1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek 21. února 1907.
Praha
3
masthead
te it ob mtlaad b nemmnje
5
article
Na ranní a odpol. Iisty
předpliácí ae
v Praze v adninistrací e
na nřsíe . . . . .
za čtvrt leta . . . . 6K —h
s dvejí denánkeu
K K0
na měsíe
n čtrt leta . . . . 7 K 50h
ve allalkách
za něsíc . . . . . . 2 K 30h
Poštou:
na měisíe
n čtvrt leta . . . . 9 K e0
s drojí zásilkou
na poěsíe
čtvrt lta . . . . 11 K con
Praha
6
article
V zájmu dějinné pravdy!
V zájmu dějinné pravdy!
O pracovním programu sněmu českého
dějí se nyní v kanceláři nejv. zemského
maršálka knížete Jiřího Lobkovice tak dů-
kladné a dlouhé porady všech zástupců stran.
jakoby tento sněm měl vykázánu bůhi ví jak
dlouhou lhůtu trvání a tak rozsáhlou zákono
dárnou moc jako na př. zemský sněm sou-
sedního království bavorského, i jakoby šlo
o projednání otázek největšího politického
slohu a významu. A zatím nemá náš ubohý
sněm vykázánu než lhůtu životní jediného
měsíce a vlastním účelem těch dlouhých
porad u maršálka jest, aby vysoustruhován
byl pracovní program s vyloučením
všech velkých a palčivých otá
zek politických tak nezávadně, jak
jen možno; nárys jeho byl již před měsícem
znám. Uveřejnila jej tehda prvně — všeně-
mecká vídeňská korespondence, jako prý
společnou práci vlády a nejv. maršálka zem
ského po úradách předsedy ministerského
s náčelníky všech sněmovních stran. Nyní
se však náčelníci ti znovu scházejí a znovu
radí v kanceláři pana maršálka — patrně
o to, co by se z nárysu programu toho
mělo vybrati a především jiným vyříditi.
Lobkovic
7
article
Není divu, že toto »procezování ko-
márů« anebo správněji: toto přebírání máku
v popelu, k němuž naše česká sněmovní
Popelka jest přízní vídeňské macechy a ne-
mecké nevlastní sestry odsou-
zena — trpce dotýká se srdcí českých a
že dán trpkosti té výraz i na schůzi praž-
ských občanů, předevčírem v Praze konaně.
kde právem na to touženo, jaké zvrácene
to u nás zavládly poměry, když může zemi
nepřátelská menšina německých poslaneů
předpisovati a poroučeti, o čem sněm krá
lovství českého jednati smí nebo nesmí,
když se vůle její tak ohleduplně dbů, jako
vůle mocného antokrata a tyrana.
Souhlasíme zúplna. Tak daleko v žád-
ném zajisté zastupitelstvu národním nejde
ohled předsednictva a většiny sněmovny
k menšině parlamentní, aby její přání bylo
rozkazem a její »veto« zákazem absolutním.
To se mohlo vyvinout pouze na té » ohnivé
půdě« starých nezhojených křivd a nepří
stojností ústavních, u nás v Čechách. Nez
kdo tím vinen? Může za to snad těch 97
českých poslanců sněmovních, kteří mezi
242 sněmovníky nemají ani prosté většiny.
Vskutku našel se žalobce staročeský, který
na dotyčné schůzi naznačoval, jakoby tím
smutným vývojem věcí, tou neblahou pře-
mocí nezkáraného teroru německého byla
vinna — »éra mladočeská«. A nenašel se
v té schůzi staročeských stoupenců ovšem
nikdo, kdo by správnost žaloby té byl vzal
na paškál, aby vyšetřil a zjistil pravdu
A přece je to tak snadné.
Praha
Čechy
8
article
Dle zemského zřízení nemá nikdo jiný
práva stanovit pracovní program sněmu krá
lovství českého než jediný jeho předseda,
nejvyšší maršálek zemský. On je absolutním
určovatelem jednacího pořadu každé schůze
sněmovní a nepotřebuje se ohlížet na přán
žádné strany, ani většiny, ani menšiny, ani
v pravo, ani v levo. Rozhodně přílišnost —
extrém. Nuže, kterak se stalo, že upadlos
z extrému do extrému?
Že dnes nejvyšší zemský maršálek sice
virtuellně hájí si svého absolutního práva.
ale »v záimu vzájemné dohody a dělnost
sněmu« práva toho nechce používat, nýbrž
svolává při zahájení sněmu náčelníky stran:
českých i německých i velkostatkářských, aby
vyslechl přání jejich klubův a pak vyloučí
z programu kampaně sněmovní vše, co se
Němcům nelíbí, proti čemuž za-
hrozí zvednouti odpor svou ob-
strukcí? Vysvětlení pro tuto skutečnost
a praxi kormutlivou hledati dlužno a nalézti
možno jedině v tradiční politice
konservativní šlechty naší, která
si od prvopočátku zabrala do hlavy, že vůč
hlubokému sporu obou národů v zemi české
má hráti úlohu smírčího soudce, má býti ne-
strannou až k neutrálnosti, má hledět utišo-
vat vášně a vyvarovávat všem konfliktůma
třenicím obou národův ve sněmovně, třebas
i na útraty dobrého práva českého národa.
jejž chtěla pro ten »boží mír« schýlit pode
jho vídeňských punktací.
Němec
boží mír
9
article
Až do Körbra byl sněm český takto
složen: My Čechové měli 98 poslancův
Němci 70, konservativní šlechta tolikéž 70.
Však nastojte: tu z čista jasna za éry
Körbrovy milá ta naše historická šlechta.
aniž by byla uznala za slušné i jen slovem
polázati se poslancův národa českého, uho-
dila se vůči Němcům přes kapsu a daroval
německým ústavověrným velkostatkářům
— rázem 21 velkostatkařských mandátů v
sněmu. Proč tak učinila? Na čí povel? Z
jakým úmyslem? Marně se ptal překvapený
národ náš — pánové chtěli býti vůči Ném-
cům pro nic za nic velkomyslnými — ne-
berouce nižádného ohledu na věc a postavení
národa našeho. Následek tohoto šlechtického
plaisiru ovšem byl, že posunut poměr sil na
sněmu českém k naší škodě přímo osudně:
Neboť Němci mají odtud proti našim 98
hlasům na sněmu svých bezpečných, pro
vždy zajištěných 91 hlasův. Konservativní
šlechta se svými 49 hlasy zůstala ovšem
i na dále ve sněmu mezi oběma národy
rozhodujícím jazýčkem na váze, leč tato
přehoupla se vždy o závaží 21 hlasův
Auerspergovců značně na prospěch Němcův
a na újmu naši.
Jakž neměly takto posilněným
německým obstrukčníkům na-
skočiti hřebínky i na sněmu českém.
proti němuž mají takovou žáhu a nechuť o
časů fundamentálek? Když neváhali zabíjet
obstrukcí svou k vůli Badenovým a Gau-
tschovým nařízením i sám ten svůj centrální
půrčhmét), kterak by byli ušetřili teprv ne-
náviděného sněmu českého? A tak pro ni
za nic, k vůli Taschkovým pověstným »čest-
ným« občanům budějovickým, vrhli dynami-
tovou pumu své obstrukce i do sněmu če-
ského — nuž, a vůči tomuto herostratskému
atentátu Němců na sněm český — nejvyšší
maršálek zemský, kníže Jiří Lobkovic, jakoby
hlavu ztratil, ukázal se osudně slabým.
Čecho
Körbrův
Němec
Němcův
Badenův
Taschkův
Lobkovic
Gao
10
article
Kdyby byl chtěl zlomiti a zprovoditi
německou tu obstrukci, jednací řád po-
skytoval mu věru za podpory většiny českých
a konservativně šlechtických poslanců, číta-
jící na 150 hlasů tolik a tak účinných pro-
středků, že byli by bývali Němci se svou
obstrukcí za několik hodin v koncích.
Než to se příčilo — smírčímu povolání
konservativní šlechty a intencím rozho-
dujících kruhů vídeňských. Němečtí
obstrukčníci nesměli být za žádnou cenu
exemplárně zkroceni a zdrceni, aby se Ne-
mectvo cislajtánské nepohoršilo a tak ra-
ději obětován — český sněm
Svolán, zahájen, odbyta jediná schůze, nez
jedva že německá menšina spustila obstrukci
ihned opět zarachotil klíč v zámku, a sněn
český zavřen 4milionové většině českého ná
roda před ústy!
Slovem místo politiky statečných, sebe
vědomých vlastencův a státníkův — politika
slabochů, politika nemužného strachu. Konec
její nemohl býti jiný, než kapitulace pře
terorem německých obstrukčníků; diktát jich
zněl: »Sněm nesmí jednatí o ničem co není
nám po chuti; požadujeme proto, abyse
program sněmovní stanovil v poradě, k níž
budou povolání naši rádci.«
A nejvyšší zemský maršálek, věren tra
dici konservativní šlechty, »pro ten boží míre
podrobil se tomuto diktátu německých ob
strukčníkův a zve odtud zástupce všech
stran sněmovních na porady ve svou kan
celář, aby si tu vysoustruhoval pracovní pro
gram, proti němuž by německá menšina ne-
činila nižádných námitek. Tak se věci vy-
vinuly a z tohoto historického vývoje každý
vidí, jak křivdí pravdě ten, kdo v strannické
zášti hledí vinu z neblahých poměrů těch
svalovati na poslance mladočeské
Němec
11
title
Volební reforma a české poselstvo.
Píše dr. Kramář.
12
article
III.
III.
Rakousku olevírají se nové perspektivy. Říše
nejzkostnatělejší, kde parlamentarismus stále zu-
stával jen nutným zlem, kde se báli konstitučního
života, kde spásu viděli v byrokratických vládách
nad stranami, kde myslili, že bez poslanců, vole
ných na základě nejzastaralejších privilegií, ne
může žiti stát, poněvadž nedůvěřovali národům.
že by nasli v sobě dost víry a důvěry k státu
by dali mu, čeho potřebuje k životu, ta říše po-
věstná ústavnosti korigovanou § 14., otevírá do
kořán brány všem vrstvám svých národů, od
straňuje staré privileje, zavádí všeobecné a ale
spoň sociálné rovné právo hlasovaci, chystá s
zavésti čistě konstituční ražim s parlamentním
ministerstvem a od stran zúčastněných svými zá-
stupci ve vládě bezpečně očekává opatření všec
svých velmocenských potřeb a pevnou oporu
v rozhodném boji s Uhry.
Kdyby nebylo starého, nevykořeněného dosud
bezpráví národního, kdyby nebylo neodčiněno
křivdy na právech našeho království, možno by
bylo mluviti o novém jaru staré monarchie.
Rakousko
Uhry
13
article
Bohužel i nový voleba řád je křivdou k ná
rodům neněmeckým, je podkladem centralisti
ckého parlamentu, jehož právní podstatu nikdy
neuznáme, třeba bychom i hlasovali pro volební
reformu a měli své ministry v kabinetu a tak
naše radost z nového není bez hořkého pelyňku
jenž je ostatně v této říši už naším údělem.
A přece je to nové, co nastává, velkým.
velkým krokem ku předu, na dlouhé, trnité naš
cestě ke konečnému cíli! A kdo naučil se ně-
čemu z trpké historie našich zklamání, ten vl.
že jinak nemůžeme v před, než jenom krok za
krokem. Doby, kdy rázem možno bylo dosle
tak mnoho, utratili jsme bohužel nešťastnou po-
litikou státoprávního radikalismu, onou politikou
vášnivé neústupnosti a sebepřeceňování, její
charakteristické črty jsme nyní zase viděl
v boji našeho velkostatku proti volební re-
formě ..
Na cesty podobné se bohdá národ český
víc nedá. My jdeme ku předu a půjdeme, úsi-
lovnou prací kulturní i hospodářskou, vnitřnín
sílením a získáváním politické moci ve státnín
14
article
ústrojí, třeba by nám bylo toto nesympatickým
poněvadž víme, že nie tak bezpečně nepodrýv
půdu centralismu, jako zbavování ho čistě ně
meckého rázu tím, že sami si v něm vydobu
deme vynikající, spolurozhodující postaveni. Út
čelem na centralismus se nepodařil: musíme
zlomiti jeho sílu jinou cestou, delší, klopotnějš
— ale dojista výhlednějšl. Moderní pevnosti s
jinak nedobývají.
Proto s klidem jsme snášeli neustálé vý
čitky, že novým volebním řádem upevňujeme
centralismus. Což opravdu z věrnosti k státo-
právním principům měli jsme do nekonečna kon
servovati starý volební řád? Což dělali naš
předchůdci něco jiného než my, a upírali jsme
jim my zásluhu, že dobře učinili ? Nebyla len
Zeithammer zrovna takovým »upevněním« cen
tralismu, jako každá jiná oprava centralistickéh
volebního řádu, a popírá někdo, že byla vydat
ným posílením našeho postavení ve Vídni ?A
není mnohem logičtější mysliti, že přední a nej-
mocnější zastanci centralistického parlamentu
budou v něm stále méně viděti jediné arkanum
pro zachování německého prvenství, čím méně
německým ten parlament bude? A nebylo jed-
ním z nejcharakterističtějších úkazů zápasu za
volební reformu, že vlivný a mocný německý
velkostatek hlasoval pro autonomistické návrhy.
usnesené sněmovnou na popud polský? Zrovnn
ta okolnost, jinak mnohým snad ne valně sym
patická, že velkostatek má ještě a bude a
dlouho ještě míti tak vlivné postavení ve sně-
mech zemských, bude dojista velmi příznivým
momentem pro rozvoj autonomie zemské. A my.
doufám, nepřestaneme býti předními průkopníky
dalekosáhlé decentralisace a při jednání o novém
systému berním musíme ukázati, že nám t
s autonomistickým programem jde do opravdy.
Zeithammer
Vídeň
15
article
Tu pak zdá se mně, že mnobem více dove-
deme nejen pro všecky našen národní potřeby
nýbrž také pro autonomii království a zemí vy
moci, budeme-li zúčastněni na politické moci
než když síly své ubíjeti budeme v bezplodné
principiálné opoeici. Všecky oběti, které jsme
novému volebnímu řádu přinesli, byly by marn
u zbytečny, kdybychom nové, silnější posice.
kterou budeme míti, nevyužili k dosažení politi-
cké moci. Jen bych nerad, aby mně špatně bylo
rozuměno. V Čechách je modou, každého, kdo
není pro principiálnou oposici, nazývati »vlád-
ním otrokem«. Máme také v politice velmi šťav-
natou nomenklaturu. A nejlehčeji by bylo u náe
uzavříti kompromis, který by byl ostalně tak
u Němců dost oblíben, abychom měli ministry.
na které se vším bychom se obraeeli, ale po-
slanci naši aby hrdě zůstali v oposici.
Němec
Čechy
16
article
To dá se držeti uměle na dobu přechodní
ale v budoucnu to prostě nepůjde. Stát ne-
může žíti bez jistých prostředků, které mu par
lament povoliti musí — nebo si je opatří jinak
Poněvadž nebude více privilegovaných, museji
povoliti rozpočet i vojáky jednotlivé strany,
přestane hraní si na oposici s pevnou nadějí, že
to ti druzí povolí. A jenom stranám, které na
sebe vezmou povinnost, povoliti státu, co kži
votu potřebuje, dána bude účasť na vládě, tlm.
že dostanou parlamentní ministry.
Máme se z parlamentního ministerstva vy
lučovati? Myslím, že přece dnes už jsme tak
daleko, že na otázku tuto neodpovědělo by se
v Čechách zásadně ne, nýbrž že by se moudř
a opatrně žádalo, abychom rozvážili si všecko
co mluví pro nebo proti takovému účastenstv
na vládě.
Že není nemožnější politiky, než principi
álně pasivní na říšské radě, politiky, která zba-
Vdrobném prodejit
ranní čídlo o sobě . . . n
odpolední . . . . . . . za 2
Ve dlialkách na vankovší
ranní číslo.
vdpolodní . . . . . . . . 4h
Inseráty
platí se hotově mapřel
Předplacení a lnserty přijími sdminl-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházejí se těž redsk
tlskárna a eapedise „Národnich Listá“
Rukoplny se novraceji
Národnich
Rukoplna
Čechy
17
article
vuje se velikosti naprosté pasívity celého národa
proti říšské radě, ale přece se vylučuje z pro-
spěchů aktivní politiky v parlamentě, kam od-
hodlala se konečně jíti, o tom už v Čechách
valná, převážná většina politicky myslících lidí
je přesvědčena. A také už málo kdo chce, aby-
chom svým zásadným radikalismem, dobrovol-
ným vylučováním se z každé parlamentní kom-
binace, ulehčovali Kh-úsaditi se ještě pev-
něji a výlučněji v celém státním mechanismu.
My sice jsme a zůstaneme principiálnými, zá-
sadnými odpůrci celé nynější státní soustavy
centralistické — ale poměry jsou tak silné, že
nemůžeme počítati s okamžitým její zvrácením,
a jsme tudíž nuceni zafíditi se v tom, co pro-
zatím je, s největším co možná prospěchem
pro národ, a vésti politiku tak, by poměry do-
spěly tam, abychom nejen my sami viděli ve
vrácení se k historickým základům říše jediné
zdravé řešení rakouského problému.
Čechy
18
article
Ovšem vykoupiti si účast na vládě zapře-
ním všeho, co chceme a chtíti musíme, odklá-
dáním nejpalčivějších potřeb národa, aby Němci
nebyli rozhořčeni, povolováním všeho z věčného
strachu, aby se věci neobrátily proti nám,
k tomu bych opravdu raditi nechtěl, a proli
takové politice obrátil bych se s největší roz-
hodností. Zrovna proto, že nový volební řád
dává nám tak velkou a neodvislou posici, že
zbavuje nás všech strachů, které jsme právem
často musili miti dřív, že dává zástupcům ná-
roda českého možnost, aby sami, bez cizí po-
moci, každě křivdě zabránili — jen so u-
stavnou obstrukci k »rozboření parlamentu«
by si nová sněmovna dojista nedala líbit —a
že hlasů jejich bude každá vláda potřebovati
jak ve sněmovně, tak v delegacích, můžeme
s dostatečným sebevědomím, bez strachua
bázně, že by se obrátil systém vládní proti
nám, za určitých podminek a předpokladů vstou-
piti do vládní kombinace, ovšem a pevným
odhodláním, okamžitě ji opustit, kdyby nevypl-
nila, co od ni očekáváme. Co však chceme, to
každý ví: plnou spravedlnost národní v ohledu
kulturním a jazykovém. Jsme nyní plně rovno-
cenným faktorem v parlamentě e druhými,a
chceme jím býti tedy také ve státním životě.
Němec
19
article
Ale to vše je možné jenom, bude-li moci
česká delegace vésti politiku naprosto volné
ruky, buď proti vládě nebo pro vládu. Nebot
vyloučíme-li se a priori z každé kombinace
učením, že na říšské radě smíme jen rozbíjeti
parlament a centralistický systém, pak zařídí se
ti octatní trvale proti nám. Obstrukci zamezí
novým jednacím řádem, většinu si najdou,a
my i se svými 100 poslanci budeme hráti ne-
závidnou úlohu zbytečných, někdy trochu ne-
pohodlných lidí, ovšem k veliké radosti našich
nepřátel, že nám ku štěsti postačí nadšeníz
vlastních radikálných řečí, které by se tam
ostatním velmi brzo zevšedněly. A obávám se,
že našim voličům, kteří mají tolik potřeb kul-
turných a hospodářských, také.
(Dokončení.)
20
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 20. února. (Z volebního ru-
chu.) Ministrovi osvěty dru Marchetovi
byla nabídnuta kandidatura za městský okres ba-
denský, jejž zastupoval už ve staré sněmovné.
Dr. Marchet kandidaturu přijal.
V Linci kandiduje opět dr. Löcker ve
druhém okrese; v prvém je kandidátem strany
německo-lidové Böheim, ve třetím okrese
městský rada Dorninger, proti němuž jsou
však železniční zřízenci, kteří žádají zastoupene
Marchet
doktor
Löcker
Praha
Linec
lidový Böheim
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z lidumilných kapitol.
Brzy po Štědrém dnu — pod vánočnín
stromem vyrůstají takové něžné citlivky — po
psal jsem několik archů lidumilnými úvahami
zahájenými tímto úvodem: „Plšu vám, soudruzi.
jimž listonoš ob den přináší dopis, začínajíeh
slovy: »Odpusťte neznámému, který se s důvě-
rou utíká k Vašemu vůbec známému dobrému
srdei.« — Jsou nás legiony, nás dobrosrdeč-
ných lidí, ale zřídka stýkáme se důvěrně druh
s druhem, zřidka otvíráme si navzájem svá
zlatá srdce a sdělujeme si slasti a strasti svého
krásného povolání. Čteme každý pro sebe do-
pisy s nadřečeným začátkem, jako plaché stíny
miháme se v soumraku ulicemi s obolem uchy-
staným pro skřehlou stařenku kdesi na rohu
kdyby nebylo občasných novinářských výkazů
o dobročinných sbírkách, ani bychom druho
druhu nevěděli. Proto bude vám asi vítáno, usly-
šíle-li jednou upřímné slovo spolubratra.“
22
article
Ale nežli jsem své úvahy mohl dáti do tisku,
stalo se mi, co se leckdy stává spisovatelům.
jsou-li zrozeni na planetě nešťastné: pan B. K
„uzmul“ mi („ukradl“ nemohu přece říci, poně-
vadž tak učinil zcela nevědomky) vděčnou látku
pospíšil s ní vesele právě sem pod čáru a při
kulhám-li se s ní nyni také, bude každý mysliti
že naopak já přiživuji se při cizích šťastných
nápadech. A nejhorší je, že některé zkušenosti
pana B. K. na vlas podobají se zkušenostem
mým, tak že by vylíčení těchto vypadalo přímo
jako nestoudný plagiát oněch; neboť při vší
skromnosti musím se pochlubiti, že i já mám
své nadšené čtenáře, kteří se u mne dožadují na
památku mých spisů, mých obnošených kabátů
a mých zbylečných korun týmž způsobem, jak
to p. B. K. bohužel příliš trefně načrlal.
Ale přes to vše neváhám podati zde —
ovšem po náležitém proškrtání — i svoje lidu-
milné studie. Vždyť tento předmět je časový
vždy, objevuje se v nesčetných proměnách všude
s — kdož ví?! — snad brzy vyžádá si bedlivějšl
pozornosti i v těch sborech, kdež dosud hlavní
látku k řečnění poskytují nové daně a přirá žky.
23
article
Dobročinnost je věc prastará. Ušetřím váa
starými Řeky a Římany, dotknu se pouze naší
české dávnověkosti. S pohnutím čtu na příkla
v Tomkovi, že pražský biskup Jaromír v 11. sto-
letí den co den krmil 40 chudých při svém dvoř
a za doby postní je dokonce hostil u vlastníh
stolu. A biskupská tabule nebyla snad ani v po-
stě špatná, třeba že biskup Jaromír nebyl sám
kuchařství tak znalý, jako jeho předchůdce Še-
bíř, jenž prý si biskupství vysloužil tím, že uměl
připravovati kančí oeas zvláště chutným způso-
bem knížeti Oldřichovi, který ho za to dle kro-
nikáře Cosmy chválíval:
O Severe,
dico tibi vere.
pro hoc tam dulci edulio
dignus es episcopio,
což v nerýmovaném českém překladě zní: „O
Severe, pravím ti v pravdě: za tu tak sladkou
krmičku jsi hoden biskupství.“ Je zajisté po-
hnutlivo, že duchovní arcipastýř, který dle Tom-
ka vládl větším počtem statků než nejbohatš
velmožové tehdejší, který měl právo vybírati de-
sátek úrody v celé zemi, který jako sám kníže
český mohl se obklopovati četným a skvostným
komonstvem rytířů, komorníků, jídlonošů, číš-
níků, maršálků, služebnictvem bez počtu a ce-
lým vlastním vojskem — dojemno jest, že do-
brotivý ten hodnostář v duchovní říši lásky a od-
říkání kromě oněch celoročních dobrodiní ješte
každý den velkého postu po mši rozdával mezi
chudé 40 bochníků a tolikéž slanečků, bezpo-
chyby na památku chlebů a rybiček, jimiž Kri
stus zázračně nasytil zástupy po kázání na hoře
Řek
Říman
Tomek
Oldřich
24
article
Almužna náleží k nejoblíbenějším slovůn
křesťanství a čtete-li v letopisech zbožného
středověku o všech těch dobrých papežích, bi
skupech, opatech, kněžích a mniších, kteří měl
pro chuasy stále ruce otevřené, o tolika řeho
lích, jichž předním úkolem byla péče o nuzné.
je vám s podivením, odkud se ještě brali ti hla
dem vychrtlí, v děravých cárech zimou se tře-
soucí ubožáci, jež umělci účinným kontrastem
tak rádi přidávali k nádherně ozdobeným posta-
vám svatých kněžen a královen, kladoucích jim
s odvrácenou lící peníz do vztažené dlaně, jak
vidíme na jedné soše Karlova mostu.
A záliba v dobročinnosti přecházela ido
novějšího věku. Všechny řádné šlechtičny ml-
valy a snad dosud mají nejen své komorné, své
lokaje, své vzácné psíky, nýbrž i „své“ chudé.
jichž dusné brlohy v určité hodiny určitých dno
naplňovaly šustotem hedvábí, parfumem a tkli
vými výjevy.
Za mé mladosti bylo ještě v módě dojemne
líčení bídy a nejedna slza čtenářek skrápěla při-
běh o malé prodávačce sirek nebo svíčiček, hy
noucí hladem a mrazem na ulici pod okny plný
mi radostné záře vánoční. Sám jsem kdysi něc
podobného napsal, a mladistvým tím pokusem
položil jsem vlastní nerozvážností první kámen
k piedestalu, na němž nyní stojím jako vzor šle-
chetného lidumila.
ty svatá kněžna
Karlův most
25
article
Z počátku jsem ovšem přestával na dobré
vůli. Měl jsem sice již z dávna měkké srdcea
stačil někdy ledabylý stisk, aby z něho vláha
vystoupila až do očí. Ale tehdáž domníval jsem
se, že činím dosti, jsem-li hluboce dojat pohle-
dem na lidské utrpení a roztrpčen bezeitností bo
háčů, kteří lhostejně kráčejí mimo. A měl jsem
skoro pravdu. Pósa praktického dobrodince byl
by špalně slušela chudému studentovi, který dá-
val skrovně placené hodiny a sám přijímal al-
mužny v podobě nějakého mimořádného pozvání
na oběd. Ale přece i tehdáž — přece tu a tam
zejména někdy po prvním, když jsem rozjařen
veselou pitkou, s nějakým ještě zbytkem střl-
brňáků v kapse, kráčel v bujném rozmaru posně
ženou, šerou ulicí a pojednou z temného zá
koutí třesoucí se ruka — — Ne, nebojte se
vím, co zapovídá dobrý takt i nám již obecně
známým šlechetníkům. Ovšem, kdybych i ne-
taktně na sebe vyzradil nějaký ten skutek mla
dičké pravice, o němž neměla věděti levice.
musil bych dodati hned, že jich nebylo mnoho
dále že jsem po prvním míval Krésovskou ne-
vážnost k penězům a svoji poslední mine
— vyjma snad krejear — že jsem nedal nikdy
Alespoň se nepamatuji
I dlouho později překračoval jsem jen málo
hranice pouhé theorie lidumilnosti. Měl jsem již
trochu slušnější příjmy, ale přece jen takové, ž
jsem mohl jimi právě jen vystačiti — pravím:
mohl, kdybych byl uměl a chtěl počítati. Počty
však a všeliké finanční i hospodářské nauky
26
article
byly mi odjakživa nejméně po chuti. A tak se
stávalo, že jsem nejen nevystačoval, ale z tísně
vůbec ani nevycházel, že- jsem lekal šéfa každou
chvíli nesmělým vstupem do jeho vnitřní sva-
tyně, kde obyčejně hned při pohledu na mů
obličej mrzuté sahával po rejstříku záloh, že
přátelé s nějakým grošem v kapse neradi zůstá-
vali se mnou o samotě a že jsem se jim později
sám všem vyhýbal, poněvadž ani nejmilejší příte
není milým věřitelem. Za to přemohl jsem svou
nechuť k národnímu hospodářství a příbuzným
oborům; zvláště v zastavárenství a směnečnictv
nasbíral jsem drahocenných zkušeností. Sezná
mil jsem se při tom postupně s jedním křesťan
ským finančníkem, pak s třemi israelity — kro-
mě víry nebylo mezi nimi hrubě rozdílu —
dva, tři roky těchto známostí ocitl jsem se v polo
žení, které dosud někdy ve snách mě strašívá.
Stále plnil mne úzkostí a starostmi den splat-
nosti té neb oné směnky, stále sháněl jsem —
obyčejně zase novými půjčkami — peníze na ně
jaké úroky, a při tom rostl den ode dne souče
mých pasiv s přibývající rychlostí do úžasných
rozměrů.
Jestliže jsem i za těchto okolností dával ča
sem nějaký milodar — mohu se tím snad po-
chlubiti, vyzradiv na sebe všelicos, co by as
každý jiný moudře pro sebe ponecha! — bylat
pravá satira na dobročinnost. Dával jsem al-
mužnu z almužny, dával jsem vlastně z peně
šéfových a z peněz svých přátel (o známých
oněch peněžnících ani nemluvím) — neboť kdy-
bych byl zemřel, kdybych byl z kanceláře před
odsloužením zálohy upláchl, nebo svým známým
dluh nezaplatil, byli by vlastně oni odnesli moji
nevčasnou lidumilnost. Bylo to věru, jakobys
hrál na mecenáše člověk žijící z veřejné dobro
činnosti.
27
article
Jsou spory o mravní hodnotě almužny. Naš
nepřátelé mluví často též o ješitnosti, která prý
nám vodívá štědrou ruku — a (mezi námi) kdy
bychom ostře analysovali, snad bychom i při al
mužně, dané úkradkem žebrákovi na rohu lidu-
prázdné ulice, našli skutečně alespoň špetku je
šitnosti, snahu zaskvíti se mravně alespo
v očích toho jednoho ubožáka, který provázeje
nás vděčným pohledem, v duchu prohodí: „T
je nějaký hodný pán!“ Ať už se soudí o almužně
tak či jinak, jedno snad je nepochybné, že by
měla býti dovolena dobročinnost jen z vlastního
jmění, skutečně a cele vlastního jmění, třeba by
se čtly sebe pěkněji povídky o Jánošících, Ba-
binských a jiných slavných loupežnících, kteří
z peněz bohatým uloupených dobře činili chu-
dým. Rozhazuje-li mladý lehkomyslník zděděné
bohatství plnýma rukama, možno se s tím smí-
řiti potud, pokud alespoň část promarněného
jmění přecházi do rukou potřebnějších a hod-
nějších; ale nemá-li na konec již ničeho kromě
dluhů a vzpomene-li si pak hráti roli dobro-
dince z peněz, o které vlastně okrádá svého chu-
dáka krejčího nebo jiné podobné věřitele, je to
jednání trestuhodné a šeredný věru paskvil na
ušlechtilé city lidské.
Mimo vše nadání mé finanční poméry po-
zději poněkud se zlepšily. Nezaplatil jsem sice
ještě všechny své dluhy, ale přestal jsem s
vypůjčovati.
Jánošík
28
article
Koran praví, že těm, kteří dávají almužnu,
dostane se odměny desateronásobné, ale těm,
kdo poskytují půjčku, odměny osmnáctero-
násobné.
Unávám hlubokou moudrost a krásu těchlo
slov, ale poněvadž mne k dobrým skutkům ne-
pobádá očekávání odplaty, ani odplaty na onom
světě, raději ulevuji svým šlechetným citům
almužnou, nežli půjěkou. Ostatně, na základ
všech svých zkušeností tvrdím, že vlastně al-
mužna a půjčka jsou jen různá slova pro stejnou
věc, s tím toliko rozdílem, že při půjčce bližní
určuje obnos sám, obyčejně ve výši, která mí
není příhodna, kdežto při almužně mohu si
ustanoviti výši podle svých vlastních poměrůa
svého uznání. Jinak neliší se v podstatě obojí
ničím, než leda onou Mohamedem půjčovateli
slíbenou vyšší oplátkou na onom světě.
Zalichotilo mi velmi, když jsem poprvě
zvyklou roli dlužníka zaměnil rolí věřitele. Stalo
se to náhle a z nenadání, ani nevím jak. Myslím,
že lidstvo skládá se ze dvou táborů: jední se
dluží a druzí půjčují. Jakmile se přestaneš dlu-
žiti, dluží se jiní od teba Tím si vysvětluji, že
jakmile jsem začal nechávati s pokojem své zná-
mé, ba dokonce své dluhy opláceti, při nejbližší
vhodné příležitosti kterýsi tehdejší přítel taju-
plně zatáhl mě stranou.
Mohamed