Vychází každý den Imo ▼ nedéli o svátek. Přodpláoi se v administraci

DOřMíSV frankované a podepamé pfijimé red.a,b:ce v Ostrovní ulici d. 1608 П. Rukopisů» aerracime a uepodepsaných nedbána К К К I. A M A ť К aeaapečeténé poaýlány budtei ne Iran* kovány. Inssrity počítám« co ntjUvnéjL

Urwní ullo« Ai*. inON-II.

v Praxe: po A tou: étrrtlotné .. 3 pfilletiié ... & •eloročně .. 10

Jednotlivá čísla po 4 kr. Za doniienl do doma měsíčné 10 kr.

ťUelo 176.

\ Praze, v patek «Ine 21- srpna IMM2I.

Koènik XV.

Pozvání к předplaceni

na mésic srpen

2>olltlok-étio denní á«.u

„CECH“ Foůtou předplácí se : na čtvrt lota 8 eL 7Б kr., na půl leta 7 sl. 50 kr., na cel;’ rok 15 *1. — V Praze bez donášky : na mèste 90 kr., na čtvrt leta 2 zl. 70 kr., na půl luta 5 zl. 40 kr., na celý rok 10 zl. 80 kr. Za donáčku do domn, kterouž výhradné administrace obstarává, plat! se měsíčná 10 kr. Předplatné zasýlá se — nejlépe postov nimi poukázkami administraci „Čecha* v Praze, ostrovní ulice číslo 15 '8-II.

Svoboda stěhováni a právo domovské V ničem nejeví se nesmysl liberální éry. jížto jsme u nás dosti bojně zažili a na niž náé sociální život tei dosti povážlivě stůně do té míry, jako postavíme-li vedle sebe svobodné stéhovánía domovské právo. Obé snášejí se jako oheň a voda, jako v počtech plus a minus. I zde lze říci: stavěli stavitelé bez základů, stavěli ode střechy. Svobodným stěhováním vrazil se klín do všech sociálních poměrů vlasti naší. A věru není případnější illustrace obou, t. svobodného stěhování a práva domovského, jako ve všech městech to denní postrkování celých zástupů světem bludných duší do jich příslušných obcí. Hospodařili liberálové jako divoši, jako nemoudří. Sypali svobod přeroz manitých mezi lid jako z rukávů, mnozí jim u nás tleskali a tleskají dosud, a konec těchto svobod — byla včerejší debata na sněmě zemském o právu domovském. Liberálové pravili к chudině: rozběhni se do světa šírého, utec sedláku z role jeho, prchni mistru z dílny, vykradni se z krbu rodinného, celý svět máš otevřený, nikdo nemá práva tebe zdržovati, svrhni se sebe pouta starých copařských svazků, jdi a užívej povšechné svobody, užívej světa, o konec se nestarej 1 A rozprchla se chudina do světa čirého.

Při všeobecném sčítání lidu r. 1880 ukázalo se. že v některých průmyslových místech a jmenovitě v severních Čechách počet n e- příslušných obyvatelů domácí příslušníky dva i třikráte převyšoval. Nyní teprv mnozí opatrní otcové měst — jinak od kosti liberálové — spráskli ruce a divili se: odkud to pochází, že tolik zde do obce nepříslušných lidí jest?Co teďsnimi? Nyní teprv chytráci se dovtípili, že svobodné stěhování bez předběžného upravení práva o příslušnosti absurdní nesmysl jest. Plutokracie a manchestráci smáli se: dobře tak! necht celý svět se stěhuje do natích závodů, do našich dolů, do našich továren. budeme dělníků miti na výběr a když je využijeme, když síly jich fysické i duševní vymrskáme, pak pošleme je postrkem do jich schudla, avšak nejhůře při tom pochodily obce venkovské. O městech průmyslových, kam zdravé síly dělnické z obcí a menších mést se stěhovaly, lze zvolati : vy stavte paláce, stavte krásné villy, velkolepé školy, divadla, pomníky, mosty a p. a vy obce a městečka stavte nemocnice a chudobince pro ty invalidy práce, kteréž vám z větších měst, jakožto do příslušných obcí postrkem pošlou I Však ani tato průmyslová města, byt i dva i třikráte se zvětšila, ze svobodného stěhování neměla tolik užitků, jako plutokracie sama. Plutokracie nastřádala si ze svých velkolepých závodů ohromné jmění a žije te< v nesmírném přepychu ve světových městech kolem burs a divadel a zemím, kdež zbohatli, zůstavili nesmírný počet proletářstva, pro kteréž nelze již ani dosti nastavěli šupáren, fíšpanek, chorobinců, nemocnic, bláznic káznic. Svobodné stěhování několika vyvo leným nadělilo miliony a zemím c h u dinu. Svobodné stěhování spolu zavinilo nynější zmatky sociální, kteréž státníkům při pravují bezsenné noci a předčasné bělí jim vlasy.

Všecken život sociální založen jest na jistých zákonech, jako základech, kteréž poruší li se mají v zápětí boření se celé budovy sociální a tímtéž i budovy státní. To ukazuje se teď všudež. Nyní běží to, kterak ty zející trhliny na sociální budově napravili. Mnozí stavitelově, kteříž o zákla dech a struktuře státních budov pravšední zednické mají pojmy, navrhují: aby prý to příliš mnoho nestálo, zaklínujem a zamažem ty trhliny několika paragrafy a bude zase dobře, aspoň na několik let, jen když s nás to stačí, po nás kdož pak staral se o jiné ! A tak klíží a lepí a maže se na sociálních budovách jako na rozpukaných kamnech. Aby zbortěné a nakloněné budovy oc základů se podezdívaly, na to pomýš málo kdo, trvalo prý by to příliš dlouho, čas kvapí. Kterak ale zaduní-li to najednou kdes na některém koutě v podzemí, jakátobude sociální Ischia. Kterak boriti se budou ty zalepované budovy 1 Mají-li sociální nápravy ku spáse vésti, musejí se diti s velikou rozvahou a ne to iko povrchně, nýbrž od základu a vždy s patřičným zřetelem na ten uhelný támen, jímžto mnozí stavitelé sice povrhli a dosud povrhují. jez néhožto ale žádná sociální judova trvale ostáti nemůže. domovského, která až po osmi letech má vcházeli v platnost v nynějších rozháraných sociálních poměrech mnoho napraví. Zaosmlet kdež svět se zase octne! Ano kdyby revoluci sociální někdo joručiti uměl, posečkejte osm let — — příslušných obcí! — A tak se do dneška ^ Od Išlu v Horních Rakousích. (P.d. „Ö.“) ^e- — . , . . .\ Kdež by člověk Čecha a české řeči ne- Mnoha města svobodným stěhováním sii tady jsme roztroušeni. Sedím jednou pomohla, vzrostla az desateronasob, jma zase у Шп ¥ ho9tinci a yedlo 8lyS(m če8ký hoyori

a pravil, on že zná vlče řeči, chodil pe světě.

přisedno blíže a shledán), že jsou to dva pebati se do Išlu, ale spadli z bláta do louže, nebot|se 1 se jim tu vede hůře než ve Vídni. Sáhl jsem chlapishům na třpyt a shledal jsem, že mají mnoho socialistické krve ve svých iilá<h. Co. si tak povídáme, počne lánoati češtinu i hostin-Jza ° , , ský, nad čímž jsem ovšem své podiveni vyšlo- ,Рг°и čJe8bémn ^ du Jsem tn dosud - vil; hostinský samolibě se přede mne postavil Pravífm 4<!Q3”d “ nePoznal ^stě ; naopak, jeden něhot mnoho že

Maďar, odvětil, ale nančil jsem se dobře česky o Maďar je Maďar — pohrdlivě ke muč praví: „No ale s vaši řeči člověk daleko nedojde !“ |t0'Vád "z džích'úšr ä“v cizině “slj7l. — Dále, nez s vasi, odrazím ho ; já mohu mlu- ' viti česky v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku, já se srozumím s Polákem a s kým vy ? — Maďar zakroutil kníry a neříkal nic.

čejkou zemi a na češtino. Čtyři hornorakousti koěil lecoä věděli z češtiny a ten šepotá nej- v c? ; i české písničky zpívali. Pan Lrář stále na to a ono se dotazoval a zvláště na tom si dal záležeti, aby dobře vyslovil : „Já jsem ven- „Poroučím „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus*. Také se mne ap. farář tázal, mám-li jurisdikci od lineckého nip biskupa? Já že ne. A to je škoda, mohl byste tu česky zpoiídati. dp. farář tázal se mae po Pala 'kém a po Rie- grovi a když jsem mn Riegra a hlavně Pala- T. , ,, ., .. ,, . ^ckého a jeho p: měr jako protestanta к ducho- Jindy zase sedím ve Strobln pH skleme! yengt7n a lá;kn dnchoTen8tyft k němn Vyllčilf piva; vedle mne př. stole bylo asi 10 důtto,-k j eelý y ndiyení Týž d faT&f g yelibon nlků a tu jeden volá na sklepnic. : pivo 1 doatI 8t je 8,ořouí R ŕinQ09t česbého 8Děma Taky Čech? oslovím ho česky. O ne, já jsemL . xefikém n*rndn яп . a o českém národu se vyjádřil : češi jsou silný, zdravý národ, oni záso- na Moravě. I jdu к němu bilie a mezi řeči - bnjI g?ým lidem yš;cky ,tayy a 0^bory yěd a

Imajl slavnou minulost.* člověk to vi, a přece

FEUILLETON.

Z českého sněmu. (Šestnáctá schůze.) Sněmovna byla dnes dosti slabě navštívena; Často tu člověk potká české žebráky a hla-jza to na galerii sešlo se jak obyčejně četná vně kramáře. Ale k tém se již nepřiznávám, ač J obecenstvo. Ve sněmovně přítomen Jeho Emin. Indp. kardinál arcibiskup Schwarzenberg; u vlád- rád udílím almužna, něhot jsou velmi dotíraví. Jeden přiklad. Jede česká rodina od Pacova, |niho stolu J. Excel pan místodriitel baron muž táhne vozík s malým déčkem, ženalgraus a mistodrtitelštl radové German a jde při něm, za vozíkem batoli se dva kluci ajMattas. posléze kráčí asi 141eté děvče s barbo, kterou I poei. Ziegler obdržel za příčinou one- iiví celou rodinu. No, dostanete přece slušnou I mocněni 8dennl dovolenou, almužnu ? ptám se mezi řeči. I někdy ano ; tu-1 Tiskem rozdáno: zpráva komise pro hle sedíme и lesa, šel okolo pán — Čech —jzáleiitosti hypoteční banky zřízené o předloze a pravil: Vidím, že jste pokojní lidé — a daljzemského výboru dne 9. července b. r. pod č, nám dvojku. A hned na to dotěrná žena ta za- |25б. sněm. 1883 podané ; dále rozdána zpráva čala lamentaci, jak veliký má hlad a hned zas|komiso pro obecni a okresní záležitosti o před- chiálila faro ve Stroblu, to že je nejdobročin-Jioze sl. zemsk. výboru č. 305 sn. v záležitostí uéjši dům v celé krajině. Pan farář je hodný I připojeni Vyšehradu a Holešovic ku Praze, pán, pravím na to. A voni nejsou pan farář zel Spisydoslé: Zpráva komise pro věci Stroblu, divila se pochlebná a při tom hloupá I okreanl a obecni, v příčině připojeni žena, já myslila, že voni jsou pan farář zejv y š e h r a d u a H o 1 e š o v i c ku Prase.

Stroblu. . . I — Zpráva školské komise, o petici učitelské V sámku, kde jsem, ze služebnictva jsou (jednoty „Bndeč Hořická“ za upraveni služného čtyry Češky, i pani kněžna, i její dcera pi. hra-1и«1е1п. — Dodatečná zpráva výb. zem. o osnově bénka, irochu česky umi. V kuchyni se pořád I zákona, v příčině ustanoveni území, mluv! po našem, nehet hlavni kuchařka málo jn a němž by v okolí pražském jen rozumí německy. Idomy rodinné a letohrádky stavěti Můj sloužící, který je sice náhodou z méfdovoleno bylo. rodné vsi, ale slova českého nezná, slyše stálej Petice: Místni Školní rady ve Vykáni za v kuchyni slovo „posknchsjl“, dlouho byl v tom jvřaděnl tamni školy do vyšší třídy služného. — Pe- domněaí, že se tak kuchačka jmenuje, až ko-jtice okr. výboru v Českém Brodě, aby do škol přiji- nečně o pochybnosti té se mi svěřil. jmány byly dítky pouze vyučovací řeči znalé. — Pe- Česky tu často hovoříme, i mrje české knihy jtice prům. spolku v Žatci za subvenci к vydržování máji odbyt. | tamní pokračovací průmysl, školy. — Petice obecního

Nejvíce jsem se podivil na faře v Išlu, hdežjzastupitelstva v Habrkovieích a v Kobylnici za pod- Pochybujeme velice, že reforma práva jsem byl nedávno и oběda. Bylo nás 9 při ta-1póru z peněz zemských následkem utrpených iivel- buli a hlavní slovo vedl jeden kněr, který ztratil |nich pohrom. — Petice obce Dolní Moravy za upra- řeč a tudíž jen šeptem hovoří ; ten toho nejvíce jvení řeky Moravy. — Petice obce Kostelce n. Oři. za našeptsl a celou společnost ob\eseloval. jzákonné upravení poměru léčebných výloh za osoby Zde znají dobře našeho nejdflstojnějšího jlehkovážně onemocnělé v soukromých nemocnicích pana kardinála a mají na faře jeho podobiscu ; |ošetřované. — Petice místní školní školní rady i přišla samo sebou řeč na Jeho Eminencí, najv Drachkové a v Jílové и Podolí za vřadění tamní

Několik slov o nové naší literatuře básnické. Motto: „Není dobře vše ve světě čisti a ještě bůř.. myslit o všem čtení.“ Neruda. (Dokončeni.) Mnoho by se ještě .velmi krásného“ ! dalo napsati o naší novější literatuře básni cké, obzvláště kdyby někdo tu práci si dal a prohlédl všecky časopisy naše zábavné a zábavně poučné a tu v přední řadě opětně „Lumír“ (z části i „Kvéty“ a „Osvětu“) *), „Lumír“ pravím, kdež tak pěkné umějí psáti o Pánubohu, malém Ježíškovi (v době vánoční) a ještě pěkněji o knězích ; připomínám z poněkud starších páně Sládkovu krásnou báseň s nápisem tuším : „Farář z Podlesí“ ! — Musí to věru býti pravou rozkoší pro čtenáře „Lumíra*, když čtou na jedné stránce pošklebek na kněze anebo pikantní o knězi historku hezké básnění o Ježíškovi... a na druhé stránce opětné práci kněze Václava... 1 Leč dosti o tom, to bolí I Tuším, že je tomu asi dva roky, co četl jsem v „Osvětě“ nedlouhou stát o spisech Emila Zoly, kde pan Ferdinand Schulz pronesl jako jistou domněnku tu, že prý se u nás nenajde muž, jenž by překládal spisy Emila Zoly na jazyk český, ale po krátké již době četl jsem oznámení, že pan Hynek *) O básnických produkcích drokn jannarečnibo, jakéi bývají v .Palečku“ a „Šotku“, tu nemluvím. Opakujeme at aabavenibo čísla.

>ude vydávali překlad pověstné Zolovy „Nany Nedivil jsem se tomu ani dost málo, jelikož jsem už předem domněnce páně Schulzově nikterak nevěřil a sice proto nevěřil, že již napřed naši povídkáři a básníci Emilu Zolov: mnohém připravovali a klestili cestu. Zola jest spisovatel „realista“, jak říkáváme и nás, anebo, což jedno jest: „verista“, jak říkávají rádi národové románští, líčí totiž osoby dčj tak jak ve skutečnosti jsou beze všeho idealisování, píše o všem bez vybírání, — třebas i o lupanarech ! A tomuto realismu čili verismu, ač poněkud ještě idealisova- němu, hověli mnozí z našich spisovatelů a básníků, již dříve, proto nebylo též těžko Emilu Zolovi získali si и nás překladatele a velmi četné čtenáře! Donoso Cortes •) pověděl kdesi, žě „ci vilisace (a všechno to, čím a jak se civilisace jeví) reflexem jest theologie“, reflexem náboženství. Kde se tudíž popírá vše, což nadpřirozené jest, kde náboženství ku věcem se čítá, jichž prý duchové „silní“ nikterak ne potřebují, kde véda čirému hoví materialismu neb atheismu, tam nemůže býti žádného opravdového ideálu. Materialismus a atheismus ve védě mají za následek realismus (verismus) v umění — malířství, sochařství i básnictví. Takovýto realismus či verismus, jest antithesí křestanství, jež jest, abych tak řekl, vítězstvím ducha nad hmotou, vítězstvím člověka duchovního nad člověkem tělesným. Takovýto realismus jest povyšováním hmoty nad ducha, jest v konečných důsledcích svých zbožňová *) „Enssyo sobre el catolicismo, el liberalismo у el socialismo“, pag. 264. I

ním těla a jeho nezřízených chtíčů; pročež umělec neb básník realista přestává býti knězem osvěty a vzdělanosti a stává se . . . šiřitelem mravní nákazy. Není básníka při znávajícího se к verismu, jenž by v básních svých nevzdal hold Venuši a Bacchovi a jenž by mimo to nezapálil aspoň svíčičku starému Satanáši. Projdi jenom básně Vrchlického. — Taccone Gallucci, slavný aesthetik a filosof italský, pronáší se o verismu ku konci delšího pojednání, v nřmž vady jeho vytkl, takto : Il verismo è l’antitesi del Cristianesimo, perchè se il Christianesimo è il trionfo dell’ uomo spirituale sull’ uomo corporeo, il V e r i s m о è invece la riabilitazione della carne in tutto ciò ebe si accosta alla porcheria ; è ’artista, anziché un sacerdote di civiltà, è un enóne (kuplif) della corruttela. Egli è perciò che questa novella forma dell’ arte idealiza il Inpanare, degrada la donna sino a conside rarla incapace di virtù, lezzo e rifinto sociale, intrinsecamente sgualdrina (špatná, zkažená), finisce al Satanesimo, che è la deificazione del genio del male. Non vi ha poeta Verista il quale dopo di aver cantato 1’ epitalamio di Venere e di Bacco, non bruci un granel- no ď incenso a Satana. La donna, il vino e i genio maligno : ecco le tre forme estetiche da cui il poeta attinge le sue ispirazioni.“ L’ Uomo Dio, studii filosofico estetici Tom I. jag. 232.) Všechno to dohromady věští jistý básnictví úpadek I Douška: V básni nadepsané „Báj Indiánů* volá Vrchlický : „O svátá víro lidu, ho ubice nad skázu vzlétající z potopy, z těch lesů, kde tě třeba není více, sem zalétni v ty rumy Evropy, at můřem věřit. . .* (Sfinx 46.)

„Svatá víra lidu“ a mnohých jiných ještě, |jež básník к lidu nepočítává, nemusí ani dlouho letěti z Ameriky к nám ; со и nás máme lepšího, nepotřebujeme teprv objednávali si z daleké ciziny ; a náš „lid* a s ním všichni ti, kdož to s lidem upřímně smýšlí, mají dosud viru, víru pravou, jež nepodléhá nižádné změně času. Víru tuto musí si osvo- [jiti i naši básníci, mají li uposlechnouti napomenutí Jar. Vrchlického (jehož on ani sám v nejmenším nedbá) : „Ve žiti kal, ó pěvče, nechtěj potopit své nadšeni, s*ůj vzlet a cit, svou duši stkanou z rubínů . . .* (Dojmy 60.), nebo : „tam se perka nikdy ne?r:di*. (Symfonie.) Víru tuto, víru pravou, pevnou a živou musí si osvojiti naši básníci, má-H působení jejich býti požehnaným ; mají-li přispívali к rozkvětu, к zmohutnéní a ku slávě vlasti. Jenom tenkrát zajisté, když si osvojí naši básníci tuto víru a když к ní přilnou srdcem celičkým, „vzplane duše jejich veliká a čistá se silou Herakla a láskou Krista*, a oděni budou vavříny slávy a památka jejich bude v požehnání ! Petr Oupimaký.