3
masthead
25. listopadu 1908. Číslo 325.
4
article
Za dalšího rokování prohlásil lord Lansdowne,
že lord Roberts tvrdil, že se od r. 1905 situace
změnila na škodu Anglie. Nikdo však ne-
může říci, že jest povinností vlády svěřovati celému
světu nejdůležitější otázku zemské obrany.
Chránil bych se učiniti prohlášení, které by
mohlo zvětšiti mezinárodní napjetí.
Lord Milwer připomněl, že každého dne mohou
nastati okolnosti, které by vyžadovaly odvolal
pravidelnou armádu, určenou k obraně indi-
ckých držav a takovou chvíli volila by každá evrop-
ská mocnost, která má s Anglií ještě vyrovnávati
nějaký účet.
Resoluce Robertsova byla na konec
sehválena 74 proti 32 hlasům.
Roberts
Milwer
Robertsův
Anglie
5
article
Německé nebezpečí pro mír
evropský.
Německé nebezpečí pro mír
evropský.
(Vilém II. opět na soudu Evropy.)
Veřejnost evropská, ale také německá, od-
dechne si na čas od sensací a překvapení Vi-
léma Hovorného. Německý císař nastudil se a
leží. Klid tento přejí mu stejně upřímně přátelé
i odpůrci jeho. Největší obrance jeho kníže
Bülow uchystal mu ale ještě v poslední chvili
před umlknutím jeho lázeň dosti horkou. Pro-
hlásil před berlínským zpravodajem »Petit
Parisienu«, netuše asi důkazů, jež má anglický
i americký list po ruce, že publikace »Worldu«
jest holou smyšlenkou, že císař »jistě nemohl
mluviti věci tak bezedně nesmyslné a že se mu
o nich ani zdáti nemohlo. Kam povede prý ta
kové vymýšlení císařských interviewů?
A ejhle.! Novo-yorský »World« odpovídá
na to, že otiskuje rukopisný snímek Halea,
známého nedávného hosta císařova, i s jeho
vlastnoručními korrekturami. Toť ovšem mal-
heur snad největší z poslední doby. A skulečně
i všechen skorem londýnský tisk po-
kládá oba poslední interviewy
(s Halem) za úplně autentické. Doka-
zují to i prohlášení vážných listů »Morning Po-
stu« a »Timesů«, že také ony měly přesný text
hovorů císařových s Halem již na celé týdny
v rukou, že ale nechtěly jich otištěním zvyšo-
vati všeobecný nepokoj. Že ale Vilém II. před
angliekým žurnalistou hleděl se zalichotiti
Avglii a před žurnalistou americkým Americe
sočením proti téže Anglii, zvyšuje nepříznivý
soud anglické veřejnosti o velevládci Ger-
manie.
Vilém II
Bülow
Petit
World
Avglie
Evropa
Doka
Amerika
Anglie
Gera
Nova
Timesy
6
article
»Daily Express« čerpá z nového interviewu
poučení, že Anglie především musí se dokonale
vyzbrojiti proti nebezpečí, jež hrozí
z Německa neustále míru světovému
List doporučuje proto co nejvřeleji požadavky
stařičkého maršálka lorda Robertsa pro reorga-
nisaci armády a zavedení všeobecné branné po-
vinnosti. Opomene li prý Anglie tyto povinnosti
vůči velikému nebezpeči z Ně-
mecka, hrozi jí úplné rozdrcení
a britské říši světové záhuba a pád.
Popírání Haleovo co do přesnosti publikace
nebere zvláště po berlínském daru 200 000 mk.
pro něj v Anglii ani v Americe nikdo vážně,
ale popírání to zbavuje aspoú vládu anglickou
nepříjemné povinnosti, aby si vyžádala od
vlády německé vysvětlení o výrocích
císařových. Ovšem ale hovory Vílémovy pů-
sobily na angliekou veřejnost dojmem hlubokým
a nanejvýš nepříznivým.
Dle některých zpráv odjel nyní londýnský
dopisovatel »Americanu« s úplným zněním ho-
vorů mezi Halem a cisařem po lodí »Lusilanii-
do Nov. Yorku. Hovory ty obsnhují 111 listů,
vyplní prý celou stranu »Timesů«. Může me
se tedy naditi v nejbližší dobe
překvapení ještě sensačnějších
»Matin« oznamuje z Vatikánu, že několik
vlád a zvláště i papežská stolice mají úplný text
Holeova interviewu (udělal Hole s ním skutečně
tak výborný obchod po všech evropských resi-
dencích ?) Jeden z úryvků dosud ne-
uveřejněných obsahuje prý ještě po
vážlivější výroky císařovy nežli ty, jež
dosud byly uveřejněny a týká se také
papežské stolice. A tyto výroky způ-
sobily prý i ve Vatikánu veliké roz
hořčení proti císaři.
Zajímavou zprávu přináší dnes »Kreuz-
zeitung«. Tvrdí, že své ujištění, dbáti na příšte
Robertsa
Haleův
Vílémův
Hal
Hovor
Holeův
Kreuz
Anglie
Německo
Amerika
Americana
York
Vatikán
Daily Express
Timesy
7
article
v projevech svých rady a zodpovědnosti ministrů
svých, vložil Vilém II. za známé audience kan-
cléřovy do plsemného aktu a Bůlow prý
ve sněmovně přednese i důležitý tento akt cí
sařův.
Berlínský dopisovatel »Zeitu« ujišťuje, že
přednosta vojenského kabinetu císařova, hrabě
Hülsen-Haeseler stížen byl mrtvicí, kterou, jak
známo, i skonal, skutečně následkem prudké
scény, již měl s císařem. V kritický den onen
chtěl císař vydati armádní rozkaz, jímž zakazo-
vala se důstojníkům vůbec všechna kritika všech
i vojenských podnětů císařových. Hr. Hülsen-
Haeseler odmitl se zúčastniti aktu toho a zvolal
prý, nanejvýš rozčilen, císaři tváří v tvář: »Toho
se já nezúčastním.« Hned na to stížen byl zá
chvatem mrtvicovým.
Vilém
Hülsen
Haeseler
Hradec
Hülsen
8
article
Nebezpečí války na Balkáně
Nebezpečí války na Balkáně
Konference velmocí se usku
teční.
zulo
Sp. Z Bělehradu, 24 listopadu.
(Zvl tlgrm. »Nár. L.«) Právě došla
z Říma úřadní zpráva srbské
vládě, že konference velmocí
v otázce annexe a berlinské
smlouvy jest zajištěna. Schůze
zástupců velmocí bude v Římě.
Předsedou konference má býti
Tittoni. Termin schůze stanoven
na první polovici ledna. Roz-
hodnutí velmocí urychlilo se
následkem událostí na hranicích
srbských a černohorských.
Naše zprávy z Bělehradu.
Sp. Z Bělehradu, 24. listopadu. (Pův. telegr
»Nár. Listů«.) Úřadně potvrzeno, že docela v okol
Obrenovce zastřelen byl špehoun Mi ch a
Simon od četníka, který ho doprovázel z Šabce
do Bělehradu. Stalo se tak v okamžiku, kdy
špehoun chtěl podruhé prehnouti. Nalezeny u něho
dopis, mapy a nákres posice na břehu řeky Driny
a jinde.
Dlo zpráv ze Sarajeva četníci zatkli v Boga-
tici Savu Surišiče a jeho dva sy ny
Svetozara a Ristu pro podezření, že jsou
členy velkosrbské propagandy.
Na hrozby vídeňských novin, že ob ch o dn
smlouva sRakousko-Uherskem bude
Srbsku odepřena. Obchodnický orgán »Trgo-
vinski Glasnik« prohlašuje, že Srbsko jen
může litovati, že vůbec uzavíralo smlouvy se
státem, jako je sousední a bude rádo, až
odklidí smlouvy a poměry s Ra-
kotskem.
Tittoni
Obrenovac
Surišič
Balkán
Bělehrad
24 listopad
Řím
Šabac
Drina
Sarajevo
Bog
Sava
Srbsko
sRakouskýUhersko
9
article
Usilovné zbrojení Srbska.
Z Cařihradu, 23. listopadu. (K. k) Dle
»Jeni Gazetty« zakoupilo Srbsko 120 000
7milimetrových mauserovek a 30
milionů nábojů, kleré budou dopraveny
přes Solun, dovoli-li to Porta.
Zprávy z Černé Hory.
Píše se nám: Lovčen, pohraničná hora
černohorská, vévodící nad Bokou Kotorskou,
sám sebou je nedebytnou tvrzí. Přes to pořízena
tam ještě umělá opevnění a celá pohraníčná
čára je podminována. Počet těžkých dět,
na Lovčenu umistěných, udává s
na 40, k čemuž přibylo ještě šes
dalších, zaslaných Černé Hoře z Italie.
Manželka rak.-uh. residenta na Cetyni, bar-
Khuna, odcestovala do Kotoru a odtud do Ra
kouska.
Manželky rak. -uher. důstojníků a úřadníků
které s dětmi opustily Kotor, usudily se v Dub-
rovníce.
Dosavadní ředite! „Černoliorské banky
Jovan Djuričié vzdal se svého úřadu a odcesto-
val z Černé Hory. Na jeho místo postaven Dimi
trij Bogojevié z Tetova v Starém Srbsku.
Bratření mezi Černohorci a moslemy roz
šířilo se i za černohorskou hranici, k Arnautům
moslemského vyznání. V Tuzách za černohor-
skou hranicí byl o bajramu náčelník krajské
správy v Podgorici, p. Ramadanovié, hostem
kajmakamovým. S ním přijelo do Tuz mnoho
Gazetta
Khun
Djuričié
Černohorec
moslemský
Ramadanovié
Srbsko
Cařihrad
Černá Hora
Lovčen
Kotor
Dub
Tetov
Podgorica
Tuz
Soluna
Lovčen
Černoliorský banka
Italia
10
article
jiných Černohorců. Kajmakam Černohorce skvě
le pohostil a řečmi s obou stran pronesenými
utvrzeno pobratimství nejen s Turky, nýbrž
s Arnauty moslemského vyznání.
Pobratimství s Arnauty moslemy je pro
Černou Horu velice důležito. Známo, že berlin-
ský kongres, zkrátiv Černou Horu na straně her
cegovské i na přímoří, dal jí pochybnou ná-
hradu moslemskými městečky Gusinjí a Plavou
na hranici vasojevičské. Místa tato se Černé
Hoře nepoddala a jí pro odpor moslemského
obyvatelstva nebylo nikdy možno v jich držen
se uvázati. Evropa jí ku právu nedopomohla.
Pobratimství, uzavřené nyní mezi Čern-
horci a moslemskými Arnauty, znamená, že
Černá Hora se vzdává nároku na Gusinji a
Plavu, ale za to získává přátelství a spojenectví
svých bojovných sousedů, tak že by v případě
války s Rakousko-Uherskem měla nejen týl
úplně zabezpečen, nýbrž nad to mohla by počí-
tati na brannou pomoc sousedního národa, ne-
méně bojovného a junáckého, než jsou Černo-
horci.
Katolické Emeny arnautské, když by se
s Černou Iorou nespojily, byly by aspoň od ne-
přátelství naproti ní zdrženy vlivem Italie, jemuž
ode vždy podléhají.
Pan Mijuškovič o poměrech na
rakousko- černohorské hranici.
Pan Lázo Mijuškovič, jenž byl knížeten
Nikolou poslán se zvláštním pošelstvím do Ru
ska, mešká ještě v Petrohradě. Tam ho zastali
tolegrafická zpráva z Vídně, že „N. F. Presse
se přesvědčila o aulentičnosti zprávy „Národ
ních Listů“, že Černá Hora postavila na Lov
čenu děla. Spolupracovníku „Ruského Slova“
se o tom vyslovil takto:.
Kajmakam
Turek
Arnauta
Černo
Mijuškovič
Lázo
Nikola
List
Černá Hora
Gusinja
Evropa
Čern
Rakousko
Uhersko
Petrohrad
Vídeň
Arnauta
11
article
„N. F. Presse“ jen proto učinila ze zprány
„Národních Listů“ takovou sensaci, aby vzbu-
dila zdání, že Černohorei na hranicích chovají
se hrozebně. Tomu ale tak není. Mohu s plnou
jistotou tvrditi, že Černá Horasama žád-
ným způsobem nezavdá příčinu ke
srážce. (Totéž pravily „N. L.“) Ale ovšem
na Černé Hoře všecko je připra-
veno. Dělají-li ve Vídni sensaci z toho, že
v Nikšiči je pohotově 8000 Černohorců k obraně
průsmyku Dugy, nelze se tomu nepousmáti, no-
boť na Černé Iloře všecko je poha-
tově, i hoši, i starci, i ženy, a to ne-
jen nyní, nýbrž pořád. Sensaci nepatři
se dělat ani z toho, že Černá Hora zřídila na
hranicích opevnění. Rakousko-U hersko
zřídilo je dřív, opevnilo naproti Černé
Hoře nejen důležité strategické posice, nýbrž
i každý nepatrný chlum a podminovalo všechay
cesty. Černá Hora musí býti dnem i nocí na-
proti RakouskoUhersku na stráži nejen na Duze
a Lovčenu, nýbrž na celé hranici. Každá černo-
horská ves tuto službu koná, dnem i nocí po
hranici křižují naše hlídky, ale my jsme k ta-
kovým opatřením nuceni chováním na druhe
straně, jež má patrně za účel nás vypro vo
kovat. Je možno, že některý Černohorec vy
provokovati se dá, ale to za nynějších okolnost
není rozhodující.
N F
Moha
Vídeň
Nikšič
Rakousko
Duha
12
article
Optimistická nálada v Bulharsku.
Ministerský předseda, pan Malinov, měl s krá-
jem poradu o situacivletním královstém sídle
Euxinogradu. O čem se konferovalo se neví, ale na
obyčej líbezné přijetí, jehož se panu Malinovu do
stalo, ukezuje na to, že král úplně schvaluje nynější
politický směr vlády.
Ještě nedávno se zdálo, že kabinet demokralů
padne. Tehdy se zdálo, že cařihradská konference
bude přerdšena a že se pan. Ljapevis nepořízenou
vrálí. To vedle nespokojenosti lidu způsobilo i rozkol
ve vládní straně. V »národním sobrání« se mluvily
řeči se silně protidynastickou tendencí. Ale situace
se náble zlepšila, jednak řečí p. Malmnova a jednak
na úspěch Bulharů v Cařibradě Nic tu na váhu ne-
padá, že konference konce nemá. Přípravy k ote-
vření tureckého parlamentu a chárakteristická vlast-
nost Orienlalců, »besedovat důkladně«, nedovoluji
rychlejšímu tempu rokování. V jakém stadin se na-
lézá vyjednávání, posledně jsme oznámili. Bulharsko
prozatím (!) zaplatí jen za rumelijský tribut 60 mi-
lionů franků, ale se srážkou 28 milionů, které vězt
za Tureckem za trať Ruščak Varna a se srážkou
okupačního dluho Turecka Řusku.
Zásluhu o mírné narovnání má veliký vezl
Kismil paša. Jeho jméno v bulharské paměti vděčně
je zapsáno. Ještě od roku 1886. Tehdy, po prohlá-
šení sjednocení, v nejosudnější pro Bulharsko chvíli
v momentu zápasů u Slivnice, na bulharsko tureckých
hranicích bylo 81.000 mužů turecké jizdy. Velkým
vezítem byl Kjučuk-Said paša, jenž hořel netipěli
Malinov
Malinův
Bulhar
Bulharsko
Turecko
Slivnica
KjučukSaid paša
13
article
vostí, aby turecká jízda do Bulharska vtrhla. Na štěstí
Bulharska sultán propustil bojovného Kjučuk- Saida
pašu a velkým vezírem jmenoval Kiamila pašu, jenž
okamžitě turecké vojsko od bulharských hranic od-
volal. I dnes ušlechtilý stařec projevuje mírumilovnou
náladu. Vyslovil se před bulharskými delegáty, že
vojna mezi Tureckem a Bulharskem je nesmyslem.
Ať by se vítězství naklonilo na tu či na onu stranu.
konečným rozhodčím by byly evropské mocnosti a
ty by k žádné válečné kontribuci a ani k territoriálné
změně nesvolily. Na Bulharsku je, aby uznalo to, co
platit musí, protože záby už bude svolán turecký
parlament a ten by odsoudil turecké delegáty, kdyby
Torecku nevydobyli toho, co mu patří. Na námitku.
že stejný osud očekává bulharskou vládu, Kiamil
paša odvětil, že jde jen o ty nároky Turecka, ktere
jsou spravedlivy. V Bulharsku slovům velkého vezíra
se věří, protože dokázal svou rozvážnost i tím, že sám
navrhl, aby do komise byli přizváni bulharští inže-
nýři (Morfov a Beškov) za účelem zkontrolování ná-
roků společnosti východních drah.
Kiamil
Bulharsko
Turecko
východní dráha
14
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 24. listopadu. (Ze společne
ministerské koníerence.) Z pramene
prý výborně informovaného dovidá se „Zeit“
že mezinárodní situace nezavdala na neděln
společné ministerské konferenci podnět k žád
nému vážnějšímu nozhodnutí. Situace se teprve
vyvijí a neví se, v jakém směru se rozvije
S Ruskem pokračuje se ve vyjednávání, jeho
účelem jest umožniti mezinárodní konferen
přesným vymezením konferenčního programu
mezi Tureckem a Bulbarskem vyjednává se
o náhradu za sloučení severního a jižního Bu-
harska v jedno neodvislé království; v Turecku
činí se kroky na potlačení boykotu rakouskéh
zboží; v Srbsku pak nutno vyčkati, jaké účinky
bude míti diplomatické zakročení a zpráva mi
nistra Milovanoviče o jeho cestě po evropskýel
dvorech. Ježto situace se teprve tvoří, nebyl
prý okamžitě příčiny, aby se přijalo nějaké váž
nější rozhodnautí.
V Praze, 23. listopadu. (Pro sloučen
Bosny s Chorvatskem.) V „Oesterr
Rundsch.“ přimlouvá se d.. Gündtner za slou
čení přivtělených zemí s Chorvatskem a Dalma
cií v jeden správní celek. Důvodem je mu přede
vším totožnost obyvatelstva ve všech těchto ze
mích, neboť mezi Srby a Chorvaty není ve
vzhledě národním nijakého rozdílu. Ale ani poli
tické různosti mezi nimi nejsou tak hluboké
jak se časem líčí, a prostý lid srbský i chorvat
ský žije vedle sebe v poměrech úplně přátel
ských jak v okupovaných zemích, tak i v Chor-
vatsku a Dalmacii. Poskytne-li se Srbům v n-
vém státním útvaru, který by se takto zřída
vlasť, odpovídající jejich ideálům, bude možn
počítati je v brzku mezi nejspolehlivější členy
rakouské národní rodiny. Jen srbsko-chorvatský
národ je s to, aby na jihu mocnářství utvořil
státní útvar, který by říši zabozpečil trvalý mi
a s úspěchem se opřel i cizím aspirncím. Také
Oesterr Rundsch
Dalmo
Srba
Chorvat
Praha
Rusko
Turecko
Srbsko
Bosna
Chorvatsko
Chor
Dalmacie
15
article
Dalmacie musí se připojiti k onomu státnímu
útvaru, a sice nejen z důvodů národnostních,
nýbrž i proto, že ve vzhledě kulturním, hospo-
dářském a národním úplně se liší od všech
ostatních korunních zemí, s nimiž nemá témět
pranic společného. Autor končí svou úvahu sle
vy, že speeificky rakouské zájmy vyžadují, aby
se otázka bosonská rozřešila tímto způsobem
poněvadž zabezpečuje trvalý, pokojný a bez
pečný stav, zvyšuje obrunnou sálu říše na souši
i na moři a umožňuje pro budoucnost obchodn
rozvoj a pokrok.
Z Pešti, 22. listopadu. (Osud András-
sovy volební opravy.) Uplyne sice ješte
nnaho vody, než se volební oprava začne pro-
jednávati ve sněmovně, alo ve vládních kruzích
jsou už přesvědčeni, že její osud je zabezpečen
IIr. Andrássy bude miti ještě mnohokrát příle
žitost, aby vešel t velkými parlamentními stra
nami ve styk a po případě vyhověl jich přánín
některými korekturami ve své předloze. Už nyn
je známo z jeho soukromých rozhovorů s po-
slanci, že jest hotov přiřknouti přímé volebn
právo také těm bezgramotným voličům, kte
mají velební právo již nyní a platí nějakou dan
V témž smyslu vyslovil se také Košut v roz
hovoru se členy strany neodvislosti. Jiným
ústupkém má býti tajné hlasování aspot
ve městech.
Andrássy
Košut
Dalmacie
Pešť
16
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 24. listopadu.
Odhalení o Ruském Polsku.
Haličsko-ruskému poslanci na říšské radě
dru. Glěbovickému bylo oznámeno z kruhů
polských emigrantů v Paříži, že z Ra-
kousko-Uherska a Německa bylo letos
na podzim posláno do Ruského Polska
sedmnáct politických emissarů za tím
účelem, aby polskému obecenstvu nedali se
uklidnit a nerozvážné jeho živly podněcovaly
k nepokojům, kteréž by ruskou vládu a úřady
nutily k repressaliím.
Posl. dr. Glěbovický podrobné odhalení
učiní na říšské radě, až se sejde.
Vídeňský vojenský orgán »Danzer's Mili(är-
Zeitung« nedávno otevřené napsal, že je třeba
pomoci, aby se v Rusku obnovila revoluce
terror s pumami, má-li býti Rusko zdrženo o
branného zakročení ve prospěch Srbska a Černě
Hory, kdyby vypukla vojna.
Rustem Kabaš
Z. Z Prizrenu, 23. listopadu. (Zvl. tel.
»N. L.«) Mladolurci poslali do Ferizoviče, kam
Arnaut Rustem Kabeš, jediný zbylý přívrženee.
Rakousko-Uherska, svolal schůzku arnautských
hlavárů, na kterou se nikdo nedostavil —- prapor
pěchoty a skadronu jízdy ze Skoplje. Vojsko
mělo úkol všecky účastníky sehůze zjímat. Na
to nedošlo, když nikoho nebylo, ani Rustema
Kabaše, jenž, vida se ode všech opuštěna, prehl
do hor, odkudž hodlá přejíti do Ra-
kousko-Uherska, aby se ho ujalo a za-
opatřilo.
Glěbovický
Posl
doktor
Mladolurec
Rustem Kabaš
Praha
Polsko
Paříž
RakouskoUhersko
Německo
Rusko
Srbsko
Prizren
Ferizovič
Rakousko
Uhersko
Ra
kouskoUhersko
Danzer ' s Mit
Zeitung
Rust Kabaš Z
Arnaut Rust Kabeš
17
article
Slovanský ples hrozným nebezpečím pro Ně-
mecko.
Tyto dni utvořil se v Petrohradě, jak našim
čtenářům známo, komitét, který v lednu v Pe-
trohradě uspořádá stkvělý slovanský ples, na
nějž budou pozváni hosté ze všech slovanských
zemí. Všichni účastníci budou ve svých národ-
ních krojích, při čemž kroj sokolský považuje
se za národní. Tančeny budou jen slovanské ná-
rodní tance. Mluviti se bude jen slovanskými
jazyky. Protektorkou bude dcera černohorskéhio
knížete, provdaná za velikého knížete Nikolaje
Nikolajeviče, nejvyššího armádního velitele.
Z pouhé zprávy té jde na Němce, kteří
jinak říkají, že se nikoho nebojí kromě boha,
takový strach, že v úvodních článcích se roz-
pisují o slovanském plese petrohradském, ač
ještě nebyl, jako o hrozném nebezpečí pro vše-
chny Němce u blavně pro sjednocené Německo
Hr. Píeil doporučuje v berlínském „Tigl.
Rundschauu“, aby se Německo proti tomu ne-
bezpečí spojilo s Japonskem a Činou!
V článku stojí za pozornost ještě maličkost.
Do nedávna Němci psávali, že „panslavism
kvetl v Rusku pouze za cara Alexandra III.
jenž byl panovník silný a pansláv přesvědčený.
pročež se panslavism snadno sděloval i ruskému
národu; ale za „slaběho“ Mikuláše Il. v Rusku
není pro panslavism místa. Hr. Píeil nyní píše
pravý opak toho, co Němei psávali dosud a c
po nich opakovali také jejich slovanští otroci:
Za Alexandra IIi. v Rusku paslavismu nobyle,
protože to byl panovník silný; ale za Miku-
láše II. tato hydra opět pozdvihuje hlavu, pro-
tože je panovník slabý.
Potom se v Němcích vyznejtel
Nikolajevič
Němec
il
Němei
Petrohrad
Německo Hradec
Německo
Japonsko
Rusko
Hradec
za Alexandr Iia
18
article
Svédský král v Pařížl.
Švédský král navštívil dnes dopoledne bý-
valého presidenta republiky Loubela. Na to při-
jali královští manželé členy švédské osady. Mi-
nistr zahraničních zálečitosti Pichon uspořádal
v poledne na počest královských manželů ho-
stinu, jíž zúčastnili se president Falličresa
mini stři.
V přípitku, proneseném při banketě, vzpu-
mněl president Falliěres přátelského přijell, jehož
se mu dostalo ve Štokholmě od krále a národa
švédského a jež mělo ráz veliké srdečnosti. D-
koval za návštěvu a pravil: »Vaše uvílání v Pa-
říži jest zřetelným znamením sympatií národ
francouzského k Vašim Veličenstvům a důkazem
jeho přání, aby přátelské vztahy, jež vžd cky
Svédský
Pichon
Falličresa
19
article
pověděli, díváme se do starých knih a lejster.
najdeme-li kde zápisu o té své „lucerně“ — ni-
kde nic. Slyšíme o „právu zvyklosti“, máme
sami práva svá psaná, historická, stvrzovaná o
věků podpisy a přísahami králů — ale o těeh
našich právech nikdo s námi nechce mluvit.
Jsme jako v Jiráskově mlýně; navštívila nás mi.
lostivá vrchnost, aby se přesvědčila o tom, ne-
zapomněli jsme-li na svou — služebnost. Brá-
níme se — není pomoci. Milostivá vrchnost krč
jen rameny: servitut je servitut! Zvyk stal se
právem, nepromlčené právo nabylo moci zákona.
Ať se kroutíme, jak chceme — nezbývá jiného,
než s půdy snésti lucernu a milostivé vrchnost
posvítit až — k nejbližšímu zámečku ..
Tak už to chodí ve světě. Co jednomu je
servitutem, je druhému právem. Co jeden cít
jako ponížení, druhému je — příjemným potě-
šením. Jsme jako ten mlynář — těžce neseme
potupnou svoji lucernu, symbol svého poní-
žení — ale dvořanu, ve hře vystupujícímu, zcela
příjemno je dívati se lorgnonem do bolestí zkři
vené tváře toho, kdo ve hloubi duše cítí ten
žbavý osten svého pokoření, své potupy a svéh-
— nevolnictví.
Jiráskův
20
article
Za lákavého slibování výjimečného stavu
za součinnosti vojáčků pěších i dragounů, jízdn
i pěší, veřejné i tajné policie a četnických bajo-
netů z království a zemí na říšské radě zastou
pených, poučili nás o tom, že starobylým prá-
vem kulérových studentů jest, kdykoliv se jim
zlíbí, poručit, aby pro ně vyklizena byla třída
kteráž slove Na příkopě. Tak zv. obecenstv.
ať se prochází třeba někde na Pohořelci a elek
trická dráha, chce-li, ať si jezdí Martinskou uli
čkou. Jeť starrobylou jejich zvyklostí, po vyko-
nání obvyklé nedělní přehlídky vojska řadového
i jízdy, policie pěší i jízdní, četníků, dělostře
lectva atd. a před započetím neméně starobylého
dopoledního chlastu, zazpívati si venku pře
kasinem nevinný kuplet „Wacht am Rhein“
O starobylosti tohoto práva jen trochu pochy-
bovati přísně se tresce. A taky nikdo nepochy-
buje, neboť zvyklost je skutečně prastará. Na
příklad od oné doby, kdy potvrzeny byly sta
novy žlutě očepičkovaného sdružení „Saxo-
Bawaria“, uplynula již téměř celá — — dvě
léta ...
Mám rovněž ještě starobylejší zvyklost a
právo, kdykoliv se mi zlíbí, přejíti třídou, kteráž
slove Na příkopě. Zamýšlel jsem starobylého
tohoto práva svého použiti zas onehdy v neděli
k polední. Ale stál tam kordon četníků, pěkných,
jako ze škatulky vyňatých. A jeden z nich mne
prostě a srdečně oslovil: „Zurück!“ Byl to člo-
věk neobyčejně milý, příjemný a uhlazený.
Saxo
Bawario
Pohořelec
Wacht be Rhein
21
article
Kdyby byl chtěl, mohl mne píchnouti třeba do
rmene, ale nepíchnul, ani do ramene, an
do oka.
A tak tedy šel jsem „zurůck“. A maně v te
chvíli vzpomněl jsem si na — „Lucernu“. A.
snad nahodilým sdružením reminiscencí diva-
delních, ozval se mi ve vzpomínkách motiv vo-
jenského pochodu z Kovařovicovy opery, když
vojsko Lomikarovo znenadání blíží se do Hou-
jezda. Byl jsem vůboc nějak hudebně naladiěn
a bylo mi do zpěvu. Popěvoval jsem si, ale jen
v duchu, aby se nezdálo, že pěkným svým bary-
tonem chci obrátit na sebe pozornost, a sama
sebou v mysl příšla mi známá slova: „slunce
miru jasně svítí na Rakousko blaženě“.
A přišel jsem domů, a nedalo mi, sáhnul
jsem po Jiráskových „Psohlaveíeh“. A drahou
knihu rozevřel jsem na stránce, kdy pan Lam-
mingen z Albenrouthu, hejtman kraje plzen-
ského, zvaný Lomikar, ryšavá bestie, s rozko
se pase na úzkosti Chodů, jichž zraky upřeny
jsou na truhlici, jež jim byla odejmuta a v níž
uschovávali nejdražší svůj majetek: svá práva,
privilegia a majestáty... Byly v té truhlici maje-
státy, opatřené podpisy a pečetmi Karla,
Václava, Jiříka, Vladislava, Ferdinanda, Maxmi
liana, Rudolfa i Matyáše —. —
A četl jsem: „— — vybíral listinu za listi-
nou, a to tak, že všichni viděli.“
„Jsou všechny!“ jen jako by maně podo-
tekl a pohlédl na Syku, rychtáře. Ten za-
mžoural očima.
Kovařovicův
Lomikarův
Jiráskův
Psohlaveíeh
Lomikar
Karel
Václav
Jiřík
Vladislav
Ferdinand
Max
Rudolf
Matyáš
Syka
Rakousko
22
article
„Všechny, milostivý pane —“
„Nu, tak se s nimi rozlučte,“ odvětil
správce a vzav veliké nůžky, ustřihl ode všech
pečeti, jež házel do ohně v krbu planoucího
za nimi majestáty jeden po druhém. Plameny
zasyčely a výše vyšlehly. Okamžikem byly zni-
čeny záruky svobod a práv, jež ctilo a uznávalo
několik století —“
Ueltil jsem náhle palčivou bolest, a různé
myšlenky křižovaly se hlavou. Ale ovšem, ten-
krát šlo jen o staleté svobody, privilegia a maje-
státy Chodův, selských chámů, kteří staletí
věrně chránili hranice vlasti — a nešlo o staro-
bylé zvyklosti a majestáty — — strávníků „če-
ské“ spořitelny . ..
B. K.
Chodův
23
article
Rozdělení Nobelovy ceny.
Rozdělení Nobelovy ceny.
Každoročnímu udílení cen Nobelových vli-
teratuře a ve vědách — medicině, fysice a chemii —
předchází vždycky řada veřejných debat, zápasůa
skrytých bojů. Letos zvlášť o cenu literární sveden
byl tuhý zápas, v němž nejčastěji vyslovována byla
jména švédské spisovatelky Selmy Lagerl5
fové, romanclérky velmi zvučného jména nejen
doma, nýbrž i v literaturách evropských, která právě
nedávno slavila 50. narozeniny, a slavného básníka
anglického A. Ch Swinburnea. Anglické pra-
meny ujišťovaly již před delší dobou, že většína
švédské Akademie, která o udělení ceny rozhoduje,
je pro posledního získána, jak jsme svou dobou také
oznámili. Zpráva tato osvědčila se pravdivou, a přes
Berlín došlo včera oficialní oznámení ze Šlokholmu,
dle něhož cenu letošní odnesli:
Za literaturu A. Ch. Swinburne, v medicině
prof. Ilja Mečnikov (Rus) a frankfurtský prol.
Paul Ehrlich, za fysiku berlínský prof. M ax
Planek a za chemii anglický přírodozpyle
Nobelův
Lagerl
A Ch Swinburne
A Ch
Swinburne
profesor
Mečnikov
Ehrlich
Berlín
Rus
Nobelová vel
24
article
Rutherford.
Anglický básník Swinburne, nyní 71letý, založil
svoji slávu básnickou velkou hellenistickou tragédií
»Atalanta in Calydon« (vydanou poprvé r.
1865). Veliký lyrický talent Swinburneův v celé šlří
i hloubce ukázala jeho sbírka »Poenas an
hallads« (1866), jež získala mu vášnivé za-
stance, ale i rozhořčené protivníky. Všecka další li-
terární činnost Swinburneova, z něhož mnohé ukázky
přebásnil do češliny Jar. Vrchlický, projevuje
mistra básnického výrazu vysoké umělecké indivi-
duality a vyspělého znalce staré poesie francouzské
i vlašské. Také jeho prosaická díla jsou stejné hod-
noty umělecké.
Z ostatních vyznamenaných letošní cenou Nobe
lovou pro nás nejzajímavější je ruský učenec I 1 je
I1ji č Mečnikov, zoolog a bakteriolog. rozený r.
1845 v gubernii charkovské, jenž po studiích kona
ných v Charkově, Petrohradě i na četných untversi
tách německých, králkou dobu působil jako docení
v Oděsse, a posléze na proslulém ústavě Pa-
steurově v Paříží. V r. 1904 stal se druhým
přednostou tohoto světoznámého ústavu. Jeho vě
decké práce francouzsky i rusky psané legitimují jei
vedle Kovalevského jako nejlepšího ruského biologa
Rutherford
Swinburne
Swinburneův
Vrchlický
Mečnikov
Kovalevský
Charkov
Petrohrad
Paříž
Atalanta in Calydon
25
article
Hudba.
Hudba.
+ Naše babička. Veselohra se zpěvy o 3 jedná
ních. Podle Řehoře Csikyho upravil Paszlór Arpád
Hudbu složil Mader Bezsö. Na městském divadle
Král. Vinohrad 23. listopadu 1908.
»Naší babičkou« zahájeno bylo v pondělí nové
předplacení na divadle vinohrad kém. Nemůžeme
říci, že by volba prvého představení v saisoně
byla zrovna nejšťastnější, ani že by uvedením télo
práce na jeviště vinohradské byla snad vy plněna
cite ná mezera v jejím repertoaru, ale jisto jest, že
»Naše babička« dle všeho právě svou prostřednosti
širši kruhy obecenstva v hojném počtu přivábí,
k polěšení alespoň — divadelní pokladny. Přispěje
k tomu vkusná a přiléhavá její výprava, která, jako
vždy, zasluhuje plněho uznání. Vhodné kombino-
vání barev na scéně, jako v prvém dějství něžné,
růžové kroje chovanek pojí se s modtou barvou
stěn učebny, působí vskutku roztomile. Rovněž
v posledním jednání hra mořských vlnek, ozářených
večerním svitem, napomáhá náladě.
Osnova celě hry je velmi jednoduchá: V dívčím
pensionátě v Budapešti, jenž jest pod protektorátem
hraběnky Szerémiové, jest též slíčná chovanka
Marta, do které zamiluje se mladý hrabě Arnošt
Sverémi, jenž ji často potkává. Aby se s ni se-
známil, aspiruje na místo učitele frančiny v ústavě.
ale náhodou setká se tam právě s hraběnkou Szeré-
miovou, svojí babíčkou, které se ze své lásky
vyzná. Stará hraběnka dá zavolati k sobě onu
dívku sličnou Martu, a mezi řečí objeví v ní —
vlastní svou vnučku, kterou již dávno pokládala za
ztracenou. Rozradostněna tím, doufá, že bude moci
vnukovi Arnoštovi tím snáze dopomoci k cíli tužeb
jeho, ovšem, nebude-li Marta ničeho namitati.
Csiky
Arpád hudba
Madera Bezsö
Szerémiová
Mars
Arnošt Sveré
Szerý
Arnošt
Budapešť
divadlo Královský
divadlo vinohrad
26
article
Ale Martino srděčko jest již zadáno. Je to mladý
baron Koloman Orkényi, jenž jí je uloupil. Ale jejich
lásce brání překážka: Strýc Kolomanův zanevřel na
rodinu Szerémiovu prolo, že babička Asnoštova, stará
nyní hraběnka, zrušila slib věrnosti, kdysi mu daný.
a na nátlak svého otce provdala se za jiného. O této
nenávisti doví se i Marta a z lásky k svojí babičce
odhodlá se vzíli si Arnošta, kterého sice má léž ráda.
ale jen jako bratrance. Avšak láska Arnoštova není
příliš hlubokých základů —— neboť při setkání s krá-
snou neteří barona Orkénye, Pieroskou, vzplane no-
vou, silnější láskou k ní. Babička zatím doví se io
lásce Martině ke Kolomanovi a tu nezbývá, než od-
straniti překážku, která se staví v cestu. totiž zlomit
odpor starého barona. Ten po krátké rozmiuvě s hra-
běnkou, shledav, že nejen on sám, ale oba byli ne-
šťastni, jí odpustí — a babička žehná šťastným snou-
bencům: Marlě s Kolomanem, Arnoštovi s Pieroskou
a — starému profesotu Todorkovi s Langovou Se-
rafinou, kleří pětadvacet let na sebe čekali a teprve
nyní, uspořivše si skrovné jmění, hodlají zaříditisi
rodinný krb.
Stará historie, dosti omletá a opotřebovaná.a
stejně tak, jako děj, jest i hudba jednoduchá, dosti
jednotvárná, až příliš přesládlá a místy sentimentální
— o původnosti není možno tu ani mluvit — takže,
kdyby nebylo míst komických, která časem scénu
oživují, byl by celek skoro nudný. Ale zásluhou účin-
kujících se tak nestalo, neboť nedostatek práce samé
aspoň z části nahražen byl snaživostí jednotlivých
sil. Pan R. Piskáček nastudoval práci svědomitě.
orchestr zněl svěže, pokud se u hodby tak přesládlé
vůbec o svěžesti mluvit může — sbory nastudovány
pečlivě.
Martino
Orkényi
Kolomanův
Szerémiův
Mars
Arnošt
Orkény
Pieroska
Martina
Koloman
Langův
R Piskáček
Arnoštov
Asnoštov
27
article
Pan Charvát s pí. Zelenkovou ukázal se neodo-
latelným. Pan Havel a pan Zelenka kreslili své po-
stavy starých druhů z vojny dosti rázovitě a vý-
stižně. Představitelky Matty a Pierosky, sl. Hatlákova
a Křížova, byly půvabny zjevy i hrou, zcela na
míslě byl pan Menšlk.
Rozkošná zevnějškem byla »babička« pí. Hessové-
Guthové, jejíž organ jeví se i v mluvení velmi pří-
jemným a sympalickým. Pohyby její ukazují vroze-
nou elegancí. Jedinou vadou byle, že na starou ba-
bičku vyhližela přece trochu mladě. Pana Pokorného
jsme litovali, že údělem dostala se mu úloha, v niž
má tak málo zpěvu a tolik prósy. Nemělo by se za-
pomínati, že op rnímu zpěvákovi bezprostřední stří-
dání zpěvu a mluvy, zvláště v takové míře, velice
škodí.
Charvát
Zelenkův
Havel
Zelenka
Hatlákův
Křížův
Menšlk
Hess
Guth
Pokorný
Matt
Pierosky
28
article
Ale to jest již údělem této hry, která, přesně
vzato, ani do oblasti hudební nespadá. Je to vlastně
veselohra, ovšem staršího již, pro nás dnes hodně
přecitlivělého genru, kterou napadlo pp. Pasztóra
a Bezsöa — podle jejich mínění patrně — oživiti
zpěvem a hudbou. Zpěvní veselohrou, ba ani operet-
kou se tím elaborát tento ještě z daleka nestal. Csiky
Gergely (18421891) čítán je mezi lepší dramatiky
maďarské. Díla jeho těší se popularitě a také k nám
kdysi na Národní diva dlo uvedený obraz ze živola
»Proletáři« — neblaze zesnulá sl. Slavínská vytvořila
v něm jednu ze svých nejlepších úloh — až překvapil
a v době teprve zvolna pronikajícího realismu i za-
razil ostrosti své kresby. I ve veselohře a tragedii má
Csiky silnější dila. Genre »Naší babičky« náleží
však již minulosti a žádná úprava nepomůže mu na
jevištích nemaďarských. Tim méně úprava, která
z veselohry té neděla ani rybu ani pulce. Neurčitostí
tou bylo též obecenstvo desorientováno. A krilika?
Dramatičtí referenti budou hru pokládati za hudebnl.
Hudební referenti budou ji převalovati na účet dra
atického umění, Inu, ani ryba, ani žába.
Csiky Gergel
Csiky