1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, v pátek 27. listopadu 1908.
Praha
4
article
Na rannt a odpol. Hist
píedolácí ne:
v Praze v adninistra
na vlri
za čtvrt leta . . .
s dvojí dlonáišken
n něse. . .
ve úlialkáck
na něste . .
Pošton:
n nisíe. . . . .
ni čtrrt lola
s drojí zásllkou
s voi
Praha
7
article
Všeobecná školská stávka
v Podkrušnohoří.
Všeobecná školská stávka
v Podkrušnohoří.
České školství menšinové, jehož neslý
chané útisky bouřily do nedávna jen okolí
rodiče a dítky přímo postižené a ochránce
jejich v obranných jednotách našich, ke kte
rým se pronásledovaní úpěniivě utíkali o po
moc, stalo se po nových útocích, při nichž
protivníci našeho lidu, jednotlivci i celé obce.
spou v prach lidskost i zákony, předmětem
pozornosti a péče všeho národa českého.
Manifestačními schůzemi trpitelů za jedině
přirozenou výchovu mládeže, konanými
uzavíraném území, místními stávkami škol-
ních děti a veřejnými schůzemi mimo »oblast
německé anarchie«, bylo v samém král. hl.
městě Praze i jinde velikým tisícům vylíčeno
utrpení našeho tamějšího lidu ve školách
pro školy, aniž kdo z nepřátel i vláda mohl
jediným slovem podvrátiti pravdivost žalob
na hrozné křivdy, nezákonné stavy, skutky
a průtahy ve věcech obecního školství če
ského v pohraničních menšinách našich.
Nejde nikterak o křivdy jen domnělé
na jaké Němci žalovávají vůčí nám, nýbrž
těžké, důvodné stížnosti naše týkají se ne
omluvitelné nedbalosti úřadů k zákonům,
poněvadž se: 1. nezřizují obecn
školy veřejné pro české žactvo
v uzavíraném území vůbec, ač
koli je ho i mnohonásob na
zákonný počet; 2. školy po veli
kých bojích zřízené nerozšiřují
se ani postupnými ani pobočným
třídami tak, jak přesně nařizuje
zákon; 3. školní místnosti a bu-
dovy převalnou většinou na
prosto nevyhovují zákonným
předpisům, ba jsou namnoze pa-
skvilem na zákony; 4 dozor na
školy českých menšin (místnía
okresní školní rady) děje se ne
náležitým, ba nezákonným způ-
sobem; 5. žadatelé o českou
školu v uzavíraném území jso
vydáni na pospas nelidskému
pronásledování, aniž úřady jim
poskytují ochrany a čeští ro-
diče, dítky do českých menšino
vých škol posílající, bez ůčinku
se dovolávají záštity u všech in
stancí üřadních.
Němec
Podkrušnohoří
Praha
škola pro škola
8
article
K 1. Sama úřadní data ukazují, žeje
v Čechách nad 30.000 školních dětí českých,
které jsou pro nedostatek českých škol nu
ceny choditi do německých. Ačkoli pak 8 59
říšského zákona ze dne 14. května 1869
§1. zemského zákona ze dne 19. února 1870
(z. z. č. 22) výslovně vytýkají, kdy jest ne
zbytno zříditi obecnou školu a § 6. posled
ního zákona ukládá péči o to školním
úřadům, aby »školy bez zbyte-
čných odkladů zřizovaly«, vyvinula
se pro české menšinové školství nezákonná
úřadní praxe, že jsou rodiče povinni žádati
sami o školu, kdežto Němcům zřizovaly se
v českých místech školy i telegrafickým roz-
kazem, ano bez potazu zákonného vydržo
vatele: zemského výboru (Žižkov). Jaké na
opak průtahy, přímo nekonečně, jsou při
českých školách menšinových, viděti
těchto dokladů
1. V Litoměřicích podána žádos
o českou veřejnou školu dne 8. dubna 1903.
Výslech žadatelů konal se koncem květnaa
komisionální řízení dne 1. a 2. června 1903.
Téměř po třech letech, totiž dne 17. a 18
února 1906, bylo teprve nařízeno pokra-
čovati v komisích, což skončeno dne 1. pro
since 1906, tedy bez několika dnů před
dvěma léty. Do dnešního dne rozhodnut
o žádosti za zřízení české veřejné školy
v Litoměřicích nebylo dáno na pořad jed
nání zemské školní rady
2. V Podmoklech byla žádost za zří
zení české veřejné školy obecné podána dne
21. května 1904. Komisionální řízení konáno
až za rok 4. května 1905 a skončeno teprve
dne 9. listopadu 1905, tedy před třemi lety
Podnes nebylo příležitosti rozhodovati o žá
dosti této v zemské školní radě; nebyln
dána místodržitelem na program plenární
schůze její.
Němec
Čechy
Žižkov
Litoměřice
Podmokly
9
article
3. Březnice — Ústí nad Labem, tak
zvané Krásné Březno. Žádost za zřízení české
obecné školy veřejné podána v dubnu roku
1906. Výslech rodičů konán právě za pů
roku. Komise nařízena potom teprve za pět
měsíců, totiž na 5. února 1907. Podnes nen
o žádosti ani v zemské školní radě roz
hodnuto.
4 V Pohledu (okres německobrod
ský) skončeno komisionální řízení dne 3
října 1907. Spisy o něm nebyly dosud před
mětem jednání v zemské školní radé.
5 V Běhánkách u Teplice skon
čeno komisionální řizení dne 26. března
1908, tedy více než rok po žádosti, podané
dne 9. února 1907. Zemskou školní radou
dosud věc nerozhodnuta.
6. Sobědruhy. Žádost o zřízení školy
podána 1. března 1907, výslech rodičů by
až za 8 měsíců, komisionální řízení skončeno
dne 27. března 1908. A podnes věc nepřed
ložena plenární schůzi zemské školní rady
k rozhodnutí
7. V Dol. Jiřetíně u Mostu podána
žádost dne 4 prosince 1907. Výslech rodičů
konán dne 9. března 1908 a 10. a 11. května
1908; komisionální řízení skončeno 9. října
1908.
8. Novosedlice u Teplice. Žados
podána 6. února 1908, komise skončena 9
října 1908.
9. V Dol. Litvínově podána žádos
dne 29. května 1908 a komisionální řízen
skončeno dne 18. listopadu 1908
10. V Třebušicích u Mostu rovně
podána žádost dne 29. května 1908, komi
sionální řízení konáno 21. listopadu 1908
11. V Komořanech u Mostu podána
žádost tolikéž koncem května 1908, komi
sionální řízení nařízeno na den 25. listo
padu 1909.
Březnice
Ústí nad Labe
Krásná Březno
Běhánky
Teplice
Sobědruhy
Dolo
Jiřetín
Most
Novosedlice
Litvínov
Třebušice
Komořany
10
article
Všecky tyto žádosti, uvedené pod čís
7.—11., jsou připraveny k rozhodnutí pro
zemskou školní radu a měly by po zákonu
co nejdřive býti vyřízeny.
Co nemůže zadržeti místodržitel, zastaví
ministerstvo vyučování. Tak byly po dlouho-
letých průtazích a úporném boji v plenárn
schůzi z. šk. rady, dne 22. října 1907 zří-
zeny v Podkrušnohoři tři veřejné menšinové
školy obecné a to ve Světci, Chabařovicích
a Ervěnicích. Avšak německá zastupitelstva
těchto obcí podala proti tomu odvolání k mi
nisterstvu, která ministr Marchet necha
klidně nevyřízena krom ervěnického, jež za-
mítl dne 3. března 1908, učiniv tak za svého
úřadování jediné kladné rozhodnutí ve pro-
spěch všeho menšinového školství českého
vůbec. Ale láska jeho ku právu a spravedl-
nosti nešla ani v tom případě daleko; kdyz
totiž ervěnická obec podala proti jeho roz
Chabařovice
Ervěnice
11
article
hodnutí stížnost ke správnímu soudu, nena
řídil, jak se v podobných případech děje
že se pro tuto stížnost neodkládá otevření
české školy ervěnické, a tak neotevřena
dosud žádná ze tří jmenovaných škol, ba
okresní školní rada nutí české rodiče v Er
věnicích, aby dali dítky zapsati do školy
německé.
K 2 Že se školy po velikých a dlou
hých bojích zřízené nerozšiřují ani postup
nými ani pobočnými třídami, jak přesně na
řizuje zákon (§ 11. říš, zákona ze dne 14
května 1869) a nový, definitivní řád školní
(§ 3), může se v podkrušnohorských školácl
našich každý přesvědčiti. Kde takové třídy
byly zemskou školní radou nařízeny, jak
v Bilině, Lomu, Mostě, Trnovanech, Kopi
stech atd, tam nicotné rekursy obcí daly
ministru vynčování vítanou přiležitost uká-
zati nepřízeň k českému školství a neváz
nost k zákonům, i základním říšským, jež
přísahal zachovávati; rekursy ty dosu
leží v ministerstvě nevyřizeny.
K 3. Místnosti a budovy pro menši
nové školy české nejsou jen obrazně kra
víny, čímž je nazval v Č. Kramlově země
panský lékař, nýbrž i skutečnými, jak uka
zuje »hlavní budova« české školy v Bílině,
která hostí vedle sebe i ubohou českou
školní mládež i čtvernohý a jiný dobytek
Jedna třída této školy pak jest umístěna ve
skutečné stodole, kde se mlátí i za vyučo-
vání na př. ještě v polovici tohoto měsíce
Podobné strašné poměry jsou také v Tepli
cích, Březánkách, Hostomicích, Ledvicích
Kramlův
Bilina
Lom
Most
Trnovany
Hostomice
Ledvice
český škola v Bílina
Březánky
12
article
Mostě, kde bývalá německá škola, když na
poddolované půdě hrozila sesutím, vyprázd
něna od německých žáků a naplněna za
ctvem českým, ač ustavičné marné správky
budovy varuji důrazně úřady před kata
strofou. Kde i sama zemská školní rada na
řídila nezbytnou nápravu, nevešla pro od
volání obcí tato nařízení hříšnou liknavost
ministerstva vyučování na úkor zdravía
bezpečhosti českých dítek v platnost. Nen
však místno tí ani dost počtem, takže
žádná meušinová škola není vy-
pravena, jak zákony a nařízení přikazují
a z toho vzehází zase nepravidelné
střídavé nebo polodenní vyučování
dlouho, i léta trvající, ačkoli původní předpi-
zemské školní rady k novému škol. řádu
(§ 15) je připoušti toliko na krátkou dobu
a jen tehda, je-li zároveň na německé škole
v té školní úbci. Nepraťelskou zlobu vyzna
čuje též okolnost, že proti nařízení mini
sterskému nejsou školní budovy české ozna
čeny z valné většiny ani nápisem »Škola«
K 4. Místní školní radyse
proti jasnému znění zákona (8 7. zem. zá-
kona o dozoru na školy ze dne 24. únor
1873 z. z č. 17), které jest nad to utvrzene
a zdůrazněno nařízeními ministerstva vyučo
vání a zemské školní rady i rozsudky správ
ního soudu, skládají z Němců, úřadují pal
ovšem německy a vedou si proti českým
školám s krajním nepřátelstvím. V té okol
nosti, zaviněné arci vyššími úřady školními
dlužno hledati hlavní pramen všech příkoří
která se dějí českým obec. školám menšino
vým. Což divu pak, že se na př. místní »česká-
rada školní v Bílině neostýchá podepsati na
tištěný »obranný« spis proti českým rodičům
neomaleně provolávajíc: Wir Deutsche
Němec
Most
Nen
Bílina
Wir Deutsche
13
article
Tolikéž okresní rady školn
v uzavřeném území jsou německé; o smý-
šlení jich nejvýmluvnějším dokladem jes
skutečnost, že se za řadu let jedinkrát
jediná z nich přimlouvala za zřízení české
veřejné školy, takže zem. školní rada ve
všech ostatních případech povolovála české
menšinové školy proti protestům těchto »ne-
stranných« okresních úřadů školních. O duchu
předsedů jejich (c. k. okr. hejtmanů) svědčí
že dávají učitelům, kteří se ve smyslu vyšších
nařízení brání přijímati od nich německe
přípisy, důtku, ježto prý intelligent má
rozuměti německy. Pro české školy menši-
nové, ač jsou četnější než v leckterém samo-
statném školním okresu německém, není
zvláštního inspektora okresního, není za
doplněk jich škol měšťanských, ani pokračo
vacích, ani jiných zákonných výbod jen
vinou dozorčích úřadů!
Avšak ani zemská školní rada
nedbá při dozoru na českou
školní mládež menšinovou zá
kona a vlastních nařízení. Doka
zují to pokuty, jimiž německý odbor jej
stíhal české rodiče ervěnické, kteří nechtě-
jíce posílati dítky do německé školy, opatřili
jim soukromé vyučování, ačkoli podle § 25
zmíněného již zákona zemského ze dne 19
února 1870 (č. 22 z. z) a podle vynesent
z. šk. rady ze dne 25 dubna 1871 č. 475
není přípustno takové rodiče pokutovati.
14
article
K 5. Mluviti o pronásledování rodičů
kteří za české menšinové školy žádají nebo
děti do nich posílají, je na výsost žalostno
Denní listy jsou neustále plny hrozných
zpráv o nanejvýš krušném zápase, jejž s bez
ohlednými násilníky německými musí vést
naš statečný lid za právo zákony zaručené
aby své děti mohl a směl dáti do škol
vlastního jazyka. Oběžníky a provolání, které
se v té příčině tisknou a rozesílají z něme
cké strany, těší se výjimečné tiskové svo-
bodě, ač přímo hlásají brutální vyhlazovac
boj proti českým rodičům. Vypovídají a vy-
hazují je z bytů a vláda, která hned uměla
zakročiti v Lublani proti Slovincům, kteř
nechtěli trpěti u sebe německých důstojníků
nemá prý pro tředků, aby těchto našich če
ských lidí obhájila proti sveřepým nelidům
Pro všeliké tyto děsné zlořády
praskla konečně příslovečná česká
trpělivost Opuštěni jsouce škol-
ními úřady všech instancí, nedo-
cházejíce oehrany anl jiných úřadů.
ale spolěhajíce, že dojdou nadšené
a úělnné podpory všeho českého
národa, čeští rodlčové v Podkrušno-
hoři chápou se s mrtvou zoufalosti
jediné zbraně, jež jim na vysvobo-
zení dětí i sebe z tohoto hrozného
stavu zbývá, všeobecné školské
stávky. V německých školách chtějí
détem jejich zabíjeti ducha, v če-
ských tělo, avšak 15.000 českých
detí nesmí dáno býti v oběť zná-
sobenému betlemskému vraždění.
nýbrž silou celého národa vejíti
do přiměřených stánků osvěty, aby
prospívaly na těle i na duchu sobe
i nám v zdar.
Lublaň
Podkrušno
15
article
Předsednictvo Národního klubu
Předsednictvo Národního klubu
u bar. Bienertha v záležitost
školské menšinové stávky.
Z Vídně, 26. listopadu.
Předsednictvo Národního klubu: dr. K ra-
mář, Udržal a dr. Hruban, ke kterým
se přidružil bývalý ministr de. Pacák a prof.
dr. Čolakovský, jako předseda Národn
Bienerth
Udržal
doktor
Hruban
Pacák
profesor
Čolakovský
Vídeň
národní klub
16
article
V drobném prodejíí
ranní číslo o sobě .
. . . ns 2
odpolední .
Ve Elislkách na venkové
ranní čislo
odpele diní
Inserátv
plati se hotově napřel
Předplacení a interty přijimá zdmlní
strace v Marlanské ulici č 3.
Tam nachávejí se též redskee
Uakárna a ezpedice „Národnich Listi“
Lukoplsy se novracsji.
Marlanský ulice
Národnich List
17
article
rady, odebrali se dnes dopoledne v parlamentě
k ministerskému předsedovi bar. Biener-
thovi, u kterého se nalezal ministr dr
Žáček a správce ministerstva vyučování ryt.
Kaněra, by jmenované členy kabinetu upo-
zornili na dalekosáhlé následky.
jaké by měla školská stávka
Krušnohorsku po stránee kul-
turní a politické.
Dr. Kramář a prof. dr. Čelakovský
vyložili obšírně stav těchto škol, vytkl i, že
za vlády bar Becka bylo slíbeno mini
strem vyučovění drem. Marchetem, že vy-
řídí stížnosti a žádosti, které v mini s ter-
stvu vyučování ležely celá leta
avšak že nic se nestalo vinou německého mi-
nistra-krajana Prada, který nechtěl dáti k vy-
řízení tomu svůj souhlas.
Zejména vyložili oba jmenovaní poslanei
stav umístěných škol v Bílině, Mostě, Kopistech,
Lomu a Teplicích a řekli bar. Bienerthovi, že
tento stav místností, pro školy ty vykázaných,
jest skandálem tak uznaným, že vyučovaei
správa dávno ze své úřadní povinnosti měla
naříditi, by nákladem obcí opatřily se mlstnosti
náležité.
Depulace ukázala polom bar. B enerthov
fotografie lěchto škol, zvlástě bíliňské, její
budova podobá se spýše špýcharu, nežli škole.
Depulace žádala od bar. Bienertha a ryt. K -
něry, by v záležitostech těchto se stalo ne-
prodleně a ihned opatření nájmem místnosti,
tak aby ke hrozící stávce děti nedošlo.
Ministerský předseda bar. Bienerth
uznal sice stížnosti oprávněnými, avšak do
volával se toho, že nová vláda ne-
převzala závazky po vládě dřívější a
neodh dlal se k jinému prohlášení,
leč k přípovědi, že zejtra v pátek sejde
se ministerská komise (dr. Žáček, dr.
Biener
Kaněra
doktor
Kramář
profesor
Čelakovský
Beck
Bienerth
Bílina
Most
Kopist
Lom
Teplice
Prado
18
article
Schreiner a ryt. Kaněra), by rozhodla
o stížno stech, pokud týkají se umistění škol a
že teprve za týden zasedne tatáž komise, by
vyřílila stižnosti ostatní, poněvadž něme-
cký ministr krajan dr. Sehreiner
vyžádal sobě lhůtu jednoho týdne
ke studiu aktů (). Proto požádal baron
Bienerth depulaci, by působila na zástupce
českých rodičů, by tito se stávkou vyčkali,
aspoň než tato rozhudnutí se vydají.
Odpoledne sešla se parlamentní komise
všech národních poslanců společně s parlamentní
komisí českých sociátních demokratů za před-
sednietví posl. Udržala ke schůzi, která byla
první toho druhu. Po nových volbách sestoupo
se zástupci českého národa bez rozdílu strana
smýšlení.
V poradě té refarovalo se o dnešním jed-
nání s bar. Bienerthem. Konala se pak někohika-
hodinná zevrubná debata, v které uvažovány
čáky stávky jako dočasné demonstrace na pro-
spěch menšinového školství. Naposledy usneseno
vyslati zejtra k bar. Bienerthovi opětně depu-
laci, ve které zastoupeni budeu také češuí so-
ciální demokraté, národní sociálové, radikálové
a pokrokovci, tito prof. drem. Drlinou. Parla-
mentní komise svazu národních poslanců jest
svolána na zejtřek večer v 7 hodin, by vy-
slechla referát o slyšení nové této depulace
„Úřadnické ministerstvo
v neobyčejném slova smyslu.
Včerejší náslupní monolog ministerského
předsedy v poslanecké sněmovně má odstavce,
které otevirají oči o pravé povaze paradoxního
kabinetu barona Bienertha, složeného ze „správ-
ců“ a „kontrolorů“, úřadnického to minister-
Schreiner
Kaněra
doktor
Sehreiner
Bienerth
Udržal
20
article
Hudba.
Hudba.
+ Kunálovy oči. Zpěvohra o 3 dějstvích o
Olakara Ostrčila. Slova dle novely Jul ia
Zeyera napsal KarelMašek. (Poprvé na Ná
rodním divadle 25. listopadu 1908)
V zpěvoherní tvorbě naší vždy hojnějším úkazem
se stává, že skladatelé sahají do poxladů domácí
literatury pro hotový námět, jehož poesií nebo dra-
matičností se nadchli. Již netřeba librelistům vymý-
šleti nové děje, ani ohlížeti se po cizích nivách
Rozkvět moderního básnictví českého, jehož periodn
velikých mistrů pomalu sebyluje se k uzavření.
vydal bohatou úrodu. Nastává doba sklizně. Množi
se souborná vydání, anthologie, díla, životopisná
dějiny a přebledy plsemnictví, speclální práce lite
rárně historické neb esthetické, a v neposlední míře
odráží se účinek i v uměnách jiných, ve výtvarniciví
a hudbě, jež chápojí se látek, domácí literaturou jim
skýtaných.
Kunálův
Olakar Ostrčil
Zeyer
KarelMašek
Jula ia
21
article
To prospívá zvláště naší dramaturgii operní
neboť čerpali z námětu již do některé formy slo-
vesné zpracovaného, vždy jest výhodou. Lze snázo
posouditi jeho vydatnost hudební a dramalickou, dán
rozvrh a ráz, prostředí a postavy, lze počítat i s jeho
oblibou, jíž v původním svém rouše požívá (Svělle
»Hubička«, Jiráskovi »Psohlavci«, Němcové » Babička«,
Vrchlického »Satanella«, Heydukův »Dědův odkaze
Preissové »Gazdina roba« atd.). Může tu již pří
samém výběru mnobem více působiti svobodné
určení a disposice skladatelova, než čeká-li, až ná
hodou nějaký dobrý text dostane se mu do ruky.
jak tomu bývalo dříve. Zde naopak skladatel mění
se ve vůdce libretistova, veda jej po svém vkusu a
vůli k prameni, moha spoluurčovati postup, bud
činně, buď kriticky účastniti se na transformaci.
loslední eventualitu vidlme v našem případě,
Otakar Ostrči! sám vybral si a librelistovi
k zpracování předložil námět, takže tu právem lze
mlaviti o vnitřní potřebě tvoření, jež nepodlehl
pouhé nahodilosti. Přibuzné struny rozechvěti se
musily při čelbě novely Zeyerovy v duší sklada-
lelově, touha neodolatelná musila se ho zmocniti.
ten svět krásy exotické, ten svět ideí nejvyšší cnosti
přetaviti v mluvu hudby. Byla tu nulnost tvoření
la jen vlěvá sílo, dává pravé posvěcení dllu.
Novella Zeyerova »Kunálövy oč« vyšla poprvé
v »Lumíru« 1892, o čtyři léti pozdějí ve svazku
»Amparo a jiné povidky«, r. 1906 v sebraných
»Spisech« sv. XXXI,, na pálém místě druhé řady
»Obnovených obrazůr. Vyňata je tedy z cyklu
ontch praci, v nichž Zeyer více měně věrně držel se
určitých předloh básniciví, jmenovitě východního, obno
vuje jaksi jako malíř-reslaurater oživujícím slovem
staré zašlé barvy, doceluje obrysy, výraznosti dodá-
vaje ztroulým tahům.
Hubička
Jirásek
Psohlavec
Němcová
Vrchlický
Satanell
Heydukův
Dědův
Preiss
Otakar Ostrč
Zeyerův
Kunálöva oč
svatý . XXXI
Zeyer
Ampara
22
article
Z buddhistických legend čerpána jest novella
Zeyerova. Vypravuje se v ní o Konálovi, synu krále
Asoky (či přesněji Ašóky), do něhož zamilovala se
hříšnou láskou mladá (a poněvadž jich bývalo více.
lépe řečeno nejmladší) choť králova. Ryšja Rakšita
zamilovala se do něho pro krásné oči. Mělť kralevie
oči jako plák kunála, jenž stále na vrcholcích Hi-
málají sldli, a zvá podle něho. Všaktě Konála také
jen na výšinách je živ, na výšinách čisté myšlenky
mravní dokonalosti. Odmítá pevně nabídky svůdné
macechy. Jako Hippolit Faidru u Euripida, Seneky
Řacina, leda že Kunála má v srovnání s ním usnad-
něnou posíci — neboť jest ženat (u Racina má
Hippolyt jen mílenku, u klasiků postrádá i télo zá-
štity) a manželku svou Pradžápaty vřele miluje
Dobrý syn odhodlá se ihned po vyznání krásné krá
lo é opusliti dvůr otcův v posvátném městě Budd
hově, Radžagrize, aby nestal se tu zdrojem neklidu
a hříchu, i vyprosl sobě od Asoky povolání do vzdá
lené Takšasily, kde právě zemřel králův náměstek-
Jen nerad propouští ho král, jenž doufal v něm na-
lézti podporu stáří. Ryšja Rakšita není tím však je-
stě vyhojena ze své náruživosti, jen láska zvrhne se
v nenávist, vášeň zůstává. Za každou ce u chce se
zmocniti aspoň oči Kunálových, které takovým šllen
stvím ji plní. Vymůže si na slabém králi moc spolu
vladařskou a učiní se strážkyní pečeti královské, jež
vládci dává jeho všemocnost Rozkazu, pečetí tou
opatřeného, každý slepě musí býti poslušen. Zhrzená
krasavice zneužije pečetí. Vyšle do Takšasily posly
s rozkazem, že Kunálovi oči mají býti vyrvány
Zeyerův
Ašóka
Faidros
Euripides
Seneka Řacin
Kunál
Racin
Hippolyta
Radžagriz
Kunálův
Budd
král Asok
23
article
Prapžápaty bouři proti tak nespravedlivému a ukrut
nému rozkazu, ale Kunála pokládá za nejsvětějš
povinnost uposlechnouti vůle olcovy. S klidem pod
robuje se trestu, byť neznal jeho příčiny. Vybízí lid.
aby na něm splnil přání otcovo. Nikdo nechce pod-
niknouti dílo katanské na obllbeném králevici, až
bídný žebrá«, čien nejopovrženější kasty čandá ů,
přijme od Kunály zlatou hřivnu a vykoná, co listina
kázala. Oslepený Kunála, ztrativ zrak tělesný, tím
jasněji cití poznávati světlo pravdy nejvyššl. Doše
jeho prozira cestu spásy a tou se bude bráti. Ol-
cházeje s manžeikou v ústraní rozjímavého živola,
vzkazuje po poslích otci, že svaté jeho ruce libá
i za tento trest.
Velikost světce pohne vůdce poselství, že vyzná
že rozkaz není od krále, nýbrž od královny, jež
vládne pečelí. Lid se bouří, ale Kunála ulišuje
vzpouru, aby olec o ničem se nedověděl a klid sláři
jeho nebyl rušen. Došed dvoru královského s očim
Kunálovýma, čandál, mučený výčitkami svědomí, do-
vídá se z úst Ryšje Rakšity o zradě spáchaně. Za-
tim přichází chudý hid kupiti se kolem stahičsého,
Kunál
Kunálův
Ola
24
article
v opuštěnosti vadnoucího krále. Zabloudi sem i Kunála
hledaje, manželkou veden, posvátnou sluji Buddhovu
Asoka cílí se divně dojat zpěvem neznánného slepce.
Marně Ryšja-Rakšita snaží se odvésti krále do komnat
Asoka poznává hlas srého syna, chce zříti slepce
Ještě na chvíli zdá se, že králové podaří se nová lest.
Pod záminkou, že sluhové opalří slepce a že zejtra
bez bolestných vzpomínek na ztraceného syna se
s ním shledá, král dá sa přemluvili k odchodu do
paláce. Ale již je tu čandál, jenž sdělí pravý stav
věci hrozící se dvoru královského Pratžápaly. Zprvu
chtěla prchati z neblahých míst, na vysvětlení čan-
dálovo nyní volá po právu a králi. Asoka přichá zí.
naštává dojemné shledání a odhalení viny Rakšitiny.
Asoka dává její život na milost a nemilost Kunálovi.
Než Pradžápaty zná lépe svého manžela: ve svalém
zanícení hlásá hřišnici jeho odpuštění, dovolávajic se
na pravdivost svých slov zázraku: »A jak jsou slova
moje pravdiva, tak jeho oči opět prohlédnou!« Zá-
zrak stane se skutiem, Kunála prozře, vidí opět
otce, manželku svou, nad sebou vesmír nekonečný
s hvězdami. Hlava ženina sehýlila se nad jeho srdce.
Asoka skloní se před svým synem, a Ryšja-Rakšita
objímá mu s pláčem kolena. Splňuje se ideá! Baddhův
silou slitování a soucitu.
Kunál
Asok
Zá
Baddhův
25
article
Naznačený děj zpracoval librelista p Kare
Mašek velmi pielně, nesetřev ničeho s poesie sv
předlohy *) Zachoval její post up, její trojdílné roz
členění, jeji kresbu typů velkýmí tahy, exolický pel
její dikce, z níž i celá místa a obraty doslovně přejal
Někde podržena i vzletná prosa originálu, většinou
však přelila k účelům hudebním do harmonických
blankversů. Celá práce zamlouvá se svou literární
fssonou, a též se stanoviska dramat ckého lze pře-
měnu nazvati šťastnou. Lálka zůstala ovšem v jádru
svém epickou, ale co je v ní dramatického prvku
vytěženo obralně: vášeň Ryšje-Rakšity, její vyznání
lásky, propuknutí její nenávisli, krutý výjev oslepení
dojemné shledání se s otcem, úzkost vinnice, o
puštění, zázrak, toť jsou jako v noveile, i na jevišt
vrcholné body tohoto čistě indickou morálkou pro-
dechnutého děje,
Hudba Ostrčilova vykazuje v celku tytéž sympa-
tické rysy jako v prvé jeho dramalické práci, »Vlasty
skon«. Ostrčil vychází od Fibicha, jako jeho misl
je nadšeným clilelem Smelany a Wagnera, neuzavřel
se však v této nové své práci ani vlivům Richarda
Strausse. Litku exotickou, jako jsou »Kunálovy očie,
lze komponovati dvojím směrem. Buaď při hlédá se
k lokální barvě, k východnímu koloritu a skládá ne
s exotickými názvuky. Boď pojme se látka čistě
lidsky a vše promitá se jen do psychy. Ostrčil velil
tuto druhou cestu, jako činil i Fibich, komponuje
»Hedy«. Psychologické prolnulí děje, povah a činů
jest mu věcí hlavní, tím stávají se postavy všelidské
*) Libreto vyšlo v »Operních texlech Mšje« sv9
Kare Mašek
Ostrčilův
Vlasta skon
Ostrčil
Fibich
Smelana
Wagner
Strauss
Kunálův
Heda
26
article
a nám blízké. Proto mohou mluviti i pod rouchem
indickým měkkou smetanovskou řečí. Proto i ty stíny
dávnovéku buddhislického snesou ve výrazu hudebním
rafinovanost nejmodernějšího pokroku hudby. Ostrč
lovou snahou jest býti práv každému záchvěvu duš-
jeho lidí, zachytiti každou dramalickou vinu a moci
ji sledovati až do největšího vypětí, zrcadliti v hudbě
každou nuanci slova. Proto jest jeho orchestr ta
kovou drobnomalbou a zase, kde situace nese, smele
i široký rozmach sledující illustrací všeho, co se na
jevišti děje. Proto jeho zpěv pramení z deklamace
slova, dramaticky vždy správně pojatého Co mi jen
místy v deklamaci vadí, jest ve větě přílišné někdy
oddalování slov od sebe, někdy přilišné prodlužován
dloubých vokálů (ač není li tu reprodukce vinna tin
dojmem) a že některá slova jakohy do vzduchu z
stávala deklamaci svou viseli.
27
article
Naproti tomu jest orchestr zcela dokonalý. In-
stromentace sálá barvami, a skladatel uvat oval
jednotvárností zvuku i tam, kde melancholie děje
nutí ho sahati k tónům temným instrumentální jebo
palety. Jaká síla zvukomalby je na přiklad ve zpěvu
Kunálově, kde touží po svém lesu snů, v lichocení se
Ryšje Rakšity králi, v předehře k druhému dějství
v rozpředenější a jaksi celou tragédii případu znovu
shrnující oné k třetímu, v charakterislice čandála, při
velebném odehodu oslepeného kunály, při písní jeho,
když se vrací k rodnému prahu! A jak pěkně dovede
skladatel rozezpívati housle neb cella, jak v pravé
chvíli dovede voliti barvy dřevěné harmonie, až do
těch ponurých zvuků basového klarinelu, a jak pří-
hodně rozdouvá vlny harí! Dramatické momenty díla
zastihly také v Ostrčilovi uměice vždy na pravém
místě. Vášnivé vyznání Rakšitino, krutá scéna osle-
povací, bouření se lidu, nepokoj výčitkami svědom
mučené královny, velebný výjev odpuštění a zázraku
jsou toho svým dramatickým zájmem, jež dovedou
zhudebněním vzbuditi, korunními svědky. Z jednotli-
vostí mohli bychom ještě jmenovali půvabný sbo
dívek, vzývajících boha lásky, mocného Kámu.
Kunálův
Ostrčil
bůh
Ryšj Rakšita král
28
article
Kdyby hudba Ostrčilova k své formální tech
nické pohotovosti a k výstižnosti dramatického živlo
přidružovala také ještě více osobního svérázu a větší
markaninosti ve vynálezu themal, byl by účin jeji
ještě obsažnější a též trvatejší. To budiž úkolem dal-
šího pokroku nadaného mladého našeho dramatika
Zevní úspěch díla byl, jak již u našich premién
skoro zvykem, velmi přiznivý. Autor vyvoláván
věnčen. Důležilější by bylo, aby úspěch osvědčil se
laké trvalým a dílo častěji se mohlo hráti, jak jehe
zdatnost zasluhuje. Na úspěchu participovalo značně
jeho výborné provedení. Vždyť sám generalissimu
je nastudoval a pod jemnou rukou Kovařovicovo
zejména orchestrální současti díla jen rozkvétaly
Hlavní úlohy byly v rukou pana Lebedy, jen
jako Kunála vedl si obezřetně a pěkně vystupňoval
jeho vlastně passivní cinosti: zdrželivost, trpělivost
Ostrčilův
Kovařovicův
Lebeda
Kunál
29
article
oddanost, soucit; pak v rukou paní Horvátove
jež opět účinně zdůraznila plamennou vášeň hříšne
R šje Rakšity a byla neméně půvabnou a svůdnou
nažii temperamentní. Větší srozumitelnost slova byla
by však výkonu jen prospěla. V té příčině uspokojíla
proli onehdejšku (v »Lihengrinu«) sl. Mira Ko-
rošcova, jejíž zvučný hlas pěkně nesl roli oddané
Pradžápaty. Králem Asokou rozmnožil opět p. K li-
ment řadu svých zdařilých typů stařeckých; nebot
je třeba zkušeného představitele k tomu, aby úloha
udržela se na výši seriosnosti — jeť to mezi svým
okolím a vedle oslepeného syna svého ten jediný
opravdový slepec, do posledka nic nechápající. Ostře
charakterisovanou postavu vytvořil v čandálu pan
Pollert, výborný maskou, výrazem i hrou. Zvláštní
péčí věnovala výpravě režie pana Poláka. Scenerie
byly nádherně. Jen v prvém jednání těžko chápati,
jak může Ryšja-Rakšita viděti Kunálu, odcházejícího
v dáli plání, když vše dokola jest vysokou zdí obe-
hnáno. Za to osvětlení právě této scenerie jest ne-
obyčejně působivé: žluté květy čampaku, na něž
padá večerní světlo, jsou barvitosti svou velmi ma-
lebný moment komposice celé scény.
Rakšita
Pollert
Polák
Kunál
Miro ko
30
article
+ Z Baku na Rusi. Zdejší carský hudební spolek
pořádal v sobotu 1./14. listopadu první večer komorní
hudby za spoluúčinkování našeho krajana p. K. Ma-
říka, absolventa pražské konservatoře, který letos po-
volán byl za učitele piana na hudební školu tohoto
spolku Prvním číslem programu byl Čajkovského
smyčcový kvartet. Druhým Šmelanovo trio klavírní.
v němž partii houslí hral ředitel školy p. Kronhold.
čela učitní p. Dobrochotov a obtižnou partii pianap
Mařík. Četné obecenstvo bouřlivou pochvalou od-
měnilo umělce, tak že musil přidati bravurní Dvořá-
kovu Humoresku a ještě kantilénu vlastní skladby
Posledním číslem programu byl strunný kvartet tři
ruských skladatelů Glazunova, Ljadova a Rimského
Korsakova.
+ Jabilejní koncert ve prospěch Bolzanova
samostatného sirotčince učitelského koná se dne
29. t. m. o 3. hod. odpolední v Rudolfi ně. Harfové
číslo hraje slč. Věra Kruisova, krásné písně zazpívá
slč. D. Černochova, člen opery Národního diva dla
a zřídka přednesená kvarteta Šmetany a Haydna
hraje Ševčikovo kvarteto. Předprodej listků v závodě
p. Fr. A. Urbánka, pp. Grosmanna a Svobody, p.
Řivnáče a p. B. Lantnera
+ Klavírni večer Emila Bergmanna. Pan E nil
Bergmann, nam velmi dobře známý umělec, uspo-
řádá ve středu dne 9. prosince v hotel: »Centrale
samostatný klavirní večer. Llstky v hudebním zá
vodě Em. Wetzlera, Ferdina ndova třída, č. 36.
K ma
Čajkovský
Kronhold
Mařík
Glazunov
Ljadov
Rimskij
Korsakův
Bolzanův
Kruisův
D Černochův
Šmetana
Haydn
Ševčikův
A Urbánek
Grosmann
Řivnáč
Klavírni
Bergmann
Wetzler
Bak
Rus
Ferdina ndův