1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 225. ze dne 16. srpna 1904
4
article
= Pozůstalost krále Alexandra. Před nedávnem
jsme na tomto místě sdělili, že se v Bělehradě po-
číná demolovati kralovský palác bývalých srbských
kralovských manželů Alexandra a Dragy. Nebude to
dlouho trvat a poslední stopa strašné tragedie, která
se tam udála, zmizí s povrchu země. Před bouráním
byly ovšem vyneseny všechny předměty, které sev
konaku nalezají. S vyklízením počalose v sále, kde
byli Alexandr s Dragou usmrceni. Předměty ty chtělo
koupiti jedno anglické panoptické museum a nabí
zelo ohromné sumy. Ale srbská vláda nabídky ne-
přijala, nechtějíc, aby předměty tyto za peníze sta-
věly se na odiv; koupila je sama od dědiců zahy
nulých královských manželů a dala je pak spálit.
Alexandr
Drag
Bělehrad
5
article
Zkrvácený šat Alexandra i Dragy byl hned spálen
té noci, kdy spiklenci vnikli do paláce. Veškeré mo-
vitosti z ostatních síní paláce byly odevzdány práv-
nímu zástupci matky krále Alexandra Natalie, advo-
kátu Oreškoviči, který je uložil do dvou domůk
tomu účelu najatých. Budou v měsíci září veřejně
vydraženy. Do dražby však nepřijdou předměty,
které královna Natalie určila jako dar různým ústa-
vům i soukromým osobám. Tak slíbila národnímu
museu sbírku zbraní, které mají namnoze velikou
historickou cenu. Nalezá se mezi nimi šavle a jiné
drahocenné zbraně prince Eugena, dále zbraně kní-
žete Miloše a Michaela Obrenoviče. Bohatý stolní
úbor dostane klášter krušodolský, kde je kral Milan
pohřben. Mnoho jiných předmětů rozdá se družině
králově a služebnictvu. Předměty, které kdysi ob-
držel král Alexandr jako svatební dar, vrátí se dár-
cům. Nalezá se mezi nimi dar srbského státu, totiž
důl v ceně dvou millionů franků Drahocenné lovecké
úbory krále Alexandra obdrží jeho bývali přátelé
občanský jeho šat bude rozdán chudině. Ve příči ně
těchto věcí činí potíže srbská vláda, neboť se obává,
že budou osobami, jimž by se vydaly, za účelem vý
dělečným prodány jako historická kuriosita. Rovněž
nechce vláda jen tak zhola vydati spisy, památníky.
Alexandr Natalia
Oreškovič
Natalia
Eugen
Miloš
Michael Obrenovič
národní muzeum sbírka zbraň
6
article
denníky a jiné listiny, které byly v paláci nalezeny,
vymlouvajíc se, že je musí dříve pročísti. Vůbec pa-
nuje v domech, kde je nyní pozůstalost uložena, ta-
kový chaos, že je těžko se v něm vyznat. Nábytek,
obrazy, čalouny, koberce, vše v největším neladu
leží na hromadě přeházeno a rozmetáno. Pozornost
budí velký počet obrazů, jimiž zvěčněny jsou některé
momenty srbské historie, pak četné fotografie krá-
lovny Natalie a krále Alexandra z dětského věku.
Mezi nimi nalézá se skupinová fotografie, představu-
jící královnu Natalii, jejího syna krale Alexandra a
její tehdejší dvorní dámu Dragu Mašínovu, pozdější
královnu Dragu a démona srbského trůnu. Nalezena
byla dále velká alabastrová socha královny Natalie.
Pozoruhodna je též překrásně vyzdobená síň arab-
ského slohu, jejíž zařízení zakoupil král Alexandr na
cestě po východních zemích za sumu půl millionu
franků. Přímo s ní hraničí tak zv. srbská síň, pak
následuje audienční sál krále Alexandra. V druhém
najatém domě složeno je celé zařízení pracovny
krále Alexandra, budoar královny Dragy, její klavírní
síň, billiardová síň a jídelna. V celku byla pozůsta-
lost odhadnuta na 4 milliony franků. Doufá se však,
že ve veřejné dražbě se docílí mnohem většího obnosu,
poněv adž cizina bude kupovati mnohé věci za drahy
peníz jako historické památky.
Alexandr
Mašínův
Natalia
Drag
7
article
= „Hrabě“ Zaluski. Vídeňská policie učinila opět
dobrý lov. Podařilo se jí přijíti na stopu známého pod-
vodníka vysokého slohu Stanislava Zaluského, kte-
rémuž ještě do nedávna příslušel šlechtický titul rytíře.
Zaluski není osobností ve vídeňských soudních kruzích
neznámou. Asi před 11/2 rokem hrál vynikající roli
v pozoruhodném processu, jenž byl typickým obráz-
kem toho, jak snadno mnozí lidé, kteří nemají vůle
a snad také nadání k vytrvalé práci, mohou si „snad-
ným“ způsobem peníze vydělati. Zaluski jest synem
důstojníka. Až do 18. roku žil u svého otce, aniž by
se byl někdo staral o to, by se mu dostalo vzdělání,
jež by mu jednou býti mohlo pramenem výživy. Školy.
které navštěvoval, nestačily, aby se věnoval lesnictví,
pro kterýž odbor měl zálibu. Nepřivedl to dále, než
za hajného. Rodiče jeho nebyli příliš zámožni, ale Za-
luski chtěl stále vesele žíti a ve své lehkomyslnosti
hledal i nalézal cesty, jimiž povždy přišel k penězům.
Naposledy klesl na zcela sprostého podvodníka. Při-
kládal si titul hraběte, nosil uniformu hulánského dů-
stojníka, jezdil v „gigu“ a vypůjčoval si na své šlech-
tictví peníze. Žil tak výstředně, že se ve Vídni stal do
jisté míry populárním, ba dokonce složili i pochod na
jeho počesť. Partitura skladby nesla na obálce podo-
biznu podvodníkovu a vyložena byla ke koupi ve všech
čelnějších závodech s hudebninami. Konečně začalo
mu býti ve Vídni nevolno. Vypůjčil si v kterési jízdárně
koně, prodal jej a odcestoval do Terstu, kde našel za-
městnání pode jménem Františka Pillera. Když však
i zde začali jej věřitelé stíhati, uprchl do Gorice, kdež
byl zatčen. Odsouzen byl tehda v únoru k patnácti-
měsíčnímu žaláři a ke ztrátě šlechtictví. Trest si od-
pykal, ale netrvalo dlouho a dal o sobě věděti znova.
Hrabě
Zaluski
Zaluský
Piller
Vídeň
Terst
Gorica
8
article
Dne 5. t. m. došla vídeňského policejního ředitelství
z Gorice zpráva, že jakýsi Zaluski z Kablic požádal
telegraficky Jonův bankovní ústav v Gorici o zaslání
20.000 K. Poněvadž ústav Zaluského neznal, soudilo
se, že byl telegram zaslán k účelům podvodným. Za-
hájeným šetřením se zjistilo, že jej skutečně zaslal „hra-
bě“ Zaluski. Policii podařilo se jej ve čtvrtek zadržeti
v IX. okresu. Záluski se přiznal, že telegram odeslal,
dodával však, že chtěl jenom 1000 K a že s gorickým
bankovním ústavem již dlouho stál ve spojení. Proto
prý byl oprávněn předpokládati, že mu označený obnos
bude zaslán jménem zápůjčky. Po původu telegramu
bude ještě pátráno, výpovědem Zaluského však se ne-
věří, zejmena proto, že již při prvém zatčení se vy-
nášel podílem po otci, později se pak ukázalo, že vše
jest smýšleno. Hned, jakmile se ve veřejnosti zpráva
c jeho zatčení vyskytla, přihlásil se neprodleně vo-
jenský krejčí Zuxe a prohlásil na policii, že Zaluskému
před 14 dny dodal uniformu a obleky v ceně 300 K,
ujištěn byv slibem Zaluského, že vše zaplatí jeho mat-
ka. Zatčený se přiznal, že uniformy, k jichž nošení
nebyl oprávněn, hned po dodání zastavil a obnos na
ně zapůjčený si ponechal. Popíral však, že měl úmysl
podvodný. Včera byl Zaluski jako individuum bez
práce a bez přístřeší dodán do vazby zemského trest-
ního soudu.
= Vysoce zajímavý zjev přírodní. Z Nového Jer-
seye ve Spojených státech severoamerických se ozna-
muje: Mladík jmenem Parker byl zasažen bleskema
v povážlivém stavu odvezen do nemocnice. Při lé-
kařské prohlídce se našlo, že mezi lopatkami má ja-
koby narýsovaný obraz krucifixu. Dlužno dodati, že
Parker nikdy tetovován nebyl a vůbec způsob, jakým
krucifix na těle jeho se jevil, vylučoval domněnku,
Zaluski
Jonův
Zaluský
Parker
Gorica
Nový Jer
spojený stát
Zaluski
9
article
že by byl vznikl tetovováním. Odborné kruby vysvě-
tlují tento zjev následovně: Při bouři, která se roz-
poutala, klečel Parker nachýlen pod křížem a modlil
se. Místo mezi lopatkami, kde později objeven obraz
tohoto kříže, vlivem blesku působilo podobně jako ci-
tlivá fotografická deska, která zachytrla obraz nad ní
vztýčený. Ostatně tento případ je sice nadmíru vzá-
cný, ale nikoli prý ojediněly.
= Nový Bilse německé armády. Ještě tkvív
živé paměti morální výprask, kterého se dostalo ně-
mecké milici knihou Bilseovou a již se ve výklad-
ních skříních objevila kniha s titulem »Zkušenosti,
kterých nabyla jistá Američanka v malé pruské gar-
nisoně«. Rozumí se samo sebou, že nejsou zrovna
pěkné a že poprask z jejich uveřejnění v armádním
světě německém vzbuzený bude tentokráte ještě
větší, než když sděloval své zkušenosti poručík
Bilse Neboť pisatel knihy poručík Jindřich Hem-
man 32. pěšího pluku v Meiningenu těží v této
knize důkladně z oblíbenosti, které se těšil u svých
představených a spojené s ní sdílnosti. Byl také při-
dělen vyslanci německému v Římě, kteréhožto skvě-
lého místa dostalo se mu jen na důkaz přízně.
A nyní tento poručík začal povídat věci sensační, do
kterých jen málo osob bylo zasvěceno! Dále je vi-
děti, že trest, jaký stihl Bilsea, nikterak neodstrašuje
»mladé pány«, aby ve svých kritikách nepokračovali.
A to je právě nejpovážlivější. Ostatně »psavá nemoc«
neposedla pouze subalterní důstojníky německé a
můžeme čekat, že v brzku bude utvořen pěkný obraz
o vnitřním životě vojenském vůbec. Hemman jest
stihán vojenským soudem.
Parker
Jindřich Hema
Meiningen
Řím
Bilseova
10
article
= Chudé děvče přes noc millionářkou. Jest to
bez odporu vzácný případ, aby se služebné děvče
stalo takřka přes noc millionářkou. Že by však
takový miláček štěstěny zůstal dále ve službě, tomu
by jistě žádný nevěřil. A stalo se to! Dívka, která-
byla takovým štěstím obdařena, sloužila již dlouhou
dobu v Kolíně nad Rýnem v Německu, kde za
skrovný plat obstarávala lehčí domácí práce. V po-
slední době bylo jí nápadno, že kdykoliv vyšla ven,
stopovala ji jakási elegantně oblečená dáma. Dívce
to bylo nápadno, jmenovitě když chování se dámy
vůči ní bylo stále záhadnější, ba možno říci do-
těrné, neboť dáma několik kroků jdouc za ní, náhle-
ji předešla, pak se zastavila, obrátila a dívce upřeně
hleděla do očí. Konečně jednoho dne nemohla to-
dívka déle snésti a otázala se nesměle dámy, čeho
si od ní vlastně přeje. Sotva však promluvila, ucho-
pila ji dáma prudce za ruku a svěřila se jí, že-
jest — její matkou. Možno si představiti překvapení
dívky! Dáma vypravovala dále, že otec dívky již.
dávno je mrtev. V době, kdy se tato narodila,
byl studujícím vysokých škol a ježto o narozené
děcko matka tenkráte starati se nemohla, bylo dáno do
nalezince; od té doby stopa jeho zmizela a všecky
pokusy je opět spatřit byly bezvýsledny. Matka mezi
tím provdala se podruhé. »Nyní«, pravila dáma, »pod-
nikla jsem výlet na Rýn a božskou prozřetelností
byla jsem vedena sem. Potkala jsem tě náhodou a
hned při prvním pohledu byly mi nápadny jisté tahy
v tvém obličeji, které mi živě připomněly nebožtíka
tvého otce. Když jsi pak na mne promluvila a lehce
se úsmála, neměla jsem více pochyb, že's mou dlouho
hledanou dcerou.« Dívka skutečně potvrdila, že jako
děcko, o jehož rodičích se neví, prodělala trpkou
školu živola a že se pamatuje, jak jí bylo často před-
— 660 —
Kolín nad Rýn
Německo
Rýn
11
article
A již také komandant kynul agentovi, aby jej ná-
sledoval.
Když v kabině, jež veliteli sloužila za obydlí i za
salon přijímací, on i Rochemond o samotě se ocitli, ve-
litel děl
»Můžete nyní mluviti dle libosti — poslouchám již.
Rochemond se uklonil.
A pravil hned
»Pane komandante, jmenuji se Rochemond a jsem
přidělen ke službám zpravodajského oddělení ministerstva
války. Jsem podřízen komandantu Tardinovi.«
»Znám ho dle jména.«
»Muž omdlelý, kterýž spočívá na palubě, jest vy-
zvědač, zkompromitovaný ve veliké afféře vyzvědačské,
o níž jste zajisté byl slyšel mluviti, o níž jste nepochybně
i četl: jest zapleten do trestního řizení, jež zahájeno bylo
prohlídkou domovní, provedenou v usedlosti bezonské.«
Velitele opustila na ráz zdrželivost, poněkud chladná.
jakáž bývá obvyklou u důstojníků námořních.
Zvolal prudcei
»Slyšel-li jsem mluviti o afféře té? Četl li jsem o ní?«
I dodal:
»Pane, počínám pochopovati poněkud neobyčejný
příchod váš na palubu křižáku našeho i jsem ochoten po-
nechati vás zde; nieméně nemohu tak učiniti, aniž bych
vás žádal dříve o některá ještě objasnění.«
»Dám vám, pane komandante,« odpověděl agent,
»všechna možná objasnění, jaká si jen přáti budete.«
A zároveň Rochemond vsunul ruku svou pod halenu
námořní, celou vodou promočenou.
Rochemond
12
title
I vyňal z pod vnitřní podšívky její balíček, pečlivě
obalený kaučukem a rozevřel ho-
13
article
Současně Beryllon vynořil se z vln několik provazců
od Renéa de Riverolles, vyplivuje vodu slanou, jíž se byl
nalokal při svém náhlém pádu pod hladinu.
Několika rozmachy rukou svých ocitl se zástupce
firem vinařských až u Renéa a uchopil ho bezvládnéhoa
jakoby neživého za vlasy.
Držel ho těsně nad hladinou, kdežto Rochemond,
zbaven teď vězně, chopil se provazu, na němž, jak bylo
prve vylíčeno, zavěšeno bylo jako přítěž oldvo a železo,
přesunoval přítěž tu vhodným způsobem a třemi, k tomu
ještě prudkými nárazy »Aigrettu«, jež bokem svým zvedla
se na vrch, za silného jekotu vln, za sykotu páry uni-
kající a za praskotu ohně, uhasínajícího v přívalu vody, do
vnitř se hrnoucí.
S paluby »Tridentu« byli povšimli si překocenía
domnělé nehody lodi.
Křižák francouzský zastavil ihned plavbu svou v ne-
veliké od nich vzdálenosti
A již také člun jeden, zúplna uchystán, sesouval se
dolů podél boku velké lodi válečné.
Jen okamžik ještě a člun ten octl se na vlnách.
Rychlými údery vesel loď se přiblížila k mužům do-
mněle se topícím, kteří však zachytivše se nyní o kormidlo
kocené »Aigretty«, drželi oba Morela, jenž byl napořád
ještě v mdlobách, nad vodou.
Oba agenti policejní ale při tom neustávali křičeti:
»Sem!. . . sem !«
Muž, jenž stál na přídě člunu francouzského, odpo-
vídal na výkřik
»Hoj! Držte se jen dobře!.. . držte se jen ! . ..
Budeme hned u vás !«
Zaprodáni nepřitel.
Riverolles
Křižák
Morel
Sema
Trident