V Praze, v sobotu une 2. prosínce.

K čislu 332.

NARU

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Volební reforma v panské sněmovně. Z Vídně, 2. prosince. Dnešek náležeti bude celý sněmovně panské. Tam bude rozpravao rovném právu volebním. Dodejme, rozprava ne- jen veliká, ale zajímavá. Netoliko proto, že pro- mluví zástupcové všech stran, ale že baron Gautsch chce se pronésti o svých zámyslech po třetí. Možná, že řada řečníků, kterou jsme sdě- lili v listě ranním, bude ještě prodloužena. Praví se, že za konservativní šlechtu německou promluví také bývalý ministr justice a bývalý předseda správního soudu hr. Bedři ch Schönborn. Pokud jde o Poláky, zdá se, že není ještě dohodnuto, kdo z nich ujme se slova, zda bývalý ministr a guvernér rak- uherské banky dr. Biliňski, či bývalý mi- nistr vyučování Madejski, anebo bývalý mi- nistr haličský hrabě Pininski. Možná však, že promluví dva z nich. Vyznáváme, že jsme nejzvědavější na řeč pana dra. Mattuše. V kole polském chtějí dnes skončiti dlou- hou debatu, věnovanou volební reformě. Rozkol jest dosud nepřeklenut, myslí se však, že bude trhlina, která jest na jedné straně mezi skupi- nou velkostatkářskou a krakovskou, na druhé straně mezi demokratickou a lidovou, zalepena nějakou všední resolucí, v jejichžto výrobě má kolo polské praxi a tradici. Ve včerejší schůzi kola polského prohlásil dr. Pientak, že na svém místě nyní setrvati pokládá svojí povin- ností. Z toho je vidno, že tento zástupce kol polského v kabinetě byl již na odchodu. V jeho zájmu a z upřímných sympatií k němu byl bychom mu přáli, kdyby byl odešel. Byl by padl na květnatou louku, podruhé padne do buhna »Arbeiterzeitung« hartusí prudce na hraběte Dzieduszyckéh o pro jeho

výrok, učiněný v kole polském, že krvavosti v Praze a ve Vídni za příčinou demon- strací pro volební opravu a tyto demonstrace samy byly aranžovány vládou a vyzývá předsedu kola polského, by toto své smělé tvrzení odů- vodnil a zodpovidal. Tentýž list apostrofuje panskou sněmovnu Praví, že páni senátoři musí býti pamětlivi, že veškerý dělný lid v Rakousku bude poslou- chati slova jejich a že promluvena budou v atmosféře vážné, které vyhověti musí také člověk, jenž nemá žádných ohled ů. Pánové se- nátoři nechť mají respekt před bojem o rovnost volební a nechť mají srdce pro lid a trochu kuráže. Porušení immunity poslanecké. Ze Záhřeba, 2. prosince. Velikou sensac způsobilo včera ve sněmovně sdělení, že státní zastupitelstvo žaluje poslance Vinkoviče, Harambašiče a Tuškana pro zločin urážky veličenstva, které se dopustili prý vý- roky, jež učinili ve včerejší sněmovně. Přípis státního zastupitelstva byl přikázán výboru immunitnímu. Když byl čten, volal poslanee Harambašič: »Ještě nás oběsí!«

Uherská krise. Z Vídně, 2. prosince. »Fremdenblattue se oznamuje z Pešti: Baron Fejérváry vrátiv se z Vídně, prohlásil určitě, že de- missi nepodal. Čelný člen kabinetu dal ujištění, že situace jeho jest nezměněnou a že kabinet pokračovati bude v uplatňování programu svého. Z dobře zpraveného pramene se ubezpečuje, že ve Vídni usneseno bylo, rozpustiti říšský sněm uherský a že jest pochybno, zdali se 19. prosince vůbec ještě sejde. Ovšem jest prý ještě spor o to, nemá-li se napřed parlament odročiti a potom teprve rozpustiti.

Číslo v Praze za 2 a na venkově za 3h Předplacení a inseráfy přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Z Košice, 1. prosince. (C.-B.) Ministr vnitra anulloval opětně usnesení města ve příčině daní a nováčků. Purkmistr Münster poukázal městské úřadníky, aby dobrovolně splacené daně přijímali a dobrovolně se hlásícím nováčkům vstupní certifikáty vydávali. Z Pešti, 1. prosince. (C.-B.) Jak oznamuje jistá místní korrespondence, odmítl správ. soud stížnosti četných komitátů na výnosy mi- nistra vnitra s poznámkou, že dle zákona pří- sluší právo rozsuzování sporů mezi komitátya ministrem vnitra výhradně sněmovně poslanecké. Z Pešti, 1. prosince. (C.-B.) »Uherská telegr. korresp. kanc.« oznamuje: V různých listech byly o politické situaci rozšiřo- vány všeliké bezpodstatné pověsti. Některé listy psaly, že panovník vydá manifest, jehož text byl ministrem spravedlnosti Lanyem donesen na nádraží předsedovi ministerstva Fejérvá- rovi před jeho odjezdem. Na této zprávě jest jen tolik pravdy, že ministr Lanyi s předse- dou ministerstva před jeho odjezdem na nádraží skutečně mluvil. Vše ostatní jest prostým vý- myslem. O žádném manifestu není prý řeči. Stejně bezdůvodným výmyslem prý jest, že se vyskytly spory názorů mezi jednotlivými členy kabinetu.

Události ruské. Císař německý pro ústavu v Rusku. Z Londýna, 1. prosince. (Pův. zpr. »N. L.«) Berlínský zpravodaj »Standardu« sděluje, že císař německý radil v Börkö caru, aby udělil říši ústavu. Tím jsou prý vyvráceny zprávy, jako by mu byl domlouval k reakci. Naděje Vittovy. Z Berlína, 2. prosince. Z Petrohradu se sděluje: »Vitte doufá, že koncem roku situace v Rusku podstatně se zlepší. Kabinet jest odhodlán, zákon, který bude za nedlouho vydán,

FEUILLETON. Čerstvá okurka. A. M. Pazuchin.

Úřadník Aleksěj Lukič Blankin se právě vrátil ze služby. Chvatně vysvlékl svrchník. vlastnoručně jej pověsil v předsíni na hřebík s chutí vdýchl do sebe vzduch naplněný vůn z kuchyně. „Oběd už je hotov?“ otázal se ženy, která šila cosi v pokoji a při vstupu mužově odložila „Hotov... Prostírat, či co?“

„Prostírej, Fisočko, prostírej, mám ukrutný hladí „Tys vždycky jako hladový vlk,“ prohodila „Hm, vlk!... A víš-li, že jsem dnes vy pravil dvacet čísel!? Ovšem to je vedlejší, ale pozvi k nám sestru a rozkaž Martě, ať pozve scusedku: mám novinku, kapitální novinku!“ „Vojna?“ s živým zájmem tázala se žena. „Jaká pak vojna! Co je nám do vojny — hlouposti, nejsme vojáky... To je tak řečeno gastronomická novinka . ..“ „Gastronomická? Hvězda s ocasem se ob jevila či co?“ „Ty bys tomu dala! To by byla a stro no- mická, ale já pravím gastronomická, to se týče jídla, něco k snědku, totiž . ..“ Aleksěj Lukič sáhl do zadní kapsy a vytáhl čerstvou okurku. „Co je to?“ vítězoslavně ukázal okurku. „To je samec, co? Teď se vypije stopečka vodky a zakousne se čerstvou okurkou, potvůrka! Che, che, che!“ „Tys bláhovec, Aleksěji, nač to,“ promluvila žena. „Do dvacátého ještě je bůh ví jak dlouho, v domě není groše a on si koupí čerstvou okurku! Co's dal?“ „Che, che, che!“ příjemně se zasmál Aleksěj Lukič. „Patnáct jsem dal, ale svých

vlastních... Včera do služby pěšky, dnes zase pěšky, to je hospodaření, co? Pozvi sestrua sousedku — ať je pohostím. Žena šla. Ctižádostivá úřadníkova žena v duši byla ráda nákupu mužově, neboť už dávno toužila po tom „utřít nos“ sousedce, která ji „zabila“ tím, že o Velikonocích upekla mazance s čokoládou a chlubila se jím po celý týden, přivádějíc tím paní Blomkinovou do vzteku. Teď jí to chtěla oplatit. Pozvala ji pod záminkou, že jí ukáže nový střih a mimochodem jí nabízela stopečku vodky Sousedka, vdova po plukovním písaři Christodula Ermilovna Rydajlova, se zdráhala pít, předstírajíc „Snídala jsem už dnes mozeček, nemám chuti... „Jedna stopečka neuškodí“ — řekla Blan kinová. „Jednu třebas... Na zákusek by .. . něc lehčího . ..“ „Hovězinu možno...“ nabídla hospodyně chtějíc vítězství effektně zakončiti. „Ach, nikoli, dušinko, nemohu! „Och, ty mizero!“ pomyslila si Blankinová „Doma jsi mívala shnilé brambory a tudy!“ „Máme pečeni se zemáky?“ „Nesnesu pečeně, pomyslete sil“ „Nu, okurku . ..

„Ach, solené okurky ty já rozhodně ne snesu... Leč by tak čerstvou okurku ...“ „Nabídnu vám čerstvou . ,. Christodula Ermilovna naostřila uši. „Čerstvou?... Totiž letošní?“ otázalas vdova. „Nu, ano... Můj můž tuze rád čerstvé okur- ky, tak jsem kázala přinést... Nejsou špatny, ale ještě drahé: deset za půl druhého ruble. .. Vdova byla usazena. Neočekávala, že čoko- ládový mazanec bude tak ... překonán. Chlubila se čerstvými okurkami v máji a tu ... „Dovolte, vypiju stopečku,“ stlumeným hla- sem pravila a dala se směrem do sousedního po- koje, kde byl pokryt stůl, Tam švakrová Blankinova už byla postrou- hala okurku na tenké lístečky a položila tyto na Blankin nalil stopečku a s vlčím apetitem ji vypil. Sousedka také vypila. „U našeho adjutanta jídali jsme okurky už na začátku února,“ sdělovala sousedka, napichu- jíc na vidličku lístek okurky. „Já jedla u našeho otce protopopa již v led- nu okurku,“ vykládala hostitelka. „Ach, dušinko, v lednu ještě nebývá okurek!“ „Jak pak nebývá? Na své vlastní oči jsem je viděla, totiž jedla . ..“ „Ach, to se mýlíte.

„Já?... Jak bych se mohla mýlit, když jsem je sama jedla.) „To asi nebude... Náš adjutant byl jemný labužník, a ten v lednu ještě okurek nejídal.“ „Ale protopop jídal .. „Ach, dušinko, darmo se přete se mnou, ne- mám menší vzdělání než vy a znám světské zvyky . ..“ „No, dovolte!“ skočila jí hostitelka do řeči. „Chcete-li vědět, já vím ne méně než vy . .. „A já se nemám urazit? Bývala jsem u paní plukovníkové prvním hostem a ne takové hlou- posti — okurky, ustřice jsem jídala!“ „Nevídáno, ustřice! U protopopa skoro každý den jsme mívali smažené ustřice.“ „Jak?... Cha, cha, cha!... smažené ustřice. Cha, cha!. .. „Ty se, maminko, jedí syrové, jak pak to můžeš nevědět, hanba!“ promluvil do toho roze- zlený manžel. Vdova se smála dále. Hostitelka se červe- nala, bledla, kroutila se až konečně uchvátila se stolu sklenici s hořčicí a hodila ji na chechiající se sousedku. „Tu máš ustřice, rezavá cuchno!“ vykřikla. A tak skončila hostina jejím vítězstvím. Přel. J. Kojecký.