2
masthead
V Praze, v pátek dne 13. září 1901.
Praha
4
article
Na rauní s odpol. listy
přlohami („Naněný Obzor“ ve
středu a Literární Hlidlka
v pátek) předplácí se:
Praze v aininistrae
na měsís . . . . . . P
6K —
na čtrrt leta . . . . .
s dvojí donáškou
na čtvt leth . . . . . 7 K 50
ve ailsikicb:
na měsle . . . . . . 2 K. 30 n
Pošteu:
na něslo, .. . . . .
3k ei
s dvejí zisiliou
na meějl
ns štvrt l nta
K Pošteu
Praha
5
article
„Útočný boj proti Čechům!
„Útočný boj proti Čechům!
»Největším nebezpečím pro mír evropský
jsou rozpínavé snahy všeněmecké« — zní
hluboké slovo duchaplného politika francouz-
ského Andréa Chéradama, který obral sobě
za úkol stopovati ponuré snahy a rejdy
prusko-německých chauvinistův od jich
ú středí berlínského až do údolí
krkonošských, šumavských i alpských, aby
je odhalil a světu ukázal, jak promyšleně,
úsilovně a neunavně pracuje tato všeněmecká
propaganda za hrozným cílem sobecké vy-
bojnosti prušácké, aby na zříceninách kve-
toucích říší, aby na hrobech živoucích, kul-
turně prospívajících národův založila ve
středu Evropy ohromnou vojáckou německou
říši, ohrožující rovně slovanský východ jako
románský západ svou tvrdou panovačnou
pýchou jako svou lakotnou vyděračností.
Bylo-li zapotřebí rozhojniti pro důkaz
pravdy Chéradamovy bohatství dokladův, jež
byl snesl ve své znamenité knize (»Evropa a
otázka rakouská na úsvitu 20. století«) —
dnešní volební provolání vše-
německé strany v Čechách podává
doklad nový a věru klassický! Jedem zášti
oplývaly proti nám od r. 1848 sice všechny
politické proklamace německých centralistův,
ale v žádné nebyly vyzrazeny po-
slední cíle německé té zášti proti ná-
rodu našemu způsobem tak neomaleným, tak
bezohledným jako v této válečné proklamaci
všeněmeckých Dioskurů: Schönerera a Wolfa
ze dne 11. září t. r.
Čecho
André Chéradam
Chéradamův
Wolf
Evropa
Čechy
6
article
Ne snad, že by oba tito vlkodlakove
pruští ctili pravdu více než farizeové něme-
cko-pokrokářští ze školy Mengrovy, Plene
rovy a Russovy, nebo němečtí nacionálové
ze školy Pradovy a Schückrovy: nikoliv
S touž prolhanosti frivolní, s jakouž tito staři
němečtí centralisté líčili nás svému nevědo-
mému lidu jako výbojné, úkladné a kruté
nepřátely jeho, kteří prý dychtí jen po udo-
lání a vyhlazení všeho Němectva v samo-
statném českém státu: s touž prolhanost
frivolní, s jakou od počátku let osmdesátých
štvali a bouřili ti Plenerové a Schmeykalové
Němce rakouské do boje proti nám, vymy-
slivše si šíbalské heslo: »Das Deutschthum
ist in Gefahr !« —
»Němectvo jest v nebezpečí!« poněvadž
se nám dostalo v Praze české university a
trošky Stremayrovy rovnoprávnosti ve vnější
službě soudů a politických úřadů — s touže
drzostí lže také ještě dnes pod
vládou Körbrovou, dvě léta po vítězství ně-
mecké obstrukce — dvojice německých gen-
tlemanů Wolf a Schönerer o nutnosti sebe-
obrany Němců rakouských proti
národní a politické rozpínavo-
sti Slovanů zdejších vůbec a
nás Čechů zvlášť, kteří prý dychtíme
Russův
Pradův
Plener
Němec
Stremayrův
Wolf
Schönerer
Čecho
Praha
Mengrův
Schückrův
Körbrová
7
article
Němce zdejší odnárodnit, poslovanit a za-
hubit. Označiv nás lidu německému jako
jeho opovědné nepřátely a vrahy, obviňuje
Schönerer s Wolfem německé pokrokáře
i německé nacionály, že prý bývali od jak-
živa proti nám příliš bojácnými a chabými:
»Čechové« — zní skvostná moudrost Schö-
nererova — »Čechové by nebyli nikdy
mezích své vlasti dosáhli tě váhy a moci
aniž té důležitosti v Rakousku, kdybyv
době, kdy mívali jsme zde Němci ještě vůdčí
postavení, byla německým vůdcům zdejším
bývala směrodatným kompasem pouze cílů
vědomá politika německo-národní.«
Ale němečtí ti vůdcové před Schönere-
rem a Wolfem nestáli všickni za nic, byli
více Rakušany než Němci, a proto ze sa-
mých ohledů na stát rakouský netroufali si
Čechy rozšlapat a rozdrtit, nýbrž pořád
s nimi vyjednávali a »tak od kompromisu do
kompromisu« s Čechy — německý lid Ost-
marky do záhuby a zkázy vedli. Této chabě
rakouské kompromisní politice chce nyní
strana Schönererova a Wolfova učiniti pří-
trž: »Všeněmecká strana trvá dnes
na stanovisku, že boj proti Čechům
musí nabýti rázu útočného! . .
Němec
Schönerer
Wolf
Čecho
Rakušan
Schönererův
Wolfův
Rakousko
Čechy
8
article
V nynější chvíli nemůže se díti s ne
přítelem (českým) žádné vyjedná-
vání o nějaký mír a nejméně na
sněmu českém. Čechům se musí vyhnati
z hlavy »blud« jako by ten český sněm
v Praze něčím byl; nesmí býti než pou-
hým národohospodářským pruským krajstá-
gem a ničím více! diktuje drzoun cizák
Schönerer: »Na českém sněmu nemá žádný
pravý Němec o nějakém národním vyrovnán
s Čechy ani mluvit, nýbrž má všecky ty
sporné otázky jazykově a národní odkázat
před parlament vídeňský. Avšak ani tam
nemá se jimi dříve hnouti, dokud ne-
bude němčina prohlášena a uzá-
koněna za svrchovaný ja zyk
státní; dokud nebude tedy Ra
kousko uznáno a prohlášeno za
stát národně německý, v ně mž
Němci byli by svrchovaným
pány, ostatní národové však to-
liko jejich podřízenými sluhy
»Reindeutsch, alldeutsch und ungelheilt«
chce míti Všeněmec Schönerer a comp. vlast
Husovu, Žižkovu a Poděbradovu! . ..
Lid německý v Čechách má se roz-
hodnouti, »chce-li býti počeštěn, po-
slovanštěn,« neho — chce-lí »podle
svého poslání« (jako německý osadník Ost-
marky) Čechy zgermanisovati? —
Třeti možnosti Schönerer nezná. Nil novi
sub sole! Nic nového pod sluncem. Proti
všemu tomuto pangermánskému zuření a
chvastounství bylo nám již před půl stoletím
za časů Havlíčkových zápoliti, ale zlý rozdíl
je v tom, že tehda ještě nebyl lo
ve Vídni takového strachu před
Berlinem, jako dnes. Na štěstí
pro Rakousko není ho všlak po
dnes — v Praze, nýbrž zde převládá
dosud ona starobylá česká sebedůvěra, vyjá-
dřená chrabrým slovem Dalimilovy kroniky
»Nedej se Němcům, česká hlavol
ona heroická víra národa Husova v konečné
vítězství pravdy a práva nad iží a násílím
křivdy.
Čecho
Němec
Schönerer
Husův
Žižkův
Poděbradův
Havlíčkův
Praha
Čechy
Nil
Vídeň
Berlín
Rakousko
Dalimilův kronika
9
article
Náhoda tomu chce, že zoří se dnes po
třicátě den onoho slavného reskriptu, jímz
panující mocnář uznal dobré právo králov-
ství českého na samostatnost státní, onoho
reskriptu, o němž sám vůdce německých
centralistův, právník dr. Edvard Herbst,
se pronesl, že má do sebe osudně veliký
dějinný význam: náhoda tomu chce dále, že
vítá dnes veliký národ francouzský na rodné
půdě své nadšeně cara nejmocnějšího národa
slovanského, o němž Palacký náš pověděl,
že by žádná moc světa nebyla dosti silnou,
aby zdusila jeho hlas krve a jeho tlukot
srdce ve chvíli, kde by u nás počaly
hospodařit — piklhauby pruské. ..
Proto s klidem stoickým hledíme na ten
rozmach furoru teutonského, jenž tak dráždivě
sálá v tábor náš z volebního provolání Schö-
nererova a Wolfova. Nebojíme se již o svou
budoucnost ve století dvacátém, když pro-
meškali hegemoné němečtí šedesát let, před
nimiž nás snad mohli rozmačkat a udolat.
Toliko jediná byla by možnost
šestimillionový národ náš přesilou 60 milli-
onového národa německého udolat, zničita
vyhladit: když bychom my Čechov
sami proti sobě povstali, roz-
ptýlivše se na pouhé řevnící
stavy a třídy společenské: děl-
nickou, rolnickou, měšťanskou,
obchodní, živnostenskou, prů-
myslovou, úřadnickou, učitel-
skou, kněžskou atd., atd., kteréž by
se vespol hrdlily a potýkaly o tu skývu
chlebovou až do nové katastrofy — lipan-
ské. Ale té moznosti bohda ve století
dvacátém probuzený, vzdělaný a zachovalý
národ Jungmannův a Havlíčkův vrahům
svým neposkytnel
Politické zprávy domácí.
Maďarské denunciace.
Maďaři jsou k politování pro strašidelná
vidění, která je pronásledují. Nezjovují se jim
doktor
Herbst
Wolfův
Čechov
Jungmannův
Havlíčkův
Maďar
10
article
oběti již zprovozeně, nýbrž oběti vyhlídnuté
aby od nich zprovozeny byly.
»Budapesti Hirlap« uveřejňuje z Novéh
Sadu dopis, jenž Maďarům odhaluje »velko
srbské rejdy« na jihu, jako jindy » panslávsko
rejdy« na severu. Slyšme! Novosadští srbšt
radikálové jsou ve spojení se svými politickým
přáteli v Bělehradě, Záhřebě a Bosně. Do No
vého Sadu přicházejí srbští politikově z Běle
hradu, Záhřebu i Pešti. Tam se zastavuje
Jeftanovič, vůdce bosenských radikálů (sic' !),
Jaša Tomič, redaktor »Zastavy«, jezdí zasede
Bělehradu, kde nynější předseda ministerstva dr
Vujič zvláště se interesuje o bosenské věci
A tak se vede vyjednávání a porady s bělehrad
skými matadory. Z Nového Sadu rozbíhajíse
nitky nebezpečného hnutí. Srbové snaží se zi
skati pro své plány i bosenské mohamedány
Přibližují se k nim jako pomocníci v boji prot
bosenské vládě, aby jim musela povoliti co nej
širší samosprávu; ale pravým účelem jejich jest
aby mohamedány získali pro myšlenku velko-
srbskou tím způsobem, že Bosna jako samo-
správná balkánská provincie musí býti vyloučenu
ze svazku rakousko-uherského mocnářstvía
dána pod zdánlivou vrchnost sultánovu tak, aby
sama se spravovala jako docela srbská provincie.
Maďar
Jaša Tomič
Vujič
Srba
Bosna
Bělehrad
Záhřeb
Boseň
Běla hrad
Pešť
Zastava
Budapest Hirlap
11
article
(Jaký nesmysl!) Guverněrem bude nejprve moha-
medán, potom pravoslavný a dále se pravidelně
střídati budou obě vyznání. Prvého guverněra
již si našli v osobě Ali paše Stočeviče, jenž je
nyní s posádkou v Solunu a příznává se za
Srba. Agrárná otázka vyřídí se po domácku
bez cizího vlivu a kapitálu. Z veřejné služby
budou propuštěny všechny osoby, které dosud
nějak veřejně působily. Tím se rozumějí ra
kousko-uheršti úřadnici a nejenoni, nýbrž i je-
jich v Bosně rodilí potomci. Všichni katoličt
kněží a mniši budou vyhnáni kromě františkánů
Co se týče jazyka, musí býti v Bosně všechti
srbské. Srkský jazyk a srbské plsmo bude úřad-
ním. Z roveň varují Arnauty a Makedonce, aby
si nepřáli rakouské okupaco.
Pravoslavní s mohamedány sešli se v lá
zních Kyseláku v Bosné a tam to ujednali
Pod záminkou, jakoby se pracovalo proti anexi
má se pracovati proti okupaci pomoci peněz,
které se budou sbírati vládě před očima. Al tak
se rozšíří velkosrbská myšlenka od Albanie do
Báčky. Obě strany se zavázaly, že žádná z nich
nebude o své újmě vyjednávati s vládou.
Maďaři mohamedány vždycky milovali, po-
važovali je za odpovědné nepřátele Srbůva
spoléhali na ně, že jim pomohou velkou Maďari
rozšiřiti k Egejskému moři. Ještě loni jak přá-
telsky vítali jejich vůďce Džabiče v Pešti ! My-
slili, že mohamedáni vždycky se budou rvát jen
o náboženství a nikdy se nebudou starat o to,
aby zjistili svou národnost. »Jak smutné jsou
zkušenosti Maďarů l« běduje peštský list. Kdo
by se byl nadál, že bosenští mohamedáni v sobě
objeví Srbyl
Tajné znamení té ligy jest »SSS« t.j
»cecpnera cpeka« (všesrbské štěstí).
Na tomto »odhalení« schází jen podpis —
K. H. Wolt!
Al
Stočevič
Srba
Makedonec
Maďar
Wolt
Boseň
Bosný
Albánie
Pešť
Soluna
12
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 13. září.
Jeronymská kolej v Řimě.
Některé listy mají za pravého původce pře
měny illyrského hospitálu v Římě v chorvatskou
svatojeronymskou kolej — hr. Goluchov-
ského, čemuž zdá se nasvědčovati také
rychlost, s jakou si rakousko-uherské zahrs-
ničné ministerstvo pospíšilo podat italské vládě
notu, kterou ji vyzývá, aby odvolala svého
komissara, do jeronymské koleje vyslaného,a
pátera Pazmana uvedla v úřad ředitele koleje.
Italský zahraničný ministr odpověděl notou
ve které konstatuje, že žaloba, kterou Dalmatine
podali italským soudům, musí býti vyřízena
že ani vláda nemůže ji učinit nejsoucí, jakoj
nelze povolanému soudu odejmouti. Kromě toho
italská vláda, kdyby jakkoli zasahovala do soud-
ního řízení této věci nebo ji zdržovala, uvalila
by na sebe nelibost jak italského obecenstva.
tak soudních úřadníků. Italská vláda musí tedy
čekati na rozsudek soudu.
Pazman
Praha
Řím
13
article
Milanskému »Corriere della Sera« oznamuj
z Milána: Dalmatinci, kteři včera večer jero
nymskou kolej hlídali, zpozorovali o půlneci
že některé komnaty jsou osvětleny a že se tan
pohybují lidé. Oznámili to nemeškajice vlád-
nímu komissaru, jenž nařídil, že kolej má bý
uzavřena Chorvatům i Dalmatincům. Rekton
Pazman stále dostává telegraſické pozdravy
z Chorvatska, Tit Alačevič z Dalmacie.
Římská »Tribuna« se dovídá, že zástupe
rak.-uh. vyslance ve Vatikáně vydal kliče jero
nymské koleje.
Orgán katolických Srbů dalmatských, »Du
brovník«, posuzuje zřízení jeronymské koleje
následovně:
I člověku, nezasvěcenému do historie
ethnografie, musí udeřiti v oči: zač a pro
Dubrovník, Boka Kotorská, Bosna a Hercego
vina, Srem a Černá Hora prohlašují se za cho
vatské země. Ještě více dlužno se diviti, že roz-
hednutí o zřízení jeronymské koleje stalo s
společným dorozuměním mezi Vati-
kánem a Vídní, kde by měli býti lidé, zna
jící lépe historii a ethnografii. Oni zajisté před
stavili papeži, jehož nejzamilovanější myšlenkou
je sjednocení církví, jak náramné by prospělo
tomuto dílu, kdyby znovazřízená jeronymská
kolej byla vydána Chorvatům. Papež Lev XIII
učinil po vůli biskupům politikům. Kdyby
tito biskupové nebyli v prvé řadě politiky, byli
by papeži poradili, chce-li proměnit illyrský
hospitál, aby vzpomenul stejně srb
ského i chorvatského jmena. Mělo
se to stáli tím spíše, že arcibiskup barský (na
Chorvat
Alačevič
Srba
Bok
Lev
Milán
Chorvatsko
Dalmacie
Vatikán
Dubrovník
Bosna
Srem
Vat
Vídeň
Corriere della Ser
14
article
Černé Hoře) má titul primasa králov stv
srbského. Papežové arcibiskupům barským
udélili titul ten už ve středověku. Pod duchovnou
jurisdikcí barského arcibiskupství spadaly ve
středním věku jižní Dalmacie, Bosna a Hercego
vina, Srbsko, Černá Hora a Albanie. Nyní, v XX
věku, papežské brove řadí arcibiskupství barsk
mezi chorvatské země. Z toho se musí soudiii
že studium historické ve Vatikáně upadá. Bud
papežové ve středním věku byli na správn
cestě, a pak je papež Lev XIII. se svým breven
na cestě nepravé; anebo papežové středního
věku byli na cestě bludné a pak je Lev XII
na cestě správné. Z toho skřipce není vyváznutí
List na konec věnuje odstavec barskému
arcibiskupu Milinoviči. Píše: Jsou tomu tři čtyř
leta, co se konala konference katolických biskupů
na Lokrumu, kde byl přitomen i Milinovič
Biskupové tehdy přetřásali věc jeronymské koleje
Byli jsme tehdy bezpečni, kde je arcibisku,
Mitihovič, tam že nebude nic podniknuto prot
srbskému jmenu. Papežské breve nás zklamalo
Téžko je nám pomysliti si, že by jeho diécese
byla započítána mezi chorvatské bez jeho při
volení. Málo více světla by neškodilo. Černá
Hora po uzavření konkordátu se stolicí římskou
nezasloužila si, aby byla ignorována její národ-
nost, jako toho nezasloužilo Srbsko, ochotné
konkordát uzavříti.
Lev XIII
Milinovič
Milinovič Biskup
Dalmacie
Bosna
Srbsko
Černá Hora
Albánie
Vatikán
Mitihovič
15
article
Zákon protiřeholní ve Francii.
Ač již v čase nejblíže příštím vyprší zá
konem předepsaná lhůta přihlašovací, totiž 1
října, přece až doposud ne více než 7 muž
ských kongregací žádalo o povolení pobyluv
Francii. Veškeré tyto řády jsou podřízeného vý
znamu, až na jediné Dominikány, kleří po dlou
hém váhäní se přece odhodlali požádati vládu
za autorisaci. Snad i Trapisté učiní rovněž tak
Veliké překvapení způsobilo rozhodnutí mnichů
de la Grande Chartreuse, kteří se chystají opu-
stiti půdu francouzskou. Biskup grenobolský
zvěděv o tomto rozhodnuti v okamžiku, když
právě sloužil mši, přerušil tuto a hlasem prý
rozechvělým oznámil událost ve chrámě přitom
ným. Rovněž nařídil, aby ve všech kostelicl
jeho diécese se konaly služby boží za » trpie
mnichy«. Vláda však, pokládajíc podobné jed
nání za demonstraci proti platným zákonům,
povolala biskupa, aby se zodpovídal.
Jiné kongregace, jako Karmelitánky, již
úplně opustily Francii, odjely do Belgie a Ho-
landska. Rovněž učinili i Benediktini, jichž ve
Francii již nenl.
jít le Grand Chartreuse
Francie
Belgie
16
article
V drobném prodejí:
ranní číslo o sobě . . . za 8h
odpolední
. . . . za 2h
Ve flialkách na venkovš
rabní ěíalo. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . 3b
Inserá t
plalí se hotově sanřae.
Předplacení s Inserty přijímá sdmninl-
strace v Maristíke ulici č.a.
Tam nachávejí se t43 redakee.
Hiskárns a szpelice „Názodnich Lista.
Bekopiny ze nerraesjí.
Názodnich List
Maristíke ulice č . a
17
article
Historická upomínka z Campiěgne.
Pařížský »Figaro« otiskuje pěknou histo-
rickou upomínku na bývalého římského krále,
syna to Napoleonova, básníkem Rostandem zva-
ného »L' aiglon» (Orlí mládě), jenž bydlel
v témže zámku, který jest určen za residenci
carovu.
»Bylo to v Campiěgne, když král římský,
čitaje 6 měsíců věku svého, udělil svoji první
audienci. Stalo se to tímto způsobem: Jistý
starý vojín Napoleonův, jemuž se již dostalo
velmi mnoho důkazů přízně císařovy, nejsa
s tím vším spokojen, adresoval svoji žádost
»Jeho Veličenstvu králi římskému«. Napoleon
vida prosbu, usmál se a dal rozkaz, aby byla
dána tomu, komu patří. S veškerou vážností
za obvyklých ceremonií předčítal vrchní hof-
mistr, vévoda Frioulský, zmíněné a velmi roz-
vláčně psané »placet« malému princi, který tiše
spal v náručí paní Montesquiouové. Když se
hofmistr vrátil, ptal se ho císař, co římský král
říkal. »Nic, sire!« zněla odpověď. »Ovšem. Ale
kdo mlči, ten přitakává, ať má tedy starý bru-
čoun, oč žádá.«
Figaro
Napoleonův
Rostand
L aiglon
Napoleon
Montesquiouová
18
article
Schůzka Viléma II. s carem.
Rozyleklé a dlouhé jsou zprávy, kteréž
listy přinášejí o setkání obou císařův na moři
před Gdanskem. Politiky v nich ale už dotud
ani za mák pozoruhodno; ba postrádáme tento-
kráte i detailův osobních. Prostě proto, že
veškerá veřejnost byla při schůzce té vyloučena
a že přibližila-li by se i z dálky jen některá
loď korrespondentův k oběma jachtám neb i jen
k lodem válečným je obklopujíeím, již tu byla
vždy hned policejní loď a zapudila »nepovo-
lanou« loď soukromou ze zapovězeného obvodu
mořského. Korrespondenti spokojují se proto
skorem veskrze tím, že líči barvy moře a nebes
a seény leda na palubě vlastní lodi. I jeden
z těch, kteří nejblíže proníkli, byť jen na oka-
mžik, k jachlám panovnickým, líčí příjezd carův
jen ve zběžných rysech takto: Tři hodiny jsou
právě, kdy jachla »Hohenzollern« zabýbá ko
ostrohu helského. Na stožáru vlaje ruská vlajka
carská. Car jest tedy na palubě »Hohenzollernu«.
Vilém II
Hohenzollern
19
article
Přijezd jacht eísařských jest imposantní. »Hohen-
zollern« pluje v čele; jest to štihle stavěná bílá
loď s dvěma úzkými žlutými komíny
Po té následuje »Standard«, krásná černá
loď, jejíž okénka vroubena jsou bíle a jejíž
přída zbobena jest zlatými okrasami. Černý jeden
ruský křižák jest nejbližší na řadě, bílý ruský
křižák sleduje za ním, po tom dvě černé ně-
mecké lodi torpedové zakončují řadu. Nyní
z prvního německého obrněnce zarachotila již
první rána, a již hřmi děla pořadem i z lodl
ostatních. Lodi mizí tu takořka v ohromných
kotoučích dýmu.
I yachta »Hohenzollern« ztratila se n
chvíli z dohledu. Po 10 minutách lodi umikají;
lodi carské neodpovídaly. Vítr rozptýlil kotouče
dýmu a yachia »Hohenzollern« objevila se
znovu. Pluje nyní již pomalejí do špalíru, utvo-
řeného lodmi. Oha císaři stojí podle
sebe na velitelském můstku. Na
palubě »Hohenzollern« zakmitly se i ruské dů-
stojnické uniformy. Yachta projíždí podél ce-
lého pořadního postavení lodí. Na každém
obrněnci zdraví ji trojnásobné »urá« mužstva,
kapely hrají ruskou a německou hymnu. Ruská
yachta a ostatní lodi sledují »Hohenzollern«.
Hohenzollern
20
article
Kapela na ruské yachtě hraje nepřetržitě hymnu
německou.« . . . . To jest celkový obraz pří-
jezdu obou panovníkův před Gdansko. Politi-
ekých rysův neskytá žádných. Ty možná zu-
stanou zastřeny dlouho rouškou tak zvaného
státního tajemství.
Z ostatních podrobností dodává se ještě, že
když ear opouštěl můstek »Hohenzollerna«, dě-
koval Vilému II. a potřásl prý mu živě rukou.
Později na yachtě »Standardu« odebrali se oba
cisaři s princem pruským Jindři-
chem, zatím přibyvším, do komnat
carových, kdež prodleli půl ko-
diny.
Dnes konají se před Ústím Kielským lodní
manévry před carem a Vilémem II. Základní
myšlenka jich jest útok na Gdansko. Děla
vojenských lodí pálí proti pobřeží; přístavní ba-
Hohenzollern
Vilém
Vilém II
Ústí
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Petnické pecině.
Z cesty po Srbsku podává F. J. Jiránek.
Ubytoval jsem se v hotelu »Stara Srbiae
ve Valjevu, okružním městě král. srbského, či-
tajíeím 6109 obyvatelů. Okoli města bohato je
přírodními krasami. Tré potoků sbihá se za
městem v řeku Kolubáru, kteráž propůjčuje
svou sílu nejen městským mlýnům o několika
složeních na rázové mletí, ale i mlýnu dle nej-
novější americké soustavy a elektrárně, jež
obloukové lampy i žárovky města potřebným
proudem opatřuje. Město dělí řeka na dva
díly, spojené mosty dubovými.
Menší pravá strana je obchodní čtvrtí, levá
větší honosi se výstavnějšími domy soukromými
i rozličnými úřady, jako: Valjevská pukovská
(plukovní) okružná komanda, Kral. Srb. vojná
policia, Okružný súd, osnovné (obecné) školy
gymnasium, jehož ředitelem jest Stevan Kolar,
s nímž a s pukovníkem Jovanem Popovičem za
nastalých prázdnin mnohé krásné chvile jsme
v prázdných třidách ztrávili.
Při výborné orientálské kávě a vonných
doutnících hrávali jsme tu terčetai Ještě zní
mi do duše zvuky Boaldiových »Kalifů Bagdad-
ských« a píseň »Znjte žice« (Zněte struny)
vzpomenu-li na oba pobratimy, z jichž popudu
podnikl jsem i výlet do obdivuhodné opravdu
jeskyně petnické. Za parných dnů prázdninových
odkládal jsem návštěvu jeskyně den ke dni,
vyztídaje zatím po bližsích datech v kroužku
večerním, kde bývalo veselo a kde kromě jme
F J Jiránek
Srbiae
Kral
Srb
Stevan Kolar
Popovič
Boaldiový
Srbsko
Valjevo
Kalifa Bagdád
spojený most
Valjevská pukovská
22
article
novaných přátel i krajan vojenský kapelník
druhý krajan inspektor lesů a jiní příjemní spo-
lečníci nescházeli. Pohříchu však nikdo kromě
směru cesty a údajů velikosti nie bližšího
jeskyni nevěděl. Konečně po vydatném dešti
poněkud se ochladilo a vydal jsem se na
cestu.
Dvě malé hodinky cesty od města Valjev
na východě, leží selo Petnice s pěkným koste-
lem a školou. Zde spatřiti lze podivuhodnou
jeskyni, v níž nalézá se podzemní jezero v
výšce 355 m. nad hladinou mořskou. Útvar
okolní skály je šedý, vápenec podobá se mra-
moru. Stoupal jsem neohroženě k návrší, abych
dohonil sedláky v národním kroji, s bilou
krátkou kytlici, nezbytným handžárem a v opán-
kách, kteří svá spřežení volská ve jho zapřa-
žená, ustavičným zhajdykováním« popoháněli.
Dali se ihned do řeči, kumže »půtuju« ? »Rád
bych „izgledat“ Petnicku pecinu (Jdu spatřií
Petnickou jeskyni), ale neznám půtal . . «
Naznačili ochotně, kudy půt vede a hned
obraceli, odkud jsem rodák? .. A Češi že jsou
»brati« a že by pro ně dali život. A hned ob-
naženými handžáry ve vzduchu mávali.
Rozloučiv se srdečně s bojovnými braly
odbočil jsem naznačeným směrem. Nebylo
možno zblouditi. Cesta sama široká, »nulla la-
pise v pravém slova smyslu, jen dobytčími šlé-
pějemi, již zaschlými a hlubokými jako voštiny
rozvrtána, hrbolatá, po dešti přímo neschůdná
Prosil jsem v duchu boha, aby nesesýlal
deště. Byl bych na zpáleční cestě uvázl aneh
alespoň obuv tam zaniechiati musil.
Stoupal
Petnicko
Petnicka
Čech
Valjevo
23
article
Kuče vyhlédají ze stinu zahrad, cestu pře-
běhla mi »lepá děvojka«. Sotva se mihnoue,
opět mizí jako had ve směsi křovin. U jedne
kuče podél plotu doprovází mne věrný strážce
domu svým ne tuze přátelským štěkotem.
Konečně otvírá se volnější rozhled, S ná-
vrší viděti Petníckou cerkev. Ke kostelíku vede
pěkně štěrkovaná cesta. Na tu jsem namli
nejkratším směrem, lučinou, kolem morušového
stromu, zohýbaného hojností zralých plodů, ne
nepodobných našim malinám. Opodál v pol
okopávají dělnici kukuřici širokými srdcovitými
motykami. V dubovém lese na mýtině zvala
k milému odpočinku útulná kuč. Zde by mil
bylo odpočinutí a posilnění mlékem a sýrem.
Odkládám však požitek na zpáteční cestu.
Však se mi dostalo dříve jiného pohostění
Došed po pěšině ke kostelu, spatřím žáky pod
stromy si hrající. Pozdravili, do školy (zašli.
Stavení opodál považoval jsem za hostinec
podle laviček pod stromy. Vejdu, vstříe mi při-
cházi mladá žena, vedoucí mladé děvčátko za
»Dobar dan, možno-li dostati vína?-
»Nemožno, nemám !«
»Tož rakiji?«
Též neměla. Ale přeju-li si čerstvé vody.
že mi s radostí přinese. Poněkud unaven, při
jímám ochotně nabídku, usedaje na lavičku pod
stromem. V malé chvíli přinesla na velkém
podnosu chléb, sůl a láhev vody křišťálové
s odlivkou. Na malém taliřku skleněném zava-
řeně ovoce, abych prý nejdříve lžlčkou ovoce
echutnal. Srbkyně znají ty sladkosti velmi dobře
nakládati. Skleníce vody na to chutnala zname
ruku.
Kuč
Vejda
dan
24
article
nitě. A jak daleko že leží jeskyně? Jen ješte
asi 500 kroků odtud. Poděkovav za milé po
hostění, nastupuji zas cestu pln nedočkavosti
Péšinka kol doubravy vedla ke stavení pon
tkálou. StarýjSrb v národním kroji a s handžáren
v pasu nabírá vody do krčáku (džbánu). Ocholn
poslavil krčák a vede mne ke skále. Ohromný
tmavý otvor, velké chrámově ooně podobný.
tu zeje. Vytékající z něho křištälová voda tvoř
u hned potok přes metr široký a málem tak
hluboký. Množství vody stačí hnáti mlýn na tř
kola. Po kamenité hráži vstoupili jsme do vnitř.
Ohromná prostora, dosti osvětlená a suchá. Jen
pří levé straně jako černý had vine se polok,
vylézaje z tmavé dutiny skalní v pozadí. Ve
likost jeskyně té odhadoval jsem, že by několik
set lidí pojati mohla. Slěny, klenoucí se do ob-
louku málem gotického, pokryty jsou jakous
sklovitou hmotou, čarovně se třpytice.
K východní straně šklebí se otvor, s výši
člověka, odkud vyvírá potok, »Pocibrava« zvaný.
Množství vody vyplňuje mohutné koryto. Voda
je čirá, pramenitá a studená. Otvorem nelze
dále pro šířku vody, která je místy hluboká.
Nevysvětlitelným dosud pochodem proud vody
někdy na hodinu i dvě se zastaví. Neteče pal
ani kapky. Obyvatelé si vykládají, že podzemn
duch usedl na otvor, odpočivaje od procházky
v podzemní své říši.
Dosti pohodlnou stezkou vyslupuji do je
skyně hořejší, as 20 metrů k východu nad doln
položené. Vehod do té jest nízký a zasypán
kamením. Panuje zde temné šero a chlad.
Jeskyně je větší předešlé, klenba její však
děsí visulými balvany a trhlinami. Nebudetu
25
article
asi radno tuze se otáčeti. Dno pokryto jest ka-
mením, je poněkud nakloněno a kluzko od vlh-
koty. Chůze po něm dosti je namáhavá. Světlo
vniká sem několika otvory ve klenbě. Připadáte
si jako v kráteru vyhaslé sopky. Proti východní
straně vede chodba zvýší 3 m. a šíře 3 m.
Tudy možno dosti pohodlně několik hodin pod
zemí se procházeti. Chodba místy se zůžuje
jest úplně suchá. Místy ovšem možno jen skrčm
proniknouti.
Mlynář přinesl smolnétloučí a svítil na ceslu.
Leč zásoba loučí došla a bylo třeba se vrátiti.
Podivuhodná jeskyně po celé délce dosud
prozkoumána nebyla. My došli jen k podzem-
nímu jezeru. Říkají o něm, že je bezedné.
Bidla ani provazy k měření hlouby nestačují.
Ke změření jeho velikosti bylo by třeba lodice,
které tu není. Mohl jsem jen konstatovati ne-
smírnou hloubku a odhadnouti velikost, pokud
záře ohně loučí zasahovala.
Misty klenba jeskyně až klidné hladiny se
dolýkala. Však mezi tím prorvy další průchod
ponechávaly. Možno zde tušiti tajemné skrýše,
choboty a zálivy. Nezdá se, že by to množství
vod bylo oživeno živočichy. Jako v románu
Verneově leží ty podzemní vody před námi.
Schází jen »Nautilus«, jenž by skrýše osvětlil
a prozkoumal. Musil jsem se spokojiti pohledem
od kraje a býti opatrný, abych nesklouzl do
tůně bezedné. Rádi odtud pospíšíte zase do
končin bezpečnějších.
Po přestálé námaze zasedl jsem s chute
k mléku, ehlebu a výbornému kajmaku (mastný
sýr) v kuči na vyhlédnutém místečku v dubo-
vém lese na mýtině.
Bidlo
Misty klenba