednacího řádu pro sněmovnu po-
slaneckou, která by všem stranám, tedy i ně-
meckým, znemožnila provozovat obstrukci.
Třeti konečně, aby se zjednalo dorozumění
příměři dočasné mezi Němci a Čechy. Avša
při bližší obhlídce terraínu jeví se býti všechm
tyto tři cesty dnes stejně zatarasenými celým
balvany překážek, takže ani jediná není na ten
čas schůdnou.
A všechny tyto překážky navalila v cestu
panovačnost, nedůvěra a zášť německá. Proti vše-
likému zřízení řádné parlamentní většiny vzpí-
rají a brání se Němci levičáci, poněvadž sami
o sobě nemají dostatečně hlasů ve sněmovně
k utvoření pouhopouhé německé většiny, a
kdyby přidali se k ní na krásně klerikální kon-
servativci páně Ebenhochovi. Vždycky by mu-
sili v tu svou většinu zabrat živly cizorodě.
jako Poláky a Italy, k čemuž nemají právě
mnoho chuti.
Avšak ještě více váží u německých levi
čáků obava, žr by se mohla utvořiti věťšina
bez nich, asi jaká tu bývala za Taaffa iz
Badena. Pouhé pomyšlení na možnost restau-
race většiny, představující většinu slovanskou
této říše, přivádí nesnášelivou panovačnost ně-
meckých diktátorů a terroristů přímo o rozum.
Nežli tomu by dopustili, hrozí, raději ať praskn
celý parlamentarismus i s ústavou! Rakousk
musí být, dle jejich svrchované vůle, buď ně-
meckým anebo je rozvrátí svou divokou ně-
meckou obstrukcl. Vždyť proto ji provozoval
po čtyři léta proti ministerstvům Badenovu.
Gautschovu i Thunovu, aby zničili pro všechnu
budoucnost každoukoli většinu necentralistickou,
odpovídající skutečným národním poměrům R -
kouska.
Lloyd
Němec
Čecho
Ebenhoch
Polák
Italos
Taaff
Baden
Badenův
Gautschův
Thunův
Rkousek
9
article
Tak je zatarasena cesta jedna. Ukazuje se
v na druhou: na takovou radikální změnu
jednacího řádu sněmovny poslanecké, která by
na dále zamezila každoukoliv obstrukci, nejen
stran početně slabých, ale i tak zvaných sil-
ných, jako jsou na př. strana německých na-
cionálův a pokrokářů. Než na žádnou takovou
změnu jednacího řádu němečtí levičáci nehodlají
nikdy přistoupit, strachujíce se ve zlém svědomí
svém, že by pak usnadněna byla cesta k utvo-
ření té obávané většiny prolicentralistické a proto
přes všechny licoměrně deklamace pracují úsí-
lovně všemi prostředky lsti, aby k takové radi-
kální změně jednacího řádu nedošlo. Dr. Kramát
pak dle svého přesvědčení obviňoval v řeči své
důvodně i samu vládu Körbrovu, že ona z těchže
příčin německých sama tolikéž o změnu jedna-
cího řádu nestojí a tudíž koruně k této ceslě
ani neradi. Zbývá cesta třetl: Dohoda Němeů
s námi aspoň o podmínky dočasného příměří.
Než, je-li i tu jen jediné hvězdy naděje na
obzoru? Pouhý pohled na veškerý dnešní roz-
mach německého ducha v táboře našich starých
národních odpůrců a protivníků ukazuje, že
snad nikdy neplály mysle jejich proti nám ne-
vraživěji, vášnivěji a zarputileji, než dnes.
Vyjma jediný osamělý a mlhavý projev ústavo
věrného velkostatkáře dra. Baerenreithera neza
vzněl za celá léta poslední z řad německých
stran ani jediný hlas rozumné slušnosti a smířlí-
vosti vůči našemu národu a spravedlivým poža-
davkům jeho.
doktor
Kramát
10
article
Naopak! Jeden po druhém z vůdců ně-
mecko-nacionálních jako německo-pokrokářských
závodí v hrdopyšném, absolutním a posměšném
zamítání nejživotnějších našich požadavkův ná-
rodních, ba i kulturních a hospodářských, jeden
přebíjí ve fanatismu proti nám druhého a všichni
dohromady zvedajt dnes společnou rukou pra-
por politiky, sloužící plánům a cílům všeněmo-
ckým. Nestačí jim uloupená kořisť ze dne 14.
října 1899, chtějí nás oloupiti i o rovné právo
jazyka našeho v zevnějším úřadování se stra-
nami, zabořují se napořád zatvrzeleji do sve
vlastizrádné choutky po rozdělení Čech a zřízení
německé země v Čechách, z níž chtějí vyhnati
všecky české úřadníky, kněze, učitele, inženýry,
lékaře, živnostníky naše, ba již osnují plány na
rozdělení financi zemských dle famosního klíče
svého prof. Wiesera a hlásají hospodářskou vy-
hlazovací válku proti nám na celé čáře.
Kdokoliv sledoval poslední dobou veřejné ty
řeči zdejších Pradeův a Eppingerův, jako mo-
ravských d'Elvertův a Grossův, ten věru ne-
mohl, než učiniti kříž nad možností dohledné
slušné dohody s takovýmito nesmířitelnými, vše-
mu právu a vší spravedlnosti mezinárodní úpor-
nými křivditeli a furianty. Jest tedy pramálo věru
naděje, že by za daných okolnosti mohlo se po-
stoupiti hložím a ostnatými dráty, jimiž německ
křivda zatarasila i tuto třetí cestu. A proto není
také zástupcům našeho národa možným, aby
v těchto poměrech, vůči takovýmto odpůrcům
držíci k nim vládě Körbrově upustili od svého
nejrozhodnějšího odporu, aby uprostřed bitvy
rozhodné odhodili zbraň nejostřejší, kterou je-
dině mohou oddolat přemoci takých ne-
přátel. Zde platí jen, vytrvat nezdolně v boji
až do posledka, děj se co děj!
Wieser
Elvertův
Grossův
Čechy
11
article
Nová děla.
Nová děla.
Ve Vidni, 22. prosince.
12
article
Ve společném rozpočtu, jenž předložen byi
delegacím, nalézá se položka patnácti millionů
korun, určená na opatření nových děl. Není to
prozatím mnoho, však tato říše je v takovém
postavení finančním, že šetřiti musí krejcarem,
mimo to jde tu pouze o nesmělý pokus, jak se
delegace zachová oproti tomuto novému poža-
davku, jenž ve své totalitě bude několikrát tak
veliký. Také se nejedná pouze o finanční mo-
ment, nýbrž zároveň o otázku, budo-li peněz
těch užito k opatření takové zbraně, jež vyhoví
všem moderním technickým požadavkůma
13
article
NILIS
NILIS
kterouž možno bude synům našim, krvi naší
v okamžiku vážném brániti se a také ubrániti
Je známo, že dva jsou proudy, jež dnes, po
kud se týče dělostrůjné techniky, spolu zápasí
Jeden z těchto směrů hájí děla bronzová a
druhý děla ocelová.
Nedávno uveřejněné officiální communiqué
o společné poradě ministerské znělo tak, jakoby
otázka tato definitivně byla již rozřešena.
Zkoušky a pokusy, v ohledu tomto konané, byly
prý již skončeny, leč zdrželivost v této věci
a nejistola, s jakou tato kardinální otázka byla
zodpověděna, vzbudila ne pouze v kruzích
interessovaných, nýbrž i ve vrstvách širších po-
chybnosti, zdali rozhodnutí, jež se bylo stalo,
není přece jen pochybené. Kdyby byl program
pokusů těch hned z předu byl bez námitek se-
staven, kdyby byla komisi zkušebné zaručena
plná neodvislost a kdyby se bylo dbalo otevřeně
pronesených projevů jednotlivých velitelů, s kli-
dem mohli by dnes delogáti a poplatníci věc po-
suzovati a o ní rozhodnouti, však, jak to v Ra-
kousku ve všem bývá, tak i v této věci bylo
prý rozhodnuto již předem, a sice způsobem,
jenž v kruzích odborných, zejmena montanních,
vzbudil pochybnost o reelitě procedury, nebot
právem prý se tvrdí, že při konkursu nebylo vy-
hověno plně jeho podmínkám, ba že při řešení
otázky zaujato bylo stanovisko, jež s praktickou
zkušenosti naprosto se nesrovnává. Ne pouze
kritiekých pozorovatelův domácích — píše
„Pest. Lloyd“ — nezůstalo tajno, že hned z po-
čátku protežována byla v rozhodujících kru-
zích bronze, což ostatně bylo patrno ze složení
zkušebné komise.
Obhájei bnonze všelikým způsobem na-
máhali se výhody bronze dokázati.
Jednak, že bude levnější, poněvadž se d j
staré roury Uchaciovy předělat na novou bronzi.
Nilis
Lloyd
14
article
Však i laik, který o těchto věcech nemá ponětí.
uzná, že by to byla hrozná odvážlivost k fabri-
kátu tak choulostivému, jakým je dělo, užiti sta-
rého, ze všech koutů smeteného kovu. Mimo tc
tvrzeno, že dá se bronzová roura snadněji či-
stiti a že menší oxydaci zůstává vnitro děla bron-
zového čistší, než vnitřek z ocele. Však i v tomto
směru prokázáno, že čístota a tím i přesnost
střelby u ocele mnohem je větší, než u bronze.
15
article
Konečně se tvrdilo, že mají bronzová děla větší
houževnatost, než děla ocelová a že v případě
explose ekrasinového granátu v dělu bronzovém
není mužstvo v takovém nebezpečí, jako při dělu
ocelovém. Kdo klidně a nestranně věc posoudi
na základě pokusů v jiných státech podniknu-
tých, dospěje ku přesvědčení, že všude jinde
konečný úsudek byl jiný a že tudíž nápadno,
proč právě v Rakousku a jedině v Rakousku byl
effekt ode všech jiných tak odehylný. A tu se
tážeme, může-li delegace vyhoditi milliony na-
zdař bůh a může-li na sebe uvaliti zodpovědnost
tak hroznou a dát si ve tvář vrhnout výčitku, že
zavinila nedbalé vyzbrojení armády! Nebude-li
lépe, jestliže se stane, čeho ostatně zatím již ve
zmíněné ministerské radě bylo dotknuto, aby totiž
byla svolána ještě jedna komise zkušebná a ne-
stranná, a sice tak, aby porovnávací pokusy s obě-
ma druhy děl konány byly tak, by zkoušelse
především stejný počet kusů obou druhů, aby
použilo se k tomu náboje stejného původu
stejné jakosti a aby při stejném kalíbru stupňo-
vána byla počáteční rychlost až k nejkrájnější
mezi. Použiti jedné roury z toho a též jedné
z onoho druhu znamenalo by věc ponechati
náhodě; tu třeba zkoušeti tři až čtyři děla. A pa-
rallela musila by se týkati též výkonnosti brzdy.
lafetty a všech součástek ostatních. Teprve po-
tom mohl by si delegát a také interessující se po-
platník učiniti o záležitosti správný úsudek.
Rakousko
16
article
Dnes v cizině všude se tvrdí, že budoucnost ná-
leží dělům ocelovým a pomysleme, jaké by to
bylo nadělení, kdyby za několik snad málo let
se ukázalo, že naše děla bronzová jsou nepo-
třobná, neb že nemohou se vyrovnati dělům oce-
lovým. Jak by se mohli zodpověděti z takového
nedopatření— nechceme užiti jiného, horšího
označení — oproti poplatníkům, již pod tihou
břemen vojenských klesají? Ať si jen vzpomenou
odborné kruhy na zkušenosti, které učinila
vojenská správa se střelnou zbraní pěchoty. Za-
vedla čtrnáctimillimetrovou zadovku, nabíjenou
černým prachem a při počáteční rychlosti 400
metrů. Hned na to dostala se k jedenáctikalibro-
vé zbrani, kterou docílena byla počáteční rychlost
450 metrů. Sotva ale že bylo této nové zbraně
80.000 kusů na skladě, upozornily noviny vo-
jenskou správu na to, že jinde mají již zase do-
konalojší zadovku. Válečné ministerstvo zasla-
vilo fabrikaci pušek jedenáctimillimetrových
a pustilo se do výroby osmimillimetrových, k ná-
boji z prachu bezdýmného a s počáteční rych-
lesti 480—500 metrů. A není žádného tajem-
ství, že i tato zbraň je již překonána, nebot
Belgie, Rumunsko a jiné státy mají dnes již
pušky kalibru 6 14millimetrového.
Belgie
Rumunsko
17
article
U všech střelných zbraní je nejdůležitější
tak zvaná rasance, to jest let projektilu co možná
v jedné a téže rovině. Číms větší rasance, tím
rychlejší zasažení cíle a tím větší a rychlejší
účinek. A rasance u dělostřelectva proto má ve-
liký význam, poněvadž z pravidla rozhoduje
o výsledku bitvy. Frančouzská děla mají dnes
již počáteční rychlost 530 metrů a Německo
Rusko jsou Francii v této věci v patách. Když
šlo v Německu o pokus s pohyblivou vložkou do
děl, aby se takto předešlo rychlému obroušení
se projektilových rýh — kterýžto pokus ostatně
se nezdařil — pravil jeden z vynikajících dělo-
střeleckých odborníků: „Ony částě vnitřní roury,
jež s projektilem v bezprostředním jsou styku,
mají býti zhotoveny z jednoho kusu, musejí býti
jedním člověkem ulity a jednou rukou adjusto-
vány.“ Jinými slovy: roura s rýhami má býti
zhotovena z homogenního materiálu, z jednoho
kusu kovu a v jedné a téže dílně.
To plati též v Rakousku, kde snad dnes
opět milliony se vyhodí na výzbroj, která za
několik let se opět bezcennou stane. V prů-
myslově pokročilém Německu nepovrhují cizou
zkušenosti a nedávají přednost věcem pochyb-
ným jedině proto, že jsou německé, tam platí
zejmena co vojenského materiálu se týče zá-
sada, že bráti se má z výborného to nejlepší,
nechť je to původu jakéhokoli.,
Povolovati úvěr vojenský, je nejdůležitějším
právem delegací, práva toho nechť jsou si obě
delegace vědomy, až nadejde okamžik, kdy bude
třeba se rozhodnouti, mají-li býti poplatníkům
z kapes vylákány milliony na věc dobrou či po
chybnou neb dokonce mizernou.
Německo
Rusko
Francie
Rakousko
18
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 21. prosince. (Polský hl a
o delegačních rozmluvách.) Způsob,
jímž »N. Fr. Pr.« zneužila delegačních rozho
vorů na úkor delegace české a na prospěch
dra. Körbra, přiměl ku polemice i vídeňského
zpravodaje krakovského »Czasu«. Kdyby pre
»N. Fr. Presse« záleželo na tom, aby se ob-
strukce utvrdila na vždy, nemohla by psáti jinak,
než píše. Neboť co se stalo ? Panovník pokáral
obstrukci nejen českou, nýbrž každou obstrukei
vůbec. Ale kdyby ve svůj čas německá obstrukce
nebyla zvítězila, nebylo by dnes ani obstrukce
české. Slova panovníkova obsahují tedy v sobě
nejen pokárání nynější obstrukce, nýbrž i výtku
oném rádeům koruny, kteří za německé ob-
strukce radili k ústupkům. »Císař« — píše
»Czas« dále — »naznačil, že příště nevstoupi
na tu dráhu a že každá obstrukce zůstane
marnou; ani jediným slovem však neprojevil
pochybnosti o oprávněnosti hlavních požadavků
českých . . . »N. Fr. Pr.« chce však v jeho
slovech viděti mnohem více, stříká po Češích
jedem urážek, droždí je svým způsobem a tlm
sama znemožňuje obrat, jejž prohlašuje za žá-
doucí. »N. Fr. Pr.« tvrdí, že od Taaffa až do
Körbra táhne se dlouhý řetěz ústupků pro
Čechy. To je pravda — dodává »Czas« — ale
jak mohlo býti jinak, když Němci až do vlády
Taaffovy nahromadili tolik proti Čechům křiv
a hřichů, že ani ta doba nestačila na jich za-
Císař
Czas
Čech
Taaff
Němec
Taaffův
Čecho
Praha
Francie
Čechy
19
article
.« To věochno ví ovšem i »N. F.
.« To věochno ví ovšem i »N. F.
hlazení
21
article
Pr.«, ale přes to bude pravdu i příště vědomě
komoliti dále, poněvadž to, čeho ona hájí, po-
etivou zbraní hájiti se nedá.
V Praze, 21. prosince. (Prostředek
na zažehnání obstrukee.) V »Dzien.
Polském« čteme, že na vídeňské burse koluje
už několik dní pověst, že otázka sestátnění ně-
kterých soukromých dráh rakouských stává se
opět aktuálnou, že vláda se jí zabývá velice
horlivě, poněvadž s její pomocí chce pomoci
parlamentu do normálných kolejí. »Jinak řečeno
— píše »Dz. Polski« — sestátnění soukromých
dráh a především, železnic společnosti státních
dráh má se státi cenou, za kterou si vláda chce
koupiti Čechy a přiměti je, aby zanechali ob-
strukce.« Nemůžeme zkoušeti správnost této
pověsti, ale koluje-li opravdu, divíme se, jak se
právě tato pověst mohla objeviti opět na burse.
Neníť to pověst nová; vyskytla se již před
rokem a vlastním jejím otcem byl asi dr. Körber
sám. Když Poláci z důvodů hospodářských a
česká delegace z důvodů hospodářských a hlavně
národních žádali za sestátnění Severní dráhy
Ferdinandovy, dr. Körber odpověděl, že by byl
ocholen učiniti Čechům »koncessi« a sestátniti
trať společnosti státních dráh. Již tehdy bylo
mu odpověděno, že na postátnění této tratě
v Čechách nikdo nenaléhá, poněvadž společ ost
státních dráh chová se ve vzhlerě nár o doím
poměrně nejslušněji a že její poslátnění bylo by
výhodno jedině pro státní pokla dnu, tedy pro
vládu. Za takovou »koncessi« nedají se Češi
koupiti ovšem ani nyní a proto by byly marny
všechny pokusy, přiměti českou delegaci k od-
stavení obstrukce za tuto cenu.
V Dzien
Čecho
doktor
Körber
Polák
Ferdinandův
Čech
Praha
Čechy
státní dráh
22
article
Ze Záhřeba, 19. prosince. (K finan-
čnímu vyrovnání.) Konečně i uherský
finanční ministr nahlédl, že nelze déle provozo-
vati politiku vyhladovění Chorvatska, které se
uherská vláda držela až do letoška. Předkládaje
uherskému parlamentu osnovu zákona o zatím-
ném prodloužení uhersko-chorvatského finančního
vyrovnání o další rok, dr. Lukacs uznal, že
opravou zákona o dani ze spotřeby byla Chor-
vatsku učiněna křivda, neboť reformou tou zkrá-
ceny důchody chorvatské více než o tři milliony
korun. Ministr projevil při té příležitosti naději,
že vyjednávání mezi oběma kralevinskými depu-
tacemi bude během r. 1904 skoncováno a že
novým finančním vyrovnáním vyhoví se sprave-
dlivým požadavkům chorvatským do té míry, že
se na příště Chorvatsku zabezpečí tolik důchodů,
aby mohlo uhraditi všechny své samosprávné
výdaje.
Daň ze spotřeby není však jediná slabá
stránka dosavadního vyrovnání. Křivdy ve vzhledé
hospodářském činí se Chorvatsku na všech stra-
nách. Do očí bijící křivda páše se na př. na
chorvatském obchodu uherskými železničními
tarify. »Hrv. Trgovin. List« přináší právě ně-
které zajímavé ukázky toho druhu. Dopravné
za mouku z Rěky až do Brasilie jest menší,
než dopravné na železnici ze Záhřeba do Va-
raždína, vzdáleného od Záhřeba asi 100 km.
doktor
Lukacs
Křivda
Záhřeb
Chorvatsko
Virginie
km
23
article
Za zápalky platí se z Pešti do Mostaru 434
za vagon; z Oseku je do Mostaru o 247 km.
blíže, ale dopravné za vagon obnáší 686 k.
Proto osecká továrna na zápalky, chce-li získati
na dopravném, posilá své zboží po vodě napřed
do Pešti a odtud teprve po dráze do Mostaru
a ušetří tím 130 K na vagoně. Podobným způ-
sobem upraveny železniční tarify ve prospěch
Pešti téměř při všem jiném zbozí. Nestačí tedy
odstraniti jen křivdu, spáchanou na Chorvatsku
daní spotřební, nýbrž nutno změniti finanční
vyrovnání ve všech podrobnostech.
Z Pešti, 20. prosince. (O pposi č n
voliči proti obstrukci.) Posl. Fáy,
jenž vystoupil z klubu košutovců, když se tento
prohlásil proti obstrukci, zajel si do svého vo-
lebního okresu a promluvil tam řeč, v níž od-
suzoval jednání Košutovo. Narazil však na tak
silný odpor voličstva, že byl nucen přislíbiti, ž
po příkladu košutovců obstrukce účastniti se
nebude.
Posl
Fáa
Košutův
Pešť
Mostar
Chorvatsko
km
24
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
„Zlatá Praha“.
Ke dvacátému výročí.
Z bohatého a pro naše písemnictví již
epochálního nakladatelství Ottova položen če-
skému intell gentovi na vánoční stolek dvacály
ročník »Zlaté Prahy«. Výročí významně, neboe
projevuje, že myšlenka zakladatelova se ujala
a plod práce neminul se s určením. V našieh
poměrech jubileum dvou decennil znamená udá
lost tím vážnější.
Připomeňmež si, jak chudičké byly počátky
našeho obrázkového časopisectví, když před půl
stoletím jal se Neruda vydávati »Obrazy života«
a Hálek »Zlatou Prahu«. Oba podniky, vy-
trysklé tehdy z ušlechtilé vlastenecké obětavosti,
záhy podlehly. Nebyloť ještě půdy a poroz-
umění, nebylo možno soutěžiti s německou pro-
dukel mocí své rozšířenosti poměrně levnou.
Roku 1867 nastal obrat k lepšímu. Fr. Skrej-
šovský jal se vydávati »Světozor«, E. Grégr
s Hálkem »Květy«. Oba časopisy zamlouvaly
se, jevíce skutečný pokrok i po stránce textové
i obrázkově. Leč náklad nebyl v poměru k od-
běru. »Květy« zanikly a »Světozor« s původní
výše značně sestoupiv, vegetoval po celé smutné
decennium let sedmdesátých.
Tu vystoupil na kolbiště mladý a energický
harcovník, jehož činnost dala moderní směr ve-
škerému českému nakladatelství. Učiniv před-
běžný pokus s menším podníkem, jehož řízení
svěřii jemnomyslnému básniku O. Mokrému
odvážil se r. 1883 J. Otto založiti veliký týden-
ník obrázkový po příkladu podobných podnik
západoevropských. Aby vhodně vytkl, že nava-
zuje podnikem svým na ušlechtilé snahy starší,
Ottův
Neruda
Hálek
František
E Grégr
Květa
Mokrý
Otta
Praha
Zlata Praha
Světozor
25
article
volil Otto název »Zlaté Prahy« a dvěma z nej-
mladších stoupenců někdejšího líterárního kroužku
»Máje« svěřil řízení nového týdenníku. Esthe-
ticky vybroušený, v evropských literaturách
zdomácnělý auktor »Latinské babičky« Ferdi-
nand Schulz přejal redakci textovou, muž umě-
leckého rozhledu Weitenweber řízení stránk
umělecké.
S nadšením přijala česká veřejnost obro-
zenou »Zlatou Prahu«. Oba ředitelé listu shro-
máždili kolem sebe nejpřednější zástupce písem-
nictví i umělecké snahy české. Pevnou ruko
řídil Schulz časopis svůj za těžkých krisí lite-
rárně-vědeckých i politických, jimiž zmítána
byla naše veřejnost za let osmdesátých. » Zlatá
Praha« nerušila násilně souvislost s duševními
názory doby právě se dovršující, avšak neuza-
vírala se ani novým oduševněným směrům, které
počaly se z Anglie, Francie i Ruska uplatňovati.
Neméně vynikal časopis po stránce illustrační.
kteráž se i dík novým a dokonalejším způso-
bům umělečko technické reprodukce den ode
dne zvelebovala.
Po mnobých létech přiměl pokročilý ji
věk prof. Schulze, vzdáti se redakce časopisu.
na němž lpěl celou duší, a zákeřná smrt odvo-
lala z řad našich málomluvného, ale velečin-
ného Weitenwebra. Mladé, ale již osvědčené
síly chopily se teď redakčního kormidla: Jaro-
slav Kvapil ujal se řízení stránky literární
malíř Viktor Oliva stránky artistické. Koncen-
trace typografického a reproduktivního umění
českého, provedená před čtyřmi léty »Unil«.
byla rovněž s velikým prospěchem »Zlaté Praze«
kteráž dle zákona platícího i v přírodě zjevů
společenských — had hada-li nepozře, drakem
se nestane! — splynula smlouvou se starším
»Světozorem« v jediný velký list.
Otta
Schulz
profesor
Kvapil
Oliva
Esth
Praha
Anglie
Francie
Rusko
Světozor
zlatý Praha
zlatý Praga
26
article
Ukončivši dvacátý rok své působnosti, pr-
sentuje se dnes náš přední obrázkový týdenník
velmi výhodně. V illustrovaném díle svém bývá
permanentním salonem české umělecké tvorby
nezanedbávaje ale ani umění cizího, zvláště slo-
vanského, ať již zastoupeného staršími mistry,
ať současníky našimi. A v textové části spojii
úsili své přední žijící pěstitelé české básnické
belletristické Ivorby.
Poučna a spolu i s národního našeho sla-
noviska povznášející jest přehlidka uměleckých
reprodukcí, jež přinesla »Zlatá Praha« v právě
dovršeném ročníku svém. Malířství, sochařství,
umění médailleurské i umělecký průmysl zastou-
peny tu nejnovějšími plody, na prvém místě
ovšem umělecká tvorba česká a slovanská, avšak
i cizokrajná, zejmena francouzská a vlašská.
Vynikající umělecké výtvory našich dnů, pouta
jící hloubkou koncepce i svérázným směrem,
střídají se s klassickými plody staršími, posky
tujíce vhodnou příležitost, srovnávati umělecké
cíle dob od klassičnosti Murillovy nebo Claude
Lorrainovy. Skvělý je seznam osmdesáti témě
výtvarnických domácích jmen, jichž výtvory v
reprodukcích zdařilých zdobí stránky ročníku.
Vedle českých klassiků v oboru umění ma-
lířského Karla Skréty Šotnovského ze Závořie
ze starší a Václava Brožika, Alše, Jenne weina,
E. K. Lišky i Luďka Marolda z naší doby.
která želi předčasného jejich úmrtí, zastoupeni
jsou ve dvacátém ročníku »Zlaté Prahy« témět
všichni žijící malíři čeští.
Z mistrů již uznaných pohřešujeme vedl
etihodného kmeta Javůrka toliko Hynaisa, Vě-
šina, Radimského, ale přičitáme zjev. ten poubé
náhodě, jelikož výtvory jejich reprodukovány
jsou v ročnících předchozich. V čele kráčeji
umělci zvučného jména. Nestor českých maliře
Novopacký, Mařák, Zvěřina, A. Liebscher, za
nimi následují umělci, na výši své tvůrčí sily
Murillův
Claud Lorrainův
Šotnovský
Závořie
Brožik
Aleš
Jenne
E K Liška
Marold
Javůrek
Hynaiso
Radimský
Mařák
Zvěřina
A Liebscher
Praha
27
article
stojí Eogelmüller, Oliva, Bartoněk, Knülpfe
Schwaiger, a po nich všichni téměř adepti české
školy malířské předkládají prvotiny své umělecké
snahy a tvořivosti. Právě v télo příčině jeví se
pečlivost redakce, mající na zřeteli všecku
uměleckou tvorbu, zahrnujíci všechny směry
obory z hohaté ríše palelty a štětce, otevírajíe
dráhu mladému umělci a zjednávajíc mu poroz-
umění v kruzích vlasteneckých.
Přiměřeným našim národně- kulturním po-
třebám způsobem respektuje artistická redakce
»Zlaté Prahy« umění slovanské, zejmena ruské
Slavný polský malíř Brandt a Rusové Rěpin,
Svědomskij, Vasněcov podávají v tomto ročníku
pravici velikým mistrům latinského západu Dela-
rochovi, Morellovi, Normandovi, Deschampsovi
Wouvermannu, kdežto Rafael a Rubens uváději
nás do uzavřeného již idejně, ale ve mnohých
příčinách nedostižného podsvětí klassicismu.
Vedle mistrův pozorujeme i cizokrajné kadety
uměleckých vavřinů, jichž prací srovnávání
s prvými výtvory mladých umělců českých pro
poznávání i přednosti i chyb naší tvorby jest
s prospěchem.
Vedle malby i sochařství a obory s ním
úzce sloučené, medaillon i relief, representovány
jsou důstojně. Setkáváme se s reprodukcem
sochařských výtvorů, jež z beztvárné hmoty
vykouzlilo umění Maudra, F. Úprky, Fanty.
Skály, Kastnera, Rektora. Kongeniálně řadí se
k nim četné reliefy.
Vedle umělecké části nezanedbává »Zlat
Praha« ani vynikajících aktuálností národních
současných. Vzpomíná a zachycuje s pietou ná
rodní smutek, vzbuzený úmrtím Riegrovým.
řadou časových vyobrazení zvěčňuje jednotliv
momenty ze slavnosti Husovy na náměstí Staro-
městském, oslavuje vhodně padesátileté naroze
níny básníka Vrchlického, přispívá čelnými vy
Eogelmüller
Oliva
Bartoněk
Knülpfe Schwaiger
Brandt
Rus
Rěpin
Svědomskij
Vasněcov
Morell
Normand
Deschamps
Wouvermanna
Rafael
Rubens
Maudr
F Úprka
Fanta
Kastner
Rektor
Zlata
Riegrův
Husův
Vrchlický
Praha
28
article
obrazeními k posouzení pravých rozměrů živelné
pohromy, jež 19. července stihla kraje naše,
připojuje se k místním slavnostem, když vzkvé-
tající předměstská obec Vršovice městem pro-
hlášena, předvádí řadu zajímavých obrazů z vý-
stav hořické, třebičské, kutnohorské a pardu-
bické, přináší pěkná vyobrazení města Hranic
jeho veřejných budov, když bylo konečně po
tuhém boji navráceno národu svému, a sezna-
muje vhodnými illustracemi obecenstvo české i
s podrobnostmí papežského konklave i slavnosu
installačních.
V textové části predevšim vynikající měrou
zastoupena literatura původní. Za redakce Schul-
zovy byla doplňována belletrie i produkcí popu-
lárněvědeckou. Nová redakce, majíc ve zřemt,
že potřeby populárně-vědecké jsou u nás již
četnými sborníky opatřeny, dává přednost zprá-
vám ze současného života literárního, dramati-
ckého i výtvarného, jež podávány bývají ze-
vrubně, vtipně a — last not least — i taktně
vzhledem k osobnostem a činitelům posuzova-
ným. Pečlivě pěstována i současná biografie
prosopografie. Mezi básněmi, vedle osvědčených
staršich jmen, převahu mají mladší i nejmladší.
Ani poetické prvotiny nechybí, ale připuštěny jen
po zralém a objektivním výběru. Výpravná pros
předvádi vedle již uplatněných mnohá nová
slibná jména, popisná prosa, libující si v genru
lehké causerie, honosí se bystrými, dobře pově-
řenými péry.
Přehližejíce tudíž »Zlatou Prahu«, jak v do-
savadním dvacetiletém cyklu jejím tak v ročníku
nedávno dovršeném, shledáváme tu skutečné jakés
zreadlo duševního i uměleckého proudění na-
šeho. Nechať nastupuje »Zlatá Praha« další
záslužnou pouť po nivách českých a zachovává
si vlastenecký idealism, který byl voditkem jejím
zakladate. ům.
Vršovice
Praha