Číslo 36.

V Praze, dne 7. února 1900.

Ročník IV.

Redakce, administrace expedice: Praha, Pátrossova ulice, čislo 200—II. Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Rozapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější insercí po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho- díně polední. Jednotlivé číslo za e Telefon redakce č. 11z6.

KAIULILKÉ LIS

Predplatné pro Prahu s donáškou do domu: měsíčně . . . .. 2.80 čtvrtletně . .. 8.40 celoročně . . .. K 83.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. čtyrtletně . .. celoročně.. . . K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně ... K. 12.— celoročně.... K 48.— Do Ameriky, Francie, Švýcarska, Italie, Bel- ie, Anglie a Ruska: čtvrtletně . .. K 18.20 eloročně . . . K 52.80 Telefon redakce č. 1126.

vycházív Slunce 7 hodin 28 minut ráno. Slunopadá ve 4 hodiny 2 minuty večer. Středa:

Sv. Romuald, opat. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně. u sv. Ducha na Starém městě od 5.—9. února.

Okresní pojišťovny. Otázka pojišťování majetku nemovitého proti škodám ohně jest palčivou otázkou, na kterou málo kdo se odváží sáhnouti. Naše noviny z velké části tak neučiní, poněvadž pojišťovny platí dost velké inseráty. To znamená, že list, který si dá platiti inserát, musí také mlčeti. Jaké jsou vady nyněj- šího pojišťování proti škodám z ohně? Vady ty jsou v celém systému pojišťovacím. Nikdo ne- tvrdí, že všude v pojišťovnách sedí jen vydřidu- chové, my tvrdíme jen tolik, že celý základ ny- nějšího pojišťování jest pochybený. Přední chyba jest v centralisaci. Řekněme, že pojišťovna »Asse- curazioni generali«, akciová to společnost, zřízená r. 1831, má své hlavní sídlo v Terstu. Kdo jsou akcionáři? Kdo bere z ohromných prémií užitek? R. 1897 seděli ve správní radě v Terstu: Jos. Besso, dr. Bozza, baron Bruck, baron Morpurgo, Em. Jacur, V. Segré; hlavními tajemníky Richetti a dr. Laudi. Ve Vídni vedou agendu páni Mekler a rytíř Aichholz, v Pešti páni Hegedüsz a Maurus Jókai. Firmu zastupují hlavní prokuristé Samuel Funkelstein, Richard Müller, Josef Nagy, Adolf Frankl a Edm Weissenstein.

Tato společnost má příjmů z prémií ročně přes 6 milionů korun. Pozorný čtenář hned uhodne, že společnost tu mají v rukou židovští milionáři v Terstu Jiná společnost jest r. 1838 zřízená »Riunione Adriatica«. R. 1897 byli v řiditelství a správní radě tito pánové: Jindř. Neumann, baron Glan- städten, Josef Parisi, baron Ralli, baron Reinelt, Jindř. Šalem. Hlavní sekretář: Adolf Frigyessi (je to žid Friedmanu), ve Vídni Jul. Ried, Emil Fey, Sigm. Reich, v Praze: Garai a Rich. Eisner (zase žid), ve Št. Hradci: Haluschka, ve Lvově: Mořic Friedmann (žid). »Riunione« má hojně pojištění kostelů a farních budov. V centrálkách těchto po- jišťoven sbíhají se obchody z celého Rakouska. V jednotlivých zemích jsou zřízeny hlavní zastu- pitelstva. Toto centralistické zřízení vyžaduje hejno úřed- níků a účetních revisorů, inspektorů, agentů, ředi telů a vyšších úředníků a správních radů. Kdo to všecko platí? Inu, kdo jiný, než ti, kteří se dávají pojistiti. Druhou chybou nynějšího způsobu pojišťování jest, že nynější pojišťovny ať akciové, ať vzájemně

se pojišťující jsou vlastně založeny na výděleka nikoliv ku pomoci bližnímu. V tom je celé jádro nynějšího systému pojišťovacího. Z toho vychází na jevo, že společnost pojišťo vací hledí: aby akcionáři brali tučné dividendy aby vrchní úředníci byli dobře placeni. To vše se může díti pouze na úkor pojištěnců. Vznikne-li tedy nějaká škoda, pošle pojišťovna na místo škody svého likvidátora, který v přední řadě hledí, aby vyhořelému co možná mohl vyplatiti malé odškodné. Vyšetřování škody stojí značné peníze. Pan likvidátor přijede — je-li to větší škoda — někdy až z Vídně, musí obdržeti dietu. Tím se opět zdražují výdaje pojišťovny na úkor poji- štěných. Konečně nesmíme opomenouti obrovská vy- dání pojišťoven na poštu. To vše musí se hradit z došlých premií. Veliké banky pojišťovací, které pracují již od let padesátých, mají značné fondya mohou vydržovati veliké aparáty úřednické, mohou snížiti premii, aby ničily konkurrenci ústavů men- ších. Tím jsme vytkli chybné základy nynějšího celého způsobu pojišťovacího. Na druhé straně kazí se obecenstvo. Jsou ně- kteří, že si sami zapálí, aby dostali odškodné. Když se jim vina dokázati nemůže, musí se jim odskodné vyplatiti. Tím trpí poctiví pojištěnci, kteří mají vlastně platiti na zlosyny.

To vše se může státi proto, poněvadž zřízen- cům pojišťovny nejsou místní poměry známy. Pravda, že pojišťovny znají již své lidi, jsou obce, kde s pojišťováním na škodu proti ohni tropí si prohnaní lidé pravé obchody, jsou tu celé tajně smluvené obchody, jak ohnouti a ošiditi pojišťovnu. Nikdo si nemysli, že příspěvky na pojišťování nemovitostí proti škodám ohně jsou malé. — Do všech pojišťoven v Rakousku proti škodám ohně bylo zaplaceno premií následovně: r. 1887 42,934 675 zl. r. 1892 46,644.598 zl. r. 1888 44,249.970 zl. r. 1893 48,861.335 zl. r. 1889 42,737.781 zl. r. 1894 48,674.333 zl. r. 1890 45.365 871 zl. r. 1895 50,762.849 zl. r. 1891 45,738.097 zl. r. 1896 51,453.865 zl. Jak vidno, stoupají neustále příjmy na prae- miích v pojišťovnách a budou stoupati neustále, poněvadž lidu přibývá, stále se staví, proto při- bývá předmětů k pojištění. Tvrdíme směle, že z praemií, které obyvatelstvo od r. 1887—1896, tedy za 10 let do pojišťoven zaplatilo v ohromném

obnosu 467,422.374 zl., nevrátily pojišťovny obe- censtvu ani poloviny nazpět. To je ohromná ztráta jmění národního Proto se ozývají ze všech stran hlasy, aby zří- zeny byly pojišťovny zemské a okresní. Také po- slední číslo »Plzeňských Hospodářských Novin« zabývá se zřízením rolnických pojišťoven. Přimlou- vají se za to, aby okresní pojišťovny rolhické byly přiděleny samosprávnému okres. úřadu a k okresní hospodářské záložně. Na mnoha místěch okresní pojišťovny v Čechách dobře prospívají, jsou-li totiž vedeny poctivými lidmi Páni dozorčí radové nesmí při každé prohlídce chtíti, aby se na útraty poji- šťovny pilo plzeňské a kouřily se drahé doutníky. Jsme názoru, že se jednou ku zřízení zem- ských a okresních pojišťoven přikročiti musí. Bude to jeden z předních úkolů zemských sněmů, až se dožijeme, padne-li jednou politický centralismus vídeňský. Samozřejmo je, že by poji- šťování do pojišťovný zemské a okresní musilo býti nucené a že by veškeré stávající pojišťovny musely donuceny býti k likvidaci.

Zdali se tak jednou v zájmu národa stane, ovšem těžko předvídati. Nikdo se nedá jen tak lehko odehnati od dobrého a pohodlného žlabu. Proto také akciové i vzájemné stávající pojišťovny nejvíce brojí proti zřízení zemských a okresních pojišťovacích ústavů. Než doufejme, že snad přece uzraje myšlénka zdravá a poctivá a že símě korrupce jednou bude odklizeno. Ukazuje se na dobrou stránku nynějších po- jišťoven, že totiž velikou konkurrencí různých poji- šťoven se míra premiová stlačuje. Pravda jest že nynější premiové sazby jsou daleko nižší, než byly před 20 lety. Nízké sazby mohou míti jen veliké, dlouholetým trváním obohacené již pojišťovny. Menší a mladší ústavy, které snižují premie, aby přece několik pojištěnců získaly, s velikými pojišťovnami konkurrovati nemohou. Končíme s přáním, aby poslanci naši na če- ském sněmu jednou touto otázkou hnuli.

Zprávy politické. Česko-německé konference. Kde který poctivý přítel a upřímný milovník vlasti, každý dojista přeje si, aby česko-německé, včera ve Vídni V Praze, dne 6. února.

FEUILLETON. František Srdínko. K jeho sedmdesítiletým narozeninám

Ž. — Dnešního dne slaví se ve známém pout- ním místě ve Staré Boleslavi tichá, avšak dojemná slavnost. Jsou to 70leté narozeniny vsdp. děkana kapitolního Františka Srdínke. 70letý život kněžský znamená za nynějších dob zajisté kus práce obtížné a namáhavé. V činnosti jubilárově dlužno rozeznávati trojí činnost, totiž kněžskou, vychovatelskou a spisovatel- skou, které se utěšeně pojí v jeden ladný celek. — Můžeme právem tvrditi, kdyby náš jubilant nebyl nie jiného vykonal, nežli působil od roku 1853 na vinic Páně, byla by to zajisté práce nemálo záslužná.

Avšak Fr. Srdínko byl také vychovatelem, a to vy chovatelem kněžstva, což jest zajisté povolání odpo- vědné a obtížné. Když svého času dr. Neuschlse na Moravě ucházel o mandát poslanecký v jihlavském kraji a na voličské schůzi rozvíjel svůj program, po- vstal zuřivý nepřítel kněžstva, tamní lékař, a tázal se, jakých si kandidát dobyl zásluh o národ, že se nabízí za zástupce lidu, a tu odpověděl dr. Neuschl povznešeným hlasem: »Jsem vychovatelem dorostu če- ského kněžstva a tím zajisté zásluhy nemalé jsemsi získal o svůj drahý národ, neboť kněžstvo se stává učitelem lidu, jeho vůdcem. Záleží tedy mnoho na na tom, jak se kněžský dorost vychovává, aby se mu již v semeništi vtiskl ráz nesmazatelný !« Slova ta jsou pravdiva a mají platnost i v na- šem případě. Náš jubilár byl prefektem nově zříze- ného studentského konviktu, brzy se stal vicerektorem a pak rektorem knížecího arcibiskupského remináře v Praze. A právě v tomto oboru rozvinul svoji plod- nou činnost, v níž ceníme jej nejvíce. Byla to práce v pravdě pro národ konaná, která také nesla hojný užitek na národa roli dědičné. Bylť Srdínko milým laskavým představeným a otcem všech sobě podříze- ných bohoslovců, kterým udílel rady, které vedl k tomu aby se stali dobrými kněžími a dobrými vlastenci Tato výchova se nekonala jen slovem, nýbrž také skutkem, neboť právě vlastní příklad představeného daleko více zmůže, nežli nejkrásnější slova.

Srdínko vychoval celé řady vlasteneckého kněž- stva našeho, které k němu lne i po letech s upřímnou láskou a vděčností, poněvadž mu přicházejí na mysl chvíle pobytu seminářského, který jim ředitel jejich zpříjemnil dle možnosti. Než také literárně byl náš oslavenec činným. a také na tomto poli vykonal mnoho. Svým bystro- zrakem poznal již za svých studentských let, že ka- tolická literatura česká jest dosud popelkou, a proto že potřebuje hojně pracovníků obětavých a nezišt- ných, kteří by obdělávali tu nezoranou půdu svým pérem. A jeho láska k českému písemnictví se jevila při každé příležitosti. Jsou účastníci, kteří dosud dobře pamatují, kterak jim rektor Srdínko v seme- ništi při zkušebních kázáních dával na srdce, aby schopností svých užívali k tomu, aby obohacena byla česká literatura katolická. Jeho slovo nevyznělo na- darmo, neboť následkem tohoto »Ceterum autem cen- seo«, které se při každé příležitosti opakovalo, vyšlo hojně spisovatelů z řady jeho kněžstva, které snad jinak by nebylo učinilo pokusů na poli literárním.

Není úkolem těchto stručných řádkův, abychom podrobně vypsali činnost jubilárovu, to jest úkolem povolaného životopisce. Pouze uvádíme některé z čet- ných spisů, které byl vydal, jako jsou: »Úvahy pro jinochy« dle Stelziga, jež pořídil již jako bohoslovec, »Rozjímání pro panny« dle téhož, upravil »Biblický dějepis Starého i Nového zákona pro obecné školy«, jehož se dosud užívá, popsal obšírně a důkladně poutní místo ve Staré Boleslavi a jiné důležité spisy; byl také dlouhá leta redaktorem a nakladatelem »Blahověsta«, dosud rediguje »Dědictví Svatojanské«, psal do »Časopisu katolického duchovenstva«, »Praž- ských Novin«, do jiných listů, do kalendáře »Poutník z Prahy«. Toť jen ukázka všestranné činnosti spisovatelské, redaktorské a žurnalistické, která by zasloužila, aby byla dochována mladému duchovenstvu k hojnému následování. Ke konci dodáváme ještě stručná data životo- pisná. Fr. Srdínko narodil se 7. února 1830 v Ku- klenách, r. 1853 byl vysvěcen na kněze v Praze, působil jako kaplan ve Kvílicích, kde měl za své předchůdce Štulce a Hlinku. Po dvou letech byl po- volán za prefekta studentského konviktu, r. 1860 se stal vicerektorem a r. 1866 rektorem semináře, roku 1880 kanovníkem ve Staré Boleslavi a konečně dě- kanem a infulovaným prelátem téže kapitoly. Za své zásluhy byl vyznamenán řádem železné koruny III. třídy. Ad multos annos! Mnohá leta nechť užívá náš jubilár svého věku ku prospěchu církve, národa i katolického tisku.