2
masthead
V Praze, v úterý 19.
Praha
5
article
Na ranní a odpol. listy
předpiácí po
v Prare v adrnilni
n. . skEi
s dvají čonášken
R: : ki
vm; , K nri
roston
a..: : 3 k e
drojí zínm
6
title
Dnsšní číslo pro Prahu je o 10 stranách.
Praha
7
title
Pohled do tábora nepřátelského
8
article
Jakkoliv ještě do všeobecných říšských
Jakkoliv ještě do všeobecných říšských
voleb v řekách království a zemí neuher-
ských ještě hodně vody uplyne a ku pro-
měnám mínění i nálad lidských ještě dosti
času zbývá, možno nicméně s důvodnou
jistotou již dnes předpovídati, že ani slo-
vanští národové ani Němci ne-
půjdou do volebního boje v se-
mknutých bitevních šicích, ani
slovanský ani německý tábor nemá svého
jednotného vrchního velení, nadtož pak svého
jednotícího hesla politického a praporu spo-
lečné nejvyšší myšlenky vůdců. Druhdy téměr
všichni Slované rakouští hlásili se ku pra-
poru federace; avšak pohříchu nedovedl
se nikdy ustanoviti a usjednotiti na důkladně.
dopodrobna propracovaném programu federa-
tivním, nýbrž propásli jeden dějinně příznivý
k činu okamžik za druhým a nechali t
německým centralistům času k upevnění
ústavy centralistické roku 1867 i 1873, az
tito u vítězoslavné hrdopýše se domýšleli, že
mají vyhráno nad námi na věky.
Němec
Slovan
9
article
Avsak křivdou a bezprávím zbudovaná
tvrz jejich panství nestála na skále, nýbrž
na písku, jejž rozhlodávala během let my-
šlenka demokratická pomalu, však stále, až
nadešel den, kdy sám Taaffe byl nucen
podati svou proslulou osnovu volební reformy
z 10. října 1893, kterouž chtěl k volbám
poslanců říšských oprávniti všecky zachovalé
a gramotné občany státní, aniž by však proto
rušil privilej kurie velkostatkářské na 85
mandátů ve sněmovně poslanecké. Ztroskotaí
s pokusem svým o zuřivý odpor koali ce
německých liberálů, šlechtv
klerikálů a Poláků. Ale již za krátká
tři leta po pádu jeho prošla v téže sněmovně
Badenova volební reforma, zavádějící vše-
obecné hlasovací právo v páté kurii . . . »To
byl první hřeb do rakve kuriátního parla-
mentu!« zasténal onehdy jeden z německo-
centralistických pohlavárů. A po dalším desíti-
letí podával sám Gautsch témuž parlamentu
návrh na volební řád dle všeobecného práv
hlasovacího, jemuž obětována i ta kurie velko-
statkářů. — Rok tuhé ho zápasu a ten star
hrad německého centralismu byl rozvalinou.
V novém lidovém parlamentu budou m
slovanští národové 259 peslanců, Němci 233
Románi 24.
Taaff
Polák
Badenův
Němec
10
article
Druhdy bychom se byli vůči tomuto po-
měru sil mohli oddat radostné naději, že
myšlenka, za niž náš národ od svého znovu-
probuzení tak nadšeně jako obětavě zápasil,
že myšlenka federace svobod
ných vlastí a rovnoprávnost
všech jejich národův, bude míti v této příšti
sněmovně značnou, nezdolnou většinu a tedy
vílězství jisté.
Než, při dnešním stavu Slovanstva r
kouského, tak rozervaného v sobě soupeř-
stvím strannickým, stavovským i národním,
vůči nevypočítatelnosti taktiky i směrův
strany socialně demokratické pod vůdcov-
stvím Adlerovým, valně pobledá naděje
v solidární postup veškerých slovanských
poslancův za oněmi stěžejnými myšlenkami
a zbývá v náhradu toliko vyhlidka na stej-
nou rozervanost a neusjednocenost mezi na-
šimi protivníky Němci. Aspoň všechny dosa-
vadní pokusy jednotlivých náčelníkův různých
německých stran o spojení se všech Němcův
bez rozdílu politických barev v jedinou veli-
kou armádu, minuly se s výsledkem, —
všechno úsilí svésti pod jeden klobouk:
německé pokrokáře, nacionály, klerikály
kresťanské sociály, agrárníky, svobodné Vše-
němce (Wolfovce) i pravé Všeněmce (Schö-
nerovci) ztroskotávají se dosud v táboře ně-
meckém zvláště o úskali otázky židovské,
která dělí německé filosemity (pokrokáře) od
antisemitů (křesťanských sociálův, německých
nacionálův a Všeněmcův) podobné jako
Adlerův
Němec
Němcův
11
article
otázka ultramontanismu. V alpských zemích
němečtí křesťanští sociálové domýšlejí se.
že budou v příštím parlamentě nejsilnější
stranou německou, podobně jako naší agrár-
níci už předem vědí, že prý budou nejsil-
nější stranou českoslovanskou. A proto jako
tito odmítají hrdě každé pomyšlení na kom-
promis s ostatními stranami německými,
nýbrž volají hrdě: »Po volbách dovolím
vám, abyste se v parlamentě skupili kolem
nás le
V Čechách opět troufají si v německých
krajích uchvátit palmu vítěznou svo bodne
V šeněmci a proto nechtějí vejíti v žádný
volební kompromis ani s německými nacio-
nály, ani s německými pokrokáři, kterým
nabízeli zpupně pouhé tři mandáty ! Tato
nebratrská hrdopýcha ovšem urazila stranu
německo pokrokovou do duše. A proto jedva
že se jí dostalo z několika měst, zejména
z Trutnova, z Teplic, Ústí n. Labem a z Ma-
rianských Lázní povzbuzujících přípisů volič-
stva, aby se na takovou leoninskou smlouvu
nepoddavala, že ma vždy ještě dosti přívr-
ženců v městech německých: vzchopila se
strana Eppingrova ze své trudomyslnosti
svolala si na včerejšek 17. února sjezd do
německého domu v Praze, aby se srovnala
v kříži a dodala si odvahy k novému životu
a boji na vlastní pěsť. Eppinger vrhl ruka-
vici Wolfovi: bude se s ním bíti o mandát
trutnovský. A což spojenství německých po-
krokářův s německými nacionály a agrárníky?
Eppingrův
Čechy
Trutnov
Teplice
Ústí
Ma
Praha
12
article
Možno, že k němu dojde, »vždyťje
toho tak málo, co nás dělí«, vzdychal pan
Eppinger, — avšak doposud ani k tomu ne-
došlo. Snad aby váhající německé agrárníky
a nacionály popohnal do tenat německých
pokrokářův. Orgán jejich, »Prager Tagblatt«,
silně si zakoketoval v den sjezdu s něme
ckými — sociálními demo kra ty,
upozorňuje na to, že jsou též pro
rozděleníČech na národní obla st
německou a českou, což dlužno na z fe-
teli chovati při volbách i potom
za budoucího vyjednáván!« . ..
Eppinger
Prager
13
article
Ano, to jest německým pokrokářům
hlavní věcí: Zabránit kazdému povznešenl
království českého a usilovat o jeho rozdvo-
jení, aby Němci v uzavřeném dostali své
ryzí německé úřadnicivo a byli tak pány ve-
své domovině, — náš český národ však aby
zůstal nadále schýlen pode jho vídeňské
centralisace a státní úřadní němčiný. » My-
jsme stranou ostře národní (»Stramm-
nacional«). My odporujeme každému-
koliv pokusu o další pozemštén
našeho státního života. My ne-
upustíme od požadavku, abyv
Čechách nastalo rozdělenívšech
národních důležitostí; a b
všechna úřadnická místa v ne
meckém území byla ob'sazen
příslušníky německého kmene,
i aby jazyk německý, jakozto ne-
zbytný dorozumívací prostředek
měl výhradnou platnostve vniřn
službě všech státních úřadův
v dopisování si jich s úřad
ústředními.«
Tak zní volební program Eppingrůva
jeho německých pokrokářův. A s tímto pro-
gramem na žerdi — nestydí se pan dr.
Eppinger týmž dechem zvolati: že zá-
sady strany jeho nepoškozují ničí
právo a ničí opodstatněné za
jmy? Obraťme to: ať některá strana česká
prohlásí požadavek, aby v zemích ko-
runy české jazvk český měl vý.
hradnou platnost ve vnitřní služběa
korrespondenci úřadův zdejších a k tomu at
pak dodá, že zásadami svými nepoškozuje
v nejmenším právo ni podstatné interesy
Němcův. Rádi bychom se podívali na pana
dra. Eppingra, jak by se k tomu tvářil. Čista
to strana »svobody a pokroku«, která žáda
svobodu pouze pro sebe, ale druhému ná-
rodu chystá pouta a okovy
Němec
doktor
Eppinger
Němcův
Čechy
14
article
DNIi
DNIi
To je ten sveřepý německý duch, jenž
v pruském sněmu volá ústy Strosserovými
k Polákům: »Je to hanba, že ještě neumíte
německy a nechcete před pruskými soudy
po německu odpovídat.« — Tak by za pa-
desát let volali také němečtí pokrokáři v Če-
chách proti nám, kdybychom se jim dali.
Je to týž hrubý, nespravedlivý, násilnický
duch, jejž nazval Polák Korfanty trefně spro-
sťáctvím, který holí bije polské děti, poně-
vadz se nechtějí modlit po německu » Vaten
unser« — je to týž hrubý, násilnický ducb.
jenž ozývá se z řeči pomaďařeného Němce.
ministra uherského Günthra proti Slová-
kům, s jichž tiskem chce »zkrátka zatočit«.
— A taková strana opováží se postavit své
kandidáty v Praze a její předměstích, v Plzni
a v Budějovicích! Dostane se jí odpovědi
Strosserová
Polák
Korfant
Němec
Praha
Budějovice
Vaten unser
15
article
Volebni reforma a české poselstvo.
Píše dr. Kramát.
(Pok račorání)
Mezi Němci sudetskými a valnou většino
Němců alpských je přirozeně tak hluboký rozdí
v nazírání na věci politické, že nedá se rozdi
ten i při nejlepší vůli jednotlivých vůdců, vo-
lajících po německé jednotě, ze světa zprovoditi.
Ostatně také mezi Němci sudetskými se asi po-
měry valně změní a nebude to bez vážných ná-
sledků pro politiku německou. Demokratisová-
ním volebních řádů, odstraněním privilegií, zde-
cimována bude asi strana pražského německého
kasina, tedy ona strana, která svou nadutostí.
malicherností, svým chorobným bolestínstvím
nad každým kouskem spravedlnosti pro národ
český byla hlavní příčinou smutných poměrů.
jak u nás se vyvinuly. Se svou falešnou státni-
ckostí, se svou pósou vyvýšenosti, podporovanou
tak znamenitě mocným šiskem byla stranata
všomohoucí mozi Němci, a ať toho chtěli či ne-
chtěli, zavlekla je tak důleko, že každé česke
slovo v úřadování v českých zemích stalo se
otázkou byti a nebyti Němectva.
V této příčiné bude zdecimování stran
pražského kasina přímo úlevou i pro ostatn
Němce, kteří těchto poměrů byli už vie než pře-
syceni. Při projednávání nejnovějšího „utrpení-
českých Němeů přeličením v Chebu mohl to
každý vycítiti. Štraré Jeremiády páně Schöne-
rerovy nenašly mnoho ozvěny mimo jeho nejbližší
přivržence.
Kramát
Němec
Schön
Cheb
16
article
Nenapadá mne ovšem domnívati se, že b
ostatní Němci dopistili,abý se českým Němcůn
dělala opravdová křivda — což ostatně také ni-
kdo z nás nechice —rie-ž otázký jazykové spra-
vedlnosti k nám, pokud Němcům nebude
cpravdu křivděno, sotva se už stane otázka
„bytí a nebytí Němectva“, jak jsme toho byli
svědky.
I v zastoupení alpských Němců stane s
ostatně asi veliká dalekosáhlá proměna. Strana
křesťansko-sociální, ke které nejspíše přidruží
se zbytky katolického středu až na malé vý-
jimky — z příčin osobních — bude vlastně nej-
větší stranou německou. Ale nejen to. Se vzrů-
stem stane se nutně jinou. Přirozeně vyzujese
z úzkého antisemitismu, a více než dřív klásti
bude hlavní váhu na svůj program říšský, proti-
madarský. Všechny enunciace její v posledni
době, zejména obsah novoročního blahopřáni
dru. Luegrovi, jakož i vítání rumunské doputace
ve Vídni tomu nasvědčují. Čím energičtěji však
strana křesťansko-sociální bude se snažiti, aby
v tomto volkém zápasu uchvátila vedení, tim
méně bude moci hledati hlavní pole činnosti ve
sporu česko-německém, jí ostatně dost vzdále-
ném a málo sympatickém, jak viděli jsmet
z různých prohlášení dra. Gessmanna ve voleb-
ním výboru. Třeba se tedy vyplnila touha na.
meckých vůdeů, utvořiti velikou jednotu něme-
ekou, budou v ní křesťanští sociálové přece jen
elementem ve speciálním sporu česko-německém
nejméně interesovaným, a tedy nejméně agre-
sivným.
Němec
Vídeň
17
article
Jestli tudíž není možno počítati na organi-
sovanou slovanskou většinu, není potřebí také
báti se organisované většiny protičeské, a budou
dojista poměry takové, že bude jednotné ve vě-
cech národních a v otázkách politické taktiky
české poselstvo, i kdyby se podařilo povrchně
sklížiti německé spojenectví, přece jen jednou
z nejmohutnějších, nejpočetnějších stran ve sně-
movně, a bude moci hráti v budoucí sněmovně
tím větší a rozhodnější úlohu, čím bezpečnějšt
jí dává třeba malá slovanská většina záruku, že
pro spravedlivé požadavky národní i kulturní
o většinu se báti nemusí. Ze v budoucí sně-
movně nalezne se na př. většina pro moravskou
českou universitu, neni nejmenší pochybnosti.
V dosavadní to bylo vie než pochybné. A hrozby
obstrukcí budou nyní na obou stranách rovno-
cenné.
Bude tedy postavení naše v budouenu jiné,
než posud, samostatnější, nezávislejší. My do-
jista nechceme využiti toho k utiskování dru-
hých. To přímo odporuje základnímu našemu
programu a národní rovnoprávnosti. Ale my už
jsme se nabažili věčných zřetelů na všechny
strany. Budeme silni dost, silni jako každý dru-
hý, abychom žádali k sobě onen rospekt, kterj
vyžadují pro sebe jiní. Mluvilo-li se v Čechách
tak často o slaboduché naší politice, zapomínal
se na těžkou naši posici ve Vídni, která i v obra-
ně nebyla tak nedobytnou, jak se nám podařil
o tom své odpůrce přesvědčiti. Sami znali jsme
až příliš dobře slabiny svého postavení. Nyní
budeme mnohem silnějšími, neodvislejšími,
podle toho musíme zaříditi svou politiku. Jsem
dalek toho, abych síly naše přeceňoval, a ně-
komu snad namlouval, že budeme silni dost.
Čechy
Vídeň
18
article
abychom rázem odstranili všechny staleté křivdy
vládního systému vídeňského, abychom rázem
všechny poměry napravili v náš prospěch —
toho konečně sotva kdo ode mne očekává. Ale
tolik je mým hlubokým přesvědčením, že vo-
lební reforma dává národu českému ve sně-
movně vídeňské tak mohutné postaveni, že na
základé tom dobýti můžeme oné politické moci
ve státu, která nám podle naší početnosti, podle
našeho kulturního i hospodářského významu při-
náleží, a že můžeme dosíci toho, abyc nám stát
nojen dal všechno to, na co národně, kulturně
i hospodářsky oprávněný máme nárok, nýbrž
abychom ve veškeré správě státní, od míst nej-
vyšších do nejnižších tak byli zúčastnění, jak
to patří v Rakousku českému národu. Volá-li po-
slanec Steinwender emfaticky, že Němci jsou
a zůstanou „Horrenvolk“, pak nechceme mu tu
radost kaziti, ale říkáme docela otevřeně, že my
jím chceme být také, že nemáme dále žádné chuti
víc, někomu sloužiti, že chceme být celo a plně
rovnoprávni ve státě, který svými obětmi udržu-
jeme, a že to chceme nejen pro sebe, nýbrž
pro ostatní slovanské národy. A bohudíky, ne-
opustíme-li sami sebe, nezmařime-li slly své
vlastní rezervanosti, budeme mít také v budou-
cím parlamentě síly dost, abychom si tohoto
uznání svého významu vydobyli. Ale nejen
v parlamentě, i v delegacích bude naše posta-
vení docela jiné, než posud, kde mohlo se státi,
že nám za časů pověstné koalice za Čechy ne-
chtěli dát víc, než 3 delegáty, a kde z Moravy
jsme měli letos delegáta jenom jednoho. Mám
v Čechách i na Moravě svou vlastní většinu
tím možnost, zvoliti si 14 delegátů.
Němec
Rakousko
Čechy
Morava
19
article
Já pro svou osobu, a nikoho tím nechci za-
vazovati, rozhodně jsem ovšem pro to, abychom
Němce české a moravské z delegací nevylučo-
vali a nedělali z nich zbytečně bolestíny. Tak
jim se tehdy pokus snižiti naše zastoupení pod
slušnou míru, nepodařil, a musili nám potom
naše čtyři delegáty dáti, poněvadž není možnc.
znásilňovati zastupitelstvo celého národa. Ale
abychom Němcům ještě přidávali nad počet jich
obyvatelstva, jak oni vynutili si to bezpříklad-
ným terorem při rozdělení mandátů v zemich če-
ských, k tomu se asi poselstvo české sotva od-
hodlá, tím spíš, poněvadž Němci z ostatních
zemí mají delogátů počet dost značný. A tak
v budoucích delegacích bude z poslanecké sně-
movny počet slovanských delegátů tak velký, že
postavení jejich bude tam velmi závažné, ba
často dokonce rozhodující. Na každý způsob ne-
bude více možno, aby Němei onu zahraničnou
politiku, která odpovídá jejich nacionálným zá-
jmům a náklonnostem, paušálně líčili, jako poli-
tiku celé říše, jak tomu posud bylo skoro napo-
řád. Ostatně události tak skvěle daly za pravdu
stanovisku českých delegátů v polilice zahirani-
V drobném prodeji
ranní člo o sobě . . . s k
cdpslednl
Vo alalkách na venkort
rtnsí čll.
čdpolodn. : . . . . . .
Inseráty
platí so kotově raplel
plaeení a inserty přijen
raco v Marinnk ipini
m naebázejí se táž roo
tlskárna a erpedico Nároanich Liita-
Bakopisy so novraoee
Němec
Nároanich Liita
20
article
čné, že se nikdo, komu jde především o to, aby
Rakouskoraničnou politiku svou,
tak, jakpovidákjmům říše a její národů,
a ne politiku německou, valně nad tím pozasta-
vovati nebude.
Tak ve všech oborech politiky nová re-
forma dává nám možnost, v míře mnohem většt,
pronikavější a bezpečnější uplatniti vliv českého
národa na utváření se osudů mocnářství.
Dokončení.)
21
article
Sněm království českého.
Sněm království českého.
V Praze, 18. února.
Bylo bezmála již půl dvanácté a sněmovna
byla téměř prázdná. Nejvyšší maršálek zvonil
pilně, ale zvonil marně; byl nucen zahájiti
schůzi před prázdným domem. Poslanci byli
shromážděni ve svých klubech, kde rokoval
o — taktice, na jejíž základě jest jim postupovati
v jednání sněmovním, jehož průběh a výsledek
je více než problematický.
Není to dobré znamení a na mnohých tvá-
čích bylo patrno, že páni zástupci lidu na sněmu
království českého nevstupují tenkráte se zvlást-
nimi nadějemi ve zdar pariamentní práce. Ani
je — pokud jde o poslance české — nenadehlo
ujišťování dra. Eppingra na včerejším »Partei-
tagu«, že německo-liberální strana nikdy nedo-
pusti, aby kterýkoli občan měl býti k vůli
své kmenové příslušnosti a k vůl
vyznání degradován na občana druhé třídy.
Naopak, po tom, jak právě nyní počíná si strana
páně Eppingrova, a co provozovala průběhem
minulých šestačtyřiceti let, tartuferie ta nejen
poslance, ale i každého slušného človéka na-
plniti musíla největším odporem.
Eppingrův
Praha
Parteitag
22
article
Jest tradicí sněmovní, že první schůze kaž-
dého zasedání musí být bezvýznamná a fádní.
A této tradici sněm také tentokráte dostál.
Mnohem větší interes vzbuzovalo, co dělo
se na chodbách, a místnostech vedlejších, než.
v jednací síni a jest přirozeno, že zájem po-
slanců absorbován byl zvláště otázkou voleb do
prvního cislajtänského padlamentu na základě
všeobecného hlasovacího práva.
Na obou stranách — na české i německé
— pociťována byla jaksi instinktivně potřeba
sraziti řady. Nolze se tomu diviti, uvážk-li se,
že této doby velmi nesnadno je učiniti si obraz
přištiho vídeňského parlamentu, že jde lu ol skok
do temna a již proto, že náš i německý tábor
nehystati se chtěl v zápas jako šik sjednocený.
Na straně národních odpůrců našich koncen-
trace, jak vyložil ve schůzi své strany dr.
23
article
Eppinger, se nezdeřila, jaký výsledek bude mi
jednání na siraně naší, nedá se té doby ješt
tíci. — — —
Na jednacím pořadu nalezaly se záležitosti
vesměs druhého řádu.
Živější debata rozpředla se pouze o otázce,
ke kterému obvodu krajského soudu přidělen
býti má okres s obotecký. Pan Iro byl dosti
smělým obtěžovati sněm sáhodlouhou interpelací
stran českého (?) přeličení před krajským sou-
dem chebským. Bylo pozorovati několik, ovšem
jen porůznu setých Němců, kteři se tak trochu
styděli, když -předčítána byla tato slátanina.
Pozornost vzbudil dotaz poslance Bfeznovského
stran článku, jejž onehdy přinesly » Rozhledy«
a v němž žalováno bylo na jisté přísedící zem-
ského výboru, již prý zneužívají postavení svěho
k neslušnému se obohacování tím, že podnikaji
zbytečné »výzkumné« cesty, »revise« a toho
druhu dosti přijemné výkony, za něž likvidují
do tisíců jdoucí diety. Ne pouze oni přísedici,
jichž se věc netýká a již jsou čisti, ale veškerá
česká veřejnost má právo zvěděti, zdali na
pravdě se zakládá, co v onom článku bylo tvr-
zeno a kdo jsou ti páni, jimž žaloba ta ve tvář
byla vmetena.
Příští schůze sněmovní ustanovena na pátek.
Sněm se patrně přilisným namáháním neschvátí.
Nojvyšší maršálek zomský zahájil schůzi o 11.
hodině 15 min.
U vládního stolu místodržitel hr. Cou d en-
hove a dvorní rada Vojá ček.
Galeris obsazeny dosti čelně
Potic došlo 1054, mozí nimi 142 o molioraci po-
Němec
Bfeznovský
ca d en
25
article
Giosné Carducei,
Giosné Carducei,
V noci ze dne 15. na 16. únor skonal Giosué
Carducci, největší básník moderní Italie a jeden
z opravdu velkých poetův, které lze v nynějši
Evropě na prsty spočítati.
Bylo známo, že churaví již několik let. Sna
již od té doby, kdy opustil po 40leté činnosti
univorsitní kathedru vysokéhe učení bolognského.
Ale mohutná jeho konstituce tělesná a život cel-
kem podanticky pravidelný a odměřený vzdoro-
valy dlouho útokům prudké choroby ledvinově.
Kohečně podlehl dost rychlo. Cena Nobelova,
na sklonku minulého roku jemu uděloná, dostala
se již skoro všemu pomalu odumirajícímu kme-
Jedno již dnes jest patrné. Zemřel jeden
z velkých. Nejen vlohou, nýbrž i srdcem. Muž
velký každým coulem. Básnik, literární historik.
universitní učitel, vlastenec i člověk. Genius
cbarakler. Zřídka kdy bylo vše v tak dokonalém
tovi.
Carducci
Nobelův
Evropa
Giosný Carducei
Italia
26
article
souzvuku.. .
Nemohu sí pomoci a podléhám osobním
vzpomínkám. Málo básníků šlo souběžně s mým
živolem jako on. Málo komu vedle Goethaa
Viklora Huga tolik vděčím jako jemu. Zatím
chci pověděti, jak jsem se s ním seznámil a jak
se mi postupem doby stal drahým
Bylo to asi v letech 1867—8, když jsem
studoval na gymnasiu piaristském Nového města
pražského a jedním z profesorů mých byl kněz
řádu křížovnického dr. Antonín Peleter. Byl Ně-
mec a skoro fanatický Němec, ale stál na stano-
visku vyšším, než ostatní naši tehidejší učitel.
Aspoň mně se tak zdálo, nebo málo kdo žil v ta-
kém styku s literaturami cizími a prouděním
jich, jako on. Jiné jeho vlasínosti snad byly
méně chvalitebné a zvlášť jeho národní fana-
tismus po roku 1866. Později uprchl z kláštera
a stal se profesorem někde v Německu, přestou-
pil ku profestantismu a oženil se. Pak se mi
ztratil z obzoru.
Tento křížovník byl výborný interpret kla-
siků německých a též svobodomyslný historik.
Goethaa
Hug
doktor
Peleter
Němec
Německo
27
article
Nás Čechy v třídě příliš nemiloval, rád si za-
žertoval o české výslovnosti, o čamaře, již jsme
tenkrát ostentativně nosili, ale nevím, že by byl
pro národnost někomu ublížil. Ale ještě víc, než.
co v pravidelném vyučování podával, řekl tak
nahodile, ledabyle, mimochodem. Více se po tom
neptal, bylo vidět, že jej tíží to či ono, že t
musí řici, vysloviti, třeba nikdo z nás kvintan
tomu ani dobře nerozuměl. Tak z úst jeho jsem
jednou slyšel poprvé zazniti jména Giosué Car-
duecia.
Rozpovídal se kdysi v šerém odpoledni pod-
zimkovém, vycházeje od „Eriköniga Goethova.
o stavu soudobé poesie pvropské, zaláteřil si n
to a ono a pamatuji se, že doslovně pravil toto
„Velká poesie jest od smrti Goethovy v Evropě
vůbec mrtva. Viktor Iugo je politický poltron,
v Němeích papouškují Hcina, v Italii po Leo-
pardim, nevím, kdo by stál za řeč — ale přece je
tu mladý básník, Giosué Carducci se jmenuje.
On a v Anglii Swínburne jsou jediné naděje, že
poesie nevymírá a nevymře.“
Tak se mi vryla do duše tato slova. Dne
po 40 letech na ně vzpomínám. Dnes vím, že
Carducei tenkrát byl asi 28—30letý mladý muž,
Čecho
Erikönig Goethův
Goethův
Iugo
Carducei
Evropa
Anglie
Giosuý Cara
Giosuý Carducci
podzimkový
28
article
že neměl za sebou víc než první své pokusy,
psané a vydané pod pseudonymem Enotria Ro-
mana a nanejvýš snad celkové vydání knihy
„Juvenilia“ (1850—1860). Jak šel tento střed -
školský profesor s dobou, jak měl široký obzor
literární!
Od té doby mne neopustilo jméno Car-
duccia. Ovšem poznati jej, čísti něco od něho —
kdež to bylo možné. Vlašsky jsem se začal učiti
teprve později. V Kiatovech v septimě a oktavě
jsem poprvé zápasil s prvními tercinami „Božské
Roku 1877 na jaře byl jsem vychovatelem
v rodině hraběte Montecuculi-Laderchia. Asi
v září jsme se stěhovali z letního sídla v Marane
nad Panarem do Livorna, kde jsme měli ztráviti
zimu. V Bologni jsme udělali delší zastávku.
Mně byly tyto dny svátkem života. Poprvé jsem
žíti mohl trochu volněji a neodvisleji. Jeden
z úřadníků hraběcích stal se mým průvodcem
vykládačem v „učené“ Bologni. Shovivavě láma)
se mnou mou vlaštinu, ukázal mi, jak správně
Dante popisuje let mračen proti věži Carisendě
a jednou ukázal mi za oknem kavárny v čotbu
velké plachty novin pohrouženého snědého, za-
valitého a kučeravého mladého muže a pravil:
„Hleďte, to je Carduecí, největší básnická naděje
třetí Italie. Trochu podivín, málo vlídný patron.
ale silný a živelný jako Dante-
Nevěděl jsem tenkrát, u koho stál jsem lk
blízko, a že nikdy víc se k němu v životě tak
blízko nedostanu. Po letech jsem si přivolal
v paměť jeho obraz, když jsem četl o něm
anekdotu, jak jedné dámě, žádající na něm podo-
Juvenilius
Dante
Maran nad Panaro
Livorno
Bologna
Enotria Roman
30
article
biznu, trochu negalantně odpověděl: „Co chcete
31
article
ode mne? Jsem ošklivý (brutto) jako dábel a ni-
kdy jsem se nedal fotografovati
A léta míjela. Z ošklivého a drsného mladého
muže stal se vážný kmet skoro idešlní krásy.
Duševní práce dlouhých roků zanechala na tét
olympické hlavě svůj sled. Síla lví zbyla, al
jak zjemněna harmonickými tahy a bílým vou-
sem. Velkost a dobrota srdce hovořila zt
ušlechtilé tváře. Bylo v něm nčeo, co řekl Gril-
parzer o Gocthovi „královského a otcovskéh
zároven“. Po letech jsem uvěřil paní Annle
Vivanti, když mi řekla: „Ten obr — to dítě —
jak chcete, ale milovati jej musíte.“ To byl již
autorem „Od barbarských“, tvůrcem ödy histo-
rické v Italii, největším literárním historikem
své vlasti.
Nebojím se výčitky osobní ješilnosti a ma-
nivosti před touto mrtvolou. Jsem hrdý na jeh
dopis a bez rozpaku jej sem kladu. Cardueci psal
poměrně málokomu a vždy stručně a věeně.
V posledních letech diktoval své dopisy; na měm
listu jest jen podpis jeho vlastní rukou; ostatek
psal tehdejší jeho sekretář Quido Uazzoni, jeden
z nejlepších jeho žáků — v poesii i krifice lit-
rární.
V Římě, 27. října 1890.
Vzáený a drahý pane!
Býti přeložen od Vás, který Jste byl „Bož
ské komedie“ i „Osvob. Jerusalema“ důstojným
tlumočníkem, jest mi velikou poctou a jest mi
velice líto, že nemohu čísti své básně v ušlech-
tilé řeči, v které Jste je znova přiozdobil. Od
profesora Tezy vím, jaké jsou obdivuhodné
stránky Vašeho umění, o vybrané zdvořilosti
Vaší, která jest rovna umění Vašemu, jsou mi
svědkem Váš list i knihě. Vaše. Za obe Vám dě-
kuji s živým pocitem úety a rád se píši Vaším
Giosué Carducei.
nejoddanějším
Douška: Quido Mazzoni, který dělal se-
kretáře, chápe se přiležitosti, Vás pozdravili.
Uazzoni
Bož
Mazzoni
Řím
Jeruzalém
Annle Vivanti
32
article
Ale co jsou osobní vzpomínky vedle toho
zájmu obecného a čistě všelidského? Umřel vel-
ký básník, velký učenec, velký vlastonoe a vel-
ký člověk, umřela o sobnost v dnešní Evro-
pě jedna z nejsilnějších a nejpůvodnějších. Ně-
kdo jako Goethe, Hugo, Mickicwiez, Tolstoj.
Zemřel tvůrce. V poesii největší, stvořil a dal
jí nevy genre: ódy historické, zjednodušil starou
epopeji, srazil a vtěsnal zpěvy v několik monu-
mentalních slok dechu Homěrovského. Vycítil,
že v dnešní nervosní a dýchavičné době nikdlo se -
nemůže zdržovati při epických kaskádách, napsal,
básně jeho jsou: Miramare (Na smrt cís. Max-
miliana), Na smrt Eugenia Napoleona, Valkýrám
(Na smrt císařovny Alžběty), stránky dějin mo-
derních vtesány v nejryzejší parický mramor.
Zvěčnil v monumentálních rysech znovuzřízení
třetí Italie v ódách jako: Garibaldi, Chrám v Po-
lentě, Královně italské a j. vyvolal z hlubin za-
pomenutí starý Řím a jeho slávu i politickou my-
šlenku, Egypt, Orient (Zora) i Helladu; popsal
kouzelným pérem vlast i rodný kraj; pohroužil
se v mythus a legendu, nesetřev s nich patiny
historické; promluvil i akcenty čistě osobními,
milence i otce v slokách nozapomenutelných !
A vše ve formě dokonalé, vznešeně, uchva-
cující... A ty stohy literární historie jen tak
vedle... jako všední chléb vedle nebeské am-
J. V.
brosie ...
Goethe
Hugo
Mickicwiez
Tolstoj
Max
Eugenius
Alžběta
Hellas
brosie
Evra
Miramar
Řím
Egypt
Zora