1
masthead
V Praze, v pátek dne 12. srpna.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
4
article
Válka.
Válka.
Námořní bitva u Port Arturu.
Z Londýna, 12. srpna. K poslední ná
mořní bitvě u Port Arturu se sděluje: »O vče
rejší námořní bitvě došly zprávy tak sobě na-
vzájem odporující, že není z nich možno
seznati ani průběhu ani výsledku
bitvy. Jenom dva telegramy došly z Tokia,
které sdělují, že bombardování Por
Arturu bylo konečně tak prudké,
že velitel ruského loďstva nevěděl, jak jinak
loďstvo své zachrániti než tím, že vyplu
co nejrychleji z přístavu. Též kap-
tán jedné ruské lodi torpédové mínění to po-
tvrzuje a praví, že Japonci z Vlčí Hory bom-
bardovali Port Artur tak silně, že někol ik
střel vniklo až do vnitřního města
a způsobilo výbuch skladiště na
olej. Také byli zraněni dva civilisté.
Všechny ruské lodi včera ránoz
přistavu vypluly a podařilo se jim, když
byly po celých 11 hodin pronásledovány Ja-
ponci, vyplouti na širé moře. — Jiné
zprávy sdělují, že japonské loďstvo pod admi-
rálem Togem ihned za ruským vypl'u lo,
až došlo k tuhé námořní bitvě, která
trvala až do západu slunce. Při tom
ruské pevnůstky pobřežní podporovaly palbou
ruské loďstvo. O ztrátách a škodách na obou
stranách způsobených nic se nesděluje. Ruské
válečné lodí »Retvizan« a »Poběda« se dle tétc
zprávy vrátily ráno do přístavu.
Z Čifu, 11. srpna. (C.-B) Tři japonšt
torpédoborci čekají zevně přístavu na torpédo
borce »Rěšitělný«, který má dosud ruskou
vlajku. Ruské lodstvo opustilo Por
Artur na rozkaz admirála Skryd-
lova. Dle poloúřadního telegramu označuje s
zpráva, že se ruské válečné lodi »Pobě d ae
a »Retvizan« vrátily do Port Arturu poško-
zeny, za bezdůvodnou.
Artur
Japonec
poško
Port Artur
Londýn
Tokio
Togo
Skrydy
Port
Poběda
5
article
Dále se oznamuje, že japonský křižák
»Kasagi« byl v boji u Round Islandu po-
topen.
Ruské lodi vzaly prý před svým odplutím
z Port Arturu velké zásoby náhrad-
ních strojů a materiálu koprav
lodí.
—ch. Z Londýna, 11. srpna. Dle telegramu
z Tokia z dnešního dne utahují Ja-
ponci vždy úže oblehací kruh ko-
lem Port Arturu. Japonská oblehací děla
jsou tak dobře umístěna, že všechna ru-
ská opevnění, město i válečné lodi v přístavu
vysokoúhelnou palbou trvalým deštěm granátů
bombardovány býti mohou. Jest nemožno,
aby ruské lodi na dále v přísta vě
setrvaly. Proto učinily ruské lodi včera
ráno pokus, aby z přístavu unikly.
Avšak loďstvo admirála Toga přikvapilo,
aby záměr ten zmařilo. Mezi ruskými
loďmi a tvrzemi a loďstvem admirála Toga
strhl se pak prudký boj, který celý
den zuřil. Na to byly vyslány v noci japon-
ské torpédové lodice, aby na ruské
loďstvo útok provedly. O výsledku to-
hoto útoku není dosud nic známo. Avšak bylo
zpozorováno, že se ruské válečné lod
»Retvizan« a »Poběda« mimo pří
stav pohybují.
Artur
Round Island
Londýn
Tokio
Togo
Poběda
6
article
Před rozhodnou bitvou.
Před rozhodnou bitvou.
—ch. Z Petrohradu, 11. srpna. Japonei
udeřili dne 6. a 7. srpna velkou přesilou na
levé křídlo ruské východní fronty u Hudsiadsy.
Ruské posice byly uhájeny. Takéu
Anšaučanu chystá se armáda glenerála O ku
k útoku. — Japonci staví 60 kilometrů od
Mukdenu a 40 kilometrů od Santaje o sm mo
stů přels řeku Tajciho a učinili
přispěním chunchuzů pokus, aby
železniční most mezi Mukdenem a
Telinem do povětří vyhodili.
—ch. Z Londýna, 11. srpna. Z hlavního
stanu generála Kurokia telegrafuje se časopisu
»Daily Mail«, že ruské armády dochá-
Japonei
Japonec
Tajci
Kurokia
Petrohrad
Mukden
Santaj
Londýn
Daily Maila
7
article
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Praha
8
article
zejí ustavičně značné posily a Ru-
sové horlivě pracují, aby opevnil
své posice směrem k Mukdenu.
V Mukdenu samém soustředěné ruské vojsko
bylo dle depeše ze Sinmintinu poslední dobou
velmi rozmnoženo.
Očekávaná velká bitva.
—ch. Z Paříže, 11. srpna. »Echo de Parise
oznamuje z Petrohradu. Generální štáb obdržel
telegram, ve kterémž se hlásí, že japonští gene-
rálové Oku a Nodzu svých postavení na
jihovýchodě vzdáti se musili, aby provedli
spojení svých vojsk s armádou
generála Kurokia. Bitva na východní
straně Ljaojanu jeví se neodvratno u.
Oblehací armáda japonská u Port
Arturu.
Ze Šanchaje, 12. srpna. Dle zpráv, došlých
z Tokia ze dne 5. srpna, sestává oblehací
armáda japonská u Port Arturu nyní z 1., 9.a
11. divise.
(Ostatní zprávy viz na 3. straně.)
Paris
Kurokia
Artur
Port
Artur nyní
Mukden
Paříž
Petrohrad
Šanchaj
Tokio
9
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Schönerer a Chebští.
Z Vídně, 12. srpna. »N. Wiener Tag-
blatt« sděluje z Chebu: »Radikální měst-
ská rada chebská ignorovala Schönere-
rovu hrozbu, že se vzdá hodnosti čestného
měšťana, bude-li císař uvítán a předložila
prosbu, aby císalř přijal deputaci
v Karlových Varech nebo Marianských Lázních,
když není možno, aby do Chebu zavítal. Této
žádosti vyhověno a starosta se dvěma
městskými rady byli povoláni do
Karlových Varů k audienci. Nyní
musí Schönerer čestného měšťanství se
vzdáti a tím také v Chebsku svou roli dohrál
Zbývá jen ještě otázka, jaké důsledky odvodí
Iro, hlavní intimus Schönererův z difference,
která vznikla mezi Schönererem a obyvatelstvem
chebským.«
N Wiener
Schöner
Vídeň
Cheb
Karlová Vary
Chebsko
10
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
„Na chudém“.
U Zhoře, asi čtvrt hodiny za vsí podivný
mají les. Rostou v něm v nejpestřejším neladu
všechny možné stromy lesní i také sem tam ně-
jaký ovocný. Nalezneš tam sosny, smrky, jedle
duby, břízy, modřiny, několik třešní a také dva
ořechy. I jabloňový štěp rozpíná v jednom koutě
mohutné větve své.
Lesu tomu, jenž má asi dvě míry rozlohy.
říkají »na chudém« a přes to, že patří k faře
je předmětem posměchu v celém okolí.
Co je rozházené, neurovnané a ze všech
božích koutů snesené, tomu všemu říkají, že to
vypadá jako »na chudém«.
A proč ?
Je tomu asi čtyřicet let, záhy po zave-
dení samosprávy v Čechách, když dovědělo s
četnictvo opět o značnější lesní krádeži ve zhoř-
ských lesích. Toť se ví, že ihned vykonána
lidí nenechavých a o nichž známo bylo, že rádi
topí cizím, domovní prohlídka.
Obecní starosta v čele, s ním pak četnický
závodčí a obecní policajt Záruba — z těchto
tří representantů moci státní, přímé i přenesené,
sestávala slavná komise, jež vydala se na pout
po obci, aby pátrala po ukradených borovicích.
Leč nikde nic. Všude jako vymeteno. Ne-
našli ani drtiny, tím méně pak ztracené bo-
rovice.
Starosta měl záhy dost tohoto vrchnosten-
ského hledání, nebyly to nijak vlídné tváře, jež
je uvítaly, naopak tu i tam padla poznámka,
která nijak nesvědčila o tom, že ve Zhoři obecní
představený zvláštní se těší autoritě. Ještě mrzu-
tějším byl strážce veřejného pořádku ve Zhoři
Záruba
Zhoř
Čechy
11
article
dokazoval neustále, že lesní zloděj není tak
hloupý, aby ponechal ukradenou věc jen tak na
»harc«, borovice že jsou dávno rozsekány
uklizeny tak, aby bdělé oko veřejné bezpečnosti
o ně nezavadilo.
Leč četník — tehdy konali tito páni své po
slání ve společnosti různými úklady ohrožené
s velikou seriósností — nedal si říci a trval na
tom, že úřadní výkon musí býti proveden plně
a svědomitě.
Na své obchůzce zastavila se »komise« též
u domkáře Lhotáka, jenž nejednou již měl co
činiti s úřadem a znám byl vůbec jako člověk
cizímu majetku nebezpečný.
A skutečně za chlivkem pod hromadou
slámy nalezeno dříví z rozřezané borovice.
»Lhotáku, kde vzal jste toto dříví?« spu
stil na domkáře starosta.
Lhoták, chlapik asi padesátiletý, černý jako
cikán a učiněný obr, nevyňal ani dýmky z úst
zabručel pouze: »Kradené není!«
»Nezapírejte, člověče, nic vám to nepomůže.
Polena jsou z kradené borovice a vy učiníte
nejlépe, přiznáte-li se a dříví vrátíte, komu
patří.«
»Hahaha?« zněla odpověď Lhotákova. » Vy
padá snad farářova borovice jinak než ostatní
Anebo jste si na ní, když ještě v lese stála,
udělal nějaké znamení ?«
Četník, tím popuzen, pohrozil Lhotákovi ře-
tízky a odvedením k okresnímu soudu, nepři
zná-li se.
Tu teprve to do Lhotáka vjelo.
»U sta hromů, to by tak hrálo. Zeptejte
se přece Záruby, zdali to borovice farářova !«
Zrak starostův i četníkův utkvěl na stráž-
níkovi. Týž, na smrt bledý a chvěje se na celém
těle, stál v pozadí.
Lhoták
Cikán
Polena
Lhotákův
Záruba
12
article
»Ať jen mluví, ať vám poví, kdo přede-
včírem o čtvrté hodině z rána z ťarářova lesa
vlekl průhonem to, co vy hledáte. Tato polena
jsou moje, poctivě mi panem fořtem vydaná za
dobývání pařezů. Můžete se ho zeptat.« A aniž
by dalšího slova promluvil, dal se klidně do
řezání řezanky.
»Strážníku, mluvte« — spustil obecní sta-
»Zárubo, vaše chování je nanejvýš pode-
zřelé, odpovězte přece na to, co Lhoták tvrdil«
— po něm četník.
»Já nic nevím« — zněla odpověď, jež ale
pronesena byla takovým způsobem, že i málo
zkušený kriminalista byl by z ní vycítil doznání
»Podíváme se tedy k vám, Zárubo« — roz-
hodl četník. Záruba neprotestoval ani slovem,
nýbrž zdrcen vlekl se tak, jakoby měl nohy
přeraženy, za starostou a závodčím.
Skutečně nalezena u něho borovice, teprve
napolo rozřezaná.
Starosta ostudou, již mu udělal obecní
policajt, sezelenal. Četník ale zahřměl na ne-
šťastníka:
»Ukradl jste ji tedy sám ! Pěkný to pořádek,
strážník a zloděj!«
»Mýlíte se, pane závodčí,« ozval se pojednou
kdosi za četníkem. Týž obrátil se a spatřil faráře,
jenž nepozorovaně byl zatím vešel do dvorka,
kde se výjev, zde líčený, odehrával.
»Záruba borovici neukradl; daroval jsem
mu ji,« pravil farář určitě a jasně, klada důraz
na každé slovo.
Zárubovi se v očích zajiskřilo. Chtěl něco
říci, však farář mu kynul, aby mlčel.
Starosta i četník byli by si vzpomněli při
tom zcela jistě na biskupa Myriela, když mu
Záruba
Lhoták
Myriel