Ročník XXXXIX

V Praze, v pondělí 22. března 1909.

Číslo 8.

Na ranni a večerní listy předplácí ne V Praze v administraci- .. . . 2 K Ba měsle na dtvrt leta . . . . 6 K —h s dvoji donáškou- na měsic. . . . .. na čtvrt leta . . . . 7 K 62h ve fillálkách na měste. . . . . . 2 K 30 h Požtou: . . 3 K na měsle. na čtvrt leta . . . . 9 k aoh v dvoji zásilkou na měsln, K 90h na čtvrt leta . . . . 1i K do

Krise na Balkáně. Před rozhodnutím. Zejíra teprve nebo snad ještě později ode- vzdá hrabě Forgach v Bělehradě notu barona Aehrenthala, o které se již napsaly celé le- gendy a o které se přece ještě ani neví, bude-li nebo nebude-li míti ráz ultimata čili posledního vyzvání. Dle všech okolností a vůbec dle zdra- vého lidského domyslu mělo by to být ultimatum, třeba s velikým sebezapřením sepsané a tedy velmi zdvořilé; avšak trvajíeí dosud balkánská krise má průběh tak zvláštní a zcela nezvyklý, že dlužno za možné považo- vati i to, co by jindy a jinde zhola nemysli- telným bylo. Ježto však souditi dovoleno bude, že také rakousko-uherské vládě konečně trpěli- vost dojde, může se za jisté miti, že po této rakouské notě rozhodnutí již se dostaví. Aspoň ve sporu rakousko-srbském. Pak ale je nynější ztišení — neklidem před bouří. Diplomaté hledí úzkostlivě na zvolna táhnoucí mraky, z nichž každou chvili blesk sjeti může. Sestrkují hlavy a tlačí se druh ke druhu, a přec jeví se mezi nimi nej- větší rozháranost. Každý vyvolává do světa svůj plán a návrh soudě, že tímto způsobem by hro- zící bouře snad odvrátiti se dala. Ostatní chvíli poslouchají, ale pak zaniká všechno zase bez účinku ve tlumené matenici hlasů. Konference s rozvinutím celého souboru otázek, konference s přesně omezeným programem, prosté uznání hotových událostí beze vší konference, zakročení každé velmoci zvlášť, společné zakročení dle několika valně se různících receptů — a mezi tím ztrácejí drahocenný čas ti, kdož vojska v válečné hotovosti držeti musí, ale získává čas odpůrce, který se zbrojením ještě není hotov.

Největší čáku měl na chvíli tento návrh ježto Srbsko svou poslední okružní nótou vel- mocem zůstavilo, aby o jeho poža daveích tužbách rozhodly, nechť prohlásí vše ch- ny velmoci v Bělehradě, že považují bosenskou otázku za odbytou a že Srbsko nemá ani nejmenší naděje na uskutečnění svých tužeb přičiněním velmocí. Ale na tento návrh ne- mohlo přistoupiti Rusko, poněvadž by tím zapřelo celé svoje dosavadní stanovisko a zejména svoji poslední do Vídně zaslanou od- pověď. Bez Ruska pak by takové zakročení mu- silo míti opačný účinek, než jaký byl zamýšlen. Podobně dařilo se i jiným návrhům, až na tři na ten čas sdružené velmoci: Francie, Anglie a Rusko se nabídly, že jako přítelkyně Srbska zašlou srbské vládě notu, ve kteréž dají přátelský pokyn: srbská vláda se vy- zývá, aby odzbrojila a o tom vel- mocem, jež berlinskou smlouvu podepsaly, vhodné prohlášení uči- nila, jakožto odpověď na společnou nótu jme- novaných vlád. Avšak tu zase prohlá- sila rakousko-uherská vláda, že byji takovéto prohlášení nikterak ne- uspokojilo a že musí za všech okolnosti na tom trvat, aby Srbsko jí dalo přímou, přesnou a všelikou pochybnost vylučujícl odpověď na dotaz, jejž hr. Forgach dne 5. března v Bělehradě učinil. Potom stalo se, čeho v dějinách diplomacie snad ještě nikde nebylo: ministři evropských velmocí začali si lámat cizí hlavu dali se mezi sebou do vyjednávání, jakou od- pověď by Rakousko Uhersku mělo dáti — Srbsko! Člověk normálního rozumu by ani ne- uvěřil, že je cos takového možno, ale vídeňské — nikoli vládní, nýbrž — bursovní noviny to rozhlásily a vyvrácení se dosud nedostavilo.

Kdyby Rusko, jakožto ochrance Srbska, běle- hradské vládě radilo, co a jak má do Vídně odpovědět, měla by věc rozum a dobrý smysl, ale aby jiné velmoci, které Srbsku ani prospěti nechtějí, ani snad uškoditi nemohou, jeho, srb- ského království odpověď mezi sebou umlouvaly. náleží do — vídeňské frašky a dokazuje, jak malou moudrosti namnoze v politice se pracuje. Ve Vídni a v Pešti posuzuje se dnes sta věci nepřiznivě. Přesněji řečeno: vídeňské časo- pisy, jež pracují přímo v intencích bar. Aehren- thala, nepovažovaly situaci dosud nikdy za růžově nadějnou, ale jeví dnes rozpoložení zvláště pessimistické, jak jsme již v ranním vydání ukázali. Za známku zhoršení považuje se, že jednání diplomacie dosud žádného výsledku ne- docílilo a že Srbsko dosud ještě, navzdor všemu nátlaku evropského veřejného mínění a snad i jednotlivých mocí nejeví žádné ocholy, vyhověti požadavkům rakousko-uherské vlády. Zbývá tedy jenom úsudek, že rozhodnuti se stane teprve po odevzdání rakousko-uhersko něly, kteréž na žádost Francie a Anglie, jak už známo, na několik dní bylo odloženo.

Berlínské vládě blízké časopisy předpoklá- dají, beze všeho ohledu na růžové naděje ji- ných novin, že srbská odpověď Rakou- sko neuspokojí a že pak následo- vati bude — exekuce, jak v Berlíně se říká. „Tägl. Rundschau“ na příklad uveřejňuje situační telegram z Vídně, ve kterémž se mimo jiné praví: „V pondělí nebo v úterý vyzve hr. Forgach srbskou vládu, aby ne- prodleně odzbrojila. Srbsko dle všeho toto vyzvání odmítne, načež pak s jistotou se očekávati musí opovězení války. Evropských zápletek se prozatím není třeb báti, ježto Rusko na válku nikte- raknení připraveno. Počítá se, že válka propukne-li pětměsíců potrvá, načež prý provedeno bude rozdělení Srbska v ten způsob, že část jeho připadne k Rakousku, část k Bulharsku a část k Rumunsku. Aby se vše- likým italským případnostem mohlo čeliti, bude rakouské válečné lodstve míti stále vytopené kotle.“ — Jak vidno, dělí už berlínští politikové kůži medvěda, který ještě zdráv po horách běhá

Rakouské a srbské stanovisko. Stanovisko rakousko-uherské vlády k různým sprostředkovacím návrhům podnětům diplomacie jest, jak vídeňskému do- pisovateli berlínského »Tageblattu« na přísluš- ných místech sděleno bylo, takovělo: »Ne- přijmeme žádného srbského pro- hlášení, kteréž by nebylo učiněno nám přímo. Žádáme, aby se Srbsko zřeklo svých požadavků, jakož aby podalo záruky, že úplně odzbroji a že nezahájí žád- nou drobnou válku tlupami. Tyto podmínky nemohou býti zviklány ani změněny žádným prostředkováním velmocí.« Bělehradský dopisovatel téhož »Berliner Ta- geblattu« telegrafuje, že mu bylo »z velmi aulo- ritativní« strany o stanovisku Srbska učiněno toto sdělení: »Srbsko je ochotno, vyhověti všem přáním velmocí, které se sloučiti dají s důstoj ností státu a s prospěchy národa. Srbsko uzná annexi zabraných zemí Rakouskem, zřekne se territoriálních náhrad a obnoví pravidelné pod- minky s císařstvím, ale to všechno s pod- minkou, že bude jeho záležitos urovnána mezinárodním způsobem buď na konferenci nebo jinak. Proti návrhům, aby Srbsko s Rakousko Uherskem přímo aneb samo vyjednávalo, máme závažně námitky, ježlo s námi Rskousko-Uhersko poslední dobou ve dvou případech neloyálně jednalo. Jakmile srb- ské návrhy velmocemi přijaty budou, bude Srbsko ihned s to odzbrojiti. Od tohoto stano- viska Srbsko neodstoupí.«

Co odpoví Srbsko. Z Bělehradu, 22. března. „Pravda“ dovídá se od osoby vládě blízké, že srbská vláda n rakouskou nötu, ve které se žádati bude vysvětlení, proč byli povoláni do zbraně zálož- níci a položen bude požadavek, aby byli pro- puštěni, odpoví v ten rozum, že jd jenom o domácí záležitost Srbska a že ani Rusko nemůže si osobiti, aby žádalo účet o bezměrných vojenských op - třeních, v sousední habsburské monarchii učiněných. Dosud žádné zakročení v Bělehradě. Z Bukurešti, 22. března. Zdejší „Adeverul“ oznamuje, že jeho zpravodaj v Bělehradě byl při jat drem. Milovanovičem, jenž mu řekl: „Srb- sko zůstává také nadále na stanovisku, zaujatém v poslední nótě. O zakročení Tittona nebo změ- ně v postupu Ruska tady nic není pově- domo. Nebylo také ještě zakročen ani Franeií ani Anglií.

Chyslaný dotaz v soukromé aféře srbského ko runního prince. Ze Zemuna, 22. března. Zpráva mladoradi kálního „Zvono“, že korunní prine Jiří stlouk svého sluhu Kolakoviče tak, že tento v nemoc- nici zemřel, způsobila veliký rozruch mezi sociál ními demokraty bělehradskými. Známý sociálně- demokratický poslanec Kazlerovič chce v této záležitosti podati dotaz. Na včerejší schůzi pro- hlásil tento poslanec: „Bylo by zrovna hunbou, abychom trpěli, aby mladistvý korunní princ na kládal s námi tak, jak s otroky a hrál si na vá lečného hrdinu nikoliv na bojišti, nýbrž na běle hradské Terasie (třída).“ Prine Arsen Karaďorděvič přes Italii k srbské armádě. Z Bölehradu, 22. března. Bratr králův princ Arsen opustil včera Paříž a jede, by se vyhnul Rakousku, přes Italii do Běle- hradu. Převezme, jak již oznámeno, vrchní velení nad srbskou jízdou. Důstojnické spiknutí v Srbsku — pro válku. Z Berlina, 22. března. „Kleines Journal“ oznamuje z Bělehradu, že jest tam důstoj nické spiknutí, jehož účelem jest, povolí-l srbská vláda, krále Petra sesaditi a na stoliti korunního prinee, který by se donutil vésti válku proti Rakousku.

Zabavený válečný materiál. Z Osseku, 22. března. Ze spolehlivého pra mene sděluje se, že v posledních dnech na Drině na několika místech nalezeny byly hlid- kami pumy. V Osseku a jižních Uhrách na ně- kolika místech zabaveny zásilky dyna- mitu. V Osseku zabaveny vagony, ve kterých složeny byly na oko sudy, jichž obsah však po- zůstával z pušek franceuzského v zoru. Vzpružené válečné smýšlení v Srbsku. Z Bělehradu, 22. března. („Mittagsztg.“ Zprávy dnešních listů, že ruská ani ital- ská vláda nejsou nikterak ochotny připojiti se k nějaké kollektivn akci velmocí evropských za úče- lem odzbrojení srbské armády, roz- nítily zde opět nadšení válečné. Poslanci prohla. šují, že dostali od ministrů dra. Milovanoviče Pašiče pevné ujištění, že Rusko neopust nikterak stanovisko, které zaujalo ve své po slední notě, Rakousku zaslané. Obyvatelstvo na bosenské hranici ozbrojeno pumami. Z Bělehradu telegrafuje se německým no vinám: Všechno mužské obyvatelstvo na basenské hranici bylo opatřene ručními pumami. — Srbské vojsko ání.

je zvláště silně shromážděno na západ od Užice, naproti Višegradu, ježto ses této strary (prý) očekává první silný ra kouský vpád. Zakázaný válečný tábor lidu v Bělehradě. Z Bělehradu, 21. března. Výbor pro ná- rodní obranu chtěl na dnešek svolati válečný tábor lidu do hlavního města, ale vláda mu odepřela k tomu svolení. Ve skupštině bude v té příčině podán dotaz. Srbsko využívá času Ze Sarajeva, 22. března. (K. k.) Jak se opětovně proslýchá, propustila srbská vojenská správa záložníky první výzvy a na místě nich povolala záložníky druhé výzv do cvičení ve zbrani. Spatřuje se tom známka, že se chce využitkovat doby až do vypuknutí zjevnéh nepřátelství, aby další mužstvo bylo vojensky vycvičeno a vý- zbroje doplně ny. Srbské kláštery jako skladiště zbraní. Z Magdeburku, 21. března. »Magdeburgen Zeitung« oznamuje z Bělehradu: Všechny srbské kláštery byly vládě pro půjčeny a zařízeny pak jako skla diště zbraní a střeliva Pumy nalezené v Bosně. Ze Sarajeva, 21. března. Předevčírem na lezena byla ve stanici Bukině nedaleko Dolní Tuzly, na železniční trati Doboj—Dolní Tuzla, velká bedna s pumami. Ani odesílatel ani adresát nemohli být dosud vypátráni. Nález pum způsobil velký postrach. Z bulharské do srbské armády. Ze Sofije, 21. března. (K. k.) Dle krajně rusofilského »Dne« vystoupili tři mladl bulhar stí důstojníci, mezi nimi synové dvou bývalých rusofilských ministrů, z armády, aby mohli jiti jako dobrovolníci do Srbska.

Srbští uprchlíci Ze Sofijs, 21. března (K. k.) Od včerejšk přišlo sem množství srbských dělníků, mezi nimiž jsou mnozí vojenští uprchlici. Dle listo je pohraniční území přeplněn srbskými desertéry Srbsko prý by se podrobilo, kdyby se velmoe dohodly. Z Paříže, 22. března. (»N. Wr. Abend blatt«.) V diplomatických kruzích bělehradskýel převládá mínění, že Srbsko podrobí se radě velmocí, dohodnou-li se tyto sam na formuli, která by respektovala stejně dů- stojnost, jako samolibost Srbska. Ale v nutnost takové dohody spočívá právě políž Dosud žádná shoda velmocí Z Paříže, 29. března. (»Frmdblt!). Vy jednávání velmocí o zakročen v Bělehradě nemělo dosud výsled ku žádného. Anglie převzala vedení. An- gličui zástupcové ve Vídni a v Bělehradě poku- sili se zjednati jasnost o zámyslech jak Rakous- ka, tak Srbska. Podle bělehradských zpráv lon- dýnských listů srbská vláda není ochot- na učiniti Rakonsku přímé vyjádre dření ve příčině resignace na bo senskou politiku. Podklad pro fo- muli k zakročení velmocí v Běle- hradě nalezen dosud nebyl. Rusko proti válce Z Berlína, 22. března. (K. k.) »Berlinen Tageblatt« sdéluje z Petrohradu: Miinister- ská rada, která se včera konala v Carském Sělu u přítomnosti cara Mikuláše, vyslovila se, že je nutno učiniti vše možné k zabránění

V drobném prodejie ranní čislo o sobě . . za s večerní . . . . . . . za 4h Ve filiálkách na venkově rnnní čslo . . . . . . . 10 večerní . . . . . . . . 6b lnseráty plati se hotově napřed Předplaceni a insorty přijíme administrace v Marianské ul. , 3 Tam nachizejí se tát redakce, tiskárna a ekpedise „Národních Listů Rukopisy ne novraceji.

válce. Ministr zahraničních záležitostí Izvolský prohlásil, že by v případě války byla porušena rovnováha evropskáa že by mocnosti velmi snadno mo- hly býti poměry přinuceny k činné účasti. Ministr financí Kokovcev pravil, že se Rusko právě počíná zotavovati z velkých finančních ztrát a že by válkou všechno úsil minulých let bylo uvedeno v nivec. Ministr vojenství soudil, že se armáda znovu organisuje a že by nebyla úpln pohotová k válce. Stejně vyslovili se také ostatní členové kabinetu. Bylo pak usneseno dáti Srbsku jasně na srozuměnou, že má jeviti více mírumilovnosti. (Je-li tato zpráva pravdiva, dlužno vyčkati. RRed.) Oficiosní projev z Německa Z Kolína n. R., 22. března. (K. k.) »Kčl- nische Zeitung« sděluje v telegramu z Berlína V přítomné chvíli se zdá, že jest Anglie zcela zaměstnána hledáním for mule, která by po doefleném souhl a su Ruska mohla býti uložena Srbsku a vyhovo- vala by také podmínkám Rakousko-Uherska. Jest poněkud nápadné, že ve článku »Tempsue mluví se stále jenom o společ- ných krocích Anglie, Francie Ruska a že se nevzpomíná spolučinnosti Italie. Z toho lze souditi, že i talsk návrh narazil na ruský odpor. Na některých místech, jak se zdá, se mysli. že by vyjednáváním prospělo, kdyby Srbsko, po intervenci mocností, aniž by očekávalo rakousko- uherské požadavky, podalo dobrovelně prohlášení. V této věci jsou však důležitější obledy než egoismus Srbska, které si musí situaci jen samo příčísti.

Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“ Ministr dr. Žáčsk v Brně. Z Brna, 22. března. (K. k.) Ministr dr. Žá ček příbyl sem včera večer s chot. Audience Z Vídně, 22. března. (K. k.) Cisař přijal ve slyšení čínskou studijní komisi. vedenou guvernérem provincie mukdenské Tang šaoiem. Návrh zákona proti výrobě zá palného zboži z fosforn Z Vídně, 22. března. (K. k.) Vláda podala dnes v poslanecké sněmovně osnovu zákona, v níž zakazuje se vyráběti zápalky a jiné zápalné zboží z bílého neb žlutého kostíku a v níž se mimo to na- řizuje, že takové zápalné zboží nesmí se dávati do obchodu. V zájmu výrobců a prodavačů, zá- konem postižených, bylo ustanoveno, aby působ- nost zákazu výroby začínala 1. lednem r. 1912- ustanovení zákona tohoto, že zboží podobné ne- smi se dávati do obchodu, počne působiti o 1. července r. 1912. Nezaložený dluh furecký Z Cařihradu, 22 března. (K. k.) Dosud ohlášený nezaložený dluh obnáší 7 1/2 mil. liber. Soudí se, že dluh tento převýší obnos 18 mi- lionů Protest proti příkaznosti v Turecku. Z Cařihradu, 22. března. (K. k.) Námořní důstojníci a úřadníci, daní do příkaznosti, měli včera schůzi, na níž se usnesli podati velkove- zíru a ministru námořnictva protesty. Podobné hnutí jeví se též v jiných departementech. Rifnat paša v Římě. z Říma, 21. března. (K. k.) Turecký mi- nistr zahraničních záležitostí Rifaat pa s

FEUILLETON. Do Turčanského Svatého Martina Napsal dr. K. V. Adámek. Vlarským průsmykem jsme se vypravili do uher ské země. V pomezní slanici uvílal vlak četník. Nezvyklé u nás vítání. Na slanicích uherských však neníto žádná zvláštnost, zvláště při pomezí čelníci přichá zejí ke každému vlaku, stopují vystěhovalecký ruch Jest úžasné, jakého rozsahu nabyl tento ruch v po sledních letech. Vláda uherská misto aby dbala o po vznesení blahobytu obyvatelstva a aby rovnopráv ností národní hleděla utužiti svazy a vztahy obyvalel stva k rodné zemi, čelí ruchu vystěhovaleckému čet nickým patrolováním při hranicích, V novější době vláda pozoruje svými četníky té zpanslávy“, do Uher přijíždějící. Na drahách uherských panuje větší velnost, než u nás. Nikdo nestará se o cestovatele, aby si nezmý- lil vlak. Průvodce vlaku teprv za jízdy kontroluje lislky. Za letních měsíců pocestní volně i za jízdy postávají na plošinách vozů. Žádná pokuta je ne- stihne. Dráhy jsou důležitým prostředkem maďarisace Nšude na nich se roztahuje maďarština, ani němčině a tím méně slovenštině nezbývá tu místa. Stanice jsou označeny maďarsky. Kdo by v nejbližší stanici. do níž jsme přijeli, Felsöszernye hledal Horné Srnie nebo v další slanici Nemsó Nemšovou, pak v Hölak Teplou, v Máriatölgyes Dubnici, v Alsókocskócz Puchókocskócz Dolní a Horní Kočkovce!? Také ve- škeré vyhlášky, nápisy pokladny a j. jsou jen maďar ské. Do jakých změšností tato manie maďarisační za bíhá, jest patrno z toho, že se nedovoluje na dra- hách ani prodej pohlednic se slovenskými nápisy. S každým slušněji ošaceným občanem mluví na Hrahách úřadníci jen maďarsky. U všech penztávo (pokladen) nádražních žádali jsme ovšem o listky

jízdní po česku, nehledíce k tomu, že jsme tím způ sobili mnoho zlé krve a rozpaků. Úřadníci simulovali raději většinou něnsotu, než aby promluvili jinak než maďarsky, ale na konec vždy naší české otázce a penězům porozuměli. 1 při vydávání okružních lístků vláda sleduje svě politické cíle Připustila přerušování jízdy zvláště jer pro místa, jež nejsou středisky slovenského ruchu Nedoporučuje se tedy pro jízdu slovenskými kraji po užiti okružních lístků. I jinak obmezuje se styk turistů s domácímli dem. „Lepší“ třídy jezdí jen druhou Uřídou, venkov ský lid třetí Uřidou. První větší stanice na naší cestě jest Teplá. Kr žují zde dráhy. Teplá jest stanicí nedalekých lázn Trenčinských Teplic Čilý ruch panuje ve stanici tepelské po celé léto Vracejí se hosté z Trenčínských Teplic a nové proudy hostů a turistů spěchají je vystřídat. Zaprášená sil- nice od nádraží k lázním netrhne se povozy. Nás nelákají lázně. Používáme delší zastávky k návštěvě osady Teplé, bychom poznali typickou vesnici trenčínské stolice, nežli přijede pro nás vlak od Trenčína, aby nás odvezl do Žiliny Jedeme pak od Teplé proti proudu Váhu k Ilavě Malebnou krajinou vede naše cesta. Širokým prodem valí se úvalem Váh. Nízké jeho břehy hraničí se širými lukami a pastvinami. Tu tam mihne se skupina stromů, zas nějaká vesnice nebo městečko. Po obou stranách jest údolí lemováno řa- dou vysokých kopců, jejichž svahy jsou zahaleny plá- štěm rozsáhlých lesů. Na řece klepotají lodní mlýny Skoro nikde není mostu, za to však plno přivozůa přívozníci maji plné ruce práce, aby na prámech pře- vezli vozy, pocestné, koně a zavazadla.

Malebná a krásná řeka jest Váh Při ní blížíme se za Ilavou Povážské Bystřici jež v padolu pod stejnojmenným hradem se rozkládá. Mnoho jest hradů na řece Váhu. Dolnímu poříč Váhu vévodí Trenčínský hrad na vysokémí kopci nad městem. Již v XIII. věku stával tam hrad, jenž dosáh největší stávy, když Matůs Čák Trenčanský byl ieh pánem. Směle mohl se tento vojvoda slovenský na zývati pánem na Váhu, Hronu a Oravě, neboť cele Slovensko ho poslouchalo a jeho slovo platilo vío než slovo uhorského krále. Ve věku XV. opět oživ Trenčín; v něm rád pobýval nehodný syn Karla IV Zikmund a pak králové uherští z rodu Zápolského Minula sláva Trenčínského hradu. Trad klesl v tro sky. Jen hláska jeho vyvzdorovala zlobě času a smut- ně rozhlíží se zarmouceným slovenským krajem. Asi 20 jiných hradů a tvrzí s vysokých skal shlíz se svými omšenými sříceninami v hladině Váhu. Moc- ným byl hrad Beckov, vynikal rozsáhlostí a důklad- ností svých slaveb. Památným jest hrad Čachtice, n němž sídlela krvelačná Alžběta Batorova, o níž pověs vypravuje, že se koupávala v krvi slovenských žen. Malobný obraz skýtají v povážské krajině sříceniny hradu Lednice, u něhož mnozí exulanti čeští nalezi nový svůj domov, v němž Jiří Rákoczy zřídil jin českobratrskou knihtiskárnu, U Plevníka dotýkáme se oblasti drátenických dě- din, jež jsou roztroušeny na sever k Čáce.

Ilava upozorňuje na sebe svým velikým krimi nálem, jejž tu vláda zřídila z bývalého zámku. Velká Bytča se zamlouvá pěknou polohou. Nac osadou touto vyníká veliký, starodávný kaštel (zá- mek), jejž zvelebili Thurzové. Malebnost kraje zvyšují poboční údolí, zviášte dolina Manínská. Přírodními krásami slyne dolina jež po hradu Sulovu sluje Sulovskými skalami. Za Predmírem kyne nám Hryčov se svým starým hradem a brzy již dorazíme do Žiliny. V Predmínu jest památný náhrobek trenčínského hejtmana Hra bovského, zemřelého ve věku 106 let. Krajině této věvodí hrad Lietava, Bývalý králov- ský hrad, pak majetek rodiny Thurzů. Památný jes lietavský obraz kostelní. Zilina jest čilé obchodní a průmyslové město Staré město založili na výšině. Dosud jsou zřejmy hradby starého města, jež kol náměstí prostranného se kupí. Starobylého rázu dodávají žilinskému ná městí široká podloubj. Od starého města se šíří z lina ke dráze. Žilina má obchod s vínem a s dřívím a průmys soukenický a j. Živct společenský celé krajiny se sou streďuje v přívětivém tomto městě V Žilině, jež mě na 6000 obyvatelů, jest (60 většina slovenská. Též ve vůkolních městech a oh cích přovládají Slováci. V Trenčínské Teplici z 150 obyvatelů jest aspoň 70% Slováků, v Ilavě ze 230 obyvatelů 59%, v Bystřici Povážské ze 2400 oby 82%, ve Velké Bytči z 3080 obyvatelů aspoň 749 v Perdním z 810 obyvatelů 959 Za Žilinou přecházíme Varinku a zahýbáme po Turčanskou Maguru.

Nejmalebnější a nejdivočejší jest krajina od 2i liny ke Stročnu Žilinou žene se Váh širokým korytem a dospívé velkým ohybem ke strečenská zastávce. Skalní stráno sbíhají se s obou stran k Váhu, súžují značně jeho koryto. Hlomozí, pění se, zmitá se a hučí Váh úvalem lesním, ale skály neůstupně svírají jeho tok, jená zvláště u Margity a Běsny jest, jak stará slovensk píseň pěje, plavcům nebezpečný Tu na ráz nad strmými stěnami příkrého vrch objeví se trosky strečňanského hradu, jenž jako orl hnízdo sedí v závratné výši nad úvalem Váhu Rozkošný rozhled jest s tohoto hradu poříčín Váhu. Středem krajiny vine se mohutný Váh. Do da leka lze pozorovati jeho klikatý tok, až jak tratí se za hradbou vysozých hor v lesnatý úval, jímž solv silnice a trat železniční si prodraly cestu. Vzpomínka na Husity pojí se k Strečnu. Hra- tento míval jednu posádku Jana Jiskry z Brandýsa A o malý kus cesty dále se olevře pohled mez vrchy v opačnou stranu Středem jeho jest Starý hrad. Sedí malebná tato sřicenina nad řekou Váhem v pěkném zákoutí na chlumu, jenž jest zakliněn táhlá úbočí vysokých kopců. V polokruhu obkličuj Starý hrad tyto kopce lesnatými svými srázy Překročili jsme Váh širokým mostem, Zmizely Strečno i Slarý hirad. Ve vlaku vzplanula elektrická světla. Znamen neklamné, že se blížíme nějakému tunelu! Za chvíli již racholi vlak dlouhým tunelení, jím

dráha si prerazila průchod na druhou stranu Turčan ské Magury do Vrutek. Máme desti času, než nastoupínje další cestu, abychom si prohlédli od vrutecké stanice druhou stranu tohote pásma horského, jež kol dokola obklo puje turčanskou stolici, jednu z nejmenších, ale nej- úrodnějších stelic slovenských. Důvodně stolici tuto nazývají turčanskou zahrádkou Vrutky bývaly druhdy malou osadou. Jsou polo ženy na důležitém bodu bohum -košické dráhy, od ní tu odbočuje na jih trať železniční k Turčanskému Sv. Martinu, jež dále přes Mošovce vede k Budínu nedaleko Vrutek připojuje se v Kralovanech ke košl- cké dráze trať oravská, jež přes Oravu míří do HI- liče malebným úvalem horským Obchedem a průmyslem vzroslly a vzrůstaj Vrulky. Nechybíme, pokládáme-li, ze Maďaři usiluj o jejich vzrůst na úkor Turčanského Sv. Martina.

Vrutky mají 4400 obyvatel, mezi nimi aspoh 2600 Slováků. Celá krajina často trpí velkými povod- němi a záplavami Váhu. Od jeho stoku s turčanským přítokem mají Vrutky svě jméno Krásně letní odpoledne zlákalo nás ku pochodu do metropole slovenské, Turčanského Sv. Martina. Za Vrutkami povšimli jsme si v levo v polich opodál silnice rozlehlého velikého valu, jejž i z traí jest dobře viděti. U tohoto valu, zbudovaného v do bách předhistorických, byla prý bojována veliká bitva V polohách těch byl nyní zahájen archaeologický výzkum. Ve skupině stromů bělá ze poblíž valu dvorec Košuly, z něhož pochází zomanský rod Košutů, jenž dal Uhrám Lajoše Košuta. V smutných vzpomínkách, co slovenské krve pohllila maďarisace a jak by jinak věci stály, kdyby všelici slovanšti odrodilci byli své práce a svého vzdě- lání uplatnili ve službách svého slovanského národa procházíme rozlehlou turčanskou vesnici Priekopu. Stíny podvečerní ukládají se na svahy turčan ských vrchů. Soumrakem večerním svítí a kynou nám již Dílé věže svatomartinské,