ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 b52d3c90-71f1-11dc-a02b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 14 celkem · entity: place 24, person 22, org 3
1 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 4. srpna.
Praha
2 masthead
K číslu 214. čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h
Praha
3 article
Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h
Praha
4 title
Válka.
5 article Odražený útok na Port Artur přípravy k novému.
Odražený útok na Port Artur přípravy k novému. Z Berlína, 3. srpna. Z Čifu telegrafuje zvláštní zpravodaj »Lokal-Anzeigru«: »Právě přibylo sem dva tisíce občan- ských obyvatel z Port Arturu, starců, žen a dětí, kteří obdržel poslední rozkaz generála Stessla, aby opustili pevnost, jinak že za životy jejich se neručí. Všichni sdě- lují, že rozkaz tento udělil generál Stes sel dne 1. srpna po velikém a prudkém třídenním boji a bombardování města. V bitvě této padlo 15 000 Ja- ponců a 5000 Rusů. Japonci dobyli dvou pevností a dopravili do nich svá děla. Vystěho- valei z Port Arturu tvrdí, že bezprostřední útok na Port Artur jest k očekávání dnes (3. srpna). Norský parník krátce po příjezdu prvých vystěhovalců přibyl do Čifus dalším tisícem druhých, jimž dovolen odcho jak ruským tak japonským veli- telstvím. V Čifu jest právě slyšeti od Port Arturu mohutnou dělo- střelbu. Z Londýna, 4. srpna. Z Čifu sdělují: Je- den Rus, který 29. m. m. sem přibyl, vyličuje poslední boj u Port Arturu následovně: »Země zachvívala se hroznou kanonádou, zahájenou 26. července o 4. hodině rannía přestavší teprve 28. července pozdě v noci. Ruské ztráty odhadují se na 5000—6000 mužů. Japonci útočili přímo s fanati ckou houževnatostí, avšak krupo- bitím kulí a granátů byli kácen k zemi. Minové výbuchy trhaly strašlivě jejich řady. Za tři dni ztratili 20.000 mužů. Východní pevnůstky nacházejí se v rukou obhájců. Japonci vysíleni ustoupili po marném útočení dále na východ Strašlivé účinky japonských granátů.
Artur Stesslo Stes Rus Japonec Berlín Anzeigra Port Londýn Čif
6 article
Z Paříže, 3. srpna. V »Echo de Parise píše lékař lazaretu v Charbině, že se stanovi- ska lékařského jsou zranění vojínů japonskými granáty velmi zajímavými. Rány jsou nesmírně bolestivé a v okolí zraněného místa objeví se osutina veliké palčivosti. Když se zdá, že rána jest úplně zhojena, pojednou okolí její zčerná a končetina stížena jest třaslavostí. Není po- chyby, že běží tu o otravu lokální, vzniklou dle všeho, jedem vniklým z otravných plynů, jež japonské granáty šíří. V několika případech ob- jevilo se u zraněných šílenství a to když již rána úplně byla zacelena. Jak příšli Japonel do Inkou. Z Berlína, 3. srpna. Z Petrohradu se ozna- muje: Z Inkou do Charbina přibylí celní úřadníci vypravují, že dne 25. července o4. hodině odpolední směrem od Dašičaa při- blížila se japonská hlídka v počtu pěti mužů s důstojníkem v čele. Čínské obyvatelstvo spě- chalo hlídce vstříc. Také Angličané parádních uniformách šli je uví- tat. Na střechách města bylo černo lidí. Krátce za touto hlídkou přibylo pět švadron japonské jízdy, v noci pak pěší pluky. Ruské obyvatel- stvo před tím město opustilo. Číňané po odchodu Rusů chovali se ja ko divá z věř. Vrhli se na domy, vše vydran- covali, i dvéře a okna z domů odnesli. Vladivostocké leďstvo. Z Petrohradu, 4. srpna. Vladivostocké kři- žáky v pondělí odpoledne se vrátily, podnik- nuvše na své vyjížďce celou řadu válečných akcí. Několik japonských lodí bylo potopeno.
Paris Inka Angličan Číňan Rus Paříž Berlín Petrohrad Charbina
7 article
Doprava podmořského člunu »Protektors. Z Vídně, 4. srpna. Zajímavou zprávuo dopravě, pověstného již podmořského člunu »Protektor« do Petrohradu přináší švědský časopis »Aftenposten«. Zpráva ta zní: Z Ame- riky jela norská loď »Fortuna«; která měla do- pravit »Protektora« do Kronštatu, pravidelnou jízdní dráhou a potkávala každou chvíli lodi. kterým její zvláštní náklad byl nápadný. V Kron- štatu však její příjezd byl utajen. Tak se stalo, že před Kronštatem, u ostrova Hoglandu, byla »Fortuna« zadržena ruským křižá- kem, jehož velitel neměl ani tu- šení, že »Protektor« je určen pro Rusko, nýbrž vida podmořský člun na pa- lubě, dal signál dělovým výstřelem k zastavení »Fortuny«. Hned na to vyjela proti ní ruská torpé dovka a vyslán člun s dvěma důstojníky a sil nou posádkou k »Fortuně«. Na otázku důstoj níkovu, co je s podmořským člunem, odpověděl
Vídeň Petrohrad Kron Rusko Fortuna
8 article SII.
SII. Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
9 article
kapitán »Fortuny«, že je určen pro Kronštat. Důstojník tomu z počátku nechtěl věřiti. Teprve když mu to bylo dokázáno listinami, kterými byl kapitán opatřen, prohlásil, že »Fortunu« propouští. Hned byly na »Fortuně« rozestaveny silné hlídky, torpédovka určena pro její ochranu a provázela ji až do přístavu kronštatského. Celní úřadníci dostali před tím rozkaz, aby lod tuto neprohlíželi. Historie tohoto člunu zůstává stále tajuplnou. Slechy o velikém boji. Z Petrohradu, 3. srpna. (C.-B.) »Ruská telegr. agentura« oznamuje z Mukdenu ze dne včerejšího: Udržuje se tu neustupně po- věst, že zuří od tří dnů na celé naší strategické čáře veliký boj. O utrpě- ných ztrátách nedošly dosud žádné zprávy. Z úřadního pramene oznamuje se, že mi s t o- držitel Alexějev dnes Charbin opustil, aby se vrátil do Mukdenu. (Ostatní zprávy viz na 3. straně).
Petrohrad Charbin Mukden Fortuna
10 article Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů. Proti slovanským pobočkám slezským. Z Vídně, 4. srpna. Na schůzi předsedni- ctva německého lidového spolku v Celovci byla přijata resoluce, ve které se poslanci žádají, aby za příčinou cesty ministerského předsedy dra. Körbra do Haliče vládě opětně připo- mněli její povinnost, jak se má zachovati vůči slovanským pobočkám na německých učitel- ských ústavech slezských.
Vídeň Halič ský ústav
11 article Telegramy knížete Míkuláše.
Telegramy knížete Míkuláše. Z Vídně, 4. srpna. Kníže Mikulá š čer- nohorský zaslal králi Viktoru Emanue- lovi telegram, ve kterém praví: »Vzdávám hold Viktoru Emanuelovi a krásné Italii. Zdravím srdečně svou milou Jelenu a milé vnučky Jo- landu a Mafaltu«. Druhý telegram zaslal císaři Františku Josefovi, jehož nazývá dobrým a mocným sousedem a ctihodným přítelem černohorského knížectví. Císařská hymna v Uhrách. Z Pešti, 4. srpna. Ze Subotiče se sděluje: Včera konal se zde pohřeb plukovníka zemské obrany Csasya, Když vojenská kapela začala hráti císařskou hymnu, počali někteří přítomní syčeti. Hra byla přerušena, aby se zabránilo trapnému výjevu.
Míkuláš Kníže Emanue Viktor Emanuel František Josef Vídeň Uhry Pešť
12 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Pan „adjunkt“. Napsala Julis Vlasáková. „Kníže pán přijal nového úřadníka a poslal ho do Proškova — ještě se neví, kam bude při- dělen,“ zvěstoval na panství jeden druhému. „Je to protekce — ví bůh, kdo ho knížet vnutil, ale je pašák,“ odvětilo se na každé po- dobné zvěstování a všichni se usmáli. A pan „adjunkt“, jak nového úřadníka z ne- dostatku určitějšího postavení jmenovali, byí „pašák!“ Miloval, hrál, zpíval, pil, tančil a — mlu- vil, až bůh bránil! Bylo to v dobách, kdy všichni, všude a př každé příležitosti řečnili a kdo „neuměl hodit řeč do placu“, nic po něm nebylo — a na celém panství nebylo řečníka, který by byl dovedl plynně vysloviti dvě věty. Byli zde sami starší páni — uměli sice znamenitě řečnit, ale jenom tenkrát, uřízl-li ně- kdo v lese borovici, nebo stratil-li se s pole man del obilí — tu ovšem řečnili, až se šafář, po- klasný nebo hajný se všemi mandely a borovi- cemi třásli, ale takové řečnění se do salonu ne- hodilo a proto řekl proškovský pan vrchní panu důchodnímu: „To jsem sám rád, že máme nyní mezi vebou takového řečníka, neboť my jsme už tak mechem obrostlí, že to svět neviděl!“
Julis Vlasáková Proškův bůh
13 article
Pan vrchní se naučil totiž teprve v pozděj- ších dobách po česku mluvit a myslit a pře- kládal své oblíbené rčení, „das hat die Wel nicht gesehen“, do češtiny, „to svět neviděl!“ Nu — a pan adjunkt řečnil — vlastně měh tolik řečí, „že to svět neviděl!“ Buď měl velmi pestrou minulost a opravdu něco ze zkušenosti vyprávěl, nebo mluvil jenom aby sebe i druhé bavil, ale vyprávěl věci k ne- uvěření. „Tam, kde dříve byl, byla velmi hornata krajina a mraky běhaly po nebi, že jich mohli dosáhnout — letěly — narazily na skálu a zas se vracely — pak tam stavěli jakési mosty, ke kterým bylo potřebí šroubů tak velikých, že je mělo 20 lidí co unést. Lesy tam byly 18 hodin dlouhé a 14 široké a hub tam rostlo hrůza! — On sám jich kolik nůší nasušil za 14 dní. Sedláci tam měli vycvičená prasata na hledání lanýžů — každé prase jich tam denně hodnou nůši vyrylo.“ Páni poslouchali a myslivci z panství se cítili latinou páně adjunktovou zahanbeni. „Ten by řečnil!“ říkali mezi sebou, litu- jíce, že není právě žádné jubileum, ba ani žádné visitace, aby aspoň panu vikáři pronesl přípitek A pan adjunkt mluvil a mimo to nedělal nic. V kanceláři pana důchodního trochu po- máhal, ale měl-li něco udělat, musil mu pomoe někdo jiný. „Ještě to nemají?“ ptával se pan důchodn všecek udiven.
Sedlák
14 article
„Ještě to nemáme,“ říkal pan adjunkt, když to ještě nebylo, ale bylo-li to, hlásil hrdě: „už dávno jsem to udělal!“ Náhle se v „centrální direkci“ rozpomenuli a pan adjunkt byl z Proškova odvolán. Páni úřadníci uspořádali schůzku na roz- loučenou — vlastně, aby vyslechli jeho řeč — neboť ta bude asi velkolepá. Pan adjunkt přišel vymydlen, vyšňořen, za- sedl mezi ně a mluvil, až se hory zelenaly! „Co pak tohle není nic — vy tu máte kapr 5—7 kilo těžké, ale tam, co jsem dříve byl, tam byli kapři! — Vy zde nejvíc 15 kilo těž- kého najdete, ale tam, tam byli kapři až 80 kilo! — „No, to snad přece ne!“ divil se pan dů- chodní. „Inu, proč pak ne? Když šrouby k mostu musilo 20 lidí nést, pak může i kapr 80 kilo vážit,“ prohodil pan nadlesní, mrkaje potměšile. „A jednou dali kapra na parné slunce do necek vody,“ pokračoval pan adjunkt, „a na- jednou z něj začali lézt malí kapříci a jen, jen se hemžili.“ „Na — na — na — to svět neviděl, aby se živí kapři rodili — to si nějak popletli,“ mínil pan vrchní a pan adjunkt byl rád, že ho právě v tu chvíli odvolal kollega. Odvedl ho do síně a tam mu důtklivě šeptal, aby promluvil řeč — neboť všichni prý na ni čekají a nadlesní už má zkomponovanou odpověď — on, on takový řeč- ník zajisté také si něco připravil.
adjunkt Proškův nadlesní