Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 335. ze dne 5. prosince 1905.

Různé zprávy Moderní romantika. »Umění únosu« vyšinulo se za dnešních dnů ve Francii na špici dokonalosti. Dosti možno, že bude za krátko slouti krásným uměním . . . Přes to vše romantický nátěr, kterýž úkony horkokrevných milenců v unášení lásek kdysi provázel, jest už více méně setřen, protože se pokrokem doby stále sahá k mo- dernějším prostředkům. Jenom láska hraje dosud v srdcích mladých Francouzek a Francouzů bývalou roli; prostředky k její výhradnému opanování se dávno zaměnily. Jiná doba, jiní lidé. Ohnivá krev Románů svádí k násilnému odvá- dění milenek, ale pohrdá již pořádáním nočních vý- padů, zápasem vražedných zbraní nebo obtížnou jízdou dvou lidí na hřbetě jednoho koně. Za dnešních dob posadí se prchající milenci prostě do pohodlného automobilu a jsou za dolya horami, když ještě tatínek s matinkou doma za to mají, že dceruška baví se ve svém pokojíku vyší- váním střevíčků. Před nedávnem objevil se v Paříži mladý muž s automobilem před domem, ve kterém bydleli rodi- čové dámy, do níž se jinoch šíleně zamiloval. Byl přestrojen za chaffeura, oblékl na sebe dlouhý plášť, nasadil si na nos nemotorné brejle . .. Ve voze seděl přítel mladého muže a zároveň dobrý známý slečniných rodičů. Dívka vhoupla se lehkým krůčkem a s nevinně sklopenýma očkama do auto- mobilu, aby se svolením drahých rodičů podnikla v průvodu jejich přítele vyjížďku do okolí Paříže.

Když společnost přibyla do Versaillu, oznamoval přítel rodiny dámé, že dá zastaviti, aby prý si opa- třil pohlednice, na kterých by sdělil rád pozdravy s celou řadou přátel. A když se za chvíli na to z krámu vrátil, byl automobil ten tam a co se na historce nejlépe vyjímalo, že pán o útěku, milenci dovedně smluveném, neměl ani nejmenšího tu šení. Za nedlouho po této zajímavé episodě byl ote unesené dcery s novopečeným panem zetěm již do té míry zpřátelen, že mladý manžel, jejž do posledn chvíle humor neopustil, předložil starému pánu za- jímavý účet-: 1. poplatek za vypůjčení automobilu na čtyři dny . . . . . . . . . . . K 400.— 2. za dva přejeté honící psy zaplaceno . . 1000.— . 200.— 3. bolestné zmrzačenému ponocnému 4. pohlednice známým a přátelům . . . . 40.— 5. zásoby kolínské vodičky pro drahou Zu- 100.— zanku, protože nesnesla zápach benzinu činí celkem . . . K 1740.— NB. Protože jsem se oženil, povoluji vám, drahý otče, 10proc. srážky . .. Většina francouzských děvčat dává se i za dneš ních časů na vychování do klášterů. Než i tam do byla si láska přístupu a únosy z klášterních zdí pře staly už také býti novotou. Snad by situaci dnešních poměrů svědčilo něce z brusu nového. Zvláště až také odkvete půvat automobilů. Což pak kdyby geniální pan Santos Du mont přišel na myšlenku, aby se výhradně k uná šení lásek přece jednou využitkovati dal systém řidi telných balonů?

V úterý 5. prosince.

Král. české zem. divadlo v Praze Národní divadlo. 61. hra v předpl (1. čtvrtka.) Eugenij Oněgin. Opera o třech dějstvích. Složil Petr lijič Čajkovský S textem dle básně Puškinovy, překladem Marie ČervinkovéRiegrovy. Dirigent Frant. Picka. Režisér Adolf Krössing

K zábavám mikulášským jako nejvhodnější a také nejvitanějš překvapení každé dámě

doporučujeme krásný, bohatě illustrovaný, vkusně upravenýa vázaný

Bohuslav Boček, výrobce ostruněných hudebních nástrojů, Praha- Smíchov, Palackého tř. č. 29 n. , oznamuje svůj nově zavedený atelier a sklad s hu- debními nástroji vlastní výroby. Velmi dobré struny jakož i součásti k vešk. nástrojům vždy na sk ladé Opravy housli, jakož i jiných nástrojů provádím mistrně a levně 1869

Blkorestalrant. Merku v Praze, na Starém městě, v Mikulá šské třídě, vyznamenává se zvláště toho času v Praze exkvisitní kuchyní, nejlepšími druhy dobře pěstěných piv, přírodním vínem atd.; tamtéž jsou různé menší i vétší místnosti k pořádání zábav, přátelských ve- čírků, hostin svatebních, banketů a pod., vše úpravou a dovedností, v cenách velmi levných, jak již všeobec né známo. — S úctou dokonalou

V. Vocel restauratér.

2436 Přímo z Harcu velejemne harcké zpěvné

KANÁRY

Pozor podnikatelé s dřívím!

Dražba

pil dřevní a továrny.

Dle usnesení okresního soudu v Kostelci nad 385/5 Orlicí ze dne 27. října 1905 č. E prodávati se bude u uvedeného soudu dne 13. prosince 1905 přesně v 9 hodin ráno v nucené dražbě továrna č. 110 v Malé Čermé, kteráž náležela dříve chvalné známé firmě J. Hloušek a syn v Malé Čermé. S podnikem prodají se pily, vláknovka, strojírna, přádelna a oby- delní dům se zahradou. Podnik leží na Tiché Orlici, má velký vlastní splav, velké vodní kolo a stálou celo- roční vodní sílu, hodíci se pro kterýkoliv průmyslový podnik. Stanice Čermá—Jelení v místě a realita sama nachází se v hojné zalesněné krajině. Cena vyvolací, pod kterouž podnik s příslušenstvím se neprodá, obnáší 69.822 K 35 hal. Vadium, 10 procent odhadní ceny, obnášející 104.672 K 43 hal. Podmínky dražební na- hlédnouti lze u lokres. soudu v Kostelci n. Orlicí. Bližsí dotazy do administrace tohoto listu pod šifrou „A. Z. 25821

Přikývl v odpověd a ona se zadívala na ostrova chápala, proč nezastavil dříve; nic, co přešli, nebylo tak milé jako toto místo. Zde bylo volno na cestě i jeli vedle sebe; a vedle sebe vjeli do brodu, ženouce před sebou soumary, až přišli na chráněné místečko a on jí pomohl s koně, tam, kde leželo hebké jehličí. Cítili jeden druhého, jak se chvějí a ona stála chvili, skrývajíc hlavu na jeho prsou. Potom se rozhlédla po stromech a březích a plynoucím proudu a on ji slyšel zašeptati, jak je tu krásně. »Jsem rád,« řekl, drže ji posud. »Je to tak, jak jsem snil, že se to stane. Jenom že je to krásnější než mé sny.« A když se k němu mlčky přitulila, dokončil, »chtíval jsem, abychom zde uviděli náš prvý západ slunce a naše prvé svítání.« Chtěla mu pomáhati sníti náklady s koní, připravo- vati spolu s ním ležení, míti podíl na rozdělání ohně a vaření. Žádala, aby si vzpomněl, co jí sliboval, že ji naučí dělat kličky a utahovat balící a skřížené provazy na nákladních sedlech a jak se připevňuje stan. Proč by teď nemohla býti prvá hodina? Ale on jí řekl, to že se splní později. Dnes večer obstará vše sám. A poslal ji pryč, až by byl tábor pro ně připraven. Zval ji, aby si prohlédla ostrov nebo vzala svého koně a přejela s niím na pastviště, odkud uvidí vůkolní kopce a jaké kolo vzdálenosti ujeli. »Celý svět jest daleko odsud,« řekl. I poslechla ho a odešla bloudit po této jejich skrýši; a řekl jí, aby se nevracela, dokud ji nezavolá.

Potom hned, jak odešla, dal se do práce. Zava- zadla a sedla sňata s koní, kteréž pustil na pastvu před ostrovem. Nejprve rozbalil stan. Již dávno viděl v duchu, svlékl svůj vlastní oděv a výskaje, vyskočil nahý na koně a s provazem místo uzdy přebrodil s ním na slíbenou pastvu. Zde přestalo na chvíli příkré stoupání hor, byl tu rovný palouk, zelený hustou travou. Když dojel sem na svém koni, seskočil s něho a udeřiv ho plochou rukou, až to ostře mlasklo v tichu, nechal koně odeválat a skotačit v noční svobodě. A když se zvíře válelo v trávě, válíval se jeho pán často také a natáhnuv se, chytil se oběma rukama za trávu a protahoval své tělo, vzpružuje své svaly po dlouhé jízdě. Na to vklouzl do proudu pod svým rybářským stanovištěm, kde bylo dosti hluboko pro plování a pře- ploval zpět na ostrov a obléknuv se opět, sestavil si prut a počal jej vrhati. Když nastala tma, ležíval podřimuje, s hlavou na sedle, pozoroval, jak oheň dohoříval, a spá- nek se blížil za šumění vody s obou stran.

Tolikeré návštěvy vykonal na tomto ostrově a po- čítal tolik hodin ztrávených v zadumání do jeho pohád- kové rozkoše, že mu to místečko připadalo jako jeho vlastní. Nepatřilo nikomu, neboť bylo hluboko v nestře- žené, panenské pustině; ani zde nikdy netábořil se žád- ným jiným mužem, ani nesdilel s nikým intimní rozkoš, již mu to místo působilo. Proto si představoval po týdny, že ji sem dovede po jejich svatbě a to týž den a ukáže jí a bude s ní sdíleti své smrčiny a svůj rybářský skalní útes. Vyzve ji, aby čichala prvý, pravý horský dech, bude s ní pozorovati dohořívání ohně a s ní bude naslou- chati vodě, proudící kolem ostrova. Až do tohoto svatebního plánu ho ani ve snu ne- napadlo, jak hlubokou moc má na něho tento ostrov. Věděl, že sem rád chodiva a chodívá sám; ale měl tak málo ve zvyku zkoumati sebe, svou mysl neb své city „Vhgiňan“