1
masthead
V Praze, v úterý dne 3. května.
Praha
3
article
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Válka.
Válka.
Pochybné japonské úspěchy.
6
article
Z Londýna, 3. května. »Daily Telegraphe
a »Express« velebí Japonce pro jich úspěchy
na řece Jalu, ale jsou také listy střízlivé, které
varují před nadsazováním posled-
ních událostí mezi Mandžurskem a Koreou.
»Standard« praví: »Morning Leader« míní, že
je to vítězství skvělé, ale nesmí se zapomínat,
že Rusové nechtějí svésti rozhodnou bitvu
na Jalu, naopak, že posunují hlav ní
obrannou čáru nazpět. Třeba jenom
poohlednouti se na vysoké hory severně od řeky
Jalu, aby se poznala příčina toho. Nejspíše vo-
jenské síly na pravém břehu této řeky měly
Japence zdržovat a pak poku
možno v pořádku ustupovat k
srmádě hlavní.
Z Berlína, 3. května. Na zdejším ruském
vyslanectví prohlašují, že není příčiny, aby po-
važovali Japonci ústup Rusů z jich postavení
na Jalu za skvělý úspěch. Tento ústup byl
předurčen v ruském plánu válečném. Voj-
sku na řece Jalu dán rozkaz, aby zabránilo ma-
lým oddílům japonským přechod a stěžo-
valo jej dle možnosti také velkým mas-
sám. Již malý počet ruského vojska na Jalu je
svědectvím, že ruská správa vojenská
nezamýšlela zabrániti Japoncům
vstup do Mandžurska. Je přece samo-
zřejmo, že 30.000 mužů ruských nemůže vážně
čeliti celé armádě japonské. Kde chce svésti
Kuropatkin bitvu rozhodnou, není zde
ovšem známo, ale ví se, že od prvopočátku
nechtěl ji svésti na Jalu.
Sibířští kozáci na bojiště.
Z Berlína, 3. května. »Localanzei-
ger« sděluje: Z Irkutska předevčírem byla vy-
slána 3. a 4. sibířská divise kozácká
přes Bajkalské jezle ro.
ští zpravodajové. Tuto radu dal také
vojenské správě japonské. Proto dochází nyní
soukromých zpráv z japonského tábora tak po-
skrovnu.
Japonec
Rus
Londýn
Jal
Mandžursko
Korea
Berlín
Localanzei
Irkutsk
Daily Telegraphe
Morning leader
7
article
Mlha na moři.
Mlha na moři.
Z Tokia, 2. května. (C.-B.) »Reuterova
kancelář« oznamuje: Admirál Kanimura,
velitel japonského, proti Vladivostoku operujícího
loďstva, oznamuje z Genzanu, že neproniknu-
telná mlha jej dvakráte donutila, aby od zamý-
šleného útoku na Vladivostok upustil a tak se
stalo prý ruským lodím možným, že bez boje
unikly. Když admirál poprvé na sever plul, mi-
nul na dohled ruské lodi, jež ke Genzanu se
braly. Když pak pro mlhu nazpět, na jih se
obrátil, minul zase tytéž ruské lodi, jež přepad-
nuvše Genzan a zabravše parník »Kiušiumaru«, do
Vladivostoku se vracely. Admirál zvěděv, že je
»Kiušiumaru« od Rusů zajat, vrátil se na sever,
ale nalezl na moři už jenom tři záchranné čluny
z parníku »Kiušiumaru«. Japonské křižáky na-
lezly na pobřeží několik ruských min a přičinily
se, aby miny vybuchly. Na konec hlásí Kani-
mura, že od čtvrtka trvající hustá mlha vážný
útok na Vladivostok nemožným činí.
Kanimura
Genzan
Kaňa
Tokio
Vladivostok
Reuterův
8
article
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
9
title
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
10
article
Z říšské rady.
Z říšské rady.
Z Vídně, 3. května. Ke včerejším událo-
stem na konci schůze dodáváme ještě, že při-
stoupil k poslancům českým bývalý president
poslanecké sněmovny a řekl: »Onehdy, když
zde při volbě do delegací tloukli vaši t. zv. ra-
dikálové prkny na pult, řekl jsem: »Ty rány
nejsou namířeny na ministerské lavice, nýbrž
na lavice českého klubu.« Dnes pravím: »Ná-
jezdy poslance Práška jdou na stejnou adresu.«
Slovinští a chorvatští poslan-
ci způsobem rozhořčeným vyslovili svou
nelibost nad tím, že se strany českých
agrárníků dějí se veřejné nájezdy na
poslance české. Právě tito poslanci jiho-
slovanští pravili, že nesnáší se se slovanskou
bratrskostí, když lidé, kteří před několika dny
byli ve formální alianci, nyní házejí smolné
věnce po svých nejbližších pokreveneích.
Prášek
Vídeň
poslanecký sněmovna
11
article
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
12
article
Předplaceni
a inseráty
ll
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
Poláci a dr. Körber.
Z Vídně, 3. května. Poláci včera pohlavá-
rům levice sdělili, že zamýšlejí dnes
nebo zejtra podati návrh, aby
změna jednacího řádu položila
se jako první předmět na jednací
pořad. Širší výbor německých stran sejde
se, aby o tomto podnětu polském rozhodl.
Jinak podobá se, že v samé polské dele-
gaci nastal rozvrat. Pozoruhodno je však,
že skupina, která do poslední doby stála při
dru. Körbrovi, nyní se obrací prot
němu. Včera uveřejnila jeho »Montagsrevue«
stať nadmíru sebevědomou, namířenou proti Po-
lákům, ve které bylo řečeno, že moc všeli-
kou drží ve svých rukou minister-
ský předseda, všechno ostatní že není nic.
Kromě toho děly se tam narážky proti hrab.
Wodzickému, o kterém je všeobecně mí-
něno, že je ministerským kandidátem.
Členové parlamentní komise polského klubu
byli touto publikací velmi rozezleni a volaliv
kuloarech: »Chce-li pan dr. Körber jeti jízduo
závod, přejeme mu, aby dospěl k cíli první;
ale také pojede-li vůbec, zůstane naši zásluhou,
že jsme způsobili start.«
Zaznamenáváme, že »Przeglsd«, list,
jejž blíže karakterisovati nemusíme, Polákům
vykládá, že přátelství s Čechy nemá pro ně té
ceny jako spolek s Němci. Nemůže prý býti
sice sňatkem z lásky, ale pro Poláky má vý-
hodu. Bylo prý by nerozumno znepřáteliti si
Němce a Čechům k vůli zaběhnouti do vod
opposičních. To byl prý by luxus a rozmyslní
živlově polského klubu nedají prý se touto
cestou bludnou.
»Neues W. Tagblatt« nalehá na
Němce a presidium, aby zanechali dosavadních
ostud denních schůzí dlouhých a odhodlali se
ke konání jenom dvou plenárních schůzív
týdnu. Ostatní čas ať se věnuje smiřovací akci.
Polák
doktor
Körber
Němec
Čecho
marianský
Vídeň
Körbr
Čechy
13
article
Tuze dobrá rada!
Z Londýna, 3. května. Japonský jeden dů-
stojník, který prodělal válku anglo-burskou, pravil,
že největší zkušeností, které nabyl v této válce
byla ta, že odstraniti se mají vojen-
Londýn
14
article
Körbrovy »úspěchy«.
Z Vídně, 3. května. Dr. Körber stal se ná-
ramně skromným člověkem, tak skromným, jako
dosud nebyl žádný ministerský předseda. Dává
vyhlašovati ve svých listech, že vykonání voleb
do kvotové deputace je druhým úspěchem jeho ny-
nější kampaně. Co dříve bylo formálností,
doktor
Körber
Vídeň
15
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Tajemství
Všední příběh.
16
article
V zadním přístavku malého domu je plno
lidí. Ženy, muži, děti tísní se po schodech, ve-
doucích na půdu, na chodbě i ve světnici, chu-
dobné, opatřené toliko nejnutnějším nábytkem.
Sotva že je místa pro dva muže, nesoucí bře-
meno, ve večerním soumraku těžce rozeznatelné.
— Tak, hněte se z místa! Nevidíte, že pře-
kážíte? volá kdosi přitlumeným hlasem.
A lidé vycházejí, obracejíce ustrašenéa
zvědavé tváře ku příchozím.
Ve světnici zbylo pouze několik mužů. Jsou
v plné práci. Upravují lůžko a z nosítek sunda-
vají tnuže. Nikdo neví, je-li živ, nebo mrtev.
Ustaraná žena, tiše naříkajíc, utírá z podlahy,
otěvě umyté — ještě vlhké — krev, jež usta-
vičně z těla se řine.
„Otevřete okno, je tu k udušení! zazně
hlučný hlas ode dveří.
Pojednou prudce otevrou se dvéře.
Vstoupil lékař.
Muži bez pozdravu, beze slova ustupují
oči jejich přímo se vpíjí do tváře lékařovy.
— Ah! Mladý Podolník! Řekli mi, že se to
stalo starému. — O je! Ruka — žebro — druhé,
třetí — o je — o je!
Doktor Zelenka ustal v samomluvě a ohledl
se po lidech, vůkol stojících.
— Poslali jste pro kněze?
— Ježíši! Kněze? — Františku ! Františkul
Podolník
Zelenka
František
17
article
— Žena, sotva z mdloby vzkříšená, klesá vedl
— Žena, sotva z mdloby vzkříšená, klesá vedl
chotě.
Vzlyká a vyráží bolestné tóny z prsou, ke
kterým křečovitě tiskne zarudlé ruce.
— Zvedněte ji a odveďte! — radí lékař.
Stařena shýbá se k Podolníkově ženě a do
mlouvá jí huhňavým hlasem: Vstaň — pamatu
se — tím si nepomůžeš — pojď Anna — pojd
A Anna dává se odvést. Nepláče už, jen
těžce dýše — a křečovitě tiskne ruce k ňadrům
— Můj sen — vida — ten se vyplnil.
Raněného zvedli na postel. Hodiny bijí čtvr
za čtvrtí — —-
Lékař vysvlečen, všecek zpocen, konečně
odstupuje od lože s muži, kteří, pokud dovedli
pomáhali přikládati obvazy.
Bude konec? —
— Uvidíme, snad, odpovídá lékař, krče ra-
meny. Omývá ruce v hliněném umývadle, ku po
steli přistaveném.
A kněa? ozval se někdo. —
Přiíde snad pozdě!
— A což, pane doktore — bude lépe? —
Doktor neodpovídá, nachyluje jen hlavu
rozpíná ruce.
— To je váš syn? —
Není, pane doktore — zeť. Anna je dcera.
Vzal si ji jako vdovu. Také mašina ho za-
bila. — Frantík si Annu vzal a zůstal s námi ..
Budete zase spolu! — zaplakal stařec, ale ten
pláč jeho zněl, jakoby se smál — — — Otřel
si oči hřbetem ruky a poklekl u postele. Chtěl
ještě něco říci, ale nemohl. Sáhnul si maně ke
krku, jakoby chtěl, jakoby mohl odstranit, co h
svíralo, škrtilo.
Podolníkův
Anna
Frantík
18
article
Zaplakal.
A pak bylo zase ticho. Hodiny jen odměřeně
cvakaly na zdi a chvílemi v nich zahřmělo. Bylo
slyšet i dech přítomných a tlumené vzlykání.
Dlouhá, těžká chvíle prošla.
Raněný se na loži pohnul, sbíral střídavě
oči a ústa, trochu nahnul hlavu stranou a pak,
jakoby se byl z těžkého sna probral, utkvěl očima
na ženině obrázku, který na protější stěně visel.
Dr. Zelenka sklonil se nad ním.
— Chtěl jste něco říci, pane — pane —
Nedopověděl. Sám si v čas řekl, že by toto
oslovení v této chvíli bylo nemístným.
Raněný snažil se usmívati, ale dovedl jenom
stáhnouti rty k výrazu bolesti.
Doktor se naklonil až k ústům umírajícího.
— Povězte, co byste rád? — Jen se vy-
slovte!
Dlouhou chvíli těžce pracovala zraněná prsa,
pak se zachvěly slabé rty:
Zavolejte ženu — ona neví — že — —a
kdyby se dověděla. — — —
Přistoupila k loži, klekla si, hlavu ke styd-
noucí ruce přitiskia a ňadra se jí jen prudce
dmula. —
Už neplakala. Nemohla.
Mladý Podolník — se na loži vzpjal, oči
upřel na ženinu hlavu a ty pak obrátily se
v sloup ..
Dokonal.
Ti, kdo v jizbě byli, klekli a pomodlili se.
Dr. Zelenka modlil se také zas ponejprv za
třicet let vroucně jako tehdy, když mu shasl
jeho tatík — také fabrický dělník.
Pavel a
doktor
Zelenka
Podolník
Dokonal
Pavel
Dlouhá