Ročník XXXXV.

V Praze, ve středu dne 27. prosince 1905.

Číslo 355.

Na ranní s odpol. Histy přodr lkeí sei v Praze v zdministrael na měsíe na čivet leta . . . . 6 K —h s drojí čonáškou na měsl s čivit leta . . . . 7 K s0h za měíe . . . . . . 2 K 30h Teštowt na měslo naniea . . . : koi s dvojí zisilkou na moě sí na čtnit leta . . . . 11 K s9

Myšlenka volební opravy postupuje. Až nápadný jest veliký počet úvahi a hlasů o volební opravě na základě všeobecného, rov- ného a přímého práva hlasovacího, kteréž se ozvaly v době vánoční z kruhů německých. Vy- padá to skorem tak, jakoby němečií politikové a novináři chtěli zahladiti nepříznivý dojem. jakýž způsobily německé strany na říšské radě prvotním svým zdrželivým chováním, když vláda nynější vyšla opětnými sliby v ústrety mohutně rostoucímu hnuti ve prospěch vše- obecného volebního práva, až na konec dne 28. listopadu ve sněmovně panské ústy před- sedy ministerstva bar. Gautsche úplně se s nim stotožnila slovy, že s volební opravou „bud padno anebo zvítězí“. Ale špatně by znal po- vahu německých předbojníků v Rakousku, kdo by v patrné změně ve smýšlení jejich v této otázce hledal jen účinky politické ethiky — oni byli zdrželivi prostě proto, že tehdy ještě ne- byli hotovi se svými výpočty ani ohledně vo- lební opravy samotné, ani ohledně požadavků. jakéž by při této přiležitosti vládě předložili. Z jejich nynější hovornosti se pak dá sou- diti, že zatím v obojím směru lospěli k uspoko- jivým výsledkům . .. Oni to ovšem přímo nikde nepřiznávají. spíše si počinají tak, jakoby příznivé smýšlení ve prospěch proníkavé volební opravy bylo se v nich vyvinulo z pouhého „ocenění vlastn síly a důležitosti, kteréž je naučily hájiti, co jim náleží.“ A proto prý se nebojí již ani nej- širší volební opravy tak, jako se kdysi za Taaffa lekli opravy mnohem krotčí, z níž tehdá vanul na př. na novou „Presse“ — „severní vítr“.

Zkrátka, Němci v otázce volební poměrn dosti rychle obrátili; zásadně i oni se smi- řují se všeobecným a rovným volebním právem „pouze“ si vymiňují, aby se upravilo dle zvlášt ností rakouských poměrů, a aby hrubá váha po četního množství se podrobila regulaci vyššího vzdélání a hospodářské převahy. Němeům tedy záleželo hlavně na tom, ja- kým způsobem volební oprava se provede. Oni prostě i v celku i v jednotlivých ustanoveních volební opravy budou se tázati, jak prospějí je- jich národním zájmům čili jinými slovy: on vnesou do veškeré podstaty volební opravy onu otázku národnostní, již poslední vlády hleděly zatlačiti na vedlejší koleje! Rovnosti vo- lebního práva dle jejich názorů to nebude ni- kterak na ujmu, když se provede v každé zem iinak, ovšem ale vždy tak, aby se především hledělo k jejich prospěchu národnímu. „Ne- boť“, praví na př. přední list vídeňský, „ti kdož jsou u vládního vesla, nechť nikdy neza- pomínají, že strany panující nesmějí se vyhýbati novým myšlenkám, ale že se jich musí zmocniti a uvésti je do náležitých ko- Nuže, o tom asi nikdo nepochybuje, že touto panující stranou míněna jest tu ona stra na, jíž bylo dřívější vládou příznáno práve „veta“, kteréhož nástupci jejími ve skutečnost tím pečlivěji se dbá, čím opatrněji na venek se to popírá. Němci pak nejen, že si nsmyslili, aby vše- obecnost a rovnost volebního práva se přistřihla vyšší poplatností a vzdělaností, oni dokonce se domáhají náhrady mandátové za to, že průmy- slové skresy připadnou sociální demokracii, oni že takto by pozbyli více než třicet okresů, jakoby nebylo širému světu známo, jak pečlivě vídeňské vedení sociální demokracie bdí nad zájmy národně německými. lejí.“

Když Němci s takovýmito požadavky při- kročují k volební opravě, není divu, že ti z nich. kdož hledí na opravu tu s vyššího stanoviska. jako na př. zástupee brněnské obchodní komory dr. Lecher, počínají projevovati největší po- chybnosti o tom, zdali se zdaří, vždyť takověto požadavky musí vésti ve sněmovně k novým prudkým bojům. Spěchá tedy bar. Gautschov na pomoc, a sice tím, že jednak odsuzuje čin nost nynější rady říšské, jednak sesiluje dů- věru v parlament nový. „Pět vzáených let pro- marnil parlament privilegovaných,“ volá. „Ani jedinou velikou politickou otázku současnou nevyřídil. Ať se léčba jeho děla dle jakékoliv methody, vždy zůstal nezpůsobilým nástrojem. Nyní, v šestém roce musí se dáti do díla. Dílo to — volební opravu, vytýčila doba. Dílo to se musí prověsti, nevezmeť za své pádem mini- sterstva; loď volební opravy nesena jest vývo- jem nezadržitelným. Ale jak se má prověsti? Kupčením, smlouváním, ústupky a ústupečky? Z dobré polovice jsou opravy, žádané jménem kultury, pouhým zasťřením touhy po mandá- tech, někdy i zcela osobní. Vždyť různé požadavky strannické tak si odporuji navzájem, že se společně i ruší. Proč by vláda nezůsta- vila je úsudku veřejnosti a parlamentu?. Vše obeené volební právo má přece obnoviti a za- ložiti důvěru lidu k zastupitelstvu i ke státu má zvýšiti pocit zodpovědnosti volených i vo- ličů. Nesmí uzráti jako plod byrokraticko-pa lamentního čachrování. . ..

A jak se chová vláda v této tahanici, jal znešvařiti zásady všeobecného, rovného, pří mého a tajného volebního práva? Půjde sebe- vědomě, bude postupovati tak, jak ryzost těchto zásad a vážnost budoucí sněmovny toho vyža- duje? Či ponechá tyto veliké zásady pouze jako vignettu na láhvi, jejiž obsah zatím byl rozředěn a padělán dle pokoutních břídilů? I na tyto otázky přinesla doba vánoční do- sti pozoruhodnou odpovéď. S nepatrnými změ- nami otištěna byla ve všech německých v pešťských listech, a nese patrně ráz infor- mace z blízkosti oněch kruhů, do jejichž ru- kou vložen byl úkol, aby příchystaly návrh vo- lební opravy. Z odpovědi té se dovídáme, že se dějí ustavičné porady o volební opravě nejen v kru- zích vládních, ale mezi vládou a poli- tickými stranami, a sice nikoliv již o zásadách jejích, nýbrž jen o způsobu, jak se má provésti; jak co se týče počtu man- dátů poslaneckých, tak co se týče rozdélení okresů. Vláda neřídí se přesně ani dle počtu obyvatelstva, ani dle výše daní, ani dle vzděla- nosti, ale snaží se dospěti ke kompromissu s rozhodujícími stranami, aby nebylo velkého rozdílu v poměru ku posavadnímu počtu zá- stupců z jednollivých zemí, při čemž celkem přibude asi 15 míst poslaneckých. Nejzají- mavějším při tomto vyjednávání je, že v všoch stranách se nepostupuje stejně; některé (Němci a Poláci? R.) své požadavky již vládě ohlásily a označily i přes- ně podmínky, za kterých je lze získati pro vše- obecné volební právo. Některé strany ještě ne- dospěly k žádnému rozhodnutí a z části jsou docela ještě zaměstnány sbíráním materiálu Zejmena na národní državu vezme vláda ohled Nyní mají dle vlád. výpočtu posl. Němci 207 Čechové 86, Poláci 71, Vlaši 18, Slovinci 15.

Srbochorvati 12, Rusové 10, Rumuní 6. Mez nynějším a budoucím zastoupením národností prý nesmí vzniknouti příliš znač- ný odpor, t. j. jinými slovy: národnosti ne- německé budou i podle zamýšlené volební opravy zkráceny na počtu zástupců jim nále- žitých, aby ztráta Němců neprozradila nespra- vedlivost posavadního řádu volebního. A tak se přenese velební geometrie i do zolební opravy při níž zásady všeobecnosti, rovnosti a přímosti jsou již nesporné, a na nichž vláda neústupně trvá. Vládní zpravodaj však podává v „Pester Lloydu“ takovýto výklad: „Nutnost tato nespo- čívá jenom v kontinuitě nabytých práv, ale i na nynějších, dosud trvajících rozdílech hospodář- ských a vzdělanostních.“ Co na tom, že nesprávnost oněch, domněle nabytých práv byla nesčislněkráte slovanským poslanci vyvrácena, a že výpočty daní dle ná- rodností jsou namnoze křiklavým švindlem, jak bylo dokázáno prof. bar. Wieserovi ve příčině národa našeho a Prahy zvláště! Kdyby však i po ukázkách těchto někdo byl v pochybnostech, s jakými nadějemi očeká- vati volební opravu, tomu ještě připome- neme úvahu „Fremdenblattu“ o všeobecném volebním právu v r. 1848 a říšském sněmu kroměřížském, na němž převládal slovanský ži- vel, „kterýž ale jevil veliké porozumění pro otázky rakouské“. Vady jeho prý byly, že tam bylo mnoho zástupců venkova, že kulturně vy- spělejší národové byli „poměrně málo“ zastou- peni, ale to prý byly omyly tehdejš doby. A vyhne-li se nynější oprava těmto chybám, bude i budoucí říšská rada prosta oněch nešvarů a nespravedlivosti, jež byly na újmu pronikavé činnosti říšského sněmu kromě- řížského!

Politické zprávy domáci. V Praze, 26. prosince. (Nové zákony. Nedělní úřadní noviny vídeňské uveřejňují š e s nových zákonů, schválených panovníkem dle usnesení obou sněmoven říšské rady. Jesťt to 1. zatímný rozpočet na prvou polo- vinu r. 1906. Zákon ten kromě obvyklých usta- novení o vybírání daní a poplatků a hražení stát- ních výdajů na účet finančního zákona pro r. 1906 obsahuje ještě zmoenění vlády na vydání státních dluhopisů ve výši 16,399 300 K, povo- luje ministru financí prodej státních nemovitostí, jichž jednotlivá cena nepřesahuje 50.000 K, až do úhrnně výše 600 000 K, zatížiti podobné státní; nemovitosti služebnostmi až do úhrnně výše 400.000 K a z přebytků r. 1904 věnovati na rozšíření telefonní sítě, 1,500 000 K. Státní účtárna zmocňuje se odstavcem 6., aby státní přijmy a výdaje v roce 1905 zúčtovala dle rozpočtu, předloženého vládou sněmovně, poněvadž finanční zákon pro lento rok parla- mentem nebyl vyřízen. V dodatku vypočitávají se úvěry, které nebyly do konce r. 1905 vyčer- pány a povoluje se, aby se jich užilo v prvé polovině r. 1906 tak, jakoby byly povoleny pro tento rok; 2. zákon ze dne 21. prosince, jímž se pro- dlužuje platnost zákona, dle něhož se v Terstě postupně zvyšuje daň z nájemného; 3. zákon ze dne 21. prosince, jímž se sta- noví přechodná ustanovení o postupném zvyšo- vání domovní daně v některých předměstích In- špruku pro případ jich připojení k Inšěpruku; 4. zákon ze dne 21. prosince, jímž povo luje se prodej erárních pozemků na Petříně, u bývalé újezdské brány, na Vyšehradě a starých dělostřeleckých kasáren v Karmelitsk ulici městu Praze, pak některých erárnic realit v Opavě, Lublani a Linci; 5. zákon ze dne 21. prosince, jímž se pro dlužuje platnost zákona o podporování obchod ního námořnictva; a konečně 6. zákon ze dne 21. prosince, jímž se pro

dlužuje zatímná obchodní smlouva s Italií od 1. ledna do 28. února 1906. V Praze, 26. prosince. (Schválené zemské zákony.) Nejvyšším rozhodnutim ze dne 10. prosince byly schváleny dva sně- mem království českého přijaté zá- kony, jimiž se městu Liberci povoluje odprodej něklerých obeených pozemků. V Praze, 26. prosince. (Volební opr a va.) Redakce »Zeitu« vyžádala si mínění zástupeů různých lidových poslaneckých klubů o tom, čeho se nadějí do volobní opravy. Pozoruhodno jest, že všechny lidové kluby očekávají od re- formy rozmnožení počtu svých členů; jediný prof. Bendel jako mluvčí německých pokro- kářů připoušti, že jeho strana zrušením kurie obchodních komor utrpí nějakou ztrátu. D - Dersehatta soudí, že se po reformě dosavadní němečti lidovei, pokrokovci a volní Všeněmci spoji v jeden klub, který může míti asi 70 členů; podobně prý se asi spojí němečtí kleri- kálové s křesťanskými sociály a budou míti na 80 poslanců. Posl. Prade se obává, že přišt rozdělení volebních okresů neuspokojí žádnou stranu. Agrárník Peschka doufá, že příšt sněmovna bude převahou agrární. Dr. Strán- ský neslibuje si mnoho od volební opravy, nebudou-li současně všechny národní a osvětové otázky vyloučeny z pravomoci říšské radya přikázány zemským sněmům; dle jeho výpočtů bude v zemích koruny české voleno asi 100 českých poslanců a 68 německých. Posl. Zá- zvorka si přeje oddělení okresů městských od venkovských. Vůdce slovinských klerikálů dr. Šusteršič očekává od reformy nejvíce.

Doufá, že Rakousko reformou vstoupí v řadu moderních států, že tu ožije »dynastický rakou- ský patriotismus«, lid sesílí hospodářsky a so- ciálně a rozřeší se dokonce i národnostní otázky. Sociální demokrat dr. Ellenbogen očekává, že jeho strana bude v novém parlamentě mít aspoň 30 mandátů. V Praze, 26. prosince. (Naděje Luka- esovy.) »Neues Pester Journal« oznamuje v božihodovém čísle, že v nejbližší době uskute- ční se přání, aby dlouholetá uherská krise byla rozřešena a nastaly opět spořádané poměry parla- mentní i ústavní. Z pramene prý nanejvýš kom- petentního docházi ho totiž zpráva, že všichni zúčastnění činitelé jsou vážně zaujati úmyslem obnoviti v zemi mír a horlivě se o něj přičiňují. V popředí této akce stojí dr. Lad. Lukacs, jenž pro své poslání nalezl již pevnou půdu.

Jeho plán jest prý takový, že dohodou nikdo ne- bude poškozen na svých zásadách, naopak že všechny(?) strany budou uspokojeny. Provedení plánu bude záviseti od zmužilosti jednotlivých stran, které již v nejkratší době budou míti přl- ležitost, seznámiti se s celou podstatou tohoto plánu, aby pak mohly také samy o jeho prove- dení se přičiniti. Dohoda jest prý možna, aniž by koruna pozbyla čeho ze své vážnosti a země se vzdala kteréhokoli ze svých zájmů. Běží jen o to, aby se rozeznávalo mezi požadávky, které v zájmu země musejí býti provedeny hned a které připouštějí strpení nebo odklad. Pokud prý je známa nálada v různých politických síra- nách, lze se nadíti, že tehtokrát smiřovací po- kusy neminou se cíle. Tolik zpravodaj »Neues Pester Journalu«. Prozalim, do Nového roku, ne- nastane asi v Uhrách nic pozoruhodného. Jsou-li skutečně plány na rozřešení krise, může nějaká nová smiřovací akce započíti až po Novém roce. Turčiansky Sv. Martin, 18. prosince. (Nové politické spisy. Původní dopis.) Práve opůstila tlač brošůra: »Nápor-O dpor«. Ako postupovala maďarisácia v Uhorsku a čo s tým v drobném prodejíi ranní číslo o sobě . . . za 8 b odpolední . . . . . . . za 2 k Ve filialkách na venkově: runní čéslo. . . . . . . . 10h sdpoleduí . . . . . . . . Bh Inseratv platí se hotově napřei. Předplaceni a inserty přijímá sdmini- strace v Marlanské ulici č. s. Tam nacházejí se též rrdakee tiskárna a vzpedite , Náredních Lirtě“ Rukopisy se novracsjí.

súvisí. Sostavil Ambro Pietor. Turčiansky Sv. Martin. 1905. Nákladom vlastným. Cena 50 halierov. Malá knižka, ale obsahom doležitá, zvlášte pre l'udi, ktorí nemóžu prísť k prameňom, u nás rozhadzaným témer výlučne po novinách a brošůrach, letákoch a archivoch, a ktorí by predsa mali a chceli vedeť o utrpeniach sloven- ského národa, počnůc od osemnásteho veku až po naše smutné a můtne dni. U nás je vella bol'ov všakových: hospodárskych, cirkevných, školských, ethických, ale näjváčším bol'om je predsa maďarisácia, ktorá témer všetky ostatné podmieňuje a zapríčiňuje. Ona leží na našom žiti-byti jako strašná mhla, ktorá zachytá a ničl blesky slnka i lůče mesiaca. .. hrozive stojí okolo nás jako nerozborná stena, neprepůšťajúca do Slovenska van čistého, sviežeho vetra. Mnohoročný redaktor »Národných Novín«, Pietor, pilno posbieral dáta, verne ich podal, chraniac sa každej reflexie: tu máte faktá, nech hovoria. Knižka nenie a nemá byť pragmatickou historiou slovenského utrpenia, ale cynosurou, repertoriumom pre široké massy i pre budúcich historikov, a v tomto ohl'ade zodpovedá úplne a nemůže nešíriť národné povedomie a kardi- nálne známosti o národe našom, tak kusé a málo rozšírené. Písaná je hlavne pre slo- venský Puď a slovensků intelligenciu, ale mohla by vykonať platnů službu v bratskom národe českom: lež čože, milý bože! Od časov massa- rikovských slovenská kniha ztratila u vás pódu, sympatiu a tuším i potrebnost. O našej »slo- venčine« (lo jest o všetkom, čo týká sa ná- roda nášho, termín samým našim prostým l'udom vydumaný) popísali l'udia zlí i nepovolaní mnoho odpudzujáceho, úražlivého a hlavne falošného, že nedivíme sa depressii duchovnej v pomere česko-slovenskom. Ale bude lepšie ! Brošúrka

ide chronologicky a dotýka sa len hlavných rán zasadených našemu národu maďarisaciou. Ona skromne mlčí o nesmierných škodách, maďari- saciou zapríčinených jednotlivcom i l'udovým massám. Nespomína, na príklad, millionové oškodovanie l'udu tendenciósnym prevádzaním urbariálných kommasácii, segregácii, narůbením od buka do buka tak zvaných remanencii, ktoré osvobodenie půdy zpod urbáru urobily illusórnym: bývalá urbariálna sedlač sub titulo remonencii musela si draho kůpiť svoju vlastnů zem. Spomeniem len Detvu, de- dinu poesiou Sládkoviča ožiarenů. Komma- sáciou, remanenciami táto krásna, bujará, zdravá detva stojí dnes ožobráčená a pomaly rozprcha sa svetom. Že tento detvianský l'ud ešte nedomlátili do smrti — je div Boží ! No pri tom všetkom v Pietrovej brošúrk zaznačená taká massa bied, krivd, tyrannie, zú rivého nepriatel'stva, systematického vytíňania že mysliaci človek hlboko zadumá sa, a cíťace srdce oblieva sa horácou krvou. Tu nemožno hovoriť o sentimentálnosti národnej, o lyrisme politickom: dokumenty, fakta, suché dáta Suché dáta a pri tom výrečné, ačkol'vek sú iba sostaveným skeletom, ktorému chybuje výpli mäsa, žil a krve. Želal by som si z tej duse aby sa uspoň zopár výtiskov dostalo za červeno bielo-zelené stlpy nášho maďárského globusu. A globus je ešte voždy v znaku zatmenia. Z Rátótu ukázala sa široká tvár mesiaca, slad- kastá, usmievajúca sa fisionomia Kolomana Szélla, ktorý už raz vrtel maďarským globusom. »Pester Lloyd« k nemu spína ruky, jako nosi- čovi Deákovskej idey. No koalicia vrhla sa na Szélla — možno i toho odstráší. Ostatne veci u nás nep rukly sa napred, všetko čaká den 19. decembra, deň otvorenia snemu. Svedkovia, včera z Pešti vrátivší sa, hovoria o všeobecnej

FEUILLETON. Z naší novodobé minulosti Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servát Heller. V době přechodně. (Rakousko vstupuje do znamení Schme- linga. — Schmerlingovo povolání a je ho podmínky. — Napjaté očekávání. — Úmluvy a porady. — Konečné jmeno vání. — Slech o ministerstvu Schmer ling—Deák—Rieger. — Význam Schmer lingova jmenování. — Schmerlingů - oběžník. — Oběžník místodržitele hr Forgáče v Čechách. — Ruch ve stude nt stvu a třeníce s policií v Praze) Počátkem měsíce prosince 1860 vstoupilo

Rakousko do znamení Antonína rytiře Schmer linga. V Uhersku stoupaly vlny politického ru- chu vždy výše a na všech stranách propukalo tam úsili, aby nepřestalo se na ústupcích, jež říjnovým diplomem Uhersku byly učiněny, nýbrž aby vymoženo čili vynuceno bylo opětné uznání a obnovení zákonů z roku 1848 a také v ostat- ních zemích rakouských bylo znatelno probou- zení se národního ducha i politického smyslu. z něhož souditi se dalo, že bude vláda nucenu odhodlati se tu k větším asi koncessím, než ja- kými tyto země obmyslil tvůrce vydaných dosud čtyř zemských řádů, státní ministr hr. Golu- chowski a že nebude asi moci obstáti zamý- šlený dualismus, aby vedle poměrně dosti slušné konstituce uherské Irvalo v ostatních zemíeh rakouských jenom jakési polostavovské auto- nomní zřízení, byť i tento poměr souhlasil s du- chem říjnového diplomu. K tomuto poznání při- spěly značně také posudky o vydaných dosud zemských řádech, jakož i politické brožury, jež s různých stran vycházely a zde nebo za hra- nicemi tištény byly. Zkrátka: ve Vídni nastala nejistota a uznána potřeba nové síly, kteráž by svojí intelligencí a zkušeností stav věci dovedla ovládnouti a tu spočinuly zraky rozhodujících kruhů na dru. Antonínu rytíři Schmerlingovi, jenž byl v první periodě Bachovy vlády mini- strem spravedlnosti a již před tím ve Frank- furtě poslancem za město Tuln a později ra- kouským plnomocníkem.

Počátkem měsíce prosince byl tedy Schmer- ling vyzván, aby učinil vládě a koruně návrhy. jak by stav věci v Rakousku měl býti upraven a aby po případě sám také do ministerstv vstoupil. Odpovídaje na toto vyzvání prohlásil se Schmerling rozhodně proti systému, v jehož duchu dosavadní čtyři zemské řády byly vydány a učinil první podmínkou svého vstoupení do ministerstva radikální změnu těchto řádů. Krom toho načrtl ve hlavních rysech program, dle něhož by — po jeho soudu — ústavní poměry v Rakousku vůbec měly býti upraveny. Ministerská rada, vzavši Schmerlingovy pro- posice ihned v úvahu, přijala jeho program vnitřní úpravy zemí rakouských a následkem toho stalo se jeho vstoupení do ministerstva nepochybným a, poněvadž dva řídící ministři v jednom kabi- netu býti nemohou, odstoupení hraběte Golu- chowského nezbytným. Dne 6. prosince byl Schmerling ve vší formě pozván, aby převzal místo hr. Goluchow- ského úřad státního ministra a měl dne 7. pro- since u císaře audienci, která několik hodin trvala. V neděli dne 9. prosince súčastnil se již v ministerské radě, ale jmenování jeho nebylo ještě úřadním věstníkem vyhlášeno. Úmluvy nebyly totiž ještě skončeny a dříve, než by změna v praesidiu ministerstva byla fakticky pro- vedena, mělo býti ukončeno jednání o Schmer- lingově programu, jenž patnácte zásadních bodů obsahoval. Ministerská rada zasedala několik dní téměř ustavičně, ale z jejích usnosení dáno na veřejnost jenom, že zemské řády nebudou již vydávány pro každou zem zvlášť, nýbrž že budou vyhlášeny najednou, až budou všechny hotovy. To bylo jakýmsi šetrným a spolu sly- dlivým ohlášením, že vydané dosud čtyř řády za neplatné se považují a že na jejich místo něco nového nastoupí.

Dne 10. prosince měli Schmerling, Golu- chowskí a Ignác šl. Plener u císaře audienci, Plener nepochybně jenom proto, že jsa dosud pouze správcem minisťerstva financi nyní skutečným ministrem financí jmenován byl. Plných osm dní již očekávalo se jmenován Ant. ryt. Schmerlinga státním ministrem a vše chna veřejnost v Rakousku byla znovu napjata Cítilo se obecně, že chystá se nový obrat a do rozpoutané zvědavosti mísily se všeho druhu na- děje. Schmerling byl totiž programem a tento program obsahoval konstiluci, nejenom stavov- skou nebo zájmovou správu větších a menších území, nejenom samosprávu jakožto pomocné zří- zení pro státní úřady, v centrále pak velký zastu- pitelský sbor s právem toliko poradným, nýbrž tu i tam parlamenty s právem vydávati zákony, tedy ústavu dle zásady o dělení státní moci Proto očekávalo se Schmerlingovo jmenování napjetím, kteréž tím více rostlo, čím různějšími pověstmi a slechy bylo provázeno.

Dne 13. prosince vypravovaly některé vi- deňské noviny, že byli do Vídně povoláníz Uherska Eötvöš a Dešk a že se oběma činí na- bídka, aby vstoupili do ministerstva, jiné pak časopisy zaznamenávaly pověsť, že baron Vay odstoupí a že se Fr. Deák místo něho stane uherským říšským kaneléřem. Tolikéž zazname- nal veřejný tisk, že hrabě Goluchowski dne 11. prosince Sehmerlinga navštívil a že měl s ním několik hodin trvavší poradu, jež prý se týkala hlavně předání správy státního ministerstva. — Dne 14. prosince o polednách rozloučil se Go- luchowski s úřadnictvem, jemuž oznámil, že zitřejším dnem správu státního ministerstva pře- vezme Antonín rytiř Schmerling a dne 15. ko- nečně uveřejnila »Wiener Zeitung« elsařské propouštěcí a jmenovací dekrety, jež měly datum 13. prosince. Téhož dne kolovala na vídeňské burse roznesla se ovšem odtud dále na veřejnost po- věst, že bylo dru. Fr. Lad. Riegrov i na bídnuto ministerstvo obchedu a dne 17. pro- since rozhlášen po Praze slech, že bude zří- zeno ministerstvo Schmerling-Deák Rieger jakožto praktický výraz politické vlády hlavních tři národů Rakouska: Němeů Maďarů a Čechů. Pověst tato vznikla z vídeň- ského dopisu augšpurské »Allgemeine Zeitung«, ve kterémž se totéž vypravovalo. Bohužel slech zůstal slechem a u vesla rakouské poli tiky zůstal jenom Antonín rvtir Schmerling.

Den Schmerlingova jmenování státním mi- nistrem stal se v dějinách rakouské říše dnem památným, pro říší samu pak osudným. Jmeno- vání to vzbudilo všude, kde intelligence o poli- tické záležitosti se starala, zajímavé upomínkya zavdalo podnět k vážným úvahám i prognosám, jež nebyly nikterak druhu nepříznivého. Zcela přirozeně. Byloť ještě v živé paměti, že dr. Alexandr Bach, roku 1849 ministr spravedlnosti, tento portefeuille Sehmerlingovi odevzdal, aby sám ve správu ministerstva vnitra se uvázal a tu, po jedenácti letech, ve kterých se Bachovo ministerstvo do posledního muže opotřebovaloa nemožným učinilo, přejímal někdejší Bachův ministr spravedlnosti (jenž po zrušení konstiluce r. 1851 z kabinetu byl vystoupil), nyní, po od- stoupení posledního zástupce Bachova systému a posledního vykonavatele Bachovy školý, mini- sterstvo vnitra, aby rozhárané Rakousko znovu uspořádal. Schmerling byl jedním z hlavních no- sičů ústavy z roku 1849, on stál a padl s touto ústavou a k němu se nyní opět sáhlo. Začalo se tedy zrovna tam, kde se roku 1851 přestalo. Takový byl význam Schmerlingova jmeno- vání státním ministrem a čtenáři nebude tedy asi s podivením, že se i u nás ke Schmerlin- govi nesly jakési naděje.

Tyto naděje byly ještě více podníceny Sehmerlingovým oběžníkem ke správcům rakouských zemí, jejž »Wiener Zeitung« dne 23. prosince uveřejnila. Tento oběžník vyznačil jakožto úkol nové vlády uvésti v život elsařským diplomem ze dne 20. října vyhlášená rozhodnutí a projeven tam záměry názkráceně a plně. Ve smyslu tohoto úkolu sliboval oběžník: národům Rakouska »občanskou a politickou svobodu, jakou mají nejpokroči- lejší národové«, národnostem pak v »je- jich ušlechtilé snaze, aby vlastním úsilím na vyšší stupeň duševního vzdělání se povznesly, plnou podporu«. Veřejnému tisku ohla- soval oběžník osvobození od preventivní censury. vzpomínaje, jak vlastenecky se veřejný tisk za minulé války zachoval; dále zvěstoval oběžník, že vláda tisku osvědčí důvěru, ale že za to od něho očekává umírněnost, vášně prosté, chladně roz- umné posuzování věcí, zachování slušnostia hrdost nad povoláním, působiti poučně na mil- liony lidu. Krom toho oznamoval oběžník, že bude soudnictví od politické správy zcela odlou- čeno a že vláda se přičiní, aby justice v civil- ním i trestním právu do rychlejšího proudu uvadena byla kontrole veřejnosti podrobeným ů stním řízením, aby nevázla dále v těž- kém a obšírném poslupu dob starých. »Aby mimouherské země těšiti se mohly podobným politickým zřízením, jako Uhersko« — pravil dále oběžník — »budou zemské řády vy- pracovány na novém základě, totiž na základě zastoupení dle zájmů; zemská zastupitelstva vzejdou tedy z přímých voleb na základě rozsáhlého volebního práva.« Ohledně říšské rady ohlašoval oběžník, že bude obesílána nepodmíněnou volbou (a ni- koli ternovými návrhy) zemských sněm a že bude miti, jako zemské sněmy, právo ini- ciativy a veřejné schůze.

V Čechách vydal na to místodržítel hrabě Forgách oběžník, svěděící krajskýma okresním přednostům (uveřejněný v »Pražských novinách« dne 26. prosince). Místodržitel, sděliv Schmerlingův cirkulář, projevil tu důtklivé přání, »aby duch a cena těchto zásad i nejnižší vrstvy obyvatelstva oživujícím způsobem pronikly a bez rušení všude praktického uplatnění docházely.« Úřady vyzýval, aby zejmena rozkvětu obcí všechnu péči a pozornost věnovaly a jim popudy, poučováním a záštitou nápomocny byly a do- ložil pak: »Dle míry osobního působení a jeho úspěchů, nikoli však dle objemu po- psaných archů budu cenit a uznávat zá- sluhy.« Vzhledem k nastávajícím volbám zaka- zoval místodržitel »všeliké nepříslušné vměšo- vání« a doporučoval ohledně národností úřadům přísnou nestrannost, stejnou podporu, přátelsky rozvážné prostředkování, tlumení všelikého ne- přátelství hned v zárodcích atd. Oba oběžníky byly tedy, jak vidno, za tehdejších okolností dosti příznivy a zdály se opravňovati k dobrým nadějim.