Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 175. ze dne 28. června 1905.

Různé zprávy.

= K zavraždění ministra Delyannisa. Nemalý rozruch způsobily v Athénách poklesky, kterých se dopustil první lékař Řecka při vyšetřování rány za- vražděného ministra jakož i při balsamování jeho mrtvoly. Jak známo, byl těžce raněný ministr ne- prodleně dopraven do záchranné stanice, umístěné ve dvoře sněmovny. Tam ohledali rychle přivolaní lékaři, universitní professoři jeho ránu a vykonali i operaci, po níž raněný za několik hodin zemrel, neboť rána byla smrtelnou. Již tenkráte vypravovali lidé, kteří stáli v uvedené chvíli nedalek« ministra, že jej vrah bodnul dvakráte, ale nikdo tomu nevěnoval pozor- nosti, poněvadž lékaři zpozorovali jen jednu ránu a jen tu označili v úřadním protokole. Večer do bytu ministrova přenešená mrtvola byla hned ráno balsa- mována lékaři, aniž by některý z nich zpozoroval druhou ránu. Balsamování bylo tak nedostatečně pro- vedeno, že brzy potom začala mrtvola hnilobou pách- nouti. Proto byla návštěva veřejnosti přerušena na několik hodin a mrtvola byla podruhé balsamována.

Při tom teprve zpozoroval lékař, že má zemřelý dru- hou ránu asi dva centimetry dlouhou dole v břiše, kterou dříve nikdo neviděl. Rána ta byla taktéž smrtelná, neboť pronikla střevem. Vrah mu do těla vrazil nůž celý a zasadil obě rány tak rychle, že to málo kdo z okolních lidí zpozoroval. Ti, kdo to víděli, nedůvěřovali svým zrakům, když lékaři pro- hlásili, že má — jen jednu ránu. Pravda, že již ona byla smrtelná a že dostačila, aby osmdesátiletému starci život přeťala. Obě události vzbudily v obecen- stvu nemalé pohoršení. Na záchranné stanici měli dosti prostředků a pohodlí k vyšetření raněného, jak to lékařská věda vyžaduje, aniž by jej přenesli na kliniku. Kdyby náhodou rána, kterou zjistili na sta- nici nebyla bývala smrtelnou a dovolila přenesem ra- něného na kliniku a i druhá rána nebyla tak těžká, byl by pacient při přenosu vykrvácel. A ještě jiná nehoda stala se při pohřbu. Zapomnělo se totiž po- hřbíti s mrtvolou vnitřnosti, jež byly při pitvání vyňaty a jež měly býti po pohřební slavnosti vloženy do rakve. Vnitřnosti ty, uložené v nádobě, byly za- pomenuty v bytě zesnulého a příbuzní jeho je našli teprve večer, když se vrátili z pohřbu. Proto teprve druhého dne v deset hodin ráno přivezl je jeden pří- buzný důstojník v průvodu vojenského lékaře na hřhitov, kde v přítomnosti popr hrobník vykopal rakev a otevřev ji, vložil přinesené vnitrnosti do nl.

= Soudní místnost na závodišti. Závody v Ascotě, jimž anglický dvůr vždy jest přítomen, mají jakous zvláštnost, o níž v nejširší veřejnosti dosud velmi málo se ví. Prvý polic. soudce londýnský musí se totiž vždy v době pořádaných dostihů vypraviti do Ascoty a tam po dobu, kdy jest král závodům přítomen, vykonávati svůj úřad. K tomuto cíli jest za králov- skou tribunou pořízena malá soudní místnost, v níž se zodpovídají ze svého jednání všichni, kdož se za doby závodů dopustili menších deliktů. Zvláštní toto zařízení datuje se z doby Viléma IV. (1830—1837).

Králi přihodila se totiž při návštěvě závodiště nemilá věc. Člen propuštěného úřadnického personálu pova- žoval se za poškozena na svých právech a projevil názoru svému výraz tím, že hodil po králově hlavě kamenem. Náhodou nebyl sice král zasažen, nicméně však rozčilil se tak, že druhého dne se osobně ode- bral do Home Sesvetary, nařídiv, aby v příštích do- bách policejní soudce z Bowstreetu za přítomnosti královy na závodišti vykonával tamže právomoc soud- covskou za účelem vyřizování veškerých deliktů, na závodišti se přihodivších. Každoroční výlet ctihod- ného soudce na závodiště zavdal již kolikráte pří- činu k zajímavým nedorozuměním. Nejednou dostalo se soudcí, siru Johnu Bridgeovi, následkem toho, že tuto úřadní cestu na závodiště byl odmítl, z obecen- stva přísné výtky. Kterási starší dáma dočetla se kdysi v novinách, že soudce meškal v Ascotě při dostizích. Dáma napsala mu ostrý dopis, jímž mu činila prudké výtky, že jakožto soudce má veřejnosti skytati lepší příklad, nežli jak to právě činí a spíše tudíž hleděti si úřadu, nežlí navštěvovati závody! Starostlivá paní, jak se zdá, žila v domněnce, že se sir John Bridge odebral do Ascoty z pouhé zá- bavy.

= Vraždy v Athénách a dynamitový attentátv Korinthu. Veškeré pokyny řecké vlády, zameziti hrozné vraždy, jsou marné a možno řici, že v té pří- čině panují horší poměry v Řecku než v Makedonii, ačkoliv se mnoho nebezpečných zločinců odebralo do Turecka. V mnohých krajinách, jak jsme již ně- kolikráte o tom podali zprávu, panuje v pravém slova smyslu anarchie a loupežníci mají tam více moci než slavná vláda. Ale i v Athénách nejsou mnohem lepší poměry. Tuto neděli odpoledne setkalo se několik mladíků na ulici Themistokla a po krátké hádce utkali se ve rvačce. Jeden z nich vytáhl dlouhý nůž a vrazil jej sokovi třikráte do těla tak, že klesl polomrtev k zemi. Donesen do nemocnice, skonal tam po několika minutách. Vrah se dal ihned na útěk, drže skrvácený nůž v ruce a na neštěstí potkal jiného známého, s kterým, měl od dřívějších dob spor. Sotva že jej spatřil, vrhl se na něho a bodl jej dvakráte do hlavy a pádil dále. Teprve ráno po- dařilo se policii zatknouti zuřivého vraha. V před- městí Filipidí pokoušel se mladý řemeslník zavražditi otce dívky, již mu nechtěl dáti za ženu. K účelu tomu vloudil se řemeslník odpoledne nepozorovaně do bytu dívčina otce a vrazil mu nůž do zad právě ve chvíli, kdy starý muž sedal za stůl. Nůž však zůstal vězeti v lopatce a raněný měl tolik duchapří- tomnosti a síly, že se počal brániti a volati o po- moc. Vrah vida, že nedosáhne cíle, utekl. Policie jej do- sud nenalezla, neboť utekl z Athén do hor, kde se asi přidruží k jiným zločincům, kteří se již po delší čas starají známým svým způsobem o veřejnou bezpečnost.

— Z Korinthu, kam ministerstvo odeslalo silné oddě- lení vojska za velení podplukovníka, oznamuje se druhý anarchistický případ. Na hlavní ulici byla ne- známými pachateli položena velká dynamitová puma, která večer vybuchla a velký poplach v městě způ- sobila. Na štěstí nenalezal se nikdo blízko ní a to- liko okna sousedních domů byla roztříštěna. Policie marně hledá pachatele. Panují obavy, že bude spá- cháno více dynamitových attentátů, až zruší sněm tamější okresní soud. Proto i dosud vojsko střeží most přes průliv korinthský a dráhu. Společnost ko- rinthského průlivu sdělila ministerstvu, že bude žá- dati 14 millionů drachem náhrady, poškodí-li nespo- kojenci průliv. Bylo by jí to asi velmi vítáno, nebot výnos obchodní sotva že stačí na udržování průlivua tak panují vážné obavy, že společnost za krátký čas zkrachuje. Zemřelí v Praze. Dne 20. června 1905: Bělíková Terezie, man- želka obuvníka, 52 roky, 1030—I. Hornof Vojtěch, právník, 23 roky, 1329—II. Přibyl Kare., syn zámeč- níka, 21/ roku, 49—VI. Hladíková Josefa, posluho- vačka, 59 roků, 591—VII. Hudek František, zámeč- nický učeň, 18 roků, 215—VII. Severin Ferdinand, syn kovotlačitele, 5 měs., 86—VII. Brada Jakub, sou- kromník, 75 roků, 634—VIII. Formanova Marie, dcera dělnice, 4 týdny, 331—VIII. Kučerova Kateřina, slu- žebná, 69 roků, 788—VIII. — U Milosrdných bratří: Hlaváček Jan, krejčí, 37 roků. — U M1!o- srdných sester: Horská Anna, posluhovačka, 88 roků. — Ve všecbecné nemocnici: Budinská Anežka, manželka zedníka, 32 roky. Knížek František, dozorce, 57 roků. Marxová Marie, manželka hodináře, 50 roků. Minářík František, žák obchodní školy, 17 roků. Pochobradský František, drozkař, 78 roků.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. O 3/43. hod. odpol. Ve středu 28. června. Ve prospěch Podpůrného spolku technického perso nálu obou král. zemských divadel v Praze: Bajaja. Fantastický balet o sedmi obrazech. Napsal Bohumil Forman a V. Beneš-Šumavský. Hudbu složil Jindřich Káan z Albestu. Novou choreografickou úpravu pro- vedl Achille Viscusi. Režisér Achille Viscusi. Dirigent Rudolf Zamrzla. Ve středu 28. června. 225. hra v předpl. (1. čtvrtka.) Jedenácté přikázání. Veselohra o třech dějstvích. Napsal F. F. Šamberk. Režisér Alois Sedláček. Před tím

MEDVĚ D. Žert o jednom dějství. Rusky napsal A. P. Čechov. Přeložil B. Prusík. Režisér Al. Sedláček.

Lldové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. prvovaru. Ve středu 28. června. Začátek o 3/48. hod. Maryša. Drama o 5 jednáních s proměnou. Napsali Aloisa V. Mrštíkové. Režisér A. Novák.

Aréna na Smíchovň (bliže Palackéh Ve středu 28. června. Začátek o 7. hod Cyklus her ve prospěch českých žurnalistů. Večer VII. Novinka: Na čem záleží. Komedie o 4 odděleních. Napsal Oscar Wilde. Pře- ložil Jan Lorenc. Režisér Josef Kubík.

Pištěkovo lidové divadlo vneh racnen na Král, Ve středu 28. června. Začátok o 7. hod. Pražské švadlenky. Fraška se zpěvy o 5 jedn. Hudbu i slova napsal O. Faster.

Na to zavládlo kratičké ticho, a já jsem slyšel, jak si kramář asi dvakráte odkašlal. »To je patrně pouhá můra?« řekl, odkašlav si. »Božínku, ano. Nic jiného. A nepřihází se to ani dvakráte do roka. Vy jste myslil, že je to záchvat?« »Ach, ne! Chtěl jsem to jen věděti. Slýchal jsem, že je to nebezpečné člověku, když ho takto náhle probudí, tlačí-li ho můra.« »Ano, také jsem to slýchal. Ale mně to nikdy ne- škodí. Chtěl jsem jen, abyste se nedostal do nesnází.« »Já?« »Ach, teď když víte, jak to je, tak je to v pořádku.« Zdlouhavý hlas Virgiňanův zněl pln ujištění. Nastala opět pomlčka, načež řekl kramář: »Povězte mi ještě, jak je to.« Virgiňan odvětil náramně ospale: »Ach, prostě se mne nedotkněte svou nohou nebo rukou, začnu-li se házeti. Když to dělám, to se mi zdá o Indiánech. A když se mne něco dotkne, tu jsem s to, chopiti se nože ve spaní.« »Ach, rozumím,« řekl kramář, odkašlávaje si. »Ano.« Steve šeptem pro sebe nudšeně klel a udílel Virgi- ňanovi ve své radosti jeden nevypsatelný titul za druhým. Poslouchali jsme opět, avšak neozvalo se již ani slovo. Naslouchaje upjatě rozeznával jsem napolo těžké oddychování a zřetelně jsem postihoval neklidné převra- cení. To byl ubohý kramář. Čekal. Avšak nečekal dlouho. Opět ozvalo se slabé vrzání a na to tiché kroky. Ani si nechtěl obouvati boty v osudném sousedství spáčově. Šťastným nápadem jest Medicine Bow vystaven ve dvou

Po slušné řadě výher a proher, jeí poskytla Tram- pasovi dostatek času ke změně štěstí a k nápravě jmění, podíval se Virgiňan na Steva a řekl přátelsky: »Jak tě láká postel?« Byl jsem vedle jejich stolu, seznávaje ponenáhlu, že tento jejich »stud-poker« má v sobě mnohem více, jak bych tak řekl, pepře, než naše podobná hra na východě. Virgiňan sledoval svou vlastní otázku: »Mne láká postel,« jistil. Steve se tvářil lhostejně. Byl však zaujat mnohem více jeho postelí a americkým kramářem než celou touto hrou; avšak přece vytáhl své těžké, jasně zlaté hodinky, úsilovně je pozoroval a poznamenal: »Je teprvé jedenáct.« »Ty zapomínáš, že jsem z venku,« řekl černovlasý čahoun. »Kuřata jsou už hezkou chvíli na hřádi.« Slunný jižní přízvuk jeho opět se sesílil. V oné stručné příhodě s Trampasem skoro úplně vymizel. Avšak různá nálada ducha přivádí různý způsob vyjadřovánía člověk dochází k tomu zcela přirozeně. Virgiňan sebral svou výhru. »Před chvílí,« řekl Steve, »jsi vyhrál tříměsíční mzdu.« »Vyhrávám posud dvacet dollarů,« odvětil Virgiňan »To je lepší než zlámati si nohu.« Opět zvěděli všichni přítomní v nálevně nějakým mlčelivým, zednářským způsobem, že něco se bude díti. Mnozí nechali hry a vyšli ven před výčep. »Není-li ještě v posteli —« uvažoval Virgiňan. »Vypátrám to,« řekl jsem. A spěehal jsem přes ulici do šeré noclehárny, jsa šťasten, že mám v tom účast. „Vlrgiňan.