2
masthead
V Praze, v sobotu dne 16. listopadu 190t.
Praha
4
article
Na rNuut nodpol. Iists
o přilohamí (.Nauěný Obzor“ ve
utředu a „Literárni Hlidku
v pátek) předplání seu
Praze v administrani
sa měsíe . . . . . . —h
na čtvrt lota . . . .
s drojí čonáškou
na měsíe.. . .
7 k 50h
na štvt lela
ve niksinálkr
2 K 90 n
sa měsíe.
Pošteut
za měsle . . . . .
ke
na čtvrt leta
sdvojí zíáilkou
koi
ea miěsle
Praha
Literárni Hlidka
5
title
Dnešní číslo pro Prahu Je o 10 stranácb.
Praha
6
article
Proč Rusko nezřizuje konsulát
v Praze
Proč Rusko nezřizuje konsulát
v Praze
Ruský vídeňský časopis dra. Verguna
»Slov. Věk« přináší v posledním sešitě člá-
nek »Kotázce o ruském konsulátě
v Praze«, jehož z několika příčin nutno
blíže si povšimnouti.
Dříve však, než k obsahu článku onoho
přihlédneme, nutno stručně přehlédnouti do-
savadní vývoj této otázky, než se ocitla v ny-
nějším »mrtvém bodě«, na němž již asi ode
dvou let nepovšimnuta odpočívá.
Jak známo, čítá Praha od let již pě
konsulátů a siče: anglický, francouzský, ně-
mecký a švýcarský ze států evropských a
pak konsulát Spojených států severoameri-
ckých. Skutečnost tato sama o sobě jest
důkazem, jak důležité hospodářské středisko
tvoří Praha, i kdyby nebylo dalšího světo-
známého fakta, že království české jestv
každé příčině vynikající výrobní a obchodní
území a tudíž hospodářský význam jeho peč-
livé pozornosti vyžaduje na všech státech,
dbalých o rozvoj hospodářských zájmů vlast-
ních, jež v Čechách nalezají nejen nákupn
tržiště, ale i odbytové.
Pražská obchodní komora, pamětliva
svého zvláštního poslání, pečovati o hospo
dářské prospěchy na všech stranách, neopo-
menula v čas učiniti všecky přiměřené kroky,
aby se zřídily v Praze ještě konsuláty jiných
států, s nimiž Praha a království české pě-
stuje čilé styky obchodní. Mezi těmito státy
uvedla obchodní a průmyslová komora praž
ská zejmena belgický, nizozemský, italskýa
ruský, pokud se týče Evropy. Rusko jest
pro nás nejen obrovským tržištěm odbyto-
vým, ale ociťuje se vzhledem k četným svým
osadníkům českým jaksi i v podobném zá
jmovém poměru, jako Spojené státy severo-
americké.
doktor
Kotázec
Rusko
Praha
spojený stát
Čechy
Evropa
důležitý hospodářský středisko
7
article
Prokázána tudíž zvláště co se týče zří
zení konsulátu ruského v Praze nalehavě
nutná potřeba jeho.
Ministr zahraničných záležitostí p. hrab
Goluchovský ve věci samé souhlasil se zří
zením vzpomenutých konsulátů, mezi nimi
ruského, učinil však podmínku zcela nezvy
klou a mimořádnou, aby totiž konsuly byl
jmenováni pouze poddaní dotýčných států.
Zejmena pokud se týče konsulátu ru-
ského trval na tomto svém kromobyčejném
požadavku a nepřistoupil na návrh, aby ob
sazen byl konsulát ten zdejším občanem
důvěru kruhů obchodních požívajícím a po
měrů dokonale znalým.
Podivno dost, že akce o zřízení konsu-
látů v Praze, zvláště ruského, na tomto
stanovisku uvízla, ač nemůže býti pochyb-
nosti, že praxe mezinárodní vykazuje veliké
množství konsulárních hodnostů, kteří ne-
jsou příslušníky státu, jejž ob-
chodně zastupují. A o jiný než
obchodní konsulát se v Praze vůbec nejedná
a nikdy nejednalo.
Jsme proto povděčni »Slov. Věku«, že
záležitost tuto opětně uvedl na přetřes, a to
právě v nynějším okamžiku, kde
hospodářské otázky zvláště ve
Vídni se vydávají za největšía
nejnalehavější nezbytnost a kde
Goluchovský
Praha
Vídeň
8
article
tamní páni průmyslníci učinili právě, již ani
nepamatujeme kolikáté vyzvání na prospěch
zájmů průmyslových.
A hle! tu v Praze po léta se zdržuje
vyřízení otázky hospodářské ve všem mo-
derním světě za vážnou pokládané, otázky
representace konsulární, pěstující obchodní
styky, poskytující spolehlivé informace, zna-
jící potřeby trhu, zkrátka, orgánu pro potřeby
výrobní a obchodní nezbytného ?!
Může v takovýchto otázkách býti roz-
hodujícím stanovisko, kteréž takřka vylučuje
z konsulárních orgánů osoby poměrů znaléa
tudíž především povolané, aby pěstovaly
styky obchodní zahraničné ať již s Ruskem
anebo kterýmkoliv jiným státem ?
A nyní se vraťme ke »Slov. Věku«
Praví se tam především toto: »Chováme se
velice nedůvěřivě k pověstem a doslechům,
jež nejsou úřadně potvrzeny a přičiňujeme
se vypátrati, odkud prýští a k jakému účelu
se pouštějí do světa různé pověsti. Za po-
dobnou, nepřejičnou zvěst o Rusku poklá-
dáme i zprávu o tom, jakoby vláda ruská
proto otálela se zřízením ruského konsulátu
v Praze, že se obává demonstrací,
které by mohly se díti před příštím obydlím
ruského konsula se strany Čechů, kdykoliv
by české časopisy přinesly nepříznivé pro
Čechy zprávy z vídeňského parlamentu.
»Slov. Věk« na to vyvrací pověst tu násle-
dovně a v této části zcela správně: »Všemu
světu jest známo, že Rusko nejen nikdy
Čechům přímo nepomáhalo, ale ani činně na
straně jejich nestálo. K Čechům obraceli se
s ideálními sympatiemi a dobrým přáním
pouze jednotlivci ruští, kteří mimo to neměli
nijakých styků s vládními kruhy v Rusku.
Čecho
Praha
Rusko
9
article
Rovněž ani Čechové nikdy nespolehali na
nějakou zvláštní pomoc Ruska. Čechové by
si pouze velmi přáli, aby Rusko je bezpro
středně samo poznávalo a nikoliv z něme
ckých pramenů a posudků, a aby se ne
stranilo obchodních a jiných kulturních styků
s nimi.
Jako nepořádají Čechové demonstrace
před jinými konsuláty v Praze, nečinily by
nijakých demonstraci ani před budoucím
ruským konsulátem a zejmena ne čeští Pra-
žané, politicky vyspělí a střízliví.
Tu připomínáme, že »Slov. Věk« proto
asi rozlišuje Pražany, protože svého času
německá žurnalistika napadla konsula
německého, že navštívil »Národní besedu«
a podobně později i konsula francouzského.
S dalším stanoviskem »Slov. Věku«,
pokud probírá poměry ruských zástupeů
v cizině a zejmena v Německu, se nemí-
níme zabývati, protože pisatel tu pustil úplně
se zřetele, že v Praze jde o zřízení ob
chodního konsulátu ruského, tak jako
jsou i všecky konsuláty ostatní, předem
vzpomenuté. Nalezlo-i Rusko schopné ob-
chodní konsuly pro přečetná místa na celém
světě a i v Rakousku a v Uhrách, nalezlo
by vhodnou osobnost tím snáze pro Prahu,
zvláště když zdejší povolanou korporací, ob-
chodní komorou, která již svým sestavením
poskytuje plnou záruku, že doporučí osob-
nost odborně kvalifikovanou, v této příčině
co nejochotněji se Rusku vyšlo v ústrety.
Opětujeme ještě jedenkráte: jeli pravda,
že Vídni nyní především na tom záleží, aby
se pracovalo o hospodářském sesílení cele
říše a nemá-li heslo toto na mysli jen
jednostranný prospěch vídeň
ských interessentů, pak nadešel nyn
okamžik, aby odstranila všecky umělé pře
kážky, kteréž zřízení nejen ruského ale
i ostatních navržených konsulátů položeny
byly neudržitelným stanoviskem ministra za
hraničných záležitostí p. hraběte Goluchov
ského.
Čecho
Pražan
Goluchov
Rusko
Praha
Německo
Rakousko
Uhry
Vídeň
10
article
„Kulturní výprava.“
„Kulturní výprava.“
Ve Vídni, 15. listopadu.
Zášť naproti národu našemu a nenávist jí
u mnohých lidl německých tak veliká, že an
blamáže se neděsí, jde-li o to, sehladiti si žáhu
na nás.
Jest přece známo, jak Všeněmci, a mez
nimi právě poslanec Wolf, zacházeli s tím tal
zvaným německým souručenstvím, jest známo-
s jak potupným smíchem provázel každý jeho
konec, jak bez ustání kropil obhajce souručen
ské shody žíravou potupou a hanou. A titi
Všeněmci a v čele jejich týž Wolť svolal toto
souručenství, aby mobilisovalo a společně vrhlo
se na českou polytechnickou školu v Brně.
Nestyděl se zaklepati u dveři těch, jež ne-
dávno ještě od prahu svého odháněl a pomo
hledati u těch, jichž slabosti a mizernosti ne-
dávno ještě se posmíval.
Výjimku učinil jen s velkostatkáři a se
stranou Luegrovou, kterou, třeba že byla ně-
mecká a také antisemitická, nenávidí snad ještě
víc než nás.
A mízernost, jež zvala, nalezla ohlasu
u mizernosti, která zvána byla. Našli se opět
a sice v tom, co označeno posledním slovem
vtipného epigramu Heincova o krejčím a ševci
Dostavili se »polosciplí kandidáti hof-
rátství« — tak je totiž Wolf nazval — z
strany liberální a dostavila se též dražina páně
Dersehattova, té doby J. Excellenci dru
Körbrovi prý nejmilejší. A radili se o tom
jakým způsobem by sotva vzniklou českou
školu technickou v hlavním moravském městč
opět ubili.
Wolf
Luegrová
Heincův
Dersehattův
Körbr
Vídeň
český polytechnický škola v Brno
11
article
Synově, jak sami o sobě tvrdí, nejkultu
nějšího národa sešli se, aby radili se o tom
jak krk zakroutit snaze pokrokově, jak vyrva
pochodeň pokroku z rukou těm, kteří v jedno
ruce mečem práva překážky drlíce, ji nesou
v před
Synové, ba co tvrdíme, parlamentní zá-
stupci velikého prý kulturního národa volajído
boje proti škole, proti ústavu vzdělávacímu.
jen proto, že má sloužiti ku vzdělání ná-
roda, jenž jiným mluví jazykem než — ně-
meckým.
Válka německá proti — škole, křižácké
tažení německo-národní na ubiti snahy a vroue
touhy českého lidu po vyšším vzdělání ! Tal
hluboce klesli ti, již zneuctívajíce jméno ně
mecké, třeba že ne svorně v útoku na nás,
ale dojista svorně v nepřátelském úmyslu prot
nám, snaží se vyrvati nám opět, co jsme s
těžkým zápasem vymohli.
Nemůže býti pochybnosti — páni ti po-
zbyli již naprosto všeho studu, již před světem
tak zjevně ve hnusný boj se vrhají k vůli —
škole.
Zdali pak kdo pochopí, že národu, který
vynáší se při každé přiležitosti, že nyní onia
nikoli Franeouzi kráčojí v čele civilisace, který
tvrdí, že jeho učitel dobyl vítězství, způsobilí
tvořiti epochy v historii, že národu takovému
mohla by býti nebezpečna škola národa druhého,
že národ ten křivdy se na Němeích dopoušti
když školy zakládá, a sice pro sebe zakládá
Kdybychom Němcům vzdělávací ústavy brali
kdybychom snahy jejich po vzdělání mařili aneh
aspoň proti nim se stavěli! Však z nás nikomu
ani ve snu nenapadá, dotknouti se jediné ně
mecké školy, ani takové ne, o níž přesvědčen
jsme, že je naprosto zbytečná. Ale my tak ne
bezpečným jsme národem, že sousedé za křivdu
prohlašují již to, že vůbec školy máme.
Němec
Tal
12
article
Kdo by byl tušil, že naše kulturní conta-
gium je tak nebozpečné
A jak se zachovali příslušníci jiných ně
meckých stran v této záležitosti? Na jejich
hanbu budiž řečeno, že tak, jak jsme od nich
očekávali.
Setřeli s tváři neuschlé ještě sliny, jimiž
je před několika dny Všeněmei poplvali, vypra-
vili se k nim a pod předsednictvím Všeněmce
Bareuthra novorozené české technice krk za-
kroutili.
Nenalezl se nikdo mezi nimi, kdo by, za-
rděv se studem, odmítl účastenství v hanebné
výpravě, naopak, povážlivější litovali, že tak
snadno prověsti se nedá, co zdálo se býti Vše-
němcům hračkou. Tím, že princip majority
obrátili na rub a prohlásili, že v parlamentě jen
to se státi smi, k čemu oni, menšina, svolí,
zvítězili jednou, však na dva 17. říjny by ani
tento mravně elastický stát se svým širokým
svědomím nestačil a ku vítězství postupem nor-
málním nedostává se pánům přece jen asi třiceti
hlasů, ostatně si vzpomněli, že techniky nespa-
dají v kompetenci vídeňského parlamentu. Proto
zůstalo jejich rokování, k velikému jich zá-
rmutku, jen — »akadamické«, třeba že smělý
pan Schalk měl za to, že by se snad »hodné
extensivným výkladem zákona« dala kompetence
vídeňského parlamentu nějak sestrojit.
Rozešli se jak přišli a ponechali věc sboru
předsednickému německých stran. Chuť by tedu
měli a nyní ještě jen o to jde, jak do tohb-
Nezarděli se ti Mengrové, d'Eivertové, Leche-
rové, Grossové a jak se všichni jmenují. Že ne-
usnesli se na určitém útočném plánu, toho při-
činou jedině je, že jim rozum došel. V poli-
tické historii tohoto státu zůstane zaznamenáno.
že Němci a sice zejmena Němci z českých
zemí, rokovali tajně o tom, jak zaškrtit na Mlo
ravě české učení technické.
A což vláda?
Schalk
Eivertová
Gross
Němec
13
article
Ani nemuká.
Pan dr. Körber je vůbec od nějaké doby
nápadně málomluvným. Nejde mu to, jak by
chtěl. Domníval se, že národové rakoušti spust
hossanahl, až objeví se s palmovými ratolestnii,
plnými sladkých datlí, až na místě ošklivých
jazykových práv rozdávati bude malé a velk
dárky, natrhané s velkého stromu chlebovníka
aby hladové ukojil, a zatím? Zatím ozvalose
tu i tam kostrbaté maďarsko německé »abcůg«
když vyložil své plány.
Aby utišil hněv Vlachů, jichž je ve sně
movně dovatenáct a kteří v nejednom případe
mohou se státi jazýčkem na váze v parlamentě
slíbil jim na dotaz jejich stran výtržností na
universitě inšprucké — ihned z brusu novou
vlašskou universitu. Slíbiv ji půl millionu Vla-
chův, kde by nabral odvahy, odepříti ji dvěma
millionům českých Moravanův a Slezanův
Česká technika, česká universita, vlašská uni
versita, jihoslovanská universita . .. — a ná-
davek k tomu plíživá, tajná obstrukce, jež
všechno otravuje a vládu činí málomocnou.
Jaký div, že pan dr. Körber je mrzuta
v drobném prodeji
ranní číslo o sobě . . . za 8b
odpolejní
. . . . za 2 b
Ve fllalkéch na venkověi
raení čualo. . . . . .
odpolední . . . . . . . . 3h
Inserát
platí se hetové bápřeě.
Předplacení a Insesty piljlmál zdmisl-
sáraos v Hiarianské ulici č. a.
Tan nschánejí es těž rečskee
tlskárna a ezpedite „Náradnich L istä“.
Bakoplsy ee nevrse-i
doktor
Körber
Vlach
Moravanův
Slezanův
Hiarianský ulice
Český technik
Náradnich L istä
14
article
že dnes již zase v kuloarech hrozeno — uza-
vřením sněmovny? Tak jako dosud dále prý to
jít nemůže.
Věříme a dokazovali jsme to mnohem dříve
již, než prozřetelnost v čelo tohofo státu posta-
vila státníka s nevášnivou houževnatostí. Dne
17. října skácela se, poražena německou ob-
strukeí, s piedestálu autorita státní, dokud ta
nebude rehabilitována, jejvšechno namáhání, vy-
baviti státní loď z písčiny, v níž uvízla, na-
prosto marně.
Párlamént na základě minoritním je ne-
možností, je nesmyslem. Je pravda, že v tomto
okamžiku je valná majorita parlamentu pro tak
zvanou práci. Je ale také pravda, že majorita
tato při první otázce konkretní se rozletí. Ve
vzduchu ale žádná vláda viset nedovede, kus
pevné půdy musí míti každá pod sebou.
Proto musí dáti vále pan dr. Körber svému
nynějšímu nešťastnému programu, nebo musí
jíti parlament. Poněvadž ale v Rakousku vždy
stane se to, co příčí se politické logice a roz-
umu vůbec, věříme tomu, že půjde — par-
lament.
doktor
Körber
Rakousko
15
title
Politické zprávy zahraničné.
16
article
V Praze, 15. listopadu.
Praha
17
article
Process vřesenský.
Přelíčení s polskými matkami vřesenskými
a jejich spoluvinníky bylo zahájeno ve Hnězdně
za velkého účastenství obecenstva. Svědků je
čtyřicet a několik. Obhájci jsou advokáti Volyá-
ský, Dziembovský a Türk. Státní žalobce jme-
nuje se Langner. Obžalovaných je 23. Obžalob
je viní z přečinu shluknutí.
Obžaloba líčí žalovaný děj následovně:
V obecné škole katolické ve Vřesni, jakož
i jinde, vyučuje se ve vyšších odděleních ná-
boženství po německu. V odpověď na to ko-
nalo se ve Vřesně lidové shromáždění dne 16.
května. Řeči tam pronesené měly na rodiče
dětí takový účinek, že navedli své děti, aby se
náboženství po německu neučily, na otázky uči-
telů neodpovídaly a učebnic německých nepři-
jímaly. Některé děti pověděly svědkům Wintrovi
a Koralevskému (prvý je školním inspektorem,
druhý učitelem), že vikář Luskovský při cviče-
ních zpěvu chrámového řekl ve svém pokoji
dětem, že při německé hodině náboženství ne-
mají odpovidati a se hlásiti.
Langner
Winter
Koralevský
Hnězdno
obecný škola katolický v Vřesni
18
article
Děti se neučily a neodpovídaly. Učitelé
aby jejich odpor zlomili, užili nejprvé dobroti-
vých napomenutí, na konec pak trestů, jako je
školní vézení a výprask.
Když dne 20. května jistý počet chlapeův
i děvčat měl býti výpraskem potrestán ve pří-
tomnosti okresního školního inspektora a když
děti za tím účelem ve třídě zadrženy, objevila
se nejprvé žena Klimasová a prosila skromně,
aby jejimu dítěti trest byl odpuštěn. Prosba
její splněna. Mezi tím, co ostatní děti byly tre-
stány holí na rukou a zadnici, shromáždili se
lidé na ulici, jíní se dívali z protějších domů,
mluvili hlasitě o potrestání dětí a tropili hluk.
který vnikal až do třídy, kde trest vykonáván.
Odvedeny tedy děti do jiné třidy.
Po chvíli vešel pekaf Svidovíč do třídy,
dal si školního inspektora vyvolat a řekl mu,
aby trestání zastavil, protože to dělá pohorše í
a lid se sbíhá. Byl odbyt, aby šel po svých.
Otvlraje mu dvéře, svědek insp. Winter
spatřil tlupu lidí před školou. Boje se vážných
výtržností, odešel na policii a přivedl si poli-
Klimasová
Winter
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Šnirchův Sv. Vácslav.
Píše dr. Ant. Šnajdaut.
Četli jste tklivé vzpomínky prof. Hostinskéh
na Bohuslava Šnírcha. Nebodalo vás jedno
místo? Prof. Hostinský pravil: »Šnirch dobře
byl si toho vědom, jaké svědectví umělecké
hodnoty podal svým sv. Váeslavem, i podnikal
proto kroky, aby dílo to alespoň v menším
měřítku z materiálu trvanlivého mohl prověsti
pro některou sbírku uměleckou, ale — kroky
ty úspěchu neměly . . «
Jakže? Dobře-li jste četli? Povolaný muž
pravil před tím, že sv. Vácslav je — »nej
dokonalejší výtvor Šnirchův, podle něhož budoue
historie českého umění bude povinna Šnirch
posuzovati a oceňovati« — dále, že to —
»významný čin umělecký v rozvoji naši pla-
stiky« — a k tomu dílo, které — »ihned na-
lezlo živý ohlas v srdcích českých « — —
a zatím: kroky uměleovy . . . atd. úspěchu
neměly! Dobřeli jste čelli?
A pojednou vám hořkost, stud, bolest i —
hněv dotvrzuje, že vskutku.— dobře jste četli
— Hokó! zase nějaký alarm pessímismu
A k vůli soše či — sošce ?
Šnirchův
Vácslav
doktor
Antonín
profesor
Hostinskéh
Šnírch
Hokó
20
article
Což socha — soška! O takové věci nikdy
nebyla nouze! Ani u nás ne! Od nepamět
ne. Již praotec Čech prý nesl si do nové vlast
na plecich »diedky« svoje. Ale jedná se o živol
jehož jest osud sochy té — symbolem, před
obrazením . . . O vzácný život, náš život ná-
rodní, »dílo vlastní duše !« Ve své nadšené ob
jektivitě či lhostejnitě vůči proudu časů šťastně
ze všeho jsme si udělali »symptom«, » doku-
ment doby«, takže ukazujíli se pojednou stra
šivé symptomy — epochy, ani jich nepozoru-
jeme . . . Prosím, ještě jednou se podívejte
do bodavých oči citované přednášky! A srov-
nejte některá data z poučného životopisu Bohu-
slava Šnircha, jejž podal prof. Hostinský:
Umělec, který nejčestněji a — nejobětavěj
žil mezi námi, provedí po předpravě pětadvaceti
leté dílo, v němž zazářily pojednou nádbern
všechny jeho do té doby utlačovaně schopnost
a zároveň krásný sen náš, idól vzkříšení —
skutečného, definitivního ! Dílo ihned nalezlo
živý ohlas v ardcich českých — —
Ale kroky umělcovy, aby dílo to bylo z
chováno, ne snad jako stotisícový pomník, ale
jako trvalejší předmět výstavní — jsou marny ..
A s tou starosti o — naše dílo musil
Bohuslav Šnirch od roku 1894 chodit mez
námi. A s tou starostí a — bolestí odešel
A nevrátí se . ..
To že je obyčejná »tragika umění« ?Č
(správněji) tragika člověka, který vyvalil svůj
kámen Sisyfův na vrch? Ach, Bohuslav Šnireh
nebyl z těch, kteří dovodou pociťovati jen tra-
giku svoji, osobníl
Snad není přece jen dosti zájmu pro umění
u nás? Dotčený »živý ohlas v srdeích českých«
snad dlužno redukovati na hlas — novin ? Jak
už bývá . .
bůh
Šnirch
Sisyfův
Šnireh
Čechy
21
article
Ach, zájmu dost! Časem už trochu —
upjatosti by neškodilo. Kdo může pochybovati
o našem — artismu? Heslo »l'art pour T'art«
padlo v Čechách na půdu nejúrodnější; prakti-
cky je provádíme. Zarážíme se nad tím, že by-
chom mohli mít umnění k vůli — sobě. Pr
vlastní povznesení. Snad dokonce pro své —
politické povznesení! Ein poliliseh Lied, př...
Snažíme se co nejúsilněji o umění pro —
Paříž, Vídeň, Londýn, Burlin... Kdo odtamtud
má dobré vysvědčení, může už směle k nám,
nemůže býti pochyby, že to vyvolenec ...
Jaký jásot, že prý již i »ovládáme« umě-
lecké trhy v cizině! Totiž: už jsme i přišli n
vkus panstva, které si může i — umění za-
»Šiřiti slávu českého umění v cizině« —
ach! Přiněsti si noticky z »Berliner Anzsigru«
nebo z »Neue Freie« a pod., to pak znamená
vracet se z her olympijských s věncem olivovým
(Třeba bychom i věděli, jak se noticky na místo
dostávají.)
Svělová sláva! — Blahoslavená — illuse
Řečtí umělci byli »světově« — v cizině —
slavnými, tedy »nejslavnějšími«, když — slou-
žili. Když dali si látky a způsob jejich prová-
dění — díktovat. Když skvoucí z hlubin ducha
vykopávali kov »více k zisku lidem, nežli ku
poctě bohů.« Když jejich umění stalo se dvor-
ným a — dvorním. Když jejich Olympii stala
se Alexandria a — Řím. V chitónech purpuro-
vých mohli se na ulicích ukazovat. Feidias prot
ním — ach, jaký to býval chudák ubohý
Jeho životopisec Plutarch (z doby řlmského po
platit.
Burlin
Neue Frei
Feidias
Plutarch
Čechy
Paříž
Vídeň
Londýn
Olympie
Alexandrie
Řím
Berliner Anzsigra
22
article
ručníkování) poznamenal, že by nikdo nechtě
Feidiou — být, třeba se nejvíce obdivoval
jeho dílům. Jakž by chtěl? Feidiova karriera
skončila ve — vězení, poněvadž prý odeizil kus
zlata či slonové kosti ze sochy Athény Panny
již postavil . ..
Ovšem řecké umění, které se odtrhloo
národní duše a začalo býti — sobě účelem
pouhou slavnou živností, a jehož adepti neměl
více zapotřebí schovávat potají zlato do kapes
stalo se jen uměním — grimasnickým . .
Snad nechceme, aby se vrálily »staré zlaté
časy «?
Naše umění totiž již jednou šlo ve stopácl
řeckého umění, bylo »světovým«, slavně —
sloužilo cizímu vkusu. Před dvéma sty léty
Takhle ještě dnes vynášíme se tím urbi et orb
»Nejpřednější sochaři: Ferdinand Brokoff, Matyáš
Braun, Oldřich Mayer a Jeroným Kohl ozdobili
Karlův most ušlechtilými pracemi vzácn
ceny umělecké tak, že tvoří monumentáln
gallerii sochařských děl a vzbuzuje i obdiv ne
předpojatých cizinců. Kamenný náš most
jest i uměleckou památkou, jíž ve svět
neni rovno.«
»Náše« umění! Tak snadno uškubne chu
dák kus cizího zlata! To obdivované umění
sochařské, jemuž ve světě není rovno, nebylo
vlastně ani uměním — Čechů. Vždyť nebyl
jsme tenkrát — doma. Hospodařili »našíel
knížek hubitelé lití« —. Matyáš Braun byl —
Vídeňák, Udalrich Mayer byl Tyrolák, Hierony-
mus Kohl původu neznámého (historie o něho
ještě se nezajímala !). Ale ani Brokoffy nesmíme
již — vzhledem k nově získaným datůmo
jejich původu — za Čechy pokládati.
Feidiův
Brokoff
Braun
Mayer
Kohl
Čecho
Vídeňák
Udalrich Mayer
Tyrolák
Hieron
Atény
Čechy
Karlův most
23
article
Zasloužilý archeolog náš Jan Herain totiž
konstatoval z matrik (viz jeho doprovod k Jan
sově Staré Praze), že již i déd »geniálního« Ferdi
nanda byl — Němcem; »Von Kirchdrauf« stoj
v příslušné listině.
Jan Brokoff přišel do Prahy jako hotový
již řezbář a aby byl zde — umělecky možný
dal se »obrátiti« (doma byl Luteránem). Jes
tvůrcem modelu sv. Jana Nepomuckého na
mostě. Jeho syn Ferdinand tvůrcem mnohosoší,
které před deseti léty rozkacená Vltava do svých
vln smetla, pomníku sv. Ignáce. Bez průvodni
knížky nebylo lze závratnou tu hieroglyfickou
splet postav lidských i tvarů zvířecích, jakož
i věcí rozmanitých v jejím smyslu rozluštit
tudiž i estheticky ji »ehutnat«, jak se dnes
říká. Jenom z nápisu: »Divo Ignatio de Lojola
infidelilatis detriumphatori trophaeum —« v l-
tině se vyznajícím trochu svitalo . ..
Ale nedostatek umělecké výmluvnosti po-
mniku nevadil světu, aby neobdivoval s průvodní
knížkou v ruce světce, »der auf der Erdkuge
stehend halt den Namen Jesu in der Linken«
po pravé straně »einen Spanier, der auf eine
Pulvertonne sitzt und hält auf einem Schilde
vorgestellt, den heiligen Aloisius von Gonzagas
po levé straně »cinen Pohlen, auf einer Kanone
sitzend, der ebenfalls ein Schild, den heiligen
Stanislaus Kostka vorstellend, in seinen Armen
hält«, a k tomu »die personifizirten Erdtheilee
se symboly: býčí hlavou (Evr pa), velblouden
(Asie), slonem (Amerika) atd.
A kde cjzina obdivuje, tam bychom m
puty domácí chtěly míti nějakou — courage de
son opinion? Když ona chce býti estheticky
dojata, chtěli bychom my se estheticky — ne
rozplývat?
Herain
Jan
Němec
Brokoff
svatý
Nepomucký
Ferdinand
svatý . Ignác
Lojola
Gonzagas
Pohlen
Praha
Vltava
Asie
Amerika
Namen Jes
24
article
Mohli bychom arci také míti svoje skru
pule — starožitnické. Jako: že to velebené » uměníe
bylo při všech těch barokových výtvorech, k vůl
nimž se tak estheticky rozčilujeme, vlastně
— posledním kolečkem . . . Asi jako esthetický
odpor, se kterým vynášeli egypíští otroci svoje
kvádry tesané na pomníky svých faraonů boho-
rodých. Neruda vyvzdychl si před pyramidumi
»Jaká to zázračná kupa — bezmyšlenkovitosl
umělecké!« A také na něj z pyramid hleděl
pět ticiciletí ! *)
Ale můžeme my miti vůči umění vůbe
skrupali nějakých? Povznesli jsme si je či
dali jsme si je povznésti na piedestal suveren
nosti, na instanci stojící mimo všechno hemžen
národní. A nyní musíme ovšem poslouchat
jsme-li jmenem té bohorovnosti — zakřikováni
Umění nemůže nikdy urážet! Nikdy! Vždy
je to — uměníl
Historie umění sice křičí — od první
chvíle, kdy přišla v minulém století na svět —
*) Starožitnictví s uměnoslovím mohlo býti smě
šováno nebo mateno ještě před pětadvaceti léty, kdy
neměli jsme v literatuře ještě žádné eslhotiky pro-
pracované. Ale již tenkráte, jak vidno, i velmi jemně
estheticky se — rozlišovalo. Palacký, nežli začal
psáti Dějiny, chtěl míti napsánu — Krásovědu!
křičí, že je pouhou fikcí ono umění, které chce
býti vznešeným na svůj vlastní vrub, bez sou-
vislosti s duší národa, jehož bydlišté má »zdo-
biti« nebo jméno »slaviti«. Ale ať děti — křičí
My prostě historii nevěříme. Vůbec žádné
zkušenosti včerejší nevěříme. Vždycky jen až té
— zejtřejší!
Palacká
25
article
Olympicky klidně mohl náš professor Albert
napsati: »Kdyby malíř vymaloval velký obraz
z historie německé a v Berlině jej koupili do
musea, netěšílo by nás to?
Ach, mistře chirurgu, který jsi i všelico
moudrého pověděl, jak by nás to netěšilo ? My-
slím, že bychom měli radost — šibeniční
A můžeme se jí dočkat ... Vždyť právě
světovost máme za tu nejvlastnější uměleckost.
Jest sice světovost buď francouzská, nebo an-
šlická nebo — německá; a to jsou pro nás
pouhá — adjektiva. My věříme ve světovost
samu o sobě, ve světovost — nadsvětovou. Ne,
jak na nás dílo umělecké působí; jak by
působilo na tam ty ve světě — v Pařlži,
ve Vídni, v Berlíně, — kteří smějí míti svů,
vkus. Podle toho chceme je posuzovat.
A následek této povšechné temporatury
esthetické?
Osud takových děl jako Šnirchův Svatý
Vácslav — —
Nedaří se jim u nás. Nedaří právě proto,
že jsou tak naše, tak česká, tak svoje a při
tom národní; že jim tak dobře rozumíme —
bez průvodních knížek; že slyšíme v nich
m ený hlas vlastního srdce, že jsou tak —
umělecká.
Koupili by Šnirchova světce s tou poctivou
otevřenou tváří slovanskou, která hlásá, že jeho
věrní nechtějí boji, ale že se také — nedají
— v Berlíně do musea? Stáli by o něj — ve
Vídní? Rozuměli by beati possidentes na
Serně a na Temži našim blanickým ryuffům
— Osud jeho je tím zpečetěn
Má zhynouti proto, že může sloužit jen —
nám, že to vlna naší duše, v zářivý drahokam
ustydlá, že socha ta mohla by zdobit jen naši
Prahu a snad nejpůsobivěji na jednom z vakant-
ních těch míst na mostě Karlově, aby si tam
stará Praha (baroková) podala konečně ruku
s Prahou novou — slovanskou?
Albert
Šnirchův
Karlův
Berlín
Vídeň
Temže
Praha
Svatá Vácslav