2
masthead
V Praze, v sobotu 7. záři 1907.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. lista
předy lácí ser
v Praze v admlnistrati
s mkaíe
na čtvrt leta . . . . B K —
s dvojí donáškou
a měsí
. 7 K 00
na čtvot L.ala
ve mlíslkách:
na měsle . . . . . . 2 K 30
Tešteu:
na . . . . . 9 K e0
s dvojí zlsilkoe
na peřsle
nk čtvrt ta . . . . 11 K co
Praha
5
article
Poláci v rakouském Slovanstvu.
Poláci v rakouském Slovanstvu.
Lvovský »Dz. Polski« postaral se o širší
publicitu pro politickou úvahu p. Zdzis. Ma-
ryckého, opatřenou zvučným označením »Po-
lacy wšród Slowian Austriji«. Dle nadpisu
toho by se mohlo zdáti, že pisatel se věno-
val jinak velmi žádoucí a vděčné práci, pro-
brati věcně politiku rakouských Poláků od
počátku éry ústavní, a tu by bezpochyby
byl dospěl k výsledkům nevalně příznivým
co do působnosti této politiky na prospěch
ostatních slovanských národů. Vždyť veškeří
jejich pobratimci před Litavou i za ní již
dávno přivykli tomu, že haličská politika
polská, jak se sama k tomu nejednou při-
znala, více si zakládala na tom, co bylo
»zdrowo«, než na tom, co bylo »honorowo«.
Nicméně nikdo ani mezi námi ani mezi
ostatními zdejšími národy slovanskými neza
nevřel proto na Poláky, maje na paměti, že
»zdravý egoismus« jest jedním z hlavních
vodítek politiky vůbec a haličské zvláště.
Polák
Ma
Dz
Slowian Austriji
6
article
Než p. Marycki, cítě bezpochyby slabiny
této polské politiky minulosti, přenesl se
lehkým krokem své fantasie raději do bu
doucnosti: přítomnosti pak zabývá se pouze
potud, pokud domnívá se překonávati potíže,
kteréž mezi ostatními národy slovanskými
proti haličské politice budoucí, jak oni
pochopuje, se vyskytují. A tu ku podivu
ani slůvkem se nedotýká postavení haličských
Rusů, ač posavadní poměry mezi oběma
slovanskými národy v Haliči jsou jednou
z hlavních příčin, že ostatní rakouští a uher-
ští Slované nemohou polské politice »přijít
na chuť.«
Nezbývá nám tedy leč stopovati záměry
pisatele v oněch rozměrech a obvodech, jak
si je ke svému účelu sám obmezil a vy-
mezil.
A tu dle toho, jak pojednává o politice
chorvatské, české a slovinské, dospíváme ku
přesvědčení, že namáhá se, aby příští ha
ličská politika se stala nepostrádatelným
spolupracovníkem luegrovců či křesťanských
sociálů V této příčině zůstává tedy i p. Ma-
rycki věren hlavní vůdčí myšlence haličské
politiky, býti totiž vždy podstatným činitelem
pro vladu a proudy, o nichž možno se s ve
likou pravděpodobností nadíti, že na dobu
více méně delší se stanou ve Vídni směro
datnými.
Marycký
Rus
Halič
Ma
Vídeň
7
article
Až doposud politika polská chovala se
velmi opatrně a zdrželivě k dualismu, ba o
více než čtvrt stoleti odstavila i na veřejnost
myšlenky, kteréž kdysi shrnula v resoluci
haliěskou. Ani autor úvahy o »Polácích ve
Slovanstvu rakouském« nechová se jinak
ježto však vyciťuje, že ve sporu chorvatsko
maďarském, nyní velmi přiostřeném, lze po
střehnouti i určitý směr Vídně, jest jeho zá
sadním názorem, že o řešení otázky vzájem-
nosti slovanské v zemích monarchie habs-
burské bude možno teprve potom mluviti
až nastoupí dorozumění mezi Slovany
otázce dualismu, kteréž se musí přede
vším opírati o volné ocenění této záleži-
tosti se strany Chorvatů, t. j. jinými slovy
řečeno, že Slovákům, Srbům a ostatním za-
litavským Slovanům, bude se spokojiti tímto
oceněním a jeho výsledky. Takto tedy p. Ma-
rycki šťastně obeplul otázku polské politiky.
pokud se týče Slovanů v uherské polovině
soustátí; že by tím byl opatřil významné
postavení politice haličské v uherském Slo
vanstvu a pro ně sám asi se nedomnívá.
A tak zůžil se smysl budoucí politiky
haličské pro Slovanstvo opět o značný roz-
sah, a zbyli jsme vlastně v titulu jeho úvahy
ze Slovanstva — jediní my Čechové a Slo
vinci.
Předeslali jsme již, že vůdčí myšlenkou
haličské politiky bylo vždy, aby zůstala pod
statným činitelem pro vládu dočasnou a pro
směr, jenž zdá se míti v ní převahu, aneb
Polák
Chorvat
Slovák
Srba
Slovan
Čecho
Vídeň
Ma
8
article
se jí domáhá. Skupina poslanců křesťansko
sociálních jest na ten čas v říšské radě po
četně nejsilnější, sněmovna sama to uznala.
zvolivši svého předsedu z jejího středu,
nezbývá, než doplniti její politický směr to-
lika dalšími spolupracovníky, aby se mohla
utvořiti i skutečná většina na radě říšské.
Pan Marycki počítal, a shledal, že Haličané
sami na doplnění potřebné sněmovní a vládní
většiny nestačí, že tudíž musí si opatřiti ještě
další pomocné sbory. A tím bychom vlastně
mohli skončiti, neboť každý si nyní sám do-
myslí, kde sbory ty chce vyhledávati. Kdyby
p. Marycki přímo a upřímně tento svůj zá-
měr byl vyslovil, nemohli bychom ani ničeho
proti němu namítati, ale on dopustil se dvojí
nepřístojnosti, předně přiodívá tento svůj
záměr rouškou »slovanské vzájemnosti« a
za druhé prozrazuje neobyčejnou nevraživost
proti politice české, že pro takovouto »slo-
vanskou vzájemnost« nejeví dostatečné ochoty.
My bychom dále rovněž nezazlívali panu
Maryckému, kdyby pokládal okamžik za
vhodný, aby haličští Poláci se postavili v čelo
opravdu slovanské politiky v Rakousku, a
kdyby aspoň v budoucnosti snažili se doho-
niti to, co doposud zanedbávali. Takto však
polské vedení zdejšího Slovanstva nemá jaksi
náležité legitimace a způsob, jakým p. Ma-
rycki vůdcovství to přivoditi se snaží, také
nelze nazvati nejšťastnějším.
Z ukázek jeho úvahy vysvitne jasně, co
nám tane na mysli.
K politice, jak ji autor polský předpo-
kládá, jest dle jeho vlastních slov cesta
dlouhá a obtížná, jest na ní plno překážek,
a největší prý tvoříme my Čechové, »ježto
prý stotožňujeme otázky strannicke
s otázkami národními«.
Marycký
Haličan
Polák
Čecho
Rakousko
Ma
9
article
Vzájemnost slovanskou prý Čechové
nikdy neoceňovali se stanoviska národního,
ale se stanoviska strany, která byla právě
na vrchu; rovněž mu vadí naše svobodo-
myslnost. Nedošlo li prý dosud na těsnější
sblížení zástupců polských a českých, za-
vinili prý to jedině Čechové, kteří nedovedli
dospěti k solidaritě svých stran ve věcech
národních. Ve Vídni se prý prováděla ja-
kožto politika česká vždy politika určité
strany, která se kryla firmou národní a hesly
slovanskými. Haličští Poláci takovou politiku
nebudou podporovati; za to jest jim vítaná
nynější poměrná rovnováha stran českých;
mohouť zůstati nestrannými, ač k národním
stanoviskům musí zaujati postavení určité,
ať příznivé čí nepříznivé, ale není prý obavy.
že by kolo polské se k nim zachovalo ne
příznivě.
Ve věcech slovanských nelze prý se od
Čechů vůbec ničemu přiučiti, kdežto Poláci
se od nikoho nemusí učiti cítění slovan-
skému, »majíce ideu vlastní, již musí
učiniti populární ve všem Slovanstvě«.
Čecho
Polák
Vídeň
10
article
Slučování věcí slovanských se zájmy
strannickými prý vede k tomu, že by Čechové
nyní nepřistoupili na ničí mravní předáctví
v politice slovanské, ani cizí (rozuměj polské),
ani žadné své vlastní skupiny (rozuměj kleri-
kální). Ježto však p. Marycki své všeslo-
vanství sám obmezil pouze na haličské Po-
láky, na nás Čechy a na Slovince, jest samo-
zřejmo, že mluví pouze o vůdcovství v této
skupině a že toto vůdcovství odmítá, pokud
se týče nás Čechů, ježto pak Slovincům je
ani theoreticky nenabízí, zbývá mu na pře-
dáctví jediná kandidatura, totiž haličsko-
polská, přes to, že náš národ v tomto užším
skupenství by tvořil — větši nu.
Nenalézá dále záliby ani ve strannických
poměrech slovinských, ježto však klerikálové
a konservativci mají nyní mezi Slovinci vět
šinu — uchází se o podporu jejich. Vy
pomáhá si tu sofismem o demokratičnost
Slovinců, kteří nemají vůbec žádné šlechty.
a jejichž klerikálové prý jsou většími demo-
kraty než jejich liberálové; doufá pak v úplné
Čecho
Slovinec
11
article
vítězství klerikálů a konservativců v národě
slovinském, »což by bylo velmi výhodné pro
polské kolo.«
Získati Slovince pro haličskou politiku
pokládá p. Marycki za velmi snadný úkol
zvláště kdyby se náležitě pro slovinskou
autonomii využitkovalo nově ohlášeného kraj
ského zřízení. Nechť jest však další vývo
poměrů mezi Slovinci jakýkoliv, nic nebude
překážeti co největšímu sblížení poslancův
polských a slovinských, jejichž liberálove
i klerikálové mohou nalézti stejně smýšlející
živly i v kole polském. Posavadní nedostatek
styků polsko slovinských byl velikou politi-
ckou chybou, těsné sblížení obou slibuje
mělo by ohromný politický význam. Spo
jenství polsko-slovinské stalo by se základním
kamenem slovanské organisace.
Autor uvedené úvahy sám sice doznává,
jak nedostatečně haličští Poláci dosuds
všímali Slovinců; doufá opravdu, že nen
nyní ničeho již zapotřebí k získání důvěry
jejich, než pozvati je za spolupracovníky pod
vedením luegrovců? Rozkvět a rozvoj Šlo-
vinců vyžaduje především moderní osvětové
a pokrokové hospodářské politiky, a kde
jsou předpoklady její v Haliči, kde v táboře
luegrovců?
Slovinec
Polák
Halič
12
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Uhry, Chorvatsko, Bosna a Srbsko.
(Výroky hraběte Theodora Batthyanya.)
Pův. zpr. „N. I.
Přítel našeho listu rozmlouval v Karlových
Varech s hrabětem Thoodorem Batthyanyem
místopředsedou neodvislé strany uherské, o otáz-
kách politických, zvláště jihoslovanských,
rozmluvu tu zaslal nám k použítí. Náš list, jejž
Maďaři v celé Translajtanii zapověděli, nechce
maďarskému politikovi odepříti pohostinství
Jeho názory ať posoudí ti politikové jihoslovan-
ští, jichž se dotýkají.
Z Karlových Varů, 3. srpna.
(D-in.) Hr. Theodor Batthyany přijal mne
velmi laskavě ve svém bytě ve ville. Schöffle
rově. Na mé otázky po vyrovnání, kvotě a zále
žitosti státního banku hrabě se odvolal ra to
že již jeden v Čechách vycházející časopis ne
dávno uveřejnil jeho náhledy v těch příčinách
a dodal, že by něco nového pověděti nedovedl
Za to tím ochotněji vyslovil se o otázkách jiho
slovanských.
Batthyanya
Thoodor
Maďar
Theodor Batthyana
Schöffl
Uhry
Chorvatsko
Bosna
Srbsko
Karlová Vary
Hradec
Čechy
13
article
I. O Chorvatsku a Uhrách.
— Jsem mezi Madary jedním z nejborlivěj
ších bojovníků za dohody s Jihoslovany, uči
nás dějiny, že maďarskému národu a státu jen
od Němců nebezpečí hroziti může. Společnému
nebezpečí můžeme my Maďaři, Chorvaté a Srbo
vé velmi snadno se ubrániti, ale jen spojeným.
silami. Je tedy naším společným zájmem, aby.
chom se spojili. Naproti tomu je nebezpečn
pro každého z nás, aby stál v boji naproti ger
manismu osamocen, bez nejpřirozenějších spo
jenců, a tím nebezpečnější by bylo, kdybychon
se jedni na druhé nechávali štváti, na velikou
radost bodrého Vídeňáka. Samo sebou se roz
umí, že ze srdce lituji vzájemného nedoroz
umění mezi námi a Chorvaty a doufám, že ee
mysli brzy upokojí a že králevinskou de
putací náš poměr k Chorvatsku a Slavoni
bude přátelsky zrevidován.
Jen bych rád konstatoval, že za toho pů
druha roku, co v Uhrách strana neodvislosti by
jen poněkud došla ku platnosti, poměry v Chor
vatsku se značně zlepšily. My jsme zprovodil
system Khuen-Hederváry-Čavrak. Svobody volel
a tisku Chorvatsko v tom období plným dou-
škem požívalo. Otázky hospodářské chceme také
řešiti způsobem Chorvatsku přátelským, jak te
již dokázaly rozprávky mezi Wekerlem a vůdei
chorvatsko-srbské oposice, jež byly na jaře. Ano
i v otázce jazyka na železnicích učinili jsme
Chorvatům — přes jejich zásadný odpor prot
našemu stanovisku — takové koncese, jaké by
Madar
Jihoslovan
Němec
Chorvat
Srba
Wekerl
Chorvatsko
Uhry
KhuenHedervára
14
article
v Chorvatsku ještě nedávno byli pokládali z
nemožné. To všecko nasvědčuje, že Chorvatsku
povolujeme více, než jim kdy před tím povolily
Pešť i Vídeň.
II. Veliké Chorvatsko a veliké Rakousko.
— V poslední době Záhřeb silně koketuje
s Vídní a zdá se, že se Chorvaté již chytají na
všeobecné fráze, s kterými nedávno vystoupi
dr. Lueger, a doufají, že by mnoho mohli
získati od Vídně. K tomu řeknu jen tolik, že
Chorvatsko a Slavonie pod uherským žezlem
skutečně mnohem více samostatnosti získaly
mnehem větších jazykových práv dobyly, než
v rakouské polovině Čechy a Halič. Či je po-
dobno pravdě, že by Chorvatsko, kdyby bylo
rakouskou provincií, obdrželo chorvatskou ar
mádní řeč? Vždyť v Čechách, Haliči, Dalmacii
ani domoprana neužívá jiného jazyka služeb-
ního a velícího kromě německého. A tuto kon
cesi má Chorvatsko od nás už čtyřicet let.
O myšlence velkochorvatské, propagované
z Vídně, blouznící o velkém Rakousku, již proto
je zbytečno mluviti, že obě myšlenky se vy-
lučují.
Chorvat
doktor
Lueger
Chorvatsko
Vídeň
Rakousko
Záhřeb
Slavonie
Čechy
Halič
Dalmacie
15
article
III. Upravení bosenských poměrů.
— Moji přátelé a já vytkli jsme nejednou
své stanovisko naproti bosenské otázce, a to jak
v uherském sněmu, tak v delegacích, a žádali
jsme nejrozhodněji, aby musulmanům dána byla
církevní samospráva. Pro obě okupované země
žádáme, aby co nejdříve zavedena byla auto-
nomie jak zemská, tak okresní. V poslední dele-
gaci učinili jsme v té příčině usnesení, jež bylo
dáno na vědomí bar. Burianovi. Že naše zakro
čení nezůstalo bez účinku, toho důkazem jest
že brzy po mé interpelaci bar. Burian přijal dů-
věrníky musulmanů a zahájil s nimi vyjedná-
vání, jež se daří, tak že nyní už jen jediná
otázka zbývá, aby o ní bylo dosaženo dohodnuti
IV. Uhry a Srbsko.
— Vůdce křesťanských sociálů v Rakou-
sku, dr. Lueger, vyslovil se nedávno o jihoslo
vanské politice a fantasoval při tom o velikém
Rakousku, které by samostatné státy n
dolním Dunaji v sobě pohltilo. To je prostě ne
smysl. Takové absurdné nápady k ničemu ne
poslouží, leč aby k celému Rakousku-Uhersku
vzbudily u obyvatelstva těch států nedůvěru. Já
si přeju naproti dru. Luegrovi, z celého srdce
přeju, aby přátelský poměr mezi Uhrami a Srb-
skem co nejpříznivěji se utvořil; přeju si, aby
přátelský poměr mezi námi a Srbskem utvořen
byl vzájemně přátelskou politikou obchodní,
neboť při sympatiích, které k sobě chováme
Srbové a my, je trapné, když jsou mezi námi
hospodářské diference, které jsme ani my, an
Srbové nezavinili, které jsou nám i Srbům stej-
ně obtížny a protivny. Jsem přesvědčen, že
uherské ministerstvo učiní vše, co na něm jest
aby obnovilo obchodní mír s královstvím srb
ským.
Burian
doktor
Lueger
Srb
Srba
Uhry
Srbsko
Rakousko
dolní Dunaj
Uhersko
16
title
Politické zprávy zahraničně.
17
article
V Praze, 6. záři.
Praha
18
article
Nový pogrom v Odesse.
Tyto dni udál se v Odesse nový židovský
pogrom. Telegrafické zpravodajství oznámil
bohužel pouze fakt, a nikoli také příčinu jeho
Jak našemu čtenářstvu známo, hr. Konov-
nicyn zorganisoval přívržence „Svazu ruskýcl
lidí“ počtem na 20.000 m., aby potírali židov
skou revoluci v místě.
Židovská revoluce v Odesse dovedla stíž
nostmi na černosolence, že policejmejstren
v Odesse jmenován byl muž energický, který
dovedl držet i revolucionáře i černosotence o
sobe tak, aby si nemohli do vlasů. Za něho ne
bylo nových revolucionářských atentátů, a tudí
nebylo ani pogromů.
Ale tento úřadník znonáhla zašel příliš da
leko v hovění Židůn Z jara Židé svolali do
synagogy v Odesse tajnou schůzi v noci a radil
se o tom, mají-li se znova chopiti „akce“. Vši
chni byli pro akci až na jednoho, chudéha
Odessa
Konov
19
article
V drobném prodejít
ranni číslo o sobě .
odpoledni
. . . . ss 2h
Ve flislkách na renkově.
ranní číslo.
odpolední . . . . . . . . 4k
Inseráv
plati se hotově napřel
Předplasení a inserty přijími sdmini
strace v Marianské ulici č. 3
Tam nachásejí se též redakee
tiskárnn n oxpedice „Národnich Llsti“
Rukopisy se novracvji
Národnich Llst
20
article
izvoščíka Chaima, jenž promluvil k svým sou-
věrcům v ten smysl, že nejlíp udělají, když se
spolehnou na dobrotu a spravedlivost carovu,
jenž pečuje o všechny své poddané a zajisté
i ve prospěch Židů učiní vše, co v daných po-
měrech bude možno.
Ostatní Židé byli by řečníka ubili, kdyby
to nebylo na posvátném místě. Izvoščík Chaim
musil prchnouti. Ale souvěrci dostali se mu ji-
nak na kůži. Denuncovali jej u policmejstra
jako černosotence, Chaim byl dlouho týrán vý-
slechy a na konec vypověděn do Akkermanu, ne
proto, že by na něm byla nalezena vina, ale
aby byl od Židů pokoj.
Tímto skutkem policejmejstěr podal Svazu
ruských lidí nr sebe zbraň r jejich přičiněním
brzy přemístěn. Po jeho odjezdu z Odessy ob-
novily se staré krvavé třenice, ale Rusové ne-
začali, nýbrž Židé — chceme říci „neznámí pa-
chatelé“, kteří hodili pumu do policejního úřadu
petropavlovského a téhož dne zavraždili dva
policisty a policejního revírníka.
Odpovědí na to vypukl židovský pogrom na
Moldavance. V pogromu bylo pokračováno dva
následující dni. Stříleno i dýkami bodáno. Jen
dva Židé sice ubiti, ale na sta jich zbito a ra-
něno. Policie mstila své zavražděné soudruhy
tím, že na pogrom mlčky přihlížela.
Mladí Židé následkem toho utvořili spolu
se studenty organisaci „Molodaja volja“, jejímž
účelem je čeliti „Svazu ruských lidí“. Možná,
že by nejlepši ochranou od nich bylo, kdyby se
Židé chovali tiše a neprovokovali, a ovšem
především zanechali atentátů a politických
vražd.
Chaim
Izvoščík Chaim
Žid
Rus
Moldavanka
Odessa
Molodij volja
21
article
Lázeňská porada o anglo-ruské smlouvě.
Návštěva ruského ministra vnějších věci
Izvolského u Eduarda VII. platila smlouvě an-
gloruské, i měla veliký význam politický. P
lunchí na balkonu hotelu »Výmar« panovník
a ministr uchýlili se k poradě. Hovor platil ve-
směs zmíněné smlouvě, při čemž Eduard VII.
opětně dal výraz radosti nad zabezpečeným mí-
rem. Po poradě zavěsil Eduard VII. v přijímaei
síni Izvolskému velkokříž a jeho společníku br.
Pahlenovi komturní kříž řádu Viktoriina.
Vrátiv se do Karlových Varů,
Izvolský odeslal caru ihned dlou-
hou depeši o hovoru s Eduar
dem VII
Před válkou čínsko-japonskou?
Nedávní tajní společníci z bojů proti Rusku
jsou si již ve vlasech. Japonská brabivost způ-
sobuje nebezpečí brzkého konfliktu s Činou,
kteráž by tak zatlačena byla přirozeně do náruči
Spojených států, jež se na válku s Japon skem
chystají jako na neodvratnou událost budouc-
nosti. Spor mezi Čínou a Japonskem vypuk
k vůli ostrovu Kusnu, ležícímu na řece Jalu.
Čina vyzývá Japonce, aby opustili ihned ostrov
jimi obsazený. Situace jest velmi vážná
i jest nebezpečí srážek. S obou stran
vysílá se na kvap vojsko k pohra-
niční řece oné Obyvatelů ostrova zmocnila
se panika. Japonsko trvá na tom, že má právo
ostrov obývati, ale Čina nechce rovněž povoliti.
Japouci chtějí prý ale vylodění čín-
ského vojska násilně zameziti.
Hovor
Eduard VII
Pahlen
Viktoriin
Izvolský
Kusna
Japonec
Výmar
Karlová Vary
Rusko
spojený stát
Čína
Japonsko
Jal
Izvolský u Eduard
Eduar dema
22
article
Vzbouření a požáry v Antverpách.
Vzbouření v Antverpách není ještě nijak
utlumeno, zvláště když rejdaři i zmírněné poža-
davky dělníků, doporučené ministrem Hubertem
i purkmistrem, opětně a jednohlasně odmílli.
Zvláště v přistavě antverpském vládne skutečná
revoluce. Nikdo netroufá si pracovati. Sotva se
objeví vozy dopravní se stávkokazy, davy vy-
přáhnou koně okamžitě a mnoho vozů převrhnou
a spálí. Vozkové zdráhají se proto s vozy ta-
kými jezditi. Policie nic nesvede a netroufá s
ni převržené vozy znovu poslavili. Nebyla
by si při tom jista životem. Taktikou
stávkujících oststné jest, policii znaviti. Ostatně
Vozka
Antverpy
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 6. září 1907.
H. (Volná Myšlenka.) Praha budo
vilati v neděli shromáždéní, representující vý-
květ mezinárodní, svobodomyslné inteligence.
Po Římu a Paříži byla zvolena Praha za sídl
kongresu volných myslitelů. Je to zajisté licho-
tivě. Krásná Praha honosí se svou osvícenosti.
Je slavná též svou minulostí, kterou se podobá
oběma nejvznešenějším městům Evropy, v nichž
svedeny byly největší boje za pokrok lidské
civilisace a za svobodu svědomí. Je tudiž po-
chopilelno, že Praha, která se postavila v 15
stoleli vzdorně proti suverenní vládě církve
jako Paříž v 18. století a konečně Řím v 19.
století, byla zvolena za sídlo sjezdu, kde má
se jednati o další postup tohoto pozvolného.
někdy liknavého, ale neustupného boje vzděla-
ného lidstva proti pověře, lži a temnotě.
Se všech končin světa sejdou se v žofin-
ském sále zástupci spolků šířících vzdělání
mezi lidem, propagujících přístupnost a pocho-
pení vědy v masách, přijdou vynikající učene
a publicisté, profesoři vysokých škol i politi-
kové různých národů civilisovaných. Očekává
se, že přijde veliký učenec Haeckel, znamenitý
bruselský profesor Hector Denis. Je možná, že
se objeví prof. Buisson, jeden z intelektuálních
vůdců nynější Francie, nebo někdo jeho vý-
znamu a rázu.
Praha vpravila se již do své role, kterou
jí přidělily v posledních 10 letech mezinárodní
styky. Zhostila se své ostýchavosti a pochopila,
že není více zapomenuta a ignorována Evropou,
jako byla před lety, kdy učený architekt Violet
Haeckel
Denis
Buisson
Violet
Praha
Řím
Paříž
Evropa
Francie
24
article
le-Due ji pokládal za prototyp města německého
a kdy i jiní, neméně učení a distingovaní cizinei
měli o ni ještě mlhavější představy. Teď již
šíři se kvapem správný názor na národní, kul-
turní a hospodářskou zdatnost hlavního města
království českého. Praha představuje před
cizinou rozkvět českého života. Vyslala své zá-
stupce do Paříže i Londýna a vyšinula se mezi
representativní města evropská. S náležitým po-
hostinstvím, s nadšením i sebevědomím pak při-
jimala delegáty a hosty z vlastí slovanských
i cizích.
Zahraniční hosté, kleří přijdou zúčastniti
se sjezdu volných myslitelů, budou ovšem námi
přijati s bratrskou upřímností stejně smýšlejících.
k stejnému cíli spějících a též pohostinná P'raba
zachová se, doufáme, k delegátům cizím, meze
nimiž budou muži vzácné inteligence a nepo-
píratelné důležitosti, s obvyklou svou rozto
milostí.
Česká demokracie svobodomyslná osvědčila
své sympatie sjezdu Volné Myšlenky hojnými
přihláškami a bude mít jistě náležité pochopení
pro vážnost tohoto shromáždění, jež má roko-
vati o nejvyšších cílech lidstva. Kongres volných
myslitelů nemůže býti demonstrací sehnanou
horlivostí několika agitátorů a nemůže též bý
pouze ohlasem běžných hesel demagogických.
Lidstvo uskutečňuje zvolna, ale houževnate
sny moudrých. Volná Myšlenka, vzniknuvší z filo-
sofie Spencerovy, vášnivé akce Bradlaughovy.
z idealismu Viktora Huga, opírající se o vědu
Haecklovu a Berthelotovu, je hnutím prastarým.
Byla prvním procitnutím lidstva z mrákoo
pověry, z opojení mythického a mystického.
Zrodila se při prvním zkoumavém pohledu člo-
věka k ohvězdénému nebi, tajila se ve skeps
Spencerův
Bradlaughův
Hug
Haecklův
Berthelotův
Praha
Paříž
Londýn
25
article
Pyrrhonově i v propasti vidin zbožného pochy
bovače Pascala a jako jasný, okřívající zdro-
vytryskla žiznivému lidu z Diderotovy Encyklo
pedie.
Od té doby jde vílězně v před. Vybojovala
Velkou Ravoluci, osvobodila lidstvo z tyranie
absolutismu a feudalismu a otřásla mocí Vatikánu
Ale ještě nezvílězila. Nastává jí rozhodný
zápa«. Věda slaví sice triumfy a šiři svou mo
nad dušemi lidí. Poznání proniká i k nejprost
ším. Ale co lidí, kteří umějí číst a psát, na ven
kově, ano i v městech, věří dosud, že slunee
uposlechlo příkazu Josuy a zůstalo státi, že sv
Diviš se procházel se svou sťatou hlavou pod
paží, co lidí svěřuje své tajemství a své žaly
knězi, který šáli a mate jejich mysle fantasti-
ckými předslavami o lepším životě na onom
světě. A přes to, že máme za sebou století Dar
wina a Renana, že k českému lidu tak přesvěd
čivě mluvili Havlíček a Neruda a Barák temp
ramentně agitoval proti klerikálům svými před
náškami a svou »Svobodou« a všichni burcovali
odpor proti klerikalismu, tak že jsme věřili již
v duševní osvobození českého člověka, vidime
ještě stále davy prozpěvující naivní popěvky
odříkávající litanie v průvodech, připomínajícíeh
ornáty kněží s monstrancemi a baldachýny, staro
bylými korouhvemi a vyšnořenými loutkami, před
stavujícími Pannu Marii, celé zatemnělé a oká
zalé barbarství středověku.
Cítíme, že český lid je namnoze, aspoř
v jistých ovzdušich a krajích, ohrožován kleri
kalismem, který se zoufalou tvrdošijností, s na
pjetím všech sil a s podivuhodnou energil za
chraňuje své poslední posice. Nedávné volby při
nesly nám některé málo potěšitelné zjevy o úpadke
českého venkova.
svatý Diviš
Havlíček
Neruda
Barák
Marie
Diderotův Encyknout
Vatikán
26
article
Musíme s toutéž energií a tvrdošijnoslí
kterou jeví klerikalismus, silný svou agilnostl
svými organisačními prostředky — bojovat
proti všemu, co ohrožuje pokrok českého lidu
ponižuje jeho duši a zamezuje jeho osvětový
vzmach.
Doufáme, že ko gres Volné Myšlenky za-
nechá v Praze světlou stopu, povzbuzující oži
vení myslí. Dosud jsme byli poněkud neleční
k agilaci kazatelen a zpovědnie.
Trochu estetika a literatura zaviňovala naš
ledabylost a shovívavost. Homais, věhlasný lé-
kárník z »Madame Bovary«, jenž projevoval
své republikánství a liberalismus jen tím,že
nadával farářům, se nám často pletl do cesty.
Absurdnosti eírkve, nádhera její obřadů, to vše
působilo svým poetickým mysticismem na ner-
vosní a matné duše moderní jako hašiš.
velké inteligence umdlévaly v tom sladkém opo-
jení, v těch tajemných a symbolických po-
žitefch.
Česká inteligence, všichni, kdo usilují
pokrok a rozvoj naší demokracie a pro posil-
nění našeho národa, ať slovem neb pérem, kdo
vystupují na foru i ti, kteří v osamělosti svýeh
laboratoři, pracoven, knihoven, atelierů pracují.
tvoři, sní, měli by se vydati do boje za svo-
bodu myšlenky, za volnost svědomí s tou vášni
vostí a odhodlaností, kterou vidíme u kněží
vojáků »bojovné církve«.
Kongres svobodných myslitelů, kde budem
slyšeti též fantasie utopistů, nad kterými střízlivo
lidé krčí rameny, zapomínajíce ovšem, že blou-
znění utopistů otevírá často cestu činům pokroku
lidstva, bude mít zajisté mocný dosah a sna
i jisté praktické výsledky.
Homais
Bovary
Praha
27
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
Otázka zkušební scény činoherní pro
Národní divadlo, o níž úsilovná, za to bohužel
stále marná a téměř bezpředmětná debata se
vede v kruzích divadelních a literárních již
drahnou řadu let, bude se v nejbližších dnech
řešiti v městské radě pražské. Bylo již na jiném
místě v našem listě sděleno nedávno, že rad-
niční komise, které svěřena byla úrada o účel-
ném a hospodárném využitkování rozsáhlého pa-
láce hraběte Sylva Tarouccy na Příkopech, obci
pražskou zakoupeném, dohodla se již zásadně
se Společností Národního divadla o podmínkách,
za jakých mohla by jí býti pronajata za tímto
účelem místnost dosavadní jizdárny Meissnerovy
ve dvorním traktu palácovém. Místnost tato má
býti adaptována a propůjčena ke zřízení tako-
vého zkušebního jeviště, jakého Národní divadlo
potřebuje pro svoje zkoušky činoherní a ork
strové, již od 1. října letošního na tři léta za
nájem ročních 8000 K, tedy vyšší o 2000 K
než vynášel nájem dosavadní. Potřebné práce
úpravní pořídí si Společnost Národního divadla
vlastním nákladem.
Takovým způsobem otázka zkušební scény
činoherní, z níž obratem ruky dá se zříditi (po-
měrně malou obětí finanční) také dávno toužená
intimní scéna divadelní, ocitá se bezprostředně
před svým definitivním řešením, jež leží v roz
hodnutí městské rady. Nechceme o tom ani po-
cbybovati, že by representace pražské obce ne-
vyšla blahovolně vstřie tomuto projektu, který
nejenom městu Praze neukládá žádných oběti
hmotných, nýbrž naopak na místě nejdůležitěj-
ším pro rozvijející se velkoměsto a potřebujícím,
aby mu vtisknut byl silně, výrazně a tr-
vale český rá z, dosud tak citelně na. Pr
Taroucca
Meissnerův
Praha
národní divadlo