V Praze, ve středu dne 3l. května.

K číslu 148

NARUDN

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

álka K námořní bitvě. Z Petrohradu, 30. května. (C.-B.) Z hod- nověrného pramene se sděluje, že přibyla do Vladivostoku mimo křižák »Almaz« ještě nemocniční lod »Orel« a jedna torpedovka. Bi- tevní lod »Kňaz Suvorov«, vlaj- ková loď admirála Rožestvenské- ho »Osljablja«, vlajková loď admi- rála Felkerzama »Borodino«, po- mocný křižák »Ural« a dopravn loď »Kamčatka« se ponořily. Admirál Rožestvenský byl poraněn a zachrá- něn na torpedové lodi, jíž velel poru- čík Durnovo a vyvázl. Dalších zpráv do- sud není v námořním štábu. Z Londýna, 31. května. Z Tokia sdělují Ruský křižák s 200 důstojníky a lodníky hle- dal útočiště u japonského pobřeží. Několik set těžce raněných Rusů připlulo ve člunech nebo vracích do krajiny Jamakuši. Z Berlina, 31. května. Z Londýna sdělují- Čtyři ruské lodi v námořní bitvě vzdaly se Ja- poncům, protože vzbouřilo se (?) mužstvo. Z Londýna, 30. května. (C.-B.) »Reuter. kancelář« sděluje z Petrohradu: Dle dnešní po- věsti sdělil kapitán »Almazu« caru, že a dm- rál Rožestvenský přešel na palubu jedné torpédovky. Kapitán Ziloti z admirality prohla- šuje však pověst tu za neodůvodněnou. Pozna- menal dále, že nedošla žádná zpráva o stavu křižáku »Almaz«. Zrada? Z Londýna, 30. května. Z Petrohradu oznamuje se časopisu »Times«: V ruských kru- zích zavládlo podezření, že porážka ru- ského loďstva způsobena byla, z

člásti také zradou a vzpourou ná- mořníků na některých lodích, kdež se nalezali mezi mužstvem členové podvratné strany terroristů. Kolik Rusů v námořní bitvě zahynulo? Z Londýna, 30. května. Kabelové telegramy z Tokia oznamují, že všechno muž- stvo potopených ruských lodí v mořských vlnách zahynulo. Cel- kem zahynulo prý s válečným loďmi 4700 ruských důstojníků námořníků. Japonsko a Francie. Z Paříže, 30. května. (C.-B.) V zahraničním ministerstvu se dle zprávy »Agence Havas« pro- hlašují za neodůvodněné pověsti, dle nichž podalo Japonsko vládě francouzské žádost z náhradu pro porušení neutrality v rusko-japon- ské válce. »Gromoboj« zničen minou? Z Londýna, 31. května (C.-B.) »Express« sděluje z Tokia ze dneška: Křižák »Gromoboj« asi s 800 muži na palubě, jenž opustil Vladi- vostok, patrně aby se spojil se zbytkem balti- ckého loďstva, narazil na japonskou minu a po- topil se s veškerým mužstvem. Moře bylo rozbouřené.

(Ostatní zprávy viz na straně 3.)

Události na Rusi. K nynějším poměrům. V evropské Rusi příjem z cel čini r. 1904 přes 182 mil. rublů, o 2 milliony méně než r. 1903. Rozpočet ministerstva vyučování pro rok 1906 ve výši 1,250.000 rublů schválen státní radou.

— ch. Z Varšavy, 30. května. »Kuryer Warsz.« sděluje, že připuštění Poláků do stát- ních úřadů v království polském má býti značně rozšířeno.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Uherská krise. Z Pešti, 31. května. Jedna věc zdá se býti jistou: Že kabinet Tiszův zu- stane ještě dlouho v úřadě, déle než mu je milo a déle než původně se myslilo. Strana neodvislosti chce v parlamentě pro- testovati proti tomu, že arcivévoda František Ferdinand na své cestě do Berlína ke svatbě německého korunního prince bude provázen šlechticem cisl a j- tanským (presidentem panské sněmovny knížetem Alfredem Windischgrätzem), nikoli však maďarským. K tomu přistoupí námitky proti účetní závěrce za první polovinu t. r., ve které se nalezají vydaje za trabanty sněmovní. Roztrhaný a potupený císařský prapor. Z Pešti, 31. května. Časopis »Nap« sdě- luje: Ve vojenském táboře v Pilis-Csabě u Pešti, ve kterém se nalezá nyní mužstvo 42. pěšího pluku, byl černožlutý, či jak v listě se pravi »císařský« prapor stržen, tyč rozsekána, sukno roztrhánoa zahozeno do bláta. Prapor v tomto stavu nalezen noční hlídkou. Vojenské úřady zavedly hned vyšetřování, ale bez výsledku. Císařův projev. Z Pešti, 31. května. »Pesti Ujsz a ge sděluje, že při posledním vojenském cvičenív Mostě nad. Litavou vzbudilo pozornost, když panovník po skončeném cvičení vykládal své názory jako obyčejně důstojnickému sboru ně- mecky, pak je ale opakoval maďar- s k y. Za rozmluvy bylo konstatováno, že císal

FEUILLETON. Zrádný medaillon. Toho dne a zvláště večera nemluvilo se v lázeňské restauraci o ničem jiném, než o ná- hlém odjezdu Lucie Trevallovy, této rozkošné Pařížanky, o níž nikdo z hostí nevěděl, byla-li vdána či svobodna. Přijela před měsícem do x—ských lázní a znepokojila nemálo svým zje- vem i letorou ctné paničky a slečinky, jež spe- kulovaly na vdavky a těžce nesly, že mužové — na celém světě stejně lehkomyslní — věnovali jí více pozornosti, nežli se snad slušelo. Nicméně nemohl nikdo říci o ní nic nepočestného, ačkoliv žárlivé dámy a zvláště dlouholetý host lázeňský. pani radová Wirtová, střežily každý její krok bedlivěji, nežli nejlepší detektivové. Bylo tedy místní sensací, když krásná Pařížanka, nedavši nikomu s bohem, za noci odjela. „Došly nejspíše peníze,“ usoudila zlomyslně při večeři paní radová, sedíc v čele stolu, v klubku oddaných dam. Její fantasie nemohla spřísti totiž žádný román, neboť nedostávalo se jí hrdiny. kterého přece nezbytně potřebovala. Ale paní poštmistrová vyvrátila tento názor překvapivým sdělením, že právě včera došlo z Paříže Lucie Trevallové od chotě jejího 500 franků.

„Tedy byla přece vdána,“ ozvalo se z ně- kolika úst najednou a významné pohledy vy- měněny přes stůl. „Podle chování však a koketování se zdej- šími pány nezdá se, že by byla příliš věrnou svému muži,“ v mravním rozhořčení a za horli- vého přisvědčování dam hezky nahlas prohodila paní radová. Tak nahlas, že vzbudilo to ozvěnu smíchu mezi pány, kteří seděli opodál. Dámy si toho povšimly a ztišily rozhovor. Na zmizelé Lucii Trevallové nezbylo za chvíli poctivého vlásku. Jen to nešťastné, proč zmi- zela, bylo hrází, o kterou lámaly se všechny vlny rozbouřené fantasie. Rozhodně musila míti k tomu závažných příčin, neboť před tím pro- hlásila, že hodlá setrvati v lázních po celou se- zonu. Také peníze, došlé od jejího chotě, nasvěd- čovaly, že pobyt v lázních byl určen na delš dobu.

„Ostatně, myslím,“ pronesla jedna z mlad- ších paní, „že Trevallová byla příliš taktní, než by se nebyla nám poroučela, kdyby nebyla mu sila na kvap ujeti. „Však to vypátráme,“ s prorockou jisto- tou předpovídala paní radová, jež nemohla připustiti, aby její vševědoucnosti zůstalo něco utajeno. Nevypátrala však ničeho než tolik, že Lucie Trevallová odjela se svými zavazadly o 1 hodině v noci do Paříže. A přece — právě ve společnosti dam, zvě- davých znáti příčinu odjezdu madame Treval- lové — byla jedna, jež ji věděla, ale nepově- děla. — Byla to sestra lázeňského doktora Oliveriusa, provdaná za inženýra a meškajíe v lázních na zotavené. Doktor Oliverius byl čtyřicátník, svobodný, hezký muž, bezúhonné pověsti. Ale právě on byl hrdinou románku. o němž paní inženýrová k nemalému svému pře- kvapení zvěděla čirou náhodou. Madame Tre- vallová za dobu svého měsíčního pobytu nejvíce se stýkala s doktorovou sestrou, jež mluvila plynně francouzsky a byla dámou vzácného vzdě- lání. Onoho dne, po kterém sličná Francouzk zmizela, vyzvala ji paní inženýrová, aby spo- lečně šly navštíviti jejího bratra doktora. „Uvádíte mě do rozpaků, milá přítelkyně,“ odpověděla jí tehdy madame Trevallová, „vždyí pana bratra neznám, ani on mne.“ „Nic nevadí, drahá Lucie. Jste mou přítel- kyní a to stačí. Ostatně, poznáte v něm výbor- ného a zábavného společníka a nepochybuji, že bude návštěvou vaší potěšen.“ Lucie svolila a obě dámy vydaly se na cestu. Villa doktorova byla několik minut vzdá- lena od lázeňského místa, rozkošně uloženáv klínu zahrad, kolem jichž plotů bylo dlužno se ubírati.

Paní inženýrové neušlo, že madame Tre- vallová ubírala se k ville doktora Oliveriusa spletí cest, jakoby tudy byla šla již bezpočtu- kráte. Kdykoliv uchylovala se cesta na pravo, či na levo, Lucie, ač o krok vždy napřed, šla správně. A když konečně zastavila se madame Trevallová před doktorovou villou a zatáhla za zvonec, nezdržela se sestra Oliveriusa a vyslo- vila své překvapení nad místními znalostmi sličné madame. „Což jste věděla, kde bratr můj bydlí?“ „Ani ve snu,“ zcela klidně odtušila ma- dame. „Vedl mě zvláštní instinkt. .. Lehounké podezření kmitlo hlavou paní inženýrové, ale zahnala je, když viděla, že bratr její a sličná Francouzka jsou si úplně cizími. Doktor Oliverius byl v znamenité náladě. Bavil obě dámy, usedl ke klavíru a zazpíval zvučným svým barytonem arii z opery, pak uspořádal malou hostinu, pokud tomu bylo možno při mládeneckém zařízení jeho bytu a rozjařil obě dámy tak, že nepomýšlely ani na návrat. Uprostřed zábavy a přípitků šampaň- ským byl dr. Oliverius náhle odvolán k nemoc- nému.

Vzdálil se na okamžik a paní inženýrová peužila toho momentu, aby přítelkyni své uká- zala zařízen bytu bratrova. Vkročily i do lož- nice, kde denní světlo těžkými záclonami bylo tlumeno. Zatím co madame Trevallová prohlí- žela obraz Madonny, přistoupila doktorova sestra k nočnímu, mramorovému stolku a se zvěda- vostí otevřela jeho zásuvku. A v témž okamžiku lehounký výkřik úžasu prodral se jí rtoma. Našla v zásuvce zlatý damský řetízek s me- daillonkem, v němž byla podobizna — madame Lucie Trevallové. Aniž by slova promluvily, stály obě ženy proti sobě — Lucie, hoříc roz- paky, sestra doktorova bledá. Pak vyšle paní inženýrová z komnaty, ho- divši zrádný medaillonek madame Trevallové k nohám. — — Ale nikdo nezvěděl pravou příčinu, proč krásná Pařížanka tak náhle z lázní zmizela.