1
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 4. srpna.
Praha
2
masthead
K číslu 214.
čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Odražený útok na Port Artur
přípravy k novému.
Odražený útok na Port Artur
přípravy k novému.
Z Berlína, 3. srpna. Z Čifu telegrafuje
zvláštní zpravodaj »Lokal-Anzeigru«: »Právě
přibylo sem dva tisíce občan-
ských obyvatel z Port Arturu,
starců, žen a dětí, kteří obdržel
poslední rozkaz generála Stessla,
aby opustili pevnost, jinak že za
životy jejich se neručí. Všichni sdě-
lují, že rozkaz tento udělil generál Stes sel
dne 1. srpna po velikém a prudkém
třídenním boji a bombardování
města. V bitvě této padlo 15 000 Ja-
ponců a 5000 Rusů. Japonci dobyli dvou
pevností a dopravili do nich svá děla. Vystěho-
valei z Port Arturu tvrdí, že bezprostřední
útok na Port Artur jest k očekávání
dnes (3. srpna). Norský parník krátce po
příjezdu prvých vystěhovalců přibyl do Čifus
dalším tisícem druhých, jimž dovolen odcho
jak ruským tak japonským veli-
telstvím. V Čifu jest právě slyšeti
od Port Arturu mohutnou dělo-
střelbu.
Z Londýna, 4. srpna. Z Čifu sdělují: Je-
den Rus, který 29. m. m. sem přibyl, vyličuje
poslední boj u Port Arturu následovně:
»Země zachvívala se hroznou kanonádou,
zahájenou 26. července o 4. hodině rannía
přestavší teprve 28. července pozdě v noci.
Ruské ztráty odhadují se na 5000—6000 mužů.
Japonci útočili přímo s fanati
ckou houževnatostí, avšak krupo-
bitím kulí a granátů byli kácen
k zemi. Minové výbuchy trhaly
strašlivě jejich řady. Za tři dni
ztratili 20.000 mužů. Východní pevnůstky
nacházejí se v rukou obhájců. Japonci vysíleni
ustoupili po marném útočení dále na východ
Strašlivé účinky japonských
granátů.
Artur
Stesslo
Stes
Rus
Japonec
Berlín
Anzeigra
Port
Londýn
Čif
6
article
Z Paříže, 3. srpna. V »Echo de Parise
píše lékař lazaretu v Charbině, že se stanovi-
ska lékařského jsou zranění vojínů japonskými
granáty velmi zajímavými. Rány jsou nesmírně
bolestivé a v okolí zraněného místa objeví se
osutina veliké palčivosti. Když se zdá, že rána
jest úplně zhojena, pojednou okolí její zčerná
a končetina stížena jest třaslavostí. Není po-
chyby, že běží tu o otravu lokální, vzniklou dle
všeho, jedem vniklým z otravných plynů, jež
japonské granáty šíří. V několika případech ob-
jevilo se u zraněných šílenství a to když již
rána úplně byla zacelena.
Jak příšli Japonel do Inkou.
Z Berlína, 3. srpna. Z Petrohradu se ozna-
muje: Z Inkou do Charbina přibylí celní
úřadníci vypravují, že dne 25. července o4.
hodině odpolední směrem od Dašičaa při-
blížila se japonská hlídka v počtu pěti mužů
s důstojníkem v čele. Čínské obyvatelstvo spě-
chalo hlídce vstříc. Také Angličané
parádních uniformách šli je uví-
tat. Na střechách města bylo černo lidí. Krátce
za touto hlídkou přibylo pět švadron japonské
jízdy, v noci pak pěší pluky. Ruské obyvatel-
stvo před tím město opustilo. Číňané po
odchodu Rusů chovali se ja ko
divá z věř. Vrhli se na domy, vše vydran-
covali, i dvéře a okna z domů odnesli.
Vladivostocké leďstvo.
Z Petrohradu, 4. srpna. Vladivostocké kři-
žáky v pondělí odpoledne se vrátily, podnik-
nuvše na své vyjížďce celou řadu válečných
akcí. Několik japonských lodí bylo potopeno.
Paris
Inka
Angličan
Číňan
Rus
Paříž
Berlín
Petrohrad
Charbina
7
article
Doprava podmořského člunu
»Protektors.
Z Vídně, 4. srpna. Zajímavou zprávuo
dopravě, pověstného již podmořského člunu
»Protektor« do Petrohradu přináší švědský
časopis »Aftenposten«. Zpráva ta zní: Z Ame-
riky jela norská loď »Fortuna«; která měla do-
pravit »Protektora« do Kronštatu, pravidelnou
jízdní dráhou a potkávala každou chvíli lodi.
kterým její zvláštní náklad byl nápadný. V Kron-
štatu však její příjezd byl utajen. Tak se stalo,
že před Kronštatem, u ostrova Hoglandu, byla
»Fortuna« zadržena ruským křižá-
kem, jehož velitel neměl ani tu-
šení, že »Protektor« je určen pro
Rusko, nýbrž vida podmořský člun na pa-
lubě, dal signál dělovým výstřelem k zastavení
»Fortuny«.
Hned na to vyjela proti ní ruská torpé
dovka a vyslán člun s dvěma důstojníky a sil
nou posádkou k »Fortuně«. Na otázku důstoj
níkovu, co je s podmořským člunem, odpověděl
Vídeň
Petrohrad
Kron
Rusko
Fortuna
8
article
SII.
SII.
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
9
article
kapitán »Fortuny«, že je určen pro Kronštat.
Důstojník tomu z počátku nechtěl věřiti. Teprve
když mu to bylo dokázáno listinami, kterými
byl kapitán opatřen, prohlásil, že »Fortunu«
propouští. Hned byly na »Fortuně« rozestaveny
silné hlídky, torpédovka určena pro její ochranu
a provázela ji až do přístavu kronštatského.
Celní úřadníci dostali před tím rozkaz, aby lod
tuto neprohlíželi. Historie tohoto člunu zůstává
stále tajuplnou.
Slechy o velikém boji.
Z Petrohradu, 3. srpna. (C.-B.) »Ruská
telegr. agentura« oznamuje z Mukdenu ze
dne včerejšího: Udržuje se tu neustupně po-
věst, že zuří od tří dnů na celé naší
strategické čáře veliký boj. O utrpě-
ných ztrátách nedošly dosud žádné zprávy.
Z úřadního pramene oznamuje se, že mi s t o-
držitel Alexějev dnes Charbin
opustil, aby se vrátil do Mukdenu.
(Ostatní zprávy viz na 3. straně).
Petrohrad
Charbin
Mukden
Fortuna
10
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Proti slovanským pobočkám slezským.
Z Vídně, 4. srpna. Na schůzi předsedni-
ctva německého lidového spolku v Celovci byla
přijata resoluce, ve které se poslanci žádají,
aby za příčinou cesty ministerského předsedy
dra. Körbra do Haliče vládě opětně připo-
mněli její povinnost, jak se má zachovati vůči
slovanským pobočkám na německých učitel-
ských ústavech slezských.
Vídeň
Halič
ský ústav
11
article
Telegramy knížete Míkuláše.
Telegramy knížete Míkuláše.
Z Vídně, 4. srpna. Kníže Mikulá š čer-
nohorský zaslal králi Viktoru Emanue-
lovi telegram, ve kterém praví: »Vzdávám
hold Viktoru Emanuelovi a krásné Italii. Zdravím
srdečně svou milou Jelenu a milé vnučky Jo-
landu a Mafaltu«.
Druhý telegram zaslal císaři Františku
Josefovi, jehož nazývá dobrým a mocným
sousedem a ctihodným přítelem černohorského
knížectví.
Císařská hymna v Uhrách.
Z Pešti, 4. srpna. Ze Subotiče se sděluje:
Včera konal se zde pohřeb plukovníka zemské
obrany Csasya, Když vojenská kapela začala
hráti císařskou hymnu, počali někteří přítomní
syčeti. Hra byla přerušena, aby se zabránilo
trapnému výjevu.
Míkuláš
Kníže
Emanue
Viktor Emanuel
František Josef
Vídeň
Uhry
Pešť
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Pan „adjunkt“.
Napsala Julis Vlasáková.
„Kníže pán přijal nového úřadníka a poslal
ho do Proškova — ještě se neví, kam bude při-
dělen,“ zvěstoval na panství jeden druhému.
„Je to protekce — ví bůh, kdo ho knížet
vnutil, ale je pašák,“ odvětilo se na každé po-
dobné zvěstování a všichni se usmáli.
A pan „adjunkt“, jak nového úřadníka z ne-
dostatku určitějšího postavení jmenovali, byí
„pašák!“
Miloval, hrál, zpíval, pil, tančil a — mlu-
vil, až bůh bránil!
Bylo to v dobách, kdy všichni, všude a př
každé příležitosti řečnili a kdo „neuměl hodit
řeč do placu“, nic po něm nebylo — a na celém
panství nebylo řečníka, který by byl dovedl
plynně vysloviti dvě věty.
Byli zde sami starší páni — uměli sice
znamenitě řečnit, ale jenom tenkrát, uřízl-li ně-
kdo v lese borovici, nebo stratil-li se s pole man
del obilí — tu ovšem řečnili, až se šafář, po-
klasný nebo hajný se všemi mandely a borovi-
cemi třásli, ale takové řečnění se do salonu ne-
hodilo a proto řekl proškovský pan vrchní panu
důchodnímu:
„To jsem sám rád, že máme nyní mezi
vebou takového řečníka, neboť my jsme už tak
mechem obrostlí, že to svět neviděl!“
Julis Vlasáková
Proškův
bůh
13
article
Pan vrchní se naučil totiž teprve v pozděj-
ších dobách po česku mluvit a myslit a pře-
kládal své oblíbené rčení, „das hat die Wel
nicht gesehen“, do češtiny, „to svět neviděl!“
Nu — a pan adjunkt řečnil — vlastně měh
tolik řečí, „že to svět neviděl!“
Buď měl velmi pestrou minulost a opravdu
něco ze zkušenosti vyprávěl, nebo mluvil jenom
aby sebe i druhé bavil, ale vyprávěl věci k ne-
uvěření.
„Tam, kde dříve byl, byla velmi hornata
krajina a mraky běhaly po nebi, že jich mohli
dosáhnout — letěly — narazily na skálu a zas
se vracely — pak tam stavěli jakési mosty, ke
kterým bylo potřebí šroubů tak velikých, že je
mělo 20 lidí co unést. Lesy tam byly 18 hodin
dlouhé a 14 široké a hub tam rostlo hrůza! —
On sám jich kolik nůší nasušil za 14 dní. Sedláci
tam měli vycvičená prasata na hledání lanýžů
— každé prase jich tam denně hodnou nůši
vyrylo.“
Páni poslouchali a myslivci z panství se
cítili latinou páně adjunktovou zahanbeni.
„Ten by řečnil!“ říkali mezi sebou, litu-
jíce, že není právě žádné jubileum, ba ani žádné
visitace, aby aspoň panu vikáři pronesl přípitek
A pan adjunkt mluvil a mimo to nedělal nic.
V kanceláři pana důchodního trochu po-
máhal, ale měl-li něco udělat, musil mu pomoe
někdo jiný.
„Ještě to nemají?“ ptával se pan důchodn
všecek udiven.
Sedlák
14
article
„Ještě to nemáme,“ říkal pan adjunkt, když
to ještě nebylo, ale bylo-li to, hlásil hrdě: „už
dávno jsem to udělal!“
Náhle se v „centrální direkci“ rozpomenuli
a pan adjunkt byl z Proškova odvolán.
Páni úřadníci uspořádali schůzku na roz-
loučenou — vlastně, aby vyslechli jeho řeč —
neboť ta bude asi velkolepá.
Pan adjunkt přišel vymydlen, vyšňořen, za-
sedl mezi ně a mluvil, až se hory zelenaly!
„Co pak tohle není nic — vy tu máte kapr
5—7 kilo těžké, ale tam, co jsem dříve byl,
tam byli kapři! — Vy zde nejvíc 15 kilo těž-
kého najdete, ale tam, tam byli kapři až 80
kilo! —
„No, to snad přece ne!“ divil se pan dů-
chodní.
„Inu, proč pak ne? Když šrouby k mostu
musilo 20 lidí nést, pak může i kapr 80 kilo
vážit,“ prohodil pan nadlesní, mrkaje potměšile.
„A jednou dali kapra na parné slunce do
necek vody,“ pokračoval pan adjunkt, „a na-
jednou z něj začali lézt malí kapříci a jen, jen
se hemžili.“
„Na — na — na — to svět neviděl, aby
se živí kapři rodili — to si nějak popletli,“ mínil
pan vrchní a pan adjunkt byl rád, že ho právě
v tu chvíli odvolal kollega. Odvedl ho do síně
a tam mu důtklivě šeptal, aby promluvil řeč —
neboť všichni prý na ni čekají a nadlesní už má
zkomponovanou odpověď — on, on takový řeč-
ník zajisté také si něco připravil.
adjunkt
Proškův
nadlesní