1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 15. ze
2
masthead
dne 15. ledna 1901.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Sníh v Italii. Z Říma se oznamuje: Ne
obyčejné zimy, jež od 3. t. m. stihly celou Italii
vzrostly kotem Tří králů způsobem vskutku hrozným.
Ze všech velkých měst Italie od Neapole až do
Benátek docházejí zprávy o četných případech smrti
následkem zmrznutí. Dlužno uvážiti, že dosti značná
část obyvatelstva v italských městech nemá přístřeší.
Lidé tito přenocují u vrat chrámů anebo v koutech
ulic, chráněných před větry atd. Jakkoli tito nešťast
níci jsou otužilí, mráz — 6° C, jaký panoval v po
sledních nocech v Neapoli a zvláště v Benátkách,
nedovedou snést a hynou. Neapolitáné, kteří i v zimě
jsou zvyklí mírnému podnebí, jsou celí bez sebe,
jakož zřejmě dokazuje poplašný článek signory
Mathildy Seraovy v časopise »Mattino«, kdež praví;
»Což pak rozhněvané nebe vskutku se rozhodlo.
zahubiti veškeren lid parthonopejský ? Potrvá-li zima
ještě několik dnů, zahyneme všichni. Čož pak kdy
Neapoli mrzlo? A proč pak by mělo také v Neapoli
mrznout? Kam se utéci, kam zalézt, kde se zahřát?
to neštěstí, ta bída! Co se má státi z nás ne-
šťastníků?« Následkem silných mrazů zastavila práci
většina přístavních dělníků; tím vznikly obavy, že
několika dnech mohl by nastati nedostatek uhlí.
Seraův
Mattin
Řím
Neapol
Benátky
4
article
Prefekt napomenul dělníky, aby nadále konali svou
povinnost; ti však prohlásili, že následkem panují-
cích mrazů nejsou schopni ku práci. Vrcho! Vesuvu,
pokrytý sněhem, poskytuje podivný, neobyčejný obraz.
V Janově a na celé ligurské Rivieře panují takové
mrazy, že také tam nynou lidé zmrznutím a v ně-
kterých městech roury vodovodu zamrzly a popra-
skaly. Na pobřeží Gardského jezera klesl teploměr v
noci na — 50. Růže a karafiáty, jež tu od vánoc
byly v květu, vesměs pomrzly a v citronových sadech
dlužno po celou noc udržovati v žáru koše s uhlím.
Na štěstí aspoň po celý den svítí slunce, takže čet-
ným pacientům, kteří sem přibyli k léčení, jest po-
byt pod širým nebem příjemný. V Benátkách klesá
v noci temperatura na — 6.80. Mrtvá laguna mezi
městem a pevninou zamrzla a spojení po lodechs
pevninou jest přerušeno. Dvě osoby zmrzly.
= Cikán Rigo. Oznamuje se z Kahyry, že
známý cikán Rigo měl čestnou aféru s jakýms ně-
meckým lékařem kahyrským, jenž se vyjádřil velmi
nešetrně o bývalé princezně Chimayové. Rigo, do-
věděv se o tom, poslal mu své svědky, žádaje sou-
boj neb odvolání hanlivých slov. Lékař odepřel obojí.
Vrcha
Vánoce
Cikán
Rigo
Vesuv
Janov
Benátky
5
article
Rigo se odebral k němu do bytu a potkav ho právě
na ulici, přistoupil k němu a veřejně jej spoličkoval.
Policie zakročila a Rigo byl odsouzen k nepatrné
pokutě.
= Když se nahlas myslí. Londýnský jeden
časopis přináší zajímavou vzpomínku na irského
peera lorda Dudleye, jenž žil na počátku 19. století
a měl podivný zvyk, mluviti sám s sebou a hlasitě
pronášeti svoje myšlenky. Byv často zván na oběd
králem Jiřím IV., protestoval proti mnohem prostším
způsobům jeho nástupce, krále »marynáře« Viléma.
A když jednou byl u krále na obědě, zašeptal dosti
slyšitelně: »Jaká to změna! Na mou věru — studené
paštiky a teplé šampaňské!« — Král Vilém nebyl
tím překvapen, znalť tento zvyk Dudleyův, nebot
kdysi ještě jakožto vévoda of Clarence, když byl na
obědě u lorda Dudleye, zahájil milý lord povinnosti
hostitele tím, že zamručel: »Je to přec nudné
Dudley
Jiří Iva
Vilém
Dudleyův
of Clarence
6
article
obcovat s těmito Výsostmi. Mám jí snad připít jak
kterékoli jiné ženské?« Načež obrátiv se k princezně
pokračoval jen o málo hlasitěji: »Smím si dovoli
připít Vaší královské Výsosti?« Když hostina poně-
kud pokročila, opakoval milý lord otázku, načež prin
cezna vlídně odpověděla: »S největší radostí mylorde
ale již jsme si jednou připili.« — A mylord zamru
čel »Už ji má taky.«
= Na lovu lva. Africký badatel dr. Peters,
jenž právě mešká v jihovýchodní Africe, v území
Fura, kdež, jak se domnívá, nalezl zlaté doly a ně-
kťeré zříceniny zlatonosného Ofiru starého zákona,
zmiňuje se v soukromém listu, zaslaném do Lon-
dýna, o rozčilujícím dobrodružství, jehož před několika
týdny zažil. Když dr. Peters jednoho jitra snídal
před svým stanem, přišli k němu obyvatelé blízké
obce se zprávou, že čtyři lvi způsobují v obci značné
spousty a že usmrtili již jednoho muže a několik
ovcí a vepřů. Když se odebral s mladým pohlavárem
Kuntotem, náležitě ozbrojen, na místo, obořil se
právě jeden ze lvů, skrytých ve vysoké trávě, na
domorodce, spěchající vstříc dru. Petersovi, a vrhl se
na jednoho mladíka, jehož hrozně zohavil. Dr. Peters
u vzdálenosti dvaceti kroků střelil na šelmu, když
s nešťastným černochem v tlamě chtěla zmizeti ve
křoví, načež lev, jen lehce raněný, mocným skokem
vrhl se k němu. Na štěstí zasáhla druhá rána lva
do páteře, ale raněná šelma měla ještě dosti síly,
sraziti mocným rozmachem tlapy mladého Kuntota
a hrozně jej zraniti. Třetí výstřel lva na dobro
usmrtil. Tři ostatní lvi zmizeli v houštinách a neod-
vážili se již do okolí vsi.
doktor
Peters
Afrika
Lon
lov lev
7
article
= Roentgenovy paprsky a podloudni-
ctví. Na hlavním poštovním úřadě v Buenos Ayres
objeveno před nějakou dobou pomocí Roentgenových
paprsků rozsáhlé podloudnictví se šperky všeno
druhu. Podloudnictví zakládalo se v tom, že zlatníci
a klenotníci dali si zasílati šperky značné cenyv
rekomandovaných dopisech z Evropy, čímž ušetřili
ohromné dovozné clo na šperky. Fiskus nalezal se
dosud v nemalých rozpacích, poněvadž podle zákona
nepřipouští se otvírání podezřelých cenných zásilek
úřadně. Teprve těchto dnů učiněn na vrchním po-
štovním ředitelství u přítomnosti ministra vnitra, ber-
ního ředitele a četných vysokých hodnostů s Roent-
genovými paprsky pokus, zkoumati obsah cenných
zásilek, aniž by listovní tajemství bylo porušeno.
Tento pokus dopadl přímo skvěle. Ze 66 rekomando-
vaných dopisů s označenou hodnotou z Paříže,
Bernu, Berlína atd. dokázaly Roentgenovy paprsky
ve 13 zásilkách po tuctu malých damských hodinek,
v 17 po půl tuctu hodinek pro pány, ve 14 kartičky
s prsteny, ve 4 celou sbírku řetízků, naušnic, jehlic
atd., vesměs bez celní deklarace. Když tímto způso-
bem podloudná doprava šperků způsobem vyhovují-
cím zákonu byla zjištěna, nařídil soudce, aby zadr-
žené cenné zásilky úřadně byly otevřeny a pokud
byl možný povrchní odhad, páčila se cena zabave-
ných šperků na více než 20.000 dollarů ve zlatě.
Povážíme-li, že zabavené zásilky došly do Buenos
Ayres vesměs v době jediného týdne, možno si uči-
niti přibližnou představu o výši spáchané celní de-
fraudace, neboť jest zjištěno, že toto podloudnictví
bylo prováděno již po dlouhou dobu. Adresáti dostá-
vali svoje zásilky na vlastní nebezpečí, takže musí
nésti celou skodu.
Buenos Ayres
Evropa
Paříž
Bern
Berlín
8
article
= Šprýmovný omyl. Princi Karlu švédskému a
norskému a jeho choti princezně Ingeborg přihodila
se těchto dnů podivná nehoda. Princ a jeho chof
hodlali navštíviti koncert mladé švédské pěvkyně,
slečny Swaerdstroemovy, pro niž jevili značné úča-
stenství. Večer dostavili se do koncertní síně. Bylo
jim sice poněkud nápadno, že je nikdo u vchodu
nevítal a že nebyla pro ně vyhražena místa. Mimo
to zpozorovali, že obecenstvo, jež plnilo sál, nebylo
takové, jaké znali z dřívějších koncertů, avšak ne-
uvažujíce o tom, usedli princ a princezna v jednéz
předních řad a čekali, co bude dále. Při prvním
čísle neobjevila se očekávaná pěvkyně, nýbrž velký,
tlustý pán, jenž koncertoval na dechový nástroj.
Princ a princezna z počátku se domnívali, že to
jakýs ochotný spoluúčinkující při koncertu jejich
chráněnky a odměnili jej na konci jeho produkce
hojným potleskem. Ale pak objevili se čtyři jiní
pánové, kteří rovněž koncertovali na různé dechové
nástroje a po nich pán, jenž hrál na flétu. Princa
princezna počali nyní tušit, že tu cosi není v pořádku
a princ tázal se svého souseda, kdy vystoupí slečna
Swaerdstroemova. Teď se dověděl, že mladá zpě-
vačka tento večer vůbec nevystoupí, nýbrž že její
koncert ustanoven jest na příští večer a že se svou
manželkou nalezá se na koncertu stokholmských soci-
álních demokratů. Princ a jeho manželka vyslechli
ještě několik čísel programu a pak teprve odebrali
se domů, načež příštího večera účastnili se koncertu
mladé zpěvačky.
Karel švédský
Ingeborg
Swaerdstroemův
9
article
Zemřelí v Praze.
Dne 9. ledna 1901. Wittmann Leo, syn c. k.
poštovního oficiála, 7 měsíců, 286-III. Köhlerová
Antonie, manž. hodináře, 271/2 roku, 276.I z Jarošů
Barbora, vdova po c. k. dvor. radovi, 78 roků, 334.I.
Prašilová Ver., dělnice, 22 r., 157-II. — V chu do-
binci: Boučková Marie, býv. posluhovačka, 75 r.
Kremerová Anna, bývalá posluhovačka, 79 roků. —
V josefovské nemocnici: Dostálová Josefa,
posluhovačka, 75 roků. — Ve všeobecné ne-
mocnici: Mazanec Josef, kočí, 52 roky. Podlipská
Josefa, mlékařka, 45 roků. Hamrle Karel, písař, 32r.
Volfová Viktorie, vdova po drožkáři, 71 rok. Šmnídová
Emilie, manželka holiče, 26 r. Fanta Jan, obuvník,
41 rok. — U milosrdných sester: Šimeček
Josef, čeledín, 77 r. Hrubý Václav, obuvnický, 22 r.
Wittmann
Köhlerová
Jaroš
Barbora
Kremerová
Anna
Josef
Hamrle
Karel
Volfová
Fanta
Jan
Václav
Praha
Šmnídová Emilie
157II
Boučková Marie
Dostálová Josef
Mazanec Josef
Viktoria
Šimeček Josef
10
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
V úterý dne 15. ledna.
Mimo předplacení.
Pohostinsku vystoupí slečna Emmy Destinnova.
OAARMN.
Opera o 4 dějstvích od Jiří Bizeta. Slova dle novelly
Meriméovy od Meilhaca a Halévyho. Přeložila Eliška
Krásnohorská. Režisér Rob. Polák. Dirigent Karel
Kovařovic.
Po prvním dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec po 10. hod.
Král
Destinnův
Bizet
Meriméův
Meilhaco
Halévy
Krásnohorská
Rob
Polák
Kovařovic
Praha
národní divadlo
11
article
Svandovo divadlo na Smichově.
Svandovo divadlo na Smichově.
V úterý 15. ledna.
Začátek o 7. hod.
21. hra v předplacení.
Nový Robinson.
Veselohra o 4 jednáních. Pro české divadlo vzdělal
V. Táborský.
V Táborský
Smichov
Svandovo divadlo
český divadlo
12
article
Ruské oddělení bylo pohrouženo v hluboký spánek na
přední lavičce lodi, majíč viseti nohy přes okraj. Student
vedl své vojsko velkým stromořadím mávaje, kordema
křiče: Allah, Mašallah, terem, tetem
Peta, Opický a dva jiní hoši spěchali k lodi.
— Do zajetí, do zajetí, vzdej se ! křičeli.
Lev se probudil, pozvedl hlavu a rychle vyškočil.
— Boro, Vaso, pomozte, Turci! volal, vrhaje se na
všechny strany jako zvíře, chycené v pasti.
— Oni ti nepomohou, jsou sami zajati, pravil Zala-
tarenko, vzdej se ! vylez l
— Nevylezu ! Nevzdám se! křičel bratr rozhoupá-
vaje, co mu sily stačily, loď nohama.
— A ja té zatknu! zahvízdl Opický drže se pevně
okraje lodi.
Lev ho uhodil ze všPsíly přes ruku. Opický mimo-
volně odskočil.
— Jen pojdte, zatkněte mne! křičel bratr, celý
hoře a zlobě se neustále víc a více.
Opický se s kočičí dovedností uchopil okraje lodi
a pomocí jednoho z druhů, který ho vysazovai, vyškrábal
se na loď a chytil bratra za vlasy.
Bylo by to každým způsobem skončilo pračkou,
kdyby se při tom nebylo přihodílo cosi neočekávaného.
Loď, rozhoupána Lvem a postrkována hochy, se
pojednou pozvedla a v ten okamžik, když Opický do ní
vskočil, sjela neočekávaně s břehu do vody.
Vykřikli jsme všichni leknutím, ale loď neplula dále;
držel ji železný řetěz, přivázaný ke kůlu, zaraženému do
břehu. Opický rychle z ní vyskočil a octl se šťastně na
písku; ale Lev, stojící na samém okraji lodi, ztratil
rovnováhu a spadl do vody. Místo neby lo hluboké a on
Bora
Vasa
Turek
Opický
Lev
Peto
Zala
Mašallah
13
article
Orel pozvedl pojednou křídla a padaje s výšky jako
kámen zmizel v dáli za jezerem,
Vasa umlkl.
A oblaka se bržy spojovala, brzy rozdělovala a tála
a ubíhala, jakoby spěchala, jakoby je hnala nějaká nevi-
ditelná ruka kamsi daleko, k nějakému tajuplnému cíli . ..
— Kam spěcháte? . .. začal jsem, obraceje se
k druhovi
— Rekni mně, Vaso, ptal jsem se ho — ty's ne-
psal nikdy veršů!
— Ne, nepsai, odpověděl s úsměvem, plným udi-
vení — a ty?
— Vaso, já se ti svěřím, ale pro boha, jen to ni-
komu nepovídej. Já básním, ale nesmím to nikomu oká-
záti. Tatinek se tomu směje. Praví, že by mne raději
viděl pekařem, nežli obětníkem mus — on se tak vv-
jadřuje.
Vasa se na mne podíval upřeně.
— Rekni mně, pravil — miluje tě tvůj otec velice
— 1aj otec? Arciže! On se mně vždy vysmívá . ..
má to již v povaze. Ale miluje nás všechny.
— A tvoje matka?
— Matinka? zvolal jsem : — zdali mne miluje
Ale jak. Vaso!
Několik okamžiků bylo ticho.
— Kolikráte, mluvil jsem, vraceje se opět k mi-
lému mně předmětu — kolikráte jsem chtěl opěvati
oblaka, jak plují, a kam? proč? ... Ne, ale nesvedu
ničeho, jest to mrzuté! Začal jsem: kam pospícháte ? . ..
A dále to nejde, nemohu vymysliti jediného verše.
— Nemůžeš-li sám, pravil Vasa — přelož verše
z tragedie Marie Stuartky od Schillera. Mařie Stuartka byla
Zapomonutá otáska.
Vasa
Marie Stuartka
Schiller
Zapomonutý
Vasa