1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k čislu 22. ze dne 22. ledna 1901.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Zajímavá produkce v římské Propa-
gandě. Z Říma se oznamuje: Na počest anglických
poutníků, v jichž čele se nalezá vévoda z Norfolku,
uspořádala Propaganda fide slavnost, na jejímž pro-
gramu byly též přednášky několika chovanců v jich
mateřském jazyku. Mimo četné římské preláty a hod-
nosty řádu jesuítského byli tu přítomni nejčelnější
členové sboru anglických poutníků, jakož i angličtí
duchovní, v Římě usedlí.Kardinál Vaughan prohlédl
si program a při tom zpozoroval číslo, oznamující
přednášku burské básně mladým Burem irského pů-
vodu. Kardinál tušil, že tyto verše budou se týkati
jihoafrické války a vzdálil se tudíž pod jakousi zá-
minkou než na toto číslo došlo. Když došla řada na
mladého Bura, přednesl živě a s cítem báseň, jež
vskutku byla hymnus na bratry, bojující v Africe za
svobodu a neodvislost. Sepsal ji sám v řeči anglické
a s patrným úmyslem pro očekávanou návštěvu An-
gličanů v ústavu a poněvadž jeden z chovanců, zna-
jící anglicky, přeložil ji do latiny, rozuměli jí všichni.
Vaughan
Řím
Norfolk
Bura
Afrika
4
article
Vévoda z Norfolku, biskup Stonor a ostatní anglické
panstvo byli bez sebe úžasem a když po skončené
básni rozlehlo se síní volání: »Ať žijí Burové!« chá-
pali se angličtí hosté kvapně svých klobouků a dříve
než rektor Propagandy, monsignore Tomassei, mohl
tomu zabránit, odešli s projevy nejvyššího rozhor
lení. Monsignore Tomassei, jenž nikterak nebyl při-
praven na projevy revolučního ducha mezi svými
chovanci, mohl se potrhat, aby co nejrychleji zbyl
se nepříjemné povinnosti prositi každého ze svých
anglických hostí zvlášť za odpuštění.
= Velky výbuch v továrně. Z Manchestru
se oznamuje: Ve Wilsonově továrně na klobouky
blíže Bantonu udál se těchto dnů výbuch, jenž měl
hrozné následky. Vlastní příčiny výbuchu nejsou
dosud zjištěny. Dosud jest známo jen tolik, že v tak
zvané prubírně vybuchlo velké množství lihu a zni-
čilo celou budovu, v níž bylo zaměstnáno přes 50
dělníků. Ohromným tlakem vzduchu popnkaly v ob-
vodu několika anglických mil tabule v oknech a ve
velké kloboučnické továrně, jež zaměstnává as 600
dělníků, způsobeny spousty přímo brozné. Po celé
hodiny nebylo lze určitě zjistit. kolik lidí zahynulo
a kolik jest pohřbeno v ssutinách,:zejmena proto, že
následkem paniky, vzniklé mezi dělnictvem, nebylo
lze zjistit jmena pohřešovaných. Práce s odklízením
ssutin postupovala jen zvolna a po celé hodiny bylo
Burová
Tomassei
Velek
Wilsonův
Banton
Norfolk
5
article
slyšeti pod ssutinami sténati a volati o pomoc ra-
něné, aniž bylo možno jim přispěti. Jak mocná byla
prudkost výbuchu, dokazuje okolnost, že různé části
lidských těl, mimo jiné utržená hlava dělníka, odho-
zeny byly do dálky mnoha set metrů. Osoby oka-
mžitě usmrcené byly vůbec skorem vesměs až k ne-
poznání zohaveny a popáleny. Až dosud vytaženo
ze ssutin 12 mrtvých a 46 těžce raněných. Z raně-
ných více než tucet nalezá se v nebezpečí života,
kdežto ostatní většinou zůstanou po celý svůj život
mrzáky. Obrovské zásoby srsti a plsti, uložené ve
zničené budově, byly vymrštěny do výše jakožto
obrovský, hustý, planoucí mrak a zapálily jiné bu-
dovy, na něž dopadaly jako hořící déšť, takže hasiči,
přikvapivší z Manchestru a jiných blízkých opcí,
měli plné ruce práce. Střecha zničené budovy vyle-
těla skorem v celosti do značně výše a sřítivší se,
roztřístila blízké skladiště, při čemž dva dělníe
usmrceni a půl tuctu více méně těžce zranéno. Vět-
šina raněných jsou mladíci ve věku 12 až 18 let.
toliko dva muži byli ženati a zanechali ženu
dítky. Kdo zavinil hrozné to neštěstí, nebylo lze
dosud zjistit. Praví se, že správa továrny nařídila,
aby větší množství husté, snadno zápalné tekutiny,
již se užívá, aby měkká plsť stala se tuhou, by o
upravováno v oné budově a při tom vzňaly se uni-
kající lihové páry, bezpochyby tím, že některý dělník
navzdor přísnému zákazu kouřil.
Manchestr
6
article
= Záhadná vražda. Z Říma se oznamuje -
Onehdy ráno nalezena byla druhá dcera obchodníka
s ovocem Trinchia v domě svých rodičů usmrcena
dýkou. Ležela na zemi, oděna toliko košilí a spod-
ničkou. V levé straně prsou měla zející ránu, z níž
se ještě řinula krev. V pokoji panoval největší nepo-
řádek. Zásuvky prádelníku a jedna skříň byly násilně
vypáčeny a prohrabány. Policie dospěla k úsudku,
že tu nejde o vraždu loupežnou, že však není vy-
loučena vražda po zneuctění dívky. Poněvadž četné
křehké předměty, rozestavené tu a tam po nábytku
v nevelkém pokoji, nalezeny neporušeny, předpokládá
se, že nebylo zápasu mezi vrahem a jeho obětí a že
nábytek vypáčen teprve po zavraždění Marie Trin-
chiovy. Z vraždy podezřelý jest jakýs Eduardo Cian-
chelli, jenž častěji přicházel do domu, poněvadž měl
milostný poměr se starší sestrou zavražděné. Tato
starší sestra 14 dní před tím opustila otcovský dům.
Vrahu nebylo nesnadno dostati se do domu, poně-
vadž jej dívka, znajíc jej, ačkoli byla v nedbalkách.
bezpochyby bez okolků vpustila. Až dosud nebyl
Cianchelli vypátrán. Marie Trinchiova byla dívka ne-
obyčejně hezká a elegantní a byla zasnoubena vrch-
nímu kuchaři vévody Grazioli.
Trin
Cian
Trinchiův
Grazioli
Řím
7
article
= Novoroční nadělení. Z Madridu se ozna-
muje: Zdejší městska rada se usnesla, darovati ka-
ždému madridskému dítěti, jež se narodí 1. ledna
1901, spořitelní knížku na 150 peset (franků). Jakož
bylo lze očekávat, byl počet nápadníků na dar měst-
ské rady velmi značný. V onen šťastný den bylo
narozeno 119 dětí; aspoň tak tvrdili rodičové. Zají-
mavo jest porovnati počet narozených dne 1. ledna
1901 s narozenými téhož dne v posledních letech.
1. ledna 1897 narodily se 62 dítky, r. 1898 bylo
jich 73, r. 1899 toliko 55 a r. 1900 jen 51. Pozoru-
hodno jest dále, že v poslední den 19. století naro-
dilo se toliko 31 dětí, kdežto průměrný počet naro-
zených páčí se denně as na 60. Jak vidět, má spo-
řitelní knížka značný vliv na rozmnožení počtu
porodů.
= Falešný kníže. Těchto dnů zatčen bylv
Janově na žádost berlínského soudu bývalý rumun-
ský důstojník Jiří Manulesco, jenž po mnoho let
v nejpřednějších společenských kruzích veškerých
hlavních měst evropských vystupoval s bezpříkladnou
okázalostí a na všech závodištích a hernách elegant-
ního světa byl známou figurkou. Před desíti lety
mluvilo se ve hlavním městě rumunském v tamější
společnosti velmi mnoho o kavalírských způsobech
a dluzích mladičkého jezdeckého důstojníka Jiřího
Manulesca. V Bukurešti bylo známo, že požívá
značné přízně u dvora i v ženském světě. Černo-
vlasý, tmavooký Jiří Manulesco byl u jedné části
dvora: persona grata a všichni jeho přátelé a ještě
více četné jeho ctitelky prorokovali krásnému kava-
líru skvělou kariéru. Ovšem že příjmy jeho byly
v obráceném poměru k jeho útratám. Jednoho dne
Manulesco
Manulesca
Černo
Madrid
Janov
Bukurešť
8
article
ocítil se mladý důstojník na holičkách a některé
odvážné manipulace se směnkami dokonaly jeho
pád. Pro těžkou defraudaci musil Manulesco ve věku
22 let opustit službu a byl rád, když se protekcí
svých příznivců ocítil za hranicemi své vlasti. To
bylo před osmi lety. Brzy potom objevil se v Paříži
pod titulem kníže Jiří Lahovary a pokračoval v šej-
dířství ve velkém slohu. Měl při tom znamenitý
úspěch. Ve známé zábavní místnosti » Folies. Ber-
gre« zapředl zajímavé známosti a záhy stal se
středem kruhu pařížských světáků. Z Paříže pod-
nikal výlety do Londýna, Nov. Yorku, Vídně a Petro-
hradu. Ve skutečnosti byl domnělý kníže jeden
z nejnebezpečnějších a nejprohnanějších hotelových
zlodějů a šejdířů. Manulesco jest onen »Italian«,
jenž před několika nedělemi ukradl v jednom ber-
línském hotelu náhrdelník v ceně 40.000 marků.
Tento náhrdelník náležel manželce meškajícího tam
pobočníka jakéhos ruského velkoknížete. V Janově
zatčen byl Manulesco právě ve chvíli, kdy se svým
služebnictvem chtěl se odebrati do zemí východních.
Lahovara
Manulesco
Paříž
Londýn
York
Vídeň
Petrahrad
Janov
9
article
Zemřelí v Praze.
Dne 13. ledna 1901: Lacina Jaroslav, syn
malířského pomocníka, 1 rok, 1810—II. Kurzová Ju-
liana, vdova po obchodníku, 81 rok, 1820—II. Čech
Rehoř, poštovní výpravčí, 32 roky, 1436—II. Wagen-
knecht Václav, kupec, 56 roků, 384—I. Merunkova
Terezie, dcera nádenníka, 22 měsíce, 1257—II. Svo-
bodova Františka, dcera uzenáře, půl roku, 716—VII.
Hemerka Rudolf, posluha, 45 roků, 30—VI. Tietzová
Anna, vdova po úřadníku, 77 roků, 1846—II. —
Ve všeobecné nemocnici: Pátecký Josef,
nádenník, 24 roky. Homolová Anna, manželka stroj-
vůdce, 44 roky. Eckert Vilém, bývalý číšník, 50 roků.
Erben Vojtěch, 48 roků. Stiborová Anna, manželka
dělníka, 31 rok. Seráková Kateřina, dělnice, 18 roků,
Hořáčková Anna, manželka hudebníka, 53 roky.
Sahulová Anna, vdova po rolníku, 78 roků. —
U milosrdných sester: Holeček Jan, ná-
denník, 56 roků. Poslední Jan, hlídač dráhy v. v.,
64 roky. — U milosrdných bratří: Jiránek
Josef, kočárnický učeň, 16 roků. — V chudo-
Dinci: Žebrák František, býv. hostinský, 81 rok.
Dne 14. ledna 1901: Slanina Gabriel, číšník,
16 roků, 51—VI. Kozák Emanuel, syn sluhy, 6 mě-
síců, 233—III. Černý Jaroslav, syn listonoše, 13/4 r.,
12—I. Strebl Zdeněk, syn továrního mistra, 8 mě-
síců, 706—VII. Macháček František, zřízenec elek-
trických drah, 48 roků, 431—III. — Ve všeobec-
né nemocnici: Veselá Jindřiška, manželka škol-
níka, 62 roky. Hanušová Pavla, číšnice, 21 rok. Mi-
zerová Marie, manželka truhláře, 32 roky.
Čo
Rehoř
Václav
František
Hemerka
Anna
Josef
Eckert
Erben
Vojtěch
Kateřina
Hořáčková
Jan
Kozák
Jaroslav
Zdeněk
Macháček
Hanušová Pavel
Marie
Praha
Wagen
Žebrák
Lacina Jaroslav
Anno
Slanina Gabriel
Terezia
Holeček Jan
Jiránek Josef
Veselá Jindřišek
14
article
křiky, ujednávání hostů jdoucích na procházku; celá jí-
delna se obrátila v naši stranu.
— Tento pán jest nemožný! pravila hlasitě Ljubov
Petrovna obracejíc se k matince, která se na nás dívala
velmi nepokojně. Ubohá Anna Vasiljevna se chvěla nepo-
zvedajíc očí od svého talíře.
Husté obočí generála Ryndina se stáhlo hrozivě. Po-
pošel stranou, prohlížeje »nemožného pána.« Ale nemožný
pán seděl zády k velkému stolu a nepozoruje ničeho po-
kračoval, jsa červený jak pivoňka, zpívati píseň o slavném
Morozenkovi. Generál přeletěl bystrým pohledem dlouhou
řadu stolů a upřev pohled na jednoho z důstojníků,
mrknul na něho. Důstojník rychle vstal, popošel k svému
představenému, vyslechl jakýsi rozkaz, přiblížil se k na-
šemu sousedu a pošeptal mu něco do ucha. Tvář pána
v uherském kabátci se změnila, on se rychle obrátil, se-
tkal se s hrozivým pohledem generála, který byl přímo
na něho upřený a umlkl, umlkl pojednou, jakoby se byla
země pod ním propadla a on letěl dolů v bezednou
propast.
— Sampaňské! oznamoval sluha, nahýbaje se
k němu s láhví.
— Jdi pryč, jdi pryč! pravil spěšně soused, odst-
kuje jednou rukou láhev a sbíraje druhou rukou docela
nevinně chlebové drobečky po ubrusu.
Připadal mně tak smutným a ustrašeným, že mi
bylo jaksi nevolno a já pohledl na generála skoro bázlivě.
— Podívej se, jak zkrotl, nešťastník! šeptal jsem
Vasovi, ukazuje se souseda! — Chtěl bych věděti, co
mu dal generál vzkázati.
Ljubov
Anna Vasiljevna
Ryndin
Vasa
16
article
— Na zdraví naší velectěné, všem drahé Anny Va-
siljevny ! připíjel generál silným basem. Nech? jí dopřeje
Hospodin stáří Methusalema, nechť se těší se svými vnou-
čaty, pravnoučaty a prapravnoučaty! Hurá ! pánové!
— Hurá! odpovídali hlučně hosté na řeč generá-
lovu, dupajíce nohama a cinkajíce noži o talíře a skle-
nice. »Dámy přitiskly poháry ke rtům a přikyvovaly hla-
vami, obracejíce nejdříve unylé zraky na generála a potom
na oslavenku. Choť okresního hejtmana v nesmírném svém
dojmutí si utírala oči ubrouskem. Pán v uherském ka-
bátci vyprázdníl svou skleničku a v nadbytku svých
dojmů, přejel jí rychle po kovových knoflikách své vesty,
obrátil ji prsty nad hlavou a udeřil jí o podpatek boty;
sklo se roztřištilo na všechny strany. Sotva že jsme se
mohli s Peťou uhnouti zakrývajíce obličeje rukama.
»Štěstí! Hojnost!« ozývalo se se všech stran.
»Hurá, husaři!« zvolal nesmyslně soused, upíraje
na hospodyni kulaté a červené oči, jakoby ji považoval
za plukovníka onoho vojska, v kterém patrně kdysi sloužil.
»Mnohá leta!« zahřměli zpěváci s galerie a zároveň za-
hrála vojenská kapela, o které neměl dosud nikdo ani
zdání, tuš, pod otevřenými okny. Bylo to překvapení,
které generál připravil oslavence. Foma Bogdanovíč k němu
běžel, klesl mu na prsa a zaplakal líbaje vroucně jeho
hvězdu. Hosté, velcí i malí, s poháry v ruce, obehnali
těsnou stěnou ubohou, chvějící se a rozčilenou Annu Va-
siljevnu, mimovolnou vinnici a věčnou trpitelku těchto
slavnosti, které veškerý ten křik, blahopřání a tuše byly
pravým utrpením. A jásající Foma Bogdanovič byl pevně
přesvědčen, že tím vším činí své »holubičce Anně« ne-
smírné potěšení.
Peťa
Anna Virginie
Bogdanovič
Anna
Anna Virginie