1
article
notnou massu protoplasmatickou. Fibrilly vznikají
podobně, jak bylo vylíčeno, u svalstva kostrového
sice vznik jejich se ubírá původně cestou úplně ne-
pravidelnou. Teprve sekundárně se uspořádají fibrilly
v jakousi síť, kde se protoplasma differencuje. Mezi
jednotlivými jádry nelze pozorovati nižádných hranic
buněčných.
2
article
Dr. fil. Marie hraběnka Lindenová, assi-
stentka zoologie v Bonnu: »Morphologische un
physiologische Ursachen der Flügelzeichnung und
Färbung der Insekten, mit besonderer Berücksichti-
gung der Schmetterlinge.«
Zákonnitost, kterou se spravuje a vyvíjí kresba
zvířat, činí pravděpodobným názor, že barva a kresba
zvířat není závislá od pouhé náhody. Již Th. Eimer
poukázal k tomu, že kresba zvířecího těla má hlu-
boký morphologický a physiologický význam. Iu
obratlovců i u bezobratlých jest známo, že jest ona
kresba často vázána na oběh krevní. To jest ze-
jmena patrno u hmyzu a to nejvíce při kresbě kří-
del. Žilky křídel tu představují dráhy krve a vzduchu
a lze pozorovati, že se ve všech skupinách ukládá
barvivo v nejbližším okolí těchto orgánů cirkulacea
dýchání. Zejmena důležitými jsou při oné kresbě
žilky příčné, jejichž epithely se naplňují velmi záhy
pigmentem. Eimer tudíž zcela správně označoval po-
dělné pruhování za nejpůvodnější kresbu křídel.
U motýlů jsou kanálky pozorovatelné jen v nej-
mladším stadiu kukly, u imag však jsou hojné na
křídlech a dobře pozorovatelné dle barevných stop,
což má důležitost pro zřetel morphologický i syste-
matický. Místem vzniku barev motýlů jest zažívací
roura housenky a látkou jim jsou jakožto přijatá
potrava barviva rostlinná. Původně čistě zelený, po-
zději žlutozelený roztok chlorophyllu se v žaludku
housenky před zakuklením přetvoří v červenou te-
kutinu, která jest resorbována epithelem zažívací
roury a přijata krví. Dostane se proudem krve
amoebovitými buňkami do buněk epidermalních.
Marie
Lindenová
Zákonnitost
Eimer
Žilka
Bonn
Morphologische uno
Flügelzeichnung und Färbung der Insekten
3
article
Okolnost, že červené zbarvení hmyzu se objevuje
vždy tam, kde jest intensivní dýchání, opravňuje
domněnku, že má důležitost pro výměnu látek, avšak
nutno tu ještě pátrati po chemických podrobnostech
děje.
K. Thon, assistent zoologie na universitě
v Praze: »Ueber die Bionomie und Entwickelungs
geschichte von Hyla arborea.«
Údaje Boulangerovy o potěru rosičky a jeho
kladení nesouhlasí s nálezy Thonovými. Potěr bývá
vždy malý, obsahující 30—40 vajíček, z pravidla
uložený na vodní rostliny. Nejspíše jest jej nalézti
od března do kouce srpna. Vajíčka jsou žlutavá a
animalní jejich pol jest temnější a jeho buňky jsou
jen o málo menší než buňky výživného žloutku
Gastrulace, kterou lze dobře pozorovati pro nedosta-
tek pigmentu, má normální průběh; malý, okrouhlý
blastoporus se zúží v rýhu. Pak nastoupí odchylky.
které spočívají zvláště v tom, že místo normálního
růstu okrouhlého blastoporu do délky a jeho útvar
na konci hlavy v prvoústa, vznikne solidní, medianní
pruh, který se táhne direktně od blastoporu po dor-
sální straně ke konci hlavy. Když se blastoporu
úplně zúží, přiblíží se spodní okraje solidního hřbet-
ního pruhu a uzavrou se v šev, který leží v ploché
rýze na hřbetní straně a odpovídá švu prvoúst niž-
ších Batrachií. Když se počínají ukazovati medul-
larní záhyby, pokračuje tvoření hřbetního švu smě-
rem od blastoporu ke konci hlavy a solidní pruh se
zkracuje blíže ke konci hlavy. Na příčných řezech
jest ten pruh dobře patrný jakožto naduřenina ekto-
dermu. Pokládá ho za homologický s týmž úkazem
u Lepidosirena a zároveň za první základ nervstva.
K Thon
Boulangerův
Thonův
Praha
Lepidosiren
4
article
Když se medullarní záhyby uzavrou, počne differen-
ciace hlavy a mozku a embryo se protáhne do
délky. Apparát žaberní se vyvine ze záhy patrné
naduřeniny a sice vznikne mohutný oblouk mandi
bularní a rovněž mohutný hyoid a 5 i více visceral
ních oblouků jako u Ceratoda, zcela se různící o
ostatních obojživelníků. Larvy, až na mocný apparát
příssavný, jsou velmi podobny malým Ceratodům.
Z hyoidu vzroste operculum, které úplně kryje
oblouky žaberní. Když se mozek rozdělí ve tři
prvotní části mozkové, počne vývoj oka a váčku
sluchového. Později se mozek rozdělí v 5 odstavců
Vznik zažívacího apparátu, jater atd. jest stejný jako
u jiných Amphibií. Malí pulci, původně žlutí, neprů-
hlední a se stran smačklí se pomalu zakulatía
zprůhlední. Vznikne pigment, který jest velmi citlivý
na světlo (ve dne jsou barvy černé, v noci téměi
úplně průhledné). Právě vylíčené poměry, shodující
se s vývojem Lepidosirena, přicházejí v souhla
s náhledy Semonovými a Haeckelovými, že Amphi-
bia a Dipneusta vznikla ze společného původu.
M. Lühe, soukromý docent zoologie v Kra-
lovci: »Ueber die Beziehungen der den Darmkanal
bewohnenden Helminthen und der Darmwandun
ihrer Wirthe.« Poukazuje na to, jak hlístové využit-
kují všech koutečků v povrchu sliznice za účelem
připevnění. Epithel zažívací roury mechanicky ruší
a vnikají dle potřeby do různých vrstev středních
stěn. Demonstroval pěkné praeparáty.
Semonový
Haeckelův
Amphi
Dipneusta
M Lühe
Wirth
Helminthen und der Darmwandun
5
article
István Apáthy, professor zoologie a srov
návací anatomie v Kolozsváru: »Die drei verschie-
denen Formen von Lichtzellen bei Hirudineen.«
Buňkami světločivnými, »Lichtzellen«, nazývá
subepidermalní buňky smyslové, dříve zvané též
buňky retinalní. Jsou trojího druhu, ač jsou všechny
kulovitě neb elliptické, lišíce se toliko velikostí, po-
čtem a částmi histologickými, z nichž jsou složeny.
Jeden druh přichází na př. u rodu Pseudobranchel-
lion a má poměrně malý sklivec uprostřed buňky a
stranou od tohoto jest uloženo jádro, velmi veliké
a po straně tohoto vychází neurofibrilla a neuro-
fibrillarní mřížka objímá v podobě košíčku jádro
sklivec. Druhý druh jest na př. u rodů Pontobdella
a Branchellion. Sklivců jest tu několik a mají po-
dobu ledvinitou a obdávají excentricky umístěné,
dosti veliké jádro svými konkavními stranami. Jsou
tu dvě mřížky neurofibrillarní, vnější a vnitřní. Třetí
druh se vyskýtá u rodů Hirudo a Haemopis a má
veliký ledvinovitý sklivec, který vyplňuje téměř ce-
lou buňku, čímž jest jádro zatlačeno až k periferii
jest malé a poněkud zploštilé. Jádro i sklivec jsou
obdány jemnou mřížkou neurofibrill. K výkladu
svému demonstroval praeparáty známé technické
dokonalosti.
Kengi Osawa, professor physiologie v Tokiu
v Japonsku: »Ueber die japanischen Palolo«. V Ja-
pansku jsou dva druhy Polychaetů, které se nápadnou
závislostí svého výskytu od vlivu luny podobají rodu
Lysidice, šíře známému pod jmenem Palolo. A sice
jest to japansky tak zv. Baci, který se objevuje pr-
videlně po pause 14 dní, kdežto Palolo po době ce-
lého měsíce jen při novoluní. Baci se objevuje v přílivu
Palolo po prvním zvednutí vody. Druhý druh jes
Nereis versicolor, kterou lze nejspíše najíti ke konci
prosince a na začátku ledna.
István Apáthy
Lichtzellen bei Hirudineen
Pontobdell
Branchellion
Hirudo
Haemopis
Bac
Nereis
Kolozsvár
Tokio
Japonsko
Keng Osawa
Lysidice
6
article
T h. v. Wasielewski, štábní lékař 79. pěšího
pluku a ředitel hygienického ústavu v Charlotten-
burgu: »Ueber schmarotzende Protozoen.«
Demonstroval mikrophotographie bičíkovců, para-
situjících v krvi krys a žab a pak Haemosporidií
Coccidií. Oni bičíkovci mají velmi jemnou strukturu
a rozmnožují se dělením.
Béla z Dezsö, professor a dr. fil. z Kass
v Uhrách: »Ueber die künstlichen und natürlichen
Ursachen der Veränderungen der Fischfauna und den
Verminderung der Fische im Hernádflusse Ober-
Ungarns«.
Před deseti léty byli pstruzi v okolí města Kassy
velmi kojní, kdežto nyní ne. Rovněž sumci, úhoři a
a štiky, kapři, podoustve a tloušti, ačkoliv se mnobé
z těchto druhů vyskytovaly v pravých massách
v dobách dřívějších. Nyní jest jich velmi málo.
Co se týče přirozených příčin tohoto zjevu,
jsou to jednak několik let trvající nízký stav
vody, jednak zase převodnění, dále odvádění vody
mlýny a posléze její otrava ze železných a rtuťo-
vých ložisek. Příčinou umělou pak jest otravování
vody a potravy rybí karbolem, rušení klidu v době
tření a líhnutí a přílišné bezohledné lovení ryb roz-
manitými sítěmi i prostředky mnohem drsnějšími, jako
na př. dynamitem.
Dr. P. Schiemenz, přednosta biologické sta-
nice na Müggelském jezeře: »Die Zoologie im Dienste
der Fischerel.«
Doporučuje zkoumati faunu ze spodu sladkých
vod a mluví o přeceňování studia planktonu. Nejsou
jeho kvalitativní ani kvantitativní poměry tak důle-
žité, jak se jim připisuje. Dále se má studovati vztah
ostatních organismů sladkovodních k rybám; lépe
jest studovati podrobně jedinou lokalitu, než několik
najednou a zejmena důležitou jest znalost rybích
entoparasitů.
Béla
doktor
Kassa
P Schiemenz
T h
Uhry
hygienický ústav v Charlotten
Dienste der Fischerel
Dezsö
Fischfauna und den Verminderung der Fisch
Ungarn
7
article
K. Deditius, vrchní sekretář poštovního ředi-
telství v Schönbergu u Berlína: »Ueber die Akustik
des Stimmorgans der Singvögel«.
Zpěvný ústroj ptáků jest podobně zařízen jako
kovové dechové nástroje; v obojím vzniká ton při
spojení chvějících se částí jazýčkovitých se sloupcem
vzduchovým. Skřeky vznikají přeměnou tonů. Tony
ptáků však nelze naznačiti notami, neboť intervally
jejich zpěvu nespadají v jedno s našimi hudebními.
jsou mnohem menší, kratší. V hořejší části hrtanu
zpěvavých ptáků jest zvláštní skupina kůstek a na té
se nalézá blanka, která může pohyb zvukových vl
rušiti a zarážeti.
Dr. H. Brockmeier, gymnasijní učitel v Glad-
bachu u Mnichova: »Die Züchtung der Limnaea trun-
catula aus Laich einer Limnaea palustris«.
Z vajíček plovatky bahenní vychoval v nádrž-
kách, jen málem vody opatřených, zdrobnělý tvar rodu
Limnaea, který považuje za totožný s druhem trun-
catula. )
Dr. V. Faussek, professor na ženském ústavě
lékařském v Petrohradě: »Ueber den Parasitismus der
Anodonta -Larven.«
Infikoval různé ryby, pulce, axolotla a macaráta
larvami škeblí (zovou se glochidium), jež parasitují
v kůži zmíněných vodních obratlovců. Shledal, že
výživné látky čerpají tito příživníci přímo buňkami
svých tkaní, vyvolávajíce v kůži hostitelově ochranné
nádorky (granulomy), při čemž propadají někdy usmr
cení i vstřebání.
K Deditius
Ton
doktor
H Brockmeier
Limnae
V Faussek
Schönberg
Berlín
Glad
Mnichov
Petrohrad
Stimmorgan der Singvögel
der Anodonta
8
article
W. E. Hoyle, ředitel musea v Manchestru
»On an Intrapallial Luminous Organ in the Cepba-
lopoda.«
Mezi hlavonožci, ulovenými Agassizem na lodi
»Albatross«, nalézá se vzácná Pterygioteuthis, jevíci
v tělesní stěně uvnitř dutiny plášťové několik ústrojí
dosud neznámých. Bezprostředně za nálevkou je pár
hruškovitých orgánů s pigmentovou obrubou při
širším konci, a mezi žabrami v střední čáře nepá-
rové tělísko, perleťově bílé uprostřed a temně pigmen-
tované kol celého obvodu. Histologický výzkum uká
zal, že jsou to apparáty svítivé, jež za živa vysílají
svoji záři skrze stěnu pláště. (Tak pozorováno na
Valdivii.)
Dr. H. Simroth, mimořádný professor zoologie
na universitě v Lipsku: »Verdauungswerkzeuge den
Weichthiere, besonders der Vorderkiemer«, a týž:
»Grundzüge der thierischen Ernährung«.
W E Hoyle
doktor
H Simroth
Manchestr
Lipsko
Valdivia
Verdauungswerkzeuge den Weichthiere
Organ in the Cepba
9
article
Nejstarší hlemýždi pozemní živili se a dosu
živí houbami a setlivajícími látkami ústrojnými; z
této potravy přešli k masožravosti. Býložravosť jest
návyk nejmladší, odvozený. V moři je masožravost
stavem původním, načež následuje výživa drobno-
hlednými organismy, jež obsahují ovšem též prvky
rostlinné. (Podobný postup platí i pro ostatní ži-
vočichy.)
Dr. J. F. Babor, lékař nemocí čivních v Praze
»Zur Histogenese von Bindesubstanzen bei Weich-
thieren.«
Elastická vlákna v plášti hrachovky Sphaerium
rivicolum vyvíjejí se z mladých buněk vazivových,
nikoli v hmotě mezibunečné (každé vlákno ze zvlášt-
ního fibroblastu); podobně se tvoří v kůži hlavonožce
Alloposus mollis. — Reticulární pojivo v plících
suchozemských plžů plicnatých (podobné pletivu
adenoidnímu) vzniká z mesenchymatického obalu
nephridia a nephridálních cév krevních.
Chrupavka lebky u hlavonožců (zkoumána El-
*) Autor nedokázal ani konchologicky ani anato-
micky správnost svého tvrzení, snad jde jen o menš
(zakrnělou) odrůdu specie palustris.
Rel.
doktor
Babor
Praha
Zur Histogenes on Bindesubstandit bei Weich
10
article
done moschata) v dospělém stavu zdánlivě hyaliní,
je tkaní metaplastickou, neboť béře původ z vysoce
differencované fibrosní blány druhotným zchrupav-
čením základní hmoty a collageních pojných fibrill,
při čemž persistují jen plasmatické buňky žírné
(Waldeyerovy), vaziva přeměňujíce se v »chrupavková
tělíska« a elastická vlákna perichondria (jakožto ana-
loga Sharpeyových a v. Ebnerových vláken). Je za-
jímavo, že jisté stadium této histologické metamor-
phosy je trvale fixováno (chondroidní vrstva) v stěně
oka u Nautila (též ve vlastním materiálu studováno).
Dr. Ph. L. Selater, sekretář zoologické spo-
lečnosti v Londýně, demonstroval kůži a lebku ne-
dávno objeveného ssavce afrického Okapia John-
stoni s výkladem. *)
Sharpeyový
Ebnerův
doktor
fón
L Selater
John
Londýn
Nautilus
11
article
V britickém museu přírodopisném chovají dvě
lebky a staženou nevycpanou kůži velikého ssavce
ze střední Afriky, úplně nového rodu z příbuzenstva
žiraf, jenž byl teprve nedávno (1900) objeven a
zprvu dle nálezů neúplných za zvláštní druh zeber
považován; domorodci jej znají pode jmenem
»okapi«. Vlastnosti lebky (větší z obou a přec nedo-
rostlému zvířeti, a to samci patřící) prozrazují pří-
buznost k žirafě: značná poměrně délka mozkové
části lebečné vůči obličejové (veliké jamky slzní),
zduřelý čelní okraj očnic, celý útvar kostí nosních,
brachydontní stoličky se sklovinou svráštělou, nad-
míru dlouhá mezera mezi přední a zadní skupinou
zubů v dolejší čelisti (z předu jsou řezáky se špi-
čáky pospolu, stoličky pak od těchto velice oddá-
leny). Rozdíl od žirafy spočívá v krku značně krat-
ším a hřbetě mnohem méně šikmým, v jiném zbar-
vení a nedostatku komolců na hlavě; hlava bílá
s červeným pruhem na tvářích, krk a trup je sytě
hnědý, zadek a noby jeví žíhanost podobnou jakou
zeber. Bližší příbuzné hledati dlužno mezi vymřelými
třetihorními předky nynější žirafy.
Afrika
14
article
Slunce nalezá se od počátku tohoto týdne v sou-
hvězdí Střelce. Od 18. prosince do 22. prosince
zmenší se jeho polední výška o 4 až dosáhne nej-
menší hodnoty 16° 33; od 22. do 25. prosince zvětší
se polední výška o 31/2'. Dne 22. prosince ve 12 h.
45 m. nastává zimní slunovrat; 22. června,
kdy polední výška slunce je největší, nastává letní
slunovrat. Měsíc vstoupí 18. prosince do sou-
hvězdí Ryb, projde souhvězdím Skopce a Býkaa
vstoupí 26. prosince do souhvězdí Blíženců. Dne 24.
prosince nastane úplněk Měsíce; při tom musí býti
Měsíc (vzhledem k zemi) proti Slunci, abychom vi-
děli ozářenou celou polokouli Měsíce, na kterou ne-
ustále hledíme. Slunce je nyní v zimě v nejjižnějším
souhvězdí ekliptiky, bude tedy Měsíc v nejseverněj-
ším souhvězdí ekliptiky v Blížencích.
Měsíc tu prodlévá po celou noc nad obzorem
a opisuje takovou dráhu, jako Slunce v létě.
Jak již bylo předešle podotknuto, možno pozo-
rovati pouze jedinou oběžnici, totiž Venuši, nebot
zapadá 25. prosince ještě 3 h 53 m po západu
Slunce. Merkur jest 24. prosince v odsluní t. j. jest
v prostoru světovém nejvíce vzdálen od Slunce.
Poněvadž vidíme ze Země Slunce a Mercura téměř
v jedné přímce, tedy zdánlivě blízko sebe, mu-
síme přesně líšiti zdánlivou vzdálenost Mercura
od Slunce od skutečné vzdálenosti; tato obnáší
69 millionů km.
Skopec
Venuš
Merkur
25
article
Jak jsme v Astr. rozhledech ze dne 4. prosince
přislíbili, chceme čtenářstvu našemu — po malých
dávkách — učiniti stručný pojem o královně věd —
astronomii. Část tohoto úkolu vyplňují stkvěle před-
nášky p. prof. dra. Grussa, které všecky budou uve-
řejněny v »Naučném obzoru«. Staří národové měli
o nebi docela rozdílný názor než my nyní máme.
Představovali si tělesa nebeská jako svítivé body a
kotouče, které jsou připevněny na křišťálových koulích
a s těmito se kolem Země otáčejí. Koperníkovi po-
dařilo se uvolniti tyto okovy, do nichž byla zvláště
soustava sluneční spoutána a sám uznal hvězdy za
zářící tělesa, která leží daleko od naší sluneční sou-
stavy. Názor Koperníkův rozšířili Kepler a Galilei.
Avšak k tomuto tvrzení neměli žádnébo skutečného
důkazu. Teprve na konci 17. století Edmund Halley,
srovnávaje současná místa hvězd s místy, jak je
uvádí Ptolomaeův Almagest, seznal, že 3 nejjasnější
hvězdy a to Arktur, Sirius a Aldebaran vykazují
značnou změnu místa. Halley považoval tuto změnu
místa za následek vlastního pohybu hvězd. Ale
Bradley dokázal, že větší část tohoto pohybu jest
jen zdánlivou a že ji způsobuje pohyb Země kolem
Slunce a tak zv. precesní pohyb osy zemské. Teprve
později, když značně zlepšeny astronomické přístroje,
dokázal se u většiny hvězd skutečný pohyb vedle
zdánlivého; zároveň ukázala se ohromná vzdálenost
hvězd od naší sluneční soustavy. Nesmíme si tedy
pod jménem »stálice« mysliti svítivé body úplně ne-
pohyblivé. Stálice jsou hvězdy jako naše Slunce,
mají své vlastní světlo, svůj vlastní pohyb. Jméno
jejich jest pouze zůstatek z dřívějších dob a ne-
—ns—
profesor
doktor
Koperník
Koperníkův
Kepler
Galilei
Halley
Bradley
Ptolomaův Almagest