1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v úterý dne 22. listopadu 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí ne
v Praze v administrasl
na měsíe
n čtnt lsta . . . . 6 K —h
s dvojí donáškou
n ni
ndot kta . . . . 7 K 50
ve fialkách: a K 30h
za měsic
Poštou:
nn. . . . . 9 K o0h
s drejí zásilkeu
za měsíc
nčtvrí leta . . . : 11 K co
Praha
5
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 21. listopadu. V 8 hod
50 minut večer. (Původní telegram zvláštního
zpravodaje »Národních Listů«.) Pomocná
divise ruského loďstva propiuje suez-
ským průplavem a spojí se s ostatním
loďstvem v zálivu Diego Suarezu
(na severním hrotu Madagaskaru).
Dělostřelecký boj skončil dne 19
listopadu útokem Japonců na horu
Putilov, kterýž byl ale odražen. (via
o té věci i další telegramy Korresp. kanceláře
Pozn. red.)
Japonei kupují veliké zásoby v
východním Mandžursku poblíž Jalu.
Nepřátelské oddíly vyslány k cíli
tomu až k Huanhensianu (na východuí
frontě). Dopisovatelé listův oznamují
vůbec postup Japoncův směrem vý-
chodním.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Diego Suareza
Japonec
Huanhensian
Japoncův
Petrohrad
Madagaskar
6
article
Bouřlivo v Uhrách.
Bouřlivo v Uhrách.
Kdo seje vítr, sklízí bouři. Předseda mini-
sterstva uherského, Štěpán Tisza, tento
odhodlaný chladnokrevný intrikán, tento » Madar
s duši zrádnou a se zlými vášněmi, « jak
jej popisuje Banffův »Pesti Hirlap« — svým
brutálním úskokem v noci 18. listopadu vznítii
takový vichr nesváru a rozbroje, že z toho
vzrůstá přes noc divoká bouře vášní a hněvů
bratrobojných v celém maďarském národě, jejíž
spoust a pohrom nelze se dnes ještě dohléd-
nouti. —
Nechť si sehnal hned v prvý den v poži-
dovštělé Pešti svou klaku »liberálních měšťanů«
do redutního sálu, nechť si pak troufal z této
schůze jíti kousek po ulicích pešťských pěšky
slavě se hrdinou v kordonu policajtů, zatýkají-
eích rozhněvaný lid, jenž po něm házel sněho-
vými koulemi a rampouchy, jenž mu spíla
zrádců a jenž zasypával jej rudými lístky s ná-
pisy: »Tiszovi patří provaz!« — volno Jeho
Exeellenci okolo srdce asi dnes není v před-
tuše věcí posledních. Neboť tyto budou, dle
všeho, horším i posavadních. Doufal-li Tísza,
že svým husarským kouskem opposici omráčí a
veřejné mínění pro svou věc uchvátí podobně
asi, jako se podařilo jeho vzoru, francouzskému
dobrodruhu Ludvíku Napoleonovi III., zločinem
z 2. prosince republikány rozptýlit a Francii
omráčit, — tedy lze již dnes usoudit, žese
notně přepočítal.
Štěpán Tisza
Madar
Banffův
Pest
Hirlap
Ludvík Napoleon III
Uhry
Pešť
Francie
7
article
Dojem jeho zločinu ze dne 18. listopadu
na opposiční strany maďarské jest naopak ten,
že místo, aby je byl zdrtil a rozptýlil, rázem
všechny vzpružil, spojil a podnítil ke svornému boj
obrannému za svobodu ústavní proti násilníku
bezohlednému. —
Kdežto z vládní většiny celá řada vy-
nikajících poslancův, majících
v těle čest, šmahem vystupuje
mezi nimiž mohutní magnáti, státníci a politi-
kové populárních jmen, jako: hr. Julius An-
drássy, hr. Alexandr a Theodor Audrássy, hr.
Ludvík Bathyany, hr. Emil Dessewfy, hr. Jan
Hadik, hr. Jan Thorockay, Ladislav Semsey.
Géza Salamon, bar. Josef Inkej, Mik. Szemere,
hr. Ondřej Hadik Barkoezy, hr. Alexandr Staray
a bývali ministři dr. Wlassics, Ignác Da-
rányi a Koloman Szél1 — — kdežlo ve
vládní straně tedy propukl rozkol a počala
secesse slušných lidí, nechtějících spoluodpoví-
dati za hanebný čin strany Tiszou svedené, —
tábor opposiční za to se rázem shluknul
zcelil v jednotu bojovnou o síle 160 hlasův,
což ve sněmovně, čítající 400 poslancův, již
něco vydá. Spojená tato opposice usnesla se
pak jednomyslně o adrese ke králi, se-
psané mistrně perem Apponyiovým, v níž žaluje
se na ministra Štěpána Tiszu, že dopustil se
Julius
Audrássy
Ludvík Bathyana
Dessewfa
Hadik
Thorockay
Semsey
Salamon
Josef Inkat
Szemere
Hadik Barkoeza
Staray
Wlassics
Ignác da
Szél
Apponyiův
Štěpán Tisza
Mik
8
article
krutého porušení ústavy uherské, všemu národu
posvátné a při tom zkompromitoval důstojnou
nestrannost samé koruny, vydav jí v podezření.
jako by ona s nezákonným jeho činem sou-
hlasila.
»My v říšském sněmu shromáždění poslanei
věrných Uher« — praví adresa opposice ke
králi, — »porušili bychom tudiž těžce povin-
nost svou, kdybychom neobrátili nejvyšší po-
zornost Vašeho Majestátu na tento povážlivý
stav věcí. Ani sebe větší snaha naší věrnosti
nemohla by z duše národa vyvrátit zdreující
dojem, že protiústavní ten attentá
ministrův udál se s předehozím vědomím
a svolením královým, — jelikož mezi zbraněmi.
jimiž byl attentát proveden, nalezá se i krá-
lovský reskript — kdyby onoh
ministra opováživšího se takovým
způsobem zneužiti rukopisu Vaší Majestát-
nosti, nestihl zasloužený hněv krále
jeho... Pakli se však takovýto dojem, b
i jen podobná pochybnost zahnízdila v srdce
národa, nalezajíc v nevysvětlitelném řetězu udá-
lostí podstaty, pak by se počalo viklati
vše, co jsme pokládali pro věky
upevněným, ode chvile, kdy národ vsadi
korunu svatého Štěpána na posvěcenou hlavu
Vaši Milosli; pak by znovu oživly upomínky
na smutné doby a staré rány slavného ná-
roda maďarského znovu by se otevřely . . .«
»Čehož nás uchovejž bůh, čehož uchovej
národ i krále moudrost a oteovská blahovůle
Štěpán
Vaš
Uhry
9
article
Vaší Milosti. Ani ten národ, osvědčující
Vaší Milosti nezlomnou věrnost, ani Vaše
Majestatnost, zachovávajicí svědomitě
ústavu, nezasloužili si toho, aby ha-
nebné jednání zbloudilých mini
strů znovu rozšiřilo přítmí pochyhnosti nad
důvěrou, jaká má trvati mezi králem a národem
Upřímné slovo, královský čin, jenž
srazí útočníky, může toto šero ještě při
vzniku jeho rozptýlit . . . Tento královský čin
očekáváme od Vaší Milosti, prosíce co nejod-
duněji, aby ráčila pana ministerského předsedu
hraběte Štěpána Tiszu, jenž se svým
útokem na ústavu stal se rovn
nehodným důvěry svého nároca
jako svého krále, zbaviti jeho místa
a svěřiti vládu země mužům, kteříž ústavu cli.«
Adresu tuto podepsali náčelníci všech oppo-
sičních stran: František Košut, hrabě Alber
Apponyi, Desider Bánffy, Béla Bara-
bás, Ferdinand Szederkenyi, Gabrie
Ugron, hrabě Aladar Zichy a j. v.
Současně vydala spojená tato opposice pro-
volání ke všemu národu maďar-
skému, v němž zevrubně vyličuje celé to kruté
bezpráví Tiszovo, jež spáchal na úslavní svobodě
slova volených zástupcův národa, promrskav ne-
slýcbaným úskokem ve sněmovně nový drakoni-
cký řád jednací, mocí kterého může 50 po
slancův vládní strany odhlasovati bez
rokování každoukoliv vládní před-
lohu, dle něhož může předseda sněmu dát
jednotlivé poslance zbrojnoši vyvésti ze sněmovny
Štěpán Tisza
Košut
Alber Apponyi
Bánffa
Béla Bara
Szederkenyi
Aladar Zich
Gabrie Ugron
10
article
»Maďaři! táže se provolání: Chcete, aby
se vám takto dělaly zákony? Chcete strpět
takové hanebnosti? Může tomu dopustiti náš
starý král, na jehož duši tkví svatá přísaha na
zachování naší ústavy? To-li by prošlo ne-
pomstěno, pak je po naší tisícileté ústavě na
vždy veta. Kdyby mohl býti každýkoliv návrh
většinou přijat pomocí zločinu předsedova
aniž by se o něm připustilo rokování, bez ná-
mitek, nečtěn, neslyšán, neprozkoumán, pak by
přestal všechen zákonný řád a na místo ústav-
nosti vstoupilo by hrubé násili; pak by ale
také sám královský trůn nespočíval než na pouhé
náhodě a pouhém násilí. Pak by ale také byla
věrnost ke králi oloupena o vznešenou onu část,
která spočívá na úctě k ústavě, o věrnost
konstituční, neboť královský trůn sám jestit
částkou ústavy. Jméno, úkol králův, úclu ke
králi, vše to ministerský předseda hrubě poško-
dil . . .« A proč to vše Tisz a učinil ? táže
se manifest opposice k posledu: za jakým cl-
lem rozkotal práva a svobody zákonodárstva.
»On neodhaluje svého cfle: my
Maďar
Tisza
11
article
však sotva se mýlíme, máme-li na něho důmnění.
že hodlá naši uherskou vlast je-
ště úžeji s Rakouskem spojiti až
do úplného vybudování jednotné říše, ne-li jinak
ledy aspoň zvýšenými břemeny vo-
jenskými a obětováním samostat-
nosti celního území jakož i našich
oprávněných zájmů hmotných!« —
»Doznaným cílem jeho jest za-
bezpečení absolutismu větši ny
To však jest při našich volbách a při tak
porušené vládě tolik jako absolutism vlády a tudiz
i králův. Proti takové vládě, proti takovému
směru, proti takovému systému jest svatou naši
povinnosti vlasteneckou bojovat spojenýmia
odhodlanými silami po tak dlouho, až bude
včerejší zločin pomstěn a naše ústavní svobody,
štěsti, svoboda a sláva naší vlasti znovu vy-
dobytyi !«
Byla by musila během posledních desíti lei
krev maďarská silně zvodnatět - ochladnout, aby
podobný appell nevzbudil nejživější ozvěny v ši-
rých massách obecného lidu maďarského.
Rakousko
12
article
My sice nevěříme, že by slušelo po pravdě
Tiszu pokládati za takového Jidáše maďarského.
jenž nenávidí svůj národ a obmýšli jej nejprvé
na mysli podlomit, pak zbrojnou mocí zkrušit
a posléze Uhry k Cislajtanii přivtělit: ale necht
mu v tom opposice křivdí, a nechť budoucnost
ukáže, že mu šlo toliko o rychlé sjednání ob-
chodního a celního vyrovnání s Cislajtanií, sky-
tajícího Uhrám větších výhod než by skytl roz-
vod a rozluka: však hrubý, násilnieký
způsob, jakým nedočkavě rozehinal se za
tímto cílem svým, může mu ve veřejném mínění
národa maďarského zlomiti vaz. Té doby aspon
houpe se loď jeho na vlnách vzbouřeného moře
velmi povážlivě, tak že mu asi dnes nezávidí
ani — Körber.
Z Vídně, 20. listopadu.
Je přirozeno, že poslanci čeští do půtky
Němců s drem. Körbrem nijak se nepletou. Ne
mohou přece ve vojně, jež vzplanula mezi hájite
lem německé državy a národními odpůrci našimi,
jejichž zášť oproti národu našemu dnes již je patho-
logickým zjevem, stavěti se po bok ani jedné
ani druhé straně. Stanovisko jež zaujali, je jim
diktováno ne snad nějakou zvláštní diplomatikou.
nýbrž okelnostmí, které jim ukládají, aby v boji.
při němž více křku, než ran a krve, zůstn
klidnými, chladnmi pozorovateli.
Je ostatně zajímavo tpohližeti na německé
státníky, jak je zlubi to bezohledné německé
bušení do dra Körbra a neměně je zajímavé, co
šechno dru. Körbroví a jeho vládě vytýkají práve
ti, kteří nejvíce se slunili na jeho přízni.
Uher
Körber
Němec
Körbr
Uhry
Vídeň
13
article
Snad nebyli lak naivními páni z něme
ckého lábora, že by se byli domýsleli, poslane
češti že jim budou pomáhat v jejich bojí prol
výnosu o záhřebské universitě, proti zřízen
slovanských parallelek ve Slezsku aneb že háji
budeme inšprucké buršáky proti Ilalům. A ne-
méně byl by naivní dr. Körber, kdyby se do-
mnival, že za jmenování ministra krajana a za
komplimenty, jež nám v řeči své v první den
nynější parlamentní kampaně učinil, zapome-
neme na vše to, čím osvědčil, že má sice pro
nás jen krásná slova, ale skutky svými že je
nepřítelem národa našeho.
Poslanci češti domnívají se, že dobře činí
když do půtky se nepletou, nýbrž prostě zn-
znamenávají pro vhodnou potřebu, co v šarvátce
řek! dr. Körber o Němeích a co Němci pěkného
vyčetli Körbrovi. Jsou to zajímavé věci a dá
se jich ve vhodném okamžiku velmi dobře
použíti.
Bylo vůbec naší chybou, že jsme se dos
často dali svěsti poněkud prudkým temperamen-
tem svým a nejednou svým nevčasným vystou-
pením z reservy umožnili odpůrcům sblížení —
proti nám. Založme ruce v klin a divejmes
na zápasníky, kteří prozatím se spíše lehtaji,
než ubijí. Kdyby Němci skutečně tak soudili
o dru. Körbrovi, jak jej nakreslil ve své řeč
posl. Erler a jak se o něm rozepisuje čásť ně-
meckého tisku, nemohl by zůstati již ani týden
ministrem. Proti Němcům a Čechům byse
doktor
Körber
Němee
Němec
Erler
Čecho
Slezsko
14
article
neudržel, kdyby ke svým porfefeuillům byl že
leznými svory přikován. A kdyby naopak smý-
šlel dr. Körber s námi upřímně a stál skutečně
jako muž spravedlivý nad stranami, dávno již
bylo by vyhověno naším skromným požadavkům
a zlomen odpor Němců.
Zdá se vůbec, že Körbrovo přiklonění
k nám nemá původ svůj v lepším poznání, jež
u něho nabylo vrchu, nýbrž že mu s mocnější
strany bylo uloženo, učiniti pokus sbližiti se s
zástupei národa našeho. To také mnohé, v jiste
věci zasvěcenější kruhy německé tuší a proto
nenahlížejí, proč by měly změniti svůj poměr
k chéfu nynější vlády, jenž, více strkán nežli puzen
vlastní vůli, obrátil se, když nám byl dost
dlouho už důsledně obracel záda, trochu a ne
směle opět k nám. Jde jen o to, abychom ho
odbyli, abychom mu co nejdříve vrhli opět ru-
kavici ve tvář, aby on mohl na rozhodujícíeh
místech referovati, že při nejlepší vůli s námí
to nejde a aby mu opět dán byl pleinpouvoi
vrátiti se ke své původní lásce. Proto Něme
tak velice naléhají, aby stalo prý se co možná
nejdřive »výjasnění«, proto tak usilují o to,
abychom »přiznali barvu«. Nedučkavost jejieh
neznamená nie jiného, než aby všechno co
možná nejdřive vrálilo se opět do starých kolejí.
doktor
Körber
Němec
Körbrův
15
article
Poslanci čeští prozatím ale nemají té nej-
menší příčiny, pánům v tomto směru učiniti po
vůli. Nemají tak na spěch se svým rozhodnutím
a jestliže mohli Němci týrat se svou frivolní
obstrukcí parlament tři léta, proč by Čechoré
měli si přispišiti s konečným slovem? Českým
poslancům nynější siluace není nijak nepří-
jemnou.
Tak daleko sice dle našeho přesvědčení ješte
nejsme, aby oprávněná byla deklamace: » Čer-
vánky se ukazují, brzo ráno udeří«, ale tolik
je jisto, že se systémem dosavadním dlouhot
nepůjde. Buď praskne tento systém, nebo praskne
dr. Körber. Je přes přiliš známa povídačka
o volu a o dvou otepích sena, než abychomj
zde opět uváděli. V Göthově »Clavigu« prav
Carlos, že nie neni horšího nad člověka, jenž
kolisaje mezi dvěma pocily, by oba rád spojil
a nenahliží, že spojeny by mohly býti jen od-
straněním loho, čím se různí. České volání po
spravedlnosti a právu a ochrana německé državy
jsou pojmy, jež srovnati státnické umění Kör
brovo nedovede. Musí kousnouti buď do té, buc
do oné otýpky. Jinak stihne jej osud nešťast
ného zviřete Bileamova.
Němec
Čechorý
doktor
Körber
Göthův
Clavig
Carlos
16
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 21. listopaducé (Mfanifes
uherské opposice.) Poslancem Eötvöšem
z usnesení výkonného výboru uherských oppo-
sičních stran sepsaný a v sobotní noční schůz
schválený manifest líčí obšírně vznik obstrukce
v uherské poslanecké sněmovně za Kolomana
Szella a další sněmovní události až do letošního
podzimního zasedání. Pak přecházi ku převratu
Tiszovu, jenž dle líčen Eötvöšova byl proveden
dle následujícího plánu: Hr. Štěpán Tisza ujme
se jako ministerský předseda slova. Na konen
řeči prohlásí, že jednací řád není mu překážkou
a doporučuje, aby se hned odhlasovalo. Před-
seda Des. Perczel pokyne; na jeho pokyn vsta-
nou na straně většiny oni, kteří byli tajně pře-
dem o tom uvědoměni, předseda prohlásí, že ná-
vrh přijat, přečte ihned královský reskript, jímž
se zasedání uzavírá a ukončí schůzi. „Takový
plán — praví se dále v manifestu — mohl se
vylihnouti jen v mozku zločincově a jen zlo-
činná ruka mohla jej provésti. Návrh na změnu
jednacího řádu byl podán teprve den před tím
nikdo nemohl ještě mluviti o tomto návrhu, Byli
zaznámenáni řečníci, kteří nemluvili, ale také
slova se nevzdali; byli tedy oloupeni o své ne-
popíratelné právo ke slovu. Nikdo také nepodal
vysvětlení o návrhu na změnu jednacího řádu,
ani ten, kdo jej podal (Daniel), ani ministerský
předseda, ani předseda sněmovny. A přece lee-
která ustanovení jsou v něm nejasná, dvoj-
smyslná atd. Předsoda rokování nezavřel. Bylo
podáno již jedenáct opravných návrhů, jichž
navrhovatelé měli právo na závěrečné slovo;
o toto právo oloupil je předseda. Předseda ne-
Eötvöš
Szell
Tiszův
Eötvöšův
Štěpán Tisza
Daniel
Praha
Hradec
uherský oppo
17
article
V drobném prodejit
ranni čísle o sob
odpolední
. . . . sa 2h
Ve flislkéch na venkově:
ranní číslo. . . . . .
odpolední . . . . . . . . Bh
Inserát
platí se hotevě zapře
Předplaeení a inserty přijímá zdmini-
strace v Mariaeské ulici č. z.
Tam nzclázejí se též rrčak
tlskárna a expedics „ Národnich L.ästá“.
Eukopisy se nevraceji.
Mariaeský ulice
18
article
dal návrh před hlasováním přečísti. Většma po-
slanců nevěděla, o čem se hlasuje; předseda
neučinil patřičného dotazu a nedovolil, aby se
o něm mluvilo. Hlasující poslanci nebyli sčítání
ani předsedou, ani zapisovateli. A vše to se
událo v protizákonné schůzi za hluku a vřavy
v jediné minutě. Veliká většina překvape-
ných, podvedených opposičných poslanců ne-
měla ani potuchy, co se stalo. Vše to provedli
předseda ministerstva a předseda sněmovny po
předchozí úmluvě. To provedli nejvyšší hod-
nostové země, kteří jsou první mezi úřadníky
a proto první jsou povoláni, aby měli ústavu
v úctě a dbali, aby se zákony poctivě prová-
děly... A hle! nynější předsedr sněmovny sta
se zločincem a ministerský předseda jeho tova-
ryšem. Jest možno takhle dávati zákony? Mů-
žeme trpěti toto ohavné jednání? Může to přa
pustiti náš král-kmet, na jehož duši tkví posvátn.a
přísaha, že bude zachovávati ústavu? Zůstane-li
toto bez trestu, jest na vždy po naší tisícileté
ústavě. Jestliže bez námitky každý návrh, aniž
byl vyslechnut, přečten, bez kontroly, jen po-
mocí zločinu předsedy může býti prohlášen za
přijatý, pak přestává všechen zákonitý řád, na
míslo ústavy vstupuje hrubá síla a pak také krá-
lovský trůn spočívá jen na náhodě a na hrubé
síle. Ale pak je také věrnost ke králi oloupena
o tu jasnou čásť, jež záleží v úetě k ústavě a zá-
konům, ona ústavní věrnost, neboť i královský
trůn jest jen součástkr ústavy. Jméno, úkol
krále, úctu ke králi — vše to ministerský před-
seda těžec poškodil. Naše důvěra, náš holda
naše úcta k ústavnímu králi jsou neochvějny a
proto nemůžeme věřiti a nesmíme ani předpo-
kládati, že král, když podpisoval reskript o za-
vírce zasedání, věděl, že jeho první rádce po-
užije tohoto reskriptu na zahalení svého zlo-
činu.
19
article
V manifostu líčí se dále dosah Danielova
zostření jednacího řádu a slibuje se, že oppo-
siční poslanci neustanou, dokud zločm, na ústa-
vě spáchaný, nebude po zásluze potrestán.
Podepsáni jsou titíž poslanci, jako na Appo-
nyově adresním návrhu s Fr. Košutem
v čele.
V Praze, 21. listopadu. (Hlasy uher-
ských novin.) Vládní listy uherské schva-
lují ovšem Tiszův husarský kousek, ale dle pří-
kladu samého Tiszy, jenž předem ohlásil, že,
jde-li o provedení vážné věci, netřeba se ohlížeti
na formality, doznávají, že platnému jednacímu
řádu uherské sněmovny učiněno násilí. „Pester
Lloyd“ praví na př.: „Opposici se stalo, cosi
sama vynutila. Rozpustile tahala za provaz
guillotiny a tu se stalo, co se státi musilo: ob-
strukce byla sťata a smíšená opposiční společ-
nost trochu s ní. Nepravíme, že tato poprava
se provchla lege artis. Nikoli; nemá příčiny ku
pokrytectví svatouška. Směle tvrdíme, že na
jednacím řádě spácháno těžké
bezpráví, že byl prostě znásilněn;
ale jednací řád byl porušen jen proto, aby byla
zachráněna sněmovna a s ni celá země, jež by
za dalšího trvání absolutismu minority musily
bídně zajíti. V tomto případě platí vším prá-
vem: Salus publica suprema lex...“ V témž
tonu píšou všechny vládní listy uherské.
Danielův
Appa
Košut
Tiszův
Lloyd
Salus
Francie
Praha
Tisza
uherský sněmovna
20
article
Listy opposiční píšou o násilí Tiszově při-
rozeně s pěnou u rtů. Banffův „Pesti Hirlap“
praví: Čeho se vláda mohla dopustiti v zákono-
dárství porušením zákona, porušením ústavya
násilím bez použití zbraně, to vše učinil dnes
kabinet hr. Štěp. Tiszy. Jednací řád vynodil na
hromadu, zabil svobodu slova, zničil kontrolu
nad správou a smrtelně ochromil opposiční
strany v zákonodárném sboru. Účel je týž jako
r 1848: nejprvé duši Maďarstva naplniti zou-
falstvím, pak ji přemoci zbraní a konečně při-
vtěliti. Ten úkol převzal hr. Tisza. Je Madar
s duší zrádnou a se zlými vášněmi. Nenávidí
své plémě, svůj národ. Jest odhodlaný, chladno-
krevný zákeřný vrah v rukou Habsburků. Dnes
svou práci započal, zejtra bude pokračovati,
aby, možno-li, v krátce ji ukončil. Opírá seo
dvě moci: prvá jest moc krále, který jest
císařem rakouským; druhá moc většiny, kterou
si najal za peníze. Krále víže přísaha. Král jest
poctivý muž. Je už stár, ale v něho máme dů-
věru i my. Trpké dni nastávají národu...“ Po-
Hirlap
Štěp
Madar
Habsburk
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Vzácná veteš.
Ze zkušeností »národopisného« sběratele.
Podává Fr. K retz.
Pociťujeme těžce ztrátu své rázovitosti ná-
rodní. Úsilovně sháníme zbytky lidové tvorby,
jež svou původností zaujímá dávno typické místo
vedle podobných výtvarů světových. Máme proč
želeti, že se nám umělecká minulost našeho
lidu nezachovala v úhrnném obraze. Zbyly jen
iragmentární trosky. Jako jinde i u nás zničil
unoho hyenismus a neporozumění. Mnoho roze-
lráno do cíziny, mnoho je v rukou soukromých,
málo ve sbírkách veřejných. Nebylo smyslu, ne-
bro odborníků, kteří by byli lidovědě po stránce
umělecké věnovali náležitou pozornost a tak se
stalo, že máme sice bohaté sbírky přísloví, po-
hádek, říkadel, písní, dialektů, ale ukázek li-
dové tvorby umělecké máme leda kusé sbírky
bez soustavy, bez komentáře a odborné propra-
covanosti.
Nemáme ani souborného indexu lidových
památek, neprovedli jsme revisi cizokrajných
sbírek, kde velmi mnoho našeho materiálu je
uloženo; úkol, jejž třeba provésti, má-li jednou
býti přikročeno k systematické práci.
Doma jsme se sbíráním materiálu skoro
hotovi. V posledních létech nic tak úsilovně
nezaměstnávalo horlivost soukromých sběratelů
jako výšivky, keramika, kroje a jiné předměty
z domácností. Nastává tedy úkol druhý, aby
kapitál byl dobře zúrokován. Úkol pro společ-
nosti národopisné, odbory musealné a pracov
Francie
22
article
niky odborné. Materiál třeba zjistit, nejen u nás
ale i v cizině, kde naše věci vydávají za cizí
Než o tem nechci se zde šířiti.
Jenom jedno ještě: naše sbírky mohly být
dokonalé, úplné a bohaté, kdyby se bylo u nás
počalo dříve sbírati.
Teprve národopisnou výstavou pražskou
začala se šířiti známost a význam lidových pa-
mátek. Ovšem již před tím byli jednotlivci, kteř
mnoho zachránili před zkázou. Nejbohatší a nej-
pestřejší zdroje byly na Moravě. Hanáci, Valaši.
Slováci až do poslední doby kroj si zachovávali
také v domácnostech dosti se nacházelo umělého
vyšívání, bylo nářadí, mísy, džbány, čepáky
pěkně pomalované a jiné haraburdí se zajíma-
vými stopami umělecké snahy.
Putovati za národopisným materiálem má
svoji zajímavost. Netěší tolik, koupíte-li něco
od handlíře, jako vyslídíte-li sami nějaký kout
dosud netknutý, bohatý lovem. Ovšem k tomu
musí býti čas a povaha. Často v několika ves-
nicích není ničeho, jinde zase padnete na zá
sobu nečekanou.
Hanák
Valach
Slovák
Morava
23
article
Sbíral jsem také. Začal jsem před pětadva-
ceti léty. Z prvu hledal jsem bez ladu a skladu.
Často mi lidé říkávali: Nač vám to bude? Ale
nedbal jsem. Chodil jsem okolo věcí a nevidě
jich. Trvalo dlouho, velmi dlouho, než se oko
vycvíčilo. Jako když se chodí do lesa na hřiby.
A lov byl čím dále vděčnější. Ze svého okol
přecházel jsem postupně v další okruhy a slídi
po stopách, až do zapomenutých horských sa-
mot. Někde šlo to hladce, lacino, někde bylo
třeba výmluvnosti, nápadů i podskoků, několi-
kerých cest, nežli nová trofej šťastně byla do-
byta. Památky po rodičích, rodinné předměty
vedl jsem v evidenci. Vhodná-li příležitost se na-
skytla, již jsem byl na stráži, nevynechal jsem
žádné dražby po zemřelých, kde byla naděje
něco ukeřistiti. Však na velkou, rozvětvenou
práci nestačí jeden člověk. Záhy jsem si vy
choval celou školu apoštolů. Vedli si dle měho
návodu a v práci dle mých plánů postupovali.
24
article
Tenkrát to šlo. Nebylo odnikud poptávky, byl
jsem bez konkurence. Kdo co kde našel, bud
sám přinesl anebo si pro mne vzkázal.
Draho se dobývaly cechovní předměty
truhlice, malované džbány! Předně musilo se
dáti néco do pokladny a pak celému cechu
aldamáš. Ten namnoze věru nestál za získaný
předmět. Však co platno? Džbán byl typický-
měl letopočet, označoval řadu jiných čepáků
mís současné doby, jež byly bez letopočtu. Jinde
byl všelijak stížen přístup. Tu pomohla hudba.
Stal jsem se kočujícím virtuosem, moderním
trubadůrem. Hrával jsem po zámcích, kaštýlech.
kostelích a klášteřích. Všude se něco našlo, ee
jinak by bylo propadlo zkáze. Nejednou mne
jako překážejícího žida s rancem vyhodil kon-
duktor z vozu. Za mnou letěl pytel s keramikou.
Ale slepil jsem věci a podruhé se vydal zase.
Říkali mi hradišťský žid. Chodil jsem, obtěžkán
balíky. Noci jsem prochodil, projezdil bez
únavy, s radostným uspokojením, jenom když
se podařilo něco vzácného uloviti.
Zvlášť na Slovensku byly chvile veselé
trudné. Vyklouzl jsem všady bez pohromy. Jaká
rozkoš, odkoupiti některému handliřovi něco
před nosem! Nešlo často ani o věc samu, ale
o to, aby zůstala doma a nebyla zašantročena
za hranice.
Ve sbírkách soukromých často se podařilo
cenné věci zaměňovati. Ve hlavních místech
svého obvodu měl jsem stálé hlídky, aby nic ne-
ušlo. Ovšem, hlídky později na mne vyzrály
Z mnohých stali se obchodníci a hausírnici.
Slovensko
25
article
Probudila se v nich vlastní vášeň. Naučili se pu-
tovat po městech, lázeňských místech, po mu-
seích. A záhy přišli věci na chuť. Však se tomu
nedalo předejíti.
Nejkrušněji bylo sbírati keramiku. Byle
nutno procházeti vesnice, samoty; vláčeti se od
místa k místu s rancem střepů. Bývalo to trapné.
Nacpal jsem do pytlů sena, mezi to hrnce, mísy.
čepáky, kropenky a chodil tak přes hory, doly, až
na železniční stanici. Nacházely se věci všeli-
kého původu, i vlašské, že bylo divu, jak se to
dostalo až sem do horských chatrčí. Též mezi
výšivkami byly práce cizozemské. Přešly do
selských ruk ze zámků a lid mnohé velmi do
vedně uměl napodobiti.
Za čtvrt století konečně bylo nasbíráno to
tik, že nastala potřeba třídění a srovnávání. Vy
stupovaly na jevo mezery a potřeba doplňků
Znova bylo třeba vydati se na cesty, ještě slídi
a pátrati.
Bohatou studnici materiálu poskytovaly —
hadrovny, kam potulní hadráři snášeli nahroma-
děnou veteš. V tom nechutném prostředí po léta
jsem pracoval, prohrabával se spoustami hadrů
přebíral a zkoumal odhozené zbytky látek, srov-
nával vzorky výšivek. Stálo to sebezapřen
mnoho, však nebyla práce novděčná. Podařile
se zachrániti na tisíce vzácných vzorů, jež ji-
nak byly by zmizely pod stoupami továren. Po-
bytem v hadrovnách byl jsem všecek prosáknut
plesnivinou, tak zvaným slováckým parfumem.
Z daleka mne „vyciťovali“.
Znenáhla ochaboval lov. Poslední léta ne-
bylo už materiálu. Kam jsem přišel, kde moji
vyslanci zavadili, všude dostávala se záporná
odpověd.
Podařil
26
article
— Vždyť už jste všecko sebral! říkali.
Všecko ještě není sebráno. Jsou místa, kde
se musí přehrabat truhlice a půdy. Ale hlav-
ním směrem je u nás po stránce lidového umění
přece už všecko přehlédnuto typicky i topogra-
fieky.
Zjišťovat topografii bylo zvláště obtižno.
V hadrech se objevil kus výšivek. Kam jej za-
řaditi? Po léta jsem pátral, chodil po poutích,
dotazoval se, posílal na ukázku kusy výšivek,
až se podařilo s určitostí zjistiti, odkud předmět
pochází. Byly pravé slídičské výpravy a koli-
krát vracel jsem se zklamán z dalekých cest.
Však konečný výsledek přece odměnil ná-
mahu.
S mnohými obětmi zachráněno ještě v čas
umělecké dědictví lidu. Ty výšivky, malbya
formy keramické, nářadí a jiné předměty do-
mácností selských obsahují poklad nedostižné
ceny. Obráží se v nich duch i srdce lidu, jenž
v zátiší, dalek ruchu světa, dalek náruživostía
lehkomyslnosti, ve volně chvíli zpracovával
svoji výzdobu kroje a bytu.
Nyní je řada na dnešním umění výkonném,
aby z toho odkazu těžilo. Nenechávejme ty
ušlechtilé věci odpočívati v museích! Klopotně
nastřádaný materiál třeba všestranně využitko-
vati! Jiný národ by neotálel využitkovati takový
poklad vznětů všemi směry.
Sběratelé vykonali svoji povinnost, druhá
nastává odborníkům umělecké synthese i —
analyse, abychom i po stránce umělecké byli
jednou zase svými a nelovili stále v aizlch
vodách. —
ruch svět