ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 af4df870-7631-11dc-a0ea-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 28 celkem · entity: person 123, place 89, org 18, work 6
1 masthead
Strana 2.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY
3 masthead
25. listopadu 1908. Číslo 325.
4 article
Za dalšího rokování prohlásil lord Lansdowne, že lord Roberts tvrdil, že se od r. 1905 situace změnila na škodu Anglie. Nikdo však ne- může říci, že jest povinností vlády svěřovati celému světu nejdůležitější otázku zemské obrany. Chránil bych se učiniti prohlášení, které by mohlo zvětšiti mezinárodní napjetí. Lord Milwer připomněl, že každého dne mohou nastati okolnosti, které by vyžadovaly odvolal pravidelnou armádu, určenou k obraně indi- ckých držav a takovou chvíli volila by každá evrop- ská mocnost, která má s Anglií ještě vyrovnávati nějaký účet. Resoluce Robertsova byla na konec sehválena 74 proti 32 hlasům.
Roberts Milwer Robertsův Anglie
5 article Německé nebezpečí pro mír evropský.
Německé nebezpečí pro mír evropský. (Vilém II. opět na soudu Evropy.) Veřejnost evropská, ale také německá, od- dechne si na čas od sensací a překvapení Vi- léma Hovorného. Německý císař nastudil se a leží. Klid tento přejí mu stejně upřímně přátelé i odpůrci jeho. Největší obrance jeho kníže Bülow uchystal mu ale ještě v poslední chvili před umlknutím jeho lázeň dosti horkou. Pro- hlásil před berlínským zpravodajem »Petit Parisienu«, netuše asi důkazů, jež má anglický i americký list po ruce, že publikace »Worldu« jest holou smyšlenkou, že císař »jistě nemohl mluviti věci tak bezedně nesmyslné a že se mu o nich ani zdáti nemohlo. Kam povede prý ta kové vymýšlení císařských interviewů? A ejhle.! Novo-yorský »World« odpovídá na to, že otiskuje rukopisný snímek Halea, známého nedávného hosta císařova, i s jeho vlastnoručními korrekturami. Toť ovšem mal- heur snad největší z poslední doby. A skulečně i všechen skorem londýnský tisk po- kládá oba poslední interviewy (s Halem) za úplně autentické. Doka- zují to i prohlášení vážných listů »Morning Po- stu« a »Timesů«, že také ony měly přesný text hovorů císařových s Halem již na celé týdny v rukou, že ale nechtěly jich otištěním zvyšo- vati všeobecný nepokoj. Že ale Vilém II. před angliekým žurnalistou hleděl se zalichotiti Avglii a před žurnalistou americkým Americe sočením proti téže Anglii, zvyšuje nepříznivý soud anglické veřejnosti o velevládci Ger- manie.
Vilém II Bülow Petit World Avglie Evropa Doka Amerika Anglie Gera Nova Timesy
6 article
»Daily Express« čerpá z nového interviewu poučení, že Anglie především musí se dokonale vyzbrojiti proti nebezpečí, jež hrozí z Německa neustále míru světovému List doporučuje proto co nejvřeleji požadavky stařičkého maršálka lorda Robertsa pro reorga- nisaci armády a zavedení všeobecné branné po- vinnosti. Opomene li prý Anglie tyto povinnosti vůči velikému nebezpeči z Ně- mecka, hrozi jí úplné rozdrcení a britské říši světové záhuba a pád. Popírání Haleovo co do přesnosti publikace nebere zvláště po berlínském daru 200 000 mk. pro něj v Anglii ani v Americe nikdo vážně, ale popírání to zbavuje aspoú vládu anglickou nepříjemné povinnosti, aby si vyžádala od vlády německé vysvětlení o výrocích císařových. Ovšem ale hovory Vílémovy pů- sobily na angliekou veřejnost dojmem hlubokým a nanejvýš nepříznivým. Dle některých zpráv odjel nyní londýnský dopisovatel »Americanu« s úplným zněním ho- vorů mezi Halem a cisařem po lodí »Lusilanii- do Nov. Yorku. Hovory ty obsnhují 111 listů, vyplní prý celou stranu »Timesů«. Může me se tedy naditi v nejbližší dobe překvapení ještě sensačnějších »Matin« oznamuje z Vatikánu, že několik vlád a zvláště i papežská stolice mají úplný text Holeova interviewu (udělal Hole s ním skutečně tak výborný obchod po všech evropských resi- dencích ?) Jeden z úryvků dosud ne- uveřejněných obsahuje prý ještě po vážlivější výroky císařovy nežli ty, jež dosud byly uveřejněny a týká se také papežské stolice. A tyto výroky způ- sobily prý i ve Vatikánu veliké roz hořčení proti císaři. Zajímavou zprávu přináší dnes »Kreuz- zeitung«. Tvrdí, že své ujištění, dbáti na příšte
Robertsa Haleův Vílémův Hal Hovor Holeův Kreuz Anglie Německo Amerika Americana York Vatikán Daily Express Timesy
7 article
v projevech svých rady a zodpovědnosti ministrů svých, vložil Vilém II. za známé audience kan- cléřovy do plsemného aktu a Bůlow prý ve sněmovně přednese i důležitý tento akt cí sařův. Berlínský dopisovatel »Zeitu« ujišťuje, že přednosta vojenského kabinetu císařova, hrabě Hülsen-Haeseler stížen byl mrtvicí, kterou, jak známo, i skonal, skutečně následkem prudké scény, již měl s císařem. V kritický den onen chtěl císař vydati armádní rozkaz, jímž zakazo- vala se důstojníkům vůbec všechna kritika všech i vojenských podnětů císařových. Hr. Hülsen- Haeseler odmitl se zúčastniti aktu toho a zvolal prý, nanejvýš rozčilen, císaři tváří v tvář: »Toho se já nezúčastním.« Hned na to stížen byl zá chvatem mrtvicovým.
Vilém Hülsen Haeseler Hradec Hülsen
8 article Nebezpečí války na Balkáně
Nebezpečí války na Balkáně Konference velmocí se usku teční. zulo Sp. Z Bělehradu, 24 listopadu. (Zvl tlgrm. »Nár. L.«) Právě došla z Říma úřadní zpráva srbské vládě, že konference velmocí v otázce annexe a berlinské smlouvy jest zajištěna. Schůze zástupců velmocí bude v Římě. Předsedou konference má býti Tittoni. Termin schůze stanoven na první polovici ledna. Roz- hodnutí velmocí urychlilo se následkem událostí na hranicích srbských a černohorských. Naše zprávy z Bělehradu. Sp. Z Bělehradu, 24. listopadu. (Pův. telegr »Nár. Listů«.) Úřadně potvrzeno, že docela v okol Obrenovce zastřelen byl špehoun Mi ch a Simon od četníka, který ho doprovázel z Šabce do Bělehradu. Stalo se tak v okamžiku, kdy špehoun chtěl podruhé prehnouti. Nalezeny u něho dopis, mapy a nákres posice na břehu řeky Driny a jinde. Dlo zpráv ze Sarajeva četníci zatkli v Boga- tici Savu Surišiče a jeho dva sy ny Svetozara a Ristu pro podezření, že jsou členy velkosrbské propagandy. Na hrozby vídeňských novin, že ob ch o dn smlouva sRakousko-Uherskem bude Srbsku odepřena. Obchodnický orgán »Trgo- vinski Glasnik« prohlašuje, že Srbsko jen může litovati, že vůbec uzavíralo smlouvy se státem, jako je sousední a bude rádo, až odklidí smlouvy a poměry s Ra- kotskem.
Tittoni Obrenovac Surišič Balkán Bělehrad 24 listopad Řím Šabac Drina Sarajevo Bog Sava Srbsko sRakouskýUhersko
9 article
Usilovné zbrojení Srbska. Z Cařihradu, 23. listopadu. (K. k) Dle »Jeni Gazetty« zakoupilo Srbsko 120 000 7milimetrových mauserovek a 30 milionů nábojů, kleré budou dopraveny přes Solun, dovoli-li to Porta. Zprávy z Černé Hory. Píše se nám: Lovčen, pohraničná hora černohorská, vévodící nad Bokou Kotorskou, sám sebou je nedebytnou tvrzí. Přes to pořízena tam ještě umělá opevnění a celá pohraníčná čára je podminována. Počet těžkých dět, na Lovčenu umistěných, udává s na 40, k čemuž přibylo ještě šes dalších, zaslaných Černé Hoře z Italie. Manželka rak.-uh. residenta na Cetyni, bar- Khuna, odcestovala do Kotoru a odtud do Ra kouska. Manželky rak. -uher. důstojníků a úřadníků které s dětmi opustily Kotor, usudily se v Dub- rovníce. Dosavadní ředite! „Černoliorské banky Jovan Djuričié vzdal se svého úřadu a odcesto- val z Černé Hory. Na jeho místo postaven Dimi trij Bogojevié z Tetova v Starém Srbsku. Bratření mezi Černohorci a moslemy roz šířilo se i za černohorskou hranici, k Arnautům moslemského vyznání. V Tuzách za černohor- skou hranicí byl o bajramu náčelník krajské správy v Podgorici, p. Ramadanovié, hostem kajmakamovým. S ním přijelo do Tuz mnoho
Gazetta Khun Djuričié Černohorec moslemský Ramadanovié Srbsko Cařihrad Černá Hora Lovčen Kotor Dub Tetov Podgorica Tuz Soluna Lovčen Černoliorský banka Italia
10 article
jiných Černohorců. Kajmakam Černohorce skvě le pohostil a řečmi s obou stran pronesenými utvrzeno pobratimství nejen s Turky, nýbrž s Arnauty moslemského vyznání. Pobratimství s Arnauty moslemy je pro Černou Horu velice důležito. Známo, že berlin- ský kongres, zkrátiv Černou Horu na straně her cegovské i na přímoří, dal jí pochybnou ná- hradu moslemskými městečky Gusinjí a Plavou na hranici vasojevičské. Místa tato se Černé Hoře nepoddala a jí pro odpor moslemského obyvatelstva nebylo nikdy možno v jich držen se uvázati. Evropa jí ku právu nedopomohla. Pobratimství, uzavřené nyní mezi Čern- horci a moslemskými Arnauty, znamená, že Černá Hora se vzdává nároku na Gusinji a Plavu, ale za to získává přátelství a spojenectví svých bojovných sousedů, tak že by v případě války s Rakousko-Uherskem měla nejen týl úplně zabezpečen, nýbrž nad to mohla by počí- tati na brannou pomoc sousedního národa, ne- méně bojovného a junáckého, než jsou Černo- horci. Katolické Emeny arnautské, když by se s Černou Iorou nespojily, byly by aspoň od ne- přátelství naproti ní zdrženy vlivem Italie, jemuž ode vždy podléhají. Pan Mijuškovič o poměrech na rakousko- černohorské hranici. Pan Lázo Mijuškovič, jenž byl knížeten Nikolou poslán se zvláštním pošelstvím do Ru ska, mešká ještě v Petrohradě. Tam ho zastali tolegrafická zpráva z Vídně, že „N. F. Presse se přesvědčila o aulentičnosti zprávy „Národ ních Listů“, že Černá Hora postavila na Lov čenu děla. Spolupracovníku „Ruského Slova“ se o tom vyslovil takto:.
Kajmakam Turek Arnauta Černo Mijuškovič Lázo Nikola List Černá Hora Gusinja Evropa Čern Rakousko Uhersko Petrohrad Vídeň Arnauta
11 article
„N. F. Presse“ jen proto učinila ze zprány „Národních Listů“ takovou sensaci, aby vzbu- dila zdání, že Černohorei na hranicích chovají se hrozebně. Tomu ale tak není. Mohu s plnou jistotou tvrditi, že Černá Horasama žád- ným způsobem nezavdá příčinu ke srážce. (Totéž pravily „N. L.“) Ale ovšem na Černé Hoře všecko je připra- veno. Dělají-li ve Vídni sensaci z toho, že v Nikšiči je pohotově 8000 Černohorců k obraně průsmyku Dugy, nelze se tomu nepousmáti, no- boť na Černé Iloře všecko je poha- tově, i hoši, i starci, i ženy, a to ne- jen nyní, nýbrž pořád. Sensaci nepatři se dělat ani z toho, že Černá Hora zřídila na hranicích opevnění. Rakousko-U hersko zřídilo je dřív, opevnilo naproti Černé Hoře nejen důležité strategické posice, nýbrž i každý nepatrný chlum a podminovalo všechay cesty. Černá Hora musí býti dnem i nocí na- proti RakouskoUhersku na stráži nejen na Duze a Lovčenu, nýbrž na celé hranici. Každá černo- horská ves tuto službu koná, dnem i nocí po hranici křižují naše hlídky, ale my jsme k ta- kovým opatřením nuceni chováním na druhe straně, jež má patrně za účel nás vypro vo kovat. Je možno, že některý Černohorec vy provokovati se dá, ale to za nynějších okolnost není rozhodující.
N F Moha Vídeň Nikšič Rakousko Duha
12 article
Optimistická nálada v Bulharsku. Ministerský předseda, pan Malinov, měl s krá- jem poradu o situacivletním královstém sídle Euxinogradu. O čem se konferovalo se neví, ale na obyčej líbezné přijetí, jehož se panu Malinovu do stalo, ukezuje na to, že král úplně schvaluje nynější politický směr vlády. Ještě nedávno se zdálo, že kabinet demokralů padne. Tehdy se zdálo, že cařihradská konference bude přerdšena a že se pan. Ljapevis nepořízenou vrálí. To vedle nespokojenosti lidu způsobilo i rozkol ve vládní straně. V »národním sobrání« se mluvily řeči se silně protidynastickou tendencí. Ale situace se náble zlepšila, jednak řečí p. Malmnova a jednak na úspěch Bulharů v Cařibradě Nic tu na váhu ne- padá, že konference konce nemá. Přípravy k ote- vření tureckého parlamentu a chárakteristická vlast- nost Orienlalců, »besedovat důkladně«, nedovoluji rychlejšímu tempu rokování. V jakém stadin se na- lézá vyjednávání, posledně jsme oznámili. Bulharsko prozatím (!) zaplatí jen za rumelijský tribut 60 mi- lionů franků, ale se srážkou 28 milionů, které vězt za Tureckem za trať Ruščak Varna a se srážkou okupačního dluho Turecka Řusku. Zásluhu o mírné narovnání má veliký vezl Kismil paša. Jeho jméno v bulharské paměti vděčně je zapsáno. Ještě od roku 1886. Tehdy, po prohlá- šení sjednocení, v nejosudnější pro Bulharsko chvíli v momentu zápasů u Slivnice, na bulharsko tureckých hranicích bylo 81.000 mužů turecké jizdy. Velkým vezítem byl Kjučuk-Said paša, jenž hořel netipěli
Malinov Malinův Bulhar Bulharsko Turecko Slivnica KjučukSaid paša
13 article
vostí, aby turecká jízda do Bulharska vtrhla. Na štěstí Bulharska sultán propustil bojovného Kjučuk- Saida pašu a velkým vezírem jmenoval Kiamila pašu, jenž okamžitě turecké vojsko od bulharských hranic od- volal. I dnes ušlechtilý stařec projevuje mírumilovnou náladu. Vyslovil se před bulharskými delegáty, že vojna mezi Tureckem a Bulharskem je nesmyslem. Ať by se vítězství naklonilo na tu či na onu stranu. konečným rozhodčím by byly evropské mocnosti a ty by k žádné válečné kontribuci a ani k territoriálné změně nesvolily. Na Bulharsku je, aby uznalo to, co platit musí, protože záby už bude svolán turecký parlament a ten by odsoudil turecké delegáty, kdyby Torecku nevydobyli toho, co mu patří. Na námitku. že stejný osud očekává bulharskou vládu, Kiamil paša odvětil, že jde jen o ty nároky Turecka, ktere jsou spravedlivy. V Bulharsku slovům velkého vezíra se věří, protože dokázal svou rozvážnost i tím, že sám navrhl, aby do komise byli přizváni bulharští inže- nýři (Morfov a Beškov) za účelem zkontrolování ná- roků společnosti východních drah.
Kiamil Bulharsko Turecko východní dráha
14 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 24. listopadu. (Ze společne ministerské koníerence.) Z pramene prý výborně informovaného dovidá se „Zeit“ že mezinárodní situace nezavdala na neděln společné ministerské konferenci podnět k žád nému vážnějšímu nozhodnutí. Situace se teprve vyvijí a neví se, v jakém směru se rozvije S Ruskem pokračuje se ve vyjednávání, jeho účelem jest umožniti mezinárodní konferen přesným vymezením konferenčního programu mezi Tureckem a Bulbarskem vyjednává se o náhradu za sloučení severního a jižního Bu- harska v jedno neodvislé království; v Turecku činí se kroky na potlačení boykotu rakouskéh zboží; v Srbsku pak nutno vyčkati, jaké účinky bude míti diplomatické zakročení a zpráva mi nistra Milovanoviče o jeho cestě po evropskýel dvorech. Ježto situace se teprve tvoří, nebyl prý okamžitě příčiny, aby se přijalo nějaké váž nější rozhodnautí. V Praze, 23. listopadu. (Pro sloučen Bosny s Chorvatskem.) V „Oesterr Rundsch.“ přimlouvá se d.. Gündtner za slou čení přivtělených zemí s Chorvatskem a Dalma cií v jeden správní celek. Důvodem je mu přede vším totožnost obyvatelstva ve všech těchto ze mích, neboť mezi Srby a Chorvaty není ve vzhledě národním nijakého rozdílu. Ale ani poli tické různosti mezi nimi nejsou tak hluboké jak se časem líčí, a prostý lid srbský i chorvat ský žije vedle sebe v poměrech úplně přátel ských jak v okupovaných zemích, tak i v Chor- vatsku a Dalmacii. Poskytne-li se Srbům v n- vém státním útvaru, který by se takto zřída vlasť, odpovídající jejich ideálům, bude možn počítati je v brzku mezi nejspolehlivější členy rakouské národní rodiny. Jen srbsko-chorvatský národ je s to, aby na jihu mocnářství utvořil státní útvar, který by říši zabozpečil trvalý mi a s úspěchem se opřel i cizím aspirncím. Také
Oesterr Rundsch Dalmo Srba Chorvat Praha Rusko Turecko Srbsko Bosna Chorvatsko Chor Dalmacie
15 article
Dalmacie musí se připojiti k onomu státnímu útvaru, a sice nejen z důvodů národnostních, nýbrž i proto, že ve vzhledě kulturním, hospo- dářském a národním úplně se liší od všech ostatních korunních zemí, s nimiž nemá témět pranic společného. Autor končí svou úvahu sle vy, že speeificky rakouské zájmy vyžadují, aby se otázka bosonská rozřešila tímto způsobem poněvadž zabezpečuje trvalý, pokojný a bez pečný stav, zvyšuje obrunnou sálu říše na souši i na moři a umožňuje pro budoucnost obchodn rozvoj a pokrok. Z Pešti, 22. listopadu. (Osud András- sovy volební opravy.) Uplyne sice ješte nnaho vody, než se volební oprava začne pro- jednávati ve sněmovně, alo ve vládních kruzích jsou už přesvědčeni, že její osud je zabezpečen IIr. Andrássy bude miti ještě mnohokrát příle žitost, aby vešel t velkými parlamentními stra nami ve styk a po případě vyhověl jich přánín některými korekturami ve své předloze. Už nyn je známo z jeho soukromých rozhovorů s po- slanci, že jest hotov přiřknouti přímé volebn právo také těm bezgramotným voličům, kte mají velební právo již nyní a platí nějakou dan V témž smyslu vyslovil se také Košut v roz hovoru se členy strany neodvislosti. Jiným ústupkém má býti tajné hlasování aspot ve městech.
Andrássy Košut Dalmacie Pešť
16 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 24. listopadu. Odhalení o Ruském Polsku. Haličsko-ruskému poslanci na říšské radě dru. Glěbovickému bylo oznámeno z kruhů polských emigrantů v Paříži, že z Ra- kousko-Uherska a Německa bylo letos na podzim posláno do Ruského Polska sedmnáct politických emissarů za tím účelem, aby polskému obecenstvu nedali se uklidnit a nerozvážné jeho živly podněcovaly k nepokojům, kteréž by ruskou vládu a úřady nutily k repressaliím. Posl. dr. Glěbovický podrobné odhalení učiní na říšské radě, až se sejde. Vídeňský vojenský orgán »Danzer's Mili(är- Zeitung« nedávno otevřené napsal, že je třeba pomoci, aby se v Rusku obnovila revoluce terror s pumami, má-li býti Rusko zdrženo o branného zakročení ve prospěch Srbska a Černě Hory, kdyby vypukla vojna. Rustem Kabaš Z. Z Prizrenu, 23. listopadu. (Zvl. tel. »N. L.«) Mladolurci poslali do Ferizoviče, kam Arnaut Rustem Kabeš, jediný zbylý přívrženee. Rakousko-Uherska, svolal schůzku arnautských hlavárů, na kterou se nikdo nedostavil —- prapor pěchoty a skadronu jízdy ze Skoplje. Vojsko mělo úkol všecky účastníky sehůze zjímat. Na to nedošlo, když nikoho nebylo, ani Rustema Kabaše, jenž, vida se ode všech opuštěna, prehl do hor, odkudž hodlá přejíti do Ra- kousko-Uherska, aby se ho ujalo a za- opatřilo.
Glěbovický Posl doktor Mladolurec Rustem Kabaš Praha Polsko Paříž RakouskoUhersko Německo Rusko Srbsko Prizren Ferizovič Rakousko Uhersko Ra kouskoUhersko Danzer ' s Mit Zeitung Rust Kabaš Z Arnaut Rust Kabeš
17 article
Slovanský ples hrozným nebezpečím pro Ně- mecko. Tyto dni utvořil se v Petrohradě, jak našim čtenářům známo, komitét, který v lednu v Pe- trohradě uspořádá stkvělý slovanský ples, na nějž budou pozváni hosté ze všech slovanských zemí. Všichni účastníci budou ve svých národ- ních krojích, při čemž kroj sokolský považuje se za národní. Tančeny budou jen slovanské ná- rodní tance. Mluviti se bude jen slovanskými jazyky. Protektorkou bude dcera černohorskéhio knížete, provdaná za velikého knížete Nikolaje Nikolajeviče, nejvyššího armádního velitele. Z pouhé zprávy té jde na Němce, kteří jinak říkají, že se nikoho nebojí kromě boha, takový strach, že v úvodních článcích se roz- pisují o slovanském plese petrohradském, ač ještě nebyl, jako o hrozném nebezpečí pro vše- chny Němce u blavně pro sjednocené Německo Hr. Píeil doporučuje v berlínském „Tigl. Rundschauu“, aby se Německo proti tomu ne- bezpečí spojilo s Japonskem a Činou! V článku stojí za pozornost ještě maličkost. Do nedávna Němci psávali, že „panslavism kvetl v Rusku pouze za cara Alexandra III. jenž byl panovník silný a pansláv přesvědčený. pročež se panslavism snadno sděloval i ruskému národu; ale za „slaběho“ Mikuláše Il. v Rusku není pro panslavism místa. Hr. Píeil nyní píše pravý opak toho, co Němei psávali dosud a c po nich opakovali také jejich slovanští otroci: Za Alexandra IIi. v Rusku paslavismu nobyle, protože to byl panovník silný; ale za Miku- láše II. tato hydra opět pozdvihuje hlavu, pro- tože je panovník slabý. Potom se v Němcích vyznejtel
Nikolajevič Němec il Němei Petrohrad Německo Hradec Německo Japonsko Rusko Hradec za Alexandr Iia
18 article
Svédský král v Pařížl. Švédský král navštívil dnes dopoledne bý- valého presidenta republiky Loubela. Na to při- jali královští manželé členy švédské osady. Mi- nistr zahraničních zálečitosti Pichon uspořádal v poledne na počest královských manželů ho- stinu, jíž zúčastnili se president Falličresa mini stři. V přípitku, proneseném při banketě, vzpu- mněl president Falliěres přátelského přijell, jehož se mu dostalo ve Štokholmě od krále a národa švédského a jež mělo ráz veliké srdečnosti. D- koval za návštěvu a pravil: »Vaše uvílání v Pa- říži jest zřetelným znamením sympatií národ francouzského k Vašim Veličenstvům a důkazem jeho přání, aby přátelské vztahy, jež vžd cky
Svédský Pichon Falličresa
19 article
pověděli, díváme se do starých knih a lejster. najdeme-li kde zápisu o té své „lucerně“ — ni- kde nic. Slyšíme o „právu zvyklosti“, máme sami práva svá psaná, historická, stvrzovaná o věků podpisy a přísahami králů — ale o těeh našich právech nikdo s námi nechce mluvit. Jsme jako v Jiráskově mlýně; navštívila nás mi. lostivá vrchnost, aby se přesvědčila o tom, ne- zapomněli jsme-li na svou — služebnost. Brá- níme se — není pomoci. Milostivá vrchnost krč jen rameny: servitut je servitut! Zvyk stal se právem, nepromlčené právo nabylo moci zákona. Ať se kroutíme, jak chceme — nezbývá jiného, než s půdy snésti lucernu a milostivé vrchnost posvítit až — k nejbližšímu zámečku .. Tak už to chodí ve světě. Co jednomu je servitutem, je druhému právem. Co jeden cít jako ponížení, druhému je — příjemným potě- šením. Jsme jako ten mlynář — těžce neseme potupnou svoji lucernu, symbol svého poní- žení — ale dvořanu, ve hře vystupujícímu, zcela příjemno je dívati se lorgnonem do bolestí zkři vené tváře toho, kdo ve hloubi duše cítí ten žbavý osten svého pokoření, své potupy a svéh- — nevolnictví.
Jiráskův
20 article
Za lákavého slibování výjimečného stavu za součinnosti vojáčků pěších i dragounů, jízdn i pěší, veřejné i tajné policie a četnických bajo- netů z království a zemí na říšské radě zastou pených, poučili nás o tom, že starobylým prá- vem kulérových studentů jest, kdykoliv se jim zlíbí, poručit, aby pro ně vyklizena byla třída kteráž slove Na příkopě. Tak zv. obecenstv. ať se prochází třeba někde na Pohořelci a elek trická dráha, chce-li, ať si jezdí Martinskou uli čkou. Jeť starrobylou jejich zvyklostí, po vyko- nání obvyklé nedělní přehlídky vojska řadového i jízdy, policie pěší i jízdní, četníků, dělostře lectva atd. a před započetím neméně starobylého dopoledního chlastu, zazpívati si venku pře kasinem nevinný kuplet „Wacht am Rhein“ O starobylosti tohoto práva jen trochu pochy- bovati přísně se tresce. A taky nikdo nepochy- buje, neboť zvyklost je skutečně prastará. Na příklad od oné doby, kdy potvrzeny byly sta novy žlutě očepičkovaného sdružení „Saxo- Bawaria“, uplynula již téměř celá — — dvě léta ... Mám rovněž ještě starobylejší zvyklost a právo, kdykoliv se mi zlíbí, přejíti třídou, kteráž slove Na příkopě. Zamýšlel jsem starobylého tohoto práva svého použiti zas onehdy v neděli k polední. Ale stál tam kordon četníků, pěkných, jako ze škatulky vyňatých. A jeden z nich mne prostě a srdečně oslovil: „Zurück!“ Byl to člo- věk neobyčejně milý, příjemný a uhlazený.
Saxo Bawario Pohořelec Wacht be Rhein
21 article
Kdyby byl chtěl, mohl mne píchnouti třeba do rmene, ale nepíchnul, ani do ramene, an do oka. A tak tedy šel jsem „zurůck“. A maně v te chvíli vzpomněl jsem si na — „Lucernu“. A. snad nahodilým sdružením reminiscencí diva- delních, ozval se mi ve vzpomínkách motiv vo- jenského pochodu z Kovařovicovy opery, když vojsko Lomikarovo znenadání blíží se do Hou- jezda. Byl jsem vůboc nějak hudebně naladiěn a bylo mi do zpěvu. Popěvoval jsem si, ale jen v duchu, aby se nezdálo, že pěkným svým bary- tonem chci obrátit na sebe pozornost, a sama sebou v mysl příšla mi známá slova: „slunce miru jasně svítí na Rakousko blaženě“. A přišel jsem domů, a nedalo mi, sáhnul jsem po Jiráskových „Psohlaveíeh“. A drahou knihu rozevřel jsem na stránce, kdy pan Lam- mingen z Albenrouthu, hejtman kraje plzen- ského, zvaný Lomikar, ryšavá bestie, s rozko se pase na úzkosti Chodů, jichž zraky upřeny jsou na truhlici, jež jim byla odejmuta a v níž uschovávali nejdražší svůj majetek: svá práva, privilegia a majestáty... Byly v té truhlici maje- státy, opatřené podpisy a pečetmi Karla, Václava, Jiříka, Vladislava, Ferdinanda, Maxmi liana, Rudolfa i Matyáše —. — A četl jsem: „— — vybíral listinu za listi- nou, a to tak, že všichni viděli.“ „Jsou všechny!“ jen jako by maně podo- tekl a pohlédl na Syku, rychtáře. Ten za- mžoural očima.
Kovařovicův Lomikarův Jiráskův Psohlaveíeh Lomikar Karel Václav Jiřík Vladislav Ferdinand Max Rudolf Matyáš Syka Rakousko
22 article
„Všechny, milostivý pane —“ „Nu, tak se s nimi rozlučte,“ odvětil správce a vzav veliké nůžky, ustřihl ode všech pečeti, jež házel do ohně v krbu planoucího za nimi majestáty jeden po druhém. Plameny zasyčely a výše vyšlehly. Okamžikem byly zni- čeny záruky svobod a práv, jež ctilo a uznávalo několik století —“ Ueltil jsem náhle palčivou bolest, a různé myšlenky křižovaly se hlavou. Ale ovšem, ten- krát šlo jen o staleté svobody, privilegia a maje- státy Chodův, selských chámů, kteří staletí věrně chránili hranice vlasti — a nešlo o staro- bylé zvyklosti a majestáty — — strávníků „če- ské“ spořitelny . .. B. K.
Chodův
23 article Rozdělení Nobelovy ceny.
Rozdělení Nobelovy ceny. Každoročnímu udílení cen Nobelových vli- teratuře a ve vědách — medicině, fysice a chemii — předchází vždycky řada veřejných debat, zápasůa skrytých bojů. Letos zvlášť o cenu literární sveden byl tuhý zápas, v němž nejčastěji vyslovována byla jména švédské spisovatelky Selmy Lagerl5 fové, romanclérky velmi zvučného jména nejen doma, nýbrž i v literaturách evropských, která právě nedávno slavila 50. narozeniny, a slavného básníka anglického A. Ch Swinburnea. Anglické pra- meny ujišťovaly již před delší dobou, že většína švédské Akademie, která o udělení ceny rozhoduje, je pro posledního získána, jak jsme svou dobou také oznámili. Zpráva tato osvědčila se pravdivou, a přes Berlín došlo včera oficialní oznámení ze Šlokholmu, dle něhož cenu letošní odnesli: Za literaturu A. Ch. Swinburne, v medicině prof. Ilja Mečnikov (Rus) a frankfurtský prol. Paul Ehrlich, za fysiku berlínský prof. M ax Planek a za chemii anglický přírodozpyle
Nobelův Lagerl A Ch Swinburne A Ch Swinburne profesor Mečnikov Ehrlich Berlín Rus Nobelová vel
24 article
Rutherford. Anglický básník Swinburne, nyní 71letý, založil svoji slávu básnickou velkou hellenistickou tragédií »Atalanta in Calydon« (vydanou poprvé r. 1865). Veliký lyrický talent Swinburneův v celé šlří i hloubce ukázala jeho sbírka »Poenas an hallads« (1866), jež získala mu vášnivé za- stance, ale i rozhořčené protivníky. Všecka další li- terární činnost Swinburneova, z něhož mnohé ukázky přebásnil do češliny Jar. Vrchlický, projevuje mistra básnického výrazu vysoké umělecké indivi- duality a vyspělého znalce staré poesie francouzské i vlašské. Také jeho prosaická díla jsou stejné hod- noty umělecké. Z ostatních vyznamenaných letošní cenou Nobe lovou pro nás nejzajímavější je ruský učenec I 1 je I1ji č Mečnikov, zoolog a bakteriolog. rozený r. 1845 v gubernii charkovské, jenž po studiích kona ných v Charkově, Petrohradě i na četných untversi tách německých, králkou dobu působil jako docení v Oděsse, a posléze na proslulém ústavě Pa- steurově v Paříží. V r. 1904 stal se druhým přednostou tohoto světoznámého ústavu. Jeho vě decké práce francouzsky i rusky psané legitimují jei vedle Kovalevského jako nejlepšího ruského biologa
Rutherford Swinburne Swinburneův Vrchlický Mečnikov Kovalevský Charkov Petrohrad Paříž Atalanta in Calydon
25 article Hudba.
Hudba. + Naše babička. Veselohra se zpěvy o 3 jedná ních. Podle Řehoře Csikyho upravil Paszlór Arpád Hudbu složil Mader Bezsö. Na městském divadle Král. Vinohrad 23. listopadu 1908. »Naší babičkou« zahájeno bylo v pondělí nové předplacení na divadle vinohrad kém. Nemůžeme říci, že by volba prvého představení v saisoně byla zrovna nejšťastnější, ani že by uvedením télo práce na jeviště vinohradské byla snad vy plněna cite ná mezera v jejím repertoaru, ale jisto jest, že »Naše babička« dle všeho právě svou prostřednosti širši kruhy obecenstva v hojném počtu přivábí, k polěšení alespoň — divadelní pokladny. Přispěje k tomu vkusná a přiléhavá její výprava, která, jako vždy, zasluhuje plněho uznání. Vhodné kombino- vání barev na scéně, jako v prvém dějství něžné, růžové kroje chovanek pojí se s modtou barvou stěn učebny, působí vskutku roztomile. Rovněž v posledním jednání hra mořských vlnek, ozářených večerním svitem, napomáhá náladě. Osnova celě hry je velmi jednoduchá: V dívčím pensionátě v Budapešti, jenž jest pod protektorátem hraběnky Szerémiové, jest též slíčná chovanka Marta, do které zamiluje se mladý hrabě Arnošt Sverémi, jenž ji často potkává. Aby se s ni se- známil, aspiruje na místo učitele frančiny v ústavě. ale náhodou setká se tam právě s hraběnkou Szeré- miovou, svojí babíčkou, které se ze své lásky vyzná. Stará hraběnka dá zavolati k sobě onu dívku sličnou Martu, a mezi řečí objeví v ní — vlastní svou vnučku, kterou již dávno pokládala za ztracenou. Rozradostněna tím, doufá, že bude moci vnukovi Arnoštovi tím snáze dopomoci k cíli tužeb jeho, ovšem, nebude-li Marta ničeho namitati.
Csiky Arpád hudba Madera Bezsö Szerémiová Mars Arnošt Sveré Szerý Arnošt Budapešť divadlo Královský divadlo vinohrad
26 article
Ale Martino srděčko jest již zadáno. Je to mladý baron Koloman Orkényi, jenž jí je uloupil. Ale jejich lásce brání překážka: Strýc Kolomanův zanevřel na rodinu Szerémiovu prolo, že babička Asnoštova, stará nyní hraběnka, zrušila slib věrnosti, kdysi mu daný. a na nátlak svého otce provdala se za jiného. O této nenávisti doví se i Marta a z lásky k svojí babičce odhodlá se vzíli si Arnošta, kterého sice má léž ráda. ale jen jako bratrance. Avšak láska Arnoštova není příliš hlubokých základů —— neboť při setkání s krá- snou neteří barona Orkénye, Pieroskou, vzplane no- vou, silnější láskou k ní. Babička zatím doví se io lásce Martině ke Kolomanovi a tu nezbývá, než od- straniti překážku, která se staví v cestu. totiž zlomit odpor starého barona. Ten po krátké rozmiuvě s hra- běnkou, shledav, že nejen on sám, ale oba byli ne- šťastni, jí odpustí — a babička žehná šťastným snou- bencům: Marlě s Kolomanem, Arnoštovi s Pieroskou a — starému profesotu Todorkovi s Langovou Se- rafinou, kleří pětadvacet let na sebe čekali a teprve nyní, uspořivše si skrovné jmění, hodlají zaříditisi rodinný krb. Stará historie, dosti omletá a opotřebovaná.a stejně tak, jako děj, jest i hudba jednoduchá, dosti jednotvárná, až příliš přesládlá a místy sentimentální — o původnosti není možno tu ani mluvit — takže, kdyby nebylo míst komických, která časem scénu oživují, byl by celek skoro nudný. Ale zásluhou účin- kujících se tak nestalo, neboť nedostatek práce samé aspoň z části nahražen byl snaživostí jednotlivých sil. Pan R. Piskáček nastudoval práci svědomitě. orchestr zněl svěže, pokud se u hodby tak přesládlé vůbec o svěžesti mluvit může — sbory nastudovány pečlivě.
Martino Orkényi Kolomanův Szerémiův Mars Arnošt Orkény Pieroska Martina Koloman Langův R Piskáček Arnoštov Asnoštov
27 article
Pan Charvát s pí. Zelenkovou ukázal se neodo- latelným. Pan Havel a pan Zelenka kreslili své po- stavy starých druhů z vojny dosti rázovitě a vý- stižně. Představitelky Matty a Pierosky, sl. Hatlákova a Křížova, byly půvabny zjevy i hrou, zcela na míslě byl pan Menšlk. Rozkošná zevnějškem byla »babička« pí. Hessové- Guthové, jejíž organ jeví se i v mluvení velmi pří- jemným a sympalickým. Pohyby její ukazují vroze- nou elegancí. Jedinou vadou byle, že na starou ba- bičku vyhližela přece trochu mladě. Pana Pokorného jsme litovali, že údělem dostala se mu úloha, v niž má tak málo zpěvu a tolik prósy. Nemělo by se za- pomínati, že op rnímu zpěvákovi bezprostřední stří- dání zpěvu a mluvy, zvláště v takové míře, velice škodí.
Charvát Zelenkův Havel Zelenka Hatlákův Křížův Menšlk Hess Guth Pokorný Matt Pierosky
28 article
Ale to jest již údělem této hry, která, přesně vzato, ani do oblasti hudební nespadá. Je to vlastně veselohra, ovšem staršího již, pro nás dnes hodně přecitlivělého genru, kterou napadlo pp. Pasztóra a Bezsöa — podle jejich mínění patrně — oživiti zpěvem a hudbou. Zpěvní veselohrou, ba ani operet- kou se tím elaborát tento ještě z daleka nestal. Csiky Gergely (18421891) čítán je mezi lepší dramatiky maďarské. Díla jeho těší se popularitě a také k nám kdysi na Národní diva dlo uvedený obraz ze živola »Proletáři« — neblaze zesnulá sl. Slavínská vytvořila v něm jednu ze svých nejlepších úloh — až překvapil a v době teprve zvolna pronikajícího realismu i za- razil ostrosti své kresby. I ve veselohře a tragedii má Csiky silnější dila. Genre »Naší babičky« náleží však již minulosti a žádná úprava nepomůže mu na jevištích nemaďarských. Tim méně úprava, která z veselohry té neděla ani rybu ani pulce. Neurčitostí tou bylo též obecenstvo desorientováno. A krilika? Dramatičtí referenti budou hru pokládati za hudebnl. Hudební referenti budou ji převalovati na účet dra atického umění, Inu, ani ryba, ani žába.
Csiky Gergel Csiky