V Praze, v sobotu dne 10. června.

K číslu 158

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

NARUDNÍ S

Číslo v Praze za 2h a na venkově za 3 Předplaeení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Válka. Jednání o mír? Z Londýna, 9. června. Petrohradský korre- spondent »Standardu« píše: »Informace dojmy, kterých jsem nabyl od dobře informo- vaných diplomatických kruhů, opravňují k příz- nivému posuzování otázky míru. Mohu říci, že vyjednávání o mír pokračuje. Z Paříže, 9. června. Ruský vyslanec Ne- lidov prohlásil vůči četným jiným vyslancům, kteří se ho vyptávali na otázku uzavření míru: »Nemám nařízeno petrohradskou vládou, abych v otázce této něco podnikl.« Ve zdejších diplomatických kruzích neví se dosud nic o výsledku včerejší audience amerického vyslance Mayera u cara. Myslí se, že Rusko i nadále se zdráhá učiniti první krok a žádati samo o mír. Myslí se však, že poslání presidenta Roosevelta právě v tom spočívá, aby carov obtíže a těžkosti tohoto prvního kroku byly ulehčeny. V tom ohledu přijme patrně Rusko dobré služby Spojených států. Z Petrohradu, 9. června. »Ruské Slo- vo« tázalo se jistého zástupce vojenského re- sortu, který byl povolán do Carského Sela, n záležitost míru a dostalo od něho tuto odpo- věď: »Kdyby někdo se otázal na schůzi zastu- pitelstva lidového, má-li býti mír či válka, zněla by odpověď: míru je potřebí. Ale rovněž nepochybno jest, že za nynějších okol- ností postavilo by Japonsko pod- mínky, námi nepřijatelné. Může se tedy jednat jenom o úspěšné zakončení války a jest pravděpodobno, že tato otázka bude lido- vému zastupitelstvu předložena. Mínění, že po- kračování v námořní válce jest nemožným, jes předčasným a neodůvodněným.«

Polské dary. Varšavský komitét dostal 50.000 korun od haličského komitétu a 3000 marek od poznan- ského ve prospěch strádajících ro- din polských v království polském, jichž otcové jsou na bojišti. Drobnosti. V ministerské radě vypracován projekt pra- videl o zabezpečení osudu dětí po vojínech padších ve válce nynější. Hlavní námořní štáb ruský dostal zprávu, že se z křižáku »Ural« zachránil velitel, kapitán Istomin, dále kapitán 2. řádu kníže Šitanský Šichmatov, plukovník sboru inženýrů-mechaniků Speranský, poručíci S. Evdokimov a Konstantin Čoglokov a 3 praporečníci. Do Vladivostoku vydal se oddíl děl- níků petrohradského přístavu počtem 50 mužů V Petrohradě kolují pověsti, že při posled- ním odeslání dělníků do Vladivostoku a odjezdě admirála Birileva chyceni dva japonští vyzvě- dači, přestrojení v uniformu ruských důstojníků. Na minonosce »Grozný« raněn velitel ka- pitán 2. řádu Andržejevský. Kapitán »Orla« podlehl svým ranám. V brzku očekává se nedostatek sesten milosrdných pro vojenské nemocnice, vý konná komise obrátila se na všechny oběčiny sester milosrdných Červeného kříže s dotazem kolik sester by mohly poskytnouti; zároveň po- ukázala na potřebu postarati se o potřebný počet osob a otevříti přípravné kursy. Pro dopravu raněných a nemoených p vodě od Permi k Nižnímu Novgo- rodu najaty a upraveny tři zdravotní parolodi »Novik«, »Cesarevič« a »Polezný«. Také uči- něny kroky, aby na obou hořejších místech byly zásoby prádla.

Telefonické zprávy „Nár. Listů.

Uherská krise. Z Pešti, 10. června. Jedna zdejší korrespon- dence oznamuje s ohledem na zprávu »Vater- landu«, kterou také my jsme oznámili, že president konsulárního soudu v Cařihradě šl. Kvassay se dosud do Cařihradu nevrátil, nýbrž že dli na svém statku ve vesprimském komitátu. Následkem toho je mylnou také zpráva, jakoby šl. Kvassay byl obdržel telegrafický roz- kaz, odebrati se neprodleně do Cařihradu. Z Pešti, 10. června. Říšský poslanec R- koszy v klubu neodvislosti dal kolovati arch, na který sebráno 40 podpisů. Podepsali se naň také členové strany, kteří nejsou poslanci. Arch obsahoval znění telegramu, který má býti zaslán sněmu norskému. Ministr orby na inspekci do Bukoviny. Z Vídně, 10. června. Jak »Zeit« ozna- muje, odebere se ministr obchodu hr. Bu- quoy 22. t. m. do Bukoviny na in- spekci statků řecko-východního náboženského fondu. Vzpoura na dopravní lodi. Z Londýna, 9. června. Na palubě ameri- ckého parníku »Garonne«, který vezl asi 100 ruských raněných, vypukla vzpoura. Vo- jíni podnikli útok na důstojníka, který musil po- užiti zbraně. Nejnebezpečnější původci byli vy- sazeni na břeh a teprve když důstojníci byli opatřeni zbraní, plula loď dále.

Telegrafické zprávy. Z úřadního věstníku. Z Vídně, 9. června. (C.-B.) Císař jmenoval finanění rady Františka Laxu, Jana Sai- berta, Josefa Stibrala, Jakuba Buch-

FEUILLETON.

Podprefekt v polích. Ballada v prose. Napsal Alfons Daudet. Pan podprefekt je na cestě. S kočím napřed a lokajem vzadu nese ho majestátně koleska slavné podprefektury k rozdílení hospodářských cen v Combe-aux-Fées. Pro tento památný den oblékl si pan podprefekt svůj nejkrásnější vy- šívaný frak, nasadil si svůj malý claque, natáhl své přiléhavé kalhoty se stříbrnými prýmky a opásal se svým parádním kordem s perleťovou rukojetí... Na jeho kolenou spočívají velké desky z tlačeného chagrinu, do nichž smutně pohlíží. Pan podprefekt pohlíží smutně do svých desk s tlačeného chagrinu; přemýšlí o famosní řeči, kterou má prosloviti za hodinu k obyva- telům v Combe-aux-Fées: „Pánové! Vážení příslušníci mého správ- ního okresu ... Avšak, nechť sebe více zakrucuje své hed vábné vousy a opakuje dvacetkrát za sebou: „Pánové! Vážení příslušníci mého správ- ního okresu...“ pokračování řeči mr nenapadá. Pokračování řeči mu nenapadá.... Jest tak horko v té kolesce!... Silnice do Combe- aux-Fées se v nedohlednu ztrácí, zahalena při poledním slunci v kotouče prachu... Vzduch je rozehřát... a v mladých jilmech okolo sil- nice, jež jsou docela pokryty bílým prachem, od povídají si tisíce cikád s jednoho stromu na druhý... Pojednou se pan podprefekt vzchopil. Tam dole na úpatí kopečku zpozoroval lesík se zelenými duby, který, zdá se, že na něho kývá. Lesík se zelenými duby zdá se, že na něho kývá: „Pojďte přece sem, pane podprefekte; řeč se vám mnohem krásněji bude skládati pod mými stromy .. Pan podprefekt je sveden; vyskečí ze své Eolesky a přikazuje svým lidem, aby na něho počkali, neboť on jde skládati svoji řeč do lesíku se zelenými duby. V lesíku se zelenými duby jsou ptáci, kvít. prameny pod jemnou zelení . ..

Jakmile ptáci zpozorovali pana podprefekta s jeho krásnými nohavicemi a s jeho deskami z tlačeného chagrinu, dostali strach a přestali zpívat. Prameny neodvážily se již bublati a kvítka se skryla do trávy ... Celý tento malý svět ještě nikdy neviděl podprefekta a táže se šeptem, kdo to asi je ten krásný velmož, který se prochází ve stříbrných nohavicích... Mezitím pan pod- prefekt, okouzlený klidem a svěžestí lesa, nad- zdvihne šosy svého fraku, postaví svůj claque do trávy a usedne na mech u paty mladého dubu potom rozevře na kolenou své velké desky z tla- čeného chagrinu a vytáhne z nich široký list mi nisterského papíru. „To je umělec!“ praví pěnice. „Nikoli,“ praví hejl, „to není umělec, je likož má stříbrné kalhoty. Spíše jest to princ. „Spíše jest to princ,“ praví hejl. „Není ani umělcem ani princem,“ odpo ruje starý slavík, který po celou jednu sezonu zpíval v zahradách podprefektury ... „Já vím kdo to je: to je podprefekt!“ A celý les šepce „To je podprefekt! To je podprefektl“ „Jaký lysý je!“ poznamenává skřivan s vel kou zhocholkou. Zvonky se ptají: „Je zlý?“ „Je zlý?“ ptají se zvon Starý slavík odpovídá: „Ale kdež pak!“ A na toto ujištění ptáci se dají do zpěvu, prameny počnou opět bublat a kvítka vonět, jako by zde pána ani nebylo... Bezcitný uprostřed všeho toho okouzlujícího ruchu pan podprefek přivolává do svého srdce Musu hospodářských spolků a s pozdviženou tužkou počíná ceremoni álně deklamovati „Pánově! Vážení příslušníei mého správ ního okresu ... Pánevé! Vážeňí příslušníci mého správního okresu...“ počíná znovu podprefekt ceremoniálně deklamovati . . .

Výbuch smíchu ho přerušuje. Podprefekt obrátí se a vidí pouze velkou žlunu, která ho se smíchem pozoruje, stojíc na jeho klobouku. Pod- prefekt cuká rameny a chce ve své řeči pokra- čovati, ale žluna ho znovu přerušuje a křičí na něho z daleka: „K čemu to je? „Jakže! K čemu to je?“ praví podprefekt všecek rudý hněvem a máchnutím odháněje toto drzé zvíře, začíná znovu: „Pánové! Vážení příslušníci mého správ- ního okresu... Pánové! Vážení příslušníci mého správního okresu...“ začal znovu podprefekt. Ale tu se fialinky odvažují pozdvihnouti se k němu na konci svých stonků a praví k němu slaďounce: „Pane podprefekte, cítíte, jak my krásně voníme?“ A prameny pod mechem zahrávají mu ne- beskou hudbou a ve větvích nad jeho hlavou pěnice mu pěje své nejkrásnější písně a celý lesík spikl se, aby mu zabránil ve skládání řeči ... Ano, celý lesík spikl se, aby mu zabráni ve skládání řeči... Pan podprefekt zpit vůní, opojen hudbou nadarmo se snaží ubrániti se uchvacujícímu kouzlu. Lehá si do trávy, roze- píná svůj krásný frak a ještě dvakrát nebo třikrát zakoktá: „Pánové! Vážení příslušníci měho správ- ního okresu... Pánové! Vážení příslušníci ... Pánové! Vážení...“ Potom posílá příslušníky správního okresu k dasu a Muse hospodářských spolků nezbývá, než aby si zahalila tvář. Zahal svoji tvář, ó Muso hospodářských spolků!... Když po hodině lidé z podprefektury vstoupili do lesíka, starostlivi o svého pána, tu úžasem ucouvli před divadlem, jež se jim zjevilo. Pan podprefekt ležel na břiše v trávě rozhalený jako nějaký bohme. Svlékl svůj frak ... a žvý- kaje fialky pan podprefekt dělal verše. Přel. Jna. Díme