1
masthead
V Praze, ve středu une 3. srpna.
Praha
2
masthead
K číslu 213.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
Praha
5
article
Alexějev v Charbině.
Alexějev v Charbině.
Z Petrohradu, 3. srpna. Dnes přibyl do
Charbina místodržitel Alexějev. Byl gene-
ralitou, městským správcem a obecenstvem,
které se velmi četně na nádraží shromáždilo,
slavnostně uvítán. Po dvoudenním pobytu v
Charbině odjel do Vladivostoku.
Stížení válečných akcí počasím.
Z Petrohradu, 3. srpna. Válečné akce jsou
stěžovány vedrem. Perioda dešťů — jak se
zdá — tentokráte se nedostavila. Vojáci táhnou
často 40 verst za strašného parna bez jídlaa
pití. Hrozně tím trpí ranění, kteří však snášejí
svůj osud se statečností obdivuhodnou.
Skrydlov, Bezobrazov a Jessen.
Z Berlína, 3. srpna. Nikoli Skrydlov,
nýbrž viceadmiral Bezobrazov prý to byl.
jemuž se podařilo torpédoborce »poručíka Burja-
kova« dopraviti do Port Arturu. Bezobrazov pře-
vzal velení vojska, hájícího Port Artur. Velitelství
křižáků vladivostockých přešlo na admirála
Jessena. Tento řídil nedávno plavbu křižáků
poděl pobřeží japonského. Od Bezobrazova oče-
kávají v Petrohradě, že v posledním okamžiku
smělým činem se proslaví.
Číňané mezi Japonci.
Z Petrohradu, 3. srpna. »Novoje Vremjae
sděluje: Jest dokázáno, že mezi Japonci, opev-
ňujícími postavení jižně od Hajčenu, nacházejí
se Číňané.
Telegram viceadmirála Skrydlov
carovi.
Z Petrohradu, 3. srpna. (C.-B.) Viceadmirá
Skrydlov telegrafuje carovi: »Dne 24. čer-
vence byl německý parník »Thea«, z Ame-
riky do Yokohamy plující, zadržen proto, že
celý jeho náklad sestával z uzených ryb.; pro-
hlášen byl za zákonitou kořist. Když byla po-
sádka dopravena do bezpečí, byla loď pro
nemožnost, odvléci ji do ruského
přístavu, potopena. Dne 30. červenc
vyplulo naše vladivostocké loďstvo opětně do
úžiny čugurazské. Ke třetí hodině odpolední
Bezobrazov
Jessen
Artur
Bezobrazův
Číňan
Japonec
Skrydlov
Theo
Petrohrad
Vladivostok
Berlín
ame
Yokohama
Novoj Vremjae
6
article
spatřen byl na severním pobřeží japonském
křížák nepřátelský třetí třídy se třemi torpedov-
kami a za ním plachetní loď typu »Kongo« se
čtyřmi torpedovkami. Lodi pluly týmž směrem
jako naše loďstvo. Současně objevil se na se-
verní straně užiny pobřežní křižák typu »Sayen«.
Všechny tyto lodi držely se ve značné vzdále-
nosti od našich. Pojednou k 5. hodině se obrá-
tilo naše loďstvo, neutrpělo během jízdy ztráty
ani jediného muže, ani jakéhokoliv poškození,
Také na potopených lodích nepřišel nikdoo
život.«
Pověsti o Kurokiovi.
Z Tokia, 2. srpna. Četné listy přinesly
zprávy, že generál Kuroki jest polského nebo
francouzského původu. Na zprávách těchto není
ničeho pravdivého. Jak četní příbuzní japon-
ského generála dotvrzují, jest čistokrevným Ja-
poncem a rodina jeho je dlouho v Japonsku
usazena.
Kuroki
Kongo
Tokio
7
article
Ještě k boji u Hajčenu.
Ještě k boji u Hajčenu.
Z Londýna, 2. srpna. Korrespondent »Mor-
ning Postu« v hlavním stanu Kurokiově
telegrafuje ze dne 31. července : Ruská armáda
v boji u Hajčenu sestávala ze tří divisí. Japonci
střileli na opevněná a hájená místa ruská až
do 6. hodiny večerní. Pěchota, která tvořila
centrum, dobyla pak Thavuanu, jakož i za ním
se nacházející posice nepřátelské. Jiná postavení
v pravo a v levo na silně opevněných výšinách
byla později vzata.
Zaražení japouského postupu na
Mukden.
Z Petrohradu, 2. srpna. Kuropatkin tele-
grafuje, že postup Japonců k Mukdenu uvízl
Neschůdné horstvo v okolí Kaolina zabraňuje
přesnému zjištění počtu nepřítele.
Kuropatkin nebude prý se již vy-
hýbati rozhodné bitvě.
Z Paříže, 3. srpna. Většina vojenskýeh
zpravodajů a také petrohradských korrespon-
dentů pařížských listů označuje situ ae
Kuropatkinovu jakožto velmi váž-
nou. Korrespondent »Matinu« sděluje, že
přiblížil se okamžik, kterýž Kuro-
Mor
Japonec
Matin
Kura
Londýn
Petrohrad
Paříž
Kaolina
8
article
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
9
article
patkin od počátku války očekáv al.
Nebude prý již dle svého původ-
ního plánu vyhýbati se na dále
rozhodné bitvě.
Velkokníže velitelem nového
armádního sboru.
Z Berlína, 3. srpna. Proslýchá se, že
velkokníže Nikolaj Nikolajevič pře-
vezme velitelství armády, která má býti nově
utvořena a dne 1. září odejíti na bojiště.
Už jen jediná posice k udržení...
Z Londýna, 2. srpna. Mezi prvním japon-
ským armádním sborem a Liaojanem dle tele-
gramu z hlavního stanu Kurokiova nalézá
se již prý jen jediná udržitelná po-
sice pro Rusy.
Nikolajevič
Rus
Berlín
Londýn
10
article
Generál Miščenko v ohni.
Generál Miščenko v ohni.
Z Petrohradu, 2. srpna. Předevčírem od-
poledne zahájen byl opětně urputný boj v okolí
Kanuanlinu. Zvláště v prudkém ohni ocitlo
se oddělení generála Miščenka, na které
Japonci útočili vydatnou dělostřelbou. Rusové
uhájili všechny své posice. Armáda Miščen-
kova v boji se vyznamenala.
Koncentrace ruské armády u Char-
bina. — Zranění a zajatí.
Z Londýna, 3. srpna. »Standard« ozna-
muje: »Z Charbina do Čifu přibyvší evropský
kupec líčí, že za posledních pět ne-
děl přibylo tam 110.000 mužů ruské
armády. Všichni jsou opatřeni dokonale zá-
sobami a o další dopravu jich jest postaráno.
Šest mlýnů mele ustavičně bohaté dodávky
obili, jež Číňané Rusům za značně vysokou
cenu prodávají.
V Charbině nalezá se velmi mnoho
zraněných, o které však výborně jest pečováno.
Japonští zajatci dopravováni jsou vesměs do
Tomska, kdež nalezají se tou dobou již celé
japonské kolonie. Železnice, třeba že zvolna,
pracuje velmi dobře. Zřízením výhybek, jež
vzdáleny jsou od sebe vždy na deset verst,
jest doprava velmi usnadněna.
(Ostatní zprávy viz na 3. straně).
Miščenko
Miščenka
Japonec
Rus
Číňan
Petrohrad
Kanuanlin
Chara
Londýn
Čif
Tomsk
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Za vraty-
N. A. Lejkin.
Jarní večer. Právě přijevší „dačnik“ E let-
nímu pobytu seděl na lavičce za vraty a po-
kuřoval doutník. Ze vrat vyšel domovník v pru-
hované kamizolce, mužíček to s podezřelým
obličejem, s řídkou bradkou a červeným nosem
Pošinuv čepici s utrženým štítkem do týla, což
značilo poklonu, zastavil se před „dačnikem“
a vzdychl si z hluboka.
„Tak jsme už rádi, Ivane Ivanoviči, že jste
k nám zase přijeli na léto, tak rádi jsme, že to
ani myslit nemůžeme.
Host se usmíval a místo odpovědi pustil
kouř z úst. Domovník pošinul čepici z týla na
čelo a pokračoval:
„A nejen my, ale i páni naši, jsme všichni
rádi. Vy to ani nepozorujete, a teď, když jste
šel vedle boudy naší Sokolky, tak chvostem
vrtěla.
„Co pak já mám s psíky?“ tázal se „dač-
„Jak že? Oni od vás leccos dostanou. My
slíte, že oni to necití? Oni rozumějí. Je to zvíře
— a jaké nápady!“
„Nu, vždyť nejen ode mne, také od druhých
něco dostanou. Jsou zde také jiní hosté.“
„Toliko od vás. I my i psi mají něco jenom
od vás.
„To lžeš. V sousední dači také je větší
rodina.“
„Vždyť jsou to Němci. Co z toho, že je to
větší rodina? Co u jiných lidí jsou odpadky, na
nik“.
Lejkin
Ivan Ivanovič
Němec
12
article
tom si Němec sám pochutnává. Co vy házíte
psům, to Němka sebere a má na pochoutku.
„Nu, mně se zdá, že přeháníš ..
„To mohu odpřisáhnout... Ani vnitřnosti
z ryb neodhazují, usmaží je a pochutnávají si
na nich ..
„Lžeš, lžeš!“
Domovník popatřil na hosta a zakývav hla
vcu, odpovídal:
„Jaký vy jste, Ivane Ivanoviči, nevěřící člo-
věk! Můj byt je přece hned vedle a já to vidim.
Před třemi dny nastřílel si Němec vzduchovkou
vrabců, usmažil je a snědl. A proč? Ze žádosti-
vosti. I do nevymyté dače se nastěhovali! Moje
žena jim chtěla umýt podlahu, okna, dvéře —
všude se to tak dělá. Vtáhli de nevymyté. A proč?
Aby nemusili dát domovnici na čaj. To jsou
upíři. Nikdo není žádostivější nad Němce. Chva-
stat se, nos ohrnovat, na to jsou chlapíci, ale
mají-li pustit groš — špíny.“
„A což, oni se chvástají?“
„Nu, bodejť! On chodí v čepici z voskova-
ného plátna a ona — si hraje na paní generá-
lovou. Teď mi vzkázala po lokajovi a po ku-
chařce, abych se neopovážil jinak ji oslovit jako
„Excellence“. Ta Němka ..
„Možná, že je paní generálovou.“
„Račte dovolit... Vždyť má pasport u nás,
a já jsem též vysloužilý voják a dovedu rozeznat
generálovou od obyčejné kobyly.
„Nu o oslovuješ ji „Excellencí“?“
„Nikterak. Bože můj! To by tak ještě schá-
zelo! I kdyby mi dala rubl na čaj — ani potom
bych ji tak nepojmenoval. A lokajovi, panske
i kuchařce uloží peněžitý trest, neosloví-li j
„Excellener“. Dostane-li účet z krámu nebo o
Němec
Němka
Ivan Ivanovič
Bož
13
article
zelenářky a nestojí-li tam „Excellence“, ne-
přijme ho, že prý to není psáno pro ni.
„Podivné věci mi vyprávíš, je-li to jen
pravdal“
„Ach, bože můj,“ zvolal domovník. „Že
mi nevěříte! Už druhé této, Vašnosti, sloužím
věrně a pravdivě . .
„Takové prapodivné věci mi vyprávíš, ž
se člověk musí divit.
„Vždyť já se také divím. Ona ze sebe děl
generálovou a on se svým koženým kaftanem
vypadá jako nějaký vypovězenec. Jenom v tom
se oba shodují, že jsou taškáři, jeden jako
druhý. Vždycky takovým se staví, když k němu
přijdou pro peníze. Hledíš-li na něho, myslíš sí:
blázen. Přišel k němu člověk pro peníze, on mu
vhodil místo peněz boby, aby mu zaříkal bolení
zubů. Vykládal, jak v čínské zemi strojí svatbu,
jak Arabové v nose mají kroužky, jak v Sibiři
se jezdí na psech. Ten, co přišel pro peníze, po-
slouchá, poslouchá, odplivne si a odejde,“ vy-
kládal domovník a pojednou dodal: „Neračte
zahazovat oharek z doutníku, popřejte domovní-
kovi zakouřit si.“
„Tu máš,“ podal mu „dačnik“ oharek.
„Pěkně děkuju. Máte znamenité doutníky,
těmi si výborně hrdlo protáhnu. Ale tam ten
Němec jaktěživ oharku nedá. Za celý život. On
je sám sbírá, suší a vykouří v dýmce — takový.
je to škrob. Ale vy jste hodný pán... i oharek
i na skleničku . ..
Domovník pohladil zátylek, ušklíbl se, po-
tem smekl čepici a poklonil se. „Dačnik“ se také
usmál, sáhl do kapsy a podal mu stříbrný peníz.
Demovník poděkoval a chvátal na ulici.
Prel. J. Koiecký.
Němec
J Koiecký
Sibiř