V Praze, ve středu dne 14. června.

K číslu 161. Čislo v Praze za 2h a na venkověl za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

NARUDNÍ

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Válka. K vyjednávání o mír. Z Londýna, 14. června. »Times« sdělují z Petrohradu nadmíru neuvěřitelnou zprávu, že vyjednávání o mír povede Ojama s Liněvičem a že Roosevelt sám tento návrh učinil. Zpravo- daj listu také považuje tento způsob za nejlepší, poněvadž zabrání se tak nutnost schůzky diplo- matů a celé jednání bude míti více ráz vojen- ské přímosti a upřímnosti. Oba zástupci budou prý se svými vládami v bezprostředním spojen telegrafickém. Odpovědi Ruska a Japonska. Z Washingtonu, 13. června. (C.-B.) »Reu- terova kancelář« sděluje: Vláda dostala odpověd Ruska na Rooseveltovu nótu. Souhlasí s ústním sdělením, jež učinil včera vyslanec hr. Cassini k presidentu. K návrhu obou válčících stran, dle něhož si nepřejí uveřejnění svých odpovědí, rozhodl se Roosevelt odpovědi ty neuveřejniti, ale officiálně se ujišťuje, že neúřadní sdělení. jež již učiněna o obsahu odpovědí, jsou případná a úplně vyhovující. Nové minové loďstvo. —ch. Z Petrohradu, 13. června. V brzku má býti započato se stavbou nového velkého minového loďstva v domácích vodách. Čásť mi- nonosek bude dopravena po sibířské dráze na dalný Východ.

Z Mandžurie. Z Londýna, 14. června. »Daily Te- legraph« oznamuje se v sobotu z Tokia, že generál Liněvič nalezá se v posici naprosto beznadějné (?) a že je téměř obklíčen. Bude-l se ve válce pokračovati, připraví japonská ar- máda v Mandžurii Rusům stejný osud jako ja- ponská marina v úžině cušimské. Jest pravdě- podobno, že Japonci se chystajl na postup. Z Berlína, 14. června. »Kölnische Zeitung« oznamují z Petrohradu Podnět Rooseveltův k zahájení akce na pro- spěch míru učinil v Petrohradě dobrý dojem, ale nadějným není. Nikdo nechce míru potup- nému, dokud Rusko není poraženo. Listy žá- dají, aby rozhodnutí o míru či válce zůstavilo se zastupitelstvu lidovému, čemuž však úřadní kruhy nechtějí, poněvadž zastupitelstvo lidové nemůže se sejíti před podzimem.

Témuž listu sdělují z Londýna, že také tam v příčině míru je smýšlení pessimisti- cké a že jest obava, že Rusko protáhne prů- pravné jednání a že nepřijme japonský požada- vek náhrady válečné a zachování statu quo vá- lečné posice a síly ruské v Mandžurii. Z Petrohradu sdělují sem, že obrat k zahájení akce mírové způsobily momenty dva: jednak prohlásil ministr financí, že odmítá veškeru zodpovědnost, bude-li ve válce pokračo- váno a jednak množila se vzpoura nejen v muž- stvu, ale i důstojnictvu ruské armády. Liněvič prý musil dáti 150 důstojníků zastřeliti.

Události na Rusi. K nynějším poměrům. Proslýchá se v Petrohradě, že otázka o přeložení některých vyšších ústa- vů školních z hlavních a větších měst do menších měst rozřešena kladně. —ch. Z Petrohradu, 14. června. Z hodno- věrných míst se ujišťuje, že nástupcem ministra osvěty gen.-l. Glazova, jenž stane se čle- nem státní rady, bude universitní professor, sla- vista Ant. S. Budilovič. Z Petrohradu, 13. června. (C.-B.) [»Petr tel. kanc.«] Dosavadní pomocník ministra orby tajný rada šl. Schwanebach, pověřen hod ností šéfa vrchní správy pro zemskou organi- saci v zemědělství. Z Moskvy, 13. června. (C.-B.) Depu tace, jež povéřena odevzdati caru petici, vy pracovanou od zástupců zemstev a starostů měst. odjela dnes do Petrohradu. Bude od carav soukromé audienci přijata.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Vídeňský parlament. Z Vídně, 14. června. O 9. hodině dopo- lední sešly se v parlamentě skoro všechny kluby k poradám jednak o situaci, jednak o pra- covním programu. Tento byl stanoven definitivně včera na ministerské radě, která se konala o polednách a které se zúčastnili všichni členové kabinetu vyjma dra. Randy. Z Vídně, 14. června. Říšský poslanec Pensel, který zastupoval 5. kurii, zemřel. Uherská krise. Z Vídně, 14. června. »Fremdenblatte oznamuje: Baron Fejérváry jest designova- ným uherským předsedou ministerským. Předlo- žil císaři listinu ministrů. Očekává se, že jme“ nování jich je zcela blízké. Než bude příslušná publikace v úřadním listě uherském, bude spro- štěn baron Fejérváry své hodnosti jako kapitán uherských trabantů. Baron Fejérváry převezme ressort ministra financí vzhledem na blízké rozhodnutí o kvotové věci. Protože parla- menty obou polovin říše do konce června o kvotě se nedohodnou, bude tato prodloužena cí- sařem na rok. Protože však příslušný akt pa- novníkův musí býti opatřen podpisem ministra financí, baron Fejérváry převzal tento res- sort, aby svým podpisem rozhodnutí krále uher- ského kryl. Není vyloučeno, že bude porte- feuille tento brzy předán jinému. Provisorně převezme bar. Fejérváry ještě ministerstvo třetí, totiž funkci ministra a latere, kte- rou zastával již opětně jako ministr honvédů.

Tyto tři úřady převezme bar. Fejérváry, předpokládaje, že setrvání v nich bude zcela krátké. Nabídl ostatně křeslo ministra kol osoby císařovy mladému aristokratu, který je záhy převezme. Z Pešti, 14. června. Jakkoli většina no- vých ministrů jsou členy liberální strany, tato není jich jmenováním dokonce potěšena, na- opak rozmrzena, poněvadž se budí zdání, jako by mezi kabinetem Fejérvárovým a liberální stranou bylo nějaké spojení. Jakkoli pak noví ministři hned po svém jmenování vy- stoupí ze strany, tato se usnese na jednohlasné deklaraci, ve které kterékoliv spojení popírá. Orgány strany neodvislosti prohlašují, že přestavba kabinetu stane se koncem tohoto mě- síce na pouze parlamentní. Státní převrat v Norsku. Z Vídně, 14. června. »Fremden- b latt« oznamuje: Švédský ministr zahranič- ních záležitostí vydal výnos švédsko-norským konsulátům, který zní: »Vzhledem na projev králův, že provisorní vláda v Norsku není uznána vládou švédskou, udělují se generálním konsulátům tyto instrukce: Generální konsuláty vyřizujtež nadále záležitosti švédské a norské, k jichž vyřizování jsou dle ústavy povinny, ale s omezením, že nevejdou ve styk s nižádnou provisorní vládou norskou a také nepřijmou od ní příkazův. Generální kon- suláty nechť obracejí se na královské minister- stvo zahraničních žáležitostí ve Štokholmu, kdyby protizákonná norská vláda na nich něco vymáhala.«

FEUILLETON. Promluvil. Črta Ferd. Mačenky.

Doktora Kapustu jsem znal jenom z ulice. Chodil naší ulicí dvakrát denně, maje zlaté brejle až na konec nosu posunuty a kulatou čepičku vždy ku pozdravu vlídnému připra- venu. Podivným protějškem ke zlatým brejlím byly vysoké boty a tlustá dubovka, bez níž pan dektor nikdy ven nevycházel. Pan doktor Kapusta byl majitelem velkého hospodářství, jehož zahrady a pole dotýkaly se našeho předměstí. Byl cekonomem a ničím ji- ným než hospodářstvím se nezabýval. Tvrdilo se však o něm, že je to muž velm učený a moudrý. Když jsme tak někdy seděli v přízemku u ševce Loskota, přehrabujíce se mu v bed- ničkách evočků a „ficků“, a pod okny mihla se nachýlená postavička doktora Kapusty, odložil mistr Loskot kladivo a botu, vjel rukama do je- žaté hlavy a řekl s povzdechem: „Kluci, kdybych já měl tuhle (ťukl si n čelo), co má doktor Kapusta... sek' bych ře- meslem a prodával bych vědy a rozum. Panečku, to je člověk. Inu, dvojnásobnej doktor.. Mistr, vzdychnuv zas resignovaně, ohlédl se ke kamnům, nedívá-li se jeho drahá Žany, a na- pil se z placaté láhvičky jakési lihoviny, aby za- hnal svůj smutek. „Co je to „dvojnásobnej doktor“, nevěděli jsme a mistr Loskot toho nevěděl také, ačkoli věděl mnoho. Odebíral totiž „z druhé ruky“ ja- kési vídeňské noviny, kde prý dle jeho slov byly jen „vědecké vědy“ Doktor Kapusta stal se nám symbolem uče nesti, a neměli jsme vroucnějšího přání, než abychom ho slyšeli někdy promluviti. Náhoda mi přála. Pan děkan uspořádal kdysi hostinu, a mně jako ministrantu dostalo se vděčného úkolu, při- nášeti ke dveřím jídelny plné láhve vína a piva. Prázdné stavěly se opět za dvéře, a já odnášel je na dvůr.

Ze vrozené horlivosti přesvědčil jsem se vždy, je-li láhev vskutku dopita. Konstatoval jsem občas, že v láhvi byl jakýsi zbytek a ne- váhal jsem doplniti svůj úkol tím způsobem, že jsem láhve dnem vzhůru a krkem k ústům obra- cel. Ne gutta supersit — ni krůpěj ať nezbudel Dvéře u jídelny byly pootevřeny a libá vůně vycházela z hodovní místnosti na chodbu. Mezi hosty zahlédl jsem též pana doktora Kapustu. Seděl vedle měšťana Jelínka, který byl také oekonomem a měl za městem velká zelinářská Jelínek byl velmi hovorný a stále cosi panu Kapustovi vykládal. „Dvojnásobný“ doktor měl zrak upjatý pele. kamsi do oken, poslouchal jaksi jedním uchem a k mě žalosti nijak mu neodpovídal. Inu, učení lidé nebývaji hovornými. Viděl jsem panu Kapustovi na očích, že asi myšlen- kami svými je vzdálen těch pozemských věcía že duch jeho i v těchto chvílích bloudí tajem- nými místy nadhvězdnými, kam obyčejným, ne- vědomým smrtelníkům není dovoleno vstoupiti. Jistě že řeší právě nějakou záhadu všeho- míra a přemítá na mysli, jak by oblažil lidstvo novým poznatkem, získaným úsilnou prací svého hloubavého ducha. Mlčel stále. Ani slůvko nepřešlo přes jeho rty. A já tolik rád bych ho byl slyšel promluviti! Jak vznešené jsou asi myšlenky, jež nádherným rouchem slovním přiodívá a hlasem, plným mi- lého kouzla, s přáteli svými sdílí! Proč dnes nechce promluviti? Než, nastojte! Doktor Kapusta najednou zavrtěl sebou na židli, rty se mu nějak zatřepaly — jistě pro- mluví! Všichni se odmlčeli a v nastalém tichu hle- děli na dvojnásobného doktora, jenž chystal se k řeči. Doktor Kapusta otočil se nyní celým tělem ke svému sousedovi Jelínkovi, odkašlal suše a řekl volně, třesavým hlasem, za všeobecného ticha, při němž mi nedočkavostí bušile srdce: „Pan. kollégo, dal jste už rozházet hnů a poli?“