1
masthead
Románová přiloha „Národnich Listů“ k číslu 344. ze dne 14. prosince 1905.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Banda mezinárodních padělatelů
peněz.
V Buenos Ayres přišlo se na stopu rozsáhlé
mezinárodní bandy padělatelů mincí a věc slibuje
býti přímo sensačního rázu.
Ke konci října nalezl pokladník místní banky
mezi přijatými bankovkami dva exempláře falešných
peněz znějících na menší obnosy. Zavedené policejní
pátrání končilo zjištěním fakta, že kupci před něko
lika dny přinesl peníze jeho sluha Numes, jenž
právě té doby přibyl do Argentiny z Italie. Sluha
uváděl, že peníze dostal na parolodi »Floridě«, kte-
rou do Argentiny přibyl, vyměniv si je s nezná-
mým cestujícím. Onen neznámý tvrdil prý slu-
hovi, že jest zaměstnán ve službách kteréhosi
obchoduíka s koňmi v Buenos Ayres i slíbil prý slu-
hovi, že vyměněné papírové peníze od něho přijme
nazpět v případě, kdyby prý jich sluha neodbyl. . . .
Policie za nedlouho skutečně vypátrala, že záhadný
spolucestující sluhův se v Buenos Ayres zdržuje a zatkle
jej. Byl to 32letý Vlach Feliciolli. A poněvadž při
prohlídce šatů našli u něho 100 papírových padělků
bankovek, učinil Feliciolli obšírné doznání.
Asi před rokem seznámil se Feliciolli v Argen-
tině s krajanem Camparim, výtečným kresličem, jenž
do Bueros Ayres jen proto přišel, aby prý zde sehnal
někoho z kapitalistů, jenž by jej potřebnoujhotovostí
založil k výrobě falešných argentinských peněz.
Po vzájemném dohodnutí zapůjčil Feliciolli kra-
janu větši hotovosť pro zpáteční cestu do Italiea
v únoru vrátil se do vlasti sám. Falešné bankovky
byly pořízeny tiskem u továrníka hracích karet Ta-
magnina v Matelice u Maoseraty, jenž jest manželem
sestry Feliciollovy.
Numes
Vlach Feliciolli
Bueros Ayres
Feliciollův
Buenos Ayres
Argentina
Florida
Matelice u Maoserata
3
article
Další pomocníky při podniku, kterýž nesnesl ani
svědků ani denní záře, našel Campari v bratrské
dvojicí Feliciollových, jakož i v bývalém poštovním
úřadníku vlaském, jenž před tím potrestán byl pro
krádež.
Ke konci srpna byly padělky vyhotoveny a Fe-
liciolli obdržel od Campara v jednom z florentinských
hotelů za 3500 lir falešných bankovek, které pak
přispěním kteréhosi číšníka v Janově přivedl do oběhu.
Na to vrátil se Feliciolli do Florencie, kdež tento-
kráte obdržel za 500.000 padělaných bankovek s pří-
kazem, aby je v Argeutině hleděl odbýti. Tam přibyl
19. října t. r.
Papír k vyhotovování pravých argentinských
bankovek dodáván byl dosud jednou z největších to-
váren, náležejících italskému poslanci Milanimu. To-
várník se svého času vládě argentinské zavázal, že
papír toho druhu jiným podnikatelům dodávati ne-
bude. Nicméně však se objevilo, že padělky bankovek
pořízeny byly z téhož papíru, jako bankovky pravé
i vypravuje se, že padělatelé nabyli asi papíru onoho
prostřednictvím kteréhosi zřízence Milaniova . .
Feliciolli pro případ, že by došlo ku prohlídce
jeho bytu v Buenos Ayres, zakopal za 49.000 faleš-
ných bankovek v pozemku, za branou ladem ležícím.
Přes to, že se o zakopaných padělkách ani nezmí-
nil, našla je policie a sebrala jako »corpora delicti«.
Kromě toho zabaveno u něho celé množství poštov
ních poukázek, znějících celkem na sumu 10.000
franků a opatřených adresou jeho společníka Cam
para.
Kromě toho vyšlo na jevo ze dvou u Feliciolla
nalezených dopisů Camparových, že padělatelé zho
tovovali také argentinské padesátibankovky. Banda
má prý společníky v Marseillu, Bordeauxu, Vigu,
Barceloně a jiných přístavních městech, jež bylas
Argentinci v obchodních stycích. A tak slibuje býti
objevený zločin jednou ze světových sensací.
Feliciollový
Milani
Milaniův
Cam para
Janov
Florencie
Buenos Ayres
Marseille
Bordeaux
Vigo
Barcelona
4
article
= Stávka studentů athénské polytechniky. Ře-
cké školství ociťuje se na tak mizerném stupni, že
komu jen možno, posílá děti do soukromých ústavů
Z té příčiny povstalo pod různými jmény množství
privátních učilišť. Státní polytechnika athénská, kte-
rou možno přirovnati asi s naší řemeslnickou školou.
jest ústavem, který nevyhovuje v žádné příčině po-
žadavkům vyšší školy. Proto s ní vážně konkuruje
tak zvaná akademie, založená drem. Rhusopullem,
jenž studoval mnoho let v Německu. Akademie do-
sáhla tolik úspěchů, že ji ministerstvo uznalo za
vyšší školu. Tím se považují studenti a professoři
tak zvané polytechniky ohroženými i začali stávku
s demonstracemi. K nim se připojili studenti univer-
sity a záležitost nabyla bouřlivých rozměrů, že se
asi neskončí bez krvavých demonstrací, neodvolá-li
ministerstvo dotyčný dekret i místokrálem podepsaný
Již třetí den ani studenti, ani professoři nedocházejí
do polytechniky i vyslali deputaci k ministerskému
předsedovi a ke korunnímu princi. Totéž však pod-
nikli studenti akademie, prohlásivše, že se tam více
naučí, než na polytechnice. Tu třeba poznamenati,
že v akademii vyučují professoři university a poly-
techniky, neboť jejich platy jsou tak bídné, že jsou
nuceni vydělávati si různým způsobem, jak to jest
obyčej takřka u všech místních státních zřízencůa
i důstojníků.
Rhusopull
Německo
5
article
= Poslanec unesl učitelku. Unosy žen z lásky
nebo z pomatenosti smyslů stávají se i v civiliso-
vané Evropě, ale dějí-li se z politických příčin, jsou
zvláštností Řecka, jež jest ze mnohých příčin pozoru-
hodná a pro panující poměry charakteristická. Oby-
vatelé vesuice Duky hlasovali při posledních volbách
pro soka nynějšího poslance Krekukiota. Aby se na
nich pomstil, bránil se dlouhý čas, by jim minister-
stvo nedalo učitelku, až konečně nemohl tomu za-
brániti a úřady jmenovaly učitelkou slečnu Charkleu
Sontorineu. Rozčilen a popuzen předsevzal si horko-
krevný muž zabrániti, by učitelka nemohla nastoupit
místa. K účelu tomu, když jela do Duky, zajal ji a unesl
do jiné vesnice, kde ji dosud drží. Vesničané vypra-
vili deputaci do Pyrha k prefektovi, by vymohl pro-
puštění učitelky na svobodu, ale dosud nebylo ni-
čeho pořízeno. Prefekt se obává, že by se znepřátelil
s poslancem a ministerstvo nechce jej ztratiti, pro-
tože většina ve sněmu jest velmi slabá. Nepřekva-
pilo by pranic, kdyby vesnice zůstala letos bez uči-
telky. Podobné nešvary tropí se v jiných osadácha
řecké školství stojí proto z mnohých příčin na niž-
ším stupni než turecké.
Duka
Krekukiota
Charkleu Sontorineu
Evropa
Řecko
Ob
6
article
Zemřeli v Praze
Zemřeli v Praze
Dne 6. prosince: Pokorná Albína, dcera děl-
níka, 3 měsíce, čp. 37—I. Steklá Marie, manželka
zámečnického mistra, 46 roků, čp. 310—I. Laudová
I Steklá
Marie
I Laudová
Praha
Pokorná Albín
7
article
Helena, manželka plavce, 44 roky, čp. 400—II. Ro-
kyta Jan, maj. knihtiskárny, 62 roky, čp. 41—II. Malý
Josef, pekařský pomocník, 49 roků, čp. 393—III. Poh-
lová Anna, manželka podomního obchodníka, 25 roků,
čp. 190—V. Topinka Jan, syn zřízence elektr. drah, 2
roky, 450—VIII. — V nemocnici Alžbětinek:
Strohfuszová Karolina, vdova po mlynáři, 75 roků. —
V nemocnici Milosrdných bratří: Filinger
Antonín, dělník, 69 roků. — V nemocnici Miio-
srdných sester: Šafránková Josefa, manželka
zedníka, 27 roků. Ševčíková Kateřina, vdova po obec.
tajemníku, 52 roky. Valla Josef, býv. číšník, 68 reků.
Větrovcová Marie, vdova po truhláři, 50 r. — V c. k.
všeobecné nemocnici: Čuřík Josef, dělník,
49 roků. Laudatová Anna, manželka rukavičkáře, 38
roků.
Dne 7. prosince 1905: Diamantová Elsa,
soukromnice, 20 roků, 868—II. Tůma Bohdan, sou-
kromník, 48 roků, 1771—II. Vlček Jaroslav, syn děl-
nice, 5 ned., 22—V. Černý Josef, syn truhláře 1/4 hod.,
74—V. Bedrnova Zdeňka, dcera zřízence elektr. drá-
hy, 1/2 roku, 239—VIII. — U Milosrdných bra-
tří: Kudrna Josef, bednář, 60 roků. — U Mil o-
srdných sester: Finke Fidelio Josef, soukrom-
ník, 73 roky. Steklý František, dělník, 66 roků. —
Ve všeobecné nemocnici: Feldscharek Josef,
officiál v. v., 74 roky. Kreles Antonín, krejčí, 24 roky.
Helena
Jan
Josef
V Topinka
Ševčíková
Kateřina
Větrovcová
Marie
Tůma
Jaroslav
V Bedrnův
Zdeňka
Steklá
Antonín
Anno
Alžbětinka
Miio
Šafránková Josef
Vallo Josef
Laudatová Anno
Strohfuszová Karolina
Filinger Antonín
Čuřík Josef
Kudrna Josef
Finke Fidelio Josef
Feldscharek Josef
8
article
Thessařová Julie, 68 roků. Ševcova Marie, číšnice,
17 roků. Vošoustova Růžena, dcera dělnice, 1 rok.
Dne 8. prosince 1905: Lemlainova Ludmila,
dcera služky, 2 dni, 752—I. Ronsburgerova Pavlína,
dcera účetního, 1 rok, 1362—II. Skrbková Alžběta,
manželka poštov. konduktora, 71 rok, 516—II. Ve-
selá Josefina, vdova po kotláři, 63 roky, 355—II. Pe-
kova Marie, dcera tesaře, 21/4 roku, 577—III. Císa-
řovský Karel, syn řezníka, 8 měs., 140—VI. Pechlá-
tová Anna, vdova, 91 rok, 769—VIII. — U Alžběti-
nek: Čubová Františka, vdova po obchodníku, 86 r.
— U Milosrdných sester: Mitterwaldová
Františka, vdova po tkalci, 63 roky. — Ve vše-
obecné nemocnici: Boháč Václav, dělník, 38
roků. Maschke Josef, nádenník, 65 roků. Pallek Fran-
tišek, úřadník, 53 roky. Sahulová Božena, manželka
zámečníka, 32 roky. Wacherlohn František, typograf,
39 roků.
Ševcův
Marie
Vošoustův
Růžena
Pavlín
Karel
Josef
Pallek Fran
Sahulová
Božena
František
Thessařová Julie
Lemlainov Ludmila
Skrbková Alžběta
U Alžběť
Čubová František
Mitterwaldová František
Boháč Václav
9
article
Prosba k lidumilům.
Prosba k lidumilům.
V blížící se vánoční době obracíme se tuto
s vroucí prosbou k celé české veřejnosti, aby rozpo-
mněla se na chudé české děti sebe nepatrnějším dár-
kem a přispěla k zmírnění tuhého zápasu životního
lidu hornického nejen o denní chléb, ale i o mravní
přesvědčení své v příboji germánkému.
Dítě sebe chudšího otce těší se v době vánoční
na nadílku.
Nač těšiti se má dítě utlačeného uhlokopa, který
jedva nejnutnější potřeby životní namáhavon a ne-
bezpečnou prací získává a dětem svým ani potřeb-
ného oděvu často opatřiti nemůže. Co strádání a
bídy vložil osud dětem takovým do vínku již od ko-
lébky. Přispějte, prosíme, ke zmírnění těžké sudby
životní dítek našich. Za nezištnou pomoc skládá
vroucí díky, místní odbor »Ústřední matice školské-
v Nýřanech.
V Nýřanech, dne 11. prosince 1905.
Nýřany
10
article
Je velice laskava, když se seznámí... Řício
ní, že je nadutá, mohlo by se stejným právem, jakoby
chtěl někdo tvrditi o vás, pane Petře, že jste pyšný
proto, že jste zamlklý a že nosíte hlavu přímo . ..
Z výklenku okenního, kam se byla usadila paní Flo-
rentová s kupou prádla k zašívání, ozvalo se trochu zlo-
myslně:
— Což by byla ta žaloba tak docela neoprávněna?
Antonín sevřel rty, aby zakryl úsměv, V černých
očích Petrových mihl se blesk, ale hned se v nich zase
uhostil klid. Célina šla kolem něho a pohladila ho po vla-
sech, jako na útěchu.
Baptist byl u velikých rozpacích nad nepříznivým
obratem rozmluvy, viděl, že musí rychle odejíti, nechce-li
zabřednouti ještě hlouběji a zvedl se k odchodu.
— Ale, pane Petře, slovo nebéřete zpět, že? pta
se nepokojně.
— Co tě napadá, spolehni na mne! řekl poručík
zvedaje se rovněž, aby vyprovodil svého přítele.
Na prahu domovním vyměnili si upřímný stisk ruky
— Jsem tolik rád! opakoval ještě Baptist; uvidíte
pane Petře, že toho litovati nebudete !
— O tom jsem přesvědčen, řekl mladý muž s úsmě
vem, kterým zakrýval svoji pochybnost.
Baptist propletl se svižně mezi vozy přejíždějícím
po cestě mezi mlýnem a obytným stavením a brzy zmize
Petrovi s očí; tento sedl si na lavičku pod oknem otcový
kanceláře a zapálil si cigaretu. Díval se roztržitě na usta-
vičné odjíždění a přijíždění povozů.
Proti němu týčila se čtyřhranná budova mlýnská
s četnými okny, která mu připomínala kasárny.
Petr
Flo
Antonín
Petrův
Céline
Petro
11
article
když přišla paní Florentová navštíviti kojnou svého Petra,
byl zvyklý pohlížeti k celé rodině s velikou úctou.
Vážil si všech členů rodiny Florentových neoby-
čejně: otce, pro jeho známou dobrotu a přísnost; matky,
které se kdysi bával a před kterou ještě nyní byl všecek
rozpačit; toho hezkého hocha Antonína, zuřivého cyklisty;
Céliny, té roztomilé, šestnáctileté dívenky; a nade všecky
ovšem Petra, toho krásného vojáka, svého soukojence . ..
Véděl sice, že mají také své slabosti, ale to nic neubí-
ralo jeho úctě, on považoval to za věc samozřejmou a
Florentové přes to byli pro něho zvláštními bytostmi.
Ještě jsi nám nepověděl, kdo bude kmotrou
tázala se Célina zvědavě.
— , což kmotra, odpověděl Baptist sebevědomě
spokojeně .. . Ta bude dělati kmotrovi čest! . . . Slečna,
opravdová slečna, pane Petře! . . . Můžete si myslit, že
bych se neodvážil vás o kmotrovství prosit, kdybych ne-
měl pro vás spolukmotru vás hodnou.
— Opravdová slečna ? řekla Célina živě; to jistě
bude neť slečny Jaffrovy, sázím se! ...
— Skutečně! Slečna Alice bude kmotrou ! prohlásil
vítězně sedlák. To budete rád doprovázeti takovou hezkou
slečnu, co, pane Petře?
Mladý muž nespěchal s odpovědí a oklepával popel
s cigaretv.
— Nechci tě zarmoutit, příteli, ale nadšením mne
to zrovna neplní. Prostá venkovanka by mi byla milejší,
s tou bych se bez rozpaků a vesele pobavil . . . Ta slečna
Alice, kterou jsem neviděl již mnoho let, až zase onehdy
v neděli na mši, připadala mi upjatá jako španělská ko-
runní princezna.
„v Bllém Mllýně-.
Petro
Florentův
Antonín
Céline
Florent
Baptist
Petr
Jaffrův
Alica
Bllý Mllýn