1
masthead
V Praze, v sobotu dne 6. srpna.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pošton:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
Pošton
4
article
Válka.
Válka.
Port Artur.
Artur
5
article
Z Londýna, 6. srpna. List vycházející
Port Arturu odhaduje ruské ztráty při posled-
ním boji o pevnost na 200 mrtvých a 800 r-
něných. Japonci mají 17.000 mrtvých a raně-
ných. Japonci vystříleli 125.000 šrapnelových
nábojů. Počet japonského vojska čítá 180.000
mužů. V noci dne 28. červe n ce
bylo uzavřeno oboustranné př-
měří, aby mohli býti pohřbeni padlí bojovníei
ruští i japonští.
Hlavní sila obhájců soustředěna jest nyn
v četných pevnůstkách, obklopujících Port Artur
2000 děl je namířeno na rovinu, po
které by jíti musili Japonci. Útok
očekává se 15. t. m.
Zprava, že generál Stessel byl raněn
je nepravdiva.
Japonská zpráva o posledních
bojích.
Z Tokia, 5. srpna. (C.-B.) Úřadní zpráva
Od armády, která na Tomučen útok provedla.
oznamuje se, že ztratila v tomto boji celkem
194 mrtvých a 660 raněných, dále pak. že
pohřbila více než 700 zabitých Rusů s přísluš-
nými vojenskými poctami. Ukořistila 6 polních
děl, mnoho pušek a granátů, jakož i velké
množství mouky, ječmene, střeliva atd. Generál
Kuroki oznamuje, že doznal v bojích u Jušu-
linču a Janculinu ztráty 906 mužů a 40 dů-
stojníků, Rusové pak že ztratili aspoň 2000
mužů. Bylo prý zajato 8 ruských důstojníků a
149 mužů a ukořistěna 2 polní děla, mnoho
pušek, stanů, granátů atd. Dle Kurokiovy ob-
šírné zprávy utrpěli Rusové po čas boje u Ju-
šulineu dne 31. července zvláště velké ztrátyu
Pyenlinu, 5 mil na jih od Jušulincu. J a po ne
Artur
Japonec
Artur 2000
Stessel
Rus
Kuroki
Londýn
Tokio
6
article
JDNl
JDNl
obešli ustupující oddíl ruského argumentuje ve vládních kruzích — musilo
vojska, sestávající ze 3 pluků pěchoty se4
býti vyhověno žádosti Slovanů slezských za
děly a vysílali ze vzdálenosti 200 až 1000
zřízení samostatných učitelských ústavů:
metrů vražednou palbu na celou ru-
českého a polského. Vláda po léta již měla
skou čáru. Odpoledne objevili se Rusové
úmysl utrakvisovat nynější učitelské ústavy ve
pod vlajkou Červeného kříže na bojišti, aby od-
Slezsku, aby na nich zachovala německou
správu.
klidili svoje raněné. Japonci dopustili tomu a
zarazili na ten čas palbu.
Dr. Körber odhaduje, že zřízením poboček
(Ostatní zprávy viz na 3. straně).
na německých ústavech zvolil z dvojího zla zlo
menší, protože zřízení slovanských ústavů, jež
by zcela samostatným i byly a následkem
toho německému vlivu naprosto se vymykaly,
by Němci ještě prudčeji potírali. Pan dr.
Körber předloží Němcům též statist ický
materiál, aby dokázal, že vzhledem na
stále rostoucí počet obyvatelstva
českého a polského ve Slezsku
musí býti postaráno o dostatečné množství uči-
telských sil.
Členům stálého výboru okres. učitelských kon-
ferencí náleží náhrada cestovného a stravného.
Ze Štyrského Hradce, 6. srpna. Učitelové
tří okresů v dolním Štyrsku, kteří jako členové
stálého výboru učitelské okresní konference
zúčastnili se porad tohoto kollegia za účelem
přípravy okresních konferencí, zažádali u zem-
ské školní rady o náhradu cestovného a strav-
ného. Žádost byla zamítnuta. Také v minister-
stvu vyučování podaný rekurs byl nepříznivě
vyřízen. Správní soud však stížnosti učitelů vy-
hověl, usnesení zemské školní rady a minister-
stva vyučování jako nezákonná zrušil a zá-
sadně se vyslovil, že členové stálého výboru
učitelské okresní konference mají nárok, aby
jim dána byla náhrada za cestu a stravu.
Rus
Japonec
doktor
Körber
Němec
Slezsko
Štyrský Hradec
dolní Štyrsko
7
article
Telefonické zprávy „Nár. Lístů.“
Telefonické zprávy „Nár. Lístů.“
Německé vedení se ještě nerozhodne.
Z Vídně, 6. srpna. Dnešní schůze
výkonného výboru stran něme-
ckých bude velmi slabě navštívena; nebot
četní členové výboru se do Vídně nedostavili.
Proto sděluje »N. Fr. Presse«, že definitivní
usnesení o »konkretních krocích« v záležitosti
chorvatských zkoušek a slovanských parallelek
nebude učiněno a že se tak stane až při za-
hájení říšské rady.
O dnešní konferenci zděluje »N. Wiene
Tagblatt«: Čtyřčlenným komitétem předlo-
žena bude resoluce k poradě a usnesení, ve
které se vytýká stanovisko německých
stran ve známých otázkách. Část
členů německého výkonného výboru nepova-
žuje zamýšlené zřízení paralelek
ještě za hotovou událost a proto
míní, že by se opět mělo v této věci
vyjednávati s drem. Körbre m.
Vzhledem k tomu budou němečtí poslanci
konferovati s ministerským předsedou, aby ho
pohnuli k upuštění od »poslovaňovacích plánů«,
protože němečtí poslanci by jinak
musili vstoupiti do nejrozhodněj-
ší opposice proti vládě. Ministerský před-
seda však, jak se proslýchá, je odh odlán
setrvati při zřízení česko-pol-
ských parallelek za všech o
kolností, protože by jinak — tak s
Vídeň
8
article
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
Praha
9
article
Telegrafické zprávy.
Z úřadního listu.
Z Vídně, 6 srpna. (C.-B.) »Wiener Zei-
tung« oznamuje: Císař dovolil, aby řádnému
professorovi fundamentálního bohosloví a křesťan-
Vídeň
Wiener Zei
10
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Přes tři stoly ...
Kam dnes? Divadlo se nehraje, Variété je
zavřeno, nezbývá než někam na koncert do za-
hradní restaurace. „Půjdeš na Žofín“ rozhodl
jsem a udělal trefu. Byl čarokrásný večer po
srpnovém parném dni. Od vody to příjemně
táhlo, plzenské bylo jako křen a první letošn
koroptvička také nebyla špatná. K tomu vojenská
kapela hrála houpavý valčík, který uvízl v hlavě
ještě z plesové sezony — srdce co chceš víc?
Mladý, svobodný člověk, má-li k tomu vonné
trabučko jako já, cítí se v takové chvíli nej-
šťastnějším tvorem pod sluncem. Pardon — pod
žofínskými kaštany. Řekl jsem, že byl čaro-
krásný večer. Byl! Na promenádách kolem
šuměl rozhovor a u stolů páně Zelenkovy re-
staurace také. Hezky se to plnilo tatínky, ma-
tinkami, dceruškami a mužským dorostem. Pro
mne největší zájem mají dcerušky. Čert ví, čím
to je. Snad takový hloupý zvyk. Přebíral jsem
se pestrou výstavou klobouků, když najednou
zbystřil se mi sám od sebe zrak a déle než
slušno, utkvěl na krasavici, sedící se ctihodnou
mateří a papínkem přes tři stoly ode mne.
Objev! Jen kdyby mi ten dědek proti mně
tolik nepřekážel! Dlužno se trochu pošinout —
o málo jen — tak... Oh! To byl pohled až
se mi zatajil dech! Jistě jsem se začervenal . .
To je jediný zbytek mých dobrých vlastností
z mládí. Začalo se mi dělat sladko pod žebry
na levé straně... Teď zvedla oči k nebi. To
bylo kolosální! Jako když se vyhrne v Národním
opona před prvním jednáním „Tragedie člověka“
a za ní vidět, jak to vypadá v ráji... Takhle
jsem si vždycky představoval svatou Ludmilu!
Právě hraje Pičmanova kapela: „Pro tebe,
zemru-li kráčet budu v nebe...“ Přivřela oči a
vydechla... Vzpomněl jsem si při tom zavření
očí, jak jsem viděl jedenkráte řítit se lavinu
Zelenkův
Ludmila
Pičmanův
Žofín
11
article
v Alpách. Zrovna tak to vypadalo . . . Všechny
krásné verše, které jsem kdy četl o dívčí kráse,
tancují mi hlavou ... Musím dělat intressantní
obličej. Cynikové říkají „zamilované dírky do
nosu“; ale já jsem povznesen nad takové tri-
viálnosti.
Přišel k nim sklepník a dává jim, vlastně
matince, jídelní lístek.... Nějak mne to za-
mrzelo. Ona také jí! Taková etherická bytost.
Dozajista jen ambrosii a nektar. — Ne. — Dala
si velkou porci řízků... Teď ještě něco volá
za sklepníkem. Jistě chce malinovou limonádu.
Taky ne! Brambory k tomu řízku ... Smířil
jsem se s tím, ale o dvě procenta v mých
očích ztratila. Tatinek si dal vepřovou se zelím
a knedlíkem, matinka husí játra s poznámkou,
aby nebyla syrová. „Náká lepší rodina, když
si může na večeři tolik špendýrovat,“ myslil jsem
si. Než přišly řízky, chytil jsem ještě jeden po-
hled. Dlouhý a zdálo se mi, že nesmírně tázavý.
Zase jsem se zajik' a sklopil oči. Myslím, že mi
to znamenitě slušelo, poněvadž když jsem je
zase zved', viděl jsem jak rychle trhla hlavou,
abych nepostihl, že se na mě koukala.
Alpy
12
article
Zdali se zálibou, nevím, ale rozhodně my-
slím, že ano, protože nosím vlasy jako Kubelík.
Třetí pohled snesl jsem ku podivu mužně a tak
se mi zdálo, že se usmála. Pak do toho přišly
ty řízky s bramborem a dlouho jsem jí neviděl
do očí. Talíř se ale prázdnil vůčihledě a musil
jsem si v duchu říci, že má znamenitý apetit.
Konečně! Utřela si ubrouskem růžová ústa a už
nebyla tak upjatě vážná. Patrně měla chudinka
hlad! Až se mi nad tím pomyšlením zrosily oči.
Dodal jsem si kuráže a usmál jsem se na n
pořádně, ale ne tak jako když se otevrou vrata
u stodoly. Docela přiměřeně, jak jsme se to učili
v tanečních, když se jde dáma prosit o ta-
neček... Můj bože! Pět let svého života dám
za každý takový přívětivý pohled, bude-li se
opakovat. Než minulo čtvrt hodiny, připravil
jsem se fehkomyslným slibem o sto let života.
Kubelík
Talíř
13
article
Neboť ne jeden pohled, ale nejméně dvacet, něž-
ných, unylých, žárných, vášnivých, ohnivých a
zase sladkých se vystřídalo. Člověk se stává ne-
stydatým. Sáhl jsem si pravou rukor k náprsní
kapse, v místa, kde pod notýskem, vestou a ko-
šilí by mohlo asi být srdce a obrátil jsem oči
v sloup, jakoby se mne chytal fantas... Pak jsem
oči zase přivedl do normální polohy, abych viděl
účinek. Byl úžasný! Zakroutila hlavičkov a bo-
lestně se usmála. Chtěla mi naznačit, že ne-
věří, že ji miluji. Sáh' jsem si tedy oběma ru-
kama na prsa a zaúpěl, až se dědek, proti mně
sedící, ulekl. Pak následovala telegrafie bez
drátu. Už jsme se sebe vůbec očí nespustilia
když hráli „Věrné milování“ z „Prodané ne-
věsty“, řekli jsme si zrakem, to že se týká nás.
Nemoh' jsem to déle vydržet. Vzal jsem visitku
a tužku a psal: „Krásná neznámá - známá!
Směl bycn vás spatřit zejtra opět zde na Žofíné
o 5. hodině odpolední? Prosím o kývnutí hlavy.
Vás zbožňující Vis-á-vis.“ Tak — a piccolo za
šesták bude obratným postillonem d'amour.
Ještě ji upozorním, že jí posílám lístek. Zdvihl
jsem hlavu a ........ Žofín se se mnou za-
točil . ..
Vedle mé krasavice seděl lajtnant, papa
i mamá zářili štěstím a ona ...
Div se mu nepověsila na výložky! Zborcené
harfy tor zaskuhral mi srdcem. Hodil jsem tři
blesky hněvu k jejímu stolu. Když jsem chtěl
hodit čtvrtý, viděl jsem, jak ochechule povídá
o mně lajtnantovi a hyzli se škodolibým smí-
chem. Pan lajtnant nasadi' si sklíčko, trochu
se nahnul, aby mě líp viděl a pak, abych to
slyšel, hodně na hlas řekl: „So ajn Zulukafr. ..“
To jsem byl jako já. Zaťal jsem pěstě, ale
zase jsem je rozevřel. Vzpomněl jsem si, že
konkurovat s dvojím suknem nemožno. Svinui
jsem tedy plachty, zaplatil a odplul ze Žofína.
Ale přísahám, že tři dni se na žádnou ženskou
nepodívám!
Žofín