ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 bafc17d0-75c6-11dc-b98f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 13, person 25, org 2, work 1
1 masthead
Ročník XXXXVII.
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek 21. února 1907.
Praha
3 masthead
te it ob mtlaad b nemmnje
4 masthead
Číslo 52.
5 article
Na ranní a odpol. Iisty předpliácí ae v Praze v adninistrací e na nřsíe . . . . . za čtvrt leta . . . . 6K —h s dvejí denánkeu K K0 na měsíe n čtrt leta . . . . 7 K 50h ve allalkách za něsíc . . . . . . 2 K 30h Poštou: na měisíe n čtvrt leta . . . . 9 K e0 s drojí zásilkou na poěsíe čtvrt lta . . . . 11 K con
Praha
6 article V zájmu dějinné pravdy!
V zájmu dějinné pravdy! O pracovním programu sněmu českého dějí se nyní v kanceláři nejv. zemského maršálka knížete Jiřího Lobkovice tak dů- kladné a dlouhé porady všech zástupců stran. jakoby tento sněm měl vykázánu bůhi ví jak dlouhou lhůtu trvání a tak rozsáhlou zákono dárnou moc jako na př. zemský sněm sou- sedního království bavorského, i jakoby šlo o projednání otázek největšího politického slohu a významu. A zatím nemá náš ubohý sněm vykázánu než lhůtu životní jediného měsíce a vlastním účelem těch dlouhých porad u maršálka jest, aby vysoustruhován byl pracovní program s vyloučením všech velkých a palčivých otá zek politických tak nezávadně, jak jen možno; nárys jeho byl již před měsícem znám. Uveřejnila jej tehda prvně — všeně- mecká vídeňská korespondence, jako prý společnou práci vlády a nejv. maršálka zem ského po úradách předsedy ministerského s náčelníky všech sněmovních stran. Nyní se však náčelníci ti znovu scházejí a znovu radí v kanceláři pana maršálka — patrně o to, co by se z nárysu programu toho mělo vybrati a především jiným vyříditi.
Lobkovic
7 article
Není divu, že toto »procezování ko- márů« anebo správněji: toto přebírání máku v popelu, k němuž naše česká sněmovní Popelka jest přízní vídeňské macechy a ne- mecké nevlastní sestry odsou- zena — trpce dotýká se srdcí českých a že dán trpkosti té výraz i na schůzi praž- ských občanů, předevčírem v Praze konaně. kde právem na to touženo, jaké zvrácene to u nás zavládly poměry, když může zemi nepřátelská menšina německých poslaneů předpisovati a poroučeti, o čem sněm krá lovství českého jednati smí nebo nesmí, když se vůle její tak ohleduplně dbů, jako vůle mocného antokrata a tyrana. Souhlasíme zúplna. Tak daleko v žád- ném zajisté zastupitelstvu národním nejde ohled předsednictva a většiny sněmovny k menšině parlamentní, aby její přání bylo rozkazem a její »veto« zákazem absolutním. To se mohlo vyvinout pouze na té » ohnivé půdě« starých nezhojených křivd a nepří stojností ústavních, u nás v Čechách. Nez kdo tím vinen? Může za to snad těch 97 českých poslanců sněmovních, kteří mezi 242 sněmovníky nemají ani prosté většiny. Vskutku našel se žalobce staročeský, který na dotyčné schůzi naznačoval, jakoby tím smutným vývojem věcí, tou neblahou pře- mocí nezkáraného teroru německého byla vinna — »éra mladočeská«. A nenašel se v té schůzi staročeských stoupenců ovšem nikdo, kdo by správnost žaloby té byl vzal na paškál, aby vyšetřil a zjistil pravdu A přece je to tak snadné.
Praha Čechy
8 article
Dle zemského zřízení nemá nikdo jiný práva stanovit pracovní program sněmu krá lovství českého než jediný jeho předseda, nejvyšší maršálek zemský. On je absolutním určovatelem jednacího pořadu každé schůze sněmovní a nepotřebuje se ohlížet na přán žádné strany, ani většiny, ani menšiny, ani v pravo, ani v levo. Rozhodně přílišnost — extrém. Nuže, kterak se stalo, že upadlos z extrému do extrému? Že dnes nejvyšší zemský maršálek sice virtuellně hájí si svého absolutního práva. ale »v záimu vzájemné dohody a dělnost sněmu« práva toho nechce používat, nýbrž svolává při zahájení sněmu náčelníky stran: českých i německých i velkostatkářských, aby vyslechl přání jejich klubův a pak vyloučí z programu kampaně sněmovní vše, co se Němcům nelíbí, proti čemuž za- hrozí zvednouti odpor svou ob- strukcí? Vysvětlení pro tuto skutečnost a praxi kormutlivou hledati dlužno a nalézti možno jedině v tradiční politice konservativní šlechty naší, která si od prvopočátku zabrala do hlavy, že vůč hlubokému sporu obou národů v zemi české má hráti úlohu smírčího soudce, má býti ne- strannou až k neutrálnosti, má hledět utišo- vat vášně a vyvarovávat všem konfliktůma třenicím obou národův ve sněmovně, třebas i na útraty dobrého práva českého národa. jejž chtěla pro ten »boží mír« schýlit pode jho vídeňských punktací.
Němec boží mír
9 article
Až do Körbra byl sněm český takto složen: My Čechové měli 98 poslancův Němci 70, konservativní šlechta tolikéž 70. Však nastojte: tu z čista jasna za éry Körbrovy milá ta naše historická šlechta. aniž by byla uznala za slušné i jen slovem polázati se poslancův národa českého, uho- dila se vůči Němcům přes kapsu a daroval německým ústavověrným velkostatkářům — rázem 21 velkostatkařských mandátů v sněmu. Proč tak učinila? Na čí povel? Z jakým úmyslem? Marně se ptal překvapený národ náš — pánové chtěli býti vůči Ném- cům pro nic za nic velkomyslnými — ne- berouce nižádného ohledu na věc a postavení národa našeho. Následek tohoto šlechtického plaisiru ovšem byl, že posunut poměr sil na sněmu českém k naší škodě přímo osudně: Neboť Němci mají odtud proti našim 98 hlasům na sněmu svých bezpečných, pro vždy zajištěných 91 hlasův. Konservativní šlechta se svými 49 hlasy zůstala ovšem i na dále ve sněmu mezi oběma národy rozhodujícím jazýčkem na váze, leč tato přehoupla se vždy o závaží 21 hlasův Auerspergovců značně na prospěch Němcův a na újmu naši. Jakž neměly takto posilněným německým obstrukčníkům na- skočiti hřebínky i na sněmu českém. proti němuž mají takovou žáhu a nechuť o časů fundamentálek? Když neváhali zabíjet obstrukcí svou k vůli Badenovým a Gau- tschovým nařízením i sám ten svůj centrální půrčhmét), kterak by byli ušetřili teprv ne- náviděného sněmu českého? A tak pro ni za nic, k vůli Taschkovým pověstným »čest- ným« občanům budějovickým, vrhli dynami- tovou pumu své obstrukce i do sněmu če- ského — nuž, a vůči tomuto herostratskému atentátu Němců na sněm český — nejvyšší maršálek zemský, kníže Jiří Lobkovic, jakoby hlavu ztratil, ukázal se osudně slabým.
Čecho Körbrův Němec Němcův Badenův Taschkův Lobkovic Gao
10 article
Kdyby byl chtěl zlomiti a zprovoditi německou tu obstrukci, jednací řád po- skytoval mu věru za podpory většiny českých a konservativně šlechtických poslanců, číta- jící na 150 hlasů tolik a tak účinných pro- středků, že byli by bývali Němci se svou obstrukcí za několik hodin v koncích. Než to se příčilo — smírčímu povolání konservativní šlechty a intencím rozho- dujících kruhů vídeňských. Němečtí obstrukčníci nesměli být za žádnou cenu exemplárně zkroceni a zdrceni, aby se Ne- mectvo cislajtánské nepohoršilo a tak ra- ději obětován — český sněm Svolán, zahájen, odbyta jediná schůze, nez jedva že německá menšina spustila obstrukci ihned opět zarachotil klíč v zámku, a sněn český zavřen 4milionové většině českého ná roda před ústy! Slovem místo politiky statečných, sebe vědomých vlastencův a státníkův — politika slabochů, politika nemužného strachu. Konec její nemohl býti jiný, než kapitulace pře terorem německých obstrukčníků; diktát jich zněl: »Sněm nesmí jednatí o ničem co není nám po chuti; požadujeme proto, abyse program sněmovní stanovil v poradě, k níž budou povolání naši rádci.« A nejvyšší zemský maršálek, věren tra dici konservativní šlechty, »pro ten boží míre podrobil se tomuto diktátu německých ob strukčníkův a zve odtud zástupce všech stran sněmovních na porady ve svou kan celář, aby si tu vysoustruhoval pracovní pro gram, proti němuž by německá menšina ne- činila nižádných námitek. Tak se věci vy- vinuly a z tohoto historického vývoje každý vidí, jak křivdí pravdě ten, kdo v strannické zášti hledí vinu z neblahých poměrů těch svalovati na poslance mladočeské
Němec
11 title
Volební reforma a české poselstvo. Píše dr. Kramář.
12 article III.
III. Rakousku olevírají se nové perspektivy. Říše nejzkostnatělejší, kde parlamentarismus stále zu- stával jen nutným zlem, kde se báli konstitučního života, kde spásu viděli v byrokratických vládách nad stranami, kde myslili, že bez poslanců, vole ných na základě nejzastaralejších privilegií, ne může žiti stát, poněvadž nedůvěřovali národům. že by nasli v sobě dost víry a důvěry k státu by dali mu, čeho potřebuje k životu, ta říše po- věstná ústavnosti korigovanou § 14., otevírá do kořán brány všem vrstvám svých národů, od straňuje staré privileje, zavádí všeobecné a ale spoň sociálné rovné právo hlasovaci, chystá s zavésti čistě konstituční ražim s parlamentním ministerstvem a od stran zúčastněných svými zá- stupci ve vládě bezpečně očekává opatření všec svých velmocenských potřeb a pevnou oporu v rozhodném boji s Uhry. Kdyby nebylo starého, nevykořeněného dosud bezpráví národního, kdyby nebylo neodčiněno křivdy na právech našeho království, možno by bylo mluviti o novém jaru staré monarchie.
Rakousko Uhry
13 article
Bohužel i nový voleba řád je křivdou k ná rodům neněmeckým, je podkladem centralisti ckého parlamentu, jehož právní podstatu nikdy neuznáme, třeba bychom i hlasovali pro volební reformu a měli své ministry v kabinetu a tak naše radost z nového není bez hořkého pelyňku jenž je ostatně v této říši už naším údělem. A přece je to nové, co nastává, velkým. velkým krokem ku předu, na dlouhé, trnité naš cestě ke konečnému cíli! A kdo naučil se ně- čemu z trpké historie našich zklamání, ten vl. že jinak nemůžeme v před, než jenom krok za krokem. Doby, kdy rázem možno bylo dosle tak mnoho, utratili jsme bohužel nešťastnou po- litikou státoprávního radikalismu, onou politikou vášnivé neústupnosti a sebepřeceňování, její charakteristické črty jsme nyní zase viděl v boji našeho velkostatku proti volební re- formě .. Na cesty podobné se bohdá národ český víc nedá. My jdeme ku předu a půjdeme, úsi- lovnou prací kulturní i hospodářskou, vnitřnín sílením a získáváním politické moci ve státnín
14 article
ústrojí, třeba by nám bylo toto nesympatickým poněvadž víme, že nie tak bezpečně nepodrýv půdu centralismu, jako zbavování ho čistě ně meckého rázu tím, že sami si v něm vydobu deme vynikající, spolurozhodující postaveni. Út čelem na centralismus se nepodařil: musíme zlomiti jeho sílu jinou cestou, delší, klopotnějš — ale dojista výhlednějšl. Moderní pevnosti s jinak nedobývají. Proto s klidem jsme snášeli neustálé vý čitky, že novým volebním řádem upevňujeme centralismus. Což opravdu z věrnosti k státo- právním principům měli jsme do nekonečna kon servovati starý volební řád? Což dělali naš předchůdci něco jiného než my, a upírali jsme jim my zásluhu, že dobře učinili ? Nebyla len Zeithammer zrovna takovým »upevněním« cen tralismu, jako každá jiná oprava centralistickéh volebního řádu, a popírá někdo, že byla vydat ným posílením našeho postavení ve Vídni ?A není mnohem logičtější mysliti, že přední a nej- mocnější zastanci centralistického parlamentu budou v něm stále méně viděti jediné arkanum pro zachování německého prvenství, čím méně německým ten parlament bude? A nebylo jed- ním z nejcharakterističtějších úkazů zápasu za volební reformu, že vlivný a mocný německý velkostatek hlasoval pro autonomistické návrhy. usnesené sněmovnou na popud polský? Zrovnn ta okolnost, jinak mnohým snad ne valně sym patická, že velkostatek má ještě a bude a dlouho ještě míti tak vlivné postavení ve sně- mech zemských, bude dojista velmi příznivým momentem pro rozvoj autonomie zemské. A my. doufám, nepřestaneme býti předními průkopníky dalekosáhlé decentralisace a při jednání o novém systému berním musíme ukázati, že nám t s autonomistickým programem jde do opravdy.
Zeithammer Vídeň
15 article
Tu pak zdá se mně, že mnobem více dove- deme nejen pro všecky našen národní potřeby nýbrž také pro autonomii království a zemí vy moci, budeme-li zúčastněni na politické moci než když síly své ubíjeti budeme v bezplodné principiálné opoeici. Všecky oběti, které jsme novému volebnímu řádu přinesli, byly by marn u zbytečny, kdybychom nové, silnější posice. kterou budeme míti, nevyužili k dosažení politi- cké moci. Jen bych nerad, aby mně špatně bylo rozuměno. V Čechách je modou, každého, kdo není pro principiálnou oposici, nazývati »vlád- ním otrokem«. Máme také v politice velmi šťav- natou nomenklaturu. A nejlehčeji by bylo u náe uzavříti kompromis, který by byl ostalně tak u Němců dost oblíben, abychom měli ministry. na které se vším bychom se obraeeli, ale po- slanci naši aby hrdě zůstali v oposici.
Němec Čechy
16 article
To dá se držeti uměle na dobu přechodní ale v budoucnu to prostě nepůjde. Stát ne- může žíti bez jistých prostředků, které mu par lament povoliti musí — nebo si je opatří jinak Poněvadž nebude více privilegovaných, museji povoliti rozpočet i vojáky jednotlivé strany, přestane hraní si na oposici s pevnou nadějí, že to ti druzí povolí. A jenom stranám, které na sebe vezmou povinnost, povoliti státu, co kži votu potřebuje, dána bude účasť na vládě, tlm. že dostanou parlamentní ministry. Máme se z parlamentního ministerstva vy lučovati? Myslím, že přece dnes už jsme tak daleko, že na otázku tuto neodpovědělo by se v Čechách zásadně ne, nýbrž že by se moudř a opatrně žádalo, abychom rozvážili si všecko co mluví pro nebo proti takovému účastenstv na vládě. Že není nemožnější politiky, než principi álně pasivní na říšské radě, politiky, která zba- Vdrobném prodejit ranní čídlo o sobě . . . n odpolední . . . . . . . za 2 Ve dlialkách na vankovší ranní číslo. vdpolodní . . . . . . . . 4h Inseráty platí se hotově mapřel Předplacení a lnserty přijími sdminl- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nacházejí se těž redsk tlskárna a eapedise „Národnich Listá“ Rukoplny se novraceji
Národnich Rukoplna Čechy
17 article
vuje se velikosti naprosté pasívity celého národa proti říšské radě, ale přece se vylučuje z pro- spěchů aktivní politiky v parlamentě, kam od- hodlala se konečně jíti, o tom už v Čechách valná, převážná většina politicky myslících lidí je přesvědčena. A také už málo kdo chce, aby- chom svým zásadným radikalismem, dobrovol- ným vylučováním se z každé parlamentní kom- binace, ulehčovali Kh-úsaditi se ještě pev- něji a výlučněji v celém státním mechanismu. My sice jsme a zůstaneme principiálnými, zá- sadnými odpůrci celé nynější státní soustavy centralistické — ale poměry jsou tak silné, že nemůžeme počítati s okamžitým její zvrácením, a jsme tudíž nuceni zafíditi se v tom, co pro- zatím je, s největším co možná prospěchem pro národ, a vésti politiku tak, by poměry do- spěly tam, abychom nejen my sami viděli ve vrácení se k historickým základům říše jediné zdravé řešení rakouského problému.
Čechy
18 article
Ovšem vykoupiti si účast na vládě zapře- ním všeho, co chceme a chtíti musíme, odklá- dáním nejpalčivějších potřeb národa, aby Němci nebyli rozhořčeni, povolováním všeho z věčného strachu, aby se věci neobrátily proti nám, k tomu bych opravdu raditi nechtěl, a proli takové politice obrátil bych se s největší roz- hodností. Zrovna proto, že nový volební řád dává nám tak velkou a neodvislou posici, že zbavuje nás všech strachů, které jsme právem často musili miti dřív, že dává zástupcům ná- roda českého možnost, aby sami, bez cizí po- moci, každě křivdě zabránili — jen so u- stavnou obstrukci k »rozboření parlamentu« by si nová sněmovna dojista nedala líbit —a že hlasů jejich bude každá vláda potřebovati jak ve sněmovně, tak v delegacích, můžeme s dostatečným sebevědomím, bez strachua bázně, že by se obrátil systém vládní proti nám, za určitých podminek a předpokladů vstou- piti do vládní kombinace, ovšem a pevným odhodláním, okamžitě ji opustit, kdyby nevypl- nila, co od ni očekáváme. Co však chceme, to každý ví: plnou spravedlnost národní v ohledu kulturním a jazykovém. Jsme nyní plně rovno- cenným faktorem v parlamentě e druhými,a chceme jím býti tedy také ve státním životě.
Němec
19 article
Ale to vše je možné jenom, bude-li moci česká delegace vésti politiku naprosto volné ruky, buď proti vládě nebo pro vládu. Nebot vyloučíme-li se a priori z každé kombinace učením, že na říšské radě smíme jen rozbíjeti parlament a centralistický systém, pak zařídí se ti octatní trvale proti nám. Obstrukci zamezí novým jednacím řádem, většinu si najdou,a my i se svými 100 poslanci budeme hráti ne- závidnou úlohu zbytečných, někdy trochu ne- pohodlných lidí, ovšem k veliké radosti našich nepřátel, že nám ku štěsti postačí nadšeníz vlastních radikálných řečí, které by se tam ostatním velmi brzo zevšedněly. A obávám se, že našim voličům, kteří mají tolik potřeb kul- turných a hospodářských, také. (Dokončení.)
20 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. V Praze, 20. února. (Z volebního ru- chu.) Ministrovi osvěty dru Marchetovi byla nabídnuta kandidatura za městský okres ba- denský, jejž zastupoval už ve staré sněmovné. Dr. Marchet kandidaturu přijal. V Linci kandiduje opět dr. Löcker ve druhém okrese; v prvém je kandidátem strany německo-lidové Böheim, ve třetím okrese městský rada Dorninger, proti němuž jsou však železniční zřízenci, kteří žádají zastoupene
Marchet doktor Löcker Praha Linec lidový Böheim
21 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Z lidumilných kapitol. Brzy po Štědrém dnu — pod vánočnín stromem vyrůstají takové něžné citlivky — po psal jsem několik archů lidumilnými úvahami zahájenými tímto úvodem: „Plšu vám, soudruzi. jimž listonoš ob den přináší dopis, začínajíeh slovy: »Odpusťte neznámému, který se s důvě- rou utíká k Vašemu vůbec známému dobrému srdei.« — Jsou nás legiony, nás dobrosrdeč- ných lidí, ale zřídka stýkáme se důvěrně druh s druhem, zřidka otvíráme si navzájem svá zlatá srdce a sdělujeme si slasti a strasti svého krásného povolání. Čteme každý pro sebe do- pisy s nadřečeným začátkem, jako plaché stíny miháme se v soumraku ulicemi s obolem uchy- staným pro skřehlou stařenku kdesi na rohu kdyby nebylo občasných novinářských výkazů o dobročinných sbírkách, ani bychom druho druhu nevěděli. Proto bude vám asi vítáno, usly- šíle-li jednou upřímné slovo spolubratra.“
22 article
Ale nežli jsem své úvahy mohl dáti do tisku, stalo se mi, co se leckdy stává spisovatelům. jsou-li zrozeni na planetě nešťastné: pan B. K „uzmul“ mi („ukradl“ nemohu přece říci, poně- vadž tak učinil zcela nevědomky) vděčnou látku pospíšil s ní vesele právě sem pod čáru a při kulhám-li se s ní nyni také, bude každý mysliti že naopak já přiživuji se při cizích šťastných nápadech. A nejhorší je, že některé zkušenosti pana B. K. na vlas podobají se zkušenostem mým, tak že by vylíčení těchto vypadalo přímo jako nestoudný plagiát oněch; neboť při vší skromnosti musím se pochlubiti, že i já mám své nadšené čtenáře, kteří se u mne dožadují na památku mých spisů, mých obnošených kabátů a mých zbylečných korun týmž způsobem, jak to p. B. K. bohužel příliš trefně načrlal. Ale přes to vše neváhám podati zde — ovšem po náležitém proškrtání — i svoje lidu- milné studie. Vždyť tento předmět je časový vždy, objevuje se v nesčetných proměnách všude s — kdož ví?! — snad brzy vyžádá si bedlivějšl pozornosti i v těch sborech, kdež dosud hlavní látku k řečnění poskytují nové daně a přirá žky.
23 article
Dobročinnost je věc prastará. Ušetřím váa starými Řeky a Římany, dotknu se pouze naší české dávnověkosti. S pohnutím čtu na příkla v Tomkovi, že pražský biskup Jaromír v 11. sto- letí den co den krmil 40 chudých při svém dvoř a za doby postní je dokonce hostil u vlastníh stolu. A biskupská tabule nebyla snad ani v po- stě špatná, třeba že biskup Jaromír nebyl sám kuchařství tak znalý, jako jeho předchůdce Še- bíř, jenž prý si biskupství vysloužil tím, že uměl připravovati kančí oeas zvláště chutným způso- bem knížeti Oldřichovi, který ho za to dle kro- nikáře Cosmy chválíval: O Severe, dico tibi vere. pro hoc tam dulci edulio dignus es episcopio, což v nerýmovaném českém překladě zní: „O Severe, pravím ti v pravdě: za tu tak sladkou krmičku jsi hoden biskupství.“ Je zajisté po- hnutlivo, že duchovní arcipastýř, který dle Tom- ka vládl větším počtem statků než nejbohatš velmožové tehdejší, který měl právo vybírati de- sátek úrody v celé zemi, který jako sám kníže český mohl se obklopovati četným a skvostným komonstvem rytířů, komorníků, jídlonošů, číš- níků, maršálků, služebnictvem bez počtu a ce- lým vlastním vojskem — dojemno jest, že do- brotivý ten hodnostář v duchovní říši lásky a od- říkání kromě oněch celoročních dobrodiní ješte každý den velkého postu po mši rozdával mezi chudé 40 bochníků a tolikéž slanečků, bezpo- chyby na památku chlebů a rybiček, jimiž Kri stus zázračně nasytil zástupy po kázání na hoře
Řek Říman Tomek Oldřich
24 article
Almužna náleží k nejoblíbenějším slovůn křesťanství a čtete-li v letopisech zbožného středověku o všech těch dobrých papežích, bi skupech, opatech, kněžích a mniších, kteří měl pro chuasy stále ruce otevřené, o tolika řeho lích, jichž předním úkolem byla péče o nuzné. je vám s podivením, odkud se ještě brali ti hla dem vychrtlí, v děravých cárech zimou se tře- soucí ubožáci, jež umělci účinným kontrastem tak rádi přidávali k nádherně ozdobeným posta- vám svatých kněžen a královen, kladoucích jim s odvrácenou lící peníz do vztažené dlaně, jak vidíme na jedné soše Karlova mostu. A záliba v dobročinnosti přecházela ido novějšího věku. Všechny řádné šlechtičny ml- valy a snad dosud mají nejen své komorné, své lokaje, své vzácné psíky, nýbrž i „své“ chudé. jichž dusné brlohy v určité hodiny určitých dno naplňovaly šustotem hedvábí, parfumem a tkli vými výjevy. Za mé mladosti bylo ještě v módě dojemne líčení bídy a nejedna slza čtenářek skrápěla při- běh o malé prodávačce sirek nebo svíčiček, hy noucí hladem a mrazem na ulici pod okny plný mi radostné záře vánoční. Sám jsem kdysi něc podobného napsal, a mladistvým tím pokusem položil jsem vlastní nerozvážností první kámen k piedestalu, na němž nyní stojím jako vzor šle- chetného lidumila.
ty svatá kněžna Karlův most
25 article
Z počátku jsem ovšem přestával na dobré vůli. Měl jsem sice již z dávna měkké srdcea stačil někdy ledabylý stisk, aby z něho vláha vystoupila až do očí. Ale tehdáž domníval jsem se, že činím dosti, jsem-li hluboce dojat pohle- dem na lidské utrpení a roztrpčen bezeitností bo háčů, kteří lhostejně kráčejí mimo. A měl jsem skoro pravdu. Pósa praktického dobrodince byl by špalně slušela chudému studentovi, který dá- val skrovně placené hodiny a sám přijímal al- mužny v podobě nějakého mimořádného pozvání na oběd. Ale přece i tehdáž — přece tu a tam zejména někdy po prvním, když jsem rozjařen veselou pitkou, s nějakým ještě zbytkem střl- brňáků v kapse, kráčel v bujném rozmaru posně ženou, šerou ulicí a pojednou z temného zá koutí třesoucí se ruka — — Ne, nebojte se vím, co zapovídá dobrý takt i nám již obecně známým šlechetníkům. Ovšem, kdybych i ne- taktně na sebe vyzradil nějaký ten skutek mla dičké pravice, o němž neměla věděti levice. musil bych dodati hned, že jich nebylo mnoho dále že jsem po prvním míval Krésovskou ne- vážnost k penězům a svoji poslední mine — vyjma snad krejear — že jsem nedal nikdy Alespoň se nepamatuji I dlouho později překračoval jsem jen málo hranice pouhé theorie lidumilnosti. Měl jsem již trochu slušnější příjmy, ale přece jen takové, ž jsem mohl jimi právě jen vystačiti — pravím: mohl, kdybych byl uměl a chtěl počítati. Počty však a všeliké finanční i hospodářské nauky
26 article
byly mi odjakživa nejméně po chuti. A tak se stávalo, že jsem nejen nevystačoval, ale z tísně vůbec ani nevycházel, že- jsem lekal šéfa každou chvíli nesmělým vstupem do jeho vnitřní sva- tyně, kde obyčejně hned při pohledu na mů obličej mrzuté sahával po rejstříku záloh, že přátelé s nějakým grošem v kapse neradi zůstá- vali se mnou o samotě a že jsem se jim později sám všem vyhýbal, poněvadž ani nejmilejší příte není milým věřitelem. Za to přemohl jsem svou nechuť k národnímu hospodářství a příbuzným oborům; zvláště v zastavárenství a směnečnictv nasbíral jsem drahocenných zkušeností. Sezná mil jsem se při tom postupně s jedním křesťan ským finančníkem, pak s třemi israelity — kro- mě víry nebylo mezi nimi hrubě rozdílu — dva, tři roky těchto známostí ocitl jsem se v polo žení, které dosud někdy ve snách mě strašívá. Stále plnil mne úzkostí a starostmi den splat- nosti té neb oné směnky, stále sháněl jsem — obyčejně zase novými půjčkami — peníze na ně jaké úroky, a při tom rostl den ode dne souče mých pasiv s přibývající rychlostí do úžasných rozměrů. Jestliže jsem i za těchto okolností dával ča sem nějaký milodar — mohu se tím snad po- chlubiti, vyzradiv na sebe všelicos, co by as každý jiný moudře pro sebe ponecha! — bylat pravá satira na dobročinnost. Dával jsem al- mužnu z almužny, dával jsem vlastně z peně šéfových a z peněz svých přátel (o známých oněch peněžnících ani nemluvím) — neboť kdy- bych byl zemřel, kdybych byl z kanceláře před odsloužením zálohy upláchl, nebo svým známým dluh nezaplatil, byli by vlastně oni odnesli moji nevčasnou lidumilnost. Bylo to věru, jakobys hrál na mecenáše člověk žijící z veřejné dobro činnosti.
27 article
Jsou spory o mravní hodnotě almužny. Naš nepřátelé mluví často též o ješitnosti, která prý nám vodívá štědrou ruku — a (mezi námi) kdy bychom ostře analysovali, snad bychom i při al mužně, dané úkradkem žebrákovi na rohu lidu- prázdné ulice, našli skutečně alespoň špetku je šitnosti, snahu zaskvíti se mravně alespo v očích toho jednoho ubožáka, který provázeje nás vděčným pohledem, v duchu prohodí: „T je nějaký hodný pán!“ Ať už se soudí o almužně tak či jinak, jedno snad je nepochybné, že by měla býti dovolena dobročinnost jen z vlastního jmění, skutečně a cele vlastního jmění, třeba by se čtly sebe pěkněji povídky o Jánošících, Ba- binských a jiných slavných loupežnících, kteří z peněz bohatým uloupených dobře činili chu- dým. Rozhazuje-li mladý lehkomyslník zděděné bohatství plnýma rukama, možno se s tím smí- řiti potud, pokud alespoň část promarněného jmění přecházi do rukou potřebnějších a hod- nějších; ale nemá-li na konec již ničeho kromě dluhů a vzpomene-li si pak hráti roli dobro- dince z peněz, o které vlastně okrádá svého chu- dáka krejčího nebo jiné podobné věřitele, je to jednání trestuhodné a šeredný věru paskvil na ušlechtilé city lidské. Mimo vše nadání mé finanční poméry po- zději poněkud se zlepšily. Nezaplatil jsem sice ještě všechny své dluhy, ale přestal jsem s vypůjčovati.
Jánošík
28 article
Koran praví, že těm, kteří dávají almužnu, dostane se odměny desateronásobné, ale těm, kdo poskytují půjčku, odměny osmnáctero- násobné. Unávám hlubokou moudrost a krásu těchlo slov, ale poněvadž mne k dobrým skutkům ne- pobádá očekávání odplaty, ani odplaty na onom světě, raději ulevuji svým šlechetným citům almužnou, nežli půjěkou. Ostatně, na základ všech svých zkušeností tvrdím, že vlastně al- mužna a půjčka jsou jen různá slova pro stejnou věc, s tím toliko rozdílem, že při půjčce bližní určuje obnos sám, obyčejně ve výši, která mí není příhodna, kdežto při almužně mohu si ustanoviti výši podle svých vlastních poměrůa svého uznání. Jinak neliší se v podstatě obojí ničím, než leda onou Mohamedem půjčovateli slíbenou vyšší oplátkou na onom světě. Zalichotilo mi velmi, když jsem poprvě zvyklou roli dlužníka zaměnil rolí věřitele. Stalo se to náhle a z nenadání, ani nevím jak. Myslím, že lidstvo skládá se ze dvou táborů: jední se dluží a druzí půjčují. Jakmile se přestaneš dlu- žiti, dluží se jiní od teba Tím si vysvětluji, že jakmile jsem začal nechávati s pokojem své zná- mé, ba dokonce své dluhy opláceti, při nejbližší vhodné příležitosti kterýsi tehdejší přítel taju- plně zatáhl mě stranou.
Mohamed