Ročník XXXXVII.

V Praze, ve čtvřtek 3. října 1907.

Číslo 273.

Na ranní a odpol. lIsty předplási. se v Praze v admlnistrati a měsíe na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvoji donážker a naěst . . . k so nk čtvrt laa vo slislkích . 2K 80 na měsíe . . P'oštout měsíe na čtvrt leta s drojí zásailkos n .. . nkek

Zápas s maďarským „Anteem“. Nový poplach z Pešti zalehl v noci na včerejšek do Vídně: »Znovu navázané vy jednávání se nedaří! Situace je pod statně zhoršena! Maďarští ministři jsou na domácí půdě jako Anteové nepře- možitelní — ke starým sporům při- čiňují nové — vzdor čtyrhodinnému rokování nepodařilo se při zjevné neochotě máďarských ministrů nalézti nižádné cesty k dohodě, naopak protivy mezi oběma kabi nety se ještě hůře přiostřily, než byly 17. září, když Maďaři náhle odjeli z Vídně « Tyto pessimistické zvěsti překvapují tím více, ano ještě nedávno podobalo se, že ve vládnoucích kruzích peštských zavládá smírnější nálada. Byly to zejmena některé projevy maďarského ministra osvěty hraběte Apponye, které zněly sluchu vídeňských oficiosů jako libé zvuky harfy Aeolovy. Když vynikající tento řečník kabinetu Wekerlova při hostině strany své neváhal propověděti, že »slušné vyrovnání s Rakouskem jest pravým uherským zájmem«, ba když troufal si doznati, že by »rozdělen společné banky rakousko-uher ské v nynějších zlých poměrech peněžních způsobilo Ubrám velikou škodu« tu okřáli a zaradovali se ve Vídni jako vy práhly pažit po vláze. Přepínajíce smysl Apponyových frází, už z nich čerpali jistotu, že maďarští ministři poznávají v tom životní zájem Uher, aby uzavřeli vyrovnání s Rakouskem byť i z cenu zvýšené kvoty uherské. A po všec takto probuzených nadějích luzných, s ja- kými provázeli oficiosové rakouské ministry minulé neděle na poslední konference do Pešti: nastojte, přibelhají odtamtud náhle takovi poslové kulhaví, s takými Jobovými žalozvěstmi!

Maďaři právě jsou virtuosy v politické taktice. Znají sehráti komedii, jakoby měli techniku dramy v malíku. Byli jako za všech posavadních vyrovnání už od počátku ve značné výhodě proti Cislajtanii tím, že za- hájili ofensivu útočením na hospodářskou celistvost a jednotu monarchie habsburgské borujíce pro- zlatou, úplnou samostatnost uherské vlasti své ve všech ohledech — kdežto vláda Beckova, jako všechny její předchůdkyně rakouské od počátku vyjedná vání až brůza neopatrně prozrazovala, jak ji na zachránění a zachovani teto Jodnet- hospodářské jako vojenské nade vše zá- leží. Více nepotřebovali Maďaři slyšet. »Když ti záleží, tak nám zaplať!« po- myslili si a počali na způsob honěných kon- ských handléřů — prodávati svou želanou neodvislost na zlatých vážkách: každý gram za cenu radia. A co slyšíme oproti tomu o taktice páně Beckově? Aby zachoval po- savádní celní a hospodářskou jednotu Čis- lajtanie s Uhry, osvědčil baron Beck mini- strům maďarským ochotu, učiniti prospěchu Uher »cenné koncese«, avšak za pod- mínkou, že Maďaři uzavrou vyrovnání na dlouhou dobu, aspoň na 20 let, pak že uvolí se ke spravedlivému zvýšení uher- ského příspěvku čili kvoty na spo- lečné záležilosti a konečně, že nebudou od- porovati prodloužení privileje společné ra- kousko-uherské banky na další desetiletí. — Maďaršti ministři počali ohledávat na- bízené sobě koncese, shledávali je ovšem malocennými a naprosto nedostatečnými, nutíce tak opatrného Becka, aby přidával stále přidával v naději na vzájemnou ochotu maďarskou. Tu si po několikanedělním ve- jednávání dovolil p. Beck připomenouti svou podmínku: dlouhého vyrov nání

»poněvadž krátké vyrovnání nemá pro nás ceny.« Avšak Maďaři ani slyšet o delším vy- rovnání než pro 10 let. »Jen pokud nas vížou zahraničné smlouvy obchodní, tedy do r. 1917 chceme se zavázati k další celní obchodní jednotě s vámi, ale ani o hodinu déle« — zněla kategorická odpověď z celé Maďarie. »Není-li vám pak vhod, rozbijte vy- jednávání hned!« — Co si měl ubohý svob p. Beck počít? Měl na sebe vzíti »strašnou zodpovědnost«, že uspíší rozluku Uher o Rakouska o 10 let, kteroužto lhůtu Maďař milostivě povolovali-? Toho si netroufal a nechtěl a proto p zásadě: »Moudřejší ustoupí a rozumný spo kojí se s málem!«, slevil a přistoupil na vy jednávání o krátké vyrovnání. Zbý vala mu naděje na odškodnění vyšší u her skou kvotou a prodloužením privilegie rakou sko-uherské banky za rok 1910 o dalších aspoň sedm let. Cinil z toho »junetim«. Maďaři však nechali jeho theoreti cké junctim stranou a dbali zatím napořád prakticky o vyždímání všelikých dalších hospodářských výhod a ústupkův pro sebe. Když pak do poloviny září měli šťastně již mošnu plničkou, tu bar. Beck si tedy podo- volil uhoditi na otázku uherské kvoty: chtěl ji míti zvýšenu o pouhá 3 procenta, z nyněj ších 344 procent na 37 4 procent (ač by spravedlivý poměr dle lidnatost obou polovin říše by byl: 44 procent uher ských ku 56 procentům cislajtánským). Nez jaké rozčarování připravili mu 17. září kole gové maďarští. Po dlouhém zdráhání uvolili se sice »v principu« kvotu uherskou o malé procento zvýšit (na 36 proc. uherských proti 64 proc. cislajtanským) a však teprv po třech letech a za cenu dalších značných ústupků se strany Cis lajtanie; a sice požadoval skrovný pan

Wekerle pouze tyto »maličké náhrady« povinné placení hotovým zla- tem, naprosté připouštění uherských cen- ných papírů k obchodu na vídeňské burse. osvobození uherské renty od všeliké dane v Rakousku, a přiznání pupilárn jistoty uherským rentám a za- stavním listům v Rakouskul Takového »jídel ního lístku« neopovázil se Maďaři předložiti dosud za celých 38 le žádné vládé rakouské. Hájíce tak žárlivě státoprávní, politickou a ústavní svou neod vislost vůči Cislajtanii, kterouž považují za stat sobě docela cizí, pojednou chrtří Madař na tom cizím státu požadují, aby ve svém území jejich státním dluhopisům přiznal pl- ného domovského práva, aby uherským ren- tám a zástavním listům přiznal u sebe zá- konnou jistotu pupilární. Podobného poža davku tušíme dosud ještě žádný samostatny stát na světě vůči druhému státu neučinil. Však myslíte, že na tom bylo dosti? Ni koliv ještě. Nýbrž maďarští páni ministř měli ještě jednu bolest: dráha košicko- bohuminská, kteráž probíhá Uhrami dělkou 363 kilometrů, území rakouské pak délkou 63 kilometrů, jest ovšem celá v rukou ma- ďarské vlády. Máť své vrchní ředitelstv v Pešti a na stanovení jejích dopravních sazel má ovšem vláda uherská rozhodující vliv

Leč tato uherská draha nepřipojuje se přím ke drahám pruským, nýbrž v Bohu- míně k rakouské sestátněné nedávno dráze severní, kteráž z Bohumína po trati 5 kilometrů dlouhé dostihuje pohraničného pruského města Annabergu, aby tam vůstila v pásmo pruských drah. — Nuže, Ma- daři by rádi byli pro budoucnos spojeni přímo s drahami pru- skými a proto vytasili se nyní s poža- davkem, aby jim Rakousko dovolilo pro- dloužiti koleje jejich košicko -bohumínské dráhy z Bohumína až na pruský Annaberg by měli pak po své odluce od Ra kouska otevřenu svou vla stn trať přes Rakousko do Německa Lze si pomysliti, jak tento dalekozírný požadavek maďarský, Rakušana Becka mile dojal! Nabízeli sice chytří Maďaři, že na- vzájem dovolí ve prospěch Rakouska (e dostavbu tratí chorvatských ke hranicím dalmatským, avšak bar. Beck neshledal, že tím by byla vyvážena cena za oběť žádanou a řekl konečně : nel Po tomto prvním rakouském »ne« se pak milí uražení maďarští ministři zvedli odjeli z Vídně domů. To byla událostze dne 17. září. Po čtrnácti dnech jel svob pán Beck i s baronem Aehrenthalem za nim do Pešti. Ale jedva tam přibyl, již po první čtyř- hodinné poradě prý si povzdechl: »Bude nám překonati ještě silnější odpo (Maďarů) než dosud! Jest to stará hi- storie o Anteovi. Vrátivše se na půdu domácí, ministři uheršt trvají na svém stanovisku ještě příkřeji než dosud.« — Podobenství vyňaté ze starověkého bájesloví bylo by pří- padným, kdyby s olbřímem Anteem, jenž při doteku matky země čerpal z ní sílu ne- zdolnou, zápolil olbřím a rek Herakles Avšak za posavadního zápasu s Maďary osvědčil sice bar. Beck silné nervy, leč činů herkulské síly politické jsme dosud nepo střehli

Politické zprávy domáci. V Praze, 2. října. (Současné za se- dáni říšské rady a sněmu halič- skélo.) Krakovská „Nová Reforma“ má z Lvova zpráva, že demokratická levice haličského sněmu, jež sama nemá ve sněmě většiny, ale také nechce přijati nevhodnou volební opravu, navrhuje nový způsob řešení volební reformy. Definitivní úprava volební opravy má se pone- chati novému sněmu, ale nové volby mají se konati dle dočasně upraveného volebního řádu. Za tím účelem má se rozmnožiti počet poslanců. zříditi nová kurie pro občany, z volebního práva dosud vyloučené, má se rozmnožiti počet man- dátů městských a kde toho třeba, mají se zabez pečiti „národní zájmy“, t. j. polské menšiny v íchední Heliči Pislouníli konesxalivnís xči šina na tento návrů lovice, pak prý zasedán sněmu haličskéhobude trvati sou- časně se zasedáním říšské i ady az do vyřízení celé volební reformy.

Ze Lvova, 1. října. (Bouře v haliě ském sněmu pro zajíce.) Haličský sněm počal projednávati nový honební zákon- V Haliči jest honba až dosud výsadou velkostat- kářů, neboť zemský zákon dával honební právo pouze jednotlivcům, majícím aspoň 200 jite souvislých pozemků. Selské obce, byť pozem kový majetek členů obce převyšoval tuto vý měru, vlastní honitby míti nemohly. Tato výsada velkostatkářská měla býti zabezpečena tak v novém. honebním zákoně, ale když včera večer započala podrobná rozprava o osnově zákona, ukázalo se, že konservativci jsou ve sněmovně v menšiné, a následkem toho hlasy lidovců. demokratů, členů katolického centra a Rusů při jata změna, která poskytuje honební právo tak selským družstvům, když souvislý pozemkový majetek členů družstva obnáší aspoň 200 jiter Tato pro velkostatkáře neočekávaná změn rozhořěila pány tak, že v dnešní schůzi posl Dav. Abrahamovicz navrhl, aby se celo zákon vrátil právnímu výboru na přepracování poněvadž prý přijatá změna odporuje dalším od

stavcům zákona. Proti tomuto návrhu, jeho účelem bylo zmařiti reformu honebního zákona vyvstal za ruské poslanec posl. Olesnický jenž ukázal, že přijatá změna neruší nikteral dalších ustanovení zákona; podobně poslanec Stapiňski za lidovce a P. Stojalo w sk za centrum. Když však Abrahamowicz znovu chtěl hájiti svůj návrh a posl. Cienski m přišel na pomoc, vznikla ve sněmovně bouře tak že řečníky nebylo vůbec slyšet. Spor zakončil zemský maršálek hr. B deni, jenž prohlásil, že přijaté už paragrafy nemohou býti vráceny komisi, poněvadž byly přijety vělšinou sněmovní a sněm v témž zase dání nomůže o nich znova rozhodovati. Aby však učinil přítrž sporům a bouři, přerušil jed rání o honobním zákoně a určil pro tento zákor celou příští (čtvrteční) schůzi. Tím se i návr Abrahamowiczův stal bezpředmětným. Sněm vy řídil pak další předlohy klidně. Z Lublaně, 1. října. (Rozdělení gym nasia.) Osud prvého lublaňského gymnasia není dosud definitivně rozhodnut. Ministerstve osvěty chtělo tento německý sicc, ale velikou většinou slovinskými žáky navštěvovaný ústav svěřiti správě nacionálního Němce, a dosud řediteli jeho byli vždy Slovinci. Proti to- mu ozvalo se slovinské veřejné mínění a něme- cký ředitel dosud jmenován nebyl. Ale vláda chce stůj co stůj udržeti v Lublani čistě něme- cké gymnasium a proto e rozhodla, že ústav rozděli ve dvě paralelní oddělení, německé slovinské. Dle dnešní vídeňské zprávy „Slov Narodu“ jest už jisto, že ústav rozdělen bude Každý oddíl bude míti svého zvláštního ředitele kažto dříve se tvrdilo, že ředitel německých paralelek bude vrchním ředitelem celého ústavu a slovinské pobočky budou míti jen správee podřízeného ve věcech administračních Němci O rozdělení prvého gymnasia dohodli se prý Němci se slovinskými klerikály

Politické zprávy zahraničné. Dva bratř) Novakovičové. K poněkud záhadným telegrafickým zprá vám z Bělehradu o zavraždění dvou bratří Nova kovičů budiž vzato na vědomí: I. Kdo byl Milan Novakovič. Milan N. býval kapetánem srbské armády ale pro chystaný v Niši převrat byl degradovár a odsouzen do žaláře. Odseděv si trest, pro- pustén na svobodu. Na svobodě začal vydávat a redigovati list „Za otadžbinu“ (Za vlasť.). Jak to byl list a co psal, o tom se při té příležitost nezmíníme, nýbrž jen o tom, že byl tištěn ve velkém množství a zadarmo do lidu rozhazo- ván. Pro rozmanitá tisková provinění byl několi krát pokutován on i tiskař Djokič. Když Djokio pokuty neplatil, byl mu úřadně zabaven tiskae stroj. Djokič dokazoval, že stroj není jeho, ale když bylo dokázáno, že jest, byl stroj v dražbě prodán. Při dražbě se zpozorovalo, že někter součástky scházejí, pročež byl stroj prodán laci něji. Djokič podal žalobu. Vyšetřcváním zjiště no, že scházející součástky vzal Milan Nevakoj vič. Skutek byl kvalifikován jako krádež, Milan Novakovič pro ni odsouzen do vězení, jež by byl musíl nastoupiti za dva tři dni, kdyby nebyl- smrti jeho. II. Maxim Novakovič. Maxim Novakovič byl žandarmským důstoj níkem, ale pro jakousi špinavou záležitost by- degradován a v Prokupljí zavřen. Odbyv si trest přestéhoval se do Bělehradu, kde tropil rozma nité výtržnosti a přepady. Mnohokrát byl před veden na policii a policejně trestán. Poslednin jeho trestným skutkem bylo, že učinil vražedlny pokus na svou rozvedenou ženu. Proto byl o

V drobném prouejit ranní číslo o sobě . . . za odpolední . . . Ha z Ve Hlialkách na veskově ranní čtslo 10h cd pole dlr ni- Iuserál plati se hotově napl l Přečplacení a Inserty přijími admlul strace v Marianské ulici č. z. Tam nacházají se též redakei tlskárna a ezpolice „Naredinich Liste“ nukoplsy se novracsji.

souzen do žaláře, do něhož měl za dva tři dn býti dopraven. Zatím oba bratří byli chöváni v policejním vězení bělehradském III. O jejich smrti. V neděli o 7. hod. ráno, když všichni poli- cejní vězňové vyvedeni na obvyklou procházku, byli na vzduch puštěni též oba bratři Novakovi- čové. Vrchní žalářník se vzdálil, aby podal představenstvu raport o tom, že vězňové se nalézají na procházce. V pokoji nadžalářníkově stál jeho pomocník a oknem dával pozor na vězně. Najednou oba Novakovičové zrazili do toho pokoje, zamkli se v něm, zmocnili se rychlopalných pušek, revolverů a nábojů. Při- voláni žandarmové, aby dvéře otevřeli násilím Jak dvéře otvírali, Novakovičové puslili do nich oheň z pušek. Zan3armové nechali dveří bě- želi k oknu, aby tudy vnikli do vnitř. Bratři honem zatarasili dvéře a stříleli na dobyvatele oknem. Přišel policejní ředitel Cerovič a po- koušel se bratry uchlácholiti mirnými slovy. Nie naplat. Poslali pro olicejní lékaře, zdaž by ne- bylo možno odbojné bratry nějakým lučebným prostředkem donutiti, aby se vzdali. Dr. Godjevac myslil, že by to bylo možno čpavkem, ale čpa- vek nebylo možno v doslatečném množství do pokoje Poditi, protože drátěná mříž na okně je příliš hustá. Konečně přišel i ministr vnitra Nastas Pelrovič, jenž nařídil dvéře vypáčit bratry lapit živé. Dvéře vypáčeny, a když pří- tomné osoby vešly dovnitř, oba bratři byli na- lezeni mrtvi! Oba měli střelncu ránu v pravém oku, z čehož se soudí, že ve vzájemné shod jeden druhého zastřelil.

V bitce s nimi ranění čtyři žandarmové. Ostatně smrť jejich se lékařsky a soudně vyšetřuje- Z vylíčeného fakta vidno, že smrť bratři Novakovičů neměla býti vzata jistou částí běle- hradského tisku za záminku ke zběsilým útoků nejen na policejního ředitele, nýbrž i na vládu a dokonce na krále Pelra Jestliže vídeňský tisk útoků těchto chti é se chopil, neučiníl tím nic neobyčejného.

V Praze, 2. října.

Nové americké lodi bitevní. Bitevní lodi, jež, jak již sděleno, mají na- hraditi lodi odpl vši do Tichého oceánu, budou největší lodi světa. Budou o 25.00 až 30.000 tunách, 40 000 silách koňských budou míti po 6 věžích pro dvanáct 12palco- vých děl. Kritické chvile v Persli Jak uvedli jsme již v čísle pondělním, po- přel perský vyslanec v Berlíně vůči redakloru »Berl. Tagblattu« zprávy o sesazení šacha perského. A v další rozmluvě pravil v podstatě U většiny perského lidu jest nynější šach pro svoje dobré úmysly velice obliben i velmocemi podporován; k odbojnému princi Zilliovi hlásí se jen málo zpátečnických Peršanův. Ovšem ale prodělává Persie velikou krisi, jako každý stát při přechodu od soustavy absolutistické k ústav- nosti. A dlouho ještě nebudou právomoci ko- runy a sněmovny přesně vymezeny, ale bude toto možno bez revolucí; šach jest moudrým dost, by učinil lidu koncese srovnalelné se zá- jmem státu. Anglo-ruská smlouva přispěje k uklidnění, neboť Persie spory mezi oběma státy velice trpěla. Nyní Rusko zřeklo se po- stupu k Perskému zálivu a zaručilo integritu Persie; obchodních práv jiných států šetříse ale ve sml uvě a zájem Německa pro Persii jest perskými kruhy vůdčími pro jeho »nezištnost « ( veskrze podporován. Odvolání ruského vyslance nemá většího významu; ruská vláda jednala taktně, když odvolala jej, protože na místě u ministra slěžoval si, a to ještě za vyhrůžek,

FEUILLETON.

Dramatické umění. + „Posel“. Drama o třech déjstvích. Na- psal Viktor Dyk. Režisér Jaroslav Kvapil. Hra z doby těžkých zkoušek. Ovzduší bisto- rieké! Autor-zástupce nové generace! Se jménem moderny pojil se u nás do nedávna jakýs pojem nevraživosti ke všemu dědičnému, tradičnému. minulému, »překonanému« — Nové pokolení má jiné úkoly! Co je mu po starém haraburdí historickém? Heslo zdá se už přemoženo. Nová generace jako stará, což je více, nežli článek věkovitého organismu? Generace o sobě, třída o sobě, člověk o sobě — kolik značí? Co svede? Nezbývá, než rozhlédnout se a uvědomit si svůj úkol v celku. A úkol je v dálce, v budouenu! A budoucno má-li jakého smyslu bez přítomna? A přítomno bez minulosti? Historické látce na scéně rozumíme dvojím způsobem. Buď čekáme obraz minulostieo možná věrný, studii doby, kresbu dějů, mravů a názorů anebo se najde jen historie »užitá« Z minulé doby pouhý rámec, barva, kostým ostalek, co podloženo, vlastní vzorek a moliv — současné nazírání. Umělecky oprávněný pře- smyk. Život sám je věčný, nedbá rozdllu časů. Jak nevidět, co je všelidského v dějich dneška i věků? Autor dramatu podle své povahy reflexivné přirozeně je blízek druhému pojeti historismu na scéně. Ovzduší doby hodilo se mu leda za rámec Jádro je idejné. Disputace životných názorů, flosofie rouhačská s náboženskou, Hospodin seslal trest na hříšný lid. Litice války se rozzuřila v zemi. Za pozdního večera zabušil na dvěře osamělé chatrče otce Roha divní host. Cizinec dobrodružného zevnějšku

žádá o nocleh. Praví, že je pronásledován, una- ven, ale vede tak divné řeči, smělé a zpupné. Obyvatelům chaty je podezřelý. Snad je sbéh Snad špeh? Anebo posel, který nese důležitou zprávu nepřiteli? Povinnost by kázala, učini jej neškodným. Muži se o tom radí. Ale dceree domácí zamluvil se nevstýchavý způsob cizince. Otec písmák, dbalý zákona pohostinství a věren přikázání: »Nezabiješ!« nedovolí ubližit hostu. Za to Annin snoubenec Petr, žárlivostí puzen, hotoví se odstranit nožem drzého vetřelce, v kterém poznal dábla. Divka vešla k cizinci do komory- — Co chceš? — Nesu ti spásu — Miluješ svého snoubence — Nemiluji. — Proč mne varujes? — Chci zachránit tvůj život. — Miluješ mne? — Jsem počestná nevěsta . .. Cizinec je zkušený svůdník. Ví, jaks zařídit, aby mu nenšla sladká kořisť. Mohl by vraha vyčkat a předejit ranou dobře mířenou. Však to by dovedl jiný taky. Volí působivější pózu. Odešle dívku za dvéře a ulehne na oko bezbranný. Stavi se spícím. Nebojí se smrti Má o tom své názory a dráždí ho, pohrát si s nebezpečím. Vrah vešel. S taseným nožem se přibližil k loži cizince. Namířil na prsa spí cího. Chvíle napjetí. Potom slabochu klesl ruka. Zahanben se odpližil. Cizinec má svoji kořisť. Póza neohrože- nosti okouzlila dívku. Zbabělec není hoden její věrnosti. — Miluješ mne ted? — Jsem tvál Olec Tomáš k ránu přichází budit hosta a v jeho náručí nachází svoji dceru. Kletb mu zmírá na rlech. Víra mu brání. Bůh káže odpouštět vrahům a nepřátelům. Strpí, aby ob milenci prehli, dokud je čas. Cizinec se přiznal

Je posel, nese důležité zprávy a stihači jsou mu v patách. Ale muž mefistofelského vzdoru je hrdý Nechce býti dlužníkem šlechetnosti. Mohl b odejít, zachránit sebe i svoji rozkos. Ale zů- stane. Véři ve svůj osud. Znovu si s nin zahraje a spolehne na své štěstí. Zůstane, do- kud — kohout třikrát nezakokrhá. A kohout má se dost lině ke svému úkolu. 1 matka přišla. Poznává spoustu, prosl pláče, klne, omdlévá. Cizinec vrací dívce sv- bodu, dává jí čas na rozmyšlenou. Dívka trvá na svém. — Jsem tvá l Mezitím, než venku někde v dálce kohou po prvé, po druhé a po třetí se ozve, rozpřed se dlouhá, dlouhatá disputace, otce plsmák muže víry, klerá hory přenáší, hlasatele pevn okutého všemí články posvátných textů s cizi cem uchvatitelem, mužem vzpoury a směléh chtění, hlasatelem nevěry a determinismu. Konečně, po třetí, kohoutl A eizinec ve dveřích se obrací s mi lenkou. — Tentokrát štěstí mám na své straně Uehopím se ho ! . .. A odeházejl. Oba rodiče olevírají bibli a čtou kapitolu o Izákovi, který obětoval svého syna na hra nici. — Záměr kusu je zřejmý. Rozvířit sféru dů věrného poměru diváka ke hlubším otázkám ži vota. Ale účinek nedostihuje záměr. Stavba hry vadi. Obraty živolného děje měly by mluvit z sebe, strhovat diváka, burcovat k vědomí. Al tenký jich obrys tone zatím málo znatelný ve spoustě čirého zápolu slov. Dialog téměř ven koncem je libo-mudřecký. Účinek jeho třištise nemilosrdně o strohý zákon scénických poža- davků. Nad množstvím těžkých slov bylo by třeba sedět, rozilmat. věžit jich smvsl. zkouma

a měřit hloubku, srovnávat pravdivost a treí nost. A na to vše není času ve chvíli živého výjevu na jevišti! I kdyby chuti bylo a ne zbytné schopnosti! Divák, bypnotisován záplavou zvuků a hlasů, přemožen úsilím, odevzdávás tiché resignaci. Obecenstvo sledovalo pečlivě vypravenot hru s uctivou pozorností. První akt trefn exponuje ponurou simosféru pohnuté doby V obou zadních dějstvech zalehnuto už napjet zájmu přilišným těhotenstvem zapřádaných roz mluv. Účinkující snaží se věrně opstřiti sche mata postav přibližnou životností výrazu. Pan Vojan s chutí rozhazuje hrstě filosofickéh bramarbasu cizincova, samolibým gestem bez- božníka, snadným úspěchem zmámeného. Ote Tomáš pana Vávry má pěknou hlavu muže. který v sobě překonal svody světa. Jen hla- satelem trochu hřmotným svých zásad je snad skroušenec tak naprosto odevzdaný do vůle boží! Oba náruživí disputanti zatlačují všecky druhé osoby hry v pozadí zcela trpné Dámy Danzerová a Dostálova, pánové Steinsberg Řsda mají ostatně každý svůj sloh v maleb- nosti rámce. Petr Skalník je v kuse vlastn jediný muž činu. Za to k vůli kontrastu m co nejskoupěji odměřeno právo slova. Ve hlavním momentu své role stává se pouhým němohercem. Pan Hašler má svoji potiž s jedno- slabičnosti role.

+ Hanna Kvapilová jako spisovatelk Z řady literárních děl a publikací, jež oznamuje sotva nastalá saisona letošní, pochopitelnou po zornost a účast v kruzích blízkých české lite rární tvorbě budí slib v těchto dnech se obje vivší ve veřejnosti, že vydána bude kniha, za hrnující v sobě — literární pozůsta lost Hanny Kvapilové. Bedlivější čte náři upomenou se na několik jemných literár ních prací, které se před léty tu a tam objevily v přednich českých časopisech, podepsáay

skromně jménem Mája Z. Povídky, prozrazu- jící neobyčejně vnímavou a sensitivní uměle- ckou duši, psané lahodným a zvučným jazykem. budily napjetí po jméně autorčině, ale pod přís- ným inkognitem nikdo netušil pravou auforku. O jejím virtuosním stylu a neobyčejně vním vém uměleckém vkusu svědčilo ovšem i několik duchaplných divadelních studií, otištěných s pl- ným podpisem předčasně zemřelé umělkyně v „Ženském světě“ a jinde. Když pak v pozůstalých papírech Hanny Kvapilové nalezeno jejím manželem ještě ně- kolik hofových prací beletristických a začatýeh črt, vedle řady svrchovaně zajímavých zápisků, jež pochopitelně poskytují vzácný pohled do du- ševní dílny umělkyně tak bohatého ducha, svoli na naléhání přátel z literárních a divadelních kruhů vydati výbor z této pozůstalosti spolu se souborem prací dosud tiskem vyšlých s ukázkami z bohaté korespondence její ve zvláštní knize, která bude jistě uvítána na lite- rárním trhu se zájmem co nejživějším. Nejenom samotné jméno nezapomenutelné umělkyně, ný- brž přímo obsah a forma její literární tvorby vzbudí jistě svrchovanou pozornost ve čtenář- ském světě českém, jak ujišťují liteřáti, kteří měli příležitost čísti některé z prací dosud ni- kde neuveřejněných. Jednu z nejdelších prací, delikátní a subtilní studii novelistickou s ná- zvem „Třináctiletá“ otiskne z rukopisné pozůstalosti beletristický týdenník „Z v o n“. Kniha sama vyjde asi začátkem listopadu.

Hudba. + Úmělecká beseda postarala se právě o nové, již třetí, vydání klavírního výtahu Smetanovy slav nostní národní opery »Libuše«. Krátká doba pěti let za které bylo rozebráno druhé vydání proti vydán prvému, svědčí rostoucí obíbě a porozumění pro toto velikotepé dílo zakladatele národní opery české. O tento, snahy Smetanovy znárodňující úspěch m ovšem značnou zásluhu právě Umělecká beseda. Ne- hledajíc ve vydání klavirních výtahů oper Smelano- výeh žádného získu umožnila nízkou cenou »Libuše.