1
masthead
V Praze, v úterý dne 9. srpna.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h.
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí záslkou
na měsíc 3 K 80 h
Praha
5
article
Od Port Arturu.
Od Port Arturu.
Z Berlína, 9. srpna. Japonci, kteří pod-
nikli útok na Vlčí Horu, táboří nyní, dle zpráv
z Čifu, západně od této pevnůstky v zahraž
ném údolí.
Zpráva admirála Alexějeva.
Z Petrohradu, 8. srpna. (C.-B.) Officiáln
zpráva. V telegramu admirála Alexěje va,
zaslaném včera carovi z Mukdenu, se sděluje;
Telegramy, které jsem obdržel dnes z Port A
turu od velitele loďstva, oznamují: křižáky »Ba-
jan«, »Askold«, »Pallas« a »Novi ke
jakož i dělové lodice vypluly dne 26. července,
aby střílely na nepřátelské posice a byly napa-
deny japonskými loďmi »Činien«, »Icukušima«.
»Macušima« a »Čiada« a dvěma křižáky druhé
třídy s 30 torpédovými lodicemi. Jeden pro-
jektil, vypálený křižákem »Bajanem«, vybuchl
na zádi »Hicušimy« a učinil ji k boji neschop-
nou. Na to odplulo nepřátelské loďstvo na širé
moře. Současně byl poškozen křižák »Čiada
minou a odplul pak s potápějící se přídí k zá-
livu talijenvanskému. Batterie č. 22 poškodila
pak střelbou nepřátelskou dělovou lodici, která
musila býti odvlečena.
Japonec
Alexějev
Alexěj
Port
Pallas
Icukušim
Port Artur
Berlín
vlčet Hora
Čif
Petrohrad
Mukden
Novi
6
article
Vzhledem na všeobecný útok Japonců na
naše posice pozemní, byly po žádosti generála
Stessla dne 27. července vyslány na posilu
právému křídlu křižáky »Bajan« s velitelem
Raitzensteinem, pak »Retvizan«, »Pal-
las«, »Askold«, »Giljak«, »Novik« a »Otvajný«
s 12 torpédovými lodicemi. Eskádra vyplula
k Lonyantanu, odkud střílela až do třetí hodiny
odpolední na posice Japonců. Při návratu do
přístavu vybuchla přes velkou opatrnost pod
jednou lodí mina. Kontreadmirál Vitthef odha-
doval nepřátelské loďstvo, jež stálo dne 30. čer-
vence před Port Arturem, na 5 lodí pancéřových,
4 pancéřové křižáky, 10 křižáků a 48 lodie
torpédových.
Japonští nespokojenci provedli
attentát na vojenský vlak.
Z Berlína, 9. srpna. S ruské strany se
tvrdí, že počet nespokojených Japon-
ců stále roste. Nespokojencům těm se po-
dařilo ke konci července vyšino ut
z kolejí japonský vojenský vlak
na trati mezi Horošimo—Simonoseki. Celý
vlak sřítil se do řeky.
Japonec
Stesslo
Raitzenstein
Giljak
Otvajný
Port
Simonoseki
Berlín
7
article
K situaci na mandžurském bojišti.
V jižním Mandžursku se situace obon
armád do 5. srpna — jak se zdá — nezmě-
nila. Generál Kuropatkin, jehož nejnovější zpráva
se týká válečných událostí ze dne 5. srpna,
vypravuje pouze o obhlídkové bitce, svedené 18
kilometrů na severovýchodní straně, od Njučvanu,
jakožto o nejdůležitější v tu chvili události na
jižní frontě.
Na východní frontě nestala se dle tvrzen
generála Kuropatkina žádná změna. — Jak už
nejednou bylo pověděno, musil se Kuropatkin
rozhodnouti pro jedno z dvojího: buď Ljaojan
vyklidit a na Mukden ustoupit, anebo u Ljao-
janu velkou bitvu svésti po případě i v ten
způsob, že by vyčkal za náspy a tvrzemi ljao-
janskými hlavního útoku Japonců. Ruské časo-
pisy soudí, že Kuropatkin Ljaojan bez boje ne-
vyklidí. Ljaojan je totiž klíčem k severnímu
vchodu do úkolí řeky Liaoha; on byl dosud
hlavním operačním střediskem mandžurské ar-
mády, ve kterémž nahromaděny jsou veliké zá-
soby spíže a válečného materiálu.
Tyto zásoby, kterých je prý na 200.000
metrických centů, není lze rychle odvézti a je-
jich ztráta rovnala by se ztracené bitvě. Shodo-
valo by se tedy jenom se situací, kdyby se Ku-
ropatkin byl rozhodl, že Ljaojan neopustí. Ljao-
jan je proměněn v opevněný tábor, jehož tvrze
strmí na výšinách a pahorcích na západní straně
Lanha. Ovšem bude musit Kuropatkin co možná
dlouho Japoncům postup ztěžovat, aby Ljaojan
neobklíčili a jemu ústup nezahradili.
Ostatně zdá se, že Kurokiova armáda, jež
pluky své směrem k Mukdenu rozložila, na ob-
Kuropatkin
Japonec
Ljaojan
Kurokiův
jižní fronta
východní fronta
Mukden
8
article
Čísto v Praze za 2h
a na venkově za 3
Praha
9
article
SIí
SIí
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
10
article
kličující operace ještě dostatečných sil pohro-
madě nemá.
(Ostatní zprávy viz na 3. straně.)
11
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Němci a »obrat vlády Körbrovy«.
Z Vídně, 9. srpna. Na schůzi německého
lidového spolku ve Vídeňském Novém Městě
mluvil posl. prof. Kienmann o nejnovějším
obratu vlády. Pravil, že vláda přestala
býti neutrální v národních otáz-
kách. Němci všichni budou prý podporovati
své krajany ve Slezsku. Byla přijata resoluce,
ve které se protestuje proti slo-
vanským parallelkám ve Slezsku.
Proti vládě dra. Körbra mluvil v Ried
též poslanec Winter. Pravil mezi jiným, že
jednání vlády musí vzbuditi u Němců ne-
důvěru.
Němec
profesor
Kienmann
Winter
Vídeň
Slezsko
Ried
12
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Doplňovací volba do říšské rady.
Ze Zadru, 8. srpna. (C.-B.) Při dnešní do-
plňovací volbě do říšské rady v městském vo-
lebním okresu Zader-Šibeník atd. a za obchodní
komoru zaderskou zvolen byl kompromisní
kandidát soudní sekretář v Šibeníku dr. Anto-
nín Dulibič z chorvatské strany národní.
Z anglické sněmovny.
Z Londýna, 8. srpna. (C.-B.) Ze sně-
movny poslanců. (Pokračování.) Státní
podsek: etář pro věci zahraničné hrabě Percy
prohlašuje na učiněný dotaz, že nebyla s Ně-
meckem uzavřena žádná smlouva
ohledně článků anglickosfrancouz-
ské shody, jež se týkají Egypta.
Avšak Rakousko-Uhersko a Italie
projevily nejen jako Rusko souhlas s místokrá-
lovým výnosem, ony zavázaly se také, že ne-
budou činiti anglickému postupu v Egyptě žád-
ných potíží zejména žádostí, aby s tanovena
byla lhůta pro anglickou okkupaci
Egypta. Tyto moci daly také svolení k tomu,
doktor
Anta
Dulibič
Percy
Šibeník
anglický sněmovna
Londýn
Egypt
RakouskoUhersko
Šibeník
Zadr
13
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Paní kněžna.
Napsal Viktor Janota.
Janota
14
article
Celé městečko bylo nad ní jako u vy
tržení. Všem líbila se její junonská, ztepilá
postava a mohli na ní oči nechat, když graciosně
sedíc na ušlechtilém vraníku projížděla mě-
stečkem a lahodným úsměvem a pokynem hlavy
odpovídala na četné pozdravy.
Kníže přivezl si choť z ciziny. Byla prý
dcerou jakéhosi millionáře. Městečko uchystalo
novomanželům okázalé uvítání. Postavena byla
slávobrána, hřměly hmoždýře, vyjelo vstříc ban-
derium, na začátku městečka stáli ve špalíru ve-
teráni, hasiči a jiné četné spolky. Deputace měst-
ské rady uvítala je dlouhou řečí. Děti běžely za
kočáry a řvaly „Sláva! Sláva!“ Ba ještě před
zámkem dokazovaly hlučným křikem, že jim
dosud v hrdle nevyschlo. A jásot neznal mezí,
když kněžna se objevila na balkoně a zvučným
hlasem pronesla: „Tekuju vam sa fšecko!“
„Promluvila česky!“ šeptali si lidé se zřejmým
výrazem radosti ve tváři.
Od té doby stoupala úcta k paní kněžně čím
dále, tím více. Kněžna obdarovala totiž několik
žebráků penězi, pohladila několik dětí po tváři
a ptala se jich, čí jsou atd. Vůbec mluvilo se
v městečku jenom o ní. Vypravovalo se, jak ná-
dherně zařizují se nyní zámecké pokoje, jak se
stále přiváží nový nábytek, o nesmírném počtu
dělníků, kteří pracují od rána do večera v sadě,
a že snad kníže zanechá teď Monte Carla a ka-
sina ve Vídní a trvale se usídlí s roztomilou svou
paní na zámku v jejich městečku. A pomyšlení
na to vzbuzovalo v myslích všech nesmírnou
radost.
Kníže
Monte Carlo
Vídeň
15
article
Když výzdoba zámku i parku byla hotova,
paní kněžna způsobila městečku nové překvapení.
Pozvala totiž asi padesát chudých dětí na zámek
k hostině. To bylo rozhodně něco neslýchaného.
Dospělí přáli si býti dětmi. Proslechlo se sice,
že kníže byl tomu na odpor, že mluvil cosi o ne-
vzdělané luze, o zvláštním rozmaru paní kněžny
avšak to nevadilo nijak všeobecnému nadšení
Paní kněžna byla vynášena do nebes.
Přišel den hostiny. Bylo po poledni. U vrat
rozsáhlého barokního zámku stála skupina dětí
čekajíc na vpuštění. Všechny byly čistě umyty
a oděv jejich upraven byl pokud možno bylo
dosti snesitelně. Několik chlapců mělo na nohou
neforemné, veliké boty, nejspíše otcovy, a měli
je upevněné provázkem, aby jim nespadly. Není
tudíž ku podivu, že portýr, oblečený v uniformu
zlatem vyšívanou nepříliš laskavě se díval na po-
korné dětské tváře a bručel si něco pro sebe.
Děti vycítily z jeho zraku nepřízeň a držely se
ve slušné vzdálenosti od něho.
Asi po hodinném čekání byly děti vpuštěny
do zámku. Hned první, co je zarazilo, byly
krásné, měkké koberce na schodech. Bály se
jíti po nich a kráčely raději podél. S otevřenými
ústy stanuly v prostranné jídelně. Byla to vysoká
síň se spoustou zrcadel a zlacených ozdob.
Uprostřed byla ohromná tabule se stříbrnými pří-
bory: „Polibte přece ruku milostivé paní
kněžně!“ prohodil lokaj po tichu k dětem. Děti
běžely ihned ko kněžně a jaly se líbati jí obě
ruce. Ta blahosklonně jim to dovolila. Umyla si
ovšem potom pečlivě ruce kolínskou vodou.
Nosilo se na stůl. Kněžna předsedala. Nej-
vice ji bavilo, jak neobratně si děti počínaly při
16
article
jídle. Nevěděly, co si mají počít s neznámými
pro ně jídly. „Jsou jako opičky, které máme
v parku, pravila s úsměvem ke knížeti, „dívají
se po očku na nás a napodobují naše počínání.
Jak jsou komické!“
A děti - opičky jedly, pily víno, jež
rozpalovalo jim tváře do červena, neodvážily se
však dosud ani šeptnout. Vůbec byly jako
na trní.
Teprve, když je kněžna po jídle vyzvala
do zámeckéhc parku, rozehřívaly se a zbavo-
valy se své ostýchavosti. Po stezkách sadu ozý-
val se po chvíli zvučný dětský smích a dupot
dětských nožek. Prolézaly všecky kouty a ob-
divovaly se soškám amorků a nymf. Paní kněžna
dívala se na ně s balkonu.
Brzy však ji to omrzelo. Připadla na novou
zábavu. Dala si přinésti několik hrstí niklových
peněz a jala ee rozhazovati je s balkonu mezi
Děti sbíhaly se se všech stran a lezouce
po čtyřech, sbíraly dychtivě drobné mince.
Všechny se snažily co nejvíce uloviti. Strkaly
se, šťouchaly se, válely se po sobě a brzy ozval
se z několika úst i nářek. Dvěma děvčátkům
tekly po tváři krůpěje krve. Rozedřely si tvář
o drsný písek.
Kněžna se bavila. Chvílemi vydral se jí
z hrdla jasný, lahodný smích a jednou dokonce
zatleskala jásavě bělostnýma ručkama.
Kníže, který stál za ní, políbil jí v tom oka-
mžiku galantně ruku a pravil: „Jste dnes roz-
košná, ma chěre.“
„Věru, dlouho jsem se již tak výborně ne-
bavila, ani na býčích zápasech v Madridu!“ od-
větila paní kněžna s úsměvem, který činil její
tvář tak nevýslovně krásnou.
děti.
Kníže
Věra
Madrid