Ročník XXXXVII.

V Praze, ve středu 20. února 1907.

Číslo 5l.

Ea ranní a odpol. listr předpliáeí ne- v Praze v adminl nn . . . k=k s drojí dlonánko

ei x ni

n nšv sansk n rrr iia . . s dvojí zásni n:2

K trünní řeči německé. Nově zvolený říšský sněm německý by včera slavnostně zahájen trůnní řečí, již císař Vilém osobně přečetl. Řeč jest poměrně velmi stručná, ale nepostrádá přes to něko- lik pozoruhodných obratů. Z celého zněn jejího vyzírá jakási zdrželivost, jejíž původem zdá se býti složení říšského sněmu, jež při- pouští sice několikerou většinu, ovšem že po- vahy nevalně stejnorodé, v níž »vítězné- strany liberální odkázány jsou buď na kato- lický střed neb protestantské konservativce a jen tyto dvě strany poslední mohou utvo- řiti většinu konservativní, jednolitější — až na stanoviska náboženská V této většině by měli převahu agrárníci, což ovšem méně s snáší se světovými záměrv německé politiky průmyslové a osadnické. Novinářští mluvčí obou těchto stran pravice již nyní připravují jejich příští součinnost, bez ohledu zejména na národní liberály, na něž pro budoucnost pro jejich »nespolehlivost v otázkách hospo- dářských« nelze spolehnouti. »Na štěstí,« praví na př. »Kreuzz «, »nezpůsobilo se tím značnější škody, ježto strany, stojící na půdě ochrany národní práce, budou míti v novém říšském sněmu většinu i bez národních libe- rálů, když všickni členové jejich vykonají

svou povinnost. Právě tu vysvítá důležitost katolického středu pro veřejný život, ač jsme poslední, kdož by chování středu v ná- rodních a některých otázkách vnitřní politiky chtěli omlouvati. Ale přímo doznáváme, že by bylo chybou podceňovati jeho zásluhyo ochranu národní práce. Právě proto bylo to nesprávné uvalovati vinu na střed, když říšský sněm v národních otázkách selhala označovati jej za nepřítele, proti němuž by měly všecky národní strany seřaditi se do boje.« A orgán středu »Germ « ihned nat odpovídá: »Křesťanští a konservativní živ- lové musí v říšském sněmu státi se vůdčím a rozhodujícími; a takovým živlem jest střed. Pro říšskou vládu německou bylo tudí dosti nesnadno, nechtěla-li si hned předem odciziti strany liberální, aby svou politiku v trůnní řeči označila přesněji vytkoutými zásadami ve smyslu konservativců, ale po- zoruhodno jest též, že ani slůvkem se n zmiňuje o účasti středu v porážce vlady v politice osadnické, pro niž byl sněm pře- dešlý rozpuštěn, ač útoky správce osad Dernburga tehdy zejména platily oposiei středu Za to tím ostřeji vystupuje trůnní ře proti sociálním demokratům, spojencům středu při hlasování o osadní politice. Pravit

»Zdravý smysl měst i venkova zarazil voleb ním bojem hnuti, namířené proti klidnému rozvoji státu a společnosti, kteréž popírá všecko, co v nynější společnosti jest dobrého a zdravého.« Pokračuje pak proti sociálním demokratům polemicky následovně: »Veliko- lepé, stěžejní zákony na ochranu ho spo- dářsky slabších byly pořízeny pře odpor frakce, která o sobě říká, že jest pravou zástupkyní dělnických zájmů, sama však neučinila pro ně a pro kulturní pokrok ničeho. Přece však čítá se dosud její voličů do milionů. Německý dělník tím trpěti nesmí ono zákonodárství spočívá na zásadě sociál- ního závazku vůči pracovním třídám a jest tudíž neodvislým od změny formace stran.« Než nejenom trůnní řeč německá i časo- pisy vládě blízké zahajují novou kampan proti sociální demokracii, jež neuměla při posledních volbách uhájiti své mandáty tak, jako klerikální střed, a napovídají, že v ny- nější sněmovně se bude obmezovati přílišná volnost slova. Schůze předešlé sněmovny trpěly prý přílišným řečněním, kteréž pře- káželo vydatnější dělnosti její. Vina tohoto úpadku parlamentarismu a jeho úrovně padá prý zvláště na sociální demokracii. Nová sněmovna prý se postará, aby své úkoly obstarávala přesně a věcně a povznese tak opět svou úroven

NARODNÍLIS Přes to vše máme za to, že sociální demokracie v Německu bude ještě dlouho nepodcenitelným činitelem ve vnitřní politice německé, zvláště máme li na zřeteli nestejno- rodost možných většin sněmovních, jez měniti se budou dle rázu projednávaných záležitostí a nutiti budou vládu, aby shledá- vala potřebnou většinu od případu ku případu. Vedle odstavce, věnovaného v trůnní řeči sociální demokracii, jest pozoruhodný dvakráte se opětující obrat její, v němž s očekává, že »nový říšský sněm bude pova- zovati za svou nejvyšší povinnost, aby uhajil německé postavení mezi kulturními národy a upevnil je s plným porozuměním a v ždy k činu připraven«. Tato myšlenka s vrací opět v poslední větě trůnní řeči, »necht národní cit a vůle k činu, z nichž tento sněm vzešel, ovládá též jeho práce ke blahu Německa«.

Bezděčně táže se tu čtenář, co tímto »činem« se vyrozumívá, zvláště když čte dále dosti suché ocenění mezinárodních styků Německa. Trůnní řeč vyslovuje, že všeobecná situace politická opravňuje k jistotě, ze mí zůstane Německu i na dále zachován, ana vláda se spojenci Némecka udržuje staré srdečné styky, s ostatními mocnostmi pak styky dobré a korektní. Stručněji se mezi- národní styky sotva daly označiti, a přece jest ještě v dobré paměti, že improvisace večer po vítězných pro vládu volbách o tom. jak německý národ, posazen na koně, sám dovede jeti a udupe vše, co by se mu po- stavilo do cesty — způsobila tak zajímavý ohlas jak ve Francii, tak v Anglii, že kaneléř Bülow uznal za potřebné novovorské aso- ciaci 530 amerických časopisů zaslati zvláštní výklad o mírumilovnosti Německa, když fran couzský ministr zahraničných záležitostí pi chon za souhlasu celé sněmovny odpověděl rovněž improvisací o věrnosti Francie k spojenectví s Ruskem a anglické časopisv neustávají vykládati o přichystané dohod Anglie a Ruska.

Ba dočkali jsme se i toho zajím avéh zjevu, že časopisy západoevropské, kteréz nemohly se nasytiti zprávami o úplné málo- moci Ruska, nyní náhle dokazují, že v po stavení Ruska v mezinárodním koncertu. zvláště pokud jde o jeho stvky s ostatním státy, přese všecky vnitřní nesnáze jeho, ne- nastala nijaká změna a že v mezinárodn své polilice Rusko zůstává si v hájení vlast ních zájmů důsledné, v čemz dochází vše- stranné podpory. Nevypadá liž to jako by i jinde a ne pouze v Paříži a v Anglii obracely se zraky k Petrohradu přes to, že Německo sleduje pouze — mírumilovnou politiku za pomoe styků srdečných, dobrých a korektních! V ostatních svých částech trůnní řeč německá neobsahuje již nijaký pozoruhod- nější obrat, obmezujíc se zvláště na výpočet předloh vládních, jež bude sněmu říšskému vyříditi. Nevíme, zdali poměrná její málomluv- nost nebude na mimoněmeckou veřejnost účinkovati stejně neurčitě jako působí stran- nické rozčlenění říšského sněmu na každého. kdo si chce zodpověděti otázku, jak s tímto sněmem vláda hodlá vyjíti, až nadejdou otázky, které předem vylučují společný po- stup stran konservativních a liberálních,a to jsou mimo běžné záležitosti, rozpočet fíš- ský, úvěry pro jižní Afriku a náhradu po- škozenýln osadníkům némeckým skoro všecky ostatní záležitosti — o nichž trůnní řeč se nikterak nezmiňuje. Kdyby však říšský sněm měl vyříditi pouze právě vzpomenuté záleži- tosti, bylo by to dalším důkazem, že říšská vláda sama nemá jej za způsobilý k jednání o otáz- kách choulostivých a že další své záměry opatrně zatajuje, aby neohrozila i to málo. co sněmu dle trůnní řeči k vyřízení předloží

Politické zprávy domácí. V Praze, 19. února. (Vypsání říš ských voleb.) Vyhláškou ministerstva vnitra vypisují se, jak už telegraficky sděleno, vše- obecné volby do poslanecké sněmovny říšské rady na úterý 14. května a užší volby, kde jich bude třeba, na čtvrtek 23. května v všech korunních zemích, vyjma Dalmacii a Ha- lič, pro kterážto dvě království nový volební zá- kon připusti, aby se všeobecné volby mohly ko- nati déle než jeden den. Dalmatské volební okresy dělí se tou též ministerskou vyhláškou ve tři skupiny z nichž prvá bude voliti 14. května (užší volba 23. května), druhá 15. května (24. května) a třetí 16. května (25. května). Haličské volební okresy rozděleny ve čtyři skupiny, dvě venkovské a dvě městské Prvá skupina městská (mimo jiné i Lvov a Kra kov) voli 17. května (užší volba 24. května) druhá skupina 23. května (31. května). Ve ven- kovských skupinách haličských, pro něž nový volební zákon dopustil poměrné volby, t. j. z každé skupiny volbu jednoho poslance většiny a jednoho poslance menšiny a mimo to součas nou volbu dvou náhradníků zvolených poslanců, budou volby složitější. Bude-li totiž volba v ně- které volební skupině v prvý volební den neroz- hodná, koná se druhá a po případě i třet volba a po ní může nastati ještě volba u ž ší. Proto pro každou skupinu venkovských voleb- ních okresů haličských stanoví se ministerskou vyhláškou čtyři volební dni a sice pro skupinu prvou hlavní volba 14. května, prvá do- dalečná volba (po připadě užší volba) 21. květ- na, druhá dodatečná volba (po případě užši vol- ba) 28. května a konečná užší volba 4. června.

Druhá skupina venkovská volí 17. května a pak po případě 24., 31. května a v užších volbách 7. června, kterýmžto dnem budou zakončenv všechny velby dle nového volebního řádu. Při této příležitosti upozorňujeme opětně. že dneškem počíná o smidenní lhůta, v niž každý volič v obcich, majících více než 5000 obyvatelö, má právo objednati si u obecní sprá- vy opis neb otisk. volebních listin a po případě i dodatků k volebním listinám za náhradu v loh, spojených s pořízením takového opisu neh otisku. Polovina ceny otisku musí se zaplatiti d osmi dnů po uplynutí přihláškové lhůty, druhá polovina při vydání otisku. Kdo by objednaný otisk nezaplatil, bude cena jeho na něm vymá- hána po připadě i oxekučně.

Dnešním dnemtupnjí v platnost také v- škera ustanovení nového volebního řádu, týkající se volebních schůzi, ochrany volebního práva čistoty voleb. Rušení volebních s ch ů může býti trestáno až šestiměsičním v zenim, neoprávněné účastenství ve volebnt schůzi pokutou až do 200 K. V Praze, 19. února. (Nová vojen s ka tava.) Dnes vyhlášen nový zákon o vojenské taxe, schválený panovníkem dne 10. t. m. Dl změněného zákona jsou vojenskou taxou povinni mladi mužově, osvobození z různých příčin o vojenské služby, po celou dobu, po kterou b jinak byli povinni sloužili, jestliže jejich ročn příjem obnáší aspoň 1200 K, a po případě jieh rodiče, jestliže jich čistý roční příjem přesahuje 4000 K. Nejnižši taxa pro osoby, mající 1200 do 1300 K. obnáší 6 K. Taxa stoupá tak. že při ročním příjmu 2000 K obnáší již 17 K. při 3000 K 29 K. při 10.000 K 182 K, při 20.000 K 458 K, při 100.000 K ročního příjmu 2865 K atd. Za syny, nemající samostatných příjmů, jsou rodiče, majíci aspoň 4000 K roč- ních příjmů, povinni platiti vojenskou taxu, al ne déle než dvanáct let, byť po uply- nutí této lhůty měli syny od vojenské služb osvobozené, ale nepřekročivší ješté věk, v němž vojenská služba přestává. V Praze, 19. února. (Uherské vyrov- nání.) Výsledek včerejšího jednání dra. We- kerla s bar. Beckem a kar. Aehrenthalem jest ten, že porady o novém vyrovnání se u ry c h l.

Poněvadž prvé čtení vyrovnacích návrhů byl skončenoajiž v lednu, nastanou nyní porady mi- nistrů o sporných otázkách, kteréžto porady mají býti ukončeny do konce února. Počátkem března začne druhé čtení návrhů ve zvláštních komi- sích, zřízených za tím účelem oběma kabinety. Různost názorů obou kabinetů jest dosud tak veliká, že bude prý třeba vytrvalé práce a obou- stranných ústupků, má-li se vůbec dojíti k do- hodě. Národohospodářský výbor uherské sně- movny projedná prý však přecescudlní, tarif, ale parlamentní vyřízení v uhorške sněmovně s odloží, dokud nebude skončeno vyjednáváni mozi oběma vládami. Z Černovců, 17. února. (Ruské kandi datury.) V sobotu večer konala se zde porada ruských poslanců a důvěrníků bukovinských o kandidaturách pro příští říšské volby. Schůzi zahájil posl. Nikol. Vasilko řečí o významu volební opravy. Pak schváleny kandidatury pr pět ruských volobních okresů bukovinských Pro skupinu Zastavna atd. navržen zemský úřa ník Lukaševič, pro skupinu koemanskou soudní rada Semaka, pro venkovský okres černovecký školní inspěktor S penul, pro sku pinu vaškoveckou býv. poslanec prof. Pihul jak, a pro skupinu vižnickou býv. poslanec ryt. Nikol. V asil ko.

Politické zprávy zahraničně. Odhalení polské »Prawdy- Varšavská »Prawda« zdvibá roušku z čín- nosti polské »demokratické ligy«, jež si obrala za účel připravití nové polské povstání v Rusku »Demokratická liga« utvořila se v Haliči, dvace roků tomu, z počinu polského vlastence T. Jež Tato liga, podle slov »Prawdy«, byla mater »Wszechpolaków« čili nynější národní demo- kracie. Povstání je velká věc a nedá se k zdár nému konci dovésti bez peněz, právě jako válk Proto »demokratická liga« sbírala na povstán peníze. Příspěvky se scházely hojně, neboť »de mokratická liga« měla množství agentů, kteři nepropustili žádné přiležitosti, kde bylo možno něco získat na veliký účel. Sbírání dobrovolnýeh přispěvků na tento účel stalo se znenáhla obv- čejem ve vlasteneckých kruzích. Každe rád skládal »národní daň«, ale nikdo se nikdy ne- dověděl, ani jaké sumy se sešly, ani jak jimi bylo naloženo. Ví se jen tolik, že »národní kasa« je v cizině, ale neví se, že s penězi o národa sebranými bezkontrolně hospodaří ně- kolik mladých lidl.

Memoiry gen. Kuropatkina. V Londýné právě vyšly paměti gen. Kuro- patkina, jež způsobí velkou sensaci, protož autor podrobuje přísné kritice dějství mnohých ruských vojevůdců, kteří s ním byli v Mandžuri. Mezi nimi na prvém místě gen. baron Kaulbars, na jehož bedrech podle Kuropatkina tíží hlavní vina, že prohrána biiva u Mukdena. Také utrp reputace gen. Grekova, Orlova a j. Ještě pro vražedný atentát na Stolypina. V Petrohradě zatčeni: mladý muž, jenž dával jméno Gronský, a syn doktora mediciny Lavrov. Prvý měl přímé účastenství při atentát na Lekárnickém ostrově, druhý zhotovil pum k atentátu. Za své spoluvinníky udaly je po svém o souzení k doživotní robotě v dolech obě sl činky, které před několika dni stály před vojen- ským soudem petrohradským obžalovány, že po- máhaly při atentátu na m.-p. Stolypina. Nevy- držely vědomí, že společníci jejich mají zůstat boz trestu a ony že mají býti za živa zakopány v sibiřských dolech. Protirakouské demonstrace v Italii. Za nedělních oslav památky Giordana Brune (Viz pondělní číslo. Pozn. red.) udály se v Římě i projevy proti Rakousku. Když obrovský průvod. provázen množstvím karabinníků a tajných poli- cistů, ubíral se kol rakouského vyslanectva vati- kánského, jal se provolávati: »Pryč s pa- peženským Rakouskem!« Četné ka- v drobném prodeji l . . . . na l ve sianteh na veskors nní člrlo. cepslední. : . . . . . . k Inseraty platí se hotově noprea Přežplaconí a lnrerty plijíná sdnia straco v Marianské ulici' č. s. rem nschávojí se tet n Hiskárna a ezpočire „Národnich Lis Bakozly so nernaeeji

pely hrály střídavě Garibaldovu hymnu dělnickou hymnu a marseillaisu. Úpadek socialistické strany v Německu. »Nat. Ztg.«, jež mívá zprávy z intimníh zákuliší socialistické strany, sděluje z něho dnes : Do schůze, kdež se pravidelně přispěvky členské odvádějí, dostavili se mimo předáky ostatní členové jen ve skrovném počtu. V se- obecně projevována živá nespo- kojenost s vedením strany a většína schůzí těch přičítala špatný výsledek voleb po- slancům strany samým. Tito pozbyli v poslední době skorem všeho styku s voliči a konali jen pramálo agitačních cest. Říšské mandáty nemaji býti ale sinekurami. V pokladnách strany jest veliký odli v. Proto navrženo zvýšení příspěvků o 15 pfeniků za osobu. Volby stály též více peněz nežli se soudilo. Rozdávání lisikův agitačních — neboť dobrovolných sil nebylo tentokráte s dostatek — musilo se pla- titi po 2 m. denně. A příští volby zřejmě budou státi ještě více. Proto nutno prý příspěvky zvý- šiti. Ale to vzbudilo málo nadšení a četní sou- druzi prohlásili, že jsou dnes již v y s sá vá n nehezky. Vedení strany mluví vždy o reformě v úřadu, reforma v hlavě jest ale nutnější. A na mnohých místech ústředních rozešli s účastníci zlobně a nespokojeně.

V Prazo, 19. února.

Záhadná zpráva o záhadném soubojl. Jistá berlinská korespondence ujišťuje, že zvěděla z pramene »jinak« dobrého, že bývalý osadní ředitel Stübel vyzval nynějšího osadního ředitele Dernburga na souboj na bambitky. Podnět k tomu zavdala prý nepříznivá kritika, kterouž pronesl Dernburg v říšském sněmu německém o tom, jak předehůdce jeho úřad svůj řidil. Jaké stanovisko zaujal Deraburg k vyzvání, nen prý známo. Celá zpráva činí dojem vymyšleného a k tomu neobratně vymyšleného. Germanisace — Marokka. Pařížský »Matin« otiskuje v nápadné formě článek, v němž praví se, že Marokko se zvolna germanisuje. Od 143 roku za- plavuje se Marokko německými kupci, kleří po- živají podpory své vlády a kteří postupují ruku v ruce s německými konsuly

K zahájení německého sněmu říšského- Vilém II. zahájil dnes sněm říšský trůnnt řečí osobně. Trůnni řeč tu shledati může čtenář ovšem v telegramech. Již dnes ale možno říci, že řeč vyznívá tonem zdrželivějším, nežli se po porážce sociálních demokratů čekalo. Je to po- tvrzením našeho minění, že ani po oné porážce pevné většiny pro vládu není. Trůnní řeč ne- vystupuje též proti středu: důkaz to, že vláda uznává potřebu i budoucné hledati dohodu s ním. Také proti sociálním demokratům, jež jindy Vilém II. prudce napadal, ton jest dosti stlumený. Se steskem vzpominá císař milionů hlasů, jež strana ta i při porážce dostala,a ujišťuje, že budování sociálního zákonodárství se nezastaví, zvláště když prý dělník byl jím chráněn proti vůli socialistické strany (?) Tské v osadní politice neohlašuje trůnní řeč žádných dalekosáhlých plánů a nevystupuje agresivně ni proti cizině, ujišťujíc jen, že Némecko »rázně své postavení mezi národy kulturními zachová, ale projevuje naději v zachování míru. Pozoru- hodná jest ale dosti chladná zmínka o pouhých »starých srdečných« stycích se spojenci a »do- brých a korektních« jen stycích s ostatními - zími státy. Celkem ale dokazuje celá trůnní feč, že po prvním jásotu nastalo vystřizlivění a z není tak jistým oř, kterým chtěl Vilém II. v půl- nočním roznícení svém celý svět — přejíždet Ve sněmu hodlají interpelovati i tři svo- bodomyslné frakce, kteréž včera večer konaly porady o spojení svém, o pověstné egitaci lod- ního spolku. Následkem agitace té vystupují, zvláště v Horním Slezsku, četní katoličti členové z korporace té.

FEUILLETON. V Praze, 19. února 1907. H. (J. V. Sládek.) Chci upozorniti sv čtenáře na jednu z nejkrásnějších knih básni ckých, jež se objevily u nás v poslední době- Činím tak s upřímným nadšením, jaké se nás zmocňuje jen před dílem velkým, ryzím a po- ctivým. Obdivovati něco krásného a dobrého udá se našinci poměrně zřídka. Jsme lidé málo vznětliví, spiše skeptičtí a tak nějak modern roztržití, těkaví, nervosní. Za to tím vroueněj se chápeme takového upřimného vznětu. Obi vovati je slavností duší. Takovou slavnost připravil mi právě vydaný I. díl Sládkových »Spisů básnických«*). Ob jemný, velmi elegantně vypravený svazek obsa buje v definitivním vydání tyfo knihy hásní kovy: »Básně«, »Jiskry na moři«, »Světlou stopou«, »Na prahu ráje«, »Ze živola«, » Slu cem a stínem«, »Zlatý máj«, »Selské písně české znělky« a »Skřivánčí písně«. V II. díl bude shrouta ostatní básnická sklizeň Sládkova. jehož celou práci poetickou a původní budou representovati dva mohutné svazky. Měl jsem vždy velkou zálibu v Sládkových básních. To proto, že jsem v nich našel vy- znání pravé duše básnické a nikoliv pouhé ver- šování. Kdosi mne zakřikl, že já prostý a le- žerní prosnik nemám práva mluvit o poesii *) Jos. V. Sládek: »Spisy básnické«. Sou borné vydání va dvou dílech. DíI I. NakladatelJ. Odto. V Praze 1907. Cena 6 K 50 h.

které nerozumím. Nedovedu snad pochopit ji lé veršotepce, nechávají mne chladným nebo mn urážejí svou banálnosti. Ale poesii, pravé poesii, rozumí každý, i člověk proslý a skromný, ne- ověnčený laurem olympickým a nepřecpaný uče- nestí encyklopedickou. Nuže Sládka chápeme všichni. Rafinovaný okřívá v křišťalovém jasu jeho poesie p opojení z těžkého vína Baudelairova, po fanta- stických halucinacích Zeyerových, po filosof- ckých meditacích Sully-Prudhomma. Prostý najde v popěvkách Sládkových nejrozkošnější ozvuk národní poesie, jež potěší jeho mysl i něhou i humorem. Kdo trpěl, má v básnikovi »Jisken na moři« nejlepšího druha, kdo zírá na svět smavě, za slunné pohody štěsti rodinného, zno a znovu čte milé a prostosrdečné Sládkovy po- pěvky dětské. A málo našich básníků dovedlo tak vroucně tlumočiti žaly a vzdory české jak ten, jenž psal úchvalnou apostrofu »Čech (»Jiskry na moři« str. 109), oddíl »Z lidu pro lid« ve sbírce »Na prahu ráje« a »Česk znělky«. V poesii Sládkově hned mne podmanily dva živly, jež by měly tvořit základ moderní liter tury našl. Sládek je básníkem světovým a při tom zcela a ryze českým. Ve své poesii filosof- cké a intimní je blízkým, ale nikoliv jako žák ale jako druh přišlý z jiné vlasti, velkým básní kům anglickým, vzletnému, snivému a vzdornému Shelleýinu, etherickému Keatsovi, líbeznému a klid- nému Tennysonovi. A ve své písni je tak zcela český a pokračuje na cestě, kterou kráčeli Čel kovský, Erben, Hálek a Neruda

»Vyrostli jsme z drsného, českého kmene o život krušně bojujících lidí a zachovali jsm si kus jeho srdce a humoru,« napsal Sládek ve věnování professoru Thomayerori. V tom je vyslovena celá podstata jeho lidové poesie: srdce a humor! Jak Smetana svými tóny, Aleš svými črtami, tak Sládek svými verši zpěv- nými, lehkými, plesnými a jiskrnými obnažuje srdce české a zpívá všechen jeho stesk, žal i humor. A právě tak jako Smetana a Aleš, je Sládek jedním z nejnárodnějších českých umělců a zasluhoval by, aby se stal nejšíře známým v českém lidu. U takových umělců, kteři pro- nikli do samé podstaty své racy, pochopili svoj lid, neznamená popularita sevšednění. Neboť ne- vlichotili se lidu jarmarečními frazemi a thentral- ními kejkly, ale probudili v něm city mocné, lásku a nadšení a pozvedli jej k své výši.

Není nuceného pathosu ani fanfaronských tirád v básních, jimiž Sládek tak mocně roz- rušuje vlastenecký cit. Ničím není porušena či- stota a plnost kovových zvuků, jim ž hlaholí jeho patriotismus. A na prostotu jeho písniček lido- vých, selských i dětských, nespadne ani prach trivialnosti. Jsou to smavé luční květy, jsou to- uzardělé slzičky okrašlujici mírné svahy českých strání. Krása je v nich, krása dojímavá, milá, harmonická a ve své skromnosti tak aristokrati- cky povýšená nad každou všednost ... Naši agrárníci měli se obrátiti na autora »Selských písni«, když jim šlo o bymnu rolni- ekou. A nejlépe by udělali, kdyby si ji našli v »Selských písních«, kde k nim jejieh řečí v jejich smyslu hovoří básník z jejichi » dranéh kmene«. »Mé orné půdy každý hon mi patří zem jak dubu, a držím se jí jako on vzdor psotám, času zubu« praví Sládek v úvodní »Selské písni«. A což v písni: »Pište si, jak chcete«, tam teprve vy- jadřuje Sládek celého českého sedláka, tu by si mohli zazpívati naši venkované „Pište si, jak chcel , ty své noviny Sedlák je své půdy přítel jediný. Kažte si, co chcete všechno je to lež. každý od sedláka něco chce — vy též! Vy jste cizí jemu. on je cizí vám. všechno, co dnes jeho. on si dobyl sám Sedlák vaší volnost chápat neumí, on si se svou hrudou nejlíp rozumí. Jeho volnost práce. zdraví je, a klid, nechce víc než z vlastní půdy volné žit. « a t. d. To je přece řečeno rázně a upřímně a p česku. To je přece něco jiného nežli konfusní fráze v kostrbatých verších »agrární hymnye I. cenou poctěné Bohužel, Sládek není tak znám v českém lidu, jak bychom očekávali. Konstatuje to pan Albert Pražák ve své studii »J. V. Sládek jako básník«, uveřejněně v II. ročníku »Z v o n u »Sládek nepronikl k lidu, jak by zasluhoval.

Mluvi ponejvíce k rolnictvu, a tomu je poesie stále značně cizí. Rolnictvo ztrácí píseňí národnl. zapomlná na rolích zpívst a po nové písni, dneš- nímu jeho snu odpovidající, ohliží se málo. Spokojuje se přiliš novinářskou prosou, málo rozumí umělecké kráse a jen zvolna dá se k pozvedat.« Autor studie věří však, že Sládkovy lidové písně patří rolníkovu myšlenkovu zitrku. Připojuji těch několik zběžných gloss k velké události literární, kterou je vydání I. dílu spis velkého básníka. Nepokouším se o načrtání vý- razného jeho profilu. Nemohu tu vystihovati celou rozmanitost jeho poesie, zapomínám n jeho básně filosofické, na jeho hluboké výlevy intimních smutků, na jeho verše pole mnické bojovné. Pokusil jsem se jen naznačit dva zá- kladní živly ducha Sládkova: lidský, světový čístě národní, lidový. V tom směru ubiralas celá jeho práce, vykonaná zejmena v »L- miru«. Po Nerudovi s Vrchlickým, Zeyerem, Gollem a Hostinským bořil čínskou zeď a ote- víral české lány proudění evropského vzduchu. Učil nás zejmena znáti poesii a myšlenku angli- ckou. Překlad celého Shakespeara, obnoven práce, kterou před lety vykonala celá družin spisovatelů: J. J. Kolár, Doucha, Malý, Čejk a Čelakovský, je největším činem tohoto jeh poslání. Na druhé straně pak a to zejmén produkcí posledních let, snažil se přiněsti do českého básnictví nejryzejší tóny národní stal se národním básníkem a bude za- jisté v první řadě patřit mezi poety »myšlenko- vého zítřka« českého lidu.