1
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 5. května.
Praha
2
masthead
K číslu 125
Čislo v Praze za zh
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
Praha
5
article
Nepotvrzená pověst.
Z Londýna, 5. května. Nedošly žádne
zprávy, které by potvrzovaly pověsti, jakoby
Japonci byli zabrali Nučvan. Japonské vysla-
nectvo samo nevěří těmto pověstem, namítajíc,
že by zdar takové operace byl dávno známv
Tokiu.
Japonská bojovnost.
Z Petrohradu, 5. května. »Rusi« telegra-
fují z Port Arturu, že japonské zápalné
lodi kladly odpor přímo zoufalý.
Japonští kadeti seděli na stožá-
rech, stříleli z revolverů a pak
seskákali do moře.
Ruské hlasy o událostech na Jalu.
Z Petrohradu, 5. května. »Novoje Vremja«
vypočítává, že při první srážce na Jalu bylo
Rusů 18.000 mužů se 48 děly, Japonců 70.000
mužů s 230 děly. Celému tomuto boji upírá
list jakýkoli dosah strategický. Ztráty jsou po-
hříchu vždycky možny, ale rána utrpená bude
splacena dvojnásobně.
Vydavatel »Nového Vremene«, Suvorin, vy-
kládá, že byl to boj obra proti jedovatému trpa-
slíku, za kterým stála těžká děla. Praví dále
»Buďme klidni a trpělivi, jak od nás žádal Ku-
ropatkin. Tento věří, že naše hodina přijde, Na
čas můžeme býti skloněni, nikdo však nebude
tvrditi, že těmito pohromami jsou naše síly zlo-
meny. Buďme pamětlivi, že jsme Rusové !«
»Rus« praví: »Nemá se zapomínati, že ny-
nější válka vede se na velikou vzdálenost a že
vyžaduje pohybů pomalých a opatrných.«
Zpráva generála Kaštalinského o událostech
na řece Jalu.
Z Petrohradu, 4. května. (C.-B.) Úřadní
zpráva. Generál Kuropatkin telegrafuje
z dnešního dne: Generál Kaštalinský
oznamuje: Považuji za svou povinnost podati
zprávu o smutném, ale slavném boj
mnou vedeného vojska proti japonské přesile
Japonec
Rus
Kaštalinský
Kuropatkin
Londýn
Tokio
Petrohrad
Port Artur
Jal
Nový Vremen
Rus
Ku
Novoj Vremja
6
article
dne 1. května. Již dne 30. dubna z rána do-
nutili Japonci mé levé křídlo, jež bylo den
před tím mezi bojem obsadilo výšiny u Kazanu,
k ústupu. Za tou příčinou nařídil jsem pra-
porům 22. pluku, jež Kazan držely, aby se
přes řeku Iho nazpět uchýlily do po-
sic u Potětynce. Ráno téhož dne zahájeno
z Vidžu neobyčejně prudké a dlou-
hotrvající bombardování naší ce-
lé posice u Kjulienčenu. Bylo zjevno,
že Japonci po této střelbě, v níž přes 2000
dělových ran vypálili, k útoku přejdou.
V noci na den 1. května obdržel jsem od ge-
nerála Zasuliče rozkaz, abych s ve do
b oj.
Brody u Potětynce byly hájeny 2 prapory
22. pluku a třetí batterií šesté dělostřelecké
brigády. O 5. hodině ranní zahájil
Japonci útoka vyslali k brodů
řehy Iha aspoň jednu divisi pě-
choty, kteráž za ohromných ztrá
přes brody na druhý břeh řeky
pronikla a potom na naše postaven
v boku útok zahájila palbou 36
polních děl a oblehacích batterií.
Asi o poledni obdržel jsem zprávu, že Ja-
ponci prapor 22. pluku, který v Cinganu roze-
staven byl, na útěk zahnali a mé levé
křídlo obešli. O 1. hodině s poledne bylo
levé křídlo sesíleno 2 prapory 11. pluku a bat-
terií podplukovníka Muravského, jež byl generál
Zasulič od reservy odeslal s rozkazem, aby se
držely, dokud 9. a 10. pluk neodejde. Já na-
řídil jsem 11. pluku, aby zaujal ovládající po-
stavení s dvěma obrannými frontami.
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
Kazan
Japonec
Potětynce
Muravský
Zasulič
Brod
7
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
K zituaci.
Z Vídně, 5. května. Princ Alois Lichten
stein měl zde včera opět řeč o parlamentn
situaci, o které se vyslovil nadmíru pessimi-
sticky, jako již učinil několikráte. Považuje za
pravděpodobné, ba téměř jisté, že bude ra-
kousko-uherské vyrovnání prove-
deno paragrafem 14. Dr. Körber roz-
poznal prý neschopnost parlamentu stejně jako
Lichten
doktor
Körber
Vídeň
8
article
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
9
article
lid. Nemá zájmu na tom, potírat obstrukci. Bu-
de-li v tísni, provede vyrovnání způsobem mimo-
parlamentním. Zodpovědným nebude on, nýbrž
poslanci, kteří proti vůli svého voličstva (!) jed-
nají. Maďaři budou míti snad hryzení svědomí,
nebude-li vyrovnání skoncováno parlamentně.
Ale toto hryzení bude upokojeno, budou-li Ma-
ďarům dány nové koncesse pokud se týče
surtaxy na cukr a placení hoto-
vými.
Listy německé s povděkem vítají, že na
včerejší valné hromadě společenstva vídeňských
cukrářů bylo příkře mluveno proti
české obstrukci na říšské radě.
Starosta společenstva Rosenberger pravil,
že německé strany poslanecké sněmovny vůči
Čechům osvědčily velikou trpělivost a divil se,
že vůči těmto »elementům« neužily ještě pěst-
ního násilí. Dokud čeští rušitelé míru ne-
budou vyhozeni z parlamentu, nemůže
nadíti se rakouské živnostnictvo žádné nápravy.
K reformě takové může dojíti jenom, budou-li
Němci a Poláci společně působiti na Čechy, aby
tito také přišli již k rozumu. Ve smyslu tom
přijata také resoluce.
Litujeme, že vídeňští cukráři, kteří již
dali se do služeb německých, když nebožtík
dr. Kaizl § 14. aktivoval nové daně cukerní,
také tentokráte se dali svésti klamem, jako by
Čechové provozovali svou obstrukci z nějaké
svévole a ještě větším klamem, jako by někdy
byli odporovali reformám živn o-
stenského řádu a zlepšení stavu
živnostenského. Ještě včera prohlási
posl. Kratochvíl, že Čechové nečinili by
žádných překážek nutným refor-
mám živnostenského řádu. Nehledě
však ani k tomu projevu stačí ukázati na ce-
lou minulost zastupitelstva českého, které
v každém času činně působilo pro
nápravu živnostenského řádu, také
tehda, když vídeňští přátelé cukrářů zastávaliv
parlamentě stanovisko čistě k apitali sít ické.
Maďar
Rosenberger
Čecho
Němec
Polák
doktor
Kaizl
Kratochvíl
Ma
Čechy
poslanecký sněmovna
11
article
Z Vídně, 5. května. Dnešek věnován bude
výborů m. Na dopoledne svolán je opětně hr.
Vídeň
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Vzpomínka na Dvořák a.
Nyní, kde se mysl moje stále jen zaměst
nává zvěčnělým mistrem, vzpomněla jsem si na
jeho druhý pobyt v Kroměříži.
V dubnu roku 1894 provozovala se zde
sv. Ludmila a mistr přijel ji dirigovat. Byly to
slavné dni, které nejen Kroměříž, ale i celé
okolí uvedly v nadšení. Již příjezd Dvořákův
celé město rozrušil; kytice, slavnostní řeči uví-
tací a dokonce i banderium vítalo mistra. Ale on
ovace nerad přijímal, toužil po klidu a také se
tím nijak netajil.
Dokud otec náš byl na živu, hostil on
každého vzácného hosta, zavítavšího do našeho
města, když ale ho již nebylo, tu bratr ujal se
toho úkolu a tak poprvé vezl si milovaného
mistra do svého domu. Vše bylo připraveno
jako pro knížete, ale sotva to mistr zpozoroval,
již vyprosil si, aby směl po několik dnů svého
pobytu zůstávat v pokoji »dětském«. Tam byla
okna do zahrady a na bujnou zeleň. Zpěv
ptáků miloval nade vše. Stalo se mu po vůli a
od té doby také ke Kroměříži a bratru mému
přilnul plnou láskou.
Koncert konati se měl v sobotu a v ne-
děli. Mistra čekala ještě obrovská práce —
generální zkouška. Sbory chválil a solové partie
byly v rukou osvědčených umělců, paní Pecol-
dové-Rubešové, paní Dvořákové, pp. Krtičkya
Karla Čecha. Ale orchestr! Nastudoval sice
pracně a svědomitě velké ono dílo, ale musilo
se ještě pilovat a tu neunavný mistr celý den
se mořil, aby večer své krásné dílo předvedl
s přesností jemu vrozenou. Do večera však t
Dvořák
svatý . Ludmila
Dvořákův
Pecol
Rubeš
Čecho
Kroměříž
13
article
měl sladěno a zdálo se, jakoby taktovka jeho
byla čarovným proutkem.
Nadešel toužebně očekávaný večer. V kon-
certním sále ticho jako v kostele. Tu však za-
burácela síní bouře potlesku, se všech stran
sypaly se květiny, mistr vstoupil na stupeňa
již dával znamení, že se započne. Krásy sv.
Ludmily jsou známy dostatek, než abych znovu
o nich pojednávala, mně zbývá jen říci, že
mistr byl spokojen a obecenstvo nadšeno. A nyní
přicházím k odstavci o šetrnosti mistrově.
Zatoužila jsem poslechnouti si sv. Lud milu
v Kroměříži. Mohla jsem z ohledu na povin-
nosti mateřské jen na krátko z domu se vzdá-
liti, ale touha moje, býti přítomna slavnostním
dnům v rodném městě, neznala obětí. Jako
blahý sen minul můj pobyt a již opět chystala
jsem se na zpáteční cestu do Prahy. Zmínila
jsem se u přítomnosti Dvořákově, kdy se vrá-
tím a tu on pravil, že jedou týž den a týmž
vlakem. Nesměle táži se mistra a jeho choti,
zdali bych se směla k nim připojiti. »S radostí,
ale jenom tehda, pojedete-li třetí třídou. My jinak
nejezdíme z ekonomického důvodu.« Ovšem
že jsem jela, tehda poprve, ale mohu říci, že
tato cesta byla jednou z nejzajímavějších a že
na ni doposud vzpomínám.
Krása
Lud
Dvořákův
Kroměříž
Praha
svatý . Ludmila
14
article
Anna Houdková Kozánkova.
Anna Houdková Kozánkova.
Charakteristickým, ač nikoli snadno vysvět
litelným rysem povahy zesnulého mistra byla
jeho záliba v čilém ruchu železničním. Tuto
jeho zálibu seznal jsem již — spolu s jinými
pány — za svého úřadního působení na nádraž
císaře Františka Josefa v Praze.
Téměř každého rána vídati bylo (asi kolem
půl osmé hodiny) zesnulého mistra ve vestibulu
bývalé budovy nádražní, jak sledoval s patrným
zájmem šumný ruch při výpravě i příjezdu vlaků
a bodře, namnoze i dosti odborně rozmlouval
se zřízenci, kteří právě měli službu. Tito pak
ujišťovali, že mistr vlaky zcela po dopravnicku
umí jmenovati čísly a že dobře zná doby jich
odjezdu nebo příjezdu.
Poněvadž pak po osmé hodině ruch na ná-
draží poněkud utuchá, uchyloval se zesnulý
mistr na »táčky« ke vrátnému, jehož stanoviště
jest v Jungmannově třídě vinohradské, nad se-
verním portálem tunelu, odkudž — téměřs
ptačí perspektivy — mnozí nadšenci, najmě dro-
botina, pozorují rej pošinovaných strojů i odrá-
žených vozů na skrovném nádraží našem.
Houdková Kozánkův
Jungmannův třída
František Josef v Praga
15
article
Odtud i mistr náš za důvěrných rozhovorů
s bodrým, jednonohým strážníkem strávil mnohé
chvíle, začasto zamyšleně po svém způsobu sle-
duje ten klopotný, denně téměř s pravidelností
hodin se opětující shon.
Pro lidi, kteří mistra osobně znali, bylo v
tom cosi protimyslného: umělec, schopný tak
velkolepých i jemných záchvěvů poetické duše,
s patrnou dychtivostí sledující chvatný nebo
jednotvárný ruch instituce, z níž všechna poesie
a všechen cit již předem jsou vyloučeny — tot
zvláštnost zajisté podivuhodná. Divívali se dojista
lidé, kteří ho neznali, co denně hledá také onen
elegantní pán v dusném tom čmoudu, vycháze-
jícím z jícnu tunelu? — A takž jsme si koli-
kráte řekli: »Kdož ví, nesloží-li Dvořák nějakou
symfonii, v níž by uplatnil své dojmy, získané
z těchto denních pozorování?« — Bohužel, ne-
složí užl
Inženýr Vladimít Ib.
Dvořák
Vladimít Ibo