ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 bad5f230-75c6-11dc-b6b0-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 32 celkem · entity: place 32, person 56, work 5, org 6
1 masthead
Ročník XXXVI.
2 masthead
V Praze, v úterý 19.
Praha
3 masthead
února 1907.
4 masthead
Číslo 50.
5 article
Na ranní a odpol. listy předpiácí po v Prare v adrnilni n. . skEi s dvají čonášken R: : ki vm; , K nri roston a..: : 3 k e drojí zínm
6 title
Dnsšní číslo pro Prahu je o 10 stranách.
Praha
7 title
Pohled do tábora nepřátelského
8 article Jakkoliv ještě do všeobecných říšských
Jakkoliv ještě do všeobecných říšských voleb v řekách království a zemí neuher- ských ještě hodně vody uplyne a ku pro- měnám mínění i nálad lidských ještě dosti času zbývá, možno nicméně s důvodnou jistotou již dnes předpovídati, že ani slo- vanští národové ani Němci ne- půjdou do volebního boje v se- mknutých bitevních šicích, ani slovanský ani německý tábor nemá svého jednotného vrchního velení, nadtož pak svého jednotícího hesla politického a praporu spo- lečné nejvyšší myšlenky vůdců. Druhdy téměr všichni Slované rakouští hlásili se ku pra- poru federace; avšak pohříchu nedovedl se nikdy ustanoviti a usjednotiti na důkladně. dopodrobna propracovaném programu federa- tivním, nýbrž propásli jeden dějinně příznivý k činu okamžik za druhým a nechali t německým centralistům času k upevnění ústavy centralistické roku 1867 i 1873, az tito u vítězoslavné hrdopýše se domýšleli, že mají vyhráno nad námi na věky.
Němec Slovan
9 article
Avsak křivdou a bezprávím zbudovaná tvrz jejich panství nestála na skále, nýbrž na písku, jejž rozhlodávala během let my- šlenka demokratická pomalu, však stále, až nadešel den, kdy sám Taaffe byl nucen podati svou proslulou osnovu volební reformy z 10. října 1893, kterouž chtěl k volbám poslanců říšských oprávniti všecky zachovalé a gramotné občany státní, aniž by však proto rušil privilej kurie velkostatkářské na 85 mandátů ve sněmovně poslanecké. Ztroskotaí s pokusem svým o zuřivý odpor koali ce německých liberálů, šlechtv klerikálů a Poláků. Ale již za krátká tři leta po pádu jeho prošla v téže sněmovně Badenova volební reforma, zavádějící vše- obecné hlasovací právo v páté kurii . . . »To byl první hřeb do rakve kuriátního parla- mentu!« zasténal onehdy jeden z německo- centralistických pohlavárů. A po dalším desíti- letí podával sám Gautsch témuž parlamentu návrh na volební řád dle všeobecného práv hlasovacího, jemuž obětována i ta kurie velko- statkářů. — Rok tuhé ho zápasu a ten star hrad německého centralismu byl rozvalinou. V novém lidovém parlamentu budou m slovanští národové 259 peslanců, Němci 233 Románi 24.
Taaff Polák Badenův Němec
10 article
Druhdy bychom se byli vůči tomuto po- měru sil mohli oddat radostné naději, že myšlenka, za niž náš národ od svého znovu- probuzení tak nadšeně jako obětavě zápasil, že myšlenka federace svobod ných vlastí a rovnoprávnost všech jejich národův, bude míti v této příšti sněmovně značnou, nezdolnou většinu a tedy vílězství jisté. Než, při dnešním stavu Slovanstva r kouského, tak rozervaného v sobě soupeř- stvím strannickým, stavovským i národním, vůči nevypočítatelnosti taktiky i směrův strany socialně demokratické pod vůdcov- stvím Adlerovým, valně pobledá naděje v solidární postup veškerých slovanských poslancův za oněmi stěžejnými myšlenkami a zbývá v náhradu toliko vyhlidka na stej- nou rozervanost a neusjednocenost mezi na- šimi protivníky Němci. Aspoň všechny dosa- vadní pokusy jednotlivých náčelníkův různých německých stran o spojení se všech Němcův bez rozdílu politických barev v jedinou veli- kou armádu, minuly se s výsledkem, — všechno úsilí svésti pod jeden klobouk: německé pokrokáře, nacionály, klerikály kresťanské sociály, agrárníky, svobodné Vše- němce (Wolfovce) i pravé Všeněmce (Schö- nerovci) ztroskotávají se dosud v táboře ně- meckém zvláště o úskali otázky židovské, která dělí německé filosemity (pokrokáře) od antisemitů (křesťanských sociálův, německých nacionálův a Všeněmcův) podobné jako
Adlerův Němec Němcův
11 article
otázka ultramontanismu. V alpských zemích němečtí křesťanští sociálové domýšlejí se. že budou v příštím parlamentě nejsilnější stranou německou, podobně jako naší agrár- níci už předem vědí, že prý budou nejsil- nější stranou českoslovanskou. A proto jako tito odmítají hrdě každé pomyšlení na kom- promis s ostatními stranami německými, nýbrž volají hrdě: »Po volbách dovolím vám, abyste se v parlamentě skupili kolem nás le V Čechách opět troufají si v německých krajích uchvátit palmu vítěznou svo bodne V šeněmci a proto nechtějí vejíti v žádný volební kompromis ani s německými nacio- nály, ani s německými pokrokáři, kterým nabízeli zpupně pouhé tři mandáty ! Tato nebratrská hrdopýcha ovšem urazila stranu německo pokrokovou do duše. A proto jedva že se jí dostalo z několika měst, zejména z Trutnova, z Teplic, Ústí n. Labem a z Ma- rianských Lázní povzbuzujících přípisů volič- stva, aby se na takovou leoninskou smlouvu nepoddavala, že ma vždy ještě dosti přívr- ženců v městech německých: vzchopila se strana Eppingrova ze své trudomyslnosti svolala si na včerejšek 17. února sjezd do německého domu v Praze, aby se srovnala v kříži a dodala si odvahy k novému životu a boji na vlastní pěsť. Eppinger vrhl ruka- vici Wolfovi: bude se s ním bíti o mandát trutnovský. A což spojenství německých po- krokářův s německými nacionály a agrárníky?
Eppingrův Čechy Trutnov Teplice Ústí Ma Praha
12 article
Možno, že k němu dojde, »vždyťje toho tak málo, co nás dělí«, vzdychal pan Eppinger, — avšak doposud ani k tomu ne- došlo. Snad aby váhající německé agrárníky a nacionály popohnal do tenat německých pokrokářův. Orgán jejich, »Prager Tagblatt«, silně si zakoketoval v den sjezdu s něme ckými — sociálními demo kra ty, upozorňuje na to, že jsou též pro rozděleníČech na národní obla st německou a českou, což dlužno na z fe- teli chovati při volbách i potom za budoucího vyjednáván!« . ..
Eppinger Prager
13 article
Ano, to jest německým pokrokářům hlavní věcí: Zabránit kazdému povznešenl království českého a usilovat o jeho rozdvo- jení, aby Němci v uzavřeném dostali své ryzí německé úřadnicivo a byli tak pány ve- své domovině, — náš český národ však aby zůstal nadále schýlen pode jho vídeňské centralisace a státní úřadní němčiný. » My- jsme stranou ostře národní (»Stramm- nacional«). My odporujeme každému- koliv pokusu o další pozemštén našeho státního života. My ne- upustíme od požadavku, abyv Čechách nastalo rozdělenívšech národních důležitostí; a b všechna úřadnická místa v ne meckém území byla ob'sazen příslušníky německého kmene, i aby jazyk německý, jakozto ne- zbytný dorozumívací prostředek měl výhradnou platnostve vniřn službě všech státních úřadův v dopisování si jich s úřad ústředními.« Tak zní volební program Eppingrůva jeho německých pokrokářův. A s tímto pro- gramem na žerdi — nestydí se pan dr. Eppinger týmž dechem zvolati: že zá- sady strany jeho nepoškozují ničí právo a ničí opodstatněné za jmy? Obraťme to: ať některá strana česká prohlásí požadavek, aby v zemích ko- runy české jazvk český měl vý. hradnou platnost ve vnitřní služběa korrespondenci úřadův zdejších a k tomu at pak dodá, že zásadami svými nepoškozuje v nejmenším právo ni podstatné interesy Němcův. Rádi bychom se podívali na pana dra. Eppingra, jak by se k tomu tvářil. Čista to strana »svobody a pokroku«, která žáda svobodu pouze pro sebe, ale druhému ná- rodu chystá pouta a okovy
Němec doktor Eppinger Němcův Čechy
14 article DNIi
DNIi To je ten sveřepý německý duch, jenž v pruském sněmu volá ústy Strosserovými k Polákům: »Je to hanba, že ještě neumíte německy a nechcete před pruskými soudy po německu odpovídat.« — Tak by za pa- desát let volali také němečtí pokrokáři v Če- chách proti nám, kdybychom se jim dali. Je to týž hrubý, nespravedlivý, násilnický duch, jejž nazval Polák Korfanty trefně spro- sťáctvím, který holí bije polské děti, poně- vadz se nechtějí modlit po německu » Vaten unser« — je to týž hrubý, násilnický ducb. jenž ozývá se z řeči pomaďařeného Němce. ministra uherského Günthra proti Slová- kům, s jichž tiskem chce »zkrátka zatočit«. — A taková strana opováží se postavit své kandidáty v Praze a její předměstích, v Plzni a v Budějovicích! Dostane se jí odpovědi
Strosserová Polák Korfant Němec Praha Budějovice Vaten unser
15 article
Volebni reforma a české poselstvo. Píše dr. Kramát. (Pok račorání) Mezi Němci sudetskými a valnou většino Němců alpských je přirozeně tak hluboký rozdí v nazírání na věci politické, že nedá se rozdi ten i při nejlepší vůli jednotlivých vůdců, vo- lajících po německé jednotě, ze světa zprovoditi. Ostatně také mezi Němci sudetskými se asi po- měry valně změní a nebude to bez vážných ná- sledků pro politiku německou. Demokratisová- ním volebních řádů, odstraněním privilegií, zde- cimována bude asi strana pražského německého kasina, tedy ona strana, která svou nadutostí. malicherností, svým chorobným bolestínstvím nad každým kouskem spravedlnosti pro národ český byla hlavní příčinou smutných poměrů. jak u nás se vyvinuly. Se svou falešnou státni- ckostí, se svou pósou vyvýšenosti, podporovanou tak znamenitě mocným šiskem byla stranata všomohoucí mozi Němci, a ať toho chtěli či ne- chtěli, zavlekla je tak důleko, že každé česke slovo v úřadování v českých zemích stalo se otázkou byti a nebyti Němectva. V této příčiné bude zdecimování stran pražského kasina přímo úlevou i pro ostatn Němce, kteří těchto poměrů byli už vie než pře- syceni. Při projednávání nejnovějšího „utrpení- českých Němeů přeličením v Chebu mohl to každý vycítiti. Štraré Jeremiády páně Schöne- rerovy nenašly mnoho ozvěny mimo jeho nejbližší přivržence.
Kramát Němec Schön Cheb
16 article
Nenapadá mne ovšem domnívati se, že b ostatní Němci dopistili,abý se českým Němcůn dělala opravdová křivda — což ostatně také ni- kdo z nás nechice —rie-ž otázký jazykové spra- vedlnosti k nám, pokud Němcům nebude cpravdu křivděno, sotva se už stane otázka „bytí a nebytí Němectva“, jak jsme toho byli svědky. I v zastoupení alpských Němců stane s ostatně asi veliká dalekosáhlá proměna. Strana křesťansko-sociální, ke které nejspíše přidruží se zbytky katolického středu až na malé vý- jimky — z příčin osobních — bude vlastně nej- větší stranou německou. Ale nejen to. Se vzrů- stem stane se nutně jinou. Přirozeně vyzujese z úzkého antisemitismu, a více než dřív klásti bude hlavní váhu na svůj program říšský, proti- madarský. Všechny enunciace její v posledni době, zejména obsah novoročního blahopřáni dru. Luegrovi, jakož i vítání rumunské doputace ve Vídni tomu nasvědčují. Čím energičtěji však strana křesťansko-sociální bude se snažiti, aby v tomto volkém zápasu uchvátila vedení, tim méně bude moci hledati hlavní pole činnosti ve sporu česko-německém, jí ostatně dost vzdále- ném a málo sympatickém, jak viděli jsmet z různých prohlášení dra. Gessmanna ve voleb- ním výboru. Třeba se tedy vyplnila touha na. meckých vůdeů, utvořiti velikou jednotu něme- ekou, budou v ní křesťanští sociálové přece jen elementem ve speciálním sporu česko-německém nejméně interesovaným, a tedy nejméně agre- sivným.
Němec Vídeň
17 article
Jestli tudíž není možno počítati na organi- sovanou slovanskou většinu, není potřebí také báti se organisované většiny protičeské, a budou dojista poměry takové, že bude jednotné ve vě- cech národních a v otázkách politické taktiky české poselstvo, i kdyby se podařilo povrchně sklížiti německé spojenectví, přece jen jednou z nejmohutnějších, nejpočetnějších stran ve sně- movně, a bude moci hráti v budoucí sněmovně tím větší a rozhodnější úlohu, čím bezpečnějšt jí dává třeba malá slovanská většina záruku, že pro spravedlivé požadavky národní i kulturní o většinu se báti nemusí. Ze v budoucí sně- movně nalezne se na př. většina pro moravskou českou universitu, neni nejmenší pochybnosti. V dosavadní to bylo vie než pochybné. A hrozby obstrukcí budou nyní na obou stranách rovno- cenné. Bude tedy postavení naše v budouenu jiné, než posud, samostatnější, nezávislejší. My do- jista nechceme využiti toho k utiskování dru- hých. To přímo odporuje základnímu našemu programu a národní rovnoprávnosti. Ale my už jsme se nabažili věčných zřetelů na všechny strany. Budeme silni dost, silni jako každý dru- hý, abychom žádali k sobě onen rospekt, kterj vyžadují pro sebe jiní. Mluvilo-li se v Čechách tak často o slaboduché naší politice, zapomínal se na těžkou naši posici ve Vídni, která i v obra- ně nebyla tak nedobytnou, jak se nám podařil o tom své odpůrce přesvědčiti. Sami znali jsme až příliš dobře slabiny svého postavení. Nyní budeme mnohem silnějšími, neodvislejšími, podle toho musíme zaříditi svou politiku. Jsem dalek toho, abych síly naše přeceňoval, a ně- komu snad namlouval, že budeme silni dost.
Čechy Vídeň
18 article
abychom rázem odstranili všechny staleté křivdy vládního systému vídeňského, abychom rázem všechny poměry napravili v náš prospěch — toho konečně sotva kdo ode mne očekává. Ale tolik je mým hlubokým přesvědčením, že vo- lební reforma dává národu českému ve sně- movně vídeňské tak mohutné postaveni, že na základé tom dobýti můžeme oné politické moci ve státu, která nám podle naší početnosti, podle našeho kulturního i hospodářského významu při- náleží, a že můžeme dosíci toho, abyc nám stát nojen dal všechno to, na co národně, kulturně i hospodářsky oprávněný máme nárok, nýbrž abychom ve veškeré správě státní, od míst nej- vyšších do nejnižších tak byli zúčastnění, jak to patří v Rakousku českému národu. Volá-li po- slanec Steinwender emfaticky, že Němci jsou a zůstanou „Horrenvolk“, pak nechceme mu tu radost kaziti, ale říkáme docela otevřeně, že my jím chceme být také, že nemáme dále žádné chuti víc, někomu sloužiti, že chceme být celo a plně rovnoprávni ve státě, který svými obětmi udržu- jeme, a že to chceme nejen pro sebe, nýbrž pro ostatní slovanské národy. A bohudíky, ne- opustíme-li sami sebe, nezmařime-li slly své vlastní rezervanosti, budeme mít také v budou- cím parlamentě síly dost, abychom si tohoto uznání svého významu vydobyli. Ale nejen v parlamentě, i v delegacích bude naše posta- vení docela jiné, než posud, kde mohlo se státi, že nám za časů pověstné koalice za Čechy ne- chtěli dát víc, než 3 delegáty, a kde z Moravy jsme měli letos delegáta jenom jednoho. Mám v Čechách i na Moravě svou vlastní většinu tím možnost, zvoliti si 14 delegátů.
Němec Rakousko Čechy Morava
19 article
Já pro svou osobu, a nikoho tím nechci za- vazovati, rozhodně jsem ovšem pro to, abychom Němce české a moravské z delegací nevylučo- vali a nedělali z nich zbytečně bolestíny. Tak jim se tehdy pokus snižiti naše zastoupení pod slušnou míru, nepodařil, a musili nám potom naše čtyři delegáty dáti, poněvadž není možnc. znásilňovati zastupitelstvo celého národa. Ale abychom Němcům ještě přidávali nad počet jich obyvatelstva, jak oni vynutili si to bezpříklad- ným terorem při rozdělení mandátů v zemich če- ských, k tomu se asi poselstvo české sotva od- hodlá, tím spíš, poněvadž Němci z ostatních zemí mají delogátů počet dost značný. A tak v budoucích delegacích bude z poslanecké sně- movny počet slovanských delegátů tak velký, že postavení jejich bude tam velmi závažné, ba často dokonce rozhodující. Na každý způsob ne- bude více možno, aby Němei onu zahraničnou politiku, která odpovídá jejich nacionálným zá- jmům a náklonnostem, paušálně líčili, jako poli- tiku celé říše, jak tomu posud bylo skoro napo- řád. Ostatně události tak skvěle daly za pravdu stanovisku českých delegátů v polilice zahirani- V drobném prodeji ranní člo o sobě . . . s k cdpslednl Vo alalkách na venkort rtnsí čll. čdpolodn. : . . . . . . Inseráty platí so kotově raplel plaeení a inserty přijen raco v Marinnk ipini m naebázejí se táž roo tlskárna a erpedico Nároanich Liita- Bakopisy so novraoee
Němec Nároanich Liita
20 article
čné, že se nikdo, komu jde především o to, aby Rakouskoraničnou politiku svou, tak, jakpovidákjmům říše a její národů, a ne politiku německou, valně nad tím pozasta- vovati nebude. Tak ve všech oborech politiky nová re- forma dává nám možnost, v míře mnohem většt, pronikavější a bezpečnější uplatniti vliv českého národa na utváření se osudů mocnářství. Dokončení.)
21 article Sněm království českého.
Sněm království českého. V Praze, 18. února. Bylo bezmála již půl dvanácté a sněmovna byla téměř prázdná. Nejvyšší maršálek zvonil pilně, ale zvonil marně; byl nucen zahájiti schůzi před prázdným domem. Poslanci byli shromážděni ve svých klubech, kde rokoval o — taktice, na jejíž základě jest jim postupovati v jednání sněmovním, jehož průběh a výsledek je více než problematický. Není to dobré znamení a na mnohých tvá- čích bylo patrno, že páni zástupci lidu na sněmu království českého nevstupují tenkráte se zvlást- nimi nadějemi ve zdar pariamentní práce. Ani je — pokud jde o poslance české — nenadehlo ujišťování dra. Eppingra na včerejším »Partei- tagu«, že německo-liberální strana nikdy nedo- pusti, aby kterýkoli občan měl býti k vůli své kmenové příslušnosti a k vůl vyznání degradován na občana druhé třídy. Naopak, po tom, jak právě nyní počíná si strana páně Eppingrova, a co provozovala průběhem minulých šestačtyřiceti let, tartuferie ta nejen poslance, ale i každého slušného človéka na- plniti musíla největším odporem.
Eppingrův Praha Parteitag
22 article
Jest tradicí sněmovní, že první schůze kaž- dého zasedání musí být bezvýznamná a fádní. A této tradici sněm také tentokráte dostál. Mnohem větší interes vzbuzovalo, co dělo se na chodbách, a místnostech vedlejších, než. v jednací síni a jest přirozeno, že zájem po- slanců absorbován byl zvláště otázkou voleb do prvního cislajtänského padlamentu na základě všeobecného hlasovacího práva. Na obou stranách — na české i německé — pociťována byla jaksi instinktivně potřeba sraziti řady. Nolze se tomu diviti, uvážk-li se, že této doby velmi nesnadno je učiniti si obraz přištiho vídeňského parlamentu, že jde lu ol skok do temna a již proto, že náš i německý tábor nehystati se chtěl v zápas jako šik sjednocený. Na straně národních odpůrců našich koncen- trace, jak vyložil ve schůzi své strany dr.
23 article
Eppinger, se nezdeřila, jaký výsledek bude mi jednání na siraně naší, nedá se té doby ješt tíci. — — — Na jednacím pořadu nalezaly se záležitosti vesměs druhého řádu. Živější debata rozpředla se pouze o otázce, ke kterému obvodu krajského soudu přidělen býti má okres s obotecký. Pan Iro byl dosti smělým obtěžovati sněm sáhodlouhou interpelací stran českého (?) přeličení před krajským sou- dem chebským. Bylo pozorovati několik, ovšem jen porůznu setých Němců, kteři se tak trochu styděli, když -předčítána byla tato slátanina. Pozornost vzbudil dotaz poslance Bfeznovského stran článku, jejž onehdy přinesly » Rozhledy« a v němž žalováno bylo na jisté přísedící zem- ského výboru, již prý zneužívají postavení svěho k neslušnému se obohacování tím, že podnikaji zbytečné »výzkumné« cesty, »revise« a toho druhu dosti přijemné výkony, za něž likvidují do tisíců jdoucí diety. Ne pouze oni přísedici, jichž se věc netýká a již jsou čisti, ale veškerá česká veřejnost má právo zvěděti, zdali na pravdě se zakládá, co v onom článku bylo tvr- zeno a kdo jsou ti páni, jimž žaloba ta ve tvář byla vmetena. Příští schůze sněmovní ustanovena na pátek. Sněm se patrně přilisným namáháním neschvátí. Nojvyšší maršálek zomský zahájil schůzi o 11. hodině 15 min. U vládního stolu místodržitel hr. Cou d en- hove a dvorní rada Vojá ček. Galeris obsazeny dosti čelně Potic došlo 1054, mozí nimi 142 o molioraci po-
Němec Bfeznovský ca d en
24 title
FEUILLETON
25 article Giosné Carducei,
Giosné Carducei, V noci ze dne 15. na 16. únor skonal Giosué Carducci, největší básník moderní Italie a jeden z opravdu velkých poetův, které lze v nynějši Evropě na prsty spočítati. Bylo známo, že churaví již několik let. Sna již od té doby, kdy opustil po 40leté činnosti univorsitní kathedru vysokéhe učení bolognského. Ale mohutná jeho konstituce tělesná a život cel- kem podanticky pravidelný a odměřený vzdoro- valy dlouho útokům prudké choroby ledvinově. Kohečně podlehl dost rychlo. Cena Nobelova, na sklonku minulého roku jemu uděloná, dostala se již skoro všemu pomalu odumirajícímu kme- Jedno již dnes jest patrné. Zemřel jeden z velkých. Nejen vlohou, nýbrž i srdcem. Muž velký každým coulem. Básnik, literární historik. universitní učitel, vlastenec i člověk. Genius cbarakler. Zřídka kdy bylo vše v tak dokonalém tovi.
Carducci Nobelův Evropa Giosný Carducei Italia
26 article
souzvuku.. . Nemohu sí pomoci a podléhám osobním vzpomínkám. Málo básníků šlo souběžně s mým živolem jako on. Málo komu vedle Goethaa Viklora Huga tolik vděčím jako jemu. Zatím chci pověděti, jak jsem se s ním seznámil a jak se mi postupem doby stal drahým Bylo to asi v letech 1867—8, když jsem studoval na gymnasiu piaristském Nového města pražského a jedním z profesorů mých byl kněz řádu křížovnického dr. Antonín Peleter. Byl Ně- mec a skoro fanatický Němec, ale stál na stano- visku vyšším, než ostatní naši tehidejší učitel. Aspoň mně se tak zdálo, nebo málo kdo žil v ta- kém styku s literaturami cizími a prouděním jich, jako on. Jiné jeho vlasínosti snad byly méně chvalitebné a zvlášť jeho národní fana- tismus po roku 1866. Později uprchl z kláštera a stal se profesorem někde v Německu, přestou- pil ku profestantismu a oženil se. Pak se mi ztratil z obzoru. Tento křížovník byl výborný interpret kla- siků německých a též svobodomyslný historik.
Goethaa Hug doktor Peleter Němec Německo
27 article
Nás Čechy v třídě příliš nemiloval, rád si za- žertoval o české výslovnosti, o čamaře, již jsme tenkrát ostentativně nosili, ale nevím, že by byl pro národnost někomu ublížil. Ale ještě víc, než. co v pravidelném vyučování podával, řekl tak nahodile, ledabyle, mimochodem. Více se po tom neptal, bylo vidět, že jej tíží to či ono, že t musí řici, vysloviti, třeba nikdo z nás kvintan tomu ani dobře nerozuměl. Tak z úst jeho jsem jednou slyšel poprvé zazniti jména Giosué Car- duecia. Rozpovídal se kdysi v šerém odpoledni pod- zimkovém, vycházeje od „Eriköniga Goethova. o stavu soudobé poesie pvropské, zaláteřil si n to a ono a pamatuji se, že doslovně pravil toto „Velká poesie jest od smrti Goethovy v Evropě vůbec mrtva. Viktor Iugo je politický poltron, v Němeích papouškují Hcina, v Italii po Leo- pardim, nevím, kdo by stál za řeč — ale přece je tu mladý básník, Giosué Carducci se jmenuje. On a v Anglii Swínburne jsou jediné naděje, že poesie nevymírá a nevymře.“ Tak se mi vryla do duše tato slova. Dne po 40 letech na ně vzpomínám. Dnes vím, že Carducei tenkrát byl asi 28—30letý mladý muž,
Čecho Erikönig Goethův Goethův Iugo Carducei Evropa Anglie Giosuý Cara Giosuý Carducci podzimkový
28 article
že neměl za sebou víc než první své pokusy, psané a vydané pod pseudonymem Enotria Ro- mana a nanejvýš snad celkové vydání knihy „Juvenilia“ (1850—1860). Jak šel tento střed - školský profesor s dobou, jak měl široký obzor literární! Od té doby mne neopustilo jméno Car- duccia. Ovšem poznati jej, čísti něco od něho — kdež to bylo možné. Vlašsky jsem se začal učiti teprve později. V Kiatovech v septimě a oktavě jsem poprvé zápasil s prvními tercinami „Božské Roku 1877 na jaře byl jsem vychovatelem v rodině hraběte Montecuculi-Laderchia. Asi v září jsme se stěhovali z letního sídla v Marane nad Panarem do Livorna, kde jsme měli ztráviti zimu. V Bologni jsme udělali delší zastávku. Mně byly tyto dny svátkem života. Poprvé jsem žíti mohl trochu volněji a neodvisleji. Jeden z úřadníků hraběcích stal se mým průvodcem vykládačem v „učené“ Bologni. Shovivavě láma) se mnou mou vlaštinu, ukázal mi, jak správně Dante popisuje let mračen proti věži Carisendě a jednou ukázal mi za oknem kavárny v čotbu velké plachty novin pohrouženého snědého, za- valitého a kučeravého mladého muže a pravil: „Hleďte, to je Carduecí, největší básnická naděje třetí Italie. Trochu podivín, málo vlídný patron. ale silný a živelný jako Dante- Nevěděl jsem tenkrát, u koho stál jsem lk blízko, a že nikdy víc se k němu v životě tak blízko nedostanu. Po letech jsem si přivolal v paměť jeho obraz, když jsem četl o něm anekdotu, jak jedné dámě, žádající na něm podo-
Juvenilius Dante Maran nad Panaro Livorno Bologna Enotria Roman
30 article
biznu, trochu negalantně odpověděl: „Co chcete
31 article
ode mne? Jsem ošklivý (brutto) jako dábel a ni- kdy jsem se nedal fotografovati A léta míjela. Z ošklivého a drsného mladého muže stal se vážný kmet skoro idešlní krásy. Duševní práce dlouhých roků zanechala na tét olympické hlavě svůj sled. Síla lví zbyla, al jak zjemněna harmonickými tahy a bílým vou- sem. Velkost a dobrota srdce hovořila zt ušlechtilé tváře. Bylo v něm nčeo, co řekl Gril- parzer o Gocthovi „královského a otcovskéh zároven“. Po letech jsem uvěřil paní Annle Vivanti, když mi řekla: „Ten obr — to dítě — jak chcete, ale milovati jej musíte.“ To byl již autorem „Od barbarských“, tvůrcem ödy histo- rické v Italii, největším literárním historikem své vlasti. Nebojím se výčitky osobní ješilnosti a ma- nivosti před touto mrtvolou. Jsem hrdý na jeh dopis a bez rozpaku jej sem kladu. Cardueci psal poměrně málokomu a vždy stručně a věeně. V posledních letech diktoval své dopisy; na měm listu jest jen podpis jeho vlastní rukou; ostatek psal tehdejší jeho sekretář Quido Uazzoni, jeden z nejlepších jeho žáků — v poesii i krifice lit- rární. V Římě, 27. října 1890. Vzáený a drahý pane! Býti přeložen od Vás, který Jste byl „Bož ské komedie“ i „Osvob. Jerusalema“ důstojným tlumočníkem, jest mi velikou poctou a jest mi velice líto, že nemohu čísti své básně v ušlech- tilé řeči, v které Jste je znova přiozdobil. Od profesora Tezy vím, jaké jsou obdivuhodné stránky Vašeho umění, o vybrané zdvořilosti Vaší, která jest rovna umění Vašemu, jsou mi svědkem Váš list i knihě. Vaše. Za obe Vám dě- kuji s živým pocitem úety a rád se píši Vaším Giosué Carducei. nejoddanějším Douška: Quido Mazzoni, který dělal se- kretáře, chápe se přiležitosti, Vás pozdravili.
Uazzoni Bož Mazzoni Řím Jeruzalém Annle Vivanti
32 article
Ale co jsou osobní vzpomínky vedle toho zájmu obecného a čistě všelidského? Umřel vel- ký básník, velký učenec, velký vlastonoe a vel- ký člověk, umřela o sobnost v dnešní Evro- pě jedna z nejsilnějších a nejpůvodnějších. Ně- kdo jako Goethe, Hugo, Mickicwiez, Tolstoj. Zemřel tvůrce. V poesii největší, stvořil a dal jí nevy genre: ódy historické, zjednodušil starou epopeji, srazil a vtěsnal zpěvy v několik monu- mentalních slok dechu Homěrovského. Vycítil, že v dnešní nervosní a dýchavičné době nikdlo se - nemůže zdržovati při epických kaskádách, napsal, básně jeho jsou: Miramare (Na smrt cís. Max- miliana), Na smrt Eugenia Napoleona, Valkýrám (Na smrt císařovny Alžběty), stránky dějin mo- derních vtesány v nejryzejší parický mramor. Zvěčnil v monumentálních rysech znovuzřízení třetí Italie v ódách jako: Garibaldi, Chrám v Po- lentě, Královně italské a j. vyvolal z hlubin za- pomenutí starý Řím a jeho slávu i politickou my- šlenku, Egypt, Orient (Zora) i Helladu; popsal kouzelným pérem vlast i rodný kraj; pohroužil se v mythus a legendu, nesetřev s nich patiny historické; promluvil i akcenty čistě osobními, milence i otce v slokách nozapomenutelných ! A vše ve formě dokonalé, vznešeně, uchva- cující... A ty stohy literární historie jen tak vedle... jako všední chléb vedle nebeské am- J. V. brosie ...
Goethe Hugo Mickicwiez Tolstoj Max Eugenius Alžběta Hellas brosie Evra Miramar Řím Egypt Zora