ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 bde273b0-66c4-11dc-a47a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 17 celkem · entity: person 44, place 22, org 5, work 4
1 masthead
Románová přiloha
2 masthead
„Národních Listů“ k čislu 22. ze dne 22. ledna 1901.
3 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = Zajímavá produkce v římské Propa- gandě. Z Říma se oznamuje: Na počest anglických poutníků, v jichž čele se nalezá vévoda z Norfolku, uspořádala Propaganda fide slavnost, na jejímž pro- gramu byly též přednášky několika chovanců v jich mateřském jazyku. Mimo četné římské preláty a hod- nosty řádu jesuítského byli tu přítomni nejčelnější členové sboru anglických poutníků, jakož i angličtí duchovní, v Římě usedlí.Kardinál Vaughan prohlédl si program a při tom zpozoroval číslo, oznamující přednášku burské básně mladým Burem irského pů- vodu. Kardinál tušil, že tyto verše budou se týkati jihoafrické války a vzdálil se tudíž pod jakousi zá- minkou než na toto číslo došlo. Když došla řada na mladého Bura, přednesl živě a s cítem báseň, jež vskutku byla hymnus na bratry, bojující v Africe za svobodu a neodvislost. Sepsal ji sám v řeči anglické a s patrným úmyslem pro očekávanou návštěvu An- gličanů v ústavu a poněvadž jeden z chovanců, zna- jící anglicky, přeložil ji do latiny, rozuměli jí všichni.
Vaughan Řím Norfolk Bura Afrika
4 article
Vévoda z Norfolku, biskup Stonor a ostatní anglické panstvo byli bez sebe úžasem a když po skončené básni rozlehlo se síní volání: »Ať žijí Burové!« chá- pali se angličtí hosté kvapně svých klobouků a dříve než rektor Propagandy, monsignore Tomassei, mohl tomu zabránit, odešli s projevy nejvyššího rozhor lení. Monsignore Tomassei, jenž nikterak nebyl při- praven na projevy revolučního ducha mezi svými chovanci, mohl se potrhat, aby co nejrychleji zbyl se nepříjemné povinnosti prositi každého ze svých anglických hostí zvlášť za odpuštění. = Velky výbuch v továrně. Z Manchestru se oznamuje: Ve Wilsonově továrně na klobouky blíže Bantonu udál se těchto dnů výbuch, jenž měl hrozné následky. Vlastní příčiny výbuchu nejsou dosud zjištěny. Dosud jest známo jen tolik, že v tak zvané prubírně vybuchlo velké množství lihu a zni- čilo celou budovu, v níž bylo zaměstnáno přes 50 dělníků. Ohromným tlakem vzduchu popnkaly v ob- vodu několika anglických mil tabule v oknech a ve velké kloboučnické továrně, jež zaměstnává as 600 dělníků, způsobeny spousty přímo brozné. Po celé hodiny nebylo lze určitě zjistit. kolik lidí zahynulo a kolik jest pohřbeno v ssutinách,:zejmena proto, že následkem paniky, vzniklé mezi dělnictvem, nebylo lze zjistit jmena pohřešovaných. Práce s odklízením ssutin postupovala jen zvolna a po celé hodiny bylo
Burová Tomassei Velek Wilsonův Banton Norfolk
5 article
slyšeti pod ssutinami sténati a volati o pomoc ra- něné, aniž bylo možno jim přispěti. Jak mocná byla prudkost výbuchu, dokazuje okolnost, že různé části lidských těl, mimo jiné utržená hlava dělníka, odho- zeny byly do dálky mnoha set metrů. Osoby oka- mžitě usmrcené byly vůbec skorem vesměs až k ne- poznání zohaveny a popáleny. Až dosud vytaženo ze ssutin 12 mrtvých a 46 těžce raněných. Z raně- ných více než tucet nalezá se v nebezpečí života, kdežto ostatní většinou zůstanou po celý svůj život mrzáky. Obrovské zásoby srsti a plsti, uložené ve zničené budově, byly vymrštěny do výše jakožto obrovský, hustý, planoucí mrak a zapálily jiné bu- dovy, na něž dopadaly jako hořící déšť, takže hasiči, přikvapivší z Manchestru a jiných blízkých opcí, měli plné ruce práce. Střecha zničené budovy vyle- těla skorem v celosti do značně výše a sřítivší se, roztřístila blízké skladiště, při čemž dva dělníe usmrceni a půl tuctu více méně těžce zranéno. Vět- šina raněných jsou mladíci ve věku 12 až 18 let. toliko dva muži byli ženati a zanechali ženu dítky. Kdo zavinil hrozné to neštěstí, nebylo lze dosud zjistit. Praví se, že správa továrny nařídila, aby větší množství husté, snadno zápalné tekutiny, již se užívá, aby měkká plsť stala se tuhou, by o upravováno v oné budově a při tom vzňaly se uni- kající lihové páry, bezpochyby tím, že některý dělník navzdor přísnému zákazu kouřil.
Manchestr
6 article
= Záhadná vražda. Z Říma se oznamuje - Onehdy ráno nalezena byla druhá dcera obchodníka s ovocem Trinchia v domě svých rodičů usmrcena dýkou. Ležela na zemi, oděna toliko košilí a spod- ničkou. V levé straně prsou měla zející ránu, z níž se ještě řinula krev. V pokoji panoval největší nepo- řádek. Zásuvky prádelníku a jedna skříň byly násilně vypáčeny a prohrabány. Policie dospěla k úsudku, že tu nejde o vraždu loupežnou, že však není vy- loučena vražda po zneuctění dívky. Poněvadž četné křehké předměty, rozestavené tu a tam po nábytku v nevelkém pokoji, nalezeny neporušeny, předpokládá se, že nebylo zápasu mezi vrahem a jeho obětí a že nábytek vypáčen teprve po zavraždění Marie Trin- chiovy. Z vraždy podezřelý jest jakýs Eduardo Cian- chelli, jenž častěji přicházel do domu, poněvadž měl milostný poměr se starší sestrou zavražděné. Tato starší sestra 14 dní před tím opustila otcovský dům. Vrahu nebylo nesnadno dostati se do domu, poně- vadž jej dívka, znajíc jej, ačkoli byla v nedbalkách. bezpochyby bez okolků vpustila. Až dosud nebyl Cianchelli vypátrán. Marie Trinchiova byla dívka ne- obyčejně hezká a elegantní a byla zasnoubena vrch- nímu kuchaři vévody Grazioli.
Trin Cian Trinchiův Grazioli Řím
7 article
= Novoroční nadělení. Z Madridu se ozna- muje: Zdejší městska rada se usnesla, darovati ka- ždému madridskému dítěti, jež se narodí 1. ledna 1901, spořitelní knížku na 150 peset (franků). Jakož bylo lze očekávat, byl počet nápadníků na dar měst- ské rady velmi značný. V onen šťastný den bylo narozeno 119 dětí; aspoň tak tvrdili rodičové. Zají- mavo jest porovnati počet narozených dne 1. ledna 1901 s narozenými téhož dne v posledních letech. 1. ledna 1897 narodily se 62 dítky, r. 1898 bylo jich 73, r. 1899 toliko 55 a r. 1900 jen 51. Pozoru- hodno jest dále, že v poslední den 19. století naro- dilo se toliko 31 dětí, kdežto průměrný počet naro- zených páčí se denně as na 60. Jak vidět, má spo- řitelní knížka značný vliv na rozmnožení počtu porodů. = Falešný kníže. Těchto dnů zatčen bylv Janově na žádost berlínského soudu bývalý rumun- ský důstojník Jiří Manulesco, jenž po mnoho let v nejpřednějších společenských kruzích veškerých hlavních měst evropských vystupoval s bezpříkladnou okázalostí a na všech závodištích a hernách elegant- ního světa byl známou figurkou. Před desíti lety mluvilo se ve hlavním městě rumunském v tamější společnosti velmi mnoho o kavalírských způsobech a dluzích mladičkého jezdeckého důstojníka Jiřího Manulesca. V Bukurešti bylo známo, že požívá značné přízně u dvora i v ženském světě. Černo- vlasý, tmavooký Jiří Manulesco byl u jedné části dvora: persona grata a všichni jeho přátelé a ještě více četné jeho ctitelky prorokovali krásnému kava- líru skvělou kariéru. Ovšem že příjmy jeho byly v obráceném poměru k jeho útratám. Jednoho dne
Manulesco Manulesca Černo Madrid Janov Bukurešť
8 article
ocítil se mladý důstojník na holičkách a některé odvážné manipulace se směnkami dokonaly jeho pád. Pro těžkou defraudaci musil Manulesco ve věku 22 let opustit službu a byl rád, když se protekcí svých příznivců ocítil za hranicemi své vlasti. To bylo před osmi lety. Brzy potom objevil se v Paříži pod titulem kníže Jiří Lahovary a pokračoval v šej- dířství ve velkém slohu. Měl při tom znamenitý úspěch. Ve známé zábavní místnosti » Folies. Ber- gre« zapředl zajímavé známosti a záhy stal se středem kruhu pařížských světáků. Z Paříže pod- nikal výlety do Londýna, Nov. Yorku, Vídně a Petro- hradu. Ve skutečnosti byl domnělý kníže jeden z nejnebezpečnějších a nejprohnanějších hotelových zlodějů a šejdířů. Manulesco jest onen »Italian«, jenž před několika nedělemi ukradl v jednom ber- línském hotelu náhrdelník v ceně 40.000 marků. Tento náhrdelník náležel manželce meškajícího tam pobočníka jakéhos ruského velkoknížete. V Janově zatčen byl Manulesco právě ve chvíli, kdy se svým služebnictvem chtěl se odebrati do zemí východních.
Lahovara Manulesco Paříž Londýn York Vídeň Petrahrad Janov
9 article
Zemřelí v Praze. Dne 13. ledna 1901: Lacina Jaroslav, syn malířského pomocníka, 1 rok, 1810—II. Kurzová Ju- liana, vdova po obchodníku, 81 rok, 1820—II. Čech Rehoř, poštovní výpravčí, 32 roky, 1436—II. Wagen- knecht Václav, kupec, 56 roků, 384—I. Merunkova Terezie, dcera nádenníka, 22 měsíce, 1257—II. Svo- bodova Františka, dcera uzenáře, půl roku, 716—VII. Hemerka Rudolf, posluha, 45 roků, 30—VI. Tietzová Anna, vdova po úřadníku, 77 roků, 1846—II. — Ve všeobecné nemocnici: Pátecký Josef, nádenník, 24 roky. Homolová Anna, manželka stroj- vůdce, 44 roky. Eckert Vilém, bývalý číšník, 50 roků. Erben Vojtěch, 48 roků. Stiborová Anna, manželka dělníka, 31 rok. Seráková Kateřina, dělnice, 18 roků, Hořáčková Anna, manželka hudebníka, 53 roky. Sahulová Anna, vdova po rolníku, 78 roků. — U milosrdných sester: Holeček Jan, ná- denník, 56 roků. Poslední Jan, hlídač dráhy v. v., 64 roky. — U milosrdných bratří: Jiránek Josef, kočárnický učeň, 16 roků. — V chudo- Dinci: Žebrák František, býv. hostinský, 81 rok. Dne 14. ledna 1901: Slanina Gabriel, číšník, 16 roků, 51—VI. Kozák Emanuel, syn sluhy, 6 mě- síců, 233—III. Černý Jaroslav, syn listonoše, 13/4 r., 12—I. Strebl Zdeněk, syn továrního mistra, 8 mě- síců, 706—VII. Macháček František, zřízenec elek- trických drah, 48 roků, 431—III. — Ve všeobec- né nemocnici: Veselá Jindřiška, manželka škol- níka, 62 roky. Hanušová Pavla, číšnice, 21 rok. Mi- zerová Marie, manželka truhláře, 32 roky.
Čo Rehoř Václav František Hemerka Anna Josef Eckert Erben Vojtěch Kateřina Hořáčková Jan Kozák Jaroslav Zdeněk Macháček Hanušová Pavel Marie Praha Wagen Žebrák Lacina Jaroslav Anno Slanina Gabriel Terezia Holeček Jan Jiránek Josef Veselá Jindřišek
14 article
křiky, ujednávání hostů jdoucích na procházku; celá jí- delna se obrátila v naši stranu. — Tento pán jest nemožný! pravila hlasitě Ljubov Petrovna obracejíc se k matince, která se na nás dívala velmi nepokojně. Ubohá Anna Vasiljevna se chvěla nepo- zvedajíc očí od svého talíře. Husté obočí generála Ryndina se stáhlo hrozivě. Po- pošel stranou, prohlížeje »nemožného pána.« Ale nemožný pán seděl zády k velkému stolu a nepozoruje ničeho po- kračoval, jsa červený jak pivoňka, zpívati píseň o slavném Morozenkovi. Generál přeletěl bystrým pohledem dlouhou řadu stolů a upřev pohled na jednoho z důstojníků, mrknul na něho. Důstojník rychle vstal, popošel k svému představenému, vyslechl jakýsi rozkaz, přiblížil se k na- šemu sousedu a pošeptal mu něco do ucha. Tvář pána v uherském kabátci se změnila, on se rychle obrátil, se- tkal se s hrozivým pohledem generála, který byl přímo na něho upřený a umlkl, umlkl pojednou, jakoby se byla země pod ním propadla a on letěl dolů v bezednou propast. — Sampaňské! oznamoval sluha, nahýbaje se k němu s láhví. — Jdi pryč, jdi pryč! pravil spěšně soused, odst- kuje jednou rukou láhev a sbíraje druhou rukou docela nevinně chlebové drobečky po ubrusu. Připadal mně tak smutným a ustrašeným, že mi bylo jaksi nevolno a já pohledl na generála skoro bázlivě. — Podívej se, jak zkrotl, nešťastník! šeptal jsem Vasovi, ukazuje se souseda! — Chtěl bych věděti, co mu dal generál vzkázati.
Ljubov Anna Vasiljevna Ryndin Vasa
16 article
— Na zdraví naší velectěné, všem drahé Anny Va- siljevny ! připíjel generál silným basem. Nech? jí dopřeje Hospodin stáří Methusalema, nechť se těší se svými vnou- čaty, pravnoučaty a prapravnoučaty! Hurá ! pánové! — Hurá! odpovídali hlučně hosté na řeč generá- lovu, dupajíce nohama a cinkajíce noži o talíře a skle- nice. »Dámy přitiskly poháry ke rtům a přikyvovaly hla- vami, obracejíce nejdříve unylé zraky na generála a potom na oslavenku. Choť okresního hejtmana v nesmírném svém dojmutí si utírala oči ubrouskem. Pán v uherském ka- bátci vyprázdníl svou skleničku a v nadbytku svých dojmů, přejel jí rychle po kovových knoflikách své vesty, obrátil ji prsty nad hlavou a udeřil jí o podpatek boty; sklo se roztřištilo na všechny strany. Sotva že jsme se mohli s Peťou uhnouti zakrývajíce obličeje rukama. »Štěstí! Hojnost!« ozývalo se se všech stran. »Hurá, husaři!« zvolal nesmyslně soused, upíraje na hospodyni kulaté a červené oči, jakoby ji považoval za plukovníka onoho vojska, v kterém patrně kdysi sloužil. »Mnohá leta!« zahřměli zpěváci s galerie a zároveň za- hrála vojenská kapela, o které neměl dosud nikdo ani zdání, tuš, pod otevřenými okny. Bylo to překvapení, které generál připravil oslavence. Foma Bogdanovíč k němu běžel, klesl mu na prsa a zaplakal líbaje vroucně jeho hvězdu. Hosté, velcí i malí, s poháry v ruce, obehnali těsnou stěnou ubohou, chvějící se a rozčilenou Annu Va- siljevnu, mimovolnou vinnici a věčnou trpitelku těchto slavnosti, které veškerý ten křik, blahopřání a tuše byly pravým utrpením. A jásající Foma Bogdanovič byl pevně přesvědčen, že tím vším činí své »holubičce Anně« ne- smírné potěšení.
Peťa Anna Virginie Bogdanovič Anna Anna Virginie