ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 bb761360-661b-11dc-b038-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 47, person 84, org 5, work 6
1 masthead
Ročník XXXI.
2 masthead
V Praze, v pátek dne 13. září 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 253.
4 article
Na rauní s odpol. listy přlohami („Naněný Obzor“ ve středu a Literární Hlidlka v pátek) předplácí se: Praze v aininistrae na měsís . . . . . . P 6K — na čtrrt leta . . . . . s dvojí donáškou na čtvt leth . . . . . 7 K 50 ve ailsikicb: na měsle . . . . . . 2 K. 30 n Pošteu: na něslo, .. . . . . 3k ei s dvejí zisiliou na meějl ns štvrt l nta
K Pošteu Praha
5 article „Útočný boj proti Čechům!
„Útočný boj proti Čechům! »Největším nebezpečím pro mír evropský jsou rozpínavé snahy všeněmecké« — zní hluboké slovo duchaplného politika francouz- ského Andréa Chéradama, který obral sobě za úkol stopovati ponuré snahy a rejdy prusko-německých chauvinistův od jich ú středí berlínského až do údolí krkonošských, šumavských i alpských, aby je odhalil a světu ukázal, jak promyšleně, úsilovně a neunavně pracuje tato všeněmecká propaganda za hrozným cílem sobecké vy- bojnosti prušácké, aby na zříceninách kve- toucích říší, aby na hrobech živoucích, kul- turně prospívajících národův založila ve středu Evropy ohromnou vojáckou německou říši, ohrožující rovně slovanský východ jako románský západ svou tvrdou panovačnou pýchou jako svou lakotnou vyděračností. Bylo-li zapotřebí rozhojniti pro důkaz pravdy Chéradamovy bohatství dokladův, jež byl snesl ve své znamenité knize (»Evropa a otázka rakouská na úsvitu 20. století«) — dnešní volební provolání vše- německé strany v Čechách podává doklad nový a věru klassický! Jedem zášti oplývaly proti nám od r. 1848 sice všechny politické proklamace německých centralistův, ale v žádné nebyly vyzrazeny po- slední cíle německé té zášti proti ná- rodu našemu způsobem tak neomaleným, tak bezohledným jako v této válečné proklamaci všeněmeckých Dioskurů: Schönerera a Wolfa ze dne 11. září t. r.
Čecho André Chéradam Chéradamův Wolf Evropa Čechy
6 article
Ne snad, že by oba tito vlkodlakove pruští ctili pravdu více než farizeové něme- cko-pokrokářští ze školy Mengrovy, Plene rovy a Russovy, nebo němečtí nacionálové ze školy Pradovy a Schückrovy: nikoliv S touž prolhanosti frivolní, s jakouž tito staři němečtí centralisté líčili nás svému nevědo- mému lidu jako výbojné, úkladné a kruté nepřátely jeho, kteří prý dychtí jen po udo- lání a vyhlazení všeho Němectva v samo- statném českém státu: s touž prolhanost frivolní, s jakou od počátku let osmdesátých štvali a bouřili ti Plenerové a Schmeykalové Němce rakouské do boje proti nám, vymy- slivše si šíbalské heslo: »Das Deutschthum ist in Gefahr !« — »Němectvo jest v nebezpečí!« poněvadž se nám dostalo v Praze české university a trošky Stremayrovy rovnoprávnosti ve vnější službě soudů a politických úřadů — s touže drzostí lže také ještě dnes pod vládou Körbrovou, dvě léta po vítězství ně- mecké obstrukce — dvojice německých gen- tlemanů Wolf a Schönerer o nutnosti sebe- obrany Němců rakouských proti národní a politické rozpínavo- sti Slovanů zdejších vůbec a nás Čechů zvlášť, kteří prý dychtíme
Russův Pradův Plener Němec Stremayrův Wolf Schönerer Čecho Praha Mengrův Schückrův Körbrová
7 article
Němce zdejší odnárodnit, poslovanit a za- hubit. Označiv nás lidu německému jako jeho opovědné nepřátely a vrahy, obviňuje Schönerer s Wolfem německé pokrokáře i německé nacionály, že prý bývali od jak- živa proti nám příliš bojácnými a chabými: »Čechové« — zní skvostná moudrost Schö- nererova — »Čechové by nebyli nikdy mezích své vlasti dosáhli tě váhy a moci aniž té důležitosti v Rakousku, kdybyv době, kdy mívali jsme zde Němci ještě vůdčí postavení, byla německým vůdcům zdejším bývala směrodatným kompasem pouze cílů vědomá politika německo-národní.« Ale němečtí ti vůdcové před Schönere- rem a Wolfem nestáli všickni za nic, byli více Rakušany než Němci, a proto ze sa- mých ohledů na stát rakouský netroufali si Čechy rozšlapat a rozdrtit, nýbrž pořád s nimi vyjednávali a »tak od kompromisu do kompromisu« s Čechy — německý lid Ost- marky do záhuby a zkázy vedli. Této chabě rakouské kompromisní politice chce nyní strana Schönererova a Wolfova učiniti pří- trž: »Všeněmecká strana trvá dnes na stanovisku, že boj proti Čechům musí nabýti rázu útočného! . .
Němec Schönerer Wolf Čecho Rakušan Schönererův Wolfův Rakousko Čechy
8 article
V nynější chvíli nemůže se díti s ne přítelem (českým) žádné vyjedná- vání o nějaký mír a nejméně na sněmu českém. Čechům se musí vyhnati z hlavy »blud« jako by ten český sněm v Praze něčím byl; nesmí býti než pou- hým národohospodářským pruským krajstá- gem a ničím více! diktuje drzoun cizák Schönerer: »Na českém sněmu nemá žádný pravý Němec o nějakém národním vyrovnán s Čechy ani mluvit, nýbrž má všecky ty sporné otázky jazykově a národní odkázat před parlament vídeňský. Avšak ani tam nemá se jimi dříve hnouti, dokud ne- bude němčina prohlášena a uzá- koněna za svrchovaný ja zyk státní; dokud nebude tedy Ra kousko uznáno a prohlášeno za stát národně německý, v ně mž Němci byli by svrchovaným pány, ostatní národové však to- liko jejich podřízenými sluhy »Reindeutsch, alldeutsch und ungelheilt« chce míti Všeněmec Schönerer a comp. vlast Husovu, Žižkovu a Poděbradovu! . .. Lid německý v Čechách má se roz- hodnouti, »chce-li býti počeštěn, po- slovanštěn,« neho — chce-lí »podle svého poslání« (jako německý osadník Ost- marky) Čechy zgermanisovati? — Třeti možnosti Schönerer nezná. Nil novi sub sole! Nic nového pod sluncem. Proti všemu tomuto pangermánskému zuření a chvastounství bylo nám již před půl stoletím za časů Havlíčkových zápoliti, ale zlý rozdíl je v tom, že tehda ještě nebyl lo ve Vídni takového strachu před Berlinem, jako dnes. Na štěstí pro Rakousko není ho všlak po dnes — v Praze, nýbrž zde převládá dosud ona starobylá česká sebedůvěra, vyjá- dřená chrabrým slovem Dalimilovy kroniky »Nedej se Němcům, česká hlavol ona heroická víra národa Husova v konečné vítězství pravdy a práva nad iží a násílím křivdy.
Čecho Němec Schönerer Husův Žižkův Poděbradův Havlíčkův Praha Čechy Nil Vídeň Berlín Rakousko Dalimilův kronika
9 article
Náhoda tomu chce, že zoří se dnes po třicátě den onoho slavného reskriptu, jímz panující mocnář uznal dobré právo králov- ství českého na samostatnost státní, onoho reskriptu, o němž sám vůdce německých centralistův, právník dr. Edvard Herbst, se pronesl, že má do sebe osudně veliký dějinný význam: náhoda tomu chce dále, že vítá dnes veliký národ francouzský na rodné půdě své nadšeně cara nejmocnějšího národa slovanského, o němž Palacký náš pověděl, že by žádná moc světa nebyla dosti silnou, aby zdusila jeho hlas krve a jeho tlukot srdce ve chvíli, kde by u nás počaly hospodařit — piklhauby pruské. .. Proto s klidem stoickým hledíme na ten rozmach furoru teutonského, jenž tak dráždivě sálá v tábor náš z volebního provolání Schö- nererova a Wolfova. Nebojíme se již o svou budoucnost ve století dvacátém, když pro- meškali hegemoné němečtí šedesát let, před nimiž nás snad mohli rozmačkat a udolat. Toliko jediná byla by možnost šestimillionový národ náš přesilou 60 milli- onového národa německého udolat, zničita vyhladit: když bychom my Čechov sami proti sobě povstali, roz- ptýlivše se na pouhé řevnící stavy a třídy společenské: děl- nickou, rolnickou, měšťanskou, obchodní, živnostenskou, prů- myslovou, úřadnickou, učitel- skou, kněžskou atd., atd., kteréž by se vespol hrdlily a potýkaly o tu skývu chlebovou až do nové katastrofy — lipan- ské. Ale té moznosti bohda ve století dvacátém probuzený, vzdělaný a zachovalý národ Jungmannův a Havlíčkův vrahům svým neposkytnel Politické zprávy domácí. Maďarské denunciace. Maďaři jsou k politování pro strašidelná vidění, která je pronásledují. Nezjovují se jim
doktor Herbst Wolfův Čechov Jungmannův Havlíčkův Maďar
10 article
oběti již zprovozeně, nýbrž oběti vyhlídnuté aby od nich zprovozeny byly. »Budapesti Hirlap« uveřejňuje z Novéh Sadu dopis, jenž Maďarům odhaluje »velko srbské rejdy« na jihu, jako jindy » panslávsko rejdy« na severu. Slyšme! Novosadští srbšt radikálové jsou ve spojení se svými politickým přáteli v Bělehradě, Záhřebě a Bosně. Do No vého Sadu přicházejí srbští politikově z Běle hradu, Záhřebu i Pešti. Tam se zastavuje Jeftanovič, vůdce bosenských radikálů (sic' !), Jaša Tomič, redaktor »Zastavy«, jezdí zasede Bělehradu, kde nynější předseda ministerstva dr Vujič zvláště se interesuje o bosenské věci A tak se vede vyjednávání a porady s bělehrad skými matadory. Z Nového Sadu rozbíhajíse nitky nebezpečného hnutí. Srbové snaží se zi skati pro své plány i bosenské mohamedány Přibližují se k nim jako pomocníci v boji prot bosenské vládě, aby jim musela povoliti co nej širší samosprávu; ale pravým účelem jejich jest aby mohamedány získali pro myšlenku velko- srbskou tím způsobem, že Bosna jako samo- správná balkánská provincie musí býti vyloučenu ze svazku rakousko-uherského mocnářstvía dána pod zdánlivou vrchnost sultánovu tak, aby sama se spravovala jako docela srbská provincie.
Maďar Jaša Tomič Vujič Srba Bosna Bělehrad Záhřeb Boseň Běla hrad Pešť Zastava Budapest Hirlap
11 article
(Jaký nesmysl!) Guverněrem bude nejprve moha- medán, potom pravoslavný a dále se pravidelně střídati budou obě vyznání. Prvého guverněra již si našli v osobě Ali paše Stočeviče, jenž je nyní s posádkou v Solunu a příznává se za Srba. Agrárná otázka vyřídí se po domácku bez cizího vlivu a kapitálu. Z veřejné služby budou propuštěny všechny osoby, které dosud nějak veřejně působily. Tím se rozumějí ra kousko-uheršti úřadnici a nejenoni, nýbrž i je- jich v Bosně rodilí potomci. Všichni katoličt kněží a mniši budou vyhnáni kromě františkánů Co se týče jazyka, musí býti v Bosně všechti srbské. Srkský jazyk a srbské plsmo bude úřad- ním. Z roveň varují Arnauty a Makedonce, aby si nepřáli rakouské okupaco. Pravoslavní s mohamedány sešli se v lá zních Kyseláku v Bosné a tam to ujednali Pod záminkou, jakoby se pracovalo proti anexi má se pracovati proti okupaci pomoci peněz, které se budou sbírati vládě před očima. Al tak se rozšíří velkosrbská myšlenka od Albanie do Báčky. Obě strany se zavázaly, že žádná z nich nebude o své újmě vyjednávati s vládou. Maďaři mohamedány vždycky milovali, po- važovali je za odpovědné nepřátele Srbůva spoléhali na ně, že jim pomohou velkou Maďari rozšiřiti k Egejskému moři. Ještě loni jak přá- telsky vítali jejich vůďce Džabiče v Pešti ! My- slili, že mohamedáni vždycky se budou rvát jen o náboženství a nikdy se nebudou starat o to, aby zjistili svou národnost. »Jak smutné jsou zkušenosti Maďarů l« běduje peštský list. Kdo by se byl nadál, že bosenští mohamedáni v sobě objeví Srbyl Tajné znamení té ligy jest »SSS« t.j »cecpnera cpeka« (všesrbské štěstí). Na tomto »odhalení« schází jen podpis — K. H. Wolt!
Al Stočevič Srba Makedonec Maďar Wolt Boseň Bosný Albánie Pešť Soluna
12 article Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně. V Praze, 13. září. Jeronymská kolej v Řimě. Některé listy mají za pravého původce pře měny illyrského hospitálu v Římě v chorvatskou svatojeronymskou kolej — hr. Goluchov- ského, čemuž zdá se nasvědčovati také rychlost, s jakou si rakousko-uherské zahrs- ničné ministerstvo pospíšilo podat italské vládě notu, kterou ji vyzývá, aby odvolala svého komissara, do jeronymské koleje vyslaného,a pátera Pazmana uvedla v úřad ředitele koleje. Italský zahraničný ministr odpověděl notou ve které konstatuje, že žaloba, kterou Dalmatine podali italským soudům, musí býti vyřízena že ani vláda nemůže ji učinit nejsoucí, jakoj nelze povolanému soudu odejmouti. Kromě toho italská vláda, kdyby jakkoli zasahovala do soud- ního řízení této věci nebo ji zdržovala, uvalila by na sebe nelibost jak italského obecenstva. tak soudních úřadníků. Italská vláda musí tedy čekati na rozsudek soudu.
Pazman Praha Řím
13 article
Milanskému »Corriere della Sera« oznamuj z Milána: Dalmatinci, kteři včera večer jero nymskou kolej hlídali, zpozorovali o půlneci že některé komnaty jsou osvětleny a že se tan pohybují lidé. Oznámili to nemeškajice vlád- nímu komissaru, jenž nařídil, že kolej má bý uzavřena Chorvatům i Dalmatincům. Rekton Pazman stále dostává telegraſické pozdravy z Chorvatska, Tit Alačevič z Dalmacie. Římská »Tribuna« se dovídá, že zástupe rak.-uh. vyslance ve Vatikáně vydal kliče jero nymské koleje. Orgán katolických Srbů dalmatských, »Du brovník«, posuzuje zřízení jeronymské koleje následovně: I člověku, nezasvěcenému do historie ethnografie, musí udeřiti v oči: zač a pro Dubrovník, Boka Kotorská, Bosna a Hercego vina, Srem a Černá Hora prohlašují se za cho vatské země. Ještě více dlužno se diviti, že roz- hednutí o zřízení jeronymské koleje stalo s společným dorozuměním mezi Vati- kánem a Vídní, kde by měli býti lidé, zna jící lépe historii a ethnografii. Oni zajisté před stavili papeži, jehož nejzamilovanější myšlenkou je sjednocení církví, jak náramné by prospělo tomuto dílu, kdyby znovazřízená jeronymská kolej byla vydána Chorvatům. Papež Lev XIII učinil po vůli biskupům politikům. Kdyby tito biskupové nebyli v prvé řadě politiky, byli by papeži poradili, chce-li proměnit illyrský hospitál, aby vzpomenul stejně srb ského i chorvatského jmena. Mělo se to stáli tím spíše, že arcibiskup barský (na
Chorvat Alačevič Srba Bok Lev Milán Chorvatsko Dalmacie Vatikán Dubrovník Bosna Srem Vat Vídeň Corriere della Ser
14 article
Černé Hoře) má titul primasa králov stv srbského. Papežové arcibiskupům barským udélili titul ten už ve středověku. Pod duchovnou jurisdikcí barského arcibiskupství spadaly ve středním věku jižní Dalmacie, Bosna a Hercego vina, Srbsko, Černá Hora a Albanie. Nyní, v XX věku, papežské brove řadí arcibiskupství barsk mezi chorvatské země. Z toho se musí soudiii že studium historické ve Vatikáně upadá. Bud papežové ve středním věku byli na správn cestě, a pak je papež Lev XIII. se svým breven na cestě nepravé; anebo papežové středního věku byli na cestě bludné a pak je Lev XII na cestě správné. Z toho skřipce není vyváznutí List na konec věnuje odstavec barskému arcibiskupu Milinoviči. Píše: Jsou tomu tři čtyř leta, co se konala konference katolických biskupů na Lokrumu, kde byl přitomen i Milinovič Biskupové tehdy přetřásali věc jeronymské koleje Byli jsme tehdy bezpečni, kde je arcibisku, Mitihovič, tam že nebude nic podniknuto prot srbskému jmenu. Papežské breve nás zklamalo Téžko je nám pomysliti si, že by jeho diécese byla započítána mezi chorvatské bez jeho při volení. Málo více světla by neškodilo. Černá Hora po uzavření konkordátu se stolicí římskou nezasloužila si, aby byla ignorována její národ- nost, jako toho nezasloužilo Srbsko, ochotné konkordát uzavříti.
Lev XIII Milinovič Milinovič Biskup Dalmacie Bosna Srbsko Černá Hora Albánie Vatikán Mitihovič
15 article
Zákon protiřeholní ve Francii. Ač již v čase nejblíže příštím vyprší zá konem předepsaná lhůta přihlašovací, totiž 1 října, přece až doposud ne více než 7 muž ských kongregací žádalo o povolení pobyluv Francii. Veškeré tyto řády jsou podřízeného vý znamu, až na jediné Dominikány, kleří po dlou hém váhäní se přece odhodlali požádati vládu za autorisaci. Snad i Trapisté učiní rovněž tak Veliké překvapení způsobilo rozhodnutí mnichů de la Grande Chartreuse, kteří se chystají opu- stiti půdu francouzskou. Biskup grenobolský zvěděv o tomto rozhodnuti v okamžiku, když právě sloužil mši, přerušil tuto a hlasem prý rozechvělým oznámil událost ve chrámě přitom ným. Rovněž nařídil, aby ve všech kostelicl jeho diécese se konaly služby boží za » trpie mnichy«. Vláda však, pokládajíc podobné jed nání za demonstraci proti platným zákonům, povolala biskupa, aby se zodpovídal. Jiné kongregace, jako Karmelitánky, již úplně opustily Francii, odjely do Belgie a Ho- landska. Rovněž učinili i Benediktini, jichž ve Francii již nenl.
jít le Grand Chartreuse Francie Belgie
16 article
V drobném prodejí: ranní číslo o sobě . . . za 8h odpolední . . . . za 2h Ve flialkách na venkovš rabní ěíalo. . . . . . . . 10 odpolední . . . . . . . . 3b Inserá t plalí se hotově sanřae. Předplacení s Inserty přijímá sdmninl- strace v Maristíke ulici č.a. Tam nachávejí se t43 redakee. Hiskárns a szpelice „Názodnich Lista. Bekopiny ze nerraesjí.
Názodnich List Maristíke ulice č . a
17 article
Historická upomínka z Campiěgne. Pařížský »Figaro« otiskuje pěknou histo- rickou upomínku na bývalého římského krále, syna to Napoleonova, básníkem Rostandem zva- ného »L' aiglon» (Orlí mládě), jenž bydlel v témže zámku, který jest určen za residenci carovu. »Bylo to v Campiěgne, když král římský, čitaje 6 měsíců věku svého, udělil svoji první audienci. Stalo se to tímto způsobem: Jistý starý vojín Napoleonův, jemuž se již dostalo velmi mnoho důkazů přízně císařovy, nejsa s tím vším spokojen, adresoval svoji žádost »Jeho Veličenstvu králi římskému«. Napoleon vida prosbu, usmál se a dal rozkaz, aby byla dána tomu, komu patří. S veškerou vážností za obvyklých ceremonií předčítal vrchní hof- mistr, vévoda Frioulský, zmíněné a velmi roz- vláčně psané »placet« malému princi, který tiše spal v náručí paní Montesquiouové. Když se hofmistr vrátil, ptal se ho císař, co římský král říkal. »Nic, sire!« zněla odpověď. »Ovšem. Ale kdo mlči, ten přitakává, ať má tedy starý bru- čoun, oč žádá.«
Figaro Napoleonův Rostand L aiglon Napoleon Montesquiouová
18 article
Schůzka Viléma II. s carem. Rozyleklé a dlouhé jsou zprávy, kteréž listy přinášejí o setkání obou císařův na moři před Gdanskem. Politiky v nich ale už dotud ani za mák pozoruhodno; ba postrádáme tento- kráte i detailův osobních. Prostě proto, že veškerá veřejnost byla při schůzce té vyloučena a že přibližila-li by se i z dálky jen některá loď korrespondentův k oběma jachtám neb i jen k lodem válečným je obklopujíeím, již tu byla vždy hned policejní loď a zapudila »nepovo- lanou« loď soukromou ze zapovězeného obvodu mořského. Korrespondenti spokojují se proto skorem veskrze tím, že líči barvy moře a nebes a seény leda na palubě vlastní lodi. I jeden z těch, kteří nejblíže proníkli, byť jen na oka- mžik, k jachlám panovnickým, líčí příjezd carův jen ve zběžných rysech takto: Tři hodiny jsou právě, kdy jachla »Hohenzollern« zabýbá ko ostrohu helského. Na stožáru vlaje ruská vlajka carská. Car jest tedy na palubě »Hohenzollernu«.
Vilém II Hohenzollern
19 article
Přijezd jacht eísařských jest imposantní. »Hohen- zollern« pluje v čele; jest to štihle stavěná bílá loď s dvěma úzkými žlutými komíny Po té následuje »Standard«, krásná černá loď, jejíž okénka vroubena jsou bíle a jejíž přída zbobena jest zlatými okrasami. Černý jeden ruský křižák jest nejbližší na řadě, bílý ruský křižák sleduje za ním, po tom dvě černé ně- mecké lodi torpedové zakončují řadu. Nyní z prvního německého obrněnce zarachotila již první rána, a již hřmi děla pořadem i z lodl ostatních. Lodi mizí tu takořka v ohromných kotoučích dýmu. I yachta »Hohenzollern« ztratila se n chvíli z dohledu. Po 10 minutách lodi umikají; lodi carské neodpovídaly. Vítr rozptýlil kotouče dýmu a yachia »Hohenzollern« objevila se znovu. Pluje nyní již pomalejí do špalíru, utvo- řeného lodmi. Oha císaři stojí podle sebe na velitelském můstku. Na palubě »Hohenzollern« zakmitly se i ruské dů- stojnické uniformy. Yachta projíždí podél ce- lého pořadního postavení lodí. Na každém obrněnci zdraví ji trojnásobné »urá« mužstva, kapely hrají ruskou a německou hymnu. Ruská yachta a ostatní lodi sledují »Hohenzollern«.
Hohenzollern
20 article
Kapela na ruské yachtě hraje nepřetržitě hymnu německou.« . . . . To jest celkový obraz pří- jezdu obou panovníkův před Gdansko. Politi- ekých rysův neskytá žádných. Ty možná zu- stanou zastřeny dlouho rouškou tak zvaného státního tajemství. Z ostatních podrobností dodává se ještě, že když ear opouštěl můstek »Hohenzollerna«, dě- koval Vilému II. a potřásl prý mu živě rukou. Později na yachtě »Standardu« odebrali se oba cisaři s princem pruským Jindři- chem, zatím přibyvším, do komnat carových, kdež prodleli půl ko- diny. Dnes konají se před Ústím Kielským lodní manévry před carem a Vilémem II. Základní myšlenka jich jest útok na Gdansko. Děla vojenských lodí pálí proti pobřeží; přístavní ba-
Hohenzollern Vilém Vilém II Ústí
21 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Petnické pecině. Z cesty po Srbsku podává F. J. Jiránek. Ubytoval jsem se v hotelu »Stara Srbiae ve Valjevu, okružním městě král. srbského, či- tajíeím 6109 obyvatelů. Okoli města bohato je přírodními krasami. Tré potoků sbihá se za městem v řeku Kolubáru, kteráž propůjčuje svou sílu nejen městským mlýnům o několika složeních na rázové mletí, ale i mlýnu dle nej- novější americké soustavy a elektrárně, jež obloukové lampy i žárovky města potřebným proudem opatřuje. Město dělí řeka na dva díly, spojené mosty dubovými. Menší pravá strana je obchodní čtvrtí, levá větší honosi se výstavnějšími domy soukromými i rozličnými úřady, jako: Valjevská pukovská (plukovní) okružná komanda, Kral. Srb. vojná policia, Okružný súd, osnovné (obecné) školy gymnasium, jehož ředitelem jest Stevan Kolar, s nímž a s pukovníkem Jovanem Popovičem za nastalých prázdnin mnohé krásné chvile jsme v prázdných třidách ztrávili. Při výborné orientálské kávě a vonných doutnících hrávali jsme tu terčetai Ještě zní mi do duše zvuky Boaldiových »Kalifů Bagdad- ských« a píseň »Znjte žice« (Zněte struny) vzpomenu-li na oba pobratimy, z jichž popudu podnikl jsem i výlet do obdivuhodné opravdu jeskyně petnické. Za parných dnů prázdninových odkládal jsem návštěvu jeskyně den ke dni, vyztídaje zatím po bližsích datech v kroužku večerním, kde bývalo veselo a kde kromě jme
F J Jiránek Srbiae Kral Srb Stevan Kolar Popovič Boaldiový Srbsko Valjevo Kalifa Bagdád spojený most Valjevská pukovská
22 article
novaných přátel i krajan vojenský kapelník druhý krajan inspektor lesů a jiní příjemní spo- lečníci nescházeli. Pohříchu však nikdo kromě směru cesty a údajů velikosti nie bližšího jeskyni nevěděl. Konečně po vydatném dešti poněkud se ochladilo a vydal jsem se na cestu. Dvě malé hodinky cesty od města Valjev na východě, leží selo Petnice s pěkným koste- lem a školou. Zde spatřiti lze podivuhodnou jeskyni, v níž nalézá se podzemní jezero v výšce 355 m. nad hladinou mořskou. Útvar okolní skály je šedý, vápenec podobá se mra- moru. Stoupal jsem neohroženě k návrší, abych dohonil sedláky v národním kroji, s bilou krátkou kytlici, nezbytným handžárem a v opán- kách, kteří svá spřežení volská ve jho zapřa- žená, ustavičným zhajdykováním« popoháněli. Dali se ihned do řeči, kumže »půtuju« ? »Rád bych „izgledat“ Petnicku pecinu (Jdu spatřií Petnickou jeskyni), ale neznám půtal . . « Naznačili ochotně, kudy půt vede a hned obraceli, odkud jsem rodák? .. A Češi že jsou »brati« a že by pro ně dali život. A hned ob- naženými handžáry ve vzduchu mávali. Rozloučiv se srdečně s bojovnými braly odbočil jsem naznačeným směrem. Nebylo možno zblouditi. Cesta sama široká, »nulla la- pise v pravém slova smyslu, jen dobytčími šlé- pějemi, již zaschlými a hlubokými jako voštiny rozvrtána, hrbolatá, po dešti přímo neschůdná Prosil jsem v duchu boha, aby nesesýlal deště. Byl bych na zpáleční cestě uvázl aneh alespoň obuv tam zaniechiati musil.
Stoupal Petnicko Petnicka Čech Valjevo
23 article
Kuče vyhlédají ze stinu zahrad, cestu pře- běhla mi »lepá děvojka«. Sotva se mihnoue, opět mizí jako had ve směsi křovin. U jedne kuče podél plotu doprovází mne věrný strážce domu svým ne tuze přátelským štěkotem. Konečně otvírá se volnější rozhled, S ná- vrší viděti Petníckou cerkev. Ke kostelíku vede pěkně štěrkovaná cesta. Na tu jsem namli nejkratším směrem, lučinou, kolem morušového stromu, zohýbaného hojností zralých plodů, ne nepodobných našim malinám. Opodál v pol okopávají dělnici kukuřici širokými srdcovitými motykami. V dubovém lese na mýtině zvala k milému odpočinku útulná kuč. Zde by mil bylo odpočinutí a posilnění mlékem a sýrem. Odkládám však požitek na zpáteční cestu. Však se mi dostalo dříve jiného pohostění Došed po pěšině ke kostelu, spatřím žáky pod stromy si hrající. Pozdravili, do školy (zašli. Stavení opodál považoval jsem za hostinec podle laviček pod stromy. Vejdu, vstříe mi při- cházi mladá žena, vedoucí mladé děvčátko za »Dobar dan, možno-li dostati vína?- »Nemožno, nemám !« »Tož rakiji?« Též neměla. Ale přeju-li si čerstvé vody. že mi s radostí přinese. Poněkud unaven, při jímám ochotně nabídku, usedaje na lavičku pod stromem. V malé chvíli přinesla na velkém podnosu chléb, sůl a láhev vody křišťálové s odlivkou. Na malém taliřku skleněném zava- řeně ovoce, abych prý nejdříve lžlčkou ovoce echutnal. Srbkyně znají ty sladkosti velmi dobře nakládati. Skleníce vody na to chutnala zname ruku.
Kuč Vejda dan
24 article
nitě. A jak daleko že leží jeskyně? Jen ješte asi 500 kroků odtud. Poděkovav za milé po hostění, nastupuji zas cestu pln nedočkavosti Péšinka kol doubravy vedla ke stavení pon tkálou. StarýjSrb v národním kroji a s handžáren v pasu nabírá vody do krčáku (džbánu). Ocholn poslavil krčák a vede mne ke skále. Ohromný tmavý otvor, velké chrámově ooně podobný. tu zeje. Vytékající z něho křištälová voda tvoř u hned potok přes metr široký a málem tak hluboký. Množství vody stačí hnáti mlýn na tř kola. Po kamenité hráži vstoupili jsme do vnitř. Ohromná prostora, dosti osvětlená a suchá. Jen pří levé straně jako černý had vine se polok, vylézaje z tmavé dutiny skalní v pozadí. Ve likost jeskyně té odhadoval jsem, že by několik set lidí pojati mohla. Slěny, klenoucí se do ob- louku málem gotického, pokryty jsou jakous sklovitou hmotou, čarovně se třpytice. K východní straně šklebí se otvor, s výši člověka, odkud vyvírá potok, »Pocibrava« zvaný. Množství vody vyplňuje mohutné koryto. Voda je čirá, pramenitá a studená. Otvorem nelze dále pro šířku vody, která je místy hluboká. Nevysvětlitelným dosud pochodem proud vody někdy na hodinu i dvě se zastaví. Neteče pal ani kapky. Obyvatelé si vykládají, že podzemn duch usedl na otvor, odpočivaje od procházky v podzemní své říši. Dosti pohodlnou stezkou vyslupuji do je skyně hořejší, as 20 metrů k východu nad doln položené. Vehod do té jest nízký a zasypán kamením. Panuje zde temné šero a chlad. Jeskyně je větší předešlé, klenba její však děsí visulými balvany a trhlinami. Nebudetu
25 article
asi radno tuze se otáčeti. Dno pokryto jest ka- mením, je poněkud nakloněno a kluzko od vlh- koty. Chůze po něm dosti je namáhavá. Světlo vniká sem několika otvory ve klenbě. Připadáte si jako v kráteru vyhaslé sopky. Proti východní straně vede chodba zvýší 3 m. a šíře 3 m. Tudy možno dosti pohodlně několik hodin pod zemí se procházeti. Chodba místy se zůžuje jest úplně suchá. Místy ovšem možno jen skrčm proniknouti. Mlynář přinesl smolnétloučí a svítil na ceslu. Leč zásoba loučí došla a bylo třeba se vrátiti. Podivuhodná jeskyně po celé délce dosud prozkoumána nebyla. My došli jen k podzem- nímu jezeru. Říkají o něm, že je bezedné. Bidla ani provazy k měření hlouby nestačují. Ke změření jeho velikosti bylo by třeba lodice, které tu není. Mohl jsem jen konstatovati ne- smírnou hloubku a odhadnouti velikost, pokud záře ohně loučí zasahovala. Misty klenba jeskyně až klidné hladiny se dolýkala. Však mezi tím prorvy další průchod ponechávaly. Možno zde tušiti tajemné skrýše, choboty a zálivy. Nezdá se, že by to množství vod bylo oživeno živočichy. Jako v románu Verneově leží ty podzemní vody před námi. Schází jen »Nautilus«, jenž by skrýše osvětlil a prozkoumal. Musil jsem se spokojiti pohledem od kraje a býti opatrný, abych nesklouzl do tůně bezedné. Rádi odtud pospíšíte zase do končin bezpečnějších. Po přestálé námaze zasedl jsem s chute k mléku, ehlebu a výbornému kajmaku (mastný sýr) v kuči na vyhlédnutém místečku v dubo- vém lese na mýtině.
Bidlo Misty klenba