1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 165. ze dne 18. června 1903,
3
article
= O amputaci v hypnose oznamuje se z Lon-
dýna: Poprve v dějinách chirurgie v Anglii užito při
provedení těžké operace suggesce na místě obvyklých
omamovacích prostředků. Pokus provedl dr. Frank
Aldrich v Claptonu, když bylo třeba amputovati nohu
třicetiosmileté dámě. »Přede dvěma týdny«, vypra
vuje dr. Aldrich, »byl jsem povolán k pacientce, jež
měla vřed na lýtkové kosti. Při dřívější operaci byla
již část kosti odstraněna; pacientka trpěla po něko-
lik let velké bolesti a byla tělesně velmi vysílena.
Nezbytné amputace se bála za příčinou chloroformu,
jehož v tomto případě ostatně nebylo lze ani užít.
Aldrich
Clapton
doktor
Lon
Anglie
4
article
Poněvadž otec její svolil, počal jsem týden před ope-
rací hypnosu. Po třiceti vteřinách stala se bezcitnou
a hypnosa, kterou jsem denně prováděl, trvala vždy
půl hodiny. V hypnose byla pak jednoho večera
přenesena do jiného pokoje v sousedním domě; postel
její rozebrána a opět sestavena a přese všechen hluk
tím způsobený se pacientka neprobudila a když proci-
tla, byla velmi užaslá, že se nalezá v jiném okolf. Násle-
dujícího jitra jsem ji hypnotisoval a suggeroval jí, že
až procitne, nebude cítit ničeho v kolení, to se také
vskutku vyplnilo. O čtvrté hodině odpolední jsemji
hypnotisoval, nepověděv jí ničeho o nastávající ope-
raci. Byla s postele přenesena na operační stůl; za-
tím příšel chirurg z jedné londýnské nemocnicea
jeho kollega. O 4. hod. 50 min. počali operaci, jež
skončena o 5. hod. 10 min. Probudil jsem pacientku
o 5. hod. 15 min. a o 5. hod. 30 m. opustili jsme
všichni dům. Mezi operací pravil jsem pacientce, že
jí odnímají nohu pod kolenem. Dala se do smíchua
pravila: »Dobrá, držte moji ruku«. Když jí hlavní
nerv proříznut, chopila se pevně mé ruky. Když se
probudila, pravila: »Cítím bodání špendlíky a jehla-
mi.« — Příznaků leknutí nejevila. Tepna a tempera-
tura byly a jsou dosud úplně normální. Po operaci
pojedla o 6. hod. silnou večeři. Opatrovnice vypra-
vovala, že to nejpodivnější případ, jaký se jí kdyv
její praxi naskytl. Podávala mezi operací pacientce
portské víno s vodou a po celou dobu s ní mluvila.
Lékaři byli poněkud nedůvěřiví a měli s sebou pro
všechny případy chloroform. Nyní pacientka jí s chutí
a vypadá lépe než kdykoli.
5
article
= Konec korsického briganta. Život korsického
bandity Tramonia, jenž těchto dnů zasažen osmi
střelami najednou stal se obětí vendetty, podobá se
hotovému románu. Tramoni, zván Brico, pocházel
z chudé ovčácké rodiny v okresu sartenském. Byl to
mladík neobyčejné síly a čiperné, dosti hezké tváře.
V jeho rodné obci Mole žila též mladá jeho příbuzná
Giuseppina Tramoniova, již miloval a ona milovala
jeho. Avšak rodiče Giuseppininy byli mnohem bo-
hatší, než rodiče nápadníkovi. Když 23letý mladík,
vrátiv se z vojny, žádal starého Tomassa Tramonia
o ruku jeho dcery, byl zhola odmítnut. Tím byl
Brico svrchované uražen. Byl by mohl dívku unést,
avšak považoval též za urážku svých rodičů, že byl
Tramoni odmítl příbuzenstvo s rodinou jeho. Bylo
mu nyní jaksi věcí cti, aby dosáhl svolení Tramo-
niova. Avšak starý Tramoni odpíral to s pravou sel-
skou tvrdohlavostí. Konečně se Brico odhodlal a jed-
noho dne — bylo to roku 1894 — setkal se se sta-
rým Tramonim za vsí, ozbrojen puškou a žádal jej
naposledy o ruku jeho dcery. Starý na novo drsně
jej odmíti a šel klidně dále, ani se neohlédnuv, ne-
míří-li Brico po něm puškou. Tato neohroženost
mladíku imponovala a toho dne nechal starého na
pokoji. Ale měsíc potom skolil jej dobře mířenou ranou
z pušky a uprchl do lesů. Tak se stal lupičem. To byl po-
čátek krevní msty, jež si během času vyžádala četné
oběti. Brico byl stihán nejen četníky, ale i příbuz-
nými Tomassa Tramonia. Avšak bylo těžko dostat se
na něho, zejmena když se spojil s jiným banditou
Giovannim. Oba muži byli tak neobyčejně obratní,
že často se dovedli ubránit celým oddílům četnictva.
Tramonio
Brico
Giuseppin Tramoniův
Giuseppinina
Tramoni
Giovanni
Tramo
Tramoni
6
article
Také venkovské obyvatelstvo nebylo nikterak ochotno.
vydati Brica úřadům, neboť považovalo půtku jeho
Tramoniovými za věc soukromou. Ostatně byl každý
kdo policii pomáhal údaji o jeho pobytn, bez milosti
zastřelen. Zároveň pokračoval ve své vendettěa
usmrtil nejstaršího syna Tramoniova. Když konečně
rodina Tramoniova přestěhovala se do Ajaccia, aby
ušla střelám Bricovým, zastřelil všechny, kdož této
rodině pomáhali při stěhování a konečně zastřelil
sedmiletého vnuka Tramoniova na hřišti. Ačkoli
vlastně nikdy nebyl lupičem v obvyklém toho slova
smyslu, popudila tato poslední vražda proti němu
všechno obyvatelstvo Cítil sám, že to nemůže dlouho
trvat a šel se rozloučit s matkou a tetou. Nepřátelé
jeho na něho číhali a zastřelili jej z bezpečného
úkrytu. Četníci, kteří nikdy nemohli Brica dopadnout
budou nyní muset stihat ty, kdož jej usmrtili. Příliš
horlivě se sotva do toho poženou.
= Nechtěli vpustit sultana. Ze Sydneye se ozna-
muje: Jak malou váhu mělo ujišťování australských
ministrů, když projednáván zákon o přistěhovalcích.
dokazuje opět následující příhoda. Sultan džohor-
ský, jenž přibyl na svém zábavním parníku »Ofire
těchto dnů do Adelaidy, byl zadržen celními úřad-
níky, když ve Freemantle chtěl vystoupit na břeh
jak sám vypravuje, byli by jej málem zavřeli, poně-
vadž jako Asiat nemá přístupu do Australie. Sultan
se nanejvýš rozlítil a zapřisáhal se, že v této pra-
zatr . . zemi jak živ již nekoupí jediného koně.«
Neboť sultan jest velký milovník koní a kupuje jich
velké množství v Australii. Tato energie džohor-
ského monarchy učinkovala a po některých »formál-
nostech«, — patrně míněno tu ustanovení o na-
psání 50 slov — bylo cizokrajnému monarchu do
voleno vstoupit na australskou půdu. Týmž forma
litám musil se sultán džohorský podrobit i v Adelaidě
Tramoniův
Bricův
Adelaida
Sultan
Ajaccio
Sultan
Austrálie
7
article
Zemřelí v Praze.
Praha
8
article
Dne 12. června 1903: Gürkeová Jindřiška
Dne 12. června 1903: Gürkeová Jindřiška
vdova po berním inspektoru, 81 rok, 508—II. Kade-
řábek Antonín, výčepník, 35 roků, 987—II. Koch Václ.
syn posluhov., 4 roku, 55—V. Musilová Rozalie.
79 roků, 448—II. Häuslerová Veronika, vdova po kar-
táčnickém pomocníku, 71 rok, 508—III. Pokorný Rud.
kovotlačitel, 30 roků, 248—V. Janda Václav, dělník
52 roky. 228—VII. Barášek Jos., syn čeledína, 21
měsíce, 100—VIII. Holasova Marie, 2 roky, 389—VIII
Čmuchálek Antonín, syn kotláře, 1/2 hod., 437—VIII
Petr Arnošt, syn sladovnického, 1 rok, 534——VIII.
— Ve všeobecné nemocnici: Schneller Jan,
tkadlec, 24 roky. Malá Anna, prodavačka ovoce, 67
roků. Plauer Josef, veřejný posluha, 56 roků. Příbek
Josef, 27 roků. — U Milosrdných bratří:
Švarzenberg Šimon, kovářský pomocník, 26 roků. —
U Milosrdných sester: Černý Antonín, zed-
ník, 39 roků. Potěšilová Rozalie, hospodyně, 42 roky
Svoboda Hynek, obuvník, 50 roků.
Gürkeová
Antonín
Koch Václ
V Musilová
Häuslerová
V Janda
Václav
Barášek
Holasův
Marie
Čmuchálek
Petr Arnošt
Josef
Potěšilová
Hynek
Kade
Rozalie
Schneller Jan
Švarzenberg Šimon
Černá Antonín
9
article
Králčeské zem. divadlo v Praze.
Králčeské zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
221. hra v předl.
(1. čtvrtka.)
Cesta kolem světa za 80 dní.
Výpravná hra s předehrou o pěti dějstvích. Fran-
couzsky napsali A. d'Ennery a Jul. Verne. Přeložil
A. Pulda. Hudbu složil Fr. Suppé. Režisér Florentin
Steinsberg. Dirigent František Picka.
OSOBY: Phileas Fogg, Thomas Flanagan, Walter
Ralph, John Sullivan, Andreas Stuart, členové klubu
»Výstředních«, K. Želenský, A. Sedláček, J. Vávra,
F. Matějovský, R. Inneman. Fix, policejní tajný, J.
Mošna. Archibald Corsikan, bohatý Američan, E.
Focht. Passepartout, sluha v klubu, K. Mušek. Mar-
kéta, stoličná v klubu, A. Červená. Auda, vdova po
indickém knížeti, L. Dostalova. Nemea, jeho sestra,
I. Grégrova. Nakahýra, otrokyně, M. Hübnerová.
Cromatry, kapitán na lodi »Henrietta«, F. Steins-
berg. Mustafa paša, guvernér v Suezu, P. Rada.
Velkokněz Braminů, J. Havelský. Balanda, malajská
dívka, R. Kolárová. Náčelník Indiánů, J. Rélink. Ce-
stující, J. Žižka. Jiný cestující, V. Zintl. První, druhý,
strážník pacifické dráhy, K. Pulc, J. Los. Sluha te-
legrafu, F. Gerlický. Pitt, majetník taverny v San
Franciscu, A. Hlaváček. Peršan, E. Viesner. Úřadník
v Kalkutě. R. Polák. Konduktor. J. Karásek. Strojve-
doucí, J. Wild. První, druhý, kormidelník, K. Kindl,
J. Javůrek. Sluha v klubu, K. Váňa. Seržant, J. Ho-
lub. Indián, J. Polák. — Lid, voj o indické, vojsko
Spojených obcí amerických, námořníci, Indiáni, kon-
stablové a sluhové.
Ve 4. obraze: Tanec v průvodu tančí 12 dam sboru
baletního. V 7. obraze: I. Velké ballabile: 1. »Tanec
bajaderek« provede 6 dam sboru baletního. 2. Valčík
tančí sbor baletní. 3. Tanec otrokyň královny Naka-
hýry tančí sbor baletní. 4. Tanec kejklířů tančí Achille
Viscusi a tanečníci. II. Velké ballabile tančí A. Ko-
recká a sbor baletní
Začátek o 7. hod.
Konec o 10. hod.
Fran
A Ennera
Jula
Verne
A Pulda
Suppé
Steinsberg
Picek
Thomas Flanagan
Ralph
Sullivan
Andreas Stuart
K Želenský
A Sedláček
J Vávra
F Matějovský
R Inneman
J Mošna
Corsikan
Američan
E Focht
A Červená
Auda
L Dostalův
M Hübnerová
Henrietta
F Steins
Mustafa paša
P Rada
Bramin
R Kolárová
Indián
J Rélink
J Žižek
V Zintl
K Pulc
J Los
F Gerlický
Pitt
A Hlaváček
Peršan
E Viesner
J Karásek
J Wild
K Kindl
J Javůrek
K Váňa
Polák
Valčík
Achilles
A ko
Praha
Francie
Mar
Suez
San Francisko
Kalkuta
spojený obec americký
národní divadlo
Lido
Phileas Fogg
královna Naka
10
article
Ve čtvrtek, 18. června.
11
article
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy,
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy,
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Ve čtvrtek, 18. června.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch režiséra V. Spurného.
Po prvé
Sedlák svým pánem.
Ve elohra o 4 jednáních. Napsal Lopez de Veg
Přeložil J. Vrchlický.
(bliže Palackého
mostu).
Ve čtvrtek, 18. června.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch režiséra Josefa Kysely.
Lišák a Smola aneb Veselí tulá ci.
Fraška se zpěvy o 4 odděl. Dle G. Rädra zpracoval
J. Böhm. Hudbu složil O. Weinberg. Režisér Jan
Kubík. Dirigent Jar. Hess.
14190
V Spurný
Lopez
Vega
J Vrchlický
Kysela
Lišák
Smola
Veselý
Fraško
G Rädra
J Böhm
O Weinberg
Kubík
Hess
Praha
lidový divadlo
Palacký most
12
title
Aréna na Smíchově
Smíchov
13
article
Pištěkovo lidové divadlo vnesrantoa
Pištěkovo lidové divadlo vnesrantoa
na Král.
Ve čtvrtek, 18. června.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch sl. M. Seifertovy.
Princezna Pampeliška.
Pohádka o 7 obrazech od Jar. Kvavila.
Král
M Seifertův
Pištěkův lidový divadlo
14
article
znovu zase upadl v pochmurnou zádumčivost. Vrchní žrec
na nic se nevyptával, ale pozorně vše sledoval; především
zpozoroval, že není zde více židovského správce, jehož
Potifar tak vysoce si vážil a kterého on sám z celé duše
nenáviděl. Najednou podezření, že nemoc sestřina mohla
by býti v nějakém poměru k mladému Josefovi, projelo
hlavou žrecovou. Při pomyšlení, že by Ranofrit mohla se
uchvátiti »nečistým«, veškerá hrdost Potifery byla pobou-
řena. Po večeři, která uběhla při mlčení, tázal se Poti-
fera, dívaje se zkoumavě na švakra:
»Proč nevidím zde mladého žida, tvého správce,
s kterým byl jsi tak spokojen? Jest snad nemocen ?«
Blesk hněvu a nenávisti vzplanul v očích Potifara.
»Jest v žaláři, kde bude hníti tak dlouho, pokud
nezdechne,« zněla krátká odpověď.
Vrchní žrec se sehnul, vzal švakra za ruku a laskavě
se otázal:
»Ulehči svému srdci, bratře můj a vypravuj, co se
zde u vás přihodilo? Vidím, že's mnoho vytrpěl a nepo-
chybuji, že žid zavinil tvůj zármutek; vnitřním citem tento
člověk stal se mně protivným ,při prvním pohledu a sen,
který již dávno jsem měl, jest příčinou mých obav, že
tento ničema bude pramenem ještě mnohých a četných
neštěstí.«
»To, co ti budu vypravovati, stačí již, aby byl
ospravedlněn tvůj odpor,« pravil Potifar, přejev si rukou
čelo, pokryté potem; potom, podepřev se loktem o stůl,
vypravoval tichým a pobouřeným hlasem všechno, co
se stalo.
»Víš, myšlenka, abych viděl soka ve svém otrokovi,
ani z daleka mně nenapadla a dosud ještě rozum můj se
tomu vzpírá a nechce uvěřiti a přece jenom on byl v lož-
mžiku tom slabě sebou pohnula, zasténala a otevřela oči.
Když poznala muže, bledého a rozrušeného, sklánějícího
se nad ní, nevylíčitelné zděšení zračilo se na její tváři.
Josef
Pot
Potifar
15
article
»Tvá čest jest pomstěna, já... já umírám.. . nech
mne jen zde zemříti... nešla jsem oné noci...« zaše-
ptala přerývaně.
Srdce Potifarovo sevřelo se bolem.
»Jen buď živa, má nešťastná, odpouštím tobě !«
opakoval rozechvěně, vkládaje ruku na hlavu Ranofrit.
Radostný a vděčný úsměv ozářil půvabnou tvář
raněné; pokusila se vstáti, ale pohyb ten způsobil jí ta-
kovou pekelnou bolest, že s výkřikem klesla na znak, oči
se zakalily a zašeptavši: »Umírám... pozdě!« ztratila
vědomí. Potifar s třesoucíma se rukama namáhal se, aby
zase se vzpamatovala. Záslona se zdvihla a žrec z chrámu
Osirise vstoupil do pokoje v průvodu pomocníka, jenž nesl
krabičku.
Potifar ulehčeně si vzdychl a šel mu naproti; bylo-li
zachránění možným, učenec přinesl je s sebou. Pozorně
prohlédnuv sondou ránu, starý žrec přiložil na ni balsám,
obvázal ji a udělil nezbytné rozkazy.
»Rána jest nebezpečná, nikoliv však smrtelná.
Budou-li bohové k tobě milostivi, žena tvá zůstane na
živu,« pravil Potifarovi při odchodu.
Po několika hodinách letěl do Heliopole k vrchnímu
žreci kurýr se zprávou, že sestra jeho jest nebezpečně
nemocnou, s prosbou, aby přijel buď sám nebo aspoň
poslal svou manželku, aby ji tato mohla ošetřovati. Těžkou
dobu prodělával Potifar, trávě všechen svůj volný čas
v záhlaví ženy, která zmítala sebou v horečce a volala
ho v blouznění, aby mu řekla, že nepřišla dobrovolně
k židovi a proklínala kouzelníka, jenž ji zahubil.
Železný kanolék.
Ranofritánie
Potifar
Osiris