1
masthead
Dne 29. května 1900.
2
masthead
KATOLICÉ LISY.
Katolicé Lisa
3
masthead
Číslo 146. Strana 3.
4
article
si, aby si historikové počali doby eyrillo-methodějské
více všímati než posud. Německý historik Schlözer
vytknul druhým německým historikům, že nemohou
historiekou pravdu najíti, hledajíce od západu k vý-
chodu místo naopak. Ta výtka platí také trochu o
našieh historicích.
Výtky této všimnul si prof. Kryštůfek a došel
pak zcela jiných výsledků v církevní historii než
před tím.
Na to řečník líčí význam písně svatéa
praví, že po této stránce byl náš národ nejbohatší.
Na důkaz toho uvádí naše kancionály.
Bibliothekář Müller v olomoucké knihovně uka-
zoval kdysi, když řečník byl právě přítomen, pa-
storu Trautenbergovi z Brna české kancionály, ze
kterých čerpal Luther velmi mnoho. Z nich vzal
také píseň: »Hrad přepevný jest Pán Bůh náš. « —
Český církevní zpěv jest tedy vlastně otcem církev-
ního zpěvu německého. Ano, nepřátelé Lutherovi
vyčítají, že písně tyto (vlastně slovanské) získali mu
více přívrženců než jeho spisy.
Na to vzpomíná řečník zásluh zesnulého Kon-
ráda, sběratele duchovních písní a výroky Sušilovy
o písni národní. Sušil byl znamenitým spisovatelem,
ač jako kněz málo byl uznáván. Když mu někdo li-
chotil, že opatřil pěkný překlad a výklad Písma sv.
tu odmítal slovy: »Nu co? Jsem profesor.« Když mu
však někdo řekl: »Ale ta sbírka našich národních
písní?« tu se jeho oko zajiskřilo a říkal: »To náš
lid skládal.«
Také v Římě udělal zpěv českých poutníků
kdysi veliký dojem, a vše za nimi se sbíhalo, a Mo-
zart, když v Praze slyšel před kázáním píseň »Otče
náš, milý pane!« klesl na kolena a povstav po chvíli
pravil: »Dnes modlil jsem se z duše.«
Na to mluví řečník o moravském vyšívání, po
jehož tajemství se sháněl kdysi již anglický vyslanec
Schlözer
profesor
Kryštůfek
Bibliothekář Müller
Trautenberg
Luther
Sušilův
Sušil
Brno
Řím
Praha
Kon
5
article
Pitt v Amsterodamě u Komenského a podal o něm
promemoria Cromwellovi. Na to vzpomíná výstavy vy-
šívání ve Vídni a dojem, jaký moravské vyšívání uči-
nilo na Gautsche. Tento přišel k řečníkovi druhého dne
v parlamentě a chtěl věděti, co to je a když slyšel,
že je to »Volksstickerei«, chtěl věděti, co to zase je
ta »Volksstickerei«. Řečník mu odpověděl, že »Volks-
stickerei« jest to, co »Volk« štykuje. (Veselost.) Řeč-
ník líčí pak, jak vídeňská průmyslová učitelka paní
Baschová, která zavedla do vyšívání Holbeinovu tech-
niku, se pak přesvědčila, že tato Holbeinova technika
pěstovala se na Moravě již r. 1691. Řečník kárá
dále nevšímavost české inteligence (Souhlas.) a uvádí
rozmarný případ s učitelkou, která chtěla děti pře-
kvapiti vzorky vyšívání a sama byla překvapena, když
jí děti přinesli z domova t. zv. hrachůvky, a jak on
sám potom dělal hrachůvkám reklamu s velikým vý-
sledkem. Řečník vyzván, aby zahájil sbírání pro mu-
seum, nechtěl se v to uvázati, neboť se bál, že se
mu povede jako Sušilovi, proti jehož sbírání písní bo-
hužel i kněz se ozval s kazatelny. (Pohnutí.) Záhy
však přicházely celé haldy vyšívání, a tak bylo možno
zahájiti výstavky národopisné. Řečník zmiňuje se o sem
spadajících zásluhách pí. Lucie Bakešové a mluví dále
o stáří vyšívání, jež má snad původ svůj už v do-
bách pohanských a bylo kultusní. Každý vzorek
v něm něco znamená, tak že vyšívání to je symbo-
nevšímali a kteří je vydali na milost a nemilost
různým dobrodruhům. V modlitbě však nalézali útěchu
při všech těch strastech. Bylo nám v pravdě líto
těch ubohých tvorů. Lid dobrý, zbožný a trpělivý,
který by potřeboval jen dobrých vůdců-kněží, kteří
by jej vedli na cestě spásy jejich jazykem, ni-
koliv však nesrozumitelnou asijskou maďarštinou.
Pitt
Komenský
Cromwell
Gautsch
Baschová
Holbeinův
Sušil
Lucius Bakeš
Vídeň
Morava
Amsterodama
6
article
Avšak těch není a tak lid hyne na duchu i na těle.
Do nebe volající to hřích, kterého se dopouštějí
povolaní činitelé na ubohých Slovácích.
Dospěli jsme na místo, kde sv. Pavel byl sťat.
Klekáme tam a vroucnou modlitbu šeptají naše
ústa. Podle podání hlava sv. Pavla třikráte posko-
čila, zanechávajíc krvavých stop za sebou, a na těch
místech vytryskly tři prameny, jež až doposud jsou
v činnosti a těší se úctě jako památná místa. »Tre
fontane« jsou posvátným místem nejen Římana,
nýbrž všech křesťanů. Kaple na těch místech zří-
zena byla již v 5. století jako sloupová síň na
třech vyvýšených prostorách spočívající. Vracíme
se a po pravé straně zabočíme do kaple sv. Vin-
cence a Anasia, dále pak na levo vystupujeme do
kaple sv. Zenona, která jest nazvána též Matkou
Boží u nebeského žebříku (S. Maria scala coeli).
Trapisté rozbili tu svůj stánek jako mlčeliví ochran-
cové těchto svatých míst. Mezi nimi je též 8 Čechů
bratří, z nichž s jedním jsme též hovořili. Ti bratří,
kteří jsou určeni k ruce cizinců nebo prodávají
různé památky, mají dovoleno mluviti, jinak ovšem
členové tohoto řádu od svého vstupu do smrti
nikdy nesmějí vydati zvuku ze svých úst. Odříkání
to v pravdě veliké! Vykopati si hrob a mlčeti celý
život — zdaž by toho bylo schopno druhé po-
hlaví?
Slovák
Pavel
Říman
svatý . Zenon
S scal
Čecho
7
article
lické. Také krajky jsou původu domácího a nepřišly
od západu.
Na otázku, odkud lid vzal schopnost k takovému
umění, odpovídá zasloužilý Wankl, že příčina leží
v sociálním řádu, v zádruhách, jichž rodinný život to
umožňoval. Na Moravě byly zádruhy jak selské, tak
řemeslné, což dokazují jména některých vesnic. Dále
dovolává se řečník svědectví Němců o lidové kultuře
Slovanů, od kterých se Němci učili, ale pak se od-
měnili nejčernějším nevděkem.
Řečník táže se, kam umění to vymizelo, a praví,
že se přestěhovalo do museí na ukázku. Na to vzpo-
míná, jak vlivem opičení se domácí kultura upadla,
ale shledává útěchu v tom, že u Němců nebylo v tom
ohledu lépe. Tam dálo se tak až do časů Napoleono-
vých, kdy Görres volal k Němcům: »Nebuďte jako
to blbé olovo, které se dá přelíti do každé formy!«
Dovoltež, praví řečník, aby také Moravan zvolal
k Čechům: »Nebuďtež jako to blbé olovo, které se
dá přelíti do každé formy!« (Bouřlivý potlesk. Četní
posluchači řečníku blahopřejí.)
Němec
Görres
Moravan
Čecho
Morava
Napoleono
Slovan
8
article
Zprávy církevní.
Zprávy církevní.
Církevní slavnost. Dnes slaví se památka
sv. Maxima, biskupa trevírského, jenž byl jedním
z předních obhájců čistoty víry za doby sv. Atha-
nasia. Bylo hlavně jeho zásluhou, že Západ tak
dlouho, pokud Konstantin II. žil, nepodlehl bludu
Ariovu tak, jako na východě bohužel se stalo. Ne-
ohroženě i před samým císařem Konstansem, arianem,
dosvědčoval nevinnu Athanasiovu. Řehoř Tourský
jmenuje jej velikým světcem a mocným ochráncem
lidu trevírského, na jehož hrobě četné zázraky se
udály. — Spolu koná se památka s v. Cyrilla,
mučedníka. Tento byl synem rodičů pohanských
v Caesarei Kapadocské. Jako 12letý hoch byl víře
křesťanské vyučen a pokřtěn. Otec, zvěděv o tom,
z domu jej vyhnal. Později udán místodržiteli, byl
k smrti odsouzen a sťat.
Zprávy římské. Dne 26. t. m. sv. Otec
Lev XIII. přijal na 40.000 poutníků, mezi nimi 15
tisíc Francouzů v basilice sv. Petra a rozmlouval
vlídně s pořadateli pouti římské a jerusalémské. Od-
poledne ke 4. hodině sestoupil opět do basiliky, aby
uctil nové světce, totiž sv. Jana Kř. de la Šallea
sv. Ritu.
K úmrtí dp. Jana Páva píše se nám: Po
vysvěcení svém působil jako kaplan v Jáchymově,
v Divišově a na Proseku, od roku 1881 jako expo-
sita v Libni. Zesnulý byl velmi oblíben ve své osadě,
chudí ztrácí v něm svého otce. Jeho zásluhou zaji-
štěna je existence chudinské kuchyně v Libni. Pohřeb
koná se dne 30. května o 9. hod. ranní.
Konstantin II
Ariův
Athanasiův
Řehoř tourský
Francouz
Petro
Kř
Šalle
Jan
Jáchymov
Divišov
Prosek
Libeň
Lev XIII
9
article
Udílení sv. biřmování na Moravě. Jeho
Excellence ndp. biskup Dr. František Saleský Bauer
udílel svaté biřmování v květnu: 27. v Ču-
čicích, 28. v Ivančicích, 29. v Krumlově a 30. v Hor.
Dubňanech.
Májové pobožnosti u sv. Jakuba v Praze,
v neděli, dne 27. května súčastnil se průvod dru-
žiček. V neděli kázal dp. katecheta Šmejkal, v pon-
dělí dp. katecheta Jiráček, v úterý bude kázati dp.
kaplan Beránek, ve středu dp. kaplan Vaněček, ve
čtvrtek dp. farář Dr. Škrda. Ve čtvrtek, 31. května,
bude pobožnost slavným Te Deum ukončenz,
Ke čtvrté pouti mužů na Sv. Horu.
Ještě bezprostředně před svým odchodem do Říma
opětoval nejdůstojnější arcipastýř náš Lev své přání
súčastniti se chystané pouti mužů na Sv. Horu. Po-
něvadž však okolnosti nedopouštěly v tu dobu se na-
vrátiti, zaslán mu byl jménem všech 900 poutníků
holdovný telegram s ujištěním, že katoličtí mužové
pražští u Matky Boží Svatohorské za blaho, zdraví a
šťastný návrat svého milovaného arcipastýře se modlí,
a s prosbou o vrchnopastýřské požehnání. Nejdůstoj-
nější arcipastýř vzkázal telegraficky upřímný dík
všem ctitelům Matičky Boží a posílá své požehnání.
doktor
Bauer
svatý . Jakub
Šmejkal
Jiráček
Beránek
Vaněček
Škrd
Hora
Morava
Ivančice
Krumlov
Dubňany
Praha
Řím
T Deum ukončenz
pražský u Matek boží
10
article
Protestantské Německo a řád jesuit-
ský. V dubnovém sešitu »Deutsche Rundschau« po-
pisuje profesor Vilém Grube missionářskou činnost
Jesuitů v Číně v článku »Konfucianismus a číňan-
ství«. V závěrku jmenovaného článku napsal toto:
Nedá se upříti, že jesuitští missionáři osvojí si předem
důkladnou znalost čínské řeči a zvyků mnohem dů-
kladněji, než činí missionáři protestantští. Od nestá-
vajícího missionáře Jesuity se žádá, aby se vzdělal
na učeného Číňana, než začne působiti ve vykázané
jemu úloze. To jest zajisté zásada dobrá a zasluhuje,
aby se jí řídili i protestantští missionáři. Jak »Rhein.
West. Zeitung« oznamuje, dalo pruské ministerstvo
kultu všem úřadům v Prusku pokyn, aby se úsluž-
něji chovaly k členům řádu Tov. Ježíšova, pak-li se
stane, že některý člen řádu toho v Německu mešká.
Tímto pokynem chce pruská vláda seslabiti výtku,
která se jí činí od katolickych poslanců, že se chová
k zasloužilému tomuto řádu nepřátelsky. Katolický
list »Germania« píše, že by pruská vláda nejlépe uči-
nila, aby konečně přiměla spolkovou radu, by zákon
o jesuitech pro Německo byl odstraněn.
Zprávy denní.
Grube
Číňan
West
Tov
Ježíšův
Německo
Čína
Rhein
Prusko
Deutsche Rundschau
11
article
O stavu nemoci ndp. světícího bi-
skupa msgr. Ferd. Kalouse. Z Týna-
Rovenska se nám píše: Máme zde nyní ve farní
budově sanatorium; nemocných dosti a to vedle J. M.
monsign. Ferd. Jana Kalouse též dp. farář jest ne-
mocen kloubovým reumatismem, Alexandr Skřivan
z Petrohradu přivezl sebou katarh plicní. Bohudíky
však, že nemoci všech našich vznešených pacientů
velice rychle berou obrat k lepšímu. Tak nejdůst. p.
světící biskup již přechází aspoň po pokoji, ovšem že
státi dlouho nevydrží, jakož i psáti pro chvění rukou
dosud nemůže, ale těší se nejlepší chuti k jídlu, tudíž
v brzku nadobro, dá-li Pán Bůh, uzdraven bude.
Ndp. biskup dostává nyní více blahopřejných listů,
ze kterých nejvíce potěšil jej dnes list od vdp. mons.
Fr. Zapletala, vicerektora kolleje české v Římě.
»Brzy po onemocnění Vaší biskupské Milosti,« tak
píše v listu svém, »požádal jsem J. E. p. kardinála
Svampu, arcibiskupa bolognského, kterýž tenkrát šel
k soukromé audienci k sv. Otci, aby vyprosil na
Jeho Svatosti zvláštní apoštolské požehnání k tomu
účeli, aby Vaše biskupská Milost s milostí Boží
z těžké nemoci brzy a úplně se uzdravila. Sv. Otec
žádané požehnání z celého srdce Vaší bisk. Milosti
uděliti ráčil, a já jsem toho pevného přesvědčení, že
i tentokráte jako v jiných případech osvědčil se úči-
nek požehnání Náměstka Krista Pána.« Z listu toho
ndp. biskup velice se zaradoval, tak že opět a opět
jej četl. Neméně potěšil ndp. světícího biskupa dopis
vsdp. kanovníka dra. Jana Sedláka z Prahy, který
zaslal mu podíl svatojanský. Výklad velikého kate-
chismu od dra. Ant. Podlahy. Ndp. biskup přečetl
některé stati z něho a velice lichotivě o něm se vy-
slovil: jeť to zlatá pokladnice pro katechetu.
Kalous
monsign
Skřivan
bůh
František
Zapletal
Svamp
Krist
Sedlák
Podlaha
TýnRovensko
Petrohrad
Řím
Praha
12
article
* Ke štvanicím »Času«. Ze Staré Boleslavi
se nám píše: »Po mnohých urážkách, trpělivě sná-
šených u vědomí, že pocházejí od znemravnělých lidí,
došla nám v Staré Boleslavi konečně trpělivost, když
na nás uvaleno podezření žhářství. I byla po-
čestnému »Času« zaslána následující oprava: K do-
pisu pod názvem »Kam vede antisemiti s me
v č. 60. »Času« ze dne 18. května 1900 str. 6.,
sděleno s námi ze Staré Boleslavi z hodnověrného
pramene, že jsme byli lživě a urážlivě zpraveni, nebot
není pravda, že oheň dne 8. listopadu m. r. založen
byl ve stodolách p. Schulhofa, nýbrž ve stodole
kapitolní, jejíž dočasným nájemcem po svém otci
jest pan Schulhof, kterýž na seno tam uložené do-
statečně jsa pojištěn, neutrpěl tak veliké škody
jako kapitola shořením celé střechy i všeho dřevě-
ného vnitřku a poškozením zdiva. Poněvadž všecky
4 stodoly těsné vedle sebe stojící podél proboštské
zahrady jsou vlastnictvím kapitoly, není pravda, co
Schulhof
Stará Boleslav
13
article
dále psáno o okolních stodolách, patřících jiným ob-
čanům křesťanům, a zlomyslné utrhačství jest, že
ohně byly založeny ze zahrady kapitolní (správně
proboštské), vždyť stodoly od zahrady dělí silná zed
a střechy kryty jsou taškami, oheň však založen byl
u vrat na ulici vedoucích. Ostatně pan Schulhof,
otec, vyhořel rovněž. »nevysvětlitelným« způsobem
v kapitolním pivovaře i ve svém vlastním domě, kdy
o antisemitismu a klerikalismu nikomu se ani ne-
zdálo. V další zprávě o zapálení v noci dne 1. května
t. r. tím prý neznámým 2 povozů se senem na ná-
městí stojících blíže domu pana Schulhofa šindelem
krytého, zamlčeno, že pod vrstvami sena nacházely se
bedny, při čemž podivení vzbuzuje nářek na zdejší
statečný sbor dobrovolných hasičů, že obyčejně přijdou po
funuse s křížkem. Kdyby tomu bylo tak a nebylo parní
stříkačky, byly by shořely dne 8. listopadu m. r. nej-
méně všecky 4 stodoly snad někomu k radosti.
Schulhof
14
article
Z výše uvedeného patrno, že rádo by se podezření
žhářství uvalilo jinam než kam patří, a aby to více
vydalo, na klerikály, nebo dokonce na členy kapi-
toly podle staré praktiky prohnaných zlodějů, kteří,
pronásledováni jsouce s lupem, křičí: »Chyťte ho«
a pak z toho »kšeftu« třeba i cenu vypíšou na vy-
pátrání zločince.
* Jak to máme pojmenovati? V poslední
valné hromadě českého odboru rady zemědělské král.
českého súčastnilo se několik kněží jako dele gáti,
kteří přece věděli, že český odbor rady země-
dělské zakazuje přednášky v katolických spolcích,
a ani jeden v směru tom se neozval a neinterpeloval,
což přece bylo důvodno a žádoucno. Upozorňujíce na
takovou liknavost, důrazně žádáme, aby vedle stavu
svého jako delegáti hospodářští také náležitě vždy a
ve všem — jak povinností jejich to jest — i své
stanovisko náboženské hájili, neboť když proti nám
výpady se činí, tu musíme přece i své přesvědčení
řádně zastávati.
* Jmenování. Jeho Exc. ministr práv jmenoval
pana Jana Portycha v Praze c. k. notářem ve
Veselí nad Lužnicí a tento složiv přísahu nastoupí
dne 1. června t. r. svůj úřad tamtéž.
Z kruhů novinářských. Chefredakto
úředních »Pražských Novin« p. Bedřich Hübechen
Portych
Hübechen
Praha
Veselí nad Lužnice
český odbor rada zemědělský král
český odbor rada země