1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 352 ze dne 22. prosince 1905.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Zhoubný hlomoz velkeměsta.
(Americký obrázek.)
Spánek byl vražděn za dnů Shakespearových =
dnes lynčován jest v každém ameřickém městě spo
jeným úsilím nesmírného davu lidí, kteří tak dlouho
budou pokračovati v mučení a ubíjení jeho, dokud
jim v tom zákonem nebude zabráněno.
Učenei praví, že pod ubíjením spánku vyrazumí
vají pozvolné vraždění a zahajují kampaň velice po
debnou ené, jež má účel mařiti komáry anebo sou
chotiny.
Jest navrhováno a büde k tomu také pracováno
aby v nejblíže příští budoucnosti každé čelnější město
naléžalo se v naprostém tichu během hodin, spánku
určených. Policisté budou obcházeti bez hluku s na
pnutými sluchy, připraveni k ümlčení sebe slabšíh
zvuku a k zatčení rušících lidí. Zákon dle mínéní
oněch měl by pohlížeti na člověka, který chrli hluk
do otevřeného okna v domě v témže světle jako na
onoho, který hází tam kameny.
Tři generace městského života osvědčují se být
ošudnými rodině. Tento fakt, nemilý, üvážíme li stálý
městský vzrůst a množení se obyvatelstva, je velm
dobře znám všem sociologům a jimi také uznáván
Söciologové míní, že moderní město jest zhoubným
lidskému životu a nebýti zásobeno stále rostoucím
proudem zdravého přírástku z venkova, bylo by za
několik generací bezživou hromadou budov.
3
article
Mladý, statný a snaživý hoch z venkova přichází
do města v plné síle a maje proti sobě všecko, pro-
dířá v neustálém zápase cestu k místu, o něž noha
jeho pevně a bezpečně mohla by se opříti a zmír
u vysokém věku, zanechávaje za sebou četnou r-
dinu. Dítky požívají výhody úspěchu svého otce a je-
jich výchova dle zdání ješt lépe zaručena, aby jim
přinesia zdraví, než výchovs otcova. Avšak přes to
jejich ústrojí a schopnosti jsou daleko za oněmi ro-
dičů jejich a smrt kosí je dřive navzdor penězům
dovedným specialistům.
Rychlá degenerace ukazuje se nejnápadněji ve
třetím a posledním pokolení. Dítky tohoto pokolen
jsou nečetné a slabé düchem i télem. Hýřivost a ne
moci příváději je k řyci lému a bezdětnému konci
pakliže se totiž nevrátí k jediné spáse — k venkovu
Mnohé rodiny bývají ubity v jediné generaci, jiné
zdají se trvat do nekonečna.
Co hlavně ničí městského člověka? Špatné zdra
votní poměry označují se za jednu z hlavních přl
čin. Avšak městská voda a stoky jsou nyní v lepším
stavu a bezpečnějšími než ony ve venkovškých ob
cích. Měšťáci spíše uženou si horečku na svých let-
ních prázdninách, než během zimy. Ventilace jest
právě tak dobrá, ne-li lepší než na fařmách. Méstská
potrava jest v hodnetě své dokonalejší, různější a lépe
upravená, než ona na veniově. Nervosní útrapy a
činnost metropole nemají více unavujícího následku
na mozek, než nudné starosti a jednotvárnost farmy,
které jedině venkovana přivodí do blázince. Jiné ještě
staré teorie přiváděny byly na světlo a probírány,
až konečně nic nezbylo, s čím by mohl býti počí-
táno, leda jedna věc, která prvně zaráží a přestrašuje
venkovana — hepřetržitý lomoz, hlučný živst velko
města.
4
article
Každý z nás ví, jak nedobrý a škodlivý pro
všeobecné zdraví je spánek v osvětlené jizbě. Oko
jest chráěno neprůhledným štítem, přes to však
klapka pociťuje účinek paprsků světelných na vnějš
kůži a ony, jež tímto žpůsobem pronikhou klapkou,
dostačí, aby oloupily spícího člověka o polovinu ceny
jeho odpočinku. Ucho nemá podobné ochrany, jakou
jest klapka oku. Nejslabší zvuk, způsobený v oka
mžiku, kdy se člověk probouzí, nalezá cestu do spí-
cího mozku a vyvolává zde větší nebo menší are,
dle kvality a kvántity hluku. Spící zvířata závisí
z6ela na svém sluchu, aby je probudil před blížícím
nebezpečím. Člověk požívá také této vlastnosti, aby
znepokojován byl hlukem.
Avšak faktem jest, že se snaží a zkouší zápasiti
ve svém spánku. Každý zkoušeti může zlé následky
tohoto zápasu s hlomozem, vejde-li do jizby a něko-
likráte zašramotí, spí li ve světnici člověk, v pevný
spánek ponořený. Otevření dveří přeruší odpočineí
spícího. Pohne sebou a snad si i vzdychne. Pokra-
čujemeili ve šramocení, obrátí se člověk, spící na
loži, zasténá, zamumlá cosi a pakliže šramot ne
ústane, zkroutí se jako v bolesti. Můžeme tento způ-
sob mučení po krátkých přestávkách prodloužiti na
delší dobu. Konečně však oběť mučená vzchopí se
nervosní a řozžlobená, aby podívala se na příčinu
znepokojování. Během celé doby tělo nejen že nemá
odpočinku, ale jest ještě poškozováno. Každý spáč
každé noci v každém větším městě ve Spojených
státech jest olupován o dobro svého spánku v témže
nebo menším stupni.
Zapas proti městskému hlomozu jest již starý.
jak dokázáno politickými plakaty, naleženými na
zdech města Pompeje; hlavní položkou programu
kandidátova, na nich vytknutého, bylo potlačení po-
uličního hlomozu. A to dělo se již před 1900 roky.
spojený stát
Pompeje
5
article
= Božská Sará v cifkové boudě. Sara Bernhard-
tová dostala se do ůzkých. V nejblíže příštieh dnech
jarních hodla podniknouti cestu do Texašu, avšak
panové z divadelního trüstu, ovládajícího celé T-
xasko, jsou s impressariem Sářiným na kordy. Ná-
sledkem toho měly by jí veškeré divádelní podniky
v Texasu zůstali zavřeny. Ale impressařio madame
Bernhardtové jest rozhodně chytrý chlapik. Nabídl
totiž firmě Barnum a Bailey své spojení. Ředitelstve
eirku nabídku přijalo, prohlásivši, že Sáru přijme
jí vyhradí jeden ze svých obrovských cirkövých stanů,
aby v něm provozovala své uméní. Sára sice ne-
byla prý nabídkou unesena, ale jednáli se umělci,
aby ža každou cenu vyňikl, není k pedivu, že se
smířila se svým osudem.
= Spolek prů výchovu nadlidí. V Päříži založen
byl spolek žvlaštňíno drühu: pro výchůvu nadlidí.
Dle zprávy časopisu »Journal des Debatš« sestöupi a
se v městě nad Selnou společnost »Elite«, kteráž si
vzala za cii umělým pěslěním zlepšíti lidské poko-
lení. Jakým způsobem to provádí a kteřých pro-
středků k tomu užívá, o tom zmínil se základatel
spolku pan A. Piehon poněkud obšírněji ve svém
pojednání, prozradiv, že spolek obstarává náležitým
sbližváním svých členů pe párěch nové přirůstky
nadlidí. Aby se kdo stal členem spolku, müsí se
podrobiti dřive problídce, je-li úplně tělesně zdrava
je-li tomu ták, přikáží jej neprodleně někteřé místní
župě. Každá župa scházívá se vždy v heděli v po-
ony párky vyvolených.
hodlné místnosti, kde jsou
kteří se dle úsudku znalců nejlépe k sobě hodía
kteří se pak v místnosti oné nennčeně spolu sezna-
můjí. Měsiení přispévěk platí se ovšem napřed.
Sarý
Bernhard
Sářin
Bernhardtová
Barna
Bailey
Sára
Piehon
Sara
Texas
Elite
spolek pan A
7
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 15. přosine 1905. Kafková Amalie,
soukromnice, 70 roků. 694—I. Stříberský Josef, šou-
kromník, 76 roků, 1033—I. Vášátková Veronika, inan-
želka metaře, 73 roky, 110—I. Krenauer Martin, dí-
lovedoucí, 75 roků, 715—I. Scherak Jindřich, sluha
c. k. univ. knihovny v. v., 62 roky, 1482—II. Schles-
singer Jakob, soukromník, 83 roky, 1246—II. Sleh-
nová Josefa, vdova po faktořu, 28 roků, 110—VIlI.
— U Milosrdných sesteř! Büreš Bedřich,
syn jircháře, 16 roků. Sirotek Antonín, dělník, 38
roků. — V josefovské nemoenici: Tesař
Jaroslav, dělník, 65 roků. — Ve všeobecné ne-
mocnici: Bratršovský Lüdvik, chefředaktor, 48
roků. Funfálek František, koči, 26 roků. Jeřábek Do-
minik, zlatotepec, 49 roků. Jeřabek Ladislav, syn
zlatotepce, 12 roků. Komárkova Alžběta, dělnice, 58
roků. Körber Antonín, sluha, 60 roků. Procházka
František, dělník, 41 rok. Šimša Jan, dělník, 74 roky.
Šlaisova Marie, služka, 20 roků. Vaňkova RRosalie,
soukromnice, 73 roky.
Kafková
I Krenauer
Martin
Jakob
Josef
Bedřich
Antonín
František
Jeřábek
Ladislav
Körber
Šimša
Jan
Šlaisův
Marie
Vaňkův
Praha
Tesař Jaroslav
Bratršovský Lüdvik
Komárkův Alžběta
RRosalie
18
article
Reditelka Marý Kučerová-Gröszova.
V pátek 22. prosinee.
Začátek o 1/28. hod.
Poprvé.
Blázinec na cestách. Poprvé.
Fraška o 3 jednáních. Napsal C Laufs. Přeložil
Kůhní. Režisér Frant. Zvíkovský. 27709
Po divadle spojeňí električkou drahou všemi směr
Fraško
C Laufs
Kůhní
František
Marý Kučerová
19
article
— Dostala sama ještě jedno psaní, plakala asi
mnoho ve svém pokoji, měla víčka oteklá . . . ale tatínkovi
ani slovem neodmluvila, když jí činil výčitky a co se
rožnemohl, je štálé u něho ve dne i v hoci... Ale pojd
již nahoru, tatínek se té nemůže dočkati, drahý Petříčku,
a každou chvilku septá, brzy-li přijdes.
Právě se nad schody objevila postava staré slüžky,
která Petrovi úsilně kynula, aby pospíšil. Petr ale stoupal
po sehodech pomalu, pohnutí jakoby ho byl6 oehrömnilo,
nebyl sehopen řyehlejšího pohiybu.
Na prahu pokoje sevřelo se mu srdce ještě více,
kdýž setkal se s úžkostlivym Böhledém nemocného, upře-
ným ke dveřím. Jakmile se v nich objevilä vyšoká po-
stava vojínova, hluboký vzdech úlevy vyvinul se mu
ze rtů.
— Könečně jši tu!
Tento vzdech přozrazeval tolik úžkošti a trapného oče-
kávání, že se Petr žachvél; sklonil se k bleděmu olcovu
obličeji, jehož rýšy byly ještě strhaňé nedávnými zá-
chvaty.
— Nemohl jsem přijít Gřívě, otče . . . Obával jsem
se, že vůbec nedostanů dvolenou, máme před inspékei.
Konečně povolili mi 36 hodin.
— Jenóm! vzdychl tiše stařec
Petr nýni teprvé se obrátil k matce, která seděla
nohou nemocného, všečka v sebe shirouesha.
— Döbrý den, matko! řekl trochu zastřeným hla-
sem a jako učinil prve otei, tak nyní i paní Flöřentovou
polibil na tvář, ktérou mu mlěky nastavila.
Po tomto chladném přivitání nástalo třápné ticho.
Mlynář pronesl pojedhou, v návalu bolestného hněvu:
Petříček
Petro
Petr
žachvél
Jenóm
den
Flöřentová
20
article
Alice byla zvyklá jedovatosti své tety, trpěla často touto
její nespravedlnosti, vždy litovala a bránila nepřítomné na-
padené, ale dnes nedostala ani slova ze sevřeného hrdla
a přece by si byla přála zastati se Petra vroucně, s celým
přesvědčením
Teta otrávila ji všechnu řadost, s kterou se vrátila
z přosté slavnosti a Aliče odešla do své komnaty řoztřg-
čená, skořo se slžami v očích ..
Slečna Jaffrova dobře to postřehlá a byla spokojena,
ona nenáviděla na smřt tuto kräsnou net, jakö nenáviděla
kdýsi jeji matků, svou nevlastní sestru a jako nenáviděla
do posledního dechu svou krášhou macechu, Alicinu ba-
bičku . .. ujala se 6siřelé k vůli lidém a pak i k váli
tomu snad, aby se jí mohla lépe mstíti ... A to činila
soustavné a vytrvale. Malé děvčátko odloučila skoro úplné
od společhošti dětské, hleděla d6 dívčí duše našíti všečky
nepravosti: závist, nedůvěru, pomlouvačnost a neňiäviděla
Alici tím víče, čim se tato utěšeněji rozvíjela na duchui
na télé a ani veliká, vdéčná oddánóst nětéře neumirnila
její zášť; před lidmi stavěla se, jakoby neť svou velice
milovala, jakoby běz ní ani žiti nemohla a t6 jen přoto,
abý si Aliči snäd nevzali k sobě příbüžní jejífi6 otesa
ona pomstychtivé její zášti neušla.
Aliee čítila dobře, jaké eity slečna Jaffrova kn
chövá, ač netušila celý jejieh rozsah a dňeš zabslélá ji
nepřízeň její pěštoünky hlöuběji než jindy ... poeřtila
trpčeji než dosud svou 6siřelöst a ubohst svého posta-
vení, vázäného vděčnösti přo celý život k pěstounce ne-
laskávé, zlé... V kráše noci a krajině 6zářené, dýštéi
vůni jara, zabolelo ji v ňadřech a ona p8loživšl hlavů do
dläní, hořcs zaplakala . ..
-v Bllžm aniěns.
Alica
Petro
Alič
Jaffrův
Alicin
Alik