ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 bb88d0b0-661e-11dc-be42-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 42, org 7, person 70, work 3
1 masthead
Ročník XXXXl.
2 masthead
V Praze, v sobotu dne 16. listopadu 190t.
Praha
3 masthead
Číslo 316.
4 article
Na rNuut nodpol. Iists o přilohamí (.Nauěný Obzor“ ve utředu a „Literárni Hlidku v pátek) předplání seu Praze v administrani sa měsíe . . . . . . —h na čtvrt lota . . . . s drojí čonáškou na měsíe.. . . 7 k 50h na štvt lela ve niksinálkr 2 K 90 n sa měsíe. Pošteut za měsle . . . . . ke na čtvrt leta sdvojí zíáilkou koi ea miěsle
Praha Literárni Hlidka
5 title
Dnešní číslo pro Prahu Je o 10 stranácb.
Praha
6 article Proč Rusko nezřizuje konsulát v Praze
Proč Rusko nezřizuje konsulát v Praze Ruský vídeňský časopis dra. Verguna »Slov. Věk« přináší v posledním sešitě člá- nek »Kotázce o ruském konsulátě v Praze«, jehož z několika příčin nutno blíže si povšimnouti. Dříve však, než k obsahu článku onoho přihlédneme, nutno stručně přehlédnouti do- savadní vývoj této otázky, než se ocitla v ny- nějším »mrtvém bodě«, na němž již asi ode dvou let nepovšimnuta odpočívá. Jak známo, čítá Praha od let již pě konsulátů a siče: anglický, francouzský, ně- mecký a švýcarský ze států evropských a pak konsulát Spojených států severoameri- ckých. Skutečnost tato sama o sobě jest důkazem, jak důležité hospodářské středisko tvoří Praha, i kdyby nebylo dalšího světo- známého fakta, že království české jestv každé příčině vynikající výrobní a obchodní území a tudíž hospodářský význam jeho peč- livé pozornosti vyžaduje na všech státech, dbalých o rozvoj hospodářských zájmů vlast- ních, jež v Čechách nalezají nejen nákupn tržiště, ale i odbytové. Pražská obchodní komora, pamětliva svého zvláštního poslání, pečovati o hospo dářské prospěchy na všech stranách, neopo- menula v čas učiniti všecky přiměřené kroky, aby se zřídily v Praze ještě konsuláty jiných států, s nimiž Praha a království české pě- stuje čilé styky obchodní. Mezi těmito státy uvedla obchodní a průmyslová komora praž ská zejmena belgický, nizozemský, italskýa ruský, pokud se týče Evropy. Rusko jest pro nás nejen obrovským tržištěm odbyto- vým, ale ociťuje se vzhledem k četným svým osadníkům českým jaksi i v podobném zá jmovém poměru, jako Spojené státy severo- americké.
doktor Kotázec Rusko Praha spojený stát Čechy Evropa důležitý hospodářský středisko
7 article
Prokázána tudíž zvláště co se týče zří zení konsulátu ruského v Praze nalehavě nutná potřeba jeho. Ministr zahraničných záležitostí p. hrab Goluchovský ve věci samé souhlasil se zří zením vzpomenutých konsulátů, mezi nimi ruského, učinil však podmínku zcela nezvy klou a mimořádnou, aby totiž konsuly byl jmenováni pouze poddaní dotýčných států. Zejmena pokud se týče konsulátu ru- ského trval na tomto svém kromobyčejném požadavku a nepřistoupil na návrh, aby ob sazen byl konsulát ten zdejším občanem důvěru kruhů obchodních požívajícím a po měrů dokonale znalým. Podivno dost, že akce o zřízení konsu- látů v Praze, zvláště ruského, na tomto stanovisku uvízla, ač nemůže býti pochyb- nosti, že praxe mezinárodní vykazuje veliké množství konsulárních hodnostů, kteří ne- jsou příslušníky státu, jejž ob- chodně zastupují. A o jiný než obchodní konsulát se v Praze vůbec nejedná a nikdy nejednalo. Jsme proto povděčni »Slov. Věku«, že záležitost tuto opětně uvedl na přetřes, a to právě v nynějším okamžiku, kde hospodářské otázky zvláště ve Vídni se vydávají za největšía nejnalehavější nezbytnost a kde
Goluchovský Praha Vídeň
8 article
tamní páni průmyslníci učinili právě, již ani nepamatujeme kolikáté vyzvání na prospěch zájmů průmyslových. A hle! tu v Praze po léta se zdržuje vyřízení otázky hospodářské ve všem mo- derním světě za vážnou pokládané, otázky representace konsulární, pěstující obchodní styky, poskytující spolehlivé informace, zna- jící potřeby trhu, zkrátka, orgánu pro potřeby výrobní a obchodní nezbytného ?! Může v takovýchto otázkách býti roz- hodujícím stanovisko, kteréž takřka vylučuje z konsulárních orgánů osoby poměrů znaléa tudíž především povolané, aby pěstovaly styky obchodní zahraničné ať již s Ruskem anebo kterýmkoliv jiným státem ? A nyní se vraťme ke »Slov. Věku« Praví se tam především toto: »Chováme se velice nedůvěřivě k pověstem a doslechům, jež nejsou úřadně potvrzeny a přičiňujeme se vypátrati, odkud prýští a k jakému účelu se pouštějí do světa různé pověsti. Za po- dobnou, nepřejičnou zvěst o Rusku poklá- dáme i zprávu o tom, jakoby vláda ruská proto otálela se zřízením ruského konsulátu v Praze, že se obává demonstrací, které by mohly se díti před příštím obydlím ruského konsula se strany Čechů, kdykoliv by české časopisy přinesly nepříznivé pro Čechy zprávy z vídeňského parlamentu. »Slov. Věk« na to vyvrací pověst tu násle- dovně a v této části zcela správně: »Všemu světu jest známo, že Rusko nejen nikdy Čechům přímo nepomáhalo, ale ani činně na straně jejich nestálo. K Čechům obraceli se s ideálními sympatiemi a dobrým přáním pouze jednotlivci ruští, kteří mimo to neměli nijakých styků s vládními kruhy v Rusku.
Čecho Praha Rusko
9 article
Rovněž ani Čechové nikdy nespolehali na nějakou zvláštní pomoc Ruska. Čechové by si pouze velmi přáli, aby Rusko je bezpro středně samo poznávalo a nikoliv z něme ckých pramenů a posudků, a aby se ne stranilo obchodních a jiných kulturních styků s nimi. Jako nepořádají Čechové demonstrace před jinými konsuláty v Praze, nečinily by nijakých demonstraci ani před budoucím ruským konsulátem a zejmena ne čeští Pra- žané, politicky vyspělí a střízliví. Tu připomínáme, že »Slov. Věk« proto asi rozlišuje Pražany, protože svého času německá žurnalistika napadla konsula německého, že navštívil »Národní besedu« a podobně později i konsula francouzského. S dalším stanoviskem »Slov. Věku«, pokud probírá poměry ruských zástupeů v cizině a zejmena v Německu, se nemí- níme zabývati, protože pisatel tu pustil úplně se zřetele, že v Praze jde o zřízení ob chodního konsulátu ruského, tak jako jsou i všecky konsuláty ostatní, předem vzpomenuté. Nalezlo-i Rusko schopné ob- chodní konsuly pro přečetná místa na celém světě a i v Rakousku a v Uhrách, nalezlo by vhodnou osobnost tím snáze pro Prahu, zvláště když zdejší povolanou korporací, ob- chodní komorou, která již svým sestavením poskytuje plnou záruku, že doporučí osob- nost odborně kvalifikovanou, v této příčině co nejochotněji se Rusku vyšlo v ústrety. Opětujeme ještě jedenkráte: jeli pravda, že Vídni nyní především na tom záleží, aby se pracovalo o hospodářském sesílení cele říše a nemá-li heslo toto na mysli jen jednostranný prospěch vídeň ských interessentů, pak nadešel nyn okamžik, aby odstranila všecky umělé pře kážky, kteréž zřízení nejen ruského ale i ostatních navržených konsulátů položeny byly neudržitelným stanoviskem ministra za hraničných záležitostí p. hraběte Goluchov ského.
Čecho Pražan Goluchov Rusko Praha Německo Rakousko Uhry Vídeň
10 article „Kulturní výprava.“
„Kulturní výprava.“ Ve Vídni, 15. listopadu. Zášť naproti národu našemu a nenávist jí u mnohých lidl německých tak veliká, že an blamáže se neděsí, jde-li o to, sehladiti si žáhu na nás. Jest přece známo, jak Všeněmci, a mez nimi právě poslanec Wolf, zacházeli s tím tal zvaným německým souručenstvím, jest známo- s jak potupným smíchem provázel každý jeho konec, jak bez ustání kropil obhajce souručen ské shody žíravou potupou a hanou. A titi Všeněmci a v čele jejich týž Wolť svolal toto souručenství, aby mobilisovalo a společně vrhlo se na českou polytechnickou školu v Brně. Nestyděl se zaklepati u dveři těch, jež ne- dávno ještě od prahu svého odháněl a pomo hledati u těch, jichž slabosti a mizernosti ne- dávno ještě se posmíval. Výjimku učinil jen s velkostatkáři a se stranou Luegrovou, kterou, třeba že byla ně- mecká a také antisemitická, nenávidí snad ještě víc než nás. A mízernost, jež zvala, nalezla ohlasu u mizernosti, která zvána byla. Našli se opět a sice v tom, co označeno posledním slovem vtipného epigramu Heincova o krejčím a ševci Dostavili se »polosciplí kandidáti hof- rátství« — tak je totiž Wolf nazval — z strany liberální a dostavila se též dražina páně Dersehattova, té doby J. Excellenci dru Körbrovi prý nejmilejší. A radili se o tom jakým způsobem by sotva vzniklou českou školu technickou v hlavním moravském městč opět ubili.
Wolf Luegrová Heincův Dersehattův Körbr Vídeň český polytechnický škola v Brno
11 article
Synově, jak sami o sobě tvrdí, nejkultu nějšího národa sešli se, aby radili se o tom jak krk zakroutit snaze pokrokově, jak vyrva pochodeň pokroku z rukou těm, kteří v jedno ruce mečem práva překážky drlíce, ji nesou v před Synové, ba co tvrdíme, parlamentní zá- stupci velikého prý kulturního národa volajído boje proti škole, proti ústavu vzdělávacímu. jen proto, že má sloužiti ku vzdělání ná- roda, jenž jiným mluví jazykem než — ně- meckým. Válka německá proti — škole, křižácké tažení německo-národní na ubiti snahy a vroue touhy českého lidu po vyšším vzdělání ! Tal hluboce klesli ti, již zneuctívajíce jméno ně mecké, třeba že ne svorně v útoku na nás, ale dojista svorně v nepřátelském úmyslu prot nám, snaží se vyrvati nám opět, co jsme s těžkým zápasem vymohli. Nemůže býti pochybnosti — páni ti po- zbyli již naprosto všeho studu, již před světem tak zjevně ve hnusný boj se vrhají k vůli — škole. Zdali pak kdo pochopí, že národu, který vynáší se při každé přiležitosti, že nyní onia nikoli Franeouzi kráčojí v čele civilisace, který tvrdí, že jeho učitel dobyl vítězství, způsobilí tvořiti epochy v historii, že národu takovému mohla by býti nebezpečna škola národa druhého, že národ ten křivdy se na Němeích dopoušti když školy zakládá, a sice pro sebe zakládá Kdybychom Němcům vzdělávací ústavy brali kdybychom snahy jejich po vzdělání mařili aneh aspoň proti nim se stavěli! Však z nás nikomu ani ve snu nenapadá, dotknouti se jediné ně mecké školy, ani takové ne, o níž přesvědčen jsme, že je naprosto zbytečná. Ale my tak ne bezpečným jsme národem, že sousedé za křivdu prohlašují již to, že vůbec školy máme.
Němec Tal
12 article
Kdo by byl tušil, že naše kulturní conta- gium je tak nebozpečné A jak se zachovali příslušníci jiných ně meckých stran v této záležitosti? Na jejich hanbu budiž řečeno, že tak, jak jsme od nich očekávali. Setřeli s tváři neuschlé ještě sliny, jimiž je před několika dny Všeněmei poplvali, vypra- vili se k nim a pod předsednictvím Všeněmce Bareuthra novorozené české technice krk za- kroutili. Nenalezl se nikdo mezi nimi, kdo by, za- rděv se studem, odmítl účastenství v hanebné výpravě, naopak, povážlivější litovali, že tak snadno prověsti se nedá, co zdálo se býti Vše- němcům hračkou. Tím, že princip majority obrátili na rub a prohlásili, že v parlamentě jen to se státi smi, k čemu oni, menšina, svolí, zvítězili jednou, však na dva 17. říjny by ani tento mravně elastický stát se svým širokým svědomím nestačil a ku vítězství postupem nor- málním nedostává se pánům přece jen asi třiceti hlasů, ostatně si vzpomněli, že techniky nespa- dají v kompetenci vídeňského parlamentu. Proto zůstalo jejich rokování, k velikému jich zá- rmutku, jen — »akadamické«, třeba že smělý pan Schalk měl za to, že by se snad »hodné extensivným výkladem zákona« dala kompetence vídeňského parlamentu nějak sestrojit. Rozešli se jak přišli a ponechali věc sboru předsednickému německých stran. Chuť by tedu měli a nyní ještě jen o to jde, jak do tohb- Nezarděli se ti Mengrové, d'Eivertové, Leche- rové, Grossové a jak se všichni jmenují. Že ne- usnesli se na určitém útočném plánu, toho při- činou jedině je, že jim rozum došel. V poli- tické historii tohoto státu zůstane zaznamenáno. že Němci a sice zejmena Němci z českých zemí, rokovali tajně o tom, jak zaškrtit na Mlo ravě české učení technické. A což vláda?
Schalk Eivertová Gross Němec
13 article
Ani nemuká. Pan dr. Körber je vůbec od nějaké doby nápadně málomluvným. Nejde mu to, jak by chtěl. Domníval se, že národové rakoušti spust hossanahl, až objeví se s palmovými ratolestnii, plnými sladkých datlí, až na místě ošklivých jazykových práv rozdávati bude malé a velk dárky, natrhané s velkého stromu chlebovníka aby hladové ukojil, a zatím? Zatím ozvalose tu i tam kostrbaté maďarsko německé »abcůg« když vyložil své plány. Aby utišil hněv Vlachů, jichž je ve sně movně dovatenáct a kteří v nejednom případe mohou se státi jazýčkem na váze v parlamentě slíbil jim na dotaz jejich stran výtržností na universitě inšprucké — ihned z brusu novou vlašskou universitu. Slíbiv ji půl millionu Vla- chův, kde by nabral odvahy, odepříti ji dvěma millionům českých Moravanův a Slezanův Česká technika, česká universita, vlašská uni versita, jihoslovanská universita . .. — a ná- davek k tomu plíživá, tajná obstrukce, jež všechno otravuje a vládu činí málomocnou. Jaký div, že pan dr. Körber je mrzuta v drobném prodeji ranní číslo o sobě . . . za 8b odpolejní . . . . za 2 b Ve fllalkéch na venkověi raení čualo. . . . . . odpolední . . . . . . . . 3h Inserát platí se hetové bápřeě. Předplacení a Insesty piljlmál zdmisl- sáraos v Hiarianské ulici č. a. Tan nschánejí es těž rečskee tlskárna a ezpedite „Náradnich L istä“. Bakoplsy ee nevrse-i
doktor Körber Vlach Moravanův Slezanův Hiarianský ulice Český technik Náradnich L istä
14 article
že dnes již zase v kuloarech hrozeno — uza- vřením sněmovny? Tak jako dosud dále prý to jít nemůže. Věříme a dokazovali jsme to mnohem dříve již, než prozřetelnost v čelo tohofo státu posta- vila státníka s nevášnivou houževnatostí. Dne 17. října skácela se, poražena německou ob- strukeí, s piedestálu autorita státní, dokud ta nebude rehabilitována, jejvšechno namáhání, vy- baviti státní loď z písčiny, v níž uvízla, na- prosto marně. Párlamént na základě minoritním je ne- možností, je nesmyslem. Je pravda, že v tomto okamžiku je valná majorita parlamentu pro tak zvanou práci. Je ale také pravda, že majorita tato při první otázce konkretní se rozletí. Ve vzduchu ale žádná vláda viset nedovede, kus pevné půdy musí míti každá pod sebou. Proto musí dáti vále pan dr. Körber svému nynějšímu nešťastnému programu, nebo musí jíti parlament. Poněvadž ale v Rakousku vždy stane se to, co příčí se politické logice a roz- umu vůbec, věříme tomu, že půjde — par- lament.
doktor Körber Rakousko
15 title
Politické zprávy zahraničné.
16 article
V Praze, 15. listopadu.
Praha
17 article
Process vřesenský. Přelíčení s polskými matkami vřesenskými a jejich spoluvinníky bylo zahájeno ve Hnězdně za velkého účastenství obecenstva. Svědků je čtyřicet a několik. Obhájci jsou advokáti Volyá- ský, Dziembovský a Türk. Státní žalobce jme- nuje se Langner. Obžalovaných je 23. Obžalob je viní z přečinu shluknutí. Obžaloba líčí žalovaný děj následovně: V obecné škole katolické ve Vřesni, jakož i jinde, vyučuje se ve vyšších odděleních ná- boženství po německu. V odpověď na to ko- nalo se ve Vřesně lidové shromáždění dne 16. května. Řeči tam pronesené měly na rodiče dětí takový účinek, že navedli své děti, aby se náboženství po německu neučily, na otázky uči- telů neodpovídaly a učebnic německých nepři- jímaly. Některé děti pověděly svědkům Wintrovi a Koralevskému (prvý je školním inspektorem, druhý učitelem), že vikář Luskovský při cviče- ních zpěvu chrámového řekl ve svém pokoji dětem, že při německé hodině náboženství ne- mají odpovidati a se hlásiti.
Langner Winter Koralevský Hnězdno obecný škola katolický v Vřesni
18 article
Děti se neučily a neodpovídaly. Učitelé aby jejich odpor zlomili, užili nejprvé dobroti- vých napomenutí, na konec pak trestů, jako je školní vézení a výprask. Když dne 20. května jistý počet chlapeův i děvčat měl býti výpraskem potrestán ve pří- tomnosti okresního školního inspektora a když děti za tím účelem ve třídě zadrženy, objevila se nejprvé žena Klimasová a prosila skromně, aby jejimu dítěti trest byl odpuštěn. Prosba její splněna. Mezi tím, co ostatní děti byly tre- stány holí na rukou a zadnici, shromáždili se lidé na ulici, jíní se dívali z protějších domů, mluvili hlasitě o potrestání dětí a tropili hluk. který vnikal až do třídy, kde trest vykonáván. Odvedeny tedy děti do jiné třidy. Po chvíli vešel pekaf Svidovíč do třídy, dal si školního inspektora vyvolat a řekl mu, aby trestání zastavil, protože to dělá pohorše í a lid se sbíhá. Byl odbyt, aby šel po svých. Otvlraje mu dvéře, svědek insp. Winter spatřil tlupu lidí před školou. Boje se vážných výtržností, odešel na policii a přivedl si poli-
Klimasová Winter
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Šnirchův Sv. Vácslav. Píše dr. Ant. Šnajdaut. Četli jste tklivé vzpomínky prof. Hostinskéh na Bohuslava Šnírcha. Nebodalo vás jedno místo? Prof. Hostinský pravil: »Šnirch dobře byl si toho vědom, jaké svědectví umělecké hodnoty podal svým sv. Váeslavem, i podnikal proto kroky, aby dílo to alespoň v menším měřítku z materiálu trvanlivého mohl prověsti pro některou sbírku uměleckou, ale — kroky ty úspěchu neměly . . « Jakže? Dobře-li jste četli? Povolaný muž pravil před tím, že sv. Vácslav je — »nej dokonalejší výtvor Šnirchův, podle něhož budoue historie českého umění bude povinna Šnirch posuzovati a oceňovati« — dále, že to — »významný čin umělecký v rozvoji naši pla- stiky« — a k tomu dílo, které — »ihned na- lezlo živý ohlas v srdcích českých « — — a zatím: kroky uměleovy . . . atd. úspěchu neměly! Dobřeli jste čelli? A pojednou vám hořkost, stud, bolest i — hněv dotvrzuje, že vskutku.— dobře jste četli — Hokó! zase nějaký alarm pessímismu A k vůli soše či — sošce ?
Šnirchův Vácslav doktor Antonín profesor Hostinskéh Šnírch Hokó
20 article
Což socha — soška! O takové věci nikdy nebyla nouze! Ani u nás ne! Od nepamět ne. Již praotec Čech prý nesl si do nové vlast na plecich »diedky« svoje. Ale jedná se o živol jehož jest osud sochy té — symbolem, před obrazením . . . O vzácný život, náš život ná- rodní, »dílo vlastní duše !« Ve své nadšené ob jektivitě či lhostejnitě vůči proudu časů šťastně ze všeho jsme si udělali »symptom«, » doku- ment doby«, takže ukazujíli se pojednou stra šivé symptomy — epochy, ani jich nepozoru- jeme . . . Prosím, ještě jednou se podívejte do bodavých oči citované přednášky! A srov- nejte některá data z poučného životopisu Bohu- slava Šnircha, jejž podal prof. Hostinský: Umělec, který nejčestněji a — nejobětavěj žil mezi námi, provedí po předpravě pětadvaceti leté dílo, v němž zazářily pojednou nádbern všechny jeho do té doby utlačovaně schopnost a zároveň krásný sen náš, idól vzkříšení — skutečného, definitivního ! Dílo ihned nalezlo živý ohlas v ardcich českých — — Ale kroky umělcovy, aby dílo to bylo z chováno, ne snad jako stotisícový pomník, ale jako trvalejší předmět výstavní — jsou marny .. A s tou starosti o — naše dílo musil Bohuslav Šnirch od roku 1894 chodit mez námi. A s tou starostí a — bolestí odešel A nevrátí se . .. To že je obyčejná »tragika umění« ?Č (správněji) tragika člověka, který vyvalil svůj kámen Sisyfův na vrch? Ach, Bohuslav Šnireh nebyl z těch, kteří dovodou pociťovati jen tra- giku svoji, osobníl Snad není přece jen dosti zájmu pro umění u nás? Dotčený »živý ohlas v srdeích českých« snad dlužno redukovati na hlas — novin ? Jak už bývá . .
bůh Šnirch Sisyfův Šnireh Čechy
21 article
Ach, zájmu dost! Časem už trochu — upjatosti by neškodilo. Kdo může pochybovati o našem — artismu? Heslo »l'art pour T'art« padlo v Čechách na půdu nejúrodnější; prakti- cky je provádíme. Zarážíme se nad tím, že by- chom mohli mít umnění k vůli — sobě. Pr vlastní povznesení. Snad dokonce pro své — politické povznesení! Ein poliliseh Lied, př... Snažíme se co nejúsilněji o umění pro — Paříž, Vídeň, Londýn, Burlin... Kdo odtamtud má dobré vysvědčení, může už směle k nám, nemůže býti pochyby, že to vyvolenec ... Jaký jásot, že prý již i »ovládáme« umě- lecké trhy v cizině! Totiž: už jsme i přišli n vkus panstva, které si může i — umění za- »Šiřiti slávu českého umění v cizině« — ach! Přiněsti si noticky z »Berliner Anzsigru« nebo z »Neue Freie« a pod., to pak znamená vracet se z her olympijských s věncem olivovým (Třeba bychom i věděli, jak se noticky na místo dostávají.) Svělová sláva! — Blahoslavená — illuse Řečtí umělci byli »světově« — v cizině — slavnými, tedy »nejslavnějšími«, když — slou- žili. Když dali si látky a způsob jejich prová- dění — díktovat. Když skvoucí z hlubin ducha vykopávali kov »více k zisku lidem, nežli ku poctě bohů.« Když jejich umění stalo se dvor- ným a — dvorním. Když jejich Olympii stala se Alexandria a — Řím. V chitónech purpuro- vých mohli se na ulicích ukazovat. Feidias prot ním — ach, jaký to býval chudák ubohý Jeho životopisec Plutarch (z doby řlmského po platit.
Burlin Neue Frei Feidias Plutarch Čechy Paříž Vídeň Londýn Olympie Alexandrie Řím Berliner Anzsigra
22 article
ručníkování) poznamenal, že by nikdo nechtě Feidiou — být, třeba se nejvíce obdivoval jeho dílům. Jakž by chtěl? Feidiova karriera skončila ve — vězení, poněvadž prý odeizil kus zlata či slonové kosti ze sochy Athény Panny již postavil . .. Ovšem řecké umění, které se odtrhloo národní duše a začalo býti — sobě účelem pouhou slavnou živností, a jehož adepti neměl více zapotřebí schovávat potají zlato do kapes stalo se jen uměním — grimasnickým . . Snad nechceme, aby se vrálily »staré zlaté časy «? Naše umění totiž již jednou šlo ve stopácl řeckého umění, bylo »světovým«, slavně — sloužilo cizímu vkusu. Před dvéma sty léty Takhle ještě dnes vynášíme se tím urbi et orb »Nejpřednější sochaři: Ferdinand Brokoff, Matyáš Braun, Oldřich Mayer a Jeroným Kohl ozdobili Karlův most ušlechtilými pracemi vzácn ceny umělecké tak, že tvoří monumentáln gallerii sochařských děl a vzbuzuje i obdiv ne předpojatých cizinců. Kamenný náš most jest i uměleckou památkou, jíž ve svět neni rovno.« »Náše« umění! Tak snadno uškubne chu dák kus cizího zlata! To obdivované umění sochařské, jemuž ve světě není rovno, nebylo vlastně ani uměním — Čechů. Vždyť nebyl jsme tenkrát — doma. Hospodařili »našíel knížek hubitelé lití« —. Matyáš Braun byl — Vídeňák, Udalrich Mayer byl Tyrolák, Hierony- mus Kohl původu neznámého (historie o něho ještě se nezajímala !). Ale ani Brokoffy nesmíme již — vzhledem k nově získaným datůmo jejich původu — za Čechy pokládati.
Feidiův Brokoff Braun Mayer Kohl Čecho Vídeňák Udalrich Mayer Tyrolák Hieron Atény Čechy Karlův most
23 article
Zasloužilý archeolog náš Jan Herain totiž konstatoval z matrik (viz jeho doprovod k Jan sově Staré Praze), že již i déd »geniálního« Ferdi nanda byl — Němcem; »Von Kirchdrauf« stoj v příslušné listině. Jan Brokoff přišel do Prahy jako hotový již řezbář a aby byl zde — umělecky možný dal se »obrátiti« (doma byl Luteránem). Jes tvůrcem modelu sv. Jana Nepomuckého na mostě. Jeho syn Ferdinand tvůrcem mnohosoší, které před deseti léty rozkacená Vltava do svých vln smetla, pomníku sv. Ignáce. Bez průvodni knížky nebylo lze závratnou tu hieroglyfickou splet postav lidských i tvarů zvířecích, jakož i věcí rozmanitých v jejím smyslu rozluštit tudiž i estheticky ji »ehutnat«, jak se dnes říká. Jenom z nápisu: »Divo Ignatio de Lojola infidelilatis detriumphatori trophaeum —« v l- tině se vyznajícím trochu svitalo . .. Ale nedostatek umělecké výmluvnosti po- mniku nevadil světu, aby neobdivoval s průvodní knížkou v ruce světce, »der auf der Erdkuge stehend halt den Namen Jesu in der Linken« po pravé straně »einen Spanier, der auf eine Pulvertonne sitzt und hält auf einem Schilde vorgestellt, den heiligen Aloisius von Gonzagas po levé straně »cinen Pohlen, auf einer Kanone sitzend, der ebenfalls ein Schild, den heiligen Stanislaus Kostka vorstellend, in seinen Armen hält«, a k tomu »die personifizirten Erdtheilee se symboly: býčí hlavou (Evr pa), velblouden (Asie), slonem (Amerika) atd. A kde cjzina obdivuje, tam bychom m puty domácí chtěly míti nějakou — courage de son opinion? Když ona chce býti estheticky dojata, chtěli bychom my se estheticky — ne rozplývat?
Herain Jan Němec Brokoff svatý Nepomucký Ferdinand svatý . Ignác Lojola Gonzagas Pohlen Praha Vltava Asie Amerika Namen Jes
24 article
Mohli bychom arci také míti svoje skru pule — starožitnické. Jako: že to velebené » uměníe bylo při všech těch barokových výtvorech, k vůl nimž se tak estheticky rozčilujeme, vlastně — posledním kolečkem . . . Asi jako esthetický odpor, se kterým vynášeli egypíští otroci svoje kvádry tesané na pomníky svých faraonů boho- rodých. Neruda vyvzdychl si před pyramidumi »Jaká to zázračná kupa — bezmyšlenkovitosl umělecké!« A také na něj z pyramid hleděl pět ticiciletí ! *) Ale můžeme my miti vůči umění vůbe skrupali nějakých? Povznesli jsme si je či dali jsme si je povznésti na piedestal suveren nosti, na instanci stojící mimo všechno hemžen národní. A nyní musíme ovšem poslouchat jsme-li jmenem té bohorovnosti — zakřikováni Umění nemůže nikdy urážet! Nikdy! Vždy je to — uměníl Historie umění sice křičí — od první chvíle, kdy přišla v minulém století na svět — *) Starožitnictví s uměnoslovím mohlo býti smě šováno nebo mateno ještě před pětadvaceti léty, kdy neměli jsme v literatuře ještě žádné eslhotiky pro- pracované. Ale již tenkráte, jak vidno, i velmi jemně estheticky se — rozlišovalo. Palacký, nežli začal psáti Dějiny, chtěl míti napsánu — Krásovědu! křičí, že je pouhou fikcí ono umění, které chce býti vznešeným na svůj vlastní vrub, bez sou- vislosti s duší národa, jehož bydlišté má »zdo- biti« nebo jméno »slaviti«. Ale ať děti — křičí My prostě historii nevěříme. Vůbec žádné zkušenosti včerejší nevěříme. Vždycky jen až té — zejtřejší!
Palacká
25 article
Olympicky klidně mohl náš professor Albert napsati: »Kdyby malíř vymaloval velký obraz z historie německé a v Berlině jej koupili do musea, netěšílo by nás to? Ach, mistře chirurgu, který jsi i všelico moudrého pověděl, jak by nás to netěšilo ? My- slím, že bychom měli radost — šibeniční A můžeme se jí dočkat ... Vždyť právě světovost máme za tu nejvlastnější uměleckost. Jest sice světovost buď francouzská, nebo an- šlická nebo — německá; a to jsou pro nás pouhá — adjektiva. My věříme ve světovost samu o sobě, ve světovost — nadsvětovou. Ne, jak na nás dílo umělecké působí; jak by působilo na tam ty ve světě — v Pařlži, ve Vídni, v Berlíně, — kteří smějí míti svů, vkus. Podle toho chceme je posuzovat. A následek této povšechné temporatury esthetické? Osud takových děl jako Šnirchův Svatý Vácslav — — Nedaří se jim u nás. Nedaří právě proto, že jsou tak naše, tak česká, tak svoje a při tom národní; že jim tak dobře rozumíme — bez průvodních knížek; že slyšíme v nich m ený hlas vlastního srdce, že jsou tak — umělecká. Koupili by Šnirchova světce s tou poctivou otevřenou tváří slovanskou, která hlásá, že jeho věrní nechtějí boji, ale že se také — nedají — v Berlíně do musea? Stáli by o něj — ve Vídní? Rozuměli by beati possidentes na Serně a na Temži našim blanickým ryuffům — Osud jeho je tím zpečetěn Má zhynouti proto, že může sloužit jen — nám, že to vlna naší duše, v zářivý drahokam ustydlá, že socha ta mohla by zdobit jen naši Prahu a snad nejpůsobivěji na jednom z vakant- ních těch míst na mostě Karlově, aby si tam stará Praha (baroková) podala konečně ruku s Prahou novou — slovanskou?
Albert Šnirchův Karlův Berlín Vídeň Temže Praha Svatá Vácslav