Ročník XXXXIX.

V Praze, ve čtvrtek 10. června 1909.

c eer

Číslo 158.

Mo ranni a večerní listy předplání se V Praze v administracií na uaěslu na čtvat lota . . . . 6 K — a dvojí donáškou na měsíe na čtvrt ieta ! . . . 7 K eih ve fliálkách na měsia. . . . . . 9 K n0n Poštou: a mě na štvrt ieta . . . 9 K e0 s dvojí zásllkou na měsie- te na čtrrkřP' ieta Přiští číslo „Národních Listů“ vyjde v pátek dne 11. června v ob- vyklou hodinu ranní.

Kotvou německých naději Poláci. Ve staré dětinské humoresce vypravuje dobrodruh Prášil, jak se vysvobodil z hlu bokého močálu, v němž tonul. Vytáhl se prostě sám za svůj vlastní cop. Zcela podobný kousek zdařil se minulého úterka kabinetu Bienerthovu. Zachránil se před porázkou v parlamentě jedině vlastní silou, totiž hlasy svých pěti parla mentních ministrů: Biliňského, Du lemby. Weisskirchnera, Schreinera a Žačka Ale nechlubí se tím heroickým činem příliš ani ve zdejším místodržitelském večerníku nevřeští vítězoslavná fanfára, ba v mnohých německých listech zaznívá dokonce povzdech o smutném vítězství Pyrrhově . . . Toliko »Neue Freie Presse« čerpá z vý sledku úterní parlamentní bitvy naději pro vládu Bienerthovu a pro její pětihlasovou většinu v parlamentě. A víte oč ji podpírá Jedině a cele o to, že většina kola polského vedená panem Glsbiňským, která večer dne 7. t. m již již byla na rozcestíz tábora německovládního k táboru Slovanské jednotý a v pondělí o 11. hodině noční již dohodla se s touto o společnou reso- luci, v níž byly obsaženy veškery podstatné požadavky Šusterši- Čovy — (viz dokument ten v plném znění na příslušném místě dnešního čísla) — přes noc si to náhle rozmyslila a úsvitem úterka 8. června znovu ke vládně ně- meckým jeslím se navrátila .

Nuže, toto náhlé obrácení plášte většiny kola polského po vlád- ním větru »v poslední chvíli, téměř již na bojišti...« vítá dnes čelný německo- hakatistický orgán jako spásnou vláhu pro vyprahlou lučinu německo - vládní politiky Bienerthovy. Z radosti jeho viděti, jak byla za posledních dnův, kdy polská lidová strana Stapiňského v kole polském zápolila proti nepřirozenosti německo-polské koalice, v Něm- cích malá dušička, jak se němečtí rekové chvěli o svou budoucnost, »začne-li se vládní strana v kole polském drobita drolit i přecházet od Němců k Čechůma Jihoslovanům — Teprv úsvitem dne 8 června, kdy se vrátil dr. Glabiňski ze své noční schůzky s Bienerthem a Biliňským s hanebně okleštěnou svojí resolucí ku překvape- némů dru. Šusteršičovi, — bylo po krisi a po úzkosti německých rytiřův. Vůdcové polšt bývali vždy výborně zpraveni o proudech větrných ve vysokých dvorních sférách — usuzuje »Neue Freie Presse« — dovedli poli- tickým čenichem vždy bystře »bráti vítr«, uhodnouti přání rozhodujících kruhův a dle toho se říditi. Nuže, když v posledních dnech neustále kolísali mezi Čechy a Němci, dělo prý se tak jistě jen proto, že nebylí si dobře jisti, komu náleží dle lidského domyslu v Ra kousku budoucnost: zdali Čechům a Slo vanské jednotě nebo Němcům? Najisto prý si tuto otázku v minulýcl dnech vůdcové kola polského předkládali »Nuže, když si po mnohém váhání posléze mohli sami dáti odpověď, tu rychle couvli zpět a berouce sobě pohodinou záminku z textu formule — rychle obrátili plachty po směru, kterým nyní dle větru politického plavba jde.« — A tak prý rozhodnutí se většiny kola polského pro návrat ke staré většině německo-polské jest »pozoruhod- ným naznačením politické bu doucnosti«... utěšuje se blažený haru spex v »Neue Freie Presse« a germánska

obrazotvornost jeho rozpaluje se k triviální denunciaci: »Však také Češi cítili, že hla- sování polského klubu jest poselstvím proti nim. Poselstvím, kterým se jim sdílelo, že osudy Rakouska ještě dloub nemohou býti svěřeny stranám, které se v nejkritičtějších chvilích vyloučily z pospolitosti myšlenkové a citové celého mocnářství. (l) Cesta do vídeňské mi sterské rady nevede skrze před pokoj ruského ministerskéh předsedy v Petrohradě. Tak dalece prý se nesmí politika státn odchýliti od mrávných přikázání, aby nebyla oceněna věrnost (rozuměj německá) v dobach nebezpečí, za to však, aby projevy pro ne- přátele říše vedly k důstojnostem ve státě »Poláci svým hlasováním dokázali Čechům, že návrat ke slovanské politice, ane i jen k bývalému hospodářství v ministerstvu obchodu nebude tak brzy možným« — plesá »Neue Freie« —: »Polský kl u rozhodl bitvu a jeho hlasování bylo zároveň listem, jímž loučil se s Jed- notou slovanskou. « — tta vbsa jo »Pravda, většina byla pranepatrnaa bez hlasů ministrů dosahovala jedva nej- nutnější míry« (Ba ani jí ne doslaho- vala! Neboť 241 hl. bez pěti ministrů činí pouze 236, kdezto oposice měla 237 hlasů. Pozn. red.) »Tento nepatrný rozdíl, toto pouze pěti- hlasové vítězství vzbuzuje obavu, že kri tické poméry ve sněmovně skon čením sporu o banku bosenskou, nepo minou. Avšak postavení, jež Poláci po mnohém kolísání konečné zaujali, přivadí k myšlence, že tato nepatrná vět šina vládní má silný podklad v po třebách monarchie a v povšechném směru veliké politiky.

Neboť kdyby neměla většina vládn v takových nutnostech své kořeny, byl by asi polský klub dnes jináče hlasoval. O však se postavil tam, kde ho ny- nější říšská politika potřebova la.« Slo- vem, z hlasování většiny klubu polského vy- mudrovala si »Neue Freie Presse« na konee »jistoto(l), že nynější většina ne- může býti tak rychle odsunuta z místa svého, třeba že se mí nění v Rakousku sebe rychleji měnívají.« »Quod erat demonstrandum.« Na vše to klábosení může přijíti »Neue Freie Presse dříve než tuší nejříznější odpověd ze samé Haliče, kde proti neslo- vanskému, sNěmci držíclí m směru podské politiky rostea vzmáhá se vůčíhledě hlasítý od- por myslíclch vzdělanců pol- ských, živený a tlumočený li- dovou stranou polskou, jež čítá již dnes 19 poslanců a zastupuje vět- šinu polského obyvatelstva ha- ličského. Úterním hlasováním většiny kola polského pro záchranu Němcům odda- ného ministra Bilinského se spor obou stran toliko přiostří a kruté fiskální plány p. Bilin- ského věru sotva jej zmírní. Tak může v dozirné době nadejíti den kdy těch 19 poslancův polské strany lidové v hodině bitvy nepřestane jen na tom, že při hlasování odejdou ze sněmovny, jako učinili včera, ale kde přejdou do z řej me již oposice a budon hlasovati s námi proti německé vládě Bienerthově, bráníce přetíženého ubohého lidu svého proti novým hrozným břemenům, jež famosní německ politika páně Aehrenthalova poplatnictvu ra kouských národů v příštím pětiletí chystá. Letošní rozpočet snad bude ještě klidně vyřízen. Ale nejblíže přiští — již rozmetá tu dnešní pětihlasovou vládní většinu jako vítr mouku. To jest proti jistotě »Nene Freie Presse« opět naše jistota, a než rok s rokem se sejde, uvidíme, která z nich sta- věla na skále a která na písku.

Demise ministra dra. Žáčka. Z Vídně, 9. června. Porada ministra dra. Žáčka s parlamentní komisí svazu poslanců českých trvala celé dvě hodiny. Usneseno pouze vzíti na vědomí, že dr. Žáček bar. Bienerthovi na- bídl svoji demisi. Parlamentní komise tímedala na jevo, že zůstavuje další kroky ministru dru. Záčkovi samému. Bar. Bienerth oznámí v nejbližší audi enci žádost dra. Žáčka za propuštěnou panovní kovi. Z Vidně, 9. června. „Centrum“ sděluje „Ministr dr. Žáček navštívil dnes ministerského předsedu bar. Bienertha, kterému sdělil, že na své demisi, dané před hlasováním o návrhu Šu- steršičově, trvá, prose, aby vymoženo bylo ve věci té rozhodnutí koruny Této prosbě bar. Bienerth vyhoví, možno však čekati, že panovník demisi dra. Žáčka ne přijme. Dr. Žáček zúčastnil se dnes dopoledne schůze parlamentní komise Českého svazu, by hájil včerejšího veta svého a sdělil, že demisi podal a na ni trvá. Dr. Žáček požádal parlament- ní komisi, by o tomto odhodlání jeho rokovala a demisi vzala na vědomí. To se také stalo. Národní poslanci svobodomyslní stoupenci bývalého ministra Práška cho val se k miistru dru. Žáčkovi šetrně. Jeho vo tum však bezohledně potíráno po- slanci Chocem, Kalinou a Staňkem.

Poslanci katolicko-národní zachovali se i dnes v příčině dra. Žáčka, jak se chovali vůči němu již od prvopočátku. Zejména ukazovali k tomu, že kolise mezi členem ministerstva a českou oposicí mohly býti předvídány ve chvíli, ve které většina poslanců českých trvala na tom aby posl. dr. Žáček vstoupil do kabinetu Biener thova. Poněvadž tyto třenice byly neodvratny katolicko-národní poslanci, když hlasovalo se ve svazu českém o vyslání dra. Žáčka do kabinetu hlasování toho se nezúčastnili a nezměnili do dnes tohoto svého stanoviska. Také tentokráte nezúčastnili se hlasování o demisi dra. Žáčka nýbrž zůstavili rozhodnuti českým stranám, kte ré dra. Žáčka vyslaly do kabinetu Bienerthova Dr. Žáček naproti poslaneům, kteří mu vy týkali včerejší jeho votum, namítl, že prý měl býti dříve, nikoli před samým hlasovánim, Českým svazem vyzván (1), aby se mu dala možnost „upraviti svůj poměr“k ministerskému předse dovi a celému kabinetu. Protože dr Záček a celá vláda jednání stran bosensko- agrární banky schválila, bylo prý mu ne možno(?) vystoupiti protitéže vlá dě a nechati jina holičkách přihla sování a to tim méně, jelikož jed nalo se o důtku vládě... Při hlasován o resoluci Morseyově, při kterém dr. Weiskirch ner a Schreiner odešli, nejednalo se o žádnou důtku vládě, nýbrž ministru společných finane bar. Burianovi. „Kdybych byl viděl,“ pokračoval dr. Žáček „že jmenovaní tito kolegové opustili ministerskou lavici, byl bych učinil tolikéž. Námitka, že za kabinetu Beckova dáno če ským a německým ministrům vždycky na vůli hlasovati, jak chtějí, není podstatnou. Tenkráte češti a němečti ministří před hlasováním odešl zvlášté proto, že jednoho se o záležitosti národn a bar. Beck nemohl dopustiti, aby při hlasován takovém národní ministři hlasovali proti sobě

Důtka vládě nebyla tenkráte předmětem hlaso vání. Kdyby se bylo jednalo včera o českou neb německou národní otázku, nebylo by žád- ného usnesení ministerské rady. kterým členové kabinetu by se bl zavázali k votu solidárnímu. V případě včerej ším jednalo se jen o vládu. Jakmile jsem se dověděl, žel teprve před samým nlaso- váním, že Český svaz si přeje, abych také, kdy- bych podati musil demisi, nehlasoval proti opo sici, a s ostatními členy kabinetu, sdělil jsem před samým hlasováním ministerskému předse- dovi svůj úmysl odstoupiti. Že bar. Bienerth ve chvili té nemohl dojíti ke koruně, pro rozhod- nuti, bylo již praveno. Co bar. Bienerth nemoh učiniti včera, zajisté učiní nyní. Taková jest „omluva“ ministra dra. Žáčka. Zprávy, že na jeho místo bude povolán jiný če ský poslanec, jsou úplně bezpodstatny.

Z parlamentních výborů Z Vídně, 9. června. (K. k.) Za rokování dopoledního v rozpočto vém výboru o kap. „Řišská rada“ předseda dr. Patlaí prohlásil se zřetelem na přání, Ulumočená ve příčině stabilisování sluhů říšské rad že s ohledem na obtíže, které vyplývají ze zákona o certifikalistech, mohla by se nastoupiti cesta, ž by sluhové říšské rady byli prohlášení za osoby. které stojí ve zvláštním služebním poměru. S jeho strany lze doufati v nejvřelejší podporu Pokud jde o výzdobu parlamentní bu- dovy, všechny Hermy, jejichž postavení bylo lo usneseno, budou postaveny během léta. Výzdob květinami záleží na tom, co by stála. Přání v pří- čině knihovny považuje za odůvodněná. Také na neněmecké národy a na příslušné zákonodárne pomůcky musí býti rovnoprávně vzat zřetel. Dolace na knihovnu musí se v nejbližším rozpočtu zvýšii výdatně. Pokud jde o přání, tlumočená parla- mentními novináři, pokázal předseda na do- mácí řád, který jest nyní ve stadiu reformy V odpolední schůzi za rokování o kap „Ministerská rada“ posl. šl. Vukovič dovozoval, že Rakousko, podpor- jic po stránce hospodářské a kulturní rozvoj jižnícl zemí, pracuje po svůj další zdárný rozvoj a zjedná si příznivou posici na Balkáně. Je v zájmu mocnář ství, aby Záhřeb prospíval. Přimlouvá se, aby byla uznána studia, vykonaná na záhřebské universttě byly brzo uzavřeny obchodní smlouvy se Srbskem a Černou Horou a přikročeno k řešení, má-li se po- voliti průvoz srbského dobytka do Dalmaci Posl. Maštálka mluvil o hlasování v po- slanecké sněmovně, z kteréhož by jiný min předsedt již dávno byl odvodil důsledky.

Avšak bar. Bienerth vládní notou z 6. t. m. pro- hlašuje, že rakouskými poměry je vinen parlamen a z projevu pokáraní nevzniknou pro ministerstv žádné důsledky. On sám nečiní žádného pokusu, al poměry v Rakousku uvedl na jiné koleje. Minister stvo ukazuje svou passivnosti, ž nemá vlastně žádného životního úkolu a žádněho programu. Za poslední krise nebyl učiněn ani nejmenší po kus, aby poslanecká sněmovna a vělšina byly za chráněny. Vse bylo zůstaveno posl. Gessmannovi Tomu nepodaří se sestaviti ministerstvo s nátěren křesťanskosociálním a vlivem převážně německým Němci musí se spřáteliti už s probou- zejícím se vědomím slovanské soli da rity a musí doznati, že není možna vláda Němeu — ani za pomoci Poláků — proti Slovanům v Ra keusku. Min. předseda se před vánocemi choval re servovaně. Čeští poslanci odhlasovali mu dokon i obchodně politický zákon zmocňovací. Od únor nastala však změna, která nynějšímu kabinetu vi- skuje nejněmečtější ráz mezi všemi kabinety které v Rakousku byly u vesla od Auerspergov doby. Min. předseda byl jako ministr vnitra objektiv ním ministrem, ale nyní jest vládní loď nesena ně meckými, ha dokonce všeněmeckými proudy. Nen pravda, že Němci podporují vládu zadar mo. Vláda nepotřebuje jim činiti žádných koncesí. jim slačí, odpírá-li se Slovanům, co potřebují k slušnému životu. Vláda porazila český národ be zřetele na nebezpečný stav mocnářství poštovní- mi výnosy, které jsou v odporu se stát zákl. zákony, zaručujícími rovnoprávnost. Ja- zykovými předlohami s neuvěřitelným ohraničením poškodila nejen práva českého zem ského sněmu, nýbrž dotkla se také co nejcitlivěji českého národa a jeho nejživotnějších zájmů, aby oba zemské jazyky měly v království českém plnou plat. nost a země byla nedělitelná.

V drobném prodejii ranní čislo o sobě . . za 8. . . . za 4h večerní Ve úliAlkách na venkor ranní čislo . . . . . . 5b večerni lnseráty platí se hotově Bapřed Předplncení a inserty přijíma administrace v Marianské ul.,3 Tam nacházejí se tél redakce, tiskárna a expedlce „Národnich Llstů Rukopisy se nevracsji

Přes výslrahy a rozhodně prohlášení povolaných zástupců českého národa podala předlohu jazyko- vých zákonů. Ministr spravedlnosti nezná jazykových poměrů v království českém, ani o tom neví, co se v posledních letech v jazy- kové otázce stalo. Domnívali jsme se, že je povinen to znáti a věděti, že jazyková nařízení byla zodpo- věděním dotazu Celakovského uznána a 30letou praxí posílena. Nynější ministr spravedlnosti prohlašuje, že platnost jazykových nařízení je sporná. Řečník se teda táže, byla-li řeč ministra spravedlnosti také ministerské radě a jak min. předseda chce srovnati tuto odpověď s odpovědí býv. ministra dra. Kleina. Ministr spravedlnosti praví dnes, že k vládní osnově jazykového zákona nezaujímá stanoviska, poněvacž předloha tato byla předložena mínisterstvu vnitraa ne jemu. Ale jest známo, že za m.-p. Becka bar. Bie- nerth byl ministrem vnitra, že tudíž on byl tím, kdo ani jako ministr vnitra, ani jako ministerský předseda nepředložil záležitost ministru spravedl- nosti, ač jde o jednání před soudy. Jest dále známo, že tyto předlohy byly kdysi předloženy ministru dru. Kleinovi, o čemž se může ministr spravedlnosti velmi snadno přesvědčiti, nahlédne-li do spisovny.

Dále tvrdil mimistr spravedlnosti, že jazyková nařízení mohou býti vydána tam, kde užívání ja- zyků, jak se zvyklostí vytvořilo, je fixováno v na- řízeních nebo kde se národy o tom dohodnou Zdá se, že ministr spravedlnosti neví, že v době. kdy jazyková nařízení byla vydána, předsedové ně- meckých krajských soudů v České Lípě, v Libercia v Chebu dostali dotaz, jak bylo tam až dosud, pokud jde o uživání řečí, úřadováno a na základě případ- ných jich vyjádření byla vydána Stremayrova naří- zen1. Následkem toho fixovala tato nařízení pouze status quo. To měl věděti ministr spravedlnostia vidí-li dále, že nařízení může býti vydáno tam, kde oba národy se dohodnou, řečník ptá se, na zákla- dě jakého zákona se to má státi. Dále plá se min. předsedy, je-li srozuměn s odpovědí mini- stra spravedlnosti, kterou se českým soudcům vyhro- žovalo disciplinárním vyšetřováním, kdyby nedodržovali vnitřní úřadní řeč. Neboť vláda, ve které byl bar. Bienerth ministrem vnitra, odpově- děla ns základě usnesení ministerské rady, že prot soudcům nelze zakročiti a že se zakročiti nesmí.

Konečně žádal řečník min. předsedu, aby řekl souhlasí-li s výkladem § XIX. stát. zákl. zákona, jak jej podal ministr spravedlnosti. To, co řekl misistr Hochenbnrger, neopo vážil se dosud nikdo říci a ministerský předseda, jenž nechává některého mi- nistra něco prohlásiti, aniž by jej desavouoval, pro- jevuje mlčky svůj souhlas. Němeeký kurs pro- jevuje se již silněji a silněji na celé čáře a jest na- mířen proti české i proti polské državě Způsob, jakým nakládá ministr spravedlnosti s boy- kotovým hnutím, při němž dává pronásledovati jen Čechy, jest óplně zbytečný a zjednává klerikální straně jen nové stoupence. Příkrost, s jakou dává ministr vnitra zakročovati proti Čechům při všech nařízeních a slabost, již projevil vůčí četným horším výstřelkům. nemůže český národ dát si líbiti bez tu- hého odporu.

Pokud jde o školství, nečiní vláda žádných příprav, aby učinila opatření pro moravskou uni- versitu, ve příčině níž schválila sněmovna resoluci Řečník stěžuje si, že ve státní železnič n radě jsou z 18 ministerstvem železnic jmenova- ných členů jen dva Češi a shledává pochopitelným. že za takové soustavy musí se politická situnce za- hrocovati a přiostřovati, že z toho musila vzniknouti krise českého ministra krajana Nehoť čeští poslanci musili si položiti otázku, mohou-li i nadále takový systém krýti svým stran- níkem, nebo mají-li se odhodlati prohlásiti krajní boj odvoláním tohoto ministra proti dalšímu trvání télo soustavy. Češi rozhodli se pro poslední způsob a se zřetelem na celý vývoj, jimž poměry v Ra- kousku se v poslední době braly, kdy nynější vlád podnikř den ode dne větší boj proti českým zájmům, kdy práva českého národa se co nejhůře porušují kdy konečně zanedbává vláda též po stránce hospo- dářské úmyslně zájmy Čechů, tu nezbývá českým poslancům nic jiného, než hlasovati prot disposičnímu fondu. Řečník protestoval ko- nečně proti vývodům dra. Bachmanna. Dále žádal z zlepšení postupových poměrů českých oddělení kor- respondenční kanceláře a vyslovil přání, by tato od- dělerí obstarávala lépe zpravodajskou službu z Čech. Posl. dr Bachmann odmítá některá tvrzení Ma- štálkova. Upozorňuje na pověsti a novinové zprávy. že jistě osobnosti mají vliv na rozdílení reforátů, slo- žení senátů a personální záležilosti správního soudu poněvadz třeba učiniti vše, aby tento soudní tribunál byl zbaven podezření ze strannickosti Posl. V. Kollář prohlašuje, že čeští agrárníci ne- důvěřují nynějšímu systému. Bienerthův kabinet re- presenluje se jako ryze německý a protičeský, pů- sobnost ministra dra. Schreinera, dra. Hochenbur-

FEUILLETON. G. N. Trubeckoj o slovanské otázce O Grigoriji Nikolajeviči Tru beckém, členu vynikající knížecí rodiny ruské. přinesly noviny ruské i české zprávu, že bude jmenován konsulem ruským v Praze. Leč kdyby ani nebylo této nepotvrzené dosud okolnosti. jest zajímavé mínění tohoto politického spiso- vatele a člena redakce „Moskevského Ježeneděl- níka“ (vyd. kn. Evgenijem N. Trube- ckým) o slovanské otázce. Rodina Trubeckých je stará, bojarská a předkové její účastnili se veškerého hnutí duševního v Rusku od dob Ivana Irozného: i bojů s Poláky i připojení Malé Rusi i novodobých hnutí od reforem Petro- vých (na př. hnutí dekabristů). V posledních děj- stvích hráli nemenší úlohu a smrt jednoho z nich prof. Sergěje Ni kolajeviče stala se demonstrací studentstva i lidu proti trvajícímu režimu i vládě. Vyjímkou je pouze P. N. Tru- beckoj, vážný, leč horlivý konservativec. Kníže Evgenij hlásil se naopak ke kadetům, leč po zději jako mnozí jiní dal se více na pravo a způ- sobil nelibost příliš levých směrů jako přívrže- nec strany „mirnago obnovlenija“ (tak i u Slov. Přehledu!); než jeho váha tím nikterak se ne- zmenšila a dnes těší se obecné úctě pokrokevých Slovanů. Jeho „Moskovskij Ježenedělník“ cito- ván je často v různých společenských otázkách Ruska. Známým spolupracovníkem jeho je prof.

Pogodin, zajímající se i tu horlivě slovanský. mi věcmi. Tím důležitějším je slovanský názor jeho spolupracovníka G. N. Trubeckého, vyslo- vený tam na př. v článku „Slavjanskij vopros v Dumě“ (v č. ze dne 1. ledna na- šeho kal. u příležitosti řeči min. Izvolského o za- hraniční politice ruské); ueboť názory kn. Grigo- rije jeví se v příznivém světle předběžného stu dia slovanské otázky. A to je dnes velini důležito, ač bohužel dosti řídkým zjevem. Právě dnes po poradách petrohradských nutno si znovu uvědomiti, že dnešní doba je dobou první orientace nového hlubšího uvažování odstavené kdyst otázky. V poradách slovanských vidíme zárodky nových synthesí — není to skepse ani pesi- mismus, soudíme-li, že bude třeba ještě dlouhé práce (také historické) i nových ideových bojův a vyrovnávání, než slovanská idea stane se re- álnou silou, jakou bez odporu projevila se ve hnutí let 70. na podkladě a programu sta- rých slavjanofilů. To přesvědčení má každý, kdo hlouběji se otázkou zabývá. Je ovšem nepopíra telno, že dnešní poměry nutí Slovany k rychlým krokům, ale na vývoji myšlenky se tím nic ne- změní. Ta musí projíti všechna stadia, jichž třeba k tomu, aby slovo stalo se skutkem. Ne- chci zde rozváděti své osobní myšlenky, ale rá bych, aby naše veřejnost po řadě projevů často přec jen hodně anticipujících a oslnivých, než také matoucích a matných — přiklonila sluc k těžké, pomalé mluvě vážné práce i odborn znalosti.

I u nás jsou zajisté mnozí, kteří přesně od važují a přísně soudí. Některé hlasy, ozvavší se před poradami i při nich, byly konečně tak projevem vědomým, zodpovědným, beze všt lehkomyslnosti a povrchnosti. Takové reelní hla- sy, nepřecházející rozporů lehce ani neklenoue vzdušných mostů, budou v průběhu práce nabý- vati větší váhy a významu. Mužové delších zku- šeností a historických vědomostí jsou i mezi účastníky ostatních národů slovanských a jsou také mezi mnohými i známými jmény, jichž jsme při poradách nečetli sice v novinách, ale jež se ozvou, až bude potřebí snášeti kámen k kameni.

Nuže, z takových vědomých hlasů je i pro jev názorů kn. Gr. Trubeckého. Jeho pozname nání k debatě o slovanské otázce v dumě, že ani jeden z tehdejších řečníků neměl plné ho celkového pochopení slovanske otázky, jako jednotícího základu, který jako červená nit musí se jeviti v celém programu ru- ského státního života — s některou obměnou má platnost i pro dnešní debaty. A platí to ovšem nejen pro Rusy, ale i pro nás a jiné Slovany „Pokud slovanská idea nebude pochopena jako celistvý směr, který se musí státi osnovou vnější i vnitřni politiky, pokud ne- bude pochopen jeji hluboký, obrodný mravní obsah, do těch dob i program ru- ské státní moci (jako dosud) připomínati bude Triškův kaftan *), v kterém kousek aksamitu může se střidati s ublácenými hadry, anebo ty budovy pochybného vkusu, nad kterými pyšní se koboutek v „ruském“ siohu.“ A dále píše G. Trubeckoj: „Představitele rozličných politických stran jezdí do slovan ských zemí, účastní se porad i sjezdů. V Petro hradě i Moskvě je po dvou slovanských spol- cích. A přece naše veřejné mínění dosud zů stává v okruhu nálad i citův a dosud nepřibližilc se k vypracování určitého směru v celé otázce. Ministr zahraničních věcí řekl mezi jiným, že Rusko nemůže odříci se ani oněch tradic, které vneseny byly v jeho mnohověkou a slavnou hi storii.“ Tato, zdálo by se, zcela spravedlivá slo va vyvolala se strany posl. Miljukova toto omezení: Pokládám za povinnost počíti svou řeč projádřením spokojenosti nad projevem mini- stra zahraničních věcí, v kterém přiznal vliv ru ské veřejnosti na ruskou zahraniční politiku.v *) V bajce Krylovově. V poněkud jiném smysl ve Fonvizinově komedii „Nedorost

**) Ve smyslu slovanskem. Řekl dokonce, že nálada ruské veřejnosti při vodila některé vážné následky. Nesouhlasín s ním však v prohlášení, kde spojil tyto nahledy se starými tradicemi. Naopak mám za to, že po- měr ruského veřejného mínění ku prožívanému námi momentu stojí na štěstí ve velmi slabém spojení s oněmi tradicemi, na něž narážel mi nistr zahraničních věcí! — Nám se zdá, že v těchto slovech skrývá se podstatné nedorez. umění. Vždyť jedno z dvojího — buď třeb úplně odříci se slovanské ideje anebo, přizná- me-li ji, nelze odhazovati z ní samu její pod- statu: svazek plemenný je především svazek hi- storický, jednoticí v dědičné posloupnosti osudy minula se snahou budoucna. Jsou ovšem dvojího rodu tradice — ony, které spojeny jsou se zná- mým systémem vlády a zejména jevily se vždy charakteristickými pro ruskou byrokracii: tyto tradice určovány byly odpíráním evoluce v hi storii a proto zajisté nikoli o nich možno mlu- viti v daném případě. Leč nelze svésti všechny historické tradice v tuto šedivou všednost, kte rou poněkud zhustiv barvy charakterisoval posl. Pokrovskij. „I v naší historii byly okamžiky pozdvižen společenského hnuti, spojené s osvobozenským válkami, s krví, prolitou za vysoký mravní a ná- rodní eíl! Také dnešní obnovené slovanské hnut nesmí zapomínati této kontinuity a odříkati se jí. Jinak pozbývá hlavního základu své životodárn síly. Hle, proč otevřeně řečeno poněkud tísní mne vešedší v užívání termin: neosla vi smus. Lidé jakoby hleděli zbaviti se obvinění z historického dědictví, jako z něčeho, zač se třeba styděti; bojí se, aby jich nesměšovali se starými slavjanofily. Zdali jsme nepokročili ještě tak daleko od epochy starého slavjanofilstva, že stále ještě nemůžeme vypracovati nestran- ného historického soudu o veli- kých zásluhách takových lidí, jako b

Chomjakov, Samarin a Axakov? Nemůzeme-l oddéliti zdravého zrna jich učení od historických přídatkův a omylů? „Nynější prebuzení interesu k slovansk otázce a spojené s ním hnutí nemůže přiro- zeně říditi se úplně politickým programem sta rých slavjanofilů. Každá doba má své úkoly. Leč nové hnutí bude plodným pouze tehdy, ne- projeví-li lživého studu před historickou dědičností a nebude se báti žádné síry ani le- vých, ani pravých!“ Takové je mínění kn. Grigorije. Ostatkem uznává těžké postavení dnešních vůdců zahra- niční politiky ruské, ale přeje si, aby aspon vnitřní politika řídila se tím, co promluvil tehdy vůdce oktabristů A. J. Gučkov: „Jako přežitek starých dob zůstala bázeň před svobodným vý- razem veřejného mínění, před svobodným pro- jevem národního citu, bázeň před neodvislým slovem. Vláda zapomněla, že systém očkování oficiálního patriotismu byl přece první přičinou rozkladu skutečného patriotismu, jasného a či- stého nacionálního citu... toho rozkladu, který tak osudným způsobem objevil se u nás, zvláště v našich vyšších i středních společenských vrst- vách i za doby války i v následující pak léta ne- pokojů. Chce se i mně říci vládě, aby se navždy odřekla od poručnictví nad těmi okruhy, jež ji nejsou podčiněny, i myslím, že teprve tehdy dočká se vláda i my toho rozkvětu národního citu, teho ujasnění našeho národního sebevědo- mí, které pomůže nám vyjíti z těch tisíců otu- pení a zamotaných labyrintů, v nichiž zapad dnešní ruský život . .. A stane-li se toto probuzení národ- ního citu na půdě slovanství, na půdě sympatií k našim trpícím slovanským bratřím — tu řeknu, že národové ti zaplatili část svého dlu- hu nám, část velikého dluhu, který nakupil se Sila Samisonyě. nám u nichl“