1
masthead
02. listopadu 1901.
4
masthead
ZVLÁSTNÍ PŘÍLOHA „NÁRODNÍCH LISTU
5
article
Novější výzkumy o planetách
soustavy sluneční.
Lidové přednášky universitní prof. dra. Gustava Grussa
Tyto přednášky mají účel, abyste si mohli
učiniti představu malé osady (Lhoty) všehomíru.
Poznání organisace universa jest sice velmi
obtížné, prostředky však, které nám věda za
doby nynější poskytuje, nikoliv nemožné. Na
poli tomto máme již některé předběžné práce,
o něž měl první zásluhy Tomáš Wright.
O tyto opírají se celkem pak úvahy Kantov
a Lambertovy, pak náhledy Will. Her-
schela, jež jsou založeny na jeho vlastních
pozorováních. Wright podal r. 1750 nyní
již velmi vzácné dílo, jež nese název v českém
překladu: Původní theorie čili nová
hypothésa o universu na přírod-
ních zákonech založená. (Londýn.)
Výtah ze spisu Wrightova, jenž vyšel r. 1751
v Hamburgische freie Urtheile, dal pak Kantovi
podnět k vydání díla: Naturgeschichte
und Theoriedes Himmelsoder Ver-
such von der Verfassung und dem
mechanischen Ursprung des gan-
zen Weltgebäudes nach Newto-
nischen Grundsätzen abgehan-
delt. (Královec 1755); také od Lamberta vy-
slovené ideje v jeho »Kosmologische
Briefe« (1761) jsou ozvěnou spisu Wrightova.
profesor
doktor
Grussa
Wright
Kantov
Lambertův
Will
Wrightův
Kant
Lambert
Kosmologisch
Lhota
Londýn
Královec
Naturgeschichte und Theoriedes Himmelsoder Vera
6
article
Dle Lamberta náleží naše sluneční sou-
stava se všemi přes 11/2 millionu (tehda) čí-
tajícími hvězdami, jež ve všech směrech na
nebi roztroušeny zříme, z nichž každá jednotlivá
hvězda s obíhajícími planetami a kometami
rovněž sluneční soustavu tvoří, k sferické
hvězdokupě průměru asi 150 vzdálenost
Siriových. Tato hvězdokupa má tmavé těleso
centrální. Naše mléčná dráha je celá
soustava takovýchto hvězdokup a má tvar terče,
poměrně malé tlouštky; průměr terče obnáší
asi 15.000 vzdáleností Siriových. Takových
mléčných dráh jest počet nesčetný a tvoří do-
hromady soustavu 4. řádu. Ještě další soustavy
vyšší pokládá Lambert za možny, ale vymykají
se již našemu poznání.
Lambert
Siriův
7
article
Shrneme-li náhledy jmenovaných čtyř ba-
datelů, můžeme pronésti úsudek: »Řada tma-
vých těles (planet), z nichž jednotlivá ještě
podřízené průvodce (měsíce, kruhy) mají a jiná
mezi sebou spojena jsou v pás asteroid, tvoř
takto se sluncem organickou soustavu sluneční.
Mnoho tisíc takových slunečních sousta
sloučeno jest pak v soustavu vyššího řádu
(hvězdokupu); tisíce takových hvězdokup
seskupují se opět ve vyšší soustavu, mléč
nou dráhu, při čemž jednotliví členové se
hromadí k rovině mléčné (galaktické), rovněž
tak jako se hromadí planety v soustavě slu-
neční k ekliptice. Počet takových vyšších sou
stav jest ohromný, jsou to částky soustavy ješte
vyššího řádu. — Jak daleko a v kterém směru
vesmír pojímáme a stopujeme, všady jeví se
nám nekonečnost prostoru a času.«
Kolonie, která se usadila kolem slunce.
jest malý kruh 63 trillionů qkm., v jehož
středu sídlí slunce a na jehož nejzazší mezi se
usadila planeta Neptun ve vzdálenosti 4500
millionů km. Z nejbližší hvězdy viděl by
se poloměr toho kruhu pod menším úhlem než
30“, tedy asi tak veliký, jak se nám planeta
Jupiter jeví, když jest nám nejblíže. Mezi nej-
zazší mezí naší sluneční rodiny a nejbližšími
hvězdami jest poušť, jejíž šířka obnáší více než
31 billionů km., která jest tedy 7000kráte
širší než poloměr kolonie.
Mluvili jsme o millionech a billionech kilo-
metrů, nastává nám proto úloha udati, jakým způso-
bem se v astronomii takové ohromné vzdále-
nosti určují a měří. Způsob, kterým hvězdář
určují vzdálenosti těles od země, je týž, jakého
užívají zeměměřiči (geometrové) při svých ter-
restrických měřeních. Methoda hvězdářů i geo-
metrů jest založena na jednoduchých vělách
geometrických: z vyměřené strany (zá-
k číslu 320.
Neptun
Jupiter
km
8
article
kladny) a přilehlých úhlů nalézti
ostatní dvě strany trojúhelní ku,
což jsme objasnili dvěma příklady. Příklady ty
ukázaly, že základna (basis) musí míti přimě-
řenou délku. Při tělesech nebeských, tak vzdá-
lených od nás, jest teprve nutno zvoliti si co
možno největší základnu. Zvolmesi
tedy poloměr zemský za základnu.
Pak postupujme takto: Z místa pozorova-
cího veďme k objektu nebeskému, když vstu-
puje nad obzor, přímku (směr); ze středu zem-
ského by se viděl týž objekt v jiném směru,
oba směry tvoři při objektu úhel zvaný hori-
zontální parallaxou. Je-li tento úhel
určen pozorováním, pak máme v trojúhelníku
střed zemský — objekt nebeský — místo po-
zorovací, dány základnu (poloměr zemský) a
úhel přilehlý, neboť úhel při středu se rovná
900 méně horizontální parallaxa a můžeme pak
určiti ostatní dvě strany buď cestou trigonome-
trickou aneb grafickou.
Pro měsíc jest horizontální parallaxa 57,
poloměr zemský se rovná 6380 km., úhel při
středu = 900 — 57' = 890 3“, tedy vzdálenost
měsíce od středu se najde rovna 385.100 km.
km
9
article
Čím větší jest parallaxa, tím menší
jest vzdálenost tělesa od středu zemského. Pro
měsíc by zvětšení parallaxy o 1“ (tedy místo
57 0“. . . 57 1“) snížilo vzdálenost měsíce od
země ze 385.100 km. na 385.000 km. tedy
asi o 4000tou část. Pro slunce by zvětšení
parallaxy o 1“ (tedy 9.85“ místo 8.85“) způ-
sobilo změnu ve vzdálenosti ze 148.5 millionů
km. na 133.4 milliony km., to jest o více než
10tý díl celé vzdálenosti. Z toho plyne, jak ry-
chle klesá jistota určení vzdálenosti tělesa
od země zmenšením parallaxy, také posléze se
může státi určení vzdálenosti úplně illusorním;
neboť úhel 1“ to jest 1,296.000tý díl obvodu
kruhového jest již tak malý, že se jen našimi
nejlepšími dalekohledy za příznivých okolnostía
také jen pak, když se s největší obezřetností
pracuje, určiti může přibližně přesně. Na nebi
viděný úhel 1“ by obnášel sotva 60tý díl pro-
storu, jaký obyčejný vlas lidský ve vzdálenosti
zřetelného vidění pokrývá. Pošineme-li střed
stroje kolmo k zornici o hodnotu, jež se rovná
200 000tému dílu vzdálenosti nějakého objektu,
poznáváme již pošinutí zdánlivého místa objektu.
km
10
article
Z toho se může souditi, že objekt musí býti
ještě od nás vzdálennější, než obnáší poši-
nutí stroje čili oka vzaté 200.000kráte.
V astronomii měříme vzdálenosti planet o
slunce v jednotkách průměrné vzdá-
lenosti slunce od země. Tato jednotk
rovná se 1485 millionu km. Hvězdy jsou
daleko vzdálenější, poloměr dráhy
zelské t. j. naše dřívější jednotka (přibližně
150 mill. km.) viděl by se teprve pod úhlem
1“, kdyby se vzdálenost hvězdy rovnala
150 millionům kráte 200.000 t. j. 30 billionů
km. My chceme takovou vzdálenost, jež jest
200 000kráte větší než vzdálenost slunce o
země, nazvati loktem kosmickým čili
vzdáleností hvézdnou. V takovéto
jednotce budeme vyjadrovati vzdálenosti hvězd.
Vzdálenost hvězdná má se k 1 km. jako mil-
licn roků k jedné vteřině. Rychlík,
jedoucí rychlostí 90 km. z a hodinu, by po-
třeboval 39 millionů roků, aby urazil ta-
kovou jednotku, jednu vzdálenost hvězdnou.
Světlo urazí za sekundu 300.000 km., pro-
letí vzdálenost slunce — země za 8 m. 18s
K proběhnutí vzdálenosti hvězdné by světlo po
třebovalo již 34 roku. Nejbližší stálice jsou dle
dosavadních zkušeností ještě dále od nás vzdá-
leny než vzdálenost hvězdnou. Nejvzdálenějš
viditelné hvězdy mohou býti mnoho tisíc-
kráte vzdálenější než jednu vzdálenost hvězd-
nou. Jest pravděpodobno, že jsou stálice, z nichž
světlo teprve za tisíce let k nám dorazí. Vzdále-
nosti hvězdné vyjadřujeme také v době světelné.
1 vzdálenost hvězdná = 31, roku světelného.
Sirius má roční parallaxu 0.38“, jedné
sekundě roční parallaxy přísluší jedna vzdálenost
hvězdná = 3.24 roku světla, tedy roční paral
laxe 0.38“ přísluší 2.63 vzdáleností hvězdných
= 8.5 roku světla. —
Sluneční soustava tvoří soubor všech těles,
jež ovládá mohutnou silou obrovské slunce.
Hvězda
Rychlík
km
11
article
Kolem tohoto centrálního tělesa obíhají
p lanety se svými družicemi.
Seřazení oběžnic s družicemi jest toto:
Vnitřní skupina planet prostředních:
Merkur, Venuše, Země s 1 měsícem a Mars
s 2 měsíci.
Skupina planetoid. Zevnějíš
skupina planet velikých: Jupiter s 5 měsíci,
Saturn se svými kruhy a 9 měsíci, Uran se4
měsíci a Neptun s 1 měsícem.
Až do doby objevení Neptuna byla pro-
gresse, dle níž vzdálenosti 8 planet od slunce
postupovaly, považována za výraz »zákona«.
Progresse tato jest známa pod názvem řada
Titiova neb řada Boda.
Wittenberský professor Titius (aneb Chr.
Wolf) poprvé řadu tu vyslovil, jež se teprve
později Bodem všeobecně známou stala. Řada
čísel O, 3, 6, 12, 24, 48 atd. zvětšených o4
podává přibližnou vzdálenost oběžnic; při čemž
vzdálenost země od slunce položena rovna 10
(nikoliv 1).
Skut. Roz-
Oběžnice. Řada Titiova. vzdál. díl
Merkur. . . 0 + 4 = 4 3.9 01
Venuše . . . 3 + 4 = 7 7.2 0 2
Země . . . 6 + 4 = 10 10.0 00
Mars. . . . 12 + 4 = 16 15.2 0 8
Planetoidy . 24 + 4 = 28 21—43 —
Jupiter . . . 48 + 4 = 52 52.0 00
Saturn . . . 96 + 4 = 100 95.4 46
Uran. . . . 192 + 4 = 196 191.9 5 4.
Neptun. . . 384 + 4 = 388 300.6 87.4
Planety Merkura a Venuši, jež obí-
hají blíže kol slunce než země, nazýváme oběž-
nicemi dolejšími, ostatní pak hořejšími.
Planety dolejší vstupují do konjunkce (do
stejného směru) se sluncem dvakráte, jed-
nou před a jednou za sluncem. Planety ho-
řejší vstupují do konjunce (hořejší) jen jeden-
kráte, v protilehlém bodě přicházejí do opposice
se sluncem.
Venuš
Uran
Neptun
Titiův
Boda
Titius
Wolf
Bode
Jupiter
Saturn
01 Venuš
0 2 země
00 Mars
28 21
95.4 46 Uran
planeta Merkur
12
article
„Burské oříšky“.
„Burské oříšky“.
Jako většina koření, tak i různé plody ro-
stlin užitečných přicházejí k nám obchodem
zhusta ze zemi zámořských. Naše obecenstvo
tyto produkty říše rostlinné kupuje pro svou
spotřebu a z větší části neptá se, co to vlastně
jest a odkud to pochází? Při přírodopisném vy-
učování na všech školách měl by se žák nejen
seznámiti se všemi obecnými a význačnými pří-
rodninami, ale také poučiti o produktech cizo-
zemských užitečných a kulturních rostlin, aspoň
o těch, které se u nás všeobecně u obchodníků
prodávají. Jistě později děkoval by svému býva-
lému učiteli za porozumění mnohým věcem,
s nimiž v životě denně se stýká a o jichž pod-
statě a původu téměř ničeho neví. Rovněž i nově
zavedené podobné předměty do našeho obchodu
mnohdy nazvány nikoliv příslušnými jmeny, jež
by odpovídaly jejich původu, nýbrž zcela naho-
dilými, jež slouží často jen reklamě. Jedním tako-
vým plodem jsou »burské oříšky«, nazvané tak te-
prve v poslední době tímto populárním jménem.
Prodávají je nejen v Praze, ale i po našem
venkově na trhu a v obchodech jako laciná po-
choutka a mají býti jakousi náhradou za naše
oříšky.
Tyto t. zv. burské oříšky jsou luskovité
plody prastaré kulturní a tropické rostliny pod-
zemnice olejné (Arachis hypogaea
L. *), kterážto jest amerického původu. Divoce
již nikde neroste, ale za to již od pradávna
hojně pěstuje se od domorodců a kolonistů.
Zvláště dobře se daří v tropických zemích ame-
rických, zvláště v Brasilii, mimo to i přenesena
do teplých krajů v Asii a Africe. I u nás-
*) Názorný obrázek rostliny přináší ku př. Ottův
Slovník Naučný při článku Arachis, jejž napsal
prof. dr. Velenovský.
Ottův
Arachis
profesor
doktor
Velenovský
Praha
Brasilia
Asie
Afrika
Arachis hypogaea L