1
masthead
23. března 1900. Císlo 81
5
article
nr
Změny v řeči.
el
—22— Srovnáte li řeč českou, kterous
mluvilo v době zavraždění Václava III., s řečí.
kierou psali následníci Husovi, stěží si můžet
představiti, jak v poměrně krátké době se změ
nila naše česká mluva, tak, že by se by
dlouho domlouval poddaný Václavův s podda
ným krále Jiřího. Proměnu tuto, nejsa filologem,
nedovedu vám šíře vyložiti. Ale zajímala mne.
když jsem se tak nedávno probíral z referent
ské povinnosti našimi moderními literárním
produkty, záplavou různých listů a bohužel
nékonečným mořem inserátů. Nechal jsem
přecházet před očima přerozmanité časopisy o
»Havličkových Novin« až po nejnovější »Mla-
dost« a »Úřadnické Listy«, hledal jsem v nich
různé věci, ale nemohl jsem se ubrániti, abych
si nevšímal naší drahé řeči, jak se úsilně
násilně rozvíjela za těch posledních padesát let.
jak přímo křečovitě se kroutila a napínala, lo.
kala cizí názvy a pojmy, násilnila českou mluv-
nici a napodobovala kde kterou cizí vazbu, jen
aby vyhověla moderním proudům, zachytila
nový sloh, obohatila se novými významy, no
vými vazbami, vyhovujíe zároveň novým potře
Vyhrnula se na nás v posledních desíti
letich taková záplava nových slohových obratů.
nových výžnamů, nových vynucených vět, zkra-
tek, pojmů a vazeb, že na ni nikterak nestači
mluvnický fond našich redaktorů, spisovatelů.
odborníků a řečníků: nezbylo, než vynalézat.
komolit, přizpůsobovat, napodobovat, shledávat
lidová úsloví, kombinovat nové věty, snažit s
výhovět novému duchu doby.
Václav III
Hus
Václavův
Jiří
Havličkový novina
6
article
Byly to rozmanité proudy eizích i do
mácích myšlének, různé požadavky společen
ských, obchodních, vědeckých potřeb, jež nu
tily nás v nedávném čase obohatit český
slovník a českou skladbu.
Nejlépe pozorovati to na překladatelich —
míním ovšem překladatele vážné, kterým zá
leželo na tom, aby vystihli nejen gramaticky
přibližně, ale též duševně svůj originál. Cot
různých překážek, co tu zápasů s cizí formou
s novými přenášenými pojmy, s vypilovaným.
uměleckým slohem cizí řeči! Naší opravdovi
trpěliví překladatelé, vyzbrojení našimi naprosto
nedostatečnými slovníky, jistě mi přisvědčí
pravím-li, je moderní český překlad cizího ro-
mánu, má-li vyhověti též moderním požadavkům
české řeči, že perné, pracné dílo, prácnější,
než si dovede představiti mnohý čtenář, jenž
seznamuje se s plody cizích literatur jen pro-
střednictvím české literatury. A což teprve pře-
klady básní, nejen drobných ukázek, na nichž
možno diletantsky pilovati po léta, ale překlady
celých slavných autorů, velkých epopejí, světo-
známých děl, z nichž každá řádka témět
známa je v cizí řeči jako běžný citát, v nichž
každé slovo ohledáno dávno již pečlivými
kommentáry!
V jiném směru bylo nutno v druhé polo
vici našeho století podstoupiti krušnou práci li-
teratuře vědecké. Co tu nových významů a no-
vých obratů slovních se vynořilo v cizích lite
raturách odborných, jimž čeština musila vyhle-
dávati rovnocenné výrazy, zápasíc při tom ještě
stále se základními pojmy a s nepatrnou slovní
zásobou jednotlivých věd. Což divu, že mnohé
naše vědecké práce, pochvalně uznávané ci-
zinou, zápasily se zoufalým úsilím o vhodné
české slovo a o domácí, svérodý slohový
obrat.
7
article
Avšak nejen tyto, literární potřebou dikto-
vané strasti nalehly na českou řeč. I v denní
potřebě, v žurnalismu, ve vyhláškách, v úřad-
ních proklamacích, v obchodních oznámeních,
v inserátech, v celé té běžné denní tištěné řeč
české, během málo let nahromadilo se tolik
nových, domácích i přejatých pojmů, jež stůj
co stůj třeba vyjádřiti, že není divu, když od-
borný referent, obchodní agent, najatý stylista,
všichni v praeném chvalu po- rychlém- vyřízení
svého úkolu, vyráběji nemožné vazby, násilně
křiví češtinu, pomáhají si vypůjčenými obraty,
osvěděenými frásemi, běžným brakem denních
úslovi, která nepozorovaně, ale jistě plouží se
do denních listů, do našich revuí, do objedna-
ných povídek i do osvědčených románů, vytvá-
řejí pozvolna, neůprosně novou, nemožnou sice,
ale přece okolnostmi vynucenou stylistiku a
vlivem svým zásobí i naše čtoucí obecenstvo
slovními obraty, jež ještě do nedávna by byly
ve společnosti působily odstrašujícím dojmem.
Nejsilnější vliv po této stránce jeví naše inse
ržíy. Snaha po úspoře místa, napodobovaci pud
po cizích vzorech, omezenost okresních básníků
a frugálně honorovaných pseudopoetů tvoři
přímo hnusné výrobky, jež se pomocí řádkového
poplatku za podobné insertní produkty tak
dlouho vtírají do lidu, až konečně i lidé jinak
normální ve svých debatách při pivě jsou pře-
svědčeni, že mluví vybraně, když napodobí
vazby jako »žádná zima, řekne každý, kdoe
atd., neb »zaspání jest vyloučeno, koupíte-l
budíček od« atd., »podobných okolostojíčnost
nestává, vezmeme-li v potah, že« atd. atd.
8
article
Řekněme celkem, že je tu těžko, ať jedno
tíivci, ať společnosti, ať listu, podniknout radi
kální nápravu. Náš vývoj průmyslový, obchodní,
společenský a snad i vědecký přechvátil naši
řeč, vnutil jí formy, slova, obraty, jež třeba te-
prve revidovati, ohledati, rozebrati a mnohým
z nich opříti se, třeba že tu a tam si je ně-
kteří oblibují. Jak mocnou je tato záplava no-
vých a cizích pojmů, ukazuje nejlépe náš sport
který na úkor domácích her a zápasů, dávno
již zapomenutých, utěšeně rozkvetl dle cizich
vzorů a přejal od nich též strašlivou česko-
cizinskou hatlaninu nemožných názvů. Nenapadá
nám žádati, děj se co děj, překlad každého ci
ziho slova, ale přes to jistě se zprotiví každému.
kdo zvykl mluviti česky, poloanglické a polo-
francouzské a poločeské výkřiky, často prazby-
tečné, celá ta nesrozumitelná hantýrka, běžná
jen »odborníkům«.
Naši překladatelé dovedou jistě svým ča-
sem v bohaté zásobě českého jazyka najíti
nejjemnější odstíny květnaté stylistiky řečí cizích.
Naši básníci dovedou jednak vyčerpati jazyko-
vého fondu české řeči, jednak vytvořiti si do-
statek nových slov i obratů, právě tak jako naši
spisovatelé vědečtí. Naši žurnalisté propracují se
jislě k svému svéráznému stylu a dovedou se
zbavit vší pohodlné slovesné přílěze, která
bám.
mimoděk se usazuje na denní žurnalistické
práci. Nezbývá, než postarati se, aby české
slovo v naši obchodní, sporfovní a podobně
mluvě nebylo komoleno a tištěno v cizí podruži
Je jisto, že dnes naše řeč chvatně se mění, že ná
sloh i slovník přetvořuje se horečným kvapem
v posledních letech, ale je na nás, aby se tato
neodvratná změna dála v našem duchu a ne
bezmyšlenkovitým napodobením cizích vzorů.
9
article
České spisy-
* Volby na Slovensku čili Restaurace
Vypravuje Jan Kalinčák. Vyšlo v Slezské Kro
nice, roč. XI. čís. 1.
Stoličné volby, to je specialita uherská; v cel
Evropě něco podobněho neshledáme. Kalinčák, slo-
venský povídkář, líčí velbu v některé slovenské župě
(stolici), jak ji byl před r. 1860 sám pozoroval. Do
savadní podžupan, Adam Bešeňovský, rád by by
opět zvolen; mnohé dědiny, celé zemanské, jsou
z jeho příbuzenstva, ty ho budou jistě volit i na
přiští šestiletí. Ale Potncký, druhý podžupan, má těž
svou stranu a rád by se stal prvým podžupanem.
Kalinčák
Bešeňovský
Potncký
Slovensko
Evropa
10
article
Každý má své korteše. Ti běhají od dědiny k dědiné
a získávají nové korteše a všickni pak se rozběhnou.
svolávají pány bratry (zemany) k židovskému krč
maři, jenž nalívá, co jen hrdlo ráčí, v kuchyni jeho
se peče a škvaří, cikánská muzíka hraje, až se roz-
lihá: oj. což to je za radost, za slávu, když se pání
bratří před restaurací sejdou, aby se »poradili«
koho budou volit za vicišpána. Vivat Bešeňovský
Vivat Potocký ! Celý rok se nepracuje, pole zůstávají
nezorána, střecha je rozedrána, páni bratří mají ted
jiné starosti, jedí, pijí a veselí se den za dnem. Pr
restauraci člověk pocití, co znamená: uherský zeman
Extra Hungariam non est vita... Jeho milost pan
vicišpán Adam Bešeňovský, ač držgrešle, rozdávi
pánům bratrům dukáty, stovky i tisícovku dá nespo-
lehlivému šibalovi, který ho na konec přece jen zradíá
také Potocký podplácí a oba doulají, že budou zvo-
leni, že si to všecko úřádkem svým mnohonásobně
nahradí. Konečně, po nepočetných pitkách, úskocích
klamu, po soudě v jakémsí tajemném podsvěti, při-
blíží se volba. Synovec Adamův je smluven se so
kem jeho Potockým, zradí svého strýce: v poslední
noci opije voliče Adamovy, až se po zahradě pova-
lují a dá je ospalé zavézti na opačnou stranu od
volebního města, a ti dostavi se k volbé teprve vpod
večer, když už byl za prvého vicišpána vyvolen Po
tocký a za druhého Adamův synovec.
Bešeňovský
Potocká
Adamův
Bešeňovský vivat Potocká
11
article
Děj je velmi zajímavý, čtenář nevychází z ve-
selosti, ale nás zajímá knížka proto, že zobrazuje
veliký kus politického života slovenského. I za ny-
nější doby jsou stoličné volby o málo jiné. Knížce
je předesláno vysvětlení o stoličném zřízeni. My
sleme si činnost okresních neb silničních výborů
hejtmanství spojenu v jedno, a tak si učiníme nej
správnější obraz stoličné správy. Na konci spiskuje
životopisná a literární črta.
V Slezské Kronice vyšla též Kalinčákova histo
rická povídka Kníže Liptovský, potom povídky: Bra-
trova ruka, Pání z Boskovic. Tak se oblibené po-
vídky slovenské přenesly do literatury naší, a při-
spějí zajisté i k poznání slovenských poměrů. Re-
dakce správně praví, že český čtenář mobl bysi
Kalinčákovy spisy přečisti ve vydání slovenském,
ale že z pohodlnosti vzdaluje se četby slovenské.
Musíme pomýšleti na nápravu: dávejme školním
důtem jednou za čas též knížku slovenskou nebo slo-
venský dětský časopis, potom nebude členářům
našim kniha slovenská cizí. Obě literatury, česká
slovenská, měly by nám býti společným majetkem.
Slezská Kronika, knihovna to prostonárodních
románů, povídek, cestopinů a spisů poučných, stoji
ročně 3 K a vychází v Brně nákladem a redakcí
dra. Fr. Slámy.
* Alíred de Musset, Zpověď dítěte no-
vého věku. Z frančiny přeložila Pavla Mo udrá
Světová knihovna, red. Jar. Kvapil, č. 146—149.
Nakl. J. Otto. Román líčí muka lásky v celé hloubce
zoufalství a výši pathosu, trpký výsměch i srdce-
rvoucí touhu, rozpálenou smyslnost i vzdechy po
výšinách čistoty. Je to poetické dílo ryze sub.
jektivní, ale skvěle podané, dílo ryzího básníka,
skutečná zpověď, kouzelně tklivá, zpověď duše na-
nejvýš delikátní a vznětlivé. Úvod F. V. Krejčího
podává pěknou charakteristiku básníka a jeho praci
* Lad. Zdeněk Macháček, Úsměchy.
Bro
Kalinčákův
František
Sláma
Musset
Pavel
Kvapil
Otta
F V Krejčí
Macháček
Boskovice
Re
Brno
Pání
12
article
Humor. črty. Nákl. vlastním. V těchto pěti nevelkých
črtách autor satyricky líčí zkušenosti z kariéry uči-
telské. Ve fragmentu »Lebka« nalézáme příjemnou
situaci učitele, jenž upadl u úřadů v podezření ne-
korektního smýšlení a to v době, kdy pouhé pode-
zření z tendencí socialistických stačilo, aby se člověl
dostal do kriminálu ... Líčeny drobné sekatury, ob
sílky k instancím, ano i domovní prohlídky, všecky
prostředečky na vytrestání podezřelého individua
Autor dovede bystře pozorovat i zajímavě vypra-
vovat.
* Josef Kaj. Tyl, Pět povidek (Dva bratř
Chudí lidé. Pro jediné slovo. Zloděj. Praha). Sebra-
ných spisů sv. 5. Páté vydání. Nakl. I. L Kober
Spisy Tylovy jsou dosud vítanou čelbou pro nejširš
vrstvy lidu a docházejí stále nových vydání. A nejen
spisy historické, jež strhrují čtenáře svým vroucim
vlastenectvím, také prosté povídky ze všedního ži-
vota těší se stálé oblibě. Prostý ton, svěží humor
tu a tam trochu sentimentálnosti, vždycky nalézaí
ohlasu ve vnímavé mysli nejširších vrstev. Přese
všecko svoje etihodné stáří je to četba zdravá, do-
brého jádra.
* Kytico, Sbírka zábavného a poučného čtení
pro mládež. Svazek 35—37. H. Senický, Gulive
rovy cesty. Lud. G. Brodská, Chaloupka strýce
Toma. Dr. J. V. Novák, Sunéčko kapitána Jan-
sena. Nakl. I. L. Koher. Tři pěkné knižky, v nichž
zpracována tři vynikající díla literární způsobem
mládeži přístupným. První dvě obsáhlá díla stažena
tou měrou, aby drobné čtenáře neunavovala a přece
nepozbývala zajímavosti. Vypravování jest snadno
srozumitelné. »Slunéčko kapitána Jansena« je volné
zpracování jedné z nejiepších anglických knih pro
mládež a hodí se zejmena pro divky.
Kaj
I L Kober
Tylův
G Brodská
Chaloupek
Toma
doktor
J V Novák
I L Koher
Jansen
Praha
Sunéčko kapitán Jan
13
article
Z českých listů.
14
article
* v »Časopise Turistů« obsažena je zajímavá
zpráva o studentských noclehárnách, jež Klub českých
turistů horlivě zřizuje po našich korunních zemích.
Referovali jsme zde již několikráte o télo blahodárné
instituci, k níž případně se druží pořádání hro-
madných výletů české mládeže, a konstatujeme s ra-
dostí, že jednak náš venkov projevuje značné po-
chopení pro zřizování studentských nocleháren.
jednak naší paedagogové, třeba že zvolna, přece jen
stále více se odhodlavají cestovati s mládeží jim svě-
řenou po její rodném kraji a seznamovati ji se sta-
rými památkami a s přírodními krásami. Do třetice
konečně i naše města a samosprávné korporace
chápou, jak důležito je, aby naše mládež znala svoji
domovinu a podporují Klub turistů v jeho snaze
i hmotně. Celkem je dosud zřízeno 137 studentských
nocleháren v zemích koruny české, jež navštívilo
posledním rokem 4255 návštěvníků O Moravě praví
zpráva, že nedaří se snahám Klubu dosud tak, jak
toho vyžaduje zájem věci. O Slovensko uherské stará
se Klub sám, vydávaje též laciného »Průvodce .
Počet výletů školníchi, podniknutých za vedení prol
fensorů, stoupá proti letům minulým, daleko však
ještě nedosabuje ciziny. Doufejme, že v příštích letech
vyrovnáme se v té příčině středním školám ruským.
Slovensko
návštěvník O Morava
15
article
* Redaktor »Českého Lidu« vrátil se opět k sy-
stematickým dotazníkům, jimiž vyzývá své čtonář
stvo, aby sbíralo tradici a názory našeho lidu v růz-
ných zjevech, stavech, zaměstnáních a p., s nimiž
lid rád spojuje zvláštní pověry, fantastické příměsky
atd. Pokud vím, předešlé dotazníky neměly příliš
značného úspěchu v našem obecenstvu, ale tím ne-
třeba dát se odrazovati. Předně, každý počátek těžký
a bude jistě dlouho trvati, než úsilnou, systematickou
prací podaří se vzbuditi v naší venkovské intelligenci
živější účast k tomuto podniku. Po druhé však cena
takových podrobných dotazníků neleží pouze v tom,
co dojde na odpovědích, nýbrž již v tom soustav-
ném, přehledném zpracovávání látky dosud sebrané,
jehož je nezbytně potřebí, má-li dotazník být opravdu
prakticky potřebný a mimo to vyčerpávati pečlivě
látku již sebranou. Tentokráte otiskuje »Český Lid«
pečlivě vypracované otázky o horníku a hornictví
v podání českém, jak je sestavila komise českol
slovanského báňského spolku »Prokop« v Příbrami,
které mají býti též sebrané příspěvky zasílány. Přá
bych snaživému spolku, aby podnik jeho měl- dobrý
výsledek a přispěl tím k poznání duševního tvořeni
našeho lidu.
K sestavení otázek je potřebí vždy důkladného
studia látky již sebraně. Bylo by proto výhodno.
kdyby před příští anketou materiál již zapsaný pro-
brán byl předem do dna, soustavně zpracován
výsledky práce zároveň s olázkami předloženy čte-
nářstvu. Jednak by tím vykonán byl kus opravdu
záslužné práce a podruhé byly by to hned prakti-
cké příklady, jak hledati odpovědi k otázkám, při-
klady, jež by jistě značně zvýšily činnost, a účast
přispěvatolů.
Čtenář.
Prokop
Příbram
16
article
Slovanské spisy-
17
article
* V. G. Bělinský: Evžen Oněgin. Kritická
stať. Přeložil? Kritická knihovna Jos. Pelcla, v Praze.
na Král. Vinohradech. 1899. Cena 50 kr
Utěšená, milá, dávno žádoucí knížka! Utčšená
bohatstvím myšlenek, hloubkou názoru, jasností vy
kladu, přístupností slohu, milá jednoduchostí pravdy
a zdravou přirozeností rozumu i cilu.
To měl Bělinský šťastnou chvili svého slavného
působení, kdy tuto stať vytvořil, chvili, kdy nebyl
trápen pochybnostmi stran pravosti své vůdčí zásady.
čím umění k životu a světu býti má, kdy viděl jasně
a věřil zcela určitě, Mluva takových chvil je mocná
a vílězná.
Tu se nedovídáme jen, jaká to báseň »Evžen
Oněgins, ale i jaký je Řus, jaká ruská žena, co je
národní poesie a co máme hledati v dílech uměle
ckých.
Co je národní poesie ! Jak palčivá to u nás dosu
a divně řešená otázka. Kdo nevěří našincům, ať po-
siechne výklad slavného Rusa.
Oněgin je (praví) nejapřímnější dílo Puškinovo
nejmilejší ditko jeho fantasie, báseň, v níž je cely
jeho život, celá duše. Oceniti takové dílo znamená
oceniti celého básníka, a poněvadž líči živol, tedy
i ocenili tento život
Starší mistři ruští kopirovali cízinu I Puškin m
někde cizí živly v básních. Ale ballada »Ženich« byla
už ducha ryze ruského. Než takové ballady a staré
baje (byliny) nemohou poskytnouti místa celému
duchu národnímu. Jejich život je tuze úzký, mal-
cherný a povahy jejich tuze jednoduché.
V G Bělinský
Oněgin
Pelcl
Král
Bělinský
Oněgins
Rus
Puškinův
Puškin
Praha
Jos
18
article
Obecenstvo myslí, že taková poesie je národní.
která líči život primitivní, vrstev prostě lidových
mužíky a bradaté kupce, užívající hojně ruských pří-
soví a pořekadel, zkrátka myslí, že kde není ruská
halena, bačkory, vodka a kyselo, tam že není ná-
rodní poesie. (Zcela jako u nás v Čechách.)
Panuje strach, aby nás pokrok a vyšší kultur
západnická neodnárodnila. Marné strachy ! Je-li Rus
v Anglii Angličanem (?), v Německu Němcem (z).
není mu to k hanbě, ale ke cti, že se umí lehce při-
způsobiti každé zemi. Touto vlastností se liší Rus od
ostatních slovanských národů (? to lehké přizpůso-
bování jak dávno si už my Češí vytýkáme !), ale to
není přenárodnění.
Vizme Rusa, když chce být anglomanem. Má
všechno angiické, a doma vypadá jako Angličan ro-
zený, ale pošlemé ho do Anglie, tam už rozeznajív
něm dokonale Rusa. Forma cizí není ještě podstata.
Čechové (praví Bělinský za příklad nás uváděje) jsou
ode dávna mezi Němci a neslali se Němci, a nejsou
vůbec ani západníky (l).
Zkrátka básník, chce-li bý ti národ-
ním, musí zobrazovati život vrstev
vzdělaných.
Velký národní básník stejně mistrně vystihne řeč
pána i řeč mužíka. A nezaslouží-li dílo,
jehyž obsah vzat jest ze života vzdě-
laných vrstev národa, názvu »díla ná-
rodního«, ani v ohledu uměleckém
nemá ceny, protože nevystihlo ducha skutečnosti.
Rus
Angličan
Čecho
Bělinský
Němec
Čechy
Anglie
Německo Němec
19
article
Mladý Puškin dokázal, že je básníkem národ-
ním, když si umínil zobraziti mravní fysiognomii té
ruské vrstvy společenské, která byla evropeismem
nejvíce prosycena. A vzal její život se vším chladem
se vší prosou a nechutnosti. (To jsou nedostatky ob-
sahu, které jsou zároveň největší předností básně!)
Ač má zevní úpravu byronskou, je přece Oněgi
zcela původní, ruská báseň. Vlivem Byronovým se
Puškin zde vésti nedal. —
Pověděv stručně obsah líší kritik vývoj vyšší
národní společnosti ruské. Tuto společnost v určitém
okamžiku časovám Puškin zachytil. Rozbor jeho osob
je rozborem povah oné ruské společnosti
Mnozí rušti spisovatelé rádi vyšší svět líčí, ale
ve skutečnosti ho neznají a nemilují. Takový svět
odpuzuje potom i v básních a umění. Nebo líč
»vyšší svět«, ale zatím to je zvrhlý svět hrubého
vkusu.
Oněgin, člověk vyššího světa, jel k umírajícím
strýci, jehož měl býti dědicem. Přetvařoval se? Líčil
žal? Docela nic. Tím arci všechno okolí pobouřil.
Byl nemravným a byla nemravnou i báseň sama
čtoucímu obecenstvu. A výtka nemravnosti padla
na básníka, že řekl pravdu.
Oněgin je egoistou, ale zvláštního druhu, asi
snad »egoistou trpícím«, passivním, při tom jen
zdánlivě chladným. Taťána si ho vášnivě zamiluje
a píše mu psaní. Oněgin její lásku nepřijme. Jej
duševní svět nynější a jeho, přiliš veliké protivy
Proč mu Taťána psala, odkud to nabízení se
Tu má Bělinský příčinu, líčiti obšírně poměry ruské
ženy. Shledá se, že je všechno v básni Puškinově
zcela přirozená pravda života, život sám. Že zůstala
báseň neukončena, fragmentem? Co nejsou životní
děje vělšinou fragmentem ?
Puškin
Byronův
Oněgin
Taťána
Puškinův
20
article
Zcela jinou povahu, právě opačnou, vyličil P-
škin v Oněginově soupeři, Lenském. Lenský je typ
jenž tehdáž právě začínal: snivý romantik, člověk
hodný, stále mluvící o životu, ale života neznající
Život jeho vězí ve fantasii. Člověk takový nejlépe
prý udělá, když v čas zemře. Nebo dočká-li se stáří.
je z něho buď filistr, nebo starý mystik a blouznil
protivný jako staré panny, na překážku všemu po
kroku. »Dosud jsou (praví Bělinský) takoví romanti
kové, ale změnili se; pozbyli nevinné, čisté mysli
touží jenom po slávě a horlivě čmárají papír .
Všichni píší básně a jimi zaplavují dnešní časopisy
Jsou to zkrátka nejprotivnější, nejdaremnější a nej-
špatnější lidé!« —
»Tilo lidé (praví dále rozhněvaný kritik) jso
praví lidé prostřednosti, nejsou geniové a nejsou dav
jsou to talenty; většinou »idealisté«, kteří se do
mnívají, že překypují vášní, a zatím jejich vadou
jest vášní naprostý nedostatek. Znají jen ctižádost
rozprávějí o svých citech, o ohni, o bouři v duši
zatím je to jen bouře ve sklenici . . «
Závěrem knihy jest neobmezená chvála Puškina
a jeho básně. »Oněgina« lze prý nazvali encyklopedi
ruského života. Ta báseň probudila ku vědomí ruský
národ, a nechť plyne čas a národ ruský roste a pře-
koná Oněgina, vždy stejně bude milovati tuto b
seň . . . )
Oněginův
Lenský
Lenská
Puškin
Oněgin
Tit člověk
21
article
Z cizích spisů-
* Emil Zola: Plodnost. Román. Přeložil
dr. Jiří Guth. Díl I. a II. Vilímkova knihovna 1899
Nemohlo býti vděčnějšího thematu nyní Zolovi
nežli je »plodnost«. Poskytuje předně výbornou příle
žitost autorovi šířiti se o věcech, týkajících se nej
intimnějších poměrů lidského života vůbec a zvláště
pařížského, líčiti prudkými a smělými tahy kulturn
obrazy z pařížského života se stanoviska sociálnícl
problémů, zvláště problému pohlavního životaa
manželství, zároveň všude horliti a zastávati svatá
práva přírody, a tak stavěti román veliký, při němž
by těžko bylo rozeznati, kde přestává pouhá sensace
a kde začíná vysoce mravní tendence.
Připusťme bona fide, že se Zolovo srdce roze-
hřálo soucitem k slábnoucí vlasti francouzské, že ve
jmenu její budoucnosti a spásy zde povstal, aby
zadal ránu nešťastnému učení Malthusovu o přelid-
nění země a o plynoucí z toho potřebě obmezovati
počet potomstva, to jest uznejme předem onu vysoce
mravní tendenci.
Nalezneme, že jsou v románě dva druhy man-
želství: jak jsou, ale býti by neměly, a druhý, jak
by býti měly. Zdali tento druh vzorného manželství
také opravdu jest, a našel-li ho Zola ve skutečnosti.
nelze rozeznati. Zdá se býti aspoň příliš »ideálníme
ve smyslu Zolová thematu o plodnosti,
*) Kdo by chtěl o Bělinském více čísti, hledej
Historii literatury ruské, kterou upravil A. G. Stína
která vyšla nákladem J. F. Šaška ve Velkém Meziříčí
1892. Překlad Puškinova Oněgina krásně zdařily
vyšel od V. Junga ve Sborníku světové poesie. Stars
překlad je od V. Č. Bendla.
Zola
doktor
Guth
Vilímkův
Zolův
Malthusův
Bělinský
A G Stín
Šašek
Puškinův Oněgin
V Jung
V Č
Bendl
Velký Meziříčí
22
article
Příkladů manželství, jak býti nemají, líčí Zola
několik parallelně vedle sebe. Továrník Beauchěnea
jeho žena Konstance mají jediného synáčka. Záleží jim
velice na tom, aby byl zdráv a silen, ale podobá se, že
nebude. Přijíti oň nechtějí, komu by dali bohatství
Ale zabezpečiti si dědice četnějším potomstvem také ne-
chtějí. Proč? Obávají se, že by se pak jmění musilo
roztrhnout a že by se tím ohrozil závod a tim i moe
a sláva rodu. Jsou otroky svého postavení. Aby spal
sili zevní vážnost, raději rvou vnitřní blaho rodinně.
Přežalostné věcil
Neboť továrník je fešný muž a světák. Co si ma
počíti? Zaplétá se do poměrů nekalých a misá za-
povězené ovoce. Žena jeho je hubená jako kost
hledá raději »prostředky« proti plodňosti, namůžel
se úplně muže odříkati. Jiní manželě maji zase jine
pohnutky k takovému jednání. Jsou tu sice lidé, jako
domácí lékař Boutan, kteří je varují a napominají
ale vše marně. Neboť jsou zase jiné »autority«, ktere
je v ničemnosti podporují, tak jiný zase lékař, dokton
Gaude, který umí pomáhati od následků, a literá
Santerre, ničemný labužník a cizopasník, a bohatý
výběr nesvě lomitých bab, zkušených a prohnanýcl
pomahaček zaslepeným ženám.
Scény, mající vzbuditi odpor, zděsení a hnus pro
takovému tropení, jsou silné a opravdu schopné za
mýšlených affektů.
Degenerace, úpadkové lidstvo Paříže je vůbe-
charakterisováno s dostatek přesvědčivě. Všechen živo
ubohých těch, na venek tolik okázalých lidiček,j
obctkán sítí zvrhlých theoril a bludných názorů, pro
sáklý nezdravými šťávami lživěd, lžífilosofie, lžiumění
lžihumanity, vůbec v atmosféru lži je potopena většina
všeho.
Zola
Boutan
Paříž
23
article
Jak bývá u Zoly zvykem, je povaha všeho silně
na stranu zla přehnána, totiž jednostranně pravdivě
vylíčena. Čím sitněji vylíčena strana zla, tím těžší
úkol nastává románu, aby dost mocně vylíčil stranu
dobra. Překážky vítězství dobra uvedl Zola sám ně-
které velmi platně. Jiných se třeba domysliti. Chyba
je, že i prostředků k vítězství se musíme na konec
více domýšleti, než jsme jich názorně zobrazených
nalezli. Ochranné prostředky proti depopulaci, které
poskytuje zákon, nepomohou pranic, praví Zola
zcela dobře. Dlužno změniti mravy, praví.
Vzbuditi a oživiti jinou ideu mravnosti a krásy, ideu
zdravou, přirozenou a lidskou. K tomu je třeba pře-
dělati národ. Ohromný úkol! Vetiká práce re-
formní a revoluční, která se tak hned neprovede, ale
třeba hned bez meškání začiti.
Zola
24
article
Co způsobilo ten smutný stav? Na tu otázku
Zola odpovídá jen kuse. Kdybychom chtěli právě
v této příčině platnou odpověd a vyšetřovali filoso-
fickou podstatu románu, shledali bychom, že Zola se
svým materialismem příčině zla na dno, na kořeny
přijíti ani nemůže a tím ani léky vyhledati nedovede.
Zola pravi dobře, že rovnost politická a demokrati-
smus nepřinesly dobrého ovoce, když vedle nich
zůstalu nerovnost hospodářská a sociální, která vede
k přepychu, k závodění v majetku, k opovrhování
ruční prací, k neužitečné marnosti, k opičení se po
kruzích vyšších a bohatších. Kde není šlechty, udělá
se šlechta ihned pomocí bohatství a je daleko horší.
než rodová.
Víděti hned, že je zde hlavní příčina úpadku
hrubý materialismus. Ale toho Zola jmenem nikde ne-
uvádí. Víme proč.
Kde hledati nápravu? Zola tu cestu líčí sn
zorně“ příkladem, tořiž ukazuje na muže a ženu
kteří ž ijí tak, jak je zdrávo a slušno a spasitelno
jim i celku. Jak to žijí? Vizme. On, Matouš, je to-
vární úřadník, má 27 let, ona, choť Marianna, 2/4 le t.
Zola
Matouš
Marianna
25
article
Vzali se, když jemu bylo 20 let a jí 17 let. To nám
autor jen tak nadarmo nepovídá, v tom je úmysl
naznačit, kdy se má párek utvořit. Mají se rádía
neomazují se. Mají houf dětí. Otázka« jak je uživit
Odpovídá román: Předně se uskrovnít a nedbati pře-
pychu. Ro dina se přestéhuje na byt mimo Paříž a
manžel do továrny denně dráhou dojíždí, aby bydleli
lacino. Dále ohlédnouti se kolem, kde by co leželo
ladem, aby se toho využilo a otevřel se nový, ve-
dlejší pramen příjmů. Kolem bytu Matoušových je
pustina. Tu tedy Matouš začne vzdělávati a hle
přičinění jeho nese úrodu. Poměry jejich se tím po-
lepší, a polepšují tou měrou, jakou jim přibývá
rodiny
N Malthusovu theorii, že se nedostane přibýva-
jícímu lidstvu půdy a potravy, odpovídá román při
kladem těchto manželů: Jakže? obmezit potomstvo
proto, že nebude půdy a prostředků výživy? Jen se
pilně ohlížejte, všude naleznete dost a dost ladem
ležící půdy, která kdyby byla pilně vzdělána, dost by
výživy i prostředků poskytla.
Vzmáhající se rodina vede třeba k nouzi, ale ta
nouze nutí člověka k zdokonalování sil, aby ji pře-
mohl. Vzmáhající se populace povede k buzení dří
mající dosud intelligence, povede k zvýšení průmysl
nosti, tím k síle a bohatství celého národa.
To je positivní idea Zolova románu. Chyba je
že vyvrací jen národohospodářské učení Malthusovo
a neslačí provésti vše to, co si za potřebu dokázaii
vytkl, aby nastalo obrození zdravého života, aby se
změnily mravy a jiné ideje mravnosti a krásy aby
se rozšířily. Žola zapomíná na nejhlubší příčinu
úpadku mravnosti, kterouž jest vláda hrubého materia-
lismu, nedostatek idealnosti a pravé lidské lásky. Ti
jeho vzorní manželé znají lásku jen smyslnou
Vbk.
o jiné v colém románě není řeči.
Matoušová
Matouš
Malthusův
Zolův
Paříž
26
article
Bibliografie.
Bibliografie.
* »Obrázková Revne.« Sešit 11. Red. a vy
dává dr. Ant. Podlaha. Přináší celostrannou repro-
dukci kresby Maroldovy »Alžírský guslar« a
reprodukce obrazů Petra Brandla »Sv. Řehoř
a K. L. Klusáčka »Radůz a Mahulena« , mimo
hojná drobnější vyobrazení. Z bohatého texlu vy-
jímáme: Fr. Leubnera povídku veršem. »Před
půlnočni« a v prose Mil. Červinky povídku z
života »V zákoutí«.
J. Hof: Slovníček citátů, slov okřídlených.
sentencí a pod. Nakl. I. L. Kober. Cizí slova.
citáty aſd. nejčastěji užívané, provázeny stručným
vysvětlením. Knížka určena je zvláště studující mlá-
deži, ale poslouží také dobře pro běžnou potřebu.
»Časopis českých zvěrolékařů. « Roč. v
Redaktor J. Taufer. Ve Val. Meziříčí 1900.
doktor
Antonín
Podlaha
Maroldův
Petro Brandl
K L Klusáček
Radůza
Mahulena
Leubner
Červinka
I L Kober
J Taufer
Francie
Hof
Val
verš
27
article
Různě zprávy.
Různě zprávy.
= Sňatek princezny Štěpánky. Z Terstu se
telegrafuje! Dnes o 11. hod. dopol. konán v zámecké
kapli v Miramare sňatek korunní princezny vdov
Štépánky s hr. Elemérem Lonyayem de Nagy-Lonya
a Vasáros Namény. Sňatek vykonal dvorní a zámecký
farář, biskup dr. Vavřinec Mayer za asistence dvor
ního kaplana msgra. dra. Augusta Fischera-Colbrie.
biskupského tajemníka Ludvíka Cikoviče z Terstu,
jakož i správce fary v Contovello, k níž náleží zá-
mek Miramare, Josefa Sorzinara. Svědkem princezny
Štěpánky byl hr. Edv. Choloniewski, svědkem ženi-
chovým jeho bratr hr. Gábor Lonyay. Mimo ně byli
přítomni svatebnímu obřadu a snídani, jež následo-
vala v 1 hod. odpol., hraběnka Emma Gondrecourt
Stolibergová, hraběnka Terezie Pálffyová a hraběnka
Melanie Szechényiová, dále tělesný lékař dvorní rada
dr. Auchenthaler. Nevěsta měla toilettu ze stříbro
šedého crůpe de Chine, bohatě zdobenou krajkami
Novomanželé zůstanou několik dnů v Miramare, na-
čež odcestují. Kam, není dosud známo.
= Úmrtí. Z Vídně sdělují: Josef Pohl, pensio-
novaný professor techniky pro obor lučební, auton
četných vědeckých děl, zemřel ve věku 76 let.
Štěpánek
Lonyay Nagy
doktor
Mayer
Augusta Fischer
Colbrie
Cikovič
Sorzinar
Choloniewski
Lonyay
Stolibergová
Pálffyová
Szechényiová
Auchenthaler
Chine
Pohl
Terst
Miramar
Vasáros Naména
Vídeň
28
article
= Zpronevěřil 200.000 korun. Pešťské ře-
dite ství policejní oznamuje, že býv. vrchní kontrolor
dráhy Ludvík Berkes stíhán jest, uprchnuv, pro
zpronevěření 200.000 korun. Podoben jest — dodává
se lakonicky — mulatu.
= Spánek 37hodinný. Z Vídně sdělují
Řídký případ spavosti budí zájem lékařů zdejší vše-
obecné nemocnice. 23letá dívka dle udání její přátel
spí již po 37 hodin, a poněvadž při domácí péči ne-
bylo ji lze vzbuditi, byla včera dopravena do vše-
obecné nemocnice.
= Chřipka v Haliči. Z Tarnopole tele-
grafují: Řádí zde epidemicky chřipka. Také ve
Lvově onemocnělo 40.000 lidí, v Tarnopoli přes
6000 lidí.
= Vražda. Ze Lvova se oznamuje: Zdejším
listům sdělují z Varšavy: Policie objevila tajnou
tiskárnu sucialně-demokratického »Robotnika«v
Lodží. Zatčeno sedm osob a dopraveno do Varšavy.
Zatím všakpřece vyšlo číslo tohoto listu, kde bylo
uveřejněno jmeno dělníka, který prozradil místo
tajné tiskárny. Den na to byl dělník ten neznámým
vrahem proboden.
= Veliký požár. Telegrafuje se ze Lvova
Od včerejška je město Kolbuszowa v plamenech.
Na náměstí nebyl ani jediný dům požárem ušetřen
a též čelné ulice posíranní hoří. Přes 200 rodin,
jež nemaji přístřeší, sídlí při děsné zimě na polích.
Ani nábytek a domácí potřeby nezachranili. Škoda
je ohromná.
Berkes
Vídeň
Halič
Tarnopol
Lvov
Varšava
Lodž
Kolbuszowa
Na náměstí
30
article
Hudba.
Hudba.
+ Župní konoert sdružených spolků pěveckých
z Nymburka, z Poděbrad, Kolína, Kutně Hory a
Čáslavi konati se bude letošního roku dne 24. června
v Čáslavi
Nymburk
Poděbrady
Kolín
Čáslav
31
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
+ K soutěži o Národní divadlo, Ve
středu večer konána byla v Umělecké besedě
důvěrná schůze upisovatelů podílů pro nové
družstvo Národního divadla. Schůze trvala od
7 hod. večer do 1512. hod. a byla na ní pro-
jednána podrobně celá řada záležitostí, týkajících
se uměleckého programu nového družstva, dal-
šího postupu akce a bylo usneseno, podati
v nejbližších dnech samostatnou
nabídku zemskému výboru. Rovněž
usneseno, aby se pokračovalo v upisování podílů.
+ Po třech úlohách velikého rozmachu vášně
nemohla se nám polská umělkyně po čtvrté nepo-
chlubiti průkazem své svrchovanosti i v ovzduší
veseloherním. Žádný paragraf nepředpisuje, aby
znamenitá představitelka vzruchů a otřesů duševních
musila se vyznati také v představování směšna.
Však paní Marcellová i tu si odnáší svoji eminenci.
Sardouova »Cyprienna« je už taková role, kde musí
vyjíti na jevo, má-li herečka jakéhos čerta v těleči
nic. A z vysoce tragické kukle varšavské Messaliny
vyskočila rovnýma nohama bravurní hrdinka
Sardouovy rozvodové frašky. V »Cyprienné« to
blyskotá místy stránkami nejdiskretnější komiky,
ale jsou i rozvázanější místa, kde představitelka,
dovede-li, může svůj humor rozprostraniti po celé
scéně. A paní Marcellová užívá obou přiležitostí
dokonale. Perlí to a kypí v tom temperamentu jako
v číši šampaňského. Český posluchač má zde vůči
polskému znění role ovšem větší trochu potíž, nežli
v dramatě.
Sardouův
Cyprienn
Marcellová
národní divadlo
32
article
Humor je často v samém obratu slova, v od-
stínu fráse, a ty už nelze bez jemnější znalosti ja-
zyka letem kvitovati. Mnohá jiskra ducha komické
polemiky malé revolucionářky proti despocii spole-
čenského řádu tu nepozorována mihne a zanikne.
Zvláště emancipační traktamenty Cyprienniny, chrlené
v nakvašenosti chvíle s podivuhodným bohatstvím
odstínů, zůstávají českému sluchu leda naznačeny.
Za to z pichlavek a lehtavek úsečnějšího dialogu
nepadla mimo téměř ani jehlička. Polská Cyprienna
podala tu s výborným českým De Prunellem ukázky
dokonalého splynutí umělecké souhry různoslovan-
ských živlů. Celý večer měl ostatně svoji výbornou
náladu a vyvolávání po aktech, zvláště po druhém,
nemělo konců.
Není už pochyby o tom, že pohostinské hry
slovanské na našem jevišti stanou se trvalou instilucí
našeho uměleckého života. Od prvotných nesmělých
pokusů pokročili jsme pomalu v koleje pravidla, pě-
stovaného vědomě a s pevným záměrem. Znamenitě
bude rozšířen tím obzor našich snah uměleckých
i společenských.
33
article
+ Z kanceláře Národního divadla. Dne
se dává po osmé Štechova veselohra »Třetí z vo-
nění« (2. čtvrt. předpl.) s pl. Kvapilovou, sl. Gré-
grovou, pí. Pštrosovou, pí. Hübnerovou, pí. Koláro-
vou, pp. Mošnou, Seifertem, Vojanem, Sedláčkem a
Pštrosem ve hlavních úlohách. — Zejtra odpoledne
o 1/23. hod. jest jako představení pro studentstvo
Rossiního opera »Vilém Tel!«. Zejtra večer roz-
loučí se paní Helena Marcellová- Pali ús ká
s pražským obecenstvem v titulní úloze dramalu
»Adrienna Lecouvreurova«. Možno právem
očekávati, že zvláště zejtra osvědčí obecenstvo této
velké umělkyni své sympatie, jakých plným právem
neobyčejným stupněm svého umění v Praze si do-
byla. Představení jest mimo předplacení a prodávají
se k němu vstupenky již dnes. — K zejtřejšímu od-
polednímu přestavení pro studentstvo neprodávají se
u pokladny zcela žádné lístky.
+ Z kanceláře smíchovského divadla.
Ačkoliv lhůta konkursní již uplynula, přece udělena
cena na původní předměstskou frašku frašce »Holka,
která udělala v Praze štěstí«, Autorem jejím jest
p. Josef Mervart.
+ Ve Velikém divadle ve Varšavě vystupuje
pohostinsku po celý březen ruská společnost herecká
pod vedením známého umělce Lenského
+ M. G. Sávina se známou našemu obecen-
stvu společností vystupuje pohostinsky právěv
Oděsse.
+ Gribojedovská cena přiřčena byla leto
Špažinskému za drama »Dvě sudby«.
+ N. A. Čajev dokončil historickou trilogii
Dimitrij. Šujskij a Rok 1612. Trilogie ta přijde prý
na řadu až v budoucí zimě.
+ Jistý moskevský kapitalista staví dům herců,
v němž za mírný plat dostanou herci byty dle li-
bosti. Již prý z 32 bytů jich zadáno jest 20.
Štechův
Kvapilův
Hübnerův
Koláro
Mošna
Seifert
Vojan
Sedláček
Vilém Tel
Marcellová
Lecouvreurův
Mervart
Lenský
M G Sávin
Špažinskij
Čajev
Dimitrij
Šujský
Pali
Praha
Varšava
národní divadlo
Rossiní opera
smíchovský divadlo
Gribojedovská cena
34
article
Ze soudní síně.
Ze soudní síně.
Nepoctivá služka
(Druhého porotního období líčení třetí.)
(Dokončení.)
S takou lhostejností a chladnou myslí, zároveň
však s lakou úlisností, jako se přiznávala včerejší
obžalovaná, 22letá Helena Mackova, již vinila ža-
loba ze zločinu rafinované krádeže, činí to jen lidé,
kteří vědí se vší určitostí, že jich trest nemine a kteří
proto opatrně počítají s každou polehčující okolností.
Jak již uvedeno, žalováno bylo na Mackovu, že
v týdnu od 18. do 25. ledna t. r. spáchala na man-
želích Schulzových, u nichž sloužila v Židovské čtvrti,
dvě značné krádeže, jež vynesly jí 2504 koruny, při
čemž přizpůsobila okolí bytu tvářnosti, aby se zdálo,
že krádež spáchána byla kýmsi neznámým. Vidoue
však později, že by byla z činu usvědčena, zanechala
Mackova popírání a prohlašovala, že k penězům
přišla »zvláštní náhodou«.
Předseda pan vrchní rada Babor: Jak to bylo
s prvou krádeží, již jste spáchala 18. ledna?
Obžal.: Tobolka pánova ležela v předsíni na
divanu. Bylo v ní pět desítek a dva zlatníky.
Předseda: Pan Schulz tvrdí, že měl peně-
ženku v kapse zimníku, což ostatně je celkem lho-
stejné. Jak jste naložila s odčizenými penězi?
Mackův
Babor
Schulz
35
article
Obžal.: Dala jsem milenci Šefrnovi desítku,
aby koupil mému švakru dýmku, 20 zl. uložila jsem
si v městské spořitelně, kde jsem už měla uloženou
pětku, něco jsme se Šefrnou utratili a zbytek byl
u mě při zatčení nalezen.
Předseda: Co se stalo s pánovou prázdnou
tobolkou?
Obžal.: Hodila jsem ji do popele, kterýž jsem
druhého dne vynášela do obecního vozu.
Předseda: Bylo vám 25. ledna známo, že
pan Schulz přinesl domů 5162 zlatých?
Obžal.: Nevěděla jsem o tom a tisícovku
s dvěma stovkami spatřila jsem teprve 26. ledna
z rána na zemi v pokoji, když mi milostpaní před
tím v kuchyni vyplatila dvě zlatky z oné obálky na
srážku mzdy.
Předseda: Zdá se, že v tom směru nemluvíte
pravdu. Dle tvrzení manželů Schulzových byly pe-
níze v obálce srovnány tak, že by bývaly mohly vy-
padnout všechny najednou a pak by se to bylo stalo
v kuchyní a ne v pokoji.
Obžal.: Pravda je, co tvrdím a byla bych
peníze také vrátila. Když jsem je však po polednách
spočitala a viděla jsem, že jest jich mnoho, obávala
jsem se, že by mne páni dali zavřit. Proto jsem je
raději na uhici zahodila.
Předseda: Z 25. na 26. ledna jste nespala
doma. Kde jste byla?
Obžal.: Byli jsme se Šefrnou v hostinci su
Medvidků« a pak ve Staromiěstské kavárně. P'řiši
Šefrna
Schulz
Schulzův