ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ade02370-7959-11dc-8585-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 12 celkem · entity: person 31, place 7, work 11, org 2
1 masthead
02. listopadu 1901.
2 masthead
NHUČNÝ OBZO.
3 masthead
Číslo 30.
4 masthead
ZVLÁSTNÍ PŘÍLOHA „NÁRODNÍCH LISTU
5 article
Novější výzkumy o planetách soustavy sluneční. Lidové přednášky universitní prof. dra. Gustava Grussa Tyto přednášky mají účel, abyste si mohli učiniti představu malé osady (Lhoty) všehomíru. Poznání organisace universa jest sice velmi obtížné, prostředky však, které nám věda za doby nynější poskytuje, nikoliv nemožné. Na poli tomto máme již některé předběžné práce, o něž měl první zásluhy Tomáš Wright. O tyto opírají se celkem pak úvahy Kantov a Lambertovy, pak náhledy Will. Her- schela, jež jsou založeny na jeho vlastních pozorováních. Wright podal r. 1750 nyní již velmi vzácné dílo, jež nese název v českém překladu: Původní theorie čili nová hypothésa o universu na přírod- ních zákonech založená. (Londýn.) Výtah ze spisu Wrightova, jenž vyšel r. 1751 v Hamburgische freie Urtheile, dal pak Kantovi podnět k vydání díla: Naturgeschichte und Theoriedes Himmelsoder Ver- such von der Verfassung und dem mechanischen Ursprung des gan- zen Weltgebäudes nach Newto- nischen Grundsätzen abgehan- delt. (Královec 1755); také od Lamberta vy- slovené ideje v jeho »Kosmologische Briefe« (1761) jsou ozvěnou spisu Wrightova.
profesor doktor Grussa Wright Kantov Lambertův Will Wrightův Kant Lambert Kosmologisch Lhota Londýn Královec Naturgeschichte und Theoriedes Himmelsoder Vera
6 article
Dle Lamberta náleží naše sluneční sou- stava se všemi přes 11/2 millionu (tehda) čí- tajícími hvězdami, jež ve všech směrech na nebi roztroušeny zříme, z nichž každá jednotlivá hvězda s obíhajícími planetami a kometami rovněž sluneční soustavu tvoří, k sferické hvězdokupě průměru asi 150 vzdálenost Siriových. Tato hvězdokupa má tmavé těleso centrální. Naše mléčná dráha je celá soustava takovýchto hvězdokup a má tvar terče, poměrně malé tlouštky; průměr terče obnáší asi 15.000 vzdáleností Siriových. Takových mléčných dráh jest počet nesčetný a tvoří do- hromady soustavu 4. řádu. Ještě další soustavy vyšší pokládá Lambert za možny, ale vymykají se již našemu poznání.
Lambert Siriův
7 article
Shrneme-li náhledy jmenovaných čtyř ba- datelů, můžeme pronésti úsudek: »Řada tma- vých těles (planet), z nichž jednotlivá ještě podřízené průvodce (měsíce, kruhy) mají a jiná mezi sebou spojena jsou v pás asteroid, tvoř takto se sluncem organickou soustavu sluneční. Mnoho tisíc takových slunečních sousta sloučeno jest pak v soustavu vyššího řádu (hvězdokupu); tisíce takových hvězdokup seskupují se opět ve vyšší soustavu, mléč nou dráhu, při čemž jednotliví členové se hromadí k rovině mléčné (galaktické), rovněž tak jako se hromadí planety v soustavě slu- neční k ekliptice. Počet takových vyšších sou stav jest ohromný, jsou to částky soustavy ješte vyššího řádu. — Jak daleko a v kterém směru vesmír pojímáme a stopujeme, všady jeví se nám nekonečnost prostoru a času.« Kolonie, která se usadila kolem slunce. jest malý kruh 63 trillionů qkm., v jehož středu sídlí slunce a na jehož nejzazší mezi se usadila planeta Neptun ve vzdálenosti 4500 millionů km. Z nejbližší hvězdy viděl by se poloměr toho kruhu pod menším úhlem než 30“, tedy asi tak veliký, jak se nám planeta Jupiter jeví, když jest nám nejblíže. Mezi nej- zazší mezí naší sluneční rodiny a nejbližšími hvězdami jest poušť, jejíž šířka obnáší více než 31 billionů km., která jest tedy 7000kráte širší než poloměr kolonie. Mluvili jsme o millionech a billionech kilo- metrů, nastává nám proto úloha udati, jakým způso- bem se v astronomii takové ohromné vzdále- nosti určují a měří. Způsob, kterým hvězdář určují vzdálenosti těles od země, je týž, jakého užívají zeměměřiči (geometrové) při svých ter- restrických měřeních. Methoda hvězdářů i geo- metrů jest založena na jednoduchých vělách geometrických: z vyměřené strany (zá- k číslu 320.
Neptun Jupiter km
8 article
kladny) a přilehlých úhlů nalézti ostatní dvě strany trojúhelní ku, což jsme objasnili dvěma příklady. Příklady ty ukázaly, že základna (basis) musí míti přimě- řenou délku. Při tělesech nebeských, tak vzdá- lených od nás, jest teprve nutno zvoliti si co možno největší základnu. Zvolmesi tedy poloměr zemský za základnu. Pak postupujme takto: Z místa pozorova- cího veďme k objektu nebeskému, když vstu- puje nad obzor, přímku (směr); ze středu zem- ského by se viděl týž objekt v jiném směru, oba směry tvoři při objektu úhel zvaný hori- zontální parallaxou. Je-li tento úhel určen pozorováním, pak máme v trojúhelníku střed zemský — objekt nebeský — místo po- zorovací, dány základnu (poloměr zemský) a úhel přilehlý, neboť úhel při středu se rovná 900 méně horizontální parallaxa a můžeme pak určiti ostatní dvě strany buď cestou trigonome- trickou aneb grafickou. Pro měsíc jest horizontální parallaxa 57, poloměr zemský se rovná 6380 km., úhel při středu = 900 — 57' = 890 3“, tedy vzdálenost měsíce od středu se najde rovna 385.100 km.
km
9 article
Čím větší jest parallaxa, tím menší jest vzdálenost tělesa od středu zemského. Pro měsíc by zvětšení parallaxy o 1“ (tedy místo 57 0“. . . 57 1“) snížilo vzdálenost měsíce od země ze 385.100 km. na 385.000 km. tedy asi o 4000tou část. Pro slunce by zvětšení parallaxy o 1“ (tedy 9.85“ místo 8.85“) způ- sobilo změnu ve vzdálenosti ze 148.5 millionů km. na 133.4 milliony km., to jest o více než 10tý díl celé vzdálenosti. Z toho plyne, jak ry- chle klesá jistota určení vzdálenosti tělesa od země zmenšením parallaxy, také posléze se může státi určení vzdálenosti úplně illusorním; neboť úhel 1“ to jest 1,296.000tý díl obvodu kruhového jest již tak malý, že se jen našimi nejlepšími dalekohledy za příznivých okolnostía také jen pak, když se s největší obezřetností pracuje, určiti může přibližně přesně. Na nebi viděný úhel 1“ by obnášel sotva 60tý díl pro- storu, jaký obyčejný vlas lidský ve vzdálenosti zřetelného vidění pokrývá. Pošineme-li střed stroje kolmo k zornici o hodnotu, jež se rovná 200 000tému dílu vzdálenosti nějakého objektu, poznáváme již pošinutí zdánlivého místa objektu.
km
10 article
Z toho se může souditi, že objekt musí býti ještě od nás vzdálennější, než obnáší poši- nutí stroje čili oka vzaté 200.000kráte. V astronomii měříme vzdálenosti planet o slunce v jednotkách průměrné vzdá- lenosti slunce od země. Tato jednotk rovná se 1485 millionu km. Hvězdy jsou daleko vzdálenější, poloměr dráhy zelské t. j. naše dřívější jednotka (přibližně 150 mill. km.) viděl by se teprve pod úhlem 1“, kdyby se vzdálenost hvězdy rovnala 150 millionům kráte 200.000 t. j. 30 billionů km. My chceme takovou vzdálenost, jež jest 200 000kráte větší než vzdálenost slunce o země, nazvati loktem kosmickým čili vzdáleností hvézdnou. V takovéto jednotce budeme vyjadrovati vzdálenosti hvězd. Vzdálenost hvězdná má se k 1 km. jako mil- licn roků k jedné vteřině. Rychlík, jedoucí rychlostí 90 km. z a hodinu, by po- třeboval 39 millionů roků, aby urazil ta- kovou jednotku, jednu vzdálenost hvězdnou. Světlo urazí za sekundu 300.000 km., pro- letí vzdálenost slunce — země za 8 m. 18s K proběhnutí vzdálenosti hvězdné by světlo po třebovalo již 34 roku. Nejbližší stálice jsou dle dosavadních zkušeností ještě dále od nás vzdá- leny než vzdálenost hvězdnou. Nejvzdálenějš viditelné hvězdy mohou býti mnoho tisíc- kráte vzdálenější než jednu vzdálenost hvězd- nou. Jest pravděpodobno, že jsou stálice, z nichž světlo teprve za tisíce let k nám dorazí. Vzdále- nosti hvězdné vyjadřujeme také v době světelné. 1 vzdálenost hvězdná = 31, roku světelného. Sirius má roční parallaxu 0.38“, jedné sekundě roční parallaxy přísluší jedna vzdálenost hvězdná = 3.24 roku světla, tedy roční paral laxe 0.38“ přísluší 2.63 vzdáleností hvězdných = 8.5 roku světla. — Sluneční soustava tvoří soubor všech těles, jež ovládá mohutnou silou obrovské slunce.
Hvězda Rychlík km
11 article
Kolem tohoto centrálního tělesa obíhají p lanety se svými družicemi. Seřazení oběžnic s družicemi jest toto: Vnitřní skupina planet prostředních: Merkur, Venuše, Země s 1 měsícem a Mars s 2 měsíci. Skupina planetoid. Zevnějíš skupina planet velikých: Jupiter s 5 měsíci, Saturn se svými kruhy a 9 měsíci, Uran se4 měsíci a Neptun s 1 měsícem. Až do doby objevení Neptuna byla pro- gresse, dle níž vzdálenosti 8 planet od slunce postupovaly, považována za výraz »zákona«. Progresse tato jest známa pod názvem řada Titiova neb řada Boda. Wittenberský professor Titius (aneb Chr. Wolf) poprvé řadu tu vyslovil, jež se teprve později Bodem všeobecně známou stala. Řada čísel O, 3, 6, 12, 24, 48 atd. zvětšených o4 podává přibližnou vzdálenost oběžnic; při čemž vzdálenost země od slunce položena rovna 10 (nikoliv 1). Skut. Roz- Oběžnice. Řada Titiova. vzdál. díl Merkur. . . 0 + 4 = 4 3.9 01 Venuše . . . 3 + 4 = 7 7.2 0 2 Země . . . 6 + 4 = 10 10.0 00 Mars. . . . 12 + 4 = 16 15.2 0 8 Planetoidy . 24 + 4 = 28 21—43 — Jupiter . . . 48 + 4 = 52 52.0 00 Saturn . . . 96 + 4 = 100 95.4 46 Uran. . . . 192 + 4 = 196 191.9 5 4. Neptun. . . 384 + 4 = 388 300.6 87.4 Planety Merkura a Venuši, jež obí- hají blíže kol slunce než země, nazýváme oběž- nicemi dolejšími, ostatní pak hořejšími. Planety dolejší vstupují do konjunkce (do stejného směru) se sluncem dvakráte, jed- nou před a jednou za sluncem. Planety ho- řejší vstupují do konjunce (hořejší) jen jeden- kráte, v protilehlém bodě přicházejí do opposice se sluncem.
Venuš Uran Neptun Titiův Boda Titius Wolf Bode Jupiter Saturn 01 Venuš 0 2 země 00 Mars 28 21 95.4 46 Uran planeta Merkur
12 article „Burské oříšky“.
„Burské oříšky“. Jako většina koření, tak i různé plody ro- stlin užitečných přicházejí k nám obchodem zhusta ze zemi zámořských. Naše obecenstvo tyto produkty říše rostlinné kupuje pro svou spotřebu a z větší části neptá se, co to vlastně jest a odkud to pochází? Při přírodopisném vy- učování na všech školách měl by se žák nejen seznámiti se všemi obecnými a význačnými pří- rodninami, ale také poučiti o produktech cizo- zemských užitečných a kulturních rostlin, aspoň o těch, které se u nás všeobecně u obchodníků prodávají. Jistě později děkoval by svému býva- lému učiteli za porozumění mnohým věcem, s nimiž v životě denně se stýká a o jichž pod- statě a původu téměř ničeho neví. Rovněž i nově zavedené podobné předměty do našeho obchodu mnohdy nazvány nikoliv příslušnými jmeny, jež by odpovídaly jejich původu, nýbrž zcela naho- dilými, jež slouží často jen reklamě. Jedním tako- vým plodem jsou »burské oříšky«, nazvané tak te- prve v poslední době tímto populárním jménem. Prodávají je nejen v Praze, ale i po našem venkově na trhu a v obchodech jako laciná po- choutka a mají býti jakousi náhradou za naše oříšky. Tyto t. zv. burské oříšky jsou luskovité plody prastaré kulturní a tropické rostliny pod- zemnice olejné (Arachis hypogaea L. *), kterážto jest amerického původu. Divoce již nikde neroste, ale za to již od pradávna hojně pěstuje se od domorodců a kolonistů. Zvláště dobře se daří v tropických zemích ame- rických, zvláště v Brasilii, mimo to i přenesena do teplých krajů v Asii a Africe. I u nás- *) Názorný obrázek rostliny přináší ku př. Ottův Slovník Naučný při článku Arachis, jejž napsal prof. dr. Velenovský.
Ottův Arachis profesor doktor Velenovský Praha Brasilia Asie Afrika Arachis hypogaea L