ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 ae380770-7959-11dc-8af3-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 27 celkem · entity: person 58, place 17, work 10, org 10
1 article
notnou massu protoplasmatickou. Fibrilly vznikají podobně, jak bylo vylíčeno, u svalstva kostrového sice vznik jejich se ubírá původně cestou úplně ne- pravidelnou. Teprve sekundárně se uspořádají fibrilly v jakousi síť, kde se protoplasma differencuje. Mezi jednotlivými jádry nelze pozorovati nižádných hranic buněčných.
2 article
Dr. fil. Marie hraběnka Lindenová, assi- stentka zoologie v Bonnu: »Morphologische un physiologische Ursachen der Flügelzeichnung und Färbung der Insekten, mit besonderer Berücksichti- gung der Schmetterlinge.« Zákonnitost, kterou se spravuje a vyvíjí kresba zvířat, činí pravděpodobným názor, že barva a kresba zvířat není závislá od pouhé náhody. Již Th. Eimer poukázal k tomu, že kresba zvířecího těla má hlu- boký morphologický a physiologický význam. Iu obratlovců i u bezobratlých jest známo, že jest ona kresba často vázána na oběh krevní. To jest ze- jmena patrno u hmyzu a to nejvíce při kresbě kří- del. Žilky křídel tu představují dráhy krve a vzduchu a lze pozorovati, že se ve všech skupinách ukládá barvivo v nejbližším okolí těchto orgánů cirkulacea dýchání. Zejmena důležitými jsou při oné kresbě žilky příčné, jejichž epithely se naplňují velmi záhy pigmentem. Eimer tudíž zcela správně označoval po- dělné pruhování za nejpůvodnější kresbu křídel. U motýlů jsou kanálky pozorovatelné jen v nej- mladším stadiu kukly, u imag však jsou hojné na křídlech a dobře pozorovatelné dle barevných stop, což má důležitost pro zřetel morphologický i syste- matický. Místem vzniku barev motýlů jest zažívací roura housenky a látkou jim jsou jakožto přijatá potrava barviva rostlinná. Původně čistě zelený, po- zději žlutozelený roztok chlorophyllu se v žaludku housenky před zakuklením přetvoří v červenou te- kutinu, která jest resorbována epithelem zažívací roury a přijata krví. Dostane se proudem krve amoebovitými buňkami do buněk epidermalních.
Marie Lindenová Zákonnitost Eimer Žilka Bonn Morphologische uno Flügelzeichnung und Färbung der Insekten
3 article
Okolnost, že červené zbarvení hmyzu se objevuje vždy tam, kde jest intensivní dýchání, opravňuje domněnku, že má důležitost pro výměnu látek, avšak nutno tu ještě pátrati po chemických podrobnostech děje. K. Thon, assistent zoologie na universitě v Praze: »Ueber die Bionomie und Entwickelungs geschichte von Hyla arborea.« Údaje Boulangerovy o potěru rosičky a jeho kladení nesouhlasí s nálezy Thonovými. Potěr bývá vždy malý, obsahující 30—40 vajíček, z pravidla uložený na vodní rostliny. Nejspíše jest jej nalézti od března do kouce srpna. Vajíčka jsou žlutavá a animalní jejich pol jest temnější a jeho buňky jsou jen o málo menší než buňky výživného žloutku Gastrulace, kterou lze dobře pozorovati pro nedosta- tek pigmentu, má normální průběh; malý, okrouhlý blastoporus se zúží v rýhu. Pak nastoupí odchylky. které spočívají zvláště v tom, že místo normálního růstu okrouhlého blastoporu do délky a jeho útvar na konci hlavy v prvoústa, vznikne solidní, medianní pruh, který se táhne direktně od blastoporu po dor- sální straně ke konci hlavy. Když se blastoporu úplně zúží, přiblíží se spodní okraje solidního hřbet- ního pruhu a uzavrou se v šev, který leží v ploché rýze na hřbetní straně a odpovídá švu prvoúst niž- ších Batrachií. Když se počínají ukazovati medul- larní záhyby, pokračuje tvoření hřbetního švu smě- rem od blastoporu ke konci hlavy a solidní pruh se zkracuje blíže ke konci hlavy. Na příčných řezech jest ten pruh dobře patrný jakožto naduřenina ekto- dermu. Pokládá ho za homologický s týmž úkazem u Lepidosirena a zároveň za první základ nervstva.
K Thon Boulangerův Thonův Praha Lepidosiren
4 article
Když se medullarní záhyby uzavrou, počne differen- ciace hlavy a mozku a embryo se protáhne do délky. Apparát žaberní se vyvine ze záhy patrné naduřeniny a sice vznikne mohutný oblouk mandi bularní a rovněž mohutný hyoid a 5 i více visceral ních oblouků jako u Ceratoda, zcela se různící o ostatních obojživelníků. Larvy, až na mocný apparát příssavný, jsou velmi podobny malým Ceratodům. Z hyoidu vzroste operculum, které úplně kryje oblouky žaberní. Když se mozek rozdělí ve tři prvotní části mozkové, počne vývoj oka a váčku sluchového. Později se mozek rozdělí v 5 odstavců Vznik zažívacího apparátu, jater atd. jest stejný jako u jiných Amphibií. Malí pulci, původně žlutí, neprů- hlední a se stran smačklí se pomalu zakulatía zprůhlední. Vznikne pigment, který jest velmi citlivý na světlo (ve dne jsou barvy černé, v noci téměi úplně průhledné). Právě vylíčené poměry, shodující se s vývojem Lepidosirena, přicházejí v souhla s náhledy Semonovými a Haeckelovými, že Amphi- bia a Dipneusta vznikla ze společného původu. M. Lühe, soukromý docent zoologie v Kra- lovci: »Ueber die Beziehungen der den Darmkanal bewohnenden Helminthen und der Darmwandun ihrer Wirthe.« Poukazuje na to, jak hlístové využit- kují všech koutečků v povrchu sliznice za účelem připevnění. Epithel zažívací roury mechanicky ruší a vnikají dle potřeby do různých vrstev středních stěn. Demonstroval pěkné praeparáty.
Semonový Haeckelův Amphi Dipneusta M Lühe Wirth Helminthen und der Darmwandun
5 article
István Apáthy, professor zoologie a srov návací anatomie v Kolozsváru: »Die drei verschie- denen Formen von Lichtzellen bei Hirudineen.« Buňkami světločivnými, »Lichtzellen«, nazývá subepidermalní buňky smyslové, dříve zvané též buňky retinalní. Jsou trojího druhu, ač jsou všechny kulovitě neb elliptické, lišíce se toliko velikostí, po- čtem a částmi histologickými, z nichž jsou složeny. Jeden druh přichází na př. u rodu Pseudobranchel- lion a má poměrně malý sklivec uprostřed buňky a stranou od tohoto jest uloženo jádro, velmi veliké a po straně tohoto vychází neurofibrilla a neuro- fibrillarní mřížka objímá v podobě košíčku jádro sklivec. Druhý druh jest na př. u rodů Pontobdella a Branchellion. Sklivců jest tu několik a mají po- dobu ledvinitou a obdávají excentricky umístěné, dosti veliké jádro svými konkavními stranami. Jsou tu dvě mřížky neurofibrillarní, vnější a vnitřní. Třetí druh se vyskýtá u rodů Hirudo a Haemopis a má veliký ledvinovitý sklivec, který vyplňuje téměř ce- lou buňku, čímž jest jádro zatlačeno až k periferii jest malé a poněkud zploštilé. Jádro i sklivec jsou obdány jemnou mřížkou neurofibrill. K výkladu svému demonstroval praeparáty známé technické dokonalosti. Kengi Osawa, professor physiologie v Tokiu v Japonsku: »Ueber die japanischen Palolo«. V Ja- pansku jsou dva druhy Polychaetů, které se nápadnou závislostí svého výskytu od vlivu luny podobají rodu Lysidice, šíře známému pod jmenem Palolo. A sice jest to japansky tak zv. Baci, který se objevuje pr- videlně po pause 14 dní, kdežto Palolo po době ce- lého měsíce jen při novoluní. Baci se objevuje v přílivu Palolo po prvním zvednutí vody. Druhý druh jes Nereis versicolor, kterou lze nejspíše najíti ke konci prosince a na začátku ledna.
István Apáthy Lichtzellen bei Hirudineen Pontobdell Branchellion Hirudo Haemopis Bac Nereis Kolozsvár Tokio Japonsko Keng Osawa Lysidice
6 article
T h. v. Wasielewski, štábní lékař 79. pěšího pluku a ředitel hygienického ústavu v Charlotten- burgu: »Ueber schmarotzende Protozoen.« Demonstroval mikrophotographie bičíkovců, para- situjících v krvi krys a žab a pak Haemosporidií Coccidií. Oni bičíkovci mají velmi jemnou strukturu a rozmnožují se dělením. Béla z Dezsö, professor a dr. fil. z Kass v Uhrách: »Ueber die künstlichen und natürlichen Ursachen der Veränderungen der Fischfauna und den Verminderung der Fische im Hernádflusse Ober- Ungarns«. Před deseti léty byli pstruzi v okolí města Kassy velmi kojní, kdežto nyní ne. Rovněž sumci, úhoři a a štiky, kapři, podoustve a tloušti, ačkoliv se mnobé z těchto druhů vyskytovaly v pravých massách v dobách dřívějších. Nyní jest jich velmi málo. Co se týče přirozených příčin tohoto zjevu, jsou to jednak několik let trvající nízký stav vody, jednak zase převodnění, dále odvádění vody mlýny a posléze její otrava ze železných a rtuťo- vých ložisek. Příčinou umělou pak jest otravování vody a potravy rybí karbolem, rušení klidu v době tření a líhnutí a přílišné bezohledné lovení ryb roz- manitými sítěmi i prostředky mnohem drsnějšími, jako na př. dynamitem. Dr. P. Schiemenz, přednosta biologické sta- nice na Müggelském jezeře: »Die Zoologie im Dienste der Fischerel.« Doporučuje zkoumati faunu ze spodu sladkých vod a mluví o přeceňování studia planktonu. Nejsou jeho kvalitativní ani kvantitativní poměry tak důle- žité, jak se jim připisuje. Dále se má studovati vztah ostatních organismů sladkovodních k rybám; lépe jest studovati podrobně jedinou lokalitu, než několik najednou a zejmena důležitou jest znalost rybích entoparasitů.
Béla doktor Kassa P Schiemenz T h Uhry hygienický ústav v Charlotten Dienste der Fischerel Dezsö Fischfauna und den Verminderung der Fisch Ungarn
7 article
K. Deditius, vrchní sekretář poštovního ředi- telství v Schönbergu u Berlína: »Ueber die Akustik des Stimmorgans der Singvögel«. Zpěvný ústroj ptáků jest podobně zařízen jako kovové dechové nástroje; v obojím vzniká ton při spojení chvějících se částí jazýčkovitých se sloupcem vzduchovým. Skřeky vznikají přeměnou tonů. Tony ptáků však nelze naznačiti notami, neboť intervally jejich zpěvu nespadají v jedno s našimi hudebními. jsou mnohem menší, kratší. V hořejší části hrtanu zpěvavých ptáků jest zvláštní skupina kůstek a na té se nalézá blanka, která může pohyb zvukových vl rušiti a zarážeti. Dr. H. Brockmeier, gymnasijní učitel v Glad- bachu u Mnichova: »Die Züchtung der Limnaea trun- catula aus Laich einer Limnaea palustris«. Z vajíček plovatky bahenní vychoval v nádrž- kách, jen málem vody opatřených, zdrobnělý tvar rodu Limnaea, který považuje za totožný s druhem trun- catula. ) Dr. V. Faussek, professor na ženském ústavě lékařském v Petrohradě: »Ueber den Parasitismus der Anodonta -Larven.« Infikoval různé ryby, pulce, axolotla a macaráta larvami škeblí (zovou se glochidium), jež parasitují v kůži zmíněných vodních obratlovců. Shledal, že výživné látky čerpají tito příživníci přímo buňkami svých tkaní, vyvolávajíce v kůži hostitelově ochranné nádorky (granulomy), při čemž propadají někdy usmr cení i vstřebání.
K Deditius Ton doktor H Brockmeier Limnae V Faussek Schönberg Berlín Glad Mnichov Petrohrad Stimmorgan der Singvögel der Anodonta
8 article
W. E. Hoyle, ředitel musea v Manchestru »On an Intrapallial Luminous Organ in the Cepba- lopoda.« Mezi hlavonožci, ulovenými Agassizem na lodi »Albatross«, nalézá se vzácná Pterygioteuthis, jevíci v tělesní stěně uvnitř dutiny plášťové několik ústrojí dosud neznámých. Bezprostředně za nálevkou je pár hruškovitých orgánů s pigmentovou obrubou při širším konci, a mezi žabrami v střední čáře nepá- rové tělísko, perleťově bílé uprostřed a temně pigmen- tované kol celého obvodu. Histologický výzkum uká zal, že jsou to apparáty svítivé, jež za živa vysílají svoji záři skrze stěnu pláště. (Tak pozorováno na Valdivii.) Dr. H. Simroth, mimořádný professor zoologie na universitě v Lipsku: »Verdauungswerkzeuge den Weichthiere, besonders der Vorderkiemer«, a týž: »Grundzüge der thierischen Ernährung«.
W E Hoyle doktor H Simroth Manchestr Lipsko Valdivia Verdauungswerkzeuge den Weichthiere Organ in the Cepba
9 article
Nejstarší hlemýždi pozemní živili se a dosu živí houbami a setlivajícími látkami ústrojnými; z této potravy přešli k masožravosti. Býložravosť jest návyk nejmladší, odvozený. V moři je masožravost stavem původním, načež následuje výživa drobno- hlednými organismy, jež obsahují ovšem též prvky rostlinné. (Podobný postup platí i pro ostatní ži- vočichy.) Dr. J. F. Babor, lékař nemocí čivních v Praze »Zur Histogenese von Bindesubstanzen bei Weich- thieren.« Elastická vlákna v plášti hrachovky Sphaerium rivicolum vyvíjejí se z mladých buněk vazivových, nikoli v hmotě mezibunečné (každé vlákno ze zvlášt- ního fibroblastu); podobně se tvoří v kůži hlavonožce Alloposus mollis. — Reticulární pojivo v plících suchozemských plžů plicnatých (podobné pletivu adenoidnímu) vzniká z mesenchymatického obalu nephridia a nephridálních cév krevních. Chrupavka lebky u hlavonožců (zkoumána El- *) Autor nedokázal ani konchologicky ani anato- micky správnost svého tvrzení, snad jde jen o menš (zakrnělou) odrůdu specie palustris. Rel.
doktor Babor Praha Zur Histogenes on Bindesubstandit bei Weich
10 article
done moschata) v dospělém stavu zdánlivě hyaliní, je tkaní metaplastickou, neboť béře původ z vysoce differencované fibrosní blány druhotným zchrupav- čením základní hmoty a collageních pojných fibrill, při čemž persistují jen plasmatické buňky žírné (Waldeyerovy), vaziva přeměňujíce se v »chrupavková tělíska« a elastická vlákna perichondria (jakožto ana- loga Sharpeyových a v. Ebnerových vláken). Je za- jímavo, že jisté stadium této histologické metamor- phosy je trvale fixováno (chondroidní vrstva) v stěně oka u Nautila (též ve vlastním materiálu studováno). Dr. Ph. L. Selater, sekretář zoologické spo- lečnosti v Londýně, demonstroval kůži a lebku ne- dávno objeveného ssavce afrického Okapia John- stoni s výkladem. *)
Sharpeyový Ebnerův doktor fón L Selater John Londýn Nautilus
11 article
V britickém museu přírodopisném chovají dvě lebky a staženou nevycpanou kůži velikého ssavce ze střední Afriky, úplně nového rodu z příbuzenstva žiraf, jenž byl teprve nedávno (1900) objeven a zprvu dle nálezů neúplných za zvláštní druh zeber považován; domorodci jej znají pode jmenem »okapi«. Vlastnosti lebky (větší z obou a přec nedo- rostlému zvířeti, a to samci patřící) prozrazují pří- buznost k žirafě: značná poměrně délka mozkové části lebečné vůči obličejové (veliké jamky slzní), zduřelý čelní okraj očnic, celý útvar kostí nosních, brachydontní stoličky se sklovinou svráštělou, nad- míru dlouhá mezera mezi přední a zadní skupinou zubů v dolejší čelisti (z předu jsou řezáky se špi- čáky pospolu, stoličky pak od těchto velice oddá- leny). Rozdíl od žirafy spočívá v krku značně krat- ším a hřbetě mnohem méně šikmým, v jiném zbar- vení a nedostatku komolců na hlavě; hlava bílá s červeným pruhem na tvářích, krk a trup je sytě hnědý, zadek a noby jeví žíhanost podobnou jakou zeber. Bližší příbuzné hledati dlužno mezi vymřelými třetihorními předky nynější žirafy.
Afrika
14 article
Slunce nalezá se od počátku tohoto týdne v sou- hvězdí Střelce. Od 18. prosince do 22. prosince zmenší se jeho polední výška o 4 až dosáhne nej- menší hodnoty 16° 33; od 22. do 25. prosince zvětší se polední výška o 31/2'. Dne 22. prosince ve 12 h. 45 m. nastává zimní slunovrat; 22. června, kdy polední výška slunce je největší, nastává letní slunovrat. Měsíc vstoupí 18. prosince do sou- hvězdí Ryb, projde souhvězdím Skopce a Býkaa vstoupí 26. prosince do souhvězdí Blíženců. Dne 24. prosince nastane úplněk Měsíce; při tom musí býti Měsíc (vzhledem k zemi) proti Slunci, abychom vi- děli ozářenou celou polokouli Měsíce, na kterou ne- ustále hledíme. Slunce je nyní v zimě v nejjižnějším souhvězdí ekliptiky, bude tedy Měsíc v nejseverněj- ším souhvězdí ekliptiky v Blížencích. Měsíc tu prodlévá po celou noc nad obzorem a opisuje takovou dráhu, jako Slunce v létě. Jak již bylo předešle podotknuto, možno pozo- rovati pouze jedinou oběžnici, totiž Venuši, nebot zapadá 25. prosince ještě 3 h 53 m po západu Slunce. Merkur jest 24. prosince v odsluní t. j. jest v prostoru světovém nejvíce vzdálen od Slunce. Poněvadž vidíme ze Země Slunce a Mercura téměř v jedné přímce, tedy zdánlivě blízko sebe, mu- síme přesně líšiti zdánlivou vzdálenost Mercura od Slunce od skutečné vzdálenosti; tato obnáší 69 millionů km.
Skopec Venuš Merkur
25 article
Jak jsme v Astr. rozhledech ze dne 4. prosince přislíbili, chceme čtenářstvu našemu — po malých dávkách — učiniti stručný pojem o královně věd — astronomii. Část tohoto úkolu vyplňují stkvěle před- nášky p. prof. dra. Grussa, které všecky budou uve- řejněny v »Naučném obzoru«. Staří národové měli o nebi docela rozdílný názor než my nyní máme. Představovali si tělesa nebeská jako svítivé body a kotouče, které jsou připevněny na křišťálových koulích a s těmito se kolem Země otáčejí. Koperníkovi po- dařilo se uvolniti tyto okovy, do nichž byla zvláště soustava sluneční spoutána a sám uznal hvězdy za zářící tělesa, která leží daleko od naší sluneční sou- stavy. Názor Koperníkův rozšířili Kepler a Galilei. Avšak k tomuto tvrzení neměli žádnébo skutečného důkazu. Teprve na konci 17. století Edmund Halley, srovnávaje současná místa hvězd s místy, jak je uvádí Ptolomaeův Almagest, seznal, že 3 nejjasnější hvězdy a to Arktur, Sirius a Aldebaran vykazují značnou změnu místa. Halley považoval tuto změnu místa za následek vlastního pohybu hvězd. Ale Bradley dokázal, že větší část tohoto pohybu jest jen zdánlivou a že ji způsobuje pohyb Země kolem Slunce a tak zv. precesní pohyb osy zemské. Teprve později, když značně zlepšeny astronomické přístroje, dokázal se u většiny hvězd skutečný pohyb vedle zdánlivého; zároveň ukázala se ohromná vzdálenost hvězd od naší sluneční soustavy. Nesmíme si tedy pod jménem »stálice« mysliti svítivé body úplně ne- pohyblivé. Stálice jsou hvězdy jako naše Slunce, mají své vlastní světlo, svůj vlastní pohyb. Jméno jejich jest pouze zůstatek z dřívějších dob a ne- —ns—
profesor doktor Koperník Koperníkův Kepler Galilei Halley Bradley Ptolomaův Almagest