ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 3 b47894b0-668f-11dc-b178-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 3
Chunky — 35 celkem · entity: person 134, org 8, place 37, work 5
1 masthead
23. března 1900. Císlo 81
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY
3 masthead
Strana 3.
4 title
Z literatury.
5 article
nr Změny v řeči. el —22— Srovnáte li řeč českou, kterous mluvilo v době zavraždění Václava III., s řečí. kierou psali následníci Husovi, stěží si můžet představiti, jak v poměrně krátké době se změ nila naše česká mluva, tak, že by se by dlouho domlouval poddaný Václavův s podda ným krále Jiřího. Proměnu tuto, nejsa filologem, nedovedu vám šíře vyložiti. Ale zajímala mne. když jsem se tak nedávno probíral z referent ské povinnosti našimi moderními literárním produkty, záplavou různých listů a bohužel nékonečným mořem inserátů. Nechal jsem přecházet před očima přerozmanité časopisy o »Havličkových Novin« až po nejnovější »Mla- dost« a »Úřadnické Listy«, hledal jsem v nich různé věci, ale nemohl jsem se ubrániti, abych si nevšímal naší drahé řeči, jak se úsilně násilně rozvíjela za těch posledních padesát let. jak přímo křečovitě se kroutila a napínala, lo. kala cizí názvy a pojmy, násilnila českou mluv- nici a napodobovala kde kterou cizí vazbu, jen aby vyhověla moderním proudům, zachytila nový sloh, obohatila se novými významy, no vými vazbami, vyhovujíe zároveň novým potře Vyhrnula se na nás v posledních desíti letich taková záplava nových slohových obratů. nových výžnamů, nových vynucených vět, zkra- tek, pojmů a vazeb, že na ni nikterak nestači mluvnický fond našich redaktorů, spisovatelů. odborníků a řečníků: nezbylo, než vynalézat. komolit, přizpůsobovat, napodobovat, shledávat lidová úsloví, kombinovat nové věty, snažit s výhovět novému duchu doby.
Václav III Hus Václavův Jiří Havličkový novina
6 article
Byly to rozmanité proudy eizích i do mácích myšlének, různé požadavky společen ských, obchodních, vědeckých potřeb, jež nu tily nás v nedávném čase obohatit český slovník a českou skladbu. Nejlépe pozorovati to na překladatelich — míním ovšem překladatele vážné, kterým zá leželo na tom, aby vystihli nejen gramaticky přibližně, ale též duševně svůj originál. Cot různých překážek, co tu zápasů s cizí formou s novými přenášenými pojmy, s vypilovaným. uměleckým slohem cizí řeči! Naší opravdovi trpěliví překladatelé, vyzbrojení našimi naprosto nedostatečnými slovníky, jistě mi přisvědčí pravím-li, je moderní český překlad cizího ro- mánu, má-li vyhověti též moderním požadavkům české řeči, že perné, pracné dílo, prácnější, než si dovede představiti mnohý čtenář, jenž seznamuje se s plody cizích literatur jen pro- střednictvím české literatury. A což teprve pře- klady básní, nejen drobných ukázek, na nichž možno diletantsky pilovati po léta, ale překlady celých slavných autorů, velkých epopejí, světo- známých děl, z nichž každá řádka témět známa je v cizí řeči jako běžný citát, v nichž každé slovo ohledáno dávno již pečlivými kommentáry! V jiném směru bylo nutno v druhé polo vici našeho století podstoupiti krušnou práci li- teratuře vědecké. Co tu nových významů a no- vých obratů slovních se vynořilo v cizích lite raturách odborných, jimž čeština musila vyhle- dávati rovnocenné výrazy, zápasíc při tom ještě stále se základními pojmy a s nepatrnou slovní zásobou jednotlivých věd. Což divu, že mnohé naše vědecké práce, pochvalně uznávané ci- zinou, zápasily se zoufalým úsilím o vhodné české slovo a o domácí, svérodý slohový obrat.
7 article
Avšak nejen tyto, literární potřebou dikto- vané strasti nalehly na českou řeč. I v denní potřebě, v žurnalismu, ve vyhláškách, v úřad- ních proklamacích, v obchodních oznámeních, v inserátech, v celé té běžné denní tištěné řeč české, během málo let nahromadilo se tolik nových, domácích i přejatých pojmů, jež stůj co stůj třeba vyjádřiti, že není divu, když od- borný referent, obchodní agent, najatý stylista, všichni v praeném chvalu po- rychlém- vyřízení svého úkolu, vyráběji nemožné vazby, násilně křiví češtinu, pomáhají si vypůjčenými obraty, osvěděenými frásemi, běžným brakem denních úslovi, která nepozorovaně, ale jistě plouží se do denních listů, do našich revuí, do objedna- ných povídek i do osvědčených románů, vytvá- řejí pozvolna, neůprosně novou, nemožnou sice, ale přece okolnostmi vynucenou stylistiku a vlivem svým zásobí i naše čtoucí obecenstvo slovními obraty, jež ještě do nedávna by byly ve společnosti působily odstrašujícím dojmem. Nejsilnější vliv po této stránce jeví naše inse ržíy. Snaha po úspoře místa, napodobovaci pud po cizích vzorech, omezenost okresních básníků a frugálně honorovaných pseudopoetů tvoři přímo hnusné výrobky, jež se pomocí řádkového poplatku za podobné insertní produkty tak dlouho vtírají do lidu, až konečně i lidé jinak normální ve svých debatách při pivě jsou pře- svědčeni, že mluví vybraně, když napodobí vazby jako »žádná zima, řekne každý, kdoe atd., neb »zaspání jest vyloučeno, koupíte-l budíček od« atd., »podobných okolostojíčnost nestává, vezmeme-li v potah, že« atd. atd.
8 article
Řekněme celkem, že je tu těžko, ať jedno tíivci, ať společnosti, ať listu, podniknout radi kální nápravu. Náš vývoj průmyslový, obchodní, společenský a snad i vědecký přechvátil naši řeč, vnutil jí formy, slova, obraty, jež třeba te- prve revidovati, ohledati, rozebrati a mnohým z nich opříti se, třeba že tu a tam si je ně- kteří oblibují. Jak mocnou je tato záplava no- vých a cizích pojmů, ukazuje nejlépe náš sport který na úkor domácích her a zápasů, dávno již zapomenutých, utěšeně rozkvetl dle cizich vzorů a přejal od nich též strašlivou česko- cizinskou hatlaninu nemožných názvů. Nenapadá nám žádati, děj se co děj, překlad každého ci ziho slova, ale přes to jistě se zprotiví každému. kdo zvykl mluviti česky, poloanglické a polo- francouzské a poločeské výkřiky, často prazby- tečné, celá ta nesrozumitelná hantýrka, běžná jen »odborníkům«. Naši překladatelé dovedou jistě svým ča- sem v bohaté zásobě českého jazyka najíti nejjemnější odstíny květnaté stylistiky řečí cizích. Naši básníci dovedou jednak vyčerpati jazyko- vého fondu české řeči, jednak vytvořiti si do- statek nových slov i obratů, právě tak jako naši spisovatelé vědečtí. Naši žurnalisté propracují se jislě k svému svéráznému stylu a dovedou se zbavit vší pohodlné slovesné přílěze, která bám. mimoděk se usazuje na denní žurnalistické práci. Nezbývá, než postarati se, aby české slovo v naši obchodní, sporfovní a podobně mluvě nebylo komoleno a tištěno v cizí podruži Je jisto, že dnes naše řeč chvatně se mění, že ná sloh i slovník přetvořuje se horečným kvapem v posledních letech, ale je na nás, aby se tato neodvratná změna dála v našem duchu a ne bezmyšlenkovitým napodobením cizích vzorů.
9 article
České spisy- * Volby na Slovensku čili Restaurace Vypravuje Jan Kalinčák. Vyšlo v Slezské Kro nice, roč. XI. čís. 1. Stoličné volby, to je specialita uherská; v cel Evropě něco podobněho neshledáme. Kalinčák, slo- venský povídkář, líčí velbu v některé slovenské župě (stolici), jak ji byl před r. 1860 sám pozoroval. Do savadní podžupan, Adam Bešeňovský, rád by by opět zvolen; mnohé dědiny, celé zemanské, jsou z jeho příbuzenstva, ty ho budou jistě volit i na přiští šestiletí. Ale Potncký, druhý podžupan, má těž svou stranu a rád by se stal prvým podžupanem.
Kalinčák Bešeňovský Potncký Slovensko Evropa
10 article
Každý má své korteše. Ti běhají od dědiny k dědiné a získávají nové korteše a všickni pak se rozběhnou. svolávají pány bratry (zemany) k židovskému krč maři, jenž nalívá, co jen hrdlo ráčí, v kuchyni jeho se peče a škvaří, cikánská muzíka hraje, až se roz- lihá: oj. což to je za radost, za slávu, když se pání bratří před restaurací sejdou, aby se »poradili« koho budou volit za vicišpána. Vivat Bešeňovský Vivat Potocký ! Celý rok se nepracuje, pole zůstávají nezorána, střecha je rozedrána, páni bratří mají ted jiné starosti, jedí, pijí a veselí se den za dnem. Pr restauraci člověk pocití, co znamená: uherský zeman Extra Hungariam non est vita... Jeho milost pan vicišpán Adam Bešeňovský, ač držgrešle, rozdávi pánům bratrům dukáty, stovky i tisícovku dá nespo- lehlivému šibalovi, který ho na konec přece jen zradíá také Potocký podplácí a oba doulají, že budou zvo- leni, že si to všecko úřádkem svým mnohonásobně nahradí. Konečně, po nepočetných pitkách, úskocích klamu, po soudě v jakémsí tajemném podsvěti, při- blíží se volba. Synovec Adamův je smluven se so kem jeho Potockým, zradí svého strýce: v poslední noci opije voliče Adamovy, až se po zahradě pova- lují a dá je ospalé zavézti na opačnou stranu od volebního města, a ti dostavi se k volbé teprve vpod večer, když už byl za prvého vicišpána vyvolen Po tocký a za druhého Adamův synovec.
Bešeňovský Potocká Adamův Bešeňovský vivat Potocká
11 article
Děj je velmi zajímavý, čtenář nevychází z ve- selosti, ale nás zajímá knížka proto, že zobrazuje veliký kus politického života slovenského. I za ny- nější doby jsou stoličné volby o málo jiné. Knížce je předesláno vysvětlení o stoličném zřízeni. My sleme si činnost okresních neb silničních výborů hejtmanství spojenu v jedno, a tak si učiníme nej správnější obraz stoličné správy. Na konci spiskuje životopisná a literární črta. V Slezské Kronice vyšla též Kalinčákova histo rická povídka Kníže Liptovský, potom povídky: Bra- trova ruka, Pání z Boskovic. Tak se oblibené po- vídky slovenské přenesly do literatury naší, a při- spějí zajisté i k poznání slovenských poměrů. Re- dakce správně praví, že český čtenář mobl bysi Kalinčákovy spisy přečisti ve vydání slovenském, ale že z pohodlnosti vzdaluje se četby slovenské. Musíme pomýšleti na nápravu: dávejme školním důtem jednou za čas též knížku slovenskou nebo slo- venský dětský časopis, potom nebude členářům našim kniha slovenská cizí. Obě literatury, česká slovenská, měly by nám býti společným majetkem. Slezská Kronika, knihovna to prostonárodních románů, povídek, cestopinů a spisů poučných, stoji ročně 3 K a vychází v Brně nákladem a redakcí dra. Fr. Slámy. * Alíred de Musset, Zpověď dítěte no- vého věku. Z frančiny přeložila Pavla Mo udrá Světová knihovna, red. Jar. Kvapil, č. 146—149. Nakl. J. Otto. Román líčí muka lásky v celé hloubce zoufalství a výši pathosu, trpký výsměch i srdce- rvoucí touhu, rozpálenou smyslnost i vzdechy po výšinách čistoty. Je to poetické dílo ryze sub. jektivní, ale skvěle podané, dílo ryzího básníka, skutečná zpověď, kouzelně tklivá, zpověď duše na- nejvýš delikátní a vznětlivé. Úvod F. V. Krejčího podává pěknou charakteristiku básníka a jeho praci * Lad. Zdeněk Macháček, Úsměchy.
Bro Kalinčákův František Sláma Musset Pavel Kvapil Otta F V Krejčí Macháček Boskovice Re Brno Pání
12 article
Humor. črty. Nákl. vlastním. V těchto pěti nevelkých črtách autor satyricky líčí zkušenosti z kariéry uči- telské. Ve fragmentu »Lebka« nalézáme příjemnou situaci učitele, jenž upadl u úřadů v podezření ne- korektního smýšlení a to v době, kdy pouhé pode- zření z tendencí socialistických stačilo, aby se člověl dostal do kriminálu ... Líčeny drobné sekatury, ob sílky k instancím, ano i domovní prohlídky, všecky prostředečky na vytrestání podezřelého individua Autor dovede bystře pozorovat i zajímavě vypra- vovat. * Josef Kaj. Tyl, Pět povidek (Dva bratř Chudí lidé. Pro jediné slovo. Zloděj. Praha). Sebra- ných spisů sv. 5. Páté vydání. Nakl. I. L Kober Spisy Tylovy jsou dosud vítanou čelbou pro nejširš vrstvy lidu a docházejí stále nových vydání. A nejen spisy historické, jež strhrují čtenáře svým vroucim vlastenectvím, také prosté povídky ze všedního ži- vota těší se stálé oblibě. Prostý ton, svěží humor tu a tam trochu sentimentálnosti, vždycky nalézaí ohlasu ve vnímavé mysli nejširších vrstev. Přese všecko svoje etihodné stáří je to četba zdravá, do- brého jádra. * Kytico, Sbírka zábavného a poučného čtení pro mládež. Svazek 35—37. H. Senický, Gulive rovy cesty. Lud. G. Brodská, Chaloupka strýce Toma. Dr. J. V. Novák, Sunéčko kapitána Jan- sena. Nakl. I. L. Koher. Tři pěkné knižky, v nichž zpracována tři vynikající díla literární způsobem mládeži přístupným. První dvě obsáhlá díla stažena tou měrou, aby drobné čtenáře neunavovala a přece nepozbývala zajímavosti. Vypravování jest snadno srozumitelné. »Slunéčko kapitána Jansena« je volné zpracování jedné z nejiepších anglických knih pro mládež a hodí se zejmena pro divky.
Kaj I L Kober Tylův G Brodská Chaloupek Toma doktor J V Novák I L Koher Jansen Praha Sunéčko kapitán Jan
13 article
Z českých listů.
14 article
* v »Časopise Turistů« obsažena je zajímavá zpráva o studentských noclehárnách, jež Klub českých turistů horlivě zřizuje po našich korunních zemích. Referovali jsme zde již několikráte o télo blahodárné instituci, k níž případně se druží pořádání hro- madných výletů české mládeže, a konstatujeme s ra- dostí, že jednak náš venkov projevuje značné po- chopení pro zřizování studentských nocleháren. jednak naší paedagogové, třeba že zvolna, přece jen stále více se odhodlavají cestovati s mládeží jim svě- řenou po její rodném kraji a seznamovati ji se sta- rými památkami a s přírodními krásami. Do třetice konečně i naše města a samosprávné korporace chápou, jak důležito je, aby naše mládež znala svoji domovinu a podporují Klub turistů v jeho snaze i hmotně. Celkem je dosud zřízeno 137 studentských nocleháren v zemích koruny české, jež navštívilo posledním rokem 4255 návštěvníků O Moravě praví zpráva, že nedaří se snahám Klubu dosud tak, jak toho vyžaduje zájem věci. O Slovensko uherské stará se Klub sám, vydávaje též laciného »Průvodce . Počet výletů školníchi, podniknutých za vedení prol fensorů, stoupá proti letům minulým, daleko však ještě nedosabuje ciziny. Doufejme, že v příštích letech vyrovnáme se v té příčině středním školám ruským.
Slovensko návštěvník O Morava
15 article
* Redaktor »Českého Lidu« vrátil se opět k sy- stematickým dotazníkům, jimiž vyzývá své čtonář stvo, aby sbíralo tradici a názory našeho lidu v růz- ných zjevech, stavech, zaměstnáních a p., s nimiž lid rád spojuje zvláštní pověry, fantastické příměsky atd. Pokud vím, předešlé dotazníky neměly příliš značného úspěchu v našem obecenstvu, ale tím ne- třeba dát se odrazovati. Předně, každý počátek těžký a bude jistě dlouho trvati, než úsilnou, systematickou prací podaří se vzbuditi v naší venkovské intelligenci živější účast k tomuto podniku. Po druhé však cena takových podrobných dotazníků neleží pouze v tom, co dojde na odpovědích, nýbrž již v tom soustav- ném, přehledném zpracovávání látky dosud sebrané, jehož je nezbytně potřebí, má-li dotazník být opravdu prakticky potřebný a mimo to vyčerpávati pečlivě látku již sebranou. Tentokráte otiskuje »Český Lid« pečlivě vypracované otázky o horníku a hornictví v podání českém, jak je sestavila komise českol slovanského báňského spolku »Prokop« v Příbrami, které mají býti též sebrané příspěvky zasílány. Přá bych snaživému spolku, aby podnik jeho měl- dobrý výsledek a přispěl tím k poznání duševního tvořeni našeho lidu. K sestavení otázek je potřebí vždy důkladného studia látky již sebraně. Bylo by proto výhodno. kdyby před příští anketou materiál již zapsaný pro- brán byl předem do dna, soustavně zpracován výsledky práce zároveň s olázkami předloženy čte- nářstvu. Jednak by tím vykonán byl kus opravdu záslužné práce a podruhé byly by to hned prakti- cké příklady, jak hledati odpovědi k otázkám, při- klady, jež by jistě značně zvýšily činnost, a účast přispěvatolů. Čtenář.
Prokop Příbram
16 article
Slovanské spisy-
17 article
* V. G. Bělinský: Evžen Oněgin. Kritická stať. Přeložil? Kritická knihovna Jos. Pelcla, v Praze. na Král. Vinohradech. 1899. Cena 50 kr Utěšená, milá, dávno žádoucí knížka! Utčšená bohatstvím myšlenek, hloubkou názoru, jasností vy kladu, přístupností slohu, milá jednoduchostí pravdy a zdravou přirozeností rozumu i cilu. To měl Bělinský šťastnou chvili svého slavného působení, kdy tuto stať vytvořil, chvili, kdy nebyl trápen pochybnostmi stran pravosti své vůdčí zásady. čím umění k životu a světu býti má, kdy viděl jasně a věřil zcela určitě, Mluva takových chvil je mocná a vílězná. Tu se nedovídáme jen, jaká to báseň »Evžen Oněgins, ale i jaký je Řus, jaká ruská žena, co je národní poesie a co máme hledati v dílech uměle ckých. Co je národní poesie ! Jak palčivá to u nás dosu a divně řešená otázka. Kdo nevěří našincům, ať po- siechne výklad slavného Rusa. Oněgin je (praví) nejapřímnější dílo Puškinovo nejmilejší ditko jeho fantasie, báseň, v níž je cely jeho život, celá duše. Oceniti takové dílo znamená oceniti celého básníka, a poněvadž líči živol, tedy i ocenili tento život Starší mistři ruští kopirovali cízinu I Puškin m někde cizí živly v básních. Ale ballada »Ženich« byla už ducha ryze ruského. Než takové ballady a staré baje (byliny) nemohou poskytnouti místa celému duchu národnímu. Jejich život je tuze úzký, mal- cherný a povahy jejich tuze jednoduché.
V G Bělinský Oněgin Pelcl Král Bělinský Oněgins Rus Puškinův Puškin Praha Jos
18 article
Obecenstvo myslí, že taková poesie je národní. která líči život primitivní, vrstev prostě lidových mužíky a bradaté kupce, užívající hojně ruských pří- soví a pořekadel, zkrátka myslí, že kde není ruská halena, bačkory, vodka a kyselo, tam že není ná- rodní poesie. (Zcela jako u nás v Čechách.) Panuje strach, aby nás pokrok a vyšší kultur západnická neodnárodnila. Marné strachy ! Je-li Rus v Anglii Angličanem (?), v Německu Němcem (z). není mu to k hanbě, ale ke cti, že se umí lehce při- způsobiti každé zemi. Touto vlastností se liší Rus od ostatních slovanských národů (? to lehké přizpůso- bování jak dávno si už my Češí vytýkáme !), ale to není přenárodnění. Vizme Rusa, když chce být anglomanem. Má všechno angiické, a doma vypadá jako Angličan ro- zený, ale pošlemé ho do Anglie, tam už rozeznajív něm dokonale Rusa. Forma cizí není ještě podstata. Čechové (praví Bělinský za příklad nás uváděje) jsou ode dávna mezi Němci a neslali se Němci, a nejsou vůbec ani západníky (l). Zkrátka básník, chce-li bý ti národ- ním, musí zobrazovati život vrstev vzdělaných. Velký národní básník stejně mistrně vystihne řeč pána i řeč mužíka. A nezaslouží-li dílo, jehyž obsah vzat jest ze života vzdě- laných vrstev národa, názvu »díla ná- rodního«, ani v ohledu uměleckém nemá ceny, protože nevystihlo ducha skutečnosti.
Rus Angličan Čecho Bělinský Němec Čechy Anglie Německo Němec
19 article
Mladý Puškin dokázal, že je básníkem národ- ním, když si umínil zobraziti mravní fysiognomii té ruské vrstvy společenské, která byla evropeismem nejvíce prosycena. A vzal její život se vším chladem se vší prosou a nechutnosti. (To jsou nedostatky ob- sahu, které jsou zároveň největší předností básně!) Ač má zevní úpravu byronskou, je přece Oněgi zcela původní, ruská báseň. Vlivem Byronovým se Puškin zde vésti nedal. — Pověděv stručně obsah líší kritik vývoj vyšší národní společnosti ruské. Tuto společnost v určitém okamžiku časovám Puškin zachytil. Rozbor jeho osob je rozborem povah oné ruské společnosti Mnozí rušti spisovatelé rádi vyšší svět líčí, ale ve skutečnosti ho neznají a nemilují. Takový svět odpuzuje potom i v básních a umění. Nebo líč »vyšší svět«, ale zatím to je zvrhlý svět hrubého vkusu. Oněgin, člověk vyššího světa, jel k umírajícím strýci, jehož měl býti dědicem. Přetvařoval se? Líčil žal? Docela nic. Tím arci všechno okolí pobouřil. Byl nemravným a byla nemravnou i báseň sama čtoucímu obecenstvu. A výtka nemravnosti padla na básníka, že řekl pravdu. Oněgin je egoistou, ale zvláštního druhu, asi snad »egoistou trpícím«, passivním, při tom jen zdánlivě chladným. Taťána si ho vášnivě zamiluje a píše mu psaní. Oněgin její lásku nepřijme. Jej duševní svět nynější a jeho, přiliš veliké protivy Proč mu Taťána psala, odkud to nabízení se Tu má Bělinský příčinu, líčiti obšírně poměry ruské ženy. Shledá se, že je všechno v básni Puškinově zcela přirozená pravda života, život sám. Že zůstala báseň neukončena, fragmentem? Co nejsou životní děje vělšinou fragmentem ?
Puškin Byronův Oněgin Taťána Puškinův
20 article
Zcela jinou povahu, právě opačnou, vyličil P- škin v Oněginově soupeři, Lenském. Lenský je typ jenž tehdáž právě začínal: snivý romantik, člověk hodný, stále mluvící o životu, ale života neznající Život jeho vězí ve fantasii. Člověk takový nejlépe prý udělá, když v čas zemře. Nebo dočká-li se stáří. je z něho buď filistr, nebo starý mystik a blouznil protivný jako staré panny, na překážku všemu po kroku. »Dosud jsou (praví Bělinský) takoví romanti kové, ale změnili se; pozbyli nevinné, čisté mysli touží jenom po slávě a horlivě čmárají papír . Všichni píší básně a jimi zaplavují dnešní časopisy Jsou to zkrátka nejprotivnější, nejdaremnější a nej- špatnější lidé!« — »Tilo lidé (praví dále rozhněvaný kritik) jso praví lidé prostřednosti, nejsou geniové a nejsou dav jsou to talenty; většinou »idealisté«, kteří se do mnívají, že překypují vášní, a zatím jejich vadou jest vášní naprostý nedostatek. Znají jen ctižádost rozprávějí o svých citech, o ohni, o bouři v duši zatím je to jen bouře ve sklenici . . « Závěrem knihy jest neobmezená chvála Puškina a jeho básně. »Oněgina« lze prý nazvali encyklopedi ruského života. Ta báseň probudila ku vědomí ruský národ, a nechť plyne čas a národ ruský roste a pře- koná Oněgina, vždy stejně bude milovati tuto b seň . . . )
Oněginův Lenský Lenská Puškin Oněgin Tit člověk
21 article
Z cizích spisů- * Emil Zola: Plodnost. Román. Přeložil dr. Jiří Guth. Díl I. a II. Vilímkova knihovna 1899 Nemohlo býti vděčnějšího thematu nyní Zolovi nežli je »plodnost«. Poskytuje předně výbornou příle žitost autorovi šířiti se o věcech, týkajících se nej intimnějších poměrů lidského života vůbec a zvláště pařížského, líčiti prudkými a smělými tahy kulturn obrazy z pařížského života se stanoviska sociálnícl problémů, zvláště problému pohlavního životaa manželství, zároveň všude horliti a zastávati svatá práva přírody, a tak stavěti román veliký, při němž by těžko bylo rozeznati, kde přestává pouhá sensace a kde začíná vysoce mravní tendence. Připusťme bona fide, že se Zolovo srdce roze- hřálo soucitem k slábnoucí vlasti francouzské, že ve jmenu její budoucnosti a spásy zde povstal, aby zadal ránu nešťastnému učení Malthusovu o přelid- nění země a o plynoucí z toho potřebě obmezovati počet potomstva, to jest uznejme předem onu vysoce mravní tendenci. Nalezneme, že jsou v románě dva druhy man- želství: jak jsou, ale býti by neměly, a druhý, jak by býti měly. Zdali tento druh vzorného manželství také opravdu jest, a našel-li ho Zola ve skutečnosti. nelze rozeznati. Zdá se býti aspoň příliš »ideálníme ve smyslu Zolová thematu o plodnosti, *) Kdo by chtěl o Bělinském více čísti, hledej Historii literatury ruské, kterou upravil A. G. Stína která vyšla nákladem J. F. Šaška ve Velkém Meziříčí 1892. Překlad Puškinova Oněgina krásně zdařily vyšel od V. Junga ve Sborníku světové poesie. Stars překlad je od V. Č. Bendla.
Zola doktor Guth Vilímkův Zolův Malthusův Bělinský A G Stín Šašek Puškinův Oněgin V Jung V Č Bendl Velký Meziříčí
22 article
Příkladů manželství, jak býti nemají, líčí Zola několik parallelně vedle sebe. Továrník Beauchěnea jeho žena Konstance mají jediného synáčka. Záleží jim velice na tom, aby byl zdráv a silen, ale podobá se, že nebude. Přijíti oň nechtějí, komu by dali bohatství Ale zabezpečiti si dědice četnějším potomstvem také ne- chtějí. Proč? Obávají se, že by se pak jmění musilo roztrhnout a že by se tím ohrozil závod a tim i moe a sláva rodu. Jsou otroky svého postavení. Aby spal sili zevní vážnost, raději rvou vnitřní blaho rodinně. Přežalostné věcil Neboť továrník je fešný muž a světák. Co si ma počíti? Zaplétá se do poměrů nekalých a misá za- povězené ovoce. Žena jeho je hubená jako kost hledá raději »prostředky« proti plodňosti, namůžel se úplně muže odříkati. Jiní manželě maji zase jine pohnutky k takovému jednání. Jsou tu sice lidé, jako domácí lékař Boutan, kteří je varují a napominají ale vše marně. Neboť jsou zase jiné »autority«, ktere je v ničemnosti podporují, tak jiný zase lékař, dokton Gaude, který umí pomáhati od následků, a literá Santerre, ničemný labužník a cizopasník, a bohatý výběr nesvě lomitých bab, zkušených a prohnanýcl pomahaček zaslepeným ženám. Scény, mající vzbuditi odpor, zděsení a hnus pro takovému tropení, jsou silné a opravdu schopné za mýšlených affektů. Degenerace, úpadkové lidstvo Paříže je vůbe- charakterisováno s dostatek přesvědčivě. Všechen živo ubohých těch, na venek tolik okázalých lidiček,j obctkán sítí zvrhlých theoril a bludných názorů, pro sáklý nezdravými šťávami lživěd, lžífilosofie, lžiumění lžihumanity, vůbec v atmosféru lži je potopena většina všeho.
Zola Boutan Paříž
23 article
Jak bývá u Zoly zvykem, je povaha všeho silně na stranu zla přehnána, totiž jednostranně pravdivě vylíčena. Čím sitněji vylíčena strana zla, tím těžší úkol nastává románu, aby dost mocně vylíčil stranu dobra. Překážky vítězství dobra uvedl Zola sám ně- které velmi platně. Jiných se třeba domysliti. Chyba je, že i prostředků k vítězství se musíme na konec více domýšleti, než jsme jich názorně zobrazených nalezli. Ochranné prostředky proti depopulaci, které poskytuje zákon, nepomohou pranic, praví Zola zcela dobře. Dlužno změniti mravy, praví. Vzbuditi a oživiti jinou ideu mravnosti a krásy, ideu zdravou, přirozenou a lidskou. K tomu je třeba pře- dělati národ. Ohromný úkol! Vetiká práce re- formní a revoluční, která se tak hned neprovede, ale třeba hned bez meškání začiti.
Zola
24 article
Co způsobilo ten smutný stav? Na tu otázku Zola odpovídá jen kuse. Kdybychom chtěli právě v této příčině platnou odpověd a vyšetřovali filoso- fickou podstatu románu, shledali bychom, že Zola se svým materialismem příčině zla na dno, na kořeny přijíti ani nemůže a tím ani léky vyhledati nedovede. Zola pravi dobře, že rovnost politická a demokrati- smus nepřinesly dobrého ovoce, když vedle nich zůstalu nerovnost hospodářská a sociální, která vede k přepychu, k závodění v majetku, k opovrhování ruční prací, k neužitečné marnosti, k opičení se po kruzích vyšších a bohatších. Kde není šlechty, udělá se šlechta ihned pomocí bohatství a je daleko horší. než rodová. Víděti hned, že je zde hlavní příčina úpadku hrubý materialismus. Ale toho Zola jmenem nikde ne- uvádí. Víme proč. Kde hledati nápravu? Zola tu cestu líčí sn zorně“ příkladem, tořiž ukazuje na muže a ženu kteří ž ijí tak, jak je zdrávo a slušno a spasitelno jim i celku. Jak to žijí? Vizme. On, Matouš, je to- vární úřadník, má 27 let, ona, choť Marianna, 2/4 le t.
Zola Matouš Marianna
25 article
Vzali se, když jemu bylo 20 let a jí 17 let. To nám autor jen tak nadarmo nepovídá, v tom je úmysl naznačit, kdy se má párek utvořit. Mají se rádía neomazují se. Mají houf dětí. Otázka« jak je uživit Odpovídá román: Předně se uskrovnít a nedbati pře- pychu. Ro dina se přestéhuje na byt mimo Paříž a manžel do továrny denně dráhou dojíždí, aby bydleli lacino. Dále ohlédnouti se kolem, kde by co leželo ladem, aby se toho využilo a otevřel se nový, ve- dlejší pramen příjmů. Kolem bytu Matoušových je pustina. Tu tedy Matouš začne vzdělávati a hle přičinění jeho nese úrodu. Poměry jejich se tím po- lepší, a polepšují tou měrou, jakou jim přibývá rodiny N Malthusovu theorii, že se nedostane přibýva- jícímu lidstvu půdy a potravy, odpovídá román při kladem těchto manželů: Jakže? obmezit potomstvo proto, že nebude půdy a prostředků výživy? Jen se pilně ohlížejte, všude naleznete dost a dost ladem ležící půdy, která kdyby byla pilně vzdělána, dost by výživy i prostředků poskytla. Vzmáhající se rodina vede třeba k nouzi, ale ta nouze nutí člověka k zdokonalování sil, aby ji pře- mohl. Vzmáhající se populace povede k buzení dří mající dosud intelligence, povede k zvýšení průmysl nosti, tím k síle a bohatství celého národa. To je positivní idea Zolova románu. Chyba je že vyvrací jen národohospodářské učení Malthusovo a neslačí provésti vše to, co si za potřebu dokázaii vytkl, aby nastalo obrození zdravého života, aby se změnily mravy a jiné ideje mravnosti a krásy aby se rozšířily. Žola zapomíná na nejhlubší příčinu úpadku mravnosti, kterouž jest vláda hrubého materia- lismu, nedostatek idealnosti a pravé lidské lásky. Ti jeho vzorní manželé znají lásku jen smyslnou Vbk. o jiné v colém románě není řeči.
Matoušová Matouš Malthusův Zolův Paříž
26 article Bibliografie.
Bibliografie. * »Obrázková Revne.« Sešit 11. Red. a vy dává dr. Ant. Podlaha. Přináší celostrannou repro- dukci kresby Maroldovy »Alžírský guslar« a reprodukce obrazů Petra Brandla »Sv. Řehoř a K. L. Klusáčka »Radůz a Mahulena« , mimo hojná drobnější vyobrazení. Z bohatého texlu vy- jímáme: Fr. Leubnera povídku veršem. »Před půlnočni« a v prose Mil. Červinky povídku z života »V zákoutí«. J. Hof: Slovníček citátů, slov okřídlených. sentencí a pod. Nakl. I. L. Kober. Cizí slova. citáty aſd. nejčastěji užívané, provázeny stručným vysvětlením. Knížka určena je zvláště studující mlá- deži, ale poslouží také dobře pro běžnou potřebu. »Časopis českých zvěrolékařů. « Roč. v Redaktor J. Taufer. Ve Val. Meziříčí 1900.
doktor Antonín Podlaha Maroldův Petro Brandl K L Klusáček Radůza Mahulena Leubner Červinka I L Kober J Taufer Francie Hof Val verš
27 article Různě zprávy.
Různě zprávy. = Sňatek princezny Štěpánky. Z Terstu se telegrafuje! Dnes o 11. hod. dopol. konán v zámecké kapli v Miramare sňatek korunní princezny vdov Štépánky s hr. Elemérem Lonyayem de Nagy-Lonya a Vasáros Namény. Sňatek vykonal dvorní a zámecký farář, biskup dr. Vavřinec Mayer za asistence dvor ního kaplana msgra. dra. Augusta Fischera-Colbrie. biskupského tajemníka Ludvíka Cikoviče z Terstu, jakož i správce fary v Contovello, k níž náleží zá- mek Miramare, Josefa Sorzinara. Svědkem princezny Štěpánky byl hr. Edv. Choloniewski, svědkem ženi- chovým jeho bratr hr. Gábor Lonyay. Mimo ně byli přítomni svatebnímu obřadu a snídani, jež následo- vala v 1 hod. odpol., hraběnka Emma Gondrecourt Stolibergová, hraběnka Terezie Pálffyová a hraběnka Melanie Szechényiová, dále tělesný lékař dvorní rada dr. Auchenthaler. Nevěsta měla toilettu ze stříbro šedého crůpe de Chine, bohatě zdobenou krajkami Novomanželé zůstanou několik dnů v Miramare, na- čež odcestují. Kam, není dosud známo. = Úmrtí. Z Vídně sdělují: Josef Pohl, pensio- novaný professor techniky pro obor lučební, auton četných vědeckých děl, zemřel ve věku 76 let.
Štěpánek Lonyay Nagy doktor Mayer Augusta Fischer Colbrie Cikovič Sorzinar Choloniewski Lonyay Stolibergová Pálffyová Szechényiová Auchenthaler Chine Pohl Terst Miramar Vasáros Naména Vídeň
28 article
= Zpronevěřil 200.000 korun. Pešťské ře- dite ství policejní oznamuje, že býv. vrchní kontrolor dráhy Ludvík Berkes stíhán jest, uprchnuv, pro zpronevěření 200.000 korun. Podoben jest — dodává se lakonicky — mulatu. = Spánek 37hodinný. Z Vídně sdělují Řídký případ spavosti budí zájem lékařů zdejší vše- obecné nemocnice. 23letá dívka dle udání její přátel spí již po 37 hodin, a poněvadž při domácí péči ne- bylo ji lze vzbuditi, byla včera dopravena do vše- obecné nemocnice. = Chřipka v Haliči. Z Tarnopole tele- grafují: Řádí zde epidemicky chřipka. Také ve Lvově onemocnělo 40.000 lidí, v Tarnopoli přes 6000 lidí. = Vražda. Ze Lvova se oznamuje: Zdejším listům sdělují z Varšavy: Policie objevila tajnou tiskárnu sucialně-demokratického »Robotnika«v Lodží. Zatčeno sedm osob a dopraveno do Varšavy. Zatím všakpřece vyšlo číslo tohoto listu, kde bylo uveřejněno jmeno dělníka, který prozradil místo tajné tiskárny. Den na to byl dělník ten neznámým vrahem proboden. = Veliký požár. Telegrafuje se ze Lvova Od včerejška je město Kolbuszowa v plamenech. Na náměstí nebyl ani jediný dům požárem ušetřen a též čelné ulice posíranní hoří. Přes 200 rodin, jež nemaji přístřeší, sídlí při děsné zimě na polích. Ani nábytek a domácí potřeby nezachranili. Škoda je ohromná.
Berkes Vídeň Halič Tarnopol Lvov Varšava Lodž Kolbuszowa Na náměstí
29 title
Vbk.
30 article Hudba.
Hudba. + Župní konoert sdružených spolků pěveckých z Nymburka, z Poděbrad, Kolína, Kutně Hory a Čáslavi konati se bude letošního roku dne 24. června v Čáslavi
Nymburk Poděbrady Kolín Čáslav
31 article Dramatické umění.
Dramatické umění. + K soutěži o Národní divadlo, Ve středu večer konána byla v Umělecké besedě důvěrná schůze upisovatelů podílů pro nové družstvo Národního divadla. Schůze trvala od 7 hod. večer do 1512. hod. a byla na ní pro- jednána podrobně celá řada záležitostí, týkajících se uměleckého programu nového družstva, dal- šího postupu akce a bylo usneseno, podati v nejbližších dnech samostatnou nabídku zemskému výboru. Rovněž usneseno, aby se pokračovalo v upisování podílů. + Po třech úlohách velikého rozmachu vášně nemohla se nám polská umělkyně po čtvrté nepo- chlubiti průkazem své svrchovanosti i v ovzduší veseloherním. Žádný paragraf nepředpisuje, aby znamenitá představitelka vzruchů a otřesů duševních musila se vyznati také v představování směšna. Však paní Marcellová i tu si odnáší svoji eminenci. Sardouova »Cyprienna« je už taková role, kde musí vyjíti na jevo, má-li herečka jakéhos čerta v těleči nic. A z vysoce tragické kukle varšavské Messaliny vyskočila rovnýma nohama bravurní hrdinka Sardouovy rozvodové frašky. V »Cyprienné« to blyskotá místy stránkami nejdiskretnější komiky, ale jsou i rozvázanější místa, kde představitelka, dovede-li, může svůj humor rozprostraniti po celé scéně. A paní Marcellová užívá obou přiležitostí dokonale. Perlí to a kypí v tom temperamentu jako v číši šampaňského. Český posluchač má zde vůči polskému znění role ovšem větší trochu potíž, nežli v dramatě.
Sardouův Cyprienn Marcellová národní divadlo
32 article
Humor je často v samém obratu slova, v od- stínu fráse, a ty už nelze bez jemnější znalosti ja- zyka letem kvitovati. Mnohá jiskra ducha komické polemiky malé revolucionářky proti despocii spole- čenského řádu tu nepozorována mihne a zanikne. Zvláště emancipační traktamenty Cyprienniny, chrlené v nakvašenosti chvíle s podivuhodným bohatstvím odstínů, zůstávají českému sluchu leda naznačeny. Za to z pichlavek a lehtavek úsečnějšího dialogu nepadla mimo téměř ani jehlička. Polská Cyprienna podala tu s výborným českým De Prunellem ukázky dokonalého splynutí umělecké souhry různoslovan- ských živlů. Celý večer měl ostatně svoji výbornou náladu a vyvolávání po aktech, zvláště po druhém, nemělo konců. Není už pochyby o tom, že pohostinské hry slovanské na našem jevišti stanou se trvalou instilucí našeho uměleckého života. Od prvotných nesmělých pokusů pokročili jsme pomalu v koleje pravidla, pě- stovaného vědomě a s pevným záměrem. Znamenitě bude rozšířen tím obzor našich snah uměleckých i společenských.
33 article
+ Z kanceláře Národního divadla. Dne se dává po osmé Štechova veselohra »Třetí z vo- nění« (2. čtvrt. předpl.) s pl. Kvapilovou, sl. Gré- grovou, pí. Pštrosovou, pí. Hübnerovou, pí. Koláro- vou, pp. Mošnou, Seifertem, Vojanem, Sedláčkem a Pštrosem ve hlavních úlohách. — Zejtra odpoledne o 1/23. hod. jest jako představení pro studentstvo Rossiního opera »Vilém Tel!«. Zejtra večer roz- loučí se paní Helena Marcellová- Pali ús ká s pražským obecenstvem v titulní úloze dramalu »Adrienna Lecouvreurova«. Možno právem očekávati, že zvláště zejtra osvědčí obecenstvo této velké umělkyni své sympatie, jakých plným právem neobyčejným stupněm svého umění v Praze si do- byla. Představení jest mimo předplacení a prodávají se k němu vstupenky již dnes. — K zejtřejšímu od- polednímu přestavení pro studentstvo neprodávají se u pokladny zcela žádné lístky. + Z kanceláře smíchovského divadla. Ačkoliv lhůta konkursní již uplynula, přece udělena cena na původní předměstskou frašku frašce »Holka, která udělala v Praze štěstí«, Autorem jejím jest p. Josef Mervart. + Ve Velikém divadle ve Varšavě vystupuje pohostinsku po celý březen ruská společnost herecká pod vedením známého umělce Lenského + M. G. Sávina se známou našemu obecen- stvu společností vystupuje pohostinsky právěv Oděsse. + Gribojedovská cena přiřčena byla leto Špažinskému za drama »Dvě sudby«. + N. A. Čajev dokončil historickou trilogii Dimitrij. Šujskij a Rok 1612. Trilogie ta přijde prý na řadu až v budoucí zimě. + Jistý moskevský kapitalista staví dům herců, v němž za mírný plat dostanou herci byty dle li- bosti. Již prý z 32 bytů jich zadáno jest 20.
Štechův Kvapilův Hübnerův Koláro Mošna Seifert Vojan Sedláček Vilém Tel Marcellová Lecouvreurův Mervart Lenský M G Sávin Špažinskij Čajev Dimitrij Šujský Pali Praha Varšava národní divadlo Rossiní opera smíchovský divadlo Gribojedovská cena
34 article Ze soudní síně.
Ze soudní síně. Nepoctivá služka (Druhého porotního období líčení třetí.) (Dokončení.) S takou lhostejností a chladnou myslí, zároveň však s lakou úlisností, jako se přiznávala včerejší obžalovaná, 22letá Helena Mackova, již vinila ža- loba ze zločinu rafinované krádeže, činí to jen lidé, kteří vědí se vší určitostí, že jich trest nemine a kteří proto opatrně počítají s každou polehčující okolností. Jak již uvedeno, žalováno bylo na Mackovu, že v týdnu od 18. do 25. ledna t. r. spáchala na man- želích Schulzových, u nichž sloužila v Židovské čtvrti, dvě značné krádeže, jež vynesly jí 2504 koruny, při čemž přizpůsobila okolí bytu tvářnosti, aby se zdálo, že krádež spáchána byla kýmsi neznámým. Vidoue však později, že by byla z činu usvědčena, zanechala Mackova popírání a prohlašovala, že k penězům přišla »zvláštní náhodou«. Předseda pan vrchní rada Babor: Jak to bylo s prvou krádeží, již jste spáchala 18. ledna? Obžal.: Tobolka pánova ležela v předsíni na divanu. Bylo v ní pět desítek a dva zlatníky. Předseda: Pan Schulz tvrdí, že měl peně- ženku v kapse zimníku, což ostatně je celkem lho- stejné. Jak jste naložila s odčizenými penězi?
Mackův Babor Schulz
35 article
Obžal.: Dala jsem milenci Šefrnovi desítku, aby koupil mému švakru dýmku, 20 zl. uložila jsem si v městské spořitelně, kde jsem už měla uloženou pětku, něco jsme se Šefrnou utratili a zbytek byl u mě při zatčení nalezen. Předseda: Co se stalo s pánovou prázdnou tobolkou? Obžal.: Hodila jsem ji do popele, kterýž jsem druhého dne vynášela do obecního vozu. Předseda: Bylo vám 25. ledna známo, že pan Schulz přinesl domů 5162 zlatých? Obžal.: Nevěděla jsem o tom a tisícovku s dvěma stovkami spatřila jsem teprve 26. ledna z rána na zemi v pokoji, když mi milostpaní před tím v kuchyni vyplatila dvě zlatky z oné obálky na srážku mzdy. Předseda: Zdá se, že v tom směru nemluvíte pravdu. Dle tvrzení manželů Schulzových byly pe- níze v obálce srovnány tak, že by bývaly mohly vy- padnout všechny najednou a pak by se to bylo stalo v kuchyní a ne v pokoji. Obžal.: Pravda je, co tvrdím a byla bych peníze také vrátila. Když jsem je však po polednách spočitala a viděla jsem, že jest jich mnoho, obávala jsem se, že by mne páni dali zavřit. Proto jsem je raději na uhici zahodila. Předseda: Z 25. na 26. ledna jste nespala doma. Kde jste byla? Obžal.: Byli jsme se Šefrnou v hostinci su Medvidků« a pak ve Staromiěstské kavárně. P'řiši
Šefrna Schulz Schulzův