Románová příloha

„Národních Listů“ k číslu 329. ze dne 29. listopadu 1905.

Různé zprávy.

Poklady korunovaných. V Londýně prodány byly těchto dnů skvosty krále Ludvíka havorského veřejnou dražbou. Král požíval pověsti báruživého sběratele drahokamů. Poci ťoval se spokojeným, jen když okolí jeho zářilo v záplavě jasu, vyšlehávajícího z broušených nerostů, za něž vydal obrovské sumy peněz. Diamantové knoflíky. jež král nosíval toliko při slavnostních příležitostech. stály 25 millionů franků. Jenom za rok 1865 věnoval na zakoupení drahokamů sumu 2,400.000 marek. Z předmětů těch obnášela cena dvou knoflíků 67. 000 marek. Sbírka jiných 75 diamantů representovala obnos 580.000 marek. Za titěrné knoflíky, jež si přišíti dal k sametové vestě, zaplatil král 800.000 marek. V roce před svou smrtí zakoupil král 354 kno- flíků, z nichž 162 sestávaly z pěti velkých diamantů, každý pak z ostatních 192 tvořil samostatný dra- hokam. V pracovně měl král Ludvík dvě mohutné skříně z růžového dřeva. Vnitřek skříní sestával z oddílů,v nichž byly skvosty chovány. Velmi často prohlížel král své sbírky drahokamů, jež stále doplňovala snad nikdy neomeškal příležitosti ke kupování no- vých exemplářů, ať už se vyskytly v kterémkoli díle světa. Jedním z nejcennějších skvostů králových byla také »koruna agripinská«, sepjatá osmi širokými pásy velkých brillantů. Přes to vše onen oslňující skvost přece jen se nevyrovnal drahocenností čarokrásnému náhrdelníku, kterýž náležel indickému knížeti Goe- kvaru z Boroddy. Náhrdelník pořízen jest z pěti řad velkolepých brillantů, každá řada čítá po stu draho- kamů a každý brillant jest o velikosti vlaského oře- chu. Drahokamy ony září jako žhavý oheň mezi dvěma řadami smaragdů, majících do sebe rovně cenu obrovskou.

Jiným velkolepým a obdivuhodným skvostem. tvořícím majetek knížete Goekvara, jest kobere 60 čtverečních stop zděli, hustě posetý bílými a ba- revnými perlami, mezi nimiž probleskuje svit dé- mantů. Rovnocenným s tímto šperkem jest sbírka draho- kamů, náležejících ruskému caru a zvaná »mapou Francie.« Sbírku tvoří velký brilliant z Paříže, sma- ragd z Marseillu, opál z Bordeauxu, diamant z L onu a tyrkis z Lille. Každý předmět má cenu as 30.000 rublů. Tato sbírka, jež leskem a jasem barev oslňuje jako polední záře, jest sice jednou z nej- velikolepějších, avšak nikoliv ojedinělou sbírkou ca- rových skvostů v Kremlu uložených a cenu 2400 millionů rublů představujících.

Poklady sultánovy v Cařihradě rovněž tvoří bá- ječné bohatství. Pohovky, kopí, meče, zbraně posá- zeny jsou velkolepými kameny, jichž cenu ani nelz určiti. V komnatách palácových umístěna jest ko- lébka z čistého zlata, posetá prachem rubínů, de- mantů a perlí. A ještě nádhernějšími jsou skvosty, kterýmiž vládne perský šach. Patří mezi ně globus, na němž jednotlivé díly světa vyloženy jsou nejdražšími ka- meny. S největší pečlivostí roztříděno jest tam přes 50.000 drahokamů, čítajících cenu asi 40 millionů K. Skleněná krabička asi 2 stopy zdéli a 11/2 stopy vy- soká vyplněna jest množstvím čarokrásných perel Obsáhlé mísy, jichž obsahem jsou rubíny, démanty a jiné drahokamy, rozestaveny jsou kolem skleněné krabice .. Avšak náruživosti sbírání drahokamů neholduj toliko hlavy korunované, nýbrž i jiní smrtelníci. Hraběnka z Castellane, dceř zesnulého peněž- níka Goulda, jest majitelkou koruny, sestávající z velikolepých smaragdů, rubínů, safírů a démantů. Koruna tato bývala kdysi majetkem španělské krá- lovny Isabelly. Hraběnka Haenkelová nosívá náhrdelník, sestá- vající z perel, jichž cena převyšuje obnos 1 millionu korun

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. Ve středu 29. listopadu. O 3. hod. odpolední. Dceruška hostinského. Záhada. Hra o 2 dějstvích. Francouzsky napsal Paul Hervieu Přeložil Otakar Theer. Režisér Gustav Schmoranz. Ve středu 29. listopadu. 55. hra v předpl (3. čtvrtka.) V studni. Komická opera o jednom dějství. Složil Vil. Blodek S textem od K. Sabiny. Dirigent František Picka Režisér Robert Polák. Sedlák kavalír. Zpěvohra o jednom dějství. Složil P. Mascagni. Text dle Giovana Vergva. Přeložil V. J. Novotný. Dirigent Frant. Picka. Režisér J. Šmaha. Začátek o 7. hod. Koneco 1/210. hod

Biskup jej ihned pokáral pro takovéto řeči o bratřích jeho roucha, třeba že sám nesouhlasil s nimi ani s jejich naukami. »Každý může býti nástrojem Prozřetelnosti,« uzavíral. »Nuž,« řekl Virgiňan, »je-li tomu tak, pak Prozře- telnost užívá nástrojů, jichž bych se nedotekl ani deseti- stopovou tyčí. Teď však, kdybyste vy, pane, byl mnou a ne biskupem, utekl byste před Trampasem?« »To také není zcela poctivé!« prohlásil biskup, usmáv se. »Protože mne žádáte, abych přijal přesvědčení jiného člověka a přece zůstal sám sebou.« »Ano, pane. Žádám. Je tomu tak. Tím se to ne- spraví. Trvám, že my dva se o tom nemůžeme shodnouti.« »Jestliže bible,« řekl biskup, »o níž věříme, že jest slovem božím, jest vám něčím —.« »Je mi něčím, pane. Nalezl jsem v ní skvostné pravdy«. »Nezabiješ,« citoval biskup. »To jest zřejmá«. Teď opět Virgiňan se usmál. »Náramně zřejmé pro mne, pane. Učiňte to zřejmým Trampasovi a nebude za- bíjení. Takhle se nedohodneme«. Ještě jednou citoval biskup vážně: »Má jest msta já oplácím, praví Pán«. »A co jest s těmi nástroji Prozřetelnosti, pane ? Ba, my se takto nedohodneme. Když začnete takto užívati bible, spletu vás náramně rychle, pane.« »Příteli,« nalehal biskup a vložil ve slova svá všecko své dobré, vřelé srdce, »můj dobrý hochu, odejděte pro ten jediný večer. On si to rozmysli.« Virgiňan vrtěl hlavou. »Nemůže změniti slovo, pane. Neb alespoň já musím zůstati, až by to učinil. Vždyť já jsem mu nechal poslední slovo. Měl na vybranou. Mnohý

»Ovšem že!« zvolal hostinský srdečně. »Postaráme se, aby tu věc nechali všichni na pokoji.« Virgiňan se uklonil společnosti a vyšel ven na »Je to strašná hanba,« vzdychl Scipio, »že to nemohl odložit.« Virgiňan kráčel pod širým vzduchem s pomatenými myšlenkami. »Mám dvoje mínění o jedné věci,« řekl si ne- Klevety ho předbíhaly; ale jak šel kolem, ustaly řeči, až přešel. Potom se dívali za ním a řeči jejich se opět hlasitě pozvedly. Tak provázel jeho kroky všady kra- tičký vír mlčení. »Nedělá si z toho mnoho,« řekl jeden, nevyčet nie z Virgiňanovy tváře. »Bude to mrzet jeho děvče,« řekl jiný. »Ta se to nedozví,« řekl třetí, »až to bude od- ulici.

byto.« »On ji to nepoví?« »Já bych nepověděl. To není ženská záležitost.« »Možná, že je tomu tak. Nu, mně by se bylo lépe hodilo, že bych byl nechal Trampasa zemřít dříve.« »A jak by se vám hodilo, kdybyste ho nechal žíti dále?« tázal se člen protivné strany, podezřívaný, že je sám také dobytčím zlodějem. »Mohl bych vám odpověděti, kdybych měl cizí te- lata, jež bych chtěl cejchovati.« To vzbudilo hlasitý smích a mlčení. Takto mluvilo město, vyplňujíc čas do západu slunce. „Virgiňan“ 445 —