Ročník Xl.

C. Budějovice, 3. května 1912.

Cislo 18.

Předplatné na celý rok . K 4.80 na půl roku . K 2.40 na čtvrt roku K 1.20 Německo rok K 5.48 Ostatní státy K 6.88 Vycházíi každý čtvrtek s belle- tristickou přilohou. Redakční uzávěrka v úterý večer V drobném prodeji čísic a h.

MOČESKÝ ORGÁN ČESKOSLOVANSKÉ SOCIÁLNÍ DEMOKRACIE

NOVÝ JIHOČESKY Redakce, adminl- strace a expedice Č. Budějovice, Dělnický dům. Účst poštovní spořiteiny č. 58.g97 lnaerty platí se při objednáni. Majitalé XVI. a XVll. kraj suriálni demukratirhá organisnea vČacháe Zodpovädný rzdaktar a vyta vate! Rlals Kři. Stížností na Permnana Jan Dainický korsum č. Budšjaviea. jskne knihuiskárna Edmund Janda Strakanln

LNIK

Jsou ještě v jižních Čechách

Když svého času soudr. dr. Soukup o- halil v delegacích poměry jihočeských reytov- níků, jichž existence záleží jedině na vůli Švar- cenberka, byl to sám kníže Švarcenberk, který hájil se tím, že tvrzení o poměru reytovním ne- zakládají se na pravdě. Že kníže Švarcenberk nemluvil pravdu, to dokáže každý znatel jiho- českých poměrů a budeme ještě míti příleži- tost se k otázce reytovního poměru vrátiti. Máme dnes v rukou jiný dokument, z něhož je zřejmo, že správa švarcenberkských velkostat- ků zavádí nevolnictví a činí existenci dělnické rodiny závislou jedině na své zvůli. Uveřejňuje- me nájemní smlouvu, podepsanou řiditelem kru- mlovského švarcenberkského panství, kterouž pronajímá se dělnické rodině byt;

Smlouva nájemní,

64 h kolek. uzavřená mezi knížecím Schwarzenberg'ským ředitelstvím panství v Krumlově se strany jedné a plavcem N. N. se strany druhé, jak následuje: 1. Reditelství panství v Krumlově pro- najímá plavci N. N. v přízemí knížecí bu- dovy čp. 37 ve Zlaté Koruně se nalézající byt, poznamenaný číslem 3. a pozůstávající z jedné světnice a jedné komory od prvního srpna 1911 na neurčitý čas proti oboum stranám volné čtvrtletní výpovědi. 2. Jmenovaný nájemník zavazuje se, z tento byt od prvního srpna 1911 měsíční činži 4 K t. j. čtyry koruny každým měsí- cem do předu v knížecím důchodu panství Krumlova zaplatiti. Tato smlouva nájemní má jen tak dlouho platnost, pokud se ná- jemník na každé vyzvání v kní- žecí práci zaměstnávati bude. 3. Nájemník jest povinen všechny čá- stě bytu vždy v čistotě udržovati a nájem- níku přináležející malé opravy, jakož i bílení bytu na své útraty dáti provésti.

4. Po uplynutí od jedné neb druhé stra- ny dané čtvrtletní výpovědi jest nájemník povinen všechny částě bytu v čas vykliditi a v čistém, dobrém stavu, jak je převzal, ře- ditelství panství předati. 5. Nevyplnění té neb oné podmínky smluvní má za následek okamžité zrušení této smlouvy, v kterémžto pádu se byt musí bez předcházející čtvrtletní výpovědi ihned vykliditi a ve stavu, jak jest v odstavci čtvrtém této smlouvy ustanoveno, předati. 6. Vyhotovením smlouvy spojené výlohy zaplatí nájemník sám. Na důkaz toho byla tato smlouva od obou stran a dvěma podepsána. V Krumlově, dne 17. července 1911 (L S) Jan Müller m. p. ředitel panstvi. K. Němeček m. p., svědek. Ign. Šimon m. p. svědek. Č. j. 3157 ad. S prvopisem stejné. Knižecí Schwarzenberg'ské ředitelství panství v Krumlově, dne 26. června 1911. J. Müller. Co znamená tato smlouva? že nájemník ve švarcenberkských buďovách nesmí si hledati ta- kové zaměstnání, kde by mohl vydělati tolik,

Největší výběr rybářského náčiní kolik potřebuje, a že „na každé vy z v á ní v knížecí práci zaměstnán bude“. A tam, chce-li byt, nesmí se ptáti, kolik dostane platu, a musí pracovati za každou cenu! Ne-li, prostě na základě § 2. nájemní smlouvy, je ta- kový nájemník ihned z bytu vyhnán a ruší se illusorní § 1. o čtvrtletní výpovědi, který má býti jen zástěrkou pro veřejnost. Není to hotové nevolnictví? Nájemníkje mimo toho nucen malé opravy knížecích bytů dělati na svůj náklad a Jeho Jasnost kníže Svar- cenberk nerdí se ani nad tím, že podobné smlou- vy jeho jménem jsou pcdpisovány a že z kapes chudáků mají se ještě platiti kolky, aby tak nevolnictví potvrzováno bylo — zákonem ! ?!i To je takt jihočeské otázky. Jenže tímto směrem nikdo ji nechce řešiti a zapomíná se, že- podobnými smlouvami vázáno je v jižních Če- chách tisíce lidí a nedivte se potom, že jihočeský proletář užívá dobrodiní zákona o volném stě- hování a utíká z domény jihočeského krále, kde je dnes hotovým otrokem, jemuž dáno je jenom tolik výdělku, aby nezemřel hlady

Dělnictvo a společnost. O otázce dělnické lze mluviti tehdy, když začíná postavení třídy, nazývané zpravidla děl- nictvem, býti hrozivým pro společnost, která jinak je k ní liknavá a netečná. Není novou také nepatří do naší doby, která se jí podrobně zabývá skutkem a ještě více theoreticky. Staré vzpoury řeckých helotů a bouře rozdmychované v římských provinciích podrobenými národy, uvrženými v otroctví, byly totožny svojí vnitřní povahou s dnešním hnutím proletářským. Po- strádaly ovšem soustavnosti, vybuchovaly náhl a nepředloženě, zanikly se společností, která je zradila, aniž by mohly ji vzkřísiti a obrodit. Stejně zanikla nevolnická povstání středověká, stopy po nich byly zanechány jenom skromn. neprodraly se celým sociálním životem, nevy- stupovaly v pravé své podobě, nýbrž byly za- strčeny v reformních zápasech náboženských. Pracující člověk ve starém a středním věku byl zapřažen do denní lopoty pro svého pána, jehož dobro bylo jediným účelem jeho snažení byl jeho slepým nástrojem, nepatřil jinému, ale také jeho výrobek byl určen pouze pro bez- prostřední jeho vrchnost. Ta rozhodovala o jeho právních poměrech a byla jeho jeciným odbě- ratelem. Teprve, když nastala dělba práce, nejdlříve mezinárodní, dovozem východních produktů na evropský západ a náhradou jich za předměty zdokonalené vyšší dovedností staré kultury. později národní a místní, zavedením řemeslné výroby ve městech, ústředních tržišť pro země- dělské výrobky, povstalo ozvláštnění dle odborů a objevily se nové složky společenské. Hlavním jejich, určením bylo dodávati za peněžitou ná- hradu potřeby pro různotvárné obyvatelstvo, bohatce a chudé, odkázané na prodej hotového zboží.

Lidská práce dosáhla vážnosti, která stou- pala výnosností nových podniků, rostoucím obra- tem a počtem zaměstnaných sil pracovních. Ze zbytečných a příživnických otroků stali se přičin- liví a nepostradatelní moderní dělníci, kteří svojí hospodářskou závaznost hodili v brzku na vážky při bojích za zlidovění občanských zařízení. Doklady o tom podávají revoluce fran- couzské, německé a rakouské v 19. století, nichž úlohu útočníka a obětavého nadšence z krásná liberální hesla hrálo dělnictvo, které se bilo za mladé měšťanstvo a bylo vlastně ne- přímo jemu beranem při popravě zastaralého státního, ústavního a společenského zařízení. Dělnictvo odneslo si ze všech převrato, jich se súčastnilo, nepatrnou odměnu, částečnoti po- ltickou svobodu a uznání práva na živok za pernou práci. Ale také zklamání, které se dosta. vilo a naučilo je dívati se na poučky, které mu jako duševní stravu servírovali jeho měšťan- ští vůdcové, s nedůvěrou. Dělnictvo přišlo samo k sobě poznáním svého třídního souručenství. Jinde trval tento postup dlouho a někde, jako v Anglii, není dosud hotov; za to u nás v Če- chách byl dokončen v rychlém tempu. Už proto, že Čechy samy o sobě udělaly v několika de- ceniích salto mortale hospodářské, korunované úspěchem, nač klasické země průmyslové potře- bovaly staletí. Složení obyvatelstva, nemajetného a žádou- cího výdělku, odvážného, střídajícího svoje by- dliště dle příležitosti pracovní, bohatství přírod ní, zejména velkolepá ložiska kameno- a hnědo uhelná, silné toky říční, znamenitá poloha, po- sunující celý obvod k střediskům života finanč- ního, pravidelný tvar hranic, ale hlavně důvti českého člověka, učinily z Čech průmyslně nej- vyvinutější zem rakouskou a svým středeme severozápadem konkurující s americkou podni- kavostí.

Zde byla tučná příležitost pro zisky kap- tálové a také německý kapitál v Čecháchje nejstarším věkem, kdežto český vyniká svojí rychlostí vzrůstu a nakypělostí. Útraty s tím spo- jené neslo ovšem české dělnictvo, tvořící dnes 85 proc. všech obyvatel. Společnost česká se o dělnictvo nestaral, t. zv. oficielní, její starostí bylo naopak dělníka českého umlčeti a žádati od něho národní ohledy vzhledem k silné soutěži německé. A to i tehdy. když se spojí český a německý kapitalista proti českému dělníku. Taková hra na schovávanou za frási a humbug nemohla trvati věčně a děl- nictvo se za ní pěkně poděkovalo. Vynutilo si uznání své práce v národní společnosti svoji třídní politikou. Tím teprve, že se semklo ve svých orga- nisacích a dokázalo svoji sílu početní, dovedlo poraziti poslední námitku proti svému samo- statnému postupování v národě, který byl do- mněle složen jenom z nedělníků. Je to para- doxní, ale pravdivé. Tři čtvrtiny všech národ- ních příslušníků, lidí patřících k dělnictvu, ne- bylo uznáno za členy národa, jehož prestiž dokonalost si pronajmul zlomeček lidí nepovo- laných. A když se tomu čeští dělníci vzepřeli, těšili se nepříliš vábným útokům představiteln národní vůle. Veliká tragedie, která se odehrává ve vel- kých obrysech v celé společnosti, je přenesena na malé jeviště českého života. Proti odporu sociálně mocných chce dělnictvo sestrojiti novou společnost; málokde je tento úmysl podporo- ván tak všemi okolnostmi místa a složení popu- lačního, nehledě ani k tradici, jako u nás. Česká města provinční obkličují v menších nebo větších okruzích Prahu, jejímiž prvními u Karla Voláka, Tábor-Nové